Archív značky pro: Rusko
Ukrajinský novinář šokoval, že Američané plánují rozdělení Ukrajiny podle tzv. Volební mapy a Ukrajina by měla Rusku odstoupit ještě navíc i Nikolajevskou, Oděskou, Charkovskou a zřejmě i Dněpropetrovskou oblast! Moskva prý americký návrh odmítla, protože zatím Ruská armáda vítězí, ale konceptuální mašina “rozborky” se na Ukrajině již rozjela! Už je jasné, proč Zelenský jel narychlo do Londýna! Norský politolog prohlásil, že Evropa si vybrala eskalaci války namísto míru, Brusel se děsí modelu rozdělené Ukrajiny!
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
10.2.2023
Ukrajinský novinář Jurij Podoljaka v televizním pořadu “Glavnoe” odpálil naprosto neuvěřitelnou a šokující bombu, která je doslova konceptuálním dortem s mnoha svíčkami a spoustou třešní na vrcholu korpusu, protože jeho výroky doslova a do písmene a dokonale zapadají do obrazu, který začal v poslední době razit bývalý poradce Volodymyra Zelenského a dnes influencer na volné noze Alexej Arestovič. Američané prý na Ukrajině oprášili starý plán politické partaje Strana regionů a hodlají Ukrajinu rozdělit podle klíče tzv. Volební mapy z průměrů voleb za posledních cca. 15 let.
Ukrajina by se podle tohoto plánu měla etnicky rozdělit podle volební mapy tak, že Kyjev bude povinen Rusku odstoupit navíc Nikolajevskou, Oděskou, Charkovskou a zřejmě i Dněpropetrovskou oblast. Moskva prý plán, který předložil šéf CIA William J. Burns při tajné návštěvě Moskvy, odmítla. A zapadá to dokonce i do informací o cestě šéfa CIA Williama J. Burnse do Moskvy, kde prý měl Rusku nabídnout odstoupení zhruba 20 až 25% území Ukrajiny, což šokovalo především ukrajinská média, protože to je prakticky čtvrtina území Ukrajiny, a to je mnohem víc, než kolik v této chvíli Rusové ovládají. Nyní Rusové ovládají cca. 16,5% území Ukrajiny. Všechny tak logicky zajímá, jaká další území byla myšlena.
Bílý dům informace o této údajné nabídce šéfa CIA popřel s tím, že prý jde o desinterpretaci, ovšem informace listu Neue Zürcher Zeitung popřena jako celek nebyla [1], což vyděsilo Zelenského natolik, že tento týden narychlo odletěl do Londýna a setkal se i s dalšími vysokými evropskými politiky, aby se ujistil o jejich podpoře.
Ano, tato neuvěřitelná a náhlá cesta je způsobena právě únikem informací listu Neue Zürcher Zeitung, které ukazují, že Bílý dům se snaží před nadcházejícími prezidentskými volbami v USA v listopadu příštího roku urychleně ukrajinský konflikt ukončit triumfálním oznámením Joea Bidena, že vyjednal s Moskvou ukončení války na Ukrajině. Američané se opět odkopali a ukazují, že jsou nespolehlivý partner, pokud jde o válečná tažení. Zelenský je rázem na odpis a hledá útěchu v Londýně a v Evropské unii, už ne v Americe.
Washington rozjel proces “rozborky” Ukrajiny
Američané zjistili, že Rusko nelze ekonomickými sankcemi porazit, protože ani jinou cestou Rusko poraženo být nemělo. Američané nechtěli jít do přímé války s Ruskem, chtěli ho porazit stejně jako na konci 80. let, tedy ekonomicky, aby se Rusko ekonomicky zhroutilo jako Sovětský svaz. Jenže repríza Reaganova ekonomického uzbrojení SSSR a kolapsu Sovětů se Bidenovi nepovedla.
Podruhé stejný trik již nefungoval. Rusko nejen ekonomicky nepadlo, ale dokonce se letos očekává v Rusku mírný hospodářský růst, jak tento týden na ekonomické radě vlády oznámil Vladimir Putin. A potvrdil to i Mezinárodní měnový fond, který uvedl, že očekává letos růst ruského HDP ve výši 0,3% tento rok, zatímco v říjnu loňského roku očekával IMF propad Ruska v objemu -2,3% v roce 2023 [2]. To je potvrzením, že sankce na Rusko nefungují.
To je zkrátka důvod, že Američané chtějí honem rychle z konfliktu vycouvat, než se přetransformuje do otevřeného střetu mezi NATO a Ruskou armádou. Ano, a tady dochází k šoku, nejen pro Zelenského, ale i pro evropské politiky. Američané zatáhli Evropu do války na Ukrajině, zavlekli EU do ekonomické války s Ruskem, která pomalu hrozí přerůst do války vojenské, ale teď se Američané chtějí trhnout a z konfliktu vycouvat, a to způsobem, že podříznou krk Ukrajině a rozparcelují ji tak, že Rusové dostanou ještě více území z Ukrajiny a Ukrajina dostane garance, které budou připomínat garance dané ze strany USA Izraeli po skončení šestidenní války s Egyptem v 70. letech.
Američané vyskočili z rozjetého vlaku ve směru válečného střetu s Ruskem a snaží se ten vlak vykolejit a mít z toho prospěch jen pro sebe
A rovněž to může připomínat garance Jižní Koreji z 50. let, prostě těch modelů je několik a všechny mají společný jmenovatel. Americká armáda poskytne zemi garanci, že když bude napadena, přijde americká armáda, sama za sebe, bez NATO, na pomoc. Nic jiného ale americká armáda negarantuje. Negarantuje pomoc se získáním ztraceného území zpět.
A pro Ukrajince bude trvalá ztráta Krymu, Donbasu a oblastí u Černého moře a okolo Dněpru navěky totální katastrofou, která nepřijde od Rusů, ale jako dýka do zad od Američanů, od šéfů CIA, prostě Ukrajina posloužila americké věci, stejně jako posloužila EU americké věci, protože EU se díky válce na Ukrajině dobrovolně odstřihla od levných ruských energo-zdrojů. Američané mají v EU hotovo, dosáhli závislosti EU na USA v oblasti energetiky. A když nemohou USA porazit Rusko ekonomicky, pokusí se z této porážky vytřískat maximum, ale ne na svůj účet, ne ne. Na účet Ukrajiny a ukrajinského území! Panečku, to je geniální!
Z cizího totiž krev neteče a urovnat konflikt tím, že Rusům nějaký šéf CIA nabídne další části území Ukrajiny, to pouze ukazuje na americký styl politického obchodování. V tomhle oni jsou moc dobří, umí v tom chodit, všechna čest. Problém je v tom, že rozdělení Ukrajiny, tedy “koreizace” ukrajinské otázky, by vedla k nasunutí americké armády do zbytku té části Ukrajiny, která by zůstala pod Zelenským. A pro Moskvu je něco takového naprosto nepřijatelné… v této chvíli. A pozor, v tom je schovaný čert.
Právě v této chvíli je to nepřijatelné, ovšem za několik měsíců může být všechno jinak. Především nelze předpovědět, co se začne dít v Evropě, která nebude chtít s USA přistoupit na myšlenku dohod s Ruskem, pokud se Evropa ve stavu fašizace stane většími zuřivými obránci Ukrajiny než byli a z počátku se zdáli Američané. Bílý dům tohle nemá pod kontrolou. Zfašizovat Evropu a potom jet do Moskvy a tajně Rusům nabízet dělení Ukrajiny, to vypadá na taktiku, kdy Američané nakonec budou mít roli mírotvorců, zatímco Evropa bude mít status fašistů.
Jedinou zárukou, že Ukrajina nevstoupí do NATO, je pokračování ruské SVO na Ukrajině. Otázkou je, jak dlouho to vydrží a jaká je trvanlivost trpělivosti ruské veřejnosti
Ruská armáda k denacifikaci a demilitarizaci celé Ukrajiny nemá dostatek vojáků a k okupaci celé Ukrajiny by byly potřeba až 2 miliony vojáků. Demilitarizace zatím probíhá na Donbasu formou masomlýnku, do kterého padají mladí i staří Ukrajinci, nevycvičení, prostě maso do válečného mlýna a potrava pro ruskou artilérii. Jenže toto nelze považovat za demilitarizaci, ne ve chvíli, kdy západ nasunuje na Ukrajinu více a více těžkých zbraní a brzy to budou i vojáci z členských zemí NATO, kteří se budou maskovat.
Na hranicích svléknou uniformy české nebo polské armády a natáhnou na sebe uniformy AFU. Brzy budou řídit ty západní tanky, všechny ty Leopardy a Challengery. Jinými slovy, podpora SVO mezi ruským obyvatelstvem má svoji omezenou dobu trvanlivosti a v nějaké chvíli bude i ruská ulice chtít konec nekonečné operace. Otázkou teď je, jestli Moskva chce Ukrajině více zabránit vstupu do NATO, anebo ochránit ruské obyvatelstvo na Ukrajině.
Pokud Moskva upřednostňuje zabránění Ukrajině ve vstupu do NATO a neutralitu Ukrajiny, potom Kreml nebude spěchat s koncem války, protože dokud bude válka trvat, Ukrajina do NATO nevstoupí, to je pro Kreml jistota. Jakmile válka skončí, Kreml již žádnou takovou jistotu od toho okamžiku mít nebude. Pouze válka spolehlivě zabrání vstupu Ukrajiny do NATO. Z tohoto pohledu není dělení Ukrajiny pro Moskvy dobré řešení.
Otázkou ale je, jak daleko chtějí země EU a členské země NATO zajít, pokud jde o přímý střet NATO s Ruskem. Tohle totiž není stejné u všech členů. Zatímco USA přímou konfrontaci s Ruskem nechtějí, to se rozhodně nedá říct o Polsku, které doslova volá do války. A od této rétoriky není vůbec nijak daleko Fialenkova protektorátní vláda v Praze. Třetí do spolku je Velká Británie, která se etabluje jako největší zájemce o válku s Ruskem. Není divu, že Zelenský jel žebrat o pomoc právě do Londýna.
Evropa nechce, aby Ukrajina po rozdělení spadla do sféry exkluzivního vlivu USA jako v Izraeli nebo v Jižní Koreji. Proto Brusel chce pokračování války
Nejlépe to vystihl norský profesor politologie Glenn Diesen, který v pořadu íránské televize PressTV prohlásil, že Američané a obecně západ zjistil, že sankce na Rusko nefungují a Rusové na Ukrajině vítězí, takže Evropě a NATO tak zbyly dvě možnosti. Buď vyjednat mír, anebo eskalovat válku. A protože Brusel si nedokáže představit, že by Rusko nebylo poraženo, tak se evropští politici rozhodli pro eskalaci a pro nasunování těžkých zbraní.
Tohle už samo o sobě ukazuje, že uvnitř NATO dochází ke štěpení mezi USA a zbytkem aliance, která chce v EU pokračovat v boji proti Rusku, ale Američané to chtějí na Ukrajině ukončit tím, co umí nejlépe – modelem Rozděluj a panuj! Američané by Ukrajinu rozdělili a nad tou částí, která by po ořezání zůstala, by získali natrvalo kontrolu, a to se nelíbí ani Německu, ani Francii.
