Ne, tato válka není o naší svobodě. Komentář Eduarda Chmelara

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

10.2.2023

Eduard Chmelár píše o charakteru současné války na Ukrajině, o jejích hlavních aktérech a o tom, že nebezpečně eskaluje bez ohledu na obrovská rizika. (převzato ze slovenského tisku)

Jelikož s demokracií odchází z našich životů i seriózní veřejná diskuse, většinou ji nahrazují uzavřené názorové bubliny přimlouvající k vlastnímu publiku. V nich neexistuje nejen různorodá debata, ale ani snaha o opravu mylných, zavádějících nebo dokonce lživých tvrzení. Už dávno jsem zjistil, že opakovaná křivá obvinění, že stojíte na straně agresora, že podporujete ruskou okupaci Ukrajiny nebo že jste dokonce Putinovým agentem, nepramení z neznalosti věci. Jsou záměrnou nepřátelskou propagandou, která má přehlušit skutečné militaristické cíle těch, kteří si nepřejí ani zastavení palby, ani příměří, ani ukončení války. Následující řádky proto nebudou marným pokusem o dialog s hluchými a slepými, ale argumentovníkem pro ty, kteří si z hloubky srdce přejí mír, ale nejsou ani vyslechnuti, ani pochopeni,

Propagandistický narativ NATO tvrdí, že ti, kdo chtějí mír, podlehli kremelské propagandě. Je to lehce vyvratitelná zlomyslná lež. Samozřejmě, na Západě je velké množství renomovaných politických i vojenských expertů, výzkumníků, občanských aktivistů, kteří vytrvale předkládají důkazy, že tento typ konfliktu nelze vyhrát vojensky – a které naše média důsledně ignorují. Ale dříve, než si představíme jejich argumenty, všimněme si, kdo ty lži šíří. V první řadě jsou to ti samí, kteří mají špatné svědomí za podporu protiprávní americké agrese do Iráku, jejíž 20. výročí si brzy připomeneme. Pak jsou to jistí frekventovaní, ale polovzdělaní novináři, kteří se navzájem stavějí do pózy mínětvorných osobností, byť jsou to jen psychopatické trosky. No a nakonec jsou to tzv. experti, kteří jsou sice mediálně protežováni,

Dohoda mezi Ukrajinou a Ruskem byla na spadnutí, Západ ji neuznal

V projevu před členy obou komor britského parlamentu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj zvláště poděkoval Borisi Johnsonovi, že „sjednotil svobodný svět“ a že nebyl ochoten dělat „žádné kompromisy“ . Jen málokdo tehdy tušil, co měl tím na mysli. Věděl to určitě bývalý izraelský premiér Naftali Bennett, který v sobotu potvrdil, že Rusko a Ukrajina byli již loni v březnu ochotni dohodnout se na příměří (Bennett se ho snažil zprostředkovat), ale Západ rozhodl o ukončení vyjednávání. Přestože USA, Velká Británie, Německo a Francie své aktivity koordinovaly, byl to právě tehdejší britský premiér Boris Johnson, který Volodymyrovi Zelenskému oznámil, že pokud se Ukrajina dohodne s Ruskem, Západ ty dohody nikdy neuzná. Přitom i bývalý předseda Vojenského výboru NATO generál Harald Kujat potvrzuje, že v březnu 2022 byla dohoda na jednáních v Istanbulu na spadnutí: Rusko souhlasilo se stažením svých ozbrojených sil na úroveň z 23. února (tedy před samotnou invazí) a Ukrajina se zavázala, že se vzdá členství v NATO a nepovolí rozmístění cizích jednotek nebo vojenských zařízení na svém území. Obsah dohody přitom vycházel z návrhu ukrajinské vlády z 29. března. Podstata bilaterálního sporu by tak byla vyřešena.

Jenže Západ se neangažuje v tomto konfliktu proto, aby přiměl Rusko k dohodě. Proto dohodu odmítl a od té doby začal razit podmínku jakýchkoli rozhovorů, že ruská armáda se nejprve musí stáhnout z ukrajinského území, teprve potom si budeme povídat o dalších věcech. Tuto naučenou formulku dnes opakuje celá západní propaganda od generálního tajemníka NATO Stoltenberga až po nově zvoleného českého prezidenta Pavla. Prý stačí, aby Rusové opustili Ukrajinu a bude mír. Jenže to je záměrné zavádění stejně jako pečlivě zdůrazňovaná fráze, že ruská agrese nebyla „ničím vyprovokována“. Každý, kdo se v genezi tohoto konfliktu alespoň trochu vyzná, musí vědět, že jednostranným stažením ruských vojsk by nezmizely příčiny dlouhotrvajícího napětí. Přistavme se v této souvislosti trochu podrobněji při zmiňovaném bývalém německém generálu Luftwaffu Haraldovi Kujatovi, který zastával tytéž funkce jako generál Petr Pavel – byl náčelníkem štábu německých ozbrojených sil a v letech 2002 – 2005 byl předsedou Vojenského výboru NATO. Média hlavního proudu nejsou ochotna zabývat se jeho postoji, protože má na celou záležitost diametrálně odlišný názor, než ti, kteří dnes propagují nutnost pokračování války. Generál Kujat proto poskytl rozhovor jednomu švýcarskému webu.