Proto evropské země toto rozdělení nechtějí a místo toho chtějí pokračovat ve válce, protože ukončení války Američany by dostalo Ukrajinu pod trvalou garanční sféru USA, natrvalo. Brusel a celá EU by byla v háji. A to jde proti zájmům Achenu, tedy Německa a Francie. A Velká Británie, ta usiluje o to, co pokaždé. O dobytí Ruska zevnitř, o snahu o rozvrat Ruska v důsledku prodlužující se války. Přesto ale platí, že konceptuální mašina byla Američany rozjeta naplno a Arestovič spustil transformaci ukrajinského informačního prostoru a mluví o tom, kolik benefitů by mělo rozdělení pro Ukrajinu.
A není divu, že ho Zelenský vyhodil. Arestovič jede v konceptu USA, tvrdě, což Zelenský kvůli kokainovým dojezdům pochopil až moc pozdě. A protože krysy okolo něho již opouští loď s batohy peněz v obrovských korupčních skandálech, Zelenský začal mít strach, že je v tom sám a narychlo odcestoval za “sunarem” do Londýna. Sláma u kravína začíná nabírat obrysy korejského a izraelského scénáře. A Zelenského nakonec na Ukrajině sežerou. Američané nemají přátele. Američané mají jen své zájmy! Na tohle Zelenský, jako mnoho dnes již mrtvých politiků před ním, zapomněl.
Šéfredaktor AE News
Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolný příspěvek, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování ! Volného blogu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte ZDE: https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Jak Amerika zlikvidovala plynovod Nord Stream: Plynovod zničily na dálku odpálené výbušniny Pentagonu. Biden a jeho teroristický gang 8 to učinil bez vědomí Kongresu. Začíná nová aféra Watergate? Bilý dům zapírá. Jak dlouho?
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
9.2.2023
SEYMOUR HERSH významný americký novinář, pracující pro The New York Times ,nositel Pulitzerovy ceny, který se podílel na odhaleních v aféře Watergate, získal ze svých zdrojů v CIA všechny tajné informace o operaci CIA a Pentagonu, při níž byly zničeny rusko-německé plynovody na dně Baltského moře
Potápěčské a záchranné centrum amerického námořnictva najdete na místě, které je stejně neznámé jako jeho název – na venkovské cestě ve venkovském Panama City, nyní vzkvétajícím letovisku na jihozápadě Floridy, 70 mil jižně od hranic s Alabamou. Komplex centra je stejně nenápadný jako jeho umístění – šedivá betonová stavba z doby po druhé světové válce, která má vzhled střední odborné školy v západní části Chicaga. Přes čtyřproudovou silnici se nachází prádelna a taneční škola.
Středisko již desítky let školí vysoce kvalifikované hlubinné potápěče, kteří jsou po přidělení k americkým vojenským jednotkám po celém světě schopni technického potápění k dobrým účelům – použití výbušniny C4 k vyčištění přístavů a pláží od trosek a nevybuchlé munice – i k těm špatným, jako je odpálení cizích ropných plošin, znečištění přívodních ventilů podmořských elektráren nebo zničení zdymadel na důležitých lodních kanálech. Středisko v Panama City, které se pyšní druhým největším krytým bazénem v Americe, bylo ideálním místem pro nábor nejlepších a nejaktivnějších absolventů potápěčské školy, kteří loni v létě úspěšně vykonali to, k čemu byli pověřeni 260 stop (80 metrů) pod hladinou Baltského moře.
Podle zdroje, který je přímo obeznámen s operačním plánováním, nastražili loni v červnu potápěči námořnictva pod rouškou široce propagovaného cvičení NATO v polovině léta známého jako BALTOPS 22.
Začíná fáze: Zatloukat, zatloukat, zatloukat
Dva z těchto plynovodů, známé pod společným názvem Nord Stream 1, dodávaly Německu a většině západní Evropy levný ruský zemní plyn více než deset let. Druhá dvojice plynovodů, nazvaná Nord Stream 2, byla postavena, ale ještě nebyla v provozu. Když se ruská vojska hromadila na ukrajinských hranicích a hrozila nejkrvavější válka v Evropě od roku 1945, viděl prezident Joseph Biden v plynovodech prostředek, jak může Vladimir Putin využít zemní plyn pro své politické a územní ambice.
Mluvčí Bílého domu Adrienne Watsonová, která byla požádána o komentář, v e-mailu uvedla: „Je to nepravdivý a naprostý výmysl.“ Tammy Thorpová, mluvčí Ústřední zpravodajské služby, napsala podobně: „Toto tvrzení je zcela a naprosto nepravdivé.“
Bidenovo rozhodnutí sabotovat plynovody přišlo po více než devíti měsících přísně tajných debat uvnitř washingtonské komunity národní bezpečnosti o tom, jak nejlépe dosáhnout tohoto cíle. Po většinu této doby se neřešilo, zda misi provést, ale jak ji provést tak, aby nebylo zřejmé, kdo je za ni zodpovědný.
Existoval důležitý byrokratický důvod, proč se spoléhalo na absolventy potápěčské školy centra v Panama City. Potápěči byli příslušníky námořnictva, nikoliv amerického Velitelství speciálních operací, jehož tajné operace musí být hlášeny Kongresu, a předem je o nich informováno vedení Senátu a Sněmovny reprezentantů – takzvaný Gang osmi. Bidenova administrativa dělala vše pro to, aby se vyhnula únikům informací, protože plánování probíhalo koncem roku 2021 a v prvních měsících roku 2022.
Spíš válka USA proti Německu než Rusku
Prezident Biden a jeho zahraničněpolitický tým – poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan, ministr zahraničí Tony Blinken a Victoria Nulandová, náměstkyně ministra zahraničí pro politiku – se důsledně a hlasitě stavěli proti oběma plynovodům, které vedly vedle sebe 750 mil pod Baltským mořem ze dvou různých přístavů na severovýchodě Ruska poblíž estonských hranic, procházely v blízkosti dánského ostrova Bornholm a končily v severním Německu.
Přímá trasa, která obcházela tranzit přes Ukrajinu, byla přínosem pro německou ekonomiku, která měla k dispozici dostatek levného ruského zemního plynu, jenž stačil k provozu továren a vytápění domácností, a zároveň umožňoval německým distributorům prodávat přebytečný plyn se ziskem do celé západní Evropy. Opatření, která by mohla být přičítána administrativě, by porušila sliby USA minimalizovat přímý konflikt s Ruskem. Utajení bylo nezbytné.
Od prvních dnů byl Nord Stream 1 vnímán Washingtonem a jeho protiruskými partnery v NATO jako hrozba pro západní nadvládu. Holdingová společnost Nord Stream AG, která za ním stojí, byla založena ve Švýcarsku v roce 2005 ve spolupráci s Gazpromem, veřejně obchodovanou ruskou společností, která přináší akcionářům obrovské zisky a kterou ovládají oligarchové, o nichž je známo, že jsou v Putinově područí. Gazprom kontroloval 51 % společnosti a čtyři evropské energetické firmy – jedna ve Francii, jedna v Nizozemsku a dvě v Německu – se podílely na zbývajících 49 % akcií a měly právo kontrolovat následný prodej levného zemního plynu místním distributorům v Německu a západní Evropě. O zisky Gazpromu se dělila ruská vláda a příjmy státu z prodeje plynu a ropy se v některých letech odhadovaly až na 45 % ročního ruského rozpočtu.
Americké politické obavy byly skutečné: Německo a zbytek západní Evropy by se staly závislými na levném zemním plynu dodávaném z Ruska a zároveň by se snížila závislost Evropy na Americe. Ve skutečnosti se přesně to stalo. Mnozí Němci považovali Nord Stream 1 za součást vysvobození proslulé teorie Ostpolitik bývalého kancléře Willyho Brandta, která by umožnila poválečnému Německu rehabilitovat sebe i další evropské národy zničené ve druhé světové válce mimo jiné tím, že by využívalo levný ruský plyn k podpoře prosperujícího západoevropského trhu a obchodní ekonomiky.
Rozhodnuto bylo už v době Bidenovy inaugurace
Už Nord Stream 1 byl podle názoru NATO a Washingtonu dostat nebezpečný, ale Nord Stream 2, jehož výstavba byla dokončena v září 2021, by v případě schválení německými regulačními orgány zdvojnásobil množství levného plynu, které by bylo k dispozici Německu a západní Evropě. Druhý plynovod by také zajistil dostatek plynu pro více než 50 procent roční spotřeby Německa. Mezi Ruskem a NATO se proto neustále stupňovalo napětí, které podporovala agresivní zahraniční politika Bidenovy administrativy.
Odpor proti Nord Streamu 2 se rozhořel již v předvečer Bidenovy inaugurace v lednu 2021, kdy republikáni v Senátu v čele s Tedem Cruzem z Texasu opakovaně upozorňovali na politickou hrozbu levného ruského zemního plynu během slyšení o schválení Blinkena do funkce ministra zahraničí. Do té doby se Senátu podařilo schválit zákon, který, jak Cruz řekl Blinkenovi, „zastavil (plynovod) v jeho počátcích“. Jenže německá vláda, v jejímž čele tehdy stála Angela Merkelová, vyvíjela obrovský politický a ekonomický tlak na zprovoznění druhého plynovodu.
Postavil by se tedy Biden Němcům? Blinken odpověděl, že ano, ale dodal, že o konkrétních názorech nastupujícího prezidenta nehovořil. „Vím o jeho pevném přesvědčení, že Nord Stream 2 je špatný nápad,“ řekl. „Vím, že by chtěl, abychom použili všechny nástroje, které máme, abychom přesvědčili naše přátele a partnery, včetně Německa, aby s tím nepokračovali.“
O několik měsíců později, když se stavba druhého plynovodu blížila k dokončení, Biden vzal zdánlivě zpátečku. V květnu tohoto roku administrativa ohromujícím způsobem upustila od sankcí proti společnosti Nord Stream AG, přičemž jeden z úředníků ministerstva zahraničí připustil, že snaha zastavit plynovod prostřednictvím sankcí byla „vždycky riskantní“. V zákulisí prý úředníci administrativy naléhali na ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který v té době čelil hrozbě ruské invaze, aby tento americký krok nekritizoval.
Příprava teroristické operace
To mělo okamžité následky. Republikáni v Senátu v čele s Cruzem vyhlásili okamžitou blokádu všech Bidenových zahraničněpolitických nominací a o několik měsíců, hluboko do podzimu, odložili schválení ročního zákona o obraně. Politico později vylíčil Bidenův obrat v otázce druhého ruského plynovodu jako „jediné rozhodnutí, pravděpodobně více než chaotické stažení armády z Afghánistánu, které ohrozilo Bidenovu agendu“.
Administrativa se potácela v problémech, přestože v polovině listopadu dostala odklad krize, když německé energetické regulační orgány pozastavily schválení druhého plynovodu Nord Stream. Ceny zemního plynu během několika dní prudce vzrostly o 8 % v důsledku rostoucích obav v Německu a Evropě, že pozastavení plynovodu a rostoucí možnost války mezi Ruskem a Ukrajinou povede k velmi nechtěné studené zimě. Washingtonu nebylo jasné, jak se k tomu postaví Olaf Scholz, nově jmenovaný německý kancléř. O několik měsíců dříve, po pádu Afghánistánu, Scholtz ve svém projevu v Praze veřejně podpořil výzvu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona k samostatnější evropské zahraniční politice – což jasně naznačovalo menší závislost na Washingtonu a jeho rtuťovitých akcích.
Po celou dobu se na hranicích Ukrajiny neustále a zlověstně shromažďovaly ruské jednotky a koncem prosince bylo více než 100 000 vojáků připraveno k úderu z Běloruska a Krymu. Ve Washingtonu rostlo znepokojení, včetně Blinkenova odhadu, že by se počet těchto vojáků mohl „v krátké době zdvojnásobit“.
Pozornost administrativy se opět soustředila na Nord Stream. Dokud bude Evropa závislá na levném zemním plynu z plynovodů, Washington se obával, že země jako Německo se budou zdráhat dodávat Ukrajině peníze a zbraně, které potřebuje k porážce Ruska. Právě v tomto neklidném okamžiku pověřil Biden Jakea Sullivana, aby sestavil meziagenturní skupinu, která by vypracovala plán. Na stole měly být všechny možnosti. Objevila se však jen jedna.
Úder proti plynovodům je válečný akt
V prosinci 2021, dva měsíce předtím, než na Ukrajinu vjely první ruské tanky, svolal Jake Sullivan schůzku nově vytvořené pracovní skupiny – mužů a žen ze sboru náčelníků štábů, CIA a ministerstev zahraničí a financí – a požádal je o doporučení, jak reagovat na Putinovu nadcházející invazi.
Jednalo se o první ze série přísně tajných schůzek v zabezpečené místnosti v nejvyšším patře Old Executive Office Building, která sousedí s Bílým domem a kde sídlí také Poradní výbor prezidenta pro zahraniční zpravodajství (PFIAB). Probíhaly obvyklé rozhovory tam a zpět, které nakonec vedly k zásadní předběžné otázce: Bylo by doporučení, které skupina předala prezidentovi, vratné – například další vrstva sankcí a měnových omezení – nebo nevratné – tedy násilné operace, které by nebylo možné vzít zpět?
Podle zdroje přímo obeznámeného s procesem bylo účastníkům jasné, že Sullivan měl v úmyslu, aby skupina přišla s plánem na zničení obou plynovodů Nord Stream – a že plní přání prezidenta.
Strůjci zničení Nord Stream: Victoria Nulandová, Anthony Blinken a Jake Sullivan
Během několika následujících schůzek účastníci diskutovali o možnostech útoku. Námořnictvo navrhlo použít k přímému útoku na plynovod nově uvedenou ponorku. Letectvo diskutovalo o svržení bomb se zpožděnými rozbuškami, které by bylo možné odpálit na dálku. CIA tvrdila, že ať už se provede cokoli, musí to být tajné. Všichni zúčastnění chápali, co je v sázce. „Tohle není žádná dětská záležitost,“ řekl zdroj. Pokud by byl útok vystopovatelný ve Spojených státech, „je to válečný akt“.
V té době CIA řídil William Burns, bývalý velvyslanec v Rusku, který v Obamově vládě působil jako náměstek ministra zahraničí. Burns rychle pověřil agenturu vytvořením pracovní skupiny, jejímiž ad hoc členy byl shodou okolností i někdo, kdo byl obeznámen se schopnostmi hlubinných potápěčů námořnictva v Panamě. Během několika následujících týdnů začali členové pracovní skupiny CIA připravovat plán tajné operace, která by pomocí hlubinných potápěčů vyvolala explozi podél plynovodu.
Už jednou pod mořem něco zkusili
Něco podobného už tu bylo. V roce 1971 se americká zpravodajská komunita z dosud nezveřejněných zdrojů dozvěděla, že dvě důležité jednotky ruského námořnictva komunikují prostřednictvím podmořského kabelu zakopaného v Ochotském moři na ruském dálněvýchodním pobřeží. Kabel spojoval regionální velitelství námořnictva s velitelstvím na pevnině ve Vladivostoku.
Někde ve Washingtonu se v hlubokém utajení sešel vybraný tým pracovníků Ústřední zpravodajské služby a Národní bezpečnostní agentury a za pomoci potápěčů námořnictva, upravených ponorek a hlubinného záchranného vozidla vypracoval plán, který po mnoha pokusech a omylech vedl k nalezení ruského kabelu. Potápěči na kabel umístili důmyslné odposlouchávací zařízení, které úspěšně zachytilo ruský provoz a zaznamenalo jej na nahrávací systém.
NSA zjistila, že vysocí důstojníci ruského námořnictva, kteří byli přesvědčeni o bezpečnosti svého komunikačního spojení, chatovali se svými kolegy bez šifrování. Záznamové zařízení a jeho páska se musely každý měsíc vyměňovat a projekt vesele pokračoval deset let, dokud jej neohrozil čtyřiačtyřicetiletý civilní technik NSA jménem Ronald Pelton, který plynně hovořil rusky. Pelton byl v roce 1985 prozrazen ruským přeběhlíkem a odsouzen do vězení. Rusové mu za jeho odhalení operace zaplatili pouhých 5 000 dolarů a 35 000 dolarů za další ruské operativní údaje, které poskytl a které nebyly nikdy zveřejněny.
Tento podvodní úspěch s krycím názvem Ivy Bells byl inovativní a riskantní a přinesl neocenitelné informace o záměrech a plánech ruského námořnictva.
Dementní Biden to prozradil
Přesto byla meziagenturní skupina zpočátku skeptická k nadšení CIA pro tajný hlubokomořský útok. Bylo zde příliš mnoho nezodpovězených otázek. Vody Baltského moře byly silně hlídány ruským námořnictvem a nenacházely se zde žádné ropné plošiny, které by se daly použít jako krytí pro potápěčskou operaci. Potápěči by se museli vydat na výcvik do Estonska, které leží přímo za hranicemi s ruskými doky pro nakládání zemního plynu? „To by byl kozí chlívek,“ řekli agentuře.
Během „všech těch intrik,“ řekl zdroj, „někteří pracovníci CIA a ministerstva zahraničí říkali: ‚Nedělejte to.‘ Je to hloupost a bude to politická noční můra, pokud se to provalí.“
Nicméně počátkem roku 2022 pracovní skupina CIA podala Sullivanově meziagenturní skupině zprávu: „Máme způsob, jak vyhodit plynovody do povětří.“
To, co následovalo, bylo ohromující. 7. února, necelé tři týdny před zdánlivě nevyhnutelnou ruskou invazí na Ukrajinu, se Biden setkal ve své kanceláři v Bílém domě s německým kancléřem Olafem Scholzem, který byl po jistém váhání nyní pevně na americké straně. Na následném tiskovém brífinku Biden vzdorovitě prohlásil: „Pokud Rusko napadne…, Nord Stream 2 už nebude. Ukončíme ho.“
O dvacet dní dříve přednesla náměstkyně ministra Nulandová na brífinku ministerstva zahraničí v podstatě stejné poselství, o němž tisk informoval jen málo. „Chci vám to dnes říci zcela jasně,“ řekla v odpovědi na otázku. „Pokud Rusko napadne Ukrajinu, tak či onak se Nord Stream 2 nepohne kupředu.“
Udělejme to
Několik osob, které se podílely na plánování mise k plynovodu, bylo zděšeno tím, co považovali za nepřímé odkazy na útok. „Bylo to jako položit v Tokiu atomovou bombu a říct Japoncům, že ji odpálíme,“ řekl zdroj. „Plán byl takový, že tyto možnosti budou provedeny až po invazi a nebudou veřejně inzerovány. Biden to prostě nepochopil nebo to ignoroval.“
Bidenova a Nulandové indiskrétnost, pokud to tak skutečně bylo, mohla některé z plánovačů zklamat. Zároveň však vytvořila příležitost. Podle tohoto zdroje někteří vysocí představitelé CIA usoudili, že vyhození plynovodu do povětří „už nelze považovat za tajnou možnost, protože prezident právě oznámil, že víme, jak to udělat“.
Plán vyhodit do povětří Severní proud 1 a 2 byl náhle degradován z tajné operace, o níž musel být informován Kongres, na operaci, která byla považována za vysoce utajovanou zpravodajskou operaci s vojenskou podporou USA. Podle zákona, vysvětlil zdroj, „již neexistoval zákonný požadavek informovat o operaci Kongres. Nyní ji museli pouze provést – ale stále musela být tajná. Rusové mají nadstandardní dohled nad Baltským mořem“.
Členové pracovní skupiny agentury neměli přímý kontakt s Bílým domem a chtěli zjistit, zda prezident myslel svá slova vážně – tedy zda je mise nyní připravena. Zdroj vzpomíná: „Bill Burns se vrátil a řekl: ‚Udělejte to‘.“
Norská spojka
Norsko bylo pro tuto misi ideální. V posledních několika letech krize mezi Východem a Západem americká armáda značně rozšířila svou přítomnost v Norsku, jehož západní hranice se táhne 1 400 kilometrů podél severního Atlantiku a za polárním kruhem se spojuje s Ruskem. Pentagon vytvořil vysoce placená pracovní místa a zakázky, a to i přes některé místní kontroverze, tím, že investoval stovky milionů dolarů do modernizace a rozšíření zařízení amerického námořnictva a letectva v Norsku. Nová díla zahrnovala především pokročilý radar se syntetickou aperturou daleko na severu, který byl schopen proniknout hluboko do Ruska a který byl uveden do provozu právě v době, kdy americká zpravodajská komunita ztratila přístup k řadě odposlouchávacích míst s dlouhým dosahem uvnitř Číny.
Norové našli to správné místo v mělké vodě několik mil od dánského ostrova Bornholm…
Nově zrekonstruovaná americká ponorková základna, která se stavěla několik let, byla uvedena do provozu a další americké ponorky nyní mohly úzce spolupracovat se svými norskými kolegy a sledovat a špehovat hlavní ruskou jadernou redutu 250 mil východně na poloostrově Kola. Amerika také značně rozšířila norskou leteckou základnu na severu země a dodala norskému letectvu flotilu hlídkových letounů P8 Poseidon vyrobených společností Boeing, aby posílila dálkovou špionáž všeho, co se týká Ruska.
Na oplátku norská vláda loni v listopadu rozzlobila liberály a některé umírněné poslance v parlamentu přijetím doplňkové dohody o obranné spolupráci (SDCA). Podle nové dohody bude mít americký právní systém v určitých „dohodnutých oblastech“ na severu jurisdikci nad americkými vojáky obviněnými z trestných činů mimo základnu, stejně jako nad těmi norskými občany, kteří jsou obviněni nebo podezřelí z narušování práce na základně.
Norsko bylo jedním z původních signatářů Smlouvy o NATO v roce 1949, na počátku studené války. Dnes je vrchním velitelem NATO Jens Stoltenberg, přesvědčený antikomunista, který byl osm let norským premiérem, než se v roce 2014 s americkou podporou přesunul do své vysoké funkce v NATO. Byl zastáncem tvrdého postoje ke všemu, co se týká Putina a Ruska, který spolupracoval s americkou zpravodajskou komunitou již od vietnamské války. Od té doby se mu zcela důvěřuje. „Je to rukavice, která padne do americké ruky,“ uvedl zdroj.
Operace startuje
Ve Washingtonu plánovači věděli, že se musí vydat do Norska. „Nenáviděli Rusy a norské námořnictvo bylo plné vynikajících námořníků a potápěčů, kteří měli po generace zkušenosti s vysoce výnosným hlubinným průzkumem ropy a plynu,“ uvedl zdroj. Také se jim dalo věřit, že misi udrží v tajnosti. (Norové mohli mít i jiné zájmy. Zničení Nord Streamu – pokud by se to Američanům podařilo – by Norsku umožnilo prodávat do Evropy mnohem více vlastního zemního plynu).