Bývalý nejvýše postavený voják ve strukturách Severoatlantické aliance upozorňuje, že válka na Ukrajině není jen vojenský konflikt. Je to také ekonomická a informační válka. V této informační válce se člověk může stát jejím účastníkem tak, že přijme informace a argumenty, které si nemůže sám ověřit nebo posoudit. To by měla být role novinářů, ale ti místo toho vytvářejí tlak na vlády, aby dodávaly Ukrajině požadované zbraňové systémy, což jasně potvrzuje odhodlání médií dělat politiku, nikoli žurnalistiku. I proto důvěra v média dlouhodobě a dramaticky klesá, neboť kritická část veřejnosti jednoduše vidí, komu novináři fandí a komu ne, čím se kdysi ctnostné povolání mění na jedno z nejvíce opovrhovaných. V této souvislosti generál Kujat poukazuje na to, že diskuse o válce na Ukrajině je v amerických médiích mnohem různorodější,

Cílem USA není nezávislost Ukrajiny, ale geopolitické oslabení Ruska

Generál Kujat také vyvrací populární propagandistický narativ, že na Ukrajině se bojuje za naši svobodu. Konstatuje, že Ukrajina sice bojuje za svou svobodu, suverenitu a územní celistvost, ale bojuje také za geopolitické zájmy Spojených států. Hlavními hráči v této válce jsou totiž Rusko a USA. Deklarovaným cílem Washingtonu je oslabit Rusko vojensky, politicky i ekonomicky do takové míry, aby se Spojené státy mohly soustředit na svého hlavního geopolitického rivala, který je jediný schopný ohrozit jejich světovou nadvládu, a tím je Čína. Peking smysl této globální šachové partie pochopil už na začátku, proto odmítl odsoudit ruský postup. Ne, tato válka není o naší svobodě. Odpovědi na základní otázky, proč válka vznikla a proč stále trvá, ačkoli mohla skončit už dávno, jsou zcela odlišné.

Harald Kujat zároveň analyzuje, co je hlavním cílem Ruska: zabránit svému geopolitickému rivalovi USA získat strategickou převahu, která ohrožuje elementární bezpečnost Ruské federace – ať už prostřednictvím členství Ukrajiny v NATO, rozmístěním amerických vojenských jednotek nebo přesunem vojenské infrastruktury. Důležitou roli zde hrají i minské dohody, kterými se Ukrajina zavázala, že do konce roku 2015 poskytne rusky mluvícímu obyvatelstvu Donbasu autonomii a práva menšin standardní v Evropské unii. Teď už víme nejen to, že Ukrajina je nebyla ochotna plnit a nikdo ji do toho netlačil, ale také to, že západní spojenci je nemysleli vážně. To je tak dramatické narušení důvěry a politické předvídatelnosti, že to zásadním způsobem ovlivní možnosti diplomatického řešení konfliktu.

Lidé, kteří si přejí pokračování této války, zastávají postoj, že s Putinem nelze vyjednávat, neboť prý nedodržuje dohody. Dnes se ukazuje, že jsme to my, kdo porušuje mezinárodní dohody, a to dlouhodobě. Západní představitelé se přitom paradoxně shodují, že válka by měla být ukončena diplomatickou cestou. Jenže pokaždé, když se nějaký novinář zeptá politika nebo diplomata z těchto zemí, jak by to mělo vypadat, dostane stejnou odpověď: je na Ukrajině, aby určila podmínky míru. Jenže toto klišé je naprostý nesmysl a nejen proto, že bez zahraniční pomoci by se Ukrajina už dávno neudržela, takže jsme to my, kdo určuje podmínky. Kromě toho se v poslední době objevuje stále více odborných analýz, které vyvracejí podobné propagandistické narativy.