Někdy v březnu odletělo několik členů týmu do Norska na setkání s norskou tajnou službou a námořnictvem. Jednou z klíčových otázek bylo, kde přesně v Baltském moři je nejlepší místo pro umístění výbušnin. Plynovody Nord Stream 1 a Nord Stream 2, každý se dvěma sadami potrubí, dělilo po většinu cesty jen něco málo přes kilometr, když směřovaly do přístavu Greifswald na dalekém severovýchodě Německa.
Norské námořnictvo rychle našlo to správné místo v mělkých vodách Baltského moře několik mil od dánského ostrova Bornholm. Potrubí vedlo více než kilometr od sebe podél mořského dna v hloubce pouhých 260 stop. To by bylo v dosahu potápěčů, kteří by se z norského lovce min třídy Alta potápěli se směsí kyslíku, dusíku a helia proudící z jejich nádrží a na čtyři potrubí s betonovými ochrannými kryty by umístili tvarované nálože C4. Byla by to zdlouhavá, časově náročná a nebezpečná práce, ale vody u Bornholmu měly ještě jednu výhodu: nebyly zde žádné velké přílivové proudy, které by potápění značně ztížily.
Jak oklamat Rusko
V tomto okamžiku se do hry opět zapojila obskurní hloubková potápěčská skupina námořnictva v Panama City. Hlubinné školy v Panama City, jejichž frekventanti se účastnili Ivy Bells, jsou elitními absolventy Námořní akademie v Annapolisu, kteří obvykle usilují o slávu, když jsou zařazeni jako Seal, stíhací pilot nebo ponorkář, považovány za nechtěný zapadákov. Pokud se někdo musí stát „černou botou“ – tedy příslušníkem méně žádoucího velitelství hladinových lodí – vždy se najde alespoň služba na torpédoborci, křižníku nebo obojživelné lodi. Nejméně okouzlující ze všeho je minová válka. Jeho potápěči se nikdy neobjevují v hollywoodských filmech ani na obálkách populárních časopisů.
„Nejlepší potápěči s kvalifikací pro hloubkové potápění tvoří úzkou komunitu a pro tuto operaci se rekrutují jen ti nejlepší, kterým se řekne, aby byli připraveni na předvolání do CIA ve Washingtonu,“ uvedl zdroj.
Norové a Američané měli k dispozici místo a operativce, ale existovala ještě jedna obava: jakákoli neobvyklá podmořská aktivita ve vodách u Bornholmu by mohla přitáhnout pozornost švédského nebo dánského námořnictva, které by o ní mohly informovat.
Dánsko bylo také jedním z původních signatářů NATO a ve zpravodajské komunitě bylo známé svými zvláštními vazbami na Spojené království. Švédsko požádalo o členství v NATO a prokázalo své velké schopnosti při řízení svých podvodních zvukových a magnetických senzorových systémů, které úspěšně sledovaly ruské ponorky, jež se občas objevovaly ve vzdálených vodách švédského souostroví a byly nuceny vyplout na hladinu.
Norové se připojili k Američanům a trvali na tom, že někteří vysocí úředníci v Dánsku a Švédsku musí být obecně informováni o možné potápěčské činnosti v oblasti. Tímto způsobem by mohl zasáhnout někdo z vyšších míst a udržet zprávu mimo řetězec velení, čímž by se izolovala potápěčská operace. „To, co jim bylo řečeno, a to, co věděli, se záměrně lišilo,“ řekl mi zdroj (Norské velvyslanectví, které bylo požádáno o vyjádření k tomuto článku, neodpovědělo).
Norové byli klíčem k vyřešení dalších překážek. Bylo známo, že ruské námořnictvo disponuje sledovací technologií schopnou odhalit a spustit podmořské miny. Americká výbušná zařízení bylo třeba zamaskovat tak, aby se ruskému systému jevila jako součást přírodního pozadí – což vyžadovalo přizpůsobení specifické salinitě vody. Norové měli řešení.
Americká šestá flotila vyplouvá – cvičení BALTOPS 22
Norové měli také řešení zásadní otázky, kdy se má operace uskutečnit. Americká šestá flotila, jejíž vlajková loď sídlí v italské Gaetě jižně od Říma, sponzoruje již 21 let každý červen velké cvičení NATO v Baltském moři, kterého se účastní desítky spojeneckých lodí z celého regionu. Současné cvičení, které se koná v červnu, je známé pod názvem Baltic Operations 22 neboli BALTOPS 22. Norové navrhli, že to bude ideální zástěrka pro nastražení min.
Američané poskytli jeden důležitý prvek: přesvědčili plánovače šesté flotily, aby do programu zařadili výzkumné a vývojové cvičení. Cvičení, které námořnictvo zveřejnilo, zahrnovalo šestou flotilu ve spolupráci s „výzkumnými a válečnými středisky“ námořnictva. Akce na moři se měla konat u pobřeží ostrova Bornholm a měly se jí zúčastnit týmy potápěčů NATO, kteří by nastražili miny, přičemž soutěžící týmy by k jejich nalezení a zničení použily nejnovější podvodní technologie.
Bylo to užitečné cvičení i důmyslné krytí. Chlapci z Panama City by udělali svou práci a výbušniny C4 by byly na místě do konce BALTOPS22, s připojeným 48hodinovým časovačem. Všichni Američané a Norové by byli do prvního výbuchu dávno pryč. Dny se odpočítávaly. „Čas běžel a my jsme se blížili ke splnění mise,“ řekl zdroj.
A pak: Washington si to rozmyslel. Bomby by sice byly nastraženy během BALTOPS, ale Bílý dům se obával, že dvoudenní lhůta pro jejich odpálení by byla příliš krátce před koncem cvičení a bylo by zřejmé, že se do něj zapojila Amerika. Místo toho Bílý dům předložil novou žádost: „Mohou kluci v terénu přijít na nějaký způsob, jak vyhodit potrubí do povětří později na povel?“
Bidenovo váhání
Někteří členové plánovacího týmu byli prezidentovou zdánlivou nerozhodností rozzlobeni a frustrováni. Potápěči v Panamě opakovaně nacvičovali nastražení C4 na potrubí, jak to bude během BALTOPSu, ale nyní musel tým v Norsku vymyslet způsob, jak dát Bidenovi to, co chtěl – možnost vydat úspěšný příkaz k provedení v době, kterou si sám zvolil.
CIA byla zvyklá zvládat svévolné změny na poslední chvíli. Zároveň to však obnovilo obavy některých lidí ohledně nezbytnosti a legálnosti celé operace.
Prezidentovy tajné příkazy také připomněly dilema CIA z dob vietnamské války, kdy prezident Johnson, konfrontovaný s rostoucími náladami proti vietnamské válce, nařídil agentuře, aby porušila své stanovy – které jí výslovně zakazovaly působit uvnitř Ameriky – a špehovala protiválečné vůdce, aby zjistila, zda nejsou ovládáni komunistickým Ruskem.
Agentura nakonec souhlasila a v průběhu 70. let se ukázalo, jak daleko byla ochotna zajít. Po aférách Watergate následovala novinová odhalení o špehování amerických občanů, zapojení agentury do atentátů na zahraniční vůdce a podkopávání socialistické vlády Salvadora Allendeho.
Tato odhalení vedla v polovině 70. let k dramatické sérii slyšení v Senátu pod vedením Franka Churche z Idaha, která jasně ukázala, že Richard Helms, tehdejší ředitel Agentury, uznával, že je povinen dělat to, co chce prezident, i když to znamená porušovat zákon.
Tak vypadá americká demokracie
V nezveřejněné výpovědi za zavřenými dveřmi Helms s lítostí vysvětlil, že „když něco děláte na tajný příkaz prezidenta, je to téměř neposkvrněné početí“. „Ať už je správné, že to máte mít, nebo špatné, že to máte mít, [CIA] pracuje podle jiných pravidel a základních zásad než kterákoli jiná část vlády.“ V podstatě senátorům sděloval, že jako šéf CIA chápe, že pracuje pro korunu, a ne pro ústavu.
Američané pracující v Norsku se řídili stejnou dynamikou a poslušně začali pracovat na novém problému – jak na Bidenův příkaz dálkově odpálit výbušninu C4. Byl to mnohem náročnější úkol, než si ti ve Washingtonu uvědomovali. Tým v Norsku nemohl vědět, kdy prezident stiskne tlačítko. Bude to za několik týdnů, za mnoho měsíců, za půl roku nebo déle?
Systém C4 připevněný k potrubí by byl spuštěn sonarovou bójí, kterou by letadlo shodilo v krátkém čase, ale postup by zahrnoval nejmodernější technologii zpracování signálu. Jakmile by byla zpožděná časovací zařízení připevněná ke kterémukoli ze čtyř potrubí na místě, mohla by být náhodně spuštěna složitou směsicí zvuků oceánského pozadí v celém silně frekventovaném Baltském moři – od blízkých i vzdálených lodí, podmořských vrtů, seismických událostí, vln a dokonce i mořských živočichů.
Aby se tomu předešlo, sonarová bóje by po umístění na místo vydávala sekvenci jedinečných nízkofrekvenčních tónů – podobně jako je vydává flétna nebo klavír – které by časovací zařízení rozpoznalo a po předem nastaveném hodinovém zpoždění by spustilo výbušniny. („Chcete dostatečně silný signál, aby žádný jiný signál nemohl náhodou vyslat impuls, který by výbušninu odpálil,“ řekl mi Dr. Theodore Postol, emeritní profesor vědy, technologie a národní bezpečnostní politiky na MIT. Postol, který působil jako vědecký poradce náčelníka námořních operací Pentagonu, řekl, že problém, kterému skupina v Norsku kvůli Bidenovu odkladu čelí, je otázkou náhody: „Čím déle by výbušniny byly ve vodě, tím větší by bylo riziko náhodného signálu, který by bomby odpálil.“)
Novináři drželi basu
Dne 26. září 2022 uskutečnilo pozorovací letadlo P8 norského námořnictva zdánlivě rutinní let a shodilo sonarovou bóji. Signál se šířil pod vodou, nejprve k síti Nord Stream 2 a poté k síti Nord Stream 1. O několik hodin později došlo k aktivaci vysoce výkonné výbušniny C4 a tři ze čtyř potrubí byla vyřazena z provozu. Během několika minut bylo možné na vodní hladině pozorovat šířící se kaluže metanu, které zůstaly v odstavených potrubích, a svět se dozvěděl, že se stalo něco nevratného.
Bezprostředně po útoku na plynovodu se americká média zabývala touto událostí jako nevyřešenou záhadou. Rusko bylo opakovaně uváděno jako pravděpodobný viník, což bylo podníceno vypočítavými úniky informací z Bílého domu – ale nikdy nebyl zjištěn jasný motiv takového aktu sebevraždy, kromě prosté odplaty. O několik měsíců později, když vyšlo najevo, že ruské úřady v tichosti získávaly odhady nákladů na opravu potrubí, New York Times tuto zprávu popsaly jako „komplikující teorie o tom, kdo za útokem stojí“. Žádné velké americké noviny se nepídily po dřívějších výhrůžkách Bidenovi a náměstkyni ministra zahraničí Nulandové, které se týkaly plynovodů.
Ačkoli nikdy nebylo jasné, proč by se Rusko snažilo zničit svůj vlastní lukrativní plynovod, výmluvnější zdůvodnění prezidentova kroku přinesl ministr zahraničí Blinken.
Na tiskové konferenci v září loňského roku Blinken odpověděl na otázku, jaké důsledky bude mít zhoršující se energetická krize v západní Evropě, a označil tento okamžik za potenciálně příznivý:
„Je to obrovská příležitost, jak jednou provždy odstranit závislost na ruské energii, a tím Vladimiru Putinovi odebrat možnost vyzbrojovat energii jako prostředek k prosazování jeho imperiálních záměrů. To je velmi významné a nabízí to obrovskou strategickou příležitost pro nadcházející roky, ale mezitím jsme odhodláni udělat vše pro to, aby důsledky toho všeho nenesli občané v našich zemích, respektive na celém světě.“
Až totéž udělá Rusko…
Nedávno Victoria Nulandová vyjádřila uspokojení nad zánikem nejnovějšího z plynovodů. Při svědectví na slyšení v senátním výboru pro zahraniční vztahy koncem ledna senátorovi Tedu Cruzovi řekla: „Stejně jako vy jsem, a myslím, že i administrativa, velmi potěšena, že Nord Stream 2 je nyní, jak s oblibou říkáte, kusem kovu na dně moře.“
Zdroj měl na Bidenovo rozhodnutí sabotovat více než 1500 mil plynovodu Gazpromu s blížící se zimou mnohem chytřejší pohled. „No,“ řekl, když mluvil o prezidentovi, „musím uznat, že ten chlap má koule. Řekl, že to udělá, a udělal to.“ Na otázku, proč si myslí, že Rusové nereagovali, cynicky odpověděl: „Možná chtějí mít možnost dělat stejné věci jako USA.
„Byla to krásná krycí historka,“ pokračoval. „Stála za tím tajná operace, při níž byli do terénu nasazeni odborníci a zařízení, které fungovalo na utajeném signálu.
„Jedinou chybou bylo rozhodnutí to udělat.“
Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolný příspěvek, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování ! Volného blogu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte ZDE: https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Uvedení na pravou míru. Fakta, která byste měli vědět o Ukrajině
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
6.2.2023
RUSKO/UKRAJINA: 16. února 2022, celý týden předtím, než Putin vyslal na Ukrajinu bojové jednotky, zahájila ukrajinská armáda těžké bombardování oblasti (na východě Ukrajiny) osídlené převážně etnickými Rusy. Úředníci z pozorovatelské mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) se v té době nacházeli v okolí a vedli záznamy o probíhajícím ostřelování. OBSE zjistila, že ostřelování se v průběhu týdne dramaticky zintenzivňovalo, až dosáhlo vrcholu 19. února, kdy bylo zaznamenáno celkem 2 026 dělostřeleckých úderů. Nezapomeňte, že ukrajinská armáda ve skutečnosti ostřelovala civilní oblasti podél linie dotyku, které byly obsazeny jinými Ukrajinci.
Chceme zdůraznit, že úředníci OBSE působili v rámci své profesionální činnosti a shromažďovali důkazy o ostřelování v oblasti z první ruky. Z jejich údajů vyplývá, že ukrajinské síly ostřelovaly a zabíjely vlastní lidi. To vše bylo zdokumentováno a nebylo zpochybněno.
Otázka, kterou si musíme položit, tedy zní: Je bombardování a zabíjení vlastních lidí „válečným aktem“?
Myslíme si, že ano. A pokud máme pravdu, pak musíme logicky předpokládat, že válka začala před ruskou invazí (která byla zahájena o celý týden později) Musíme také předpokládat, že údajná „nevyprovokovaná agrese“ Ruska nebyla vůbec nevyprovokovaná, ale byla přiměřenou humanitární reakcí na úmyslné zabíjení civilistů. Abychom mohli tvrdit, že ruská invaze „nebyla vyprovokovaná“, museli bychom říci, že vypálení více než 4 000 dělostřeleckých granátů do měst a čtvrtí, kde žijí ženy a děti, není provokace? Kdo bude hájit tento názor?
Nikdo, protože je to absurdní. Zabíjení civilistů v Donbasu bylo jasnou provokací, provokací, jejímž cílem bylo vehnat Rusko do války. A – jak jsme již řekli – OBSE měla na místě pozorovatele, kteří poskytli úplnou dokumentaci o ostřelování, jak probíhalo, což je tak blízko železnému svědectví očitých svědků, jak je jen možné.
To je samozřejmě zásadní rozpor s „oficiálním vyprávěním“, které označuje Rusko za pachatele nepřátelských akcí. Jak jsme však ukázali, není tomu tak. Oficiální narativ je špatný. Přesto vás možná nepřekvapí, že většina mainstreamových médií zcela vynechala jakékoli zpravodajství o zjišťovacích aktivitách OBSE na východě Ukrajiny. Jedinou výjimkou byla agentura Reuters, která 18. února zveřejnila záměrně neprůhlednou zprávu s názvem „Rusko vyjadřuje znepokojení nad prudkým nárůstem ostřelování Donbasu“. Zde je výňatek:
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v pátek vyjádřil znepokojení nad prudkým nárůstem ostřelování na východě Ukrajiny a obvinil zvláštní monitorovací misi OBSE, že přehlíží to, co podle něj Ukrajina svým jednáním porušuje mírový proces…..
Washington a jeho spojenci vyjádřili obavy, že nárůst násilí v Donbasu by mohl být součástí ruské záminky k invazi na Ukrajinu. Napětí je již nyní vysoké v souvislosti s ruským vojenským posilováním na severu, východě a jihu Ukrajiny.
Jsme velmi znepokojeni zprávami z posledních dnů – včera a předevčírem došlo k prudkému nárůstu ostřelování za použití zbraní, které jsou podle minských dohod zakázány,“ uvedl Lavrov s odkazem na mírové dohody, jejichž cílem je ukončit konflikt. „Zatím vidíme, že se zvláštní monitorovací mise snaží uhladit všechny otázky, které poukazují na vinu ukrajinských ozbrojených sil, řekl na tiskové konferenci.
Ukrajinská armáda v pátek popřela, že by porušovala mírový proces z Minsku, a obvinila Moskvu z vedení informační války s cílem tvrdit, že Kyjev ostřeluje civilisty, což jsou podle ní lživá tvrzení, která mají za cíl provokaci. ( Rusko je znepokojeno prudkým nárůstem ostřelování Donbasu , Reuters)
Všimněte si, jak chytře agentura Reuters formuluje své zpravodajství, aby tvrzení ukrajinské armády byla stejně důvěryhodná jako tvrzení ruského ministra zahraničí. Agentura Reuters však opomíjí, že zpráva OBSE ověřuje Lavrovovu verzi událostí a zároveň vyvrací tvrzení Ukrajinců. Úkolem novináře je rozlišovat mezi fakty a fikcí, ale opět vidíme, jak agendou řízené zprávy nemají informovat, ale uvádět v omyl.
Pointa, kterou se snažíme vyjádřit, je jednoduchá: Válka na Ukrajině nebyla zahájena tyranským ruským vůdcem (Putinem), který by chtěl obnovit sovětské impérium. Tento narativ je podvod, který byl spíchnut neokonskými spin-maistery snažícími se získat veřejnou podporu pro válku s Ruskem. Fakta, která zde uvádím, lze identifikovat na mapě, kde došlo ke skutečným výbuchům, které pak zaznamenali úředníci, jejichž úkolem bylo právě splnit tento úkol. Vidíte mezi nimi rozdíl? V jednom případě se dějová linie opírá o spekulace, dohady a psychobláboly, zatímco v druhém je dějová linie spojena se skutečnými událostmi, které se odehrály na místě a byly zaznamenány vyškolenými profesionály v oboru. Které verzi událostí věříte více?
Podtrženo a sečteno: Rusko válku na Ukrajině nezačalo. To je jen další falešný příběh. Odpovědnost nese ukrajinská armáda a její představitelé v Kyjevě.
A ještě něco, co média ve svém selektivním zpravodajství obvykle vylučují. Než Putin poslal své tanky přes hranice na Ukrajinu, odvolal se na článek 51 OSN, který poskytuje právní ospravedlnění vojenské intervence. Spojené státy to samozřejmě udělaly již mnohokrát, aby poskytly fíkový list legitimity svým četným vojenským intervencím. V tomto případě je však vidět, kde by takzvaná odpovědnost za ochranu (R2P) mohla být skutečně ospravedlnitelná, vždyť podle většiny odhadů ukrajinská armáda od puče podporovaného Spojenými státy před 8 lety zabila více než 14 000 etnických Rusů. Pokud někdy existovala situace, kdy by obranná vojenská operace mohla být ospravedlnitelná, pak je to právě tato. To však stále plně nevysvětluje, proč se Putin odvolal na článek 51 OSN. Proto se obracíme na bývalého zbrojního inspektora Scotta Rittera, který to vysvětlil takto:
Ruský prezident Vladimir Putin s odvoláním na článek 51 nařídil takzvanou „zvláštní vojenskou operaci“….podle článku 51 nelze pochybovat o oprávněnosti tvrzení Ruska, že ruskojazyčné obyvatelstvo Donbasu bylo vystaveno brutálnímu osm let trvajícímu bombardování, při němž zahynuly tisíce lidí.… Rusko navíc tvrdí, že má k dispozici dokumentární důkazy o tom, že ukrajinská armáda se připravovala na masivní vojenský vpád do Donbasu, který byl předstižen Ruskem vedenou „zvláštní vojenskou operací“. Údaje OBSE ukazují, že ve dnech před ruským vpádem došlo k nárůstu vládního ostřelování oblasti.
Podstatné je, že Rusko předložilo uznatelný nárok dle doktríny předvídavé kolektivní sebeobrany, kterou původně vymyslely USA a NATO, jak se vztahuje k článku 51, který je založen na skutečnosti, nikoli na fikci.
Ačkoli by mohlo být v módě, aby lidé, organizace a vlády na Západě přijali na kolenou závěr, že ruská vojenská intervence představuje bezohledné porušení Charty OSN a jako taková představuje nezákonnou útočnou válku, nepříjemnou pravdou je, že ze všech tvrzení týkajících se zákonnosti předstižné obrany podle článku 51 Charty OSN stojí ruské zdůvodnění invaze na Ukrajinu na pevném právním základě. (Rusko, Ukrajina a válečné právo: Zločin agrese, Consortium News)
Zde je více informací z článku zahraničně-politického analytika Daniala Kovalika:
Válka na Ukrajině probíhala již osm let před ruským vojenským vpádem v únoru 2022. A tato válka vlády v Kyjevě si vyžádala životy asi 14 000 lidí, z nichž mnozí byli děti, a dalších asi 1,5 milionu lidí bylo vysídleno… Vláda v Kyjevě, a zejména její neonacistické prapory, prováděly útoky proti těmto národům… právě kvůli jejich etnické příslušnosti. ..
Charta OSN sice zakazuje jednostranné válečné akce, ale zároveň v článku 51 stanoví, že „nic v této Chartě nesmí narušovat přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu…“ A toto právo na sebeobranu bylo vykládáno tak, že umožňuje zemím reagovat nejen na skutečné ozbrojené útoky, ale i na hrozbu bezprostředního útoku.