Dnes se ukazuje, že jsme to my, kdo porušuje mezinárodní dohody, a to dlouhodobě. Západní představitelé se přitom paradoxně shodují, že válka by měla být ukončena diplomatickou cestou. Jenže pokaždé, když se nějaký novinář zeptá politika nebo diplomata z těchto zemí, jak by to mělo vypadat, dostane stejnou odpověď: je na Ukrajině, aby určila podmínky míru. Jenže toto klišé je naprostý nesmysl a nejen proto, že bez zahraniční pomoci by se Ukrajina už dávno neudržela, takže jsme to my, kdo určuje podmínky. Kromě toho se v poslední době objevuje stále více odborných analýz, které vyvracejí podobné propagandistické narativy. Dnes se ukazuje, že jsme to my, kdo porušuje mezinárodní dohody, a to dlouhodobě. Západní představitelé se přitom paradoxně shodují, že válka by měla být ukončena diplomatickou cestou.

Jenže pokaždé, když se nějaký novinář zeptá politika nebo diplomata z těchto zemí, jak by to mělo vypadat, dostane stejnou odpověď: je na Ukrajině, aby určila podmínky míru. Jenže toto klišé je naprostý nesmysl a nejen proto, že bez zahraniční pomoci by se Ukrajina už dávno neudržela, takže jsme to my, kdo určuje podmínky. Kromě toho se v poslední době objevuje stále více odborných analýz, které vyvracejí podobné propagandistické narativy. když se nějaký novinář zeptá politika nebo diplomata z těchto zemí, jak by to mělo vypadat, dostane stejnou odpověď: je na Ukrajině, aby určila podmínky míru. Jenže toto klišé je naprostý nesmysl a nejen proto, že bez zahraniční pomoci by se Ukrajina už dávno neudržela, takže jsme to my, kdo určuje podmínky.

Kromě toho se v poslední době objevuje stále více odborných analýz, které vyvracejí podobné propagandistické narativy. když se nějaký novinář zeptá politika nebo diplomata z těchto zemí, jak by to mělo vypadat, dostane stejnou odpověď: je na Ukrajině, aby určila podmínky míru. Jenže toto klišé je naprostý nesmysl a nejen proto, že bez zahraniční pomoci by se Ukrajina už dávno neudržela, takže jsme to my, kdo určuje podmínky. Kromě toho se v poslední době objevuje stále více odborných analýz, které vyvracejí podobné propagandistické narativy.

Nejnebezpečnější bod lidských dějin

Naposledy zveřejnil takovou studii pod názvem „ Zamezit dlouhé válce “ vlivný washingtonský think-tank Rand Corp., který došel k závěru, že čím déle bude tato válka trvat, tím větší riziko její eskalace hrozí. Analýza představuje pravděpodobně nejsystematičtější argumentaci pro změnu současné politiky. Odborníci varují, že hrozba, že by se NATO mohlo dostat do přímého konfliktu s Ruskem a že by Moskva mohla nasadit jaderné zbraně, neustále narůstá. Nakonec, k témuž závěru přišli vědci z The Bulletin of the Atomic Scientists, kteří před několika dny posunuli symbolickou ručičku Hodin soudného dne (Doomsday Clock), které ukazují, jak blízko je Země k úplnému zničení, na 90 vteřin do půlnoci. Připomínám, že tak dramaticky blízko to ještě nikdy nebylo, proto varování vydal i generální tajemník OSN. To znamená, že se nacházíme v nejnebezpečnějším bodě lidských dějin.

I proto by místo pokračující eskalace měly západní velmoci přimět bojující strany k mírovým rozhovorům. Autoři zmiňované zprávy think-tanku Rand Corp. Samuel Charap a Miranda Priebe velmi střízlivě popisují znepokojující strukturální faktory války: ani Rusko, ani Ukrajina nemají šanci dosáhnout „absolutního vítězství“. Přesto v něj obě strany věří a svůj optimismus opírají o spolehlivé dodávky zbraní. Kyjev nenasytně zvyšuje požadavky a Západ mu v každé fázi dosud vyhověl. A tak se na Ukrajině objevily rakety Javelin (nestačily), houfnice (nestačily), drony (nestačily), úderná vozidla (nestačily), protiletadlové systémy HIMARS (nestačily), naposledy bojové tanky – a ani ty nestačí a Kyjev požaduje stíhačky.