Ve světle výše uvedeného soudím,.. že Rusko mělo právo jednat v sebeobraně tím, že zasáhlo na Ukrajině, která se stala prostředníkem USA a NATO pro útok, nejen na ruské etnikum na Ukrajině, ale i taktéž na samotné Rusko. (Proč je ruská intervence na Ukrajině podle mezinárodního práva legální, RT)
Informoval někdo ze západních médií o tom, že se Putin, před zahájením speciální vojenské operace, odvolal na článek 51 OSN?
Ne, žádná média o tom nenapsala ani čárku, protože by tím přiznaly, že Putinova vojenská operace je v souladu s mezinárodním právem. Místo toho média nadále šíří výmysl, že „Hitler-Putin se snaží obnovit sovětské impérium“, což je tvrzení, pro které neexistuje jediný důkaz. Nezapomeňte, že Putinova operace nezahrnuje svržení cizí vlády za účelem dosazení Moskvou podporovaného poskoka, ani vyzbrojení a výcvik cizí armády, která bude použita jako zástupce v boji proti geopolitickému soupeři, ani napěchování země nejmodernějšími zbraněmi za účelem dosažení vlastních úzkých strategických cílů, ani páchání teroristických činů průmyslové sabotáže (Nord-Stream 2) s cílem zabránit hospodářské integraci Asie a Evropy. Ne, Putin se ničeho takového nedopustil. Ale Washington ano, protože Washington není omezován mezinárodním právem. V očích Washingtonu je mezinárodní právo pouze nepříjemností, kterou pohrdavě odmítne, kdykoli je třeba jednostranně jednat. Putin se však k těmto záležitostem nechová zdaleka tak bezstarostně, ve skutečnosti již dlouho hraje podle pravidel, protože věří, že pravidla pomáhají posilovat bezpečnost všech. A má pravdu, pomáhají.
A proto se před vysláním vojáků na pomoc lidem v Donbasu odvolal na článek 51. Cítil, že má morální povinnost poskytnout jim pomoc, ale chtěl, aby jeho kroky byly v souladu s mezinárodním právem. Myslíme si, že dosáhl obojího.
Americký imperiální plánovač George Kennan, architekt první studené války, napsal v roce 1948: „máme asi 50 % světového bohatství, ale jen 6,3 % jeho obyvatelstva“ „Naším skutečným úkolem“ je „udržet toto postavení nerovnosti. @BenjaminNorton
A ještě něco, co v západních médiích nikdy neuvidíte. Nikdy neuvidíte skutečný text Putinových bezpečnostních požadavků, které byly vzneseny celé dva měsíce před vypuknutím války. A neuvidíte je proto, že jeho požadavky byly legitimní, rozumné a nezbytné. Putin chtěl pouze ujištění, že NATO neplánuje umístit své základny, armády a raketová stanoviště na ruských hranicích. Jinými slovy, dělal totéž, co dělají všichni zodpovědní vůdci, aby bránili bezpečnost vlastního národa.
Zde je několik kritických výňatků z textu Putinova návrhu USA a NATO:
Článek 1
Strany spolupracují na základě zásad nedělitelné, rovné a neomezené bezpečnosti a za těmito účely:
Nebudou podnikat akce ani se účastnit či podporovat činnosti, které by ovlivňovaly bezpečnost druhé strany. Nebudou provádět bezpečnostní opatření přijatá každou stranou samostatně nebo v rámci mezinárodní organizace, vojenské aliance nebo koalice, která by mohla ohrozit základní bezpečnostní zájmy druhé strany.
Článek 3
Smluvní strany nevyužijí území jiných států k přípravě nebo provedení ozbrojeného útoku proti druhé smluvní straně nebo k jiným akcím, které mají vliv na základní bezpečnostní zájmy druhé smluvní strany.
Článek 4
Spojené státy americké se zavazují zabránit dalšímu rozšiřování Organizace Severoatlantické smlouvy na východ a odmítnout přistoupení států bývalého Svazu sovětských socialistických republik k Alianci.
Spojené státy americké nebudou zřizovat vojenské základny na území států bývalého Svazu sovětských socialistických republik, které nejsou členy NATO, využívat jejich infrastrukturu k jakýmkoli vojenským aktivitám ani s nimi rozvíjet dvoustrannou vojenskou spolupráci.
Článek 5
Smluvní strany se zdrží rozmísťování svých ozbrojených sil a výzbroje, a to i v rámci mezinárodních organizací, vojenských aliancí nebo koalic, v oblastech, kde by takové rozmístění mohla druhá smluvní strana vnímat jako ohrožení své národní bezpečnosti, s výjimkou takového rozmístění na území států smluvních stran.
Strany se zdrží letů těžkých bombardérů vybavených jadernou nebo nejadernou výzbrojí nebo nasazení hladinových válečných lodí jakéhokoli typu, a to i v rámci mezinárodních organizací, vojenských aliancí nebo koalic, v oblastech mimo vnitrostátní vzdušný prostor, respektive vnitrostátní teritoriální vody, odkud mohou útočit na cíle na území druhé strany.
Strany povedou dialog a budou spolupracovat na zdokonalení mechanismů pro předcházení nebezpečným vojenským aktivitám na volném moři a nad ním, včetně dohody o maximální vzdálenosti přiblížení mezi válečnými loděmi a letadly.
Článek 6
Strany se zavazují, že nebudou rozmísťovat pozemní rakety středního a kratšího doletu mimo svá státní území, jakož i v oblastech svých státních území, z nichž mohou tyto zbraně útočit na cíle na státním území druhé strany.
Článek 7
Strany se zdrží rozmístění jaderných zbraní mimo svá státní území a vrátí takové zbraně, které již byly rozmístěny mimo jejich státní území v době vstupu Smlouvy v platnost, na svá státní území. Strany odstraní veškerou stávající infrastrukturu pro rozmístění jaderných zbraní mimo svá území.
Smluvní strany nebudou cvičit vojenský a civilní personál z nejaderných zemí v používání jaderných zbraní. Strany nebudou provádět cvičení nebo výcvik sil všeobecného určení, které zahrnují scénáře zahrnující použití jaderných zbraní. (To Make Sense of War, Israel Shamir, Unz Review)
Člověk nemusí být génius, aby mu došlo, čeho se Putin obával. Obával se rozšiřování NATO a zejména vzniku nepřátelské vojenské aliance podporované Washingtonem vycepovanými nacisty, kteří by okupovali území na jeho západním křídle. Bylo to od něj nerozumné? Měl tyto USA podporované rusofoby přijmout a dovolit jim, aby umístili své rakety na jeho hranici? Bylo by to rozumné?
Co tedy můžeme ze seznamu Putinových požadavků vyvodit?
Za prvé můžeme vyvodit, že se nesnaží obnovit sovětské impérium, jak na tom neúnavně trvá MSM. Seznam se zaměřuje výhradně na požadavky související s bezpečností, na nic jiného.
Zadruhé dokazuje, že válce se dalo snadno předejít, kdyby Zelenskij jednoduše zachoval status quo a formálně oznámil, že Ukrajina zůstane neutrální. Ve skutečnosti Zelenskij v březnu při jednáních s Moskvou skutečně souhlasil s neutralitou, ale Washington zabránil ukrajinskému prezidentovi dohodu uskutečnit, což znamená, že Bidenova administrativa je do značné míry zodpovědná za probíhající konflikt. (RT dnes zveřejnila článek, v němž jasně uvádí, že v březnu bylo dosaženo dohody mezi Ruskem a Ukrajinou, ale USA a Velká Británie ji záměrně zmařily. Washington chtěl válku).
Za třetí to ukazuje, že Putin je rozumný vůdce, jehož požadavky měly být ochotně přijaty. Bylo od Putina nerozumné požadovat, aby se „Strany zdržely nasazení svých ozbrojených sil a … vojenských aliancí … v oblastech, kde by takové nasazení mohla druhá strana vnímat jako ohrožení své národní bezpečnosti“? Bylo od něj nepřiměřené žádat, aby „Strany odstranily veškerou existující infrastrukturu pro rozmístění jaderných zbraní mimo svá národní území“?
Kde přesně jsou ony „nepřiměřené požadavky“, které Putin údajně vznesl?
Žádné tam nejsou. Putin nevznesl žádné požadavky, které by USA nevznesly, kdyby “ šlo o jejich zájmy“.
To jen dokazuje, že válka není bojem za osvobození Ukrajiny ani za demokracii. To je nesmysl. Je to válka, jejímž cílem je „oslabit“ Rusko a nakonec odstranit Putina od moci. To jsou prvořadé cíle. To znamená, že ukrajinští vojáci neumírají za svou zemi, ale za elitářský sen rozšířit NATO, rozdrtit Rusko, obklíčit Čínu a prodloužit hegemonii USA o další století. Ukrajina je pouze bitevním polem, na němž se odehrává boj velmocí.
V tomto článku se snažíme poukázat na několik bodů:
- Kdo začal válku?
Odpověď – válku začala Ukrajina - Byla ruská invaze porušením mezinárodního práva?
Odpověď– Ne, ruská invaze by měla být schválena podle článku 51 OSN. - Mohlo se válce předejít, kdyby Ukrajina vyhlásila neutralitu a splnila Putinovy rozumné požadavky?
Odpověď– Ano, válce se dalo předejít - Poslední bod se týká Minských dohod a toho, jak nepoctivost západních představitelů ovlivní konečné řešení situace na Ukrajině. Jsem přesvědčen, že Washington ani spojenci v NATO nemají ani ponětí o tom, jak vážně byly mezinárodní vztahy zdecimovány minskou zradou. Ve světě, kde lze právně závazné dohody bez okolků zahodit ve jménu politické účelnosti, je jediným způsobem řešení sporů hrubá síla. Přemýšlel o tom někdo v Německu, Francii nebo Washingtonu, než začal jednat? (Ale nejprve několik informací o Minsku.)
Cílem minské dohody bylo ukončit boje mezi ukrajinskou armádou a etnickými Rusy v ukrajinské oblasti Donbas. Povinností čtyř účastníků dohody – Německa, Francie, Ruska a Ukrajiny – bylo zajistit, aby obě strany dodržovaly podmínky dohody. V prosinci však bývalá německá kancléřka Angela Merkelová v rozhovoru pro jeden německý časopis uvedla, že nikdy nebylo v úmyslu dohodu realizovat, místo toho bylo v plánu využít čas k posílení Ukrajiny, aby se připravila na válku s Ruskem. Je tedy zřejmé, že Spojené státy od počátku zamýšlely vyprovokovat válku s Ruskem.