Všimněte si, co říkal poradce ukrajinského prezidenta Mychajlo Podoljak ještě před dvěma týdny:„Pokud budeme mít 400 tanků, jsme schopni ukončit tuto válku do několika měsíců.“ Ale já bych spíše odhadoval, že za několik měsíců bude z těch čtyři sta tanků takových padesát a budou potřebovat dalších 400 tanků, aby se ta válka – ale tentokrát už opravdu fakt určitě – skončila do několika měsíců… Ale dnes už ani to neplatí. Dnes se opět požaduje více. Tentokrát bojová letadla. A více bojových letadel. Tato logika totiž zná vždy jen víc – jako každá opotřebovávací válka. Ten, kdo první pochopí, že tento vývoj vyžaduje ne více zbraní, ale více seriózních diskusí o diplomatických iniciativách, ten má největší šanci dospět k reálnému scénáři ukončení války.

Cílem opotřebovávací války není vyhrát, ale vláda bojovat

Přesto si v této situaci nikdo neklade tu základní otázku, kam až to všechno povede a jak dlouho dokáže Západ udržet toky své vojenské a finanční podpory Ukrajině, které už nyní sanuje třetinu státního rozpočtu. Obě strany (NATO i Rusko) do toho přece dávají absolutně všechno, nemění ustoupit ani o krok a každému střízlivě uvažujícímu člověku musí být jasné, že to nemůže vést k ničemu jinému než ke katastrofě (především pro Ukrajinu) a časem nutně i ke globální apokalypse . Přestaňme si už konečně lhát: Západ nemůže vyzbrojit Ukrajinu dostatečně k tomu, aby tuto válku vyhrála, může ji vyzbrojovat pouze k tomu, aby vláda bojovala. Nepodléhejme iluzi, že sto tanků v této situaci něco změní. Sto tanků nezmění situaci, ve které jsou Rusové ve stonásobné přesile a obnovují svůj potenciál. Co takovou politikou sledujeme? Na co spoléháme? Je snad cílem, aby všichni Ukrajinci zahynuli na bitevním poli? Vždyť ani ti, kteří kyjevský režim bezvýhradně podporují (například polský prezident Duda) si už nejsou jisti, zda to Ukrajina přežije.

Mýlí se všichni ti, kteří v tomto konfliktu vidí bibilický boj dobra se zlem nebo civilizace s barbarstvím a přirovnávají to k antihitlerovské koalici. Už jsem několikrát upozorňoval, že charakter tohoto konfliktu se ponáší spíše na okolnosti, které vedly k první světové válce, ale ani to není úplně přesné. Pravdou je, že takový vyhrocený souboj dvou jaderných velmocí se prostě nedá vyhrát. A jakékoli prodlužování války bude znamenat jen další utrpení pro Ukrajinu a větší hospodářskou spoušť pro Evropu. Autoři zmíněné studie varují ještě před jedním reálným nebezpečím. V poslední době slyšet stále častěji Ukrajince, ale i některé západní spojence, jak vyzývají své příznivce, aby ignorovali občasné Putinovy výhrůžky jadernými zbraněmi.

Bývalý britský premiér Boris Johnson dokonce vyzval, abychom Ukrajinu urychleně přijali do NATO a dali jí „vše, co potřebuje k ukončení války“ . Nemusíte být vojenský stratég, abyste porozuměli, jaký je to šílený nápad. Podobně ostře se vyjádřil i současný šéf Vojenského výboru NATO nizozemský viceadmirál Rob Bauer, který šokoval svět prohlášením , že „Severoatlantická aliance je připravena na přímou konfrontaci s Ruskem“ . Ani v dobách studené války nezazněly z Bruselu tak tvrdé militantní výhrůžky. Bauer zároveň v rozhovoru pro portugalskou veřejnoprávní televizi RTP uvedl, že země NATO by měly přizpůsobit civilní průmyslovou výrobu potřebám armády a vyjádřil svou podporu myšlence „válečné ekonomiky v době míru“. Na otázku, zda se takovýmto způsobem neobává eskalace konfliktu, arogantně odsekl, že eskalací byla agrese Ruska, snaha porazit ho jí není. Litevský prezident Gitanas Nauséda se zase vyjádřil, že Západ si musí ponechat otevřené všechny možnosti na dodávky jakýchkoli zbraní, bez červených čar. Litva zároveň vyzvala evropské státy, aby po vzoru pobaltských zemí přerušily diplomatické vztahy s Moskvou a vyhostily ruské velvyslance. Polský premiér Mateusz Morawiecki se zase nechal slyšet, že „zbrojení je naše priorita“ a oznámil, že jeho země jako první vynaloží v letošním roce 4 procenta HDP na vojenské účely, čímž vytvoří nepochybně tlak na ostatní členské státy NATO.