Dne 5. září 2014 podepsaly Minsk 1 Německo, Francie, Ukrajina a Rusko, ale smlouva se neuskutečnila a boje se obnovily. Dne 12. února 2015 byl podepsán Minsk 2, ale ani ten neuspěl. Podívejte se, prosím, na tento krátký segment na You Tube od Amita Sengupty, který podává stručný přehled Minských dohod a jejich důsledků:
(11:40 minuta) „V roce 2015 měly Německo a Francie hrát neutrální roli, měly přimět Ukrajinu a Rusko k dodržování pravidel. Ale neudělaly to, a důvod, proč to neudělaly, odhalila Angela Merkelová v rozhovoru 7. prosince. Merkelová řekla: „Minská dohoda z roku 2014 byla pokusem dát Ukrajině čas. Dala také čas na to, aby se stala silnější, jak je dnes vidět. Ukrajina z let 2014 a 2015 není současnou Ukrajinou“. V podstatě všichni tři partneři minských dohod lhali a zradili Rusko. Dokonce i Putin řekl: „Jednoho dne se Rusko bude muset s Ukrajinou dohodnout, ale Německo a Francie Rusko zradily a nyní Ukrajině pomáhají zbraněmi.“ … Je škoda, že se západní političtí představitelé zapojují do jednání, která nehodlají dodržovat a prosazovat… (ukrajinský prezident Petro Porošenko přiznal totéž co Merkelová a Hollande)….Nyní dokonce i Putin uznal, že souhlasit s Minskými dohodami byla chyba. Dokonce řekl, že problém Donbasu měl být tehdy řešen silou zbraní. (2015) Rusko čekalo 8 let, než uznalo nezávislost Donbasu, a pak letos zahájilo útok v plném rozsahu. Tehdy však Putin nabyl dojmu, že minské dohody – garantované Německem a Francií a jednomyslně schválené Radou bezpečnosti OSN včetně Spojených států – krizi vyřeší a poskytnou Donbasu autonomii, přičemž zůstane součástí Ukrajiny. Německo a Francie měly zajistit, aby minské dohody byly prováděny v letech 2015 až 2022. Kolektivní Západ vždy věděl, že jediným řešením je válka. Nikdy nechtěli mír, jen si hráli na to, že se jedná o Minskou dohodu. takže vidíte, že je to diplomatická „výhra“ pro západ…….
Francie a Německo uklidnily Rusko minskou dohodou a daly mu falešné naděje na mírové urovnání. Ve skutečnosti však získávaly Ukrajině čas na vybudování armády. Nikdy nešlo o diplomatické řešení; kolektivní Západ – který zahrnuje Spojené státy, NATO, Evropskou unii a skupinu G-7 – namluvil Rusku, že existuje diplomatické řešení konfliktu na Donbasu (ale) místo toho připravoval Ukrajinu na plnohodnotnou válku proti Rusku. Ať tak či onak, k této válce mělo dojít. Diplomatické řešení nikdy neexistovalo…. To je to, co chtěla Angela Merkelová sdělit: „Studená válka nikdy neskončila“. Byla německou kancléřkou, když v roce 2014 došlo na Ukrajině k převratu a byly podepsány Minské dohody. Proto její příspěvek k této duplicitní hře spolu s Německem, Francií, Ukrajinou a USA- vedl k této válce. A ona to velmi dobře ví. Ale tak jako tak to pro Německo a Francii, jejichž ekonomiky byly těžce poškozeny, nedopadne dobře. Ukrajina bude zcela zničena. Stane se Afghánistánem Evropy. Za vyvraždění Ukrajiny mohou západní političtí představitelé. Stejně jako od roku 2014 podniká ukrajinská vláda kruté vojenské útoky proti rusky mluvícím ukrajinským civilistům v oblasti Donbasu. Byly zabity tisíce rusky mluvících civilistů. Rusko si mělo toto území vzít zpět v roce 2014 spolu s Krymem. Tehdy však Rusko padlo do pasti Minských dohod západních zemí. … Tuto válku nezačalo Rusko, ale Spojené státy. Ukrajina je pouze pěšákem, kterého podporují USA a ostatní evropské vlády. A je škoda, že ukrajinská vláda slouží zájmům Spojených států, a ne ukrajinského lidu. ( Odhalení Angely Merkelové o Minských dohodách | Válka Rusko Ukrajina , Amit Sengupta, You Tube)
Význam minské zrady a její dopad na konečné řešení situace na Ukrajině nelze podceňovat. Když se ztratí důvěra, mohou si národy zajistit bezpečnost pouze hrubou silou. To znamená, že Rusko musí rozšířit svůj perimetr tak daleko, jak to bude nutné, aby zajistilo, že zůstane mimo dostřel nepřítele. (Putin, Lavrov a Medveděv již naznačili, že právě to mají v plánu.) Za druhé, nový perimetr musí být trvale opevněn bojovými jednotkami a smrtícími zbraněmi, které jsou udržovány v pohotovosti. Když se smlouvy stanou nástrojem politického oportunismu, pak se národy musí smířit s trvalým válečným stavem. To je svět, který Merkelová, Hollande, Porošenko a USA vytvořili tím, že se rozhodli využívat „základní kámen mezinárodních vztahů“ dohody k prosazování svých úzkých válečných cílů.
Jen by nás zajímalo, jestli si někdo ve Washingtonu uvědomuje, jakou sviňárnu tím způsobili?
AUTOR: Mike Whitney
ZDROJ: The Unz Reviev https://www.unz.com/mwhitney/setting-the-record-straight-stuff-you-should-know-about-ukraine/
CZ24 News https://cz24.news/mike-whitney-ukrajina-nova-fakta-ktera-musite-vedet/
Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolný příspěvek, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování ! Volného blogu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte ZDE: https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Rusové dobyli východní část Bachmutu. Řady ukrajinských hrobů neberou konce
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
6.2.2023
Ruští vojáci ovládli část Bachmutu, kontrolují hlavní zásobovací trasy a situace je „objektivně těžká“, řekl televizi Nastojaščeje vremja velitel jedné z ukrajinských jednotek, bránící toto město v Donbasu na východě země. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v pátek prohlásil, že Ukrajina bude bránit Bachmut tak dlouho, jak jen to půjde. Počty ukrajinských padlých při obraně města jsou zřejmě značné, dokumentují to nové hroby zachycené na nahrávce.
„Nepřítel částečně obsadil město: průmyslovou zónu a čtvrť soukromých domů až po řeku. Skutečně se mu daří prorážet na nevelkých úsecích fronty a přibližovat se k našim pozicím. Město je nyní ustavičně a systematicky ostřelováno z minometů,“ řekl Denys Jaroslavskyj.
Rusové podle tohoto důstojníka mohou také ostřelovat dvě hlavní cesty spojující město s ukrajinskéým týlem a snaží se jej definitivně odříznout od zásobování. Na Bachmut už neútočí žoldnéři z Wagnerovy (v ruském přepisu Vagnerovy) skupiny, ale jednotky pravidelné ruské armády, které jsou podle Jaroslavského dobře vycvičeny a počínají si naprosto profesionálně – „úplně jako my“. Je třeba přiznat, že nepřítel se poučil z dřívějších chyb a boje v Bachmutu „nejsou žádná procházka“, připustil ukrajinský důstojník.
Říčka Bachmutka dělí Bachmut na dvě nestejně veliké části. Východní část sestává hlavně ze soukromých domů, ale na severu přiléhá průmyslová zóna. V těchto místech se bojuje již několik měsíců, připomněla stanice BBC a dodala, že západní část města je výrazně větší a také se tam nalézá jeho centrum. Z důstojníkových slov podle BBC vyplývá, že Rusové obsadili více než třetinu města.
Televizi Nastojaščeje Vremja vysílající v ruštině a s redakcí v Praze založily americké rozhlasové stanice Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL) a Hlas Ameriky. Televize je financována americkým Kongresem.
ZDROJ: ECHO24https://echo24.cz/a/HjyYA/zpravy-svet-rusove-ovladli-bachmut
Ruská Duma konečně chystá odvetu! Je jen malá pravděpodobnost, že to Evropa „ustojí“!
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
Ruská Duma začíná připravovat děsivé proti-sankce vůči USA, VB, EU a dalším znepřáteleným zemím.
Poslanec ruské Státní Dumy Michail Deljagin předložil Dumě návrhy, podle kterých by Rusko uvalilo na všechny agresorské země mohutné protisankce, kterým vévodí úplné ukončení dodávek plynu, ropy, uhlí a nerostných surovin, a zejména hliníku pro evropský a americký automobilový trh.
Ruský hliník tvoří skoro 90% veškeré evropské spotřeby hliníku. Pokud by Rusko zastavilo prodej hliníku, bylo by to ještě horší než konec dodávek ropy. Bez hliníku se neobejde nejen automobilový průmysl, ale ani potravinářský průmysl, strojírenství, ale třeba i výroba elektroniky, počítačů a pod. Tam všude je použití hliníku nezbytností jako základního konstrukčního prvku!
Podívejme se na úplný seznam navrhovaných sankcí ze strany Ruska:
1) Odříznutí dodávek surovin, které jsou pro Západ důležité: ropa, plyn, uhlí, kovy (včetně hliníku), chemické výrobky, ale především obilí a hnojiva pro zemědělství. A také uran, který je nezbytný pro americké jaderné elektrárny (80% potřeb USA je z Ruska) k výrobě palivových tyčí. Skončí dodávky neonového plynu pro výrobu čipů, který Rusko exportuje do 90% zemí světa a také palladia (rovněž potřebné k výrobě čipů a k výrobě automobilů). Nejtvrdší zásahy budou proti USA a Velké Británii, které usilují zničit současnou strukturu Evropy, zejména ve prospěch plánů USA, které již delší dobu společně připravují.
2) Konfiskace veškerého majetku agresorských zemí, jejich právnických osob a kromě osobního majetku i fyzických osob. Zmrazení off shorových aktiv nacházejících se v Rusku, pokud nejsou do šesti měsíců přeregistrována v Rusku – to jest fakticky konfiskace.
3) Zrušení duševního vlastnictví agresorských zemí v Rusku. (Pozn. tím je myšleno odstoupení od smluv o ochraně patentových a autorských práv západních organizací a jednotlivců)
4) Zákaz všech plateb, včetně splátek dluhů, právnickým a fyzickým osobám agresorských zemí.
5) Zbývající vývoz do agresorských zemí – pouze za rubly z prodeje (měny na burze MICEX).
https://www.tydenikobcanskepravo.cz/2022/11/slovane-vraci-uder-anglosionistum.html?q=ruska+duma
Poslanci členských států CSTO se setkali s ministrem zahraničních věcí Ruské federace Sergejem Lavrovem
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
1.2.2023
Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti ( CSTO) [2]
je mezivládní vojenská aliance v Euroasii sestávající ze šesti postsovětských států : Arménie , Běloruska , Kazachstánu , Kyrgyzstánu , Ruska a Tádžikistánu . Smlouva o kolektivní bezpečnosti má svůj původ v sovětských ozbrojených silách , které byly v roce 1992 nahrazeny Spojenými ozbrojenými silami Společenství nezávislých států., a pak byla sama nahrazena nástupnickými ozbrojenými silami příslušných nezávislých států.
Podobně jako článek 5 Severoatlantické smlouvy a Meziamerická smlouva o vzájemné pomoci , článek 4 Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CST) stanoví, že agrese proti jednomu signatáři by byla vnímána jako agrese proti všem. Charta CSTO znovu potvrdila přání všech zúčastněných států zdržet se použití síly nebo hrozby silou. Signatáři mají zakázáno vstupovat do jiných vojenských aliancí. [3]
Sergej Lavrov upozornil na zvláštní roli meziparlamentního dialogu
Dne 1. února v přijímacím domě Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov uspořádal pracovní setkání s předsedy výborů pro mezinárodní záležitosti, obranu a bezpečnost parlamentů členských států CSTO.
„Velmi oceňujeme parlamentní úsilí v oblasti mezinárodních vztahů,“ zdůraznil ministr zahraničí.
Sergej Lavrov upozornil na zvláštní roli meziparlamentního dialogu.
„Parlamentáři nenápadně cítí požadavky občanů. To je důležité pro budování spolupráce mezi našimi zeměmi,“ řekl Sergej Lavrov.
„Parlamentní dimenze CSTO je důležitou dimenzí organizace, která přibližuje pozice našich zemí,“ zdůraznil na setkání Sergej Lavrov.
Dne 1. února se ve Státní dumě konalo druhé jednání předsedů výborů pro mezinárodní záležitosti, obranu a bezpečnost parlamentů členských zemí OSOD. Účastníci jednání diskutovali o vojensko-politické situaci v regionech oblasti odpovědnosti OSTO.
Vladimir Putin v projevu ve Volgogradu k 80. výročí vítězství Rudé armády v bitvě o Stalingrad potvrdil, že kolektivní Západ již považuje válku s Ruskou federací za hotovou věc, ale Rusko je připraveno znovu bojovat proti potomkům Hitlera a proti koalici vazalských zemí v Evropě, které se pod vedením svého pána znovu snaží o dobytí a následné rozbití a rozdělení Ruska! Moskva nenasunuje tanky na hranice NATO, ale odpoví jinými a mocnějšími zbraněmi! Podle ruských pozorovatelů je už střet s NATO prakticky nevyhnutelný a jde jen o to, kdy k němu dojde!
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
3.2.2023
Ruský prezident Vladimir Putin vystoupil ve čtvrtek 2. února ve Volgogradu s projevem k 80. výročí vítězství Rudé armády v bitvě o Stalingrad. Historická připomínka je právě v této době vzorem a obrovským symbolem, který ruský prezident v projevu podtrhl, ale současně do projevu zakomponoval i odkaz na situaci na Ukrajině, kde je prý neuvěřitelné, co se tam děje a jak se historie opakuje.
Už opět Německo posílá na Ukrajinu své tanky s kříži na korbách a pojmenované po kočkovitých šelmách, tentokrát jde o Leopardy. Tehdy během Velké vlastenecké války šlo o pantery a tygry. Vladimir Putin varoval politiky kolektivního Západu, kteří už mají válku s Ruskem za svojí politickou agendu a za jistotu, že je velkým omylem myslet si, že tentokrát se nacistickým vojům ze západu podaří Rusko porazit.
Západ již považuje střet Ruska s NATO za nevyhnutelný, protože západ o ten střet stojí a touží po něm, dělá pro ten střet úplně všechno, což potvrzují nejen obrovské dodávky zbraní na Ukrajinu, ale i příprava evropských zemí na vyslání svých vojsk na Ukrajinu. V Rusku neuniklo pozornosti, že v Česku dochází ke změnám zákonů, včetně ústavních, které mají vládě umožnit vysílat vojska do ciziny na bianco šek bez souhlasu parlamentu a mobilizovat do zbraně muže i ženy bez rozdílu. Podobně jako v izraelské armádě, což je sviňárna vůči českým ženám a matkám, protože Fialova vláda se nebude v případě války s Ruskem zdráhat mobilizovat prakticky každého. Pokud nemáte čas na zhlédnutí videa výše, tady je přepis Putinova projevu:
Projev Vladimira Putina ve Volgogradu k 80. výročí vítězství v bitvě o Stalingrad
Vážení veteráni! Vážení přátelé!
Dnes slavíme jedno z nejdůležitějších a nejvýznamnějších dat v dějinách naší země i světa. Přesně před 80 lety byl na území Stalingradu, na břehu velké ruské řeky Volhy, zastaven a nenáviděný a krutý nepřítel a nenávratně odvrácen, skončila dlouhá, tvrdá a nelítostná bitva o Stalingrad. Nebyla to jen bitva o město – v sázce byla samotná existence rozervané, ale nedobyté země, rozhodovalo se nejen o výsledku Velké vlastenecké války, ale celé druhé světové války, a všichni v zákopech i v týlu to cítili a uvědomovali si to. Stejně jako mnohokrát v naší historii jsme se v rozhodující bitvě postavili společně a zvítězili. Bitva u Stalingradu se právem zapsala do dějin jako rozhodující zlom ve Velké vlastenecké válce.
Spolu s porážkou největšího uskupení wehrmachtu a jeho satelitů byla poražena i vůle celé hitlerovské koalice – evropští vazalové a kolaboranti nacistického Německa – a u Stalingradu jich bojovala spousta, představitelé téměř všech evropských zemí podrobené Evropy – začali horečně hledat způsoby, jak uniknout, vyhnout se odpovědnosti a přehodit veškerou vinu na své bývalé pány. Nakonec bylo všem jasné, co sovětský lid věděl od začátku: nacistické plány na zničení naší země, všechny jejich představy o ovládnutí světa byly odsouzeny k nezdaru.
Vladimir Putin
Po 200 dní u Stalingradu, v ulicích legendárního města proměněného v trosky, bojovaly dvě armády na život a na smrt a zvítězila ta, která byla silnější duchem. Zuřivý, někdy až nad lidské síly přesahující odpor našich vojáků a velitelů se dal pochopit a vysvětlit pouze jejich oddaností vlasti, pevnou, absolutní vírou, že pravda je na naší straně. Bylo a je v krvi a povaze našeho mnohonárodnostního národa jít až do konce v zájmu vlasti, v zájmu pravdy, dělat nemožné. To on svrhl nacismus. Stalingrad se navždy stal symbolem nezničitelnosti našeho národa, symbolem síly samotného života. Celá země toto město, jeho předměstí a vesnice obnovovala doslova od nuly, protože v únoru 1943 zde nezbyl prakticky jediný strom nebo celá budova.
Výjimečná statečnost, obětavost obránců a obyvatel Stalingradu nás dnes, stejně jako tehdy, zasahuje hluboko do duší, vyvolává pocit nejupřímnější vděčnosti a úcty. Naší morální povinností – především vůči vítězným vojákům – je pečovat o památku tohoto činu v celé jeho šíři, předávat ji dalším generacím a nedovolit, aby někdo zlehčoval úlohu bitvy u Stalingradu při vítězství nad nacismem a při osvobozování celého světa od tohoto zrůdného zla. Nyní bohužel vidíme, že ideologie nacismu – již ve své moderní podobě, ve svém moderním projevu – opět vytváří přímé hrozby pro bezpečnost naší země, jsme znovu a znovu nuceni odrážet agresi kolektivního Západu.
Neuvěřitelné – neuvěřitelné, ale fakt: opět nám hrozí německé tanky Leopard, s kříži na korbách a opět se chystají bojovat s Ruskem na území Ukrajiny rukama Hitlerových potomků, rukama banderovců. Víme, že navzdory oficiálním a prodejným propagandistickým snahám nám nepřátelských západních elit máme mnoho přátel po celém světě, včetně Ameriky, Severní Ameriky a Evropy. Ale ti, kteří zatahují evropské země včetně Německa do nové války s Ruskem a o to nezodpovědněji ji prohlašují za hotovou věc, ti, kteří očekávají, že Rusko porazí na bojišti, zřejmě nechápou, že moderní válka s Ruskem pro ně bude zcela jiná.
Neposíláme k jejich hranicím naše tanky, ale máme čím odpovědět, a to neskončí použitím obrněných vozidel. To by měl pochopit každý. Ti, kteří nám vyhrožují, pravděpodobně nechápou jednoduchou pravdu: všichni naši lidé, my všichni jsme vyrostli a s mateřským mlékem jsme vstřebali tradice našeho lidu – generace vítězů, kteří svou prací, potem a krví vybudovali naši zemi a předali nám ji jako dědictví. Statečnost obránců Stalingradu je nejdůležitějším morálním vodítkem pro ruskou armádu i pro nás všechny a naši vojáci a důstojníci jsou jí věrni. Kontinuita generací, hodnot a tradic je to, co Rusko odlišuje, co nás činí silnými a jistými v sobě samých, v naší správnosti a v našem vítězství. Upřímně blahopřeji všem přítomným v tomto sále, všem dnešním obráncům vlasti, všem ruským občanům, našim krajanům v zahraničí k 80. výročí vítězství ve stalingradské bitvě. Krásné svátky, oslavu vítězství života a spravedlnosti.
Děkuji vám za pozornost.
Nemyslete si, že se plánuje nějaký soucit s českým obyvatelstvem ze strany NATO a poskoků z pětikoalice, bude to úplně stejné jako při operaci Barbarossa, kdy po vypuknutí války proti Rusku v první linii šly oddíly z Rumunska, z Finska, Itálie, ze Slovenska, z Chorvatska, z Francie, ze Španělska a z Maďarska. Německé oddíly Wehrmachtu jely až za nimi. Přání války českých politiků zničí českou zemi, český národ, bude se muset znovu vybudovat od píky.
Bude se muset přestavět, bude to katastrofální zkáza, pokud válka mezi NATO a Ruskem propukne v otevřený konflikt. Modleme se, aby k tomu nedošlo, protože politici na západě utíkají vstříc tomuto sebezničení mílovými skoky. To označení “míroví štváči” používané teď na internetu Pavlovými fašos je varováním, jak blízko je národ své vlastní destrukci v konfliktu s jadernou velmocí. Politici neusilují o mír, usilují o rozpoutání otevřeného konfliktu s Ruskem.
Kult války proti Rusku pohltil celý Kolektivní západ
Mnoho lidí to stále nevidí, nebo spíš nechce vidět, ale nejen česká vláda, ale vlády většiny zemí EU dělají vše pro zatažení Evropy a NATO do přímého konfliktu s Ruskem, doslova je to do očí bijící útěk evropských politiků vstříc válce s Ruskem, doslova o to usilují a připravují novely zákonů, ale sami se bojí do té války jít, a proto si dali do novel výjimky, na koho se mobilizace vztahovat nebude, na poslance, senátory, na vládu, na strážníky, na europoslance! Chápete? Oni ženou nás obyčejné lidi do války, ale sami si do zákonů dají, aby jich se to netýkalo. Víte, co to znamená?
Bestie nechce přijít o vlastní kožich, a proto štěká a kibicuje ostatní, aby oni běželi vstříc pod hlavně děl nepřítele. Nikdo z těch politiků, až na vzácné a raritní výjimky v počtech, které spočítáte na prstech jedné ruky, maximálně dvou, nevolá po míru. Všichni volají do války a porážky Ruska, jako kdyby nešlo o největší zemi na světě s jednou z největších armád, jako kdyby nešlo o jadernou velmoc, jako kdyby šlo o nějakou banánovou republiku, do které je možné poslat “mírové okupační mise” NATO. Ruští pozorovatelé na ruské televizi, především v pořadu Vladimira Solovjeva, mluví už otevřeně o nevyhnutelnosti přímého konfliktu s NATO kvůli Ukrajině. Jde prý už jen o to, kdy k tomu dojde a kde nastane ten spouštěcí incident.
A pokud se díváme na to, co předvádí agent Pávek v ČR jen pár dní po svém zvolení, aniž by ještě složil prezidentskou přísahu, tak je jasné, že tyto obavy jsou zcela na místě. Ale český národ si zvolil ve volbě prezidenta válku, zvolil si cestu války, a pokud se nestane zázrak, tak jak to už vypadá, tu válku ten národ mít bude, dříve či později, čeští politici mu tu válku dopřejí zažít na vlastní kůži. Tak daleko došel národ Dobrého vojáka Švejka pouhých 34 let po Kabátové revoluci.
Pokud si najdete čas, nalaďte si od 19:30 hodin Svobodný vysílač CS, protože v pořadu probereme aktuální témata za uplynulý týden z domova i ze světa. Všichni jste srdečně zváni k poslechu.
-VK-
Šéfredaktor AE News
Na kafe
Transparentní
Důvěrný