Když se naskytne příležitost k mírovému jednání, je třeba ji využít

Z uvedeného jasně vyplývá, že současná situace je neudržitelná a napjatá do krajnosti. Jinak zdrženlivá Čína už jasně říká, že „Spojené státy jsou tím, kdo spustil ukrajinskou krizi a jsou největším faktorem, který ji podněcuje, prodlužuje a zintenzivňuje“ (řekla v pondělí novinářům mluvčí čínského resortu diplomacie Mao Ning). Počet států, které se vzpírají logice války, neustále stoupá. Brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva navrhl v pondělí společnou iniciativu jeho země a Číny, která by měla zprostředkovat ukončení války na Ukrajině. Zároveň odmítl dodání munice pro německé systémy Gepard. „Brazílie je zemí míru. A proto se nechce na této válce nijak podílet, a to ani nepřímo,“zdůraznil. Lula zároveň kritizoval Rusko za napadení území jiného státu, ale i ukrajinského prezidenta Zelenského za jeho postoje během vývoje konfliktu. Ani jedna strana podle něj neprokázala úsilí o nalezení mírového řešení.

Ale ani mezi státy NATO nepanuje shoda. Řecko neposkytne Ukrajině žádné tanky Leopard, ačkoli je vlastní nejvíce v Evropě (850). Maďarsko se zase distancovalo od projevu šéfky německé diplomacie Annaleny Baerbockové v Parlamentním shromáždění Rady Evropy, která prohlásila, že jsme všichni ve válce. „Maďarsko s nikým nebojuje,“ prohlásil maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó. „My nejsme s nikým ve válce a nechceme být s nikým ve válce. Naší nejvyšší prioritou je bezpečnost Maďarska a maďarského lidu,“ dodal. Maďarský premiér Viktor Orbán zase vyzval k okamžitému příměří na Ukrajině a zahájení jednání o míru, i kdyby mohli trvat měsíce či roky.

To vše jsou legitimní stanoviska. Označovat je za proruské nebo podporující Putinovu agresi je tak primitivní, že tomu nemohou věřit ani ti, co to hlásají, v opačném případě by měli být prohlášeni za nesvéprávné. Úterní nedůstojná až hulvátská reakce šéfa slovenské diplomacie Rastislava Káčera na maďarskou mírovou iniciativu – že když se Maďaři dohodnou s Putinem, vezmou nám jižní Slovensko – je tak trapná, že její autor by měl být za ni vykázán do společnosti Jana Sloty a Mariána Kotleby. Předseda Sboru náčelníků štábů Ozbrojených sil USA generál Mark Milley už před několika měsíci naléhal: „ Když se naskytne příležitost k jednání, které by mohlo dosáhnout míru, využijte ji. Využijte tuto chvíli!“Podle něj už Ukrajina dosáhla toho, čeho vojensky dosáhnout mohla a víc není možné.

Náčelník generálního štábu Ukrajiny generál Zalužnyj nedávno rovněž skepticky konstatoval, že s tím, co mu posílá Západ, nejsou možné ani velké operace, ani dosahování vojenských cílů a vzhledem k velkým ztrátám už na ně ani nemá dostatek vojáků. Může se pokusit pouze prodlužovat válku. A do třetice je zde názor bývalého předsedy Vojenského výboru NATO generála Haralda Kujata, že ukrajinské ozbrojené síly nejsou schopny dobýt ztracené území a mohou ho získat zpět jedině jednáním. Jinak se bude válka zbytečně prodlužovat, destrukce země bude pokračovat a všichni budeme vtahováni do války ještě hlouběji.

Jak vidíte, mohu vás ujistit, že všechny mírové postoje jsou podloženy stanovisky kompetentních mezinárodně renomovaných odborníků, nejde o žádné dezinformace, konspirace, kremelskou propagandu ani o žádné podobné paranoidní nesmysly. O většině z těchto názorů se ze slovenských médií nedozvíte, jejich nositelé jsou očerňováni nebo cenzurováni, ačkoli na první pohled není pochyb o tom, zda je větší odborník generál Milley nebo Jaro Naď, generál Kujat nebo Pavel Macko, profesor Jeffrey Sachs nebo Ivan Mikloš, profesor John Mearsheimer nebo Vladimír Bilčík.

Ukrajinci by měli pochopit, že se ocitli v dějinách, které už neřídí oni, které už ani nepíší oni. Všichni ti, kteří nás bezočivě krmí lživou propagandou a ucpávají ústa dialogu a pravdě, by si měli uvědomit, že dříve či později se položí na stůl před soudem dějin otázka, kdo si tuto válku přál, kdo jí nemohl zabránit a kdo jí zabránit nechtěl. A přijde zúčtování.

ZDROJ: ARGUMENT https://casopisargument.cz/?p=48405