Větičky Ladika Větvičky

PSÁNO PRO

RADIO UNIVERSUM

Jan Sedláček: Divím se, že ještě nikdo z příznivců ČT nevznesl požadavek na zanesení pořadu Star Dance do Ústavy ČR.

iDNES: Žádají o dávky pro válečné uprchlíky, o peníze na pomoc pro invalidy nebo o jednorázové finanční příspěvky pro lidi, kteří právě utekli z Ukrajiny. Tvrdí, že jsou bez práce a potřebují pomoc, protože zaměstnání zatím nemají. Ve skutečnosti přitom na nic z toho nemají nárok, v některých případech i žijí na Ukrajině a do Česka si pro dávky jen dojíždějí.

„Bydlela na Ukrajině, žádost o finanční pomoc podala elektronicky nepravidelně ve 14 měsících v průběhu let 2023 až 2025 pro ni samotnou a v počátečních měsících i pro svou dceru. Údajně byly v hmotné nouzi. Policisté ale prokázali, že se u nás nezdržovaly a na dávky neměly nárok. Žena podvodně získala téměř 145 000 korun, které si vybírala při nepravidelných návštěvách Česka,“ řekla mluvčí moravskoslezské policie Soňa Štětínská.

Podobně z českých úřadů vylákaly dávky i další tři Ukrajinky na Vysočině. Ačkoliv nadále žily na Ukrajině, v České republice si vyřídily dočasnou ochranu a jezdily si ji do republiky vždy jen účelově prodloužit. Každá získala statisíce korun. Jedna z nich žádala téměř o 800 tisíc korun, které jí stát vyplatil.

Ale copak se to robi? V režimnim tisku hned dva negatyvni članky o Ukrajině. Asi dostali nove notičky…

Pedagožka Hana Košťálová pro iDNES: Více než třetina patnáctiletých za rok nepřečetla jedinou knihu, zatímco pětinu dětí pohltí online svět na víc než pět hodin denně, uvádějí statistiky v Česku. Podle Hany Košťálové, expertky na rozvoj kritického myšlení, čtenářské gramotnosti a psaní, děti přestávají rozumět hlubším knihám.

Čtení souvislých a náročných textů formuje mozek a buduje jiné neuronové dráhy než krátké příspěvky na sítích. Kritické myšlení nespočívá v tom, že si ověřím jednu informaci, ale v tom, že vidím, jak autor řazením pravdivých informací vytváří manipulativní celek. Pokud v populaci nerozvíjíme hluboké čtení, cesta ke kritickému myšlení zůstane neprošlapaná.

Hynek Kmoníček pro iDNES: Kdo si doteď třeba v takovém Benešově myslel, že se ho tisíce kilometrů vzdálený konflikt netýká, pochopil svůj omyl hned poté, co si zajel natankovat na místní čerpací stanici. Nebo když zavolal tetičce, která se už dávno měla vrátit z Dubaje. Rozrušení roky budovaných řetězců a větší lokalizace ale v podstatě znamenají, že se tak trochu budeme vracet do časů světa někdy před druhou světovou válkou.

Petr Drulák s Martinou Kociánovou pro Radio Universum: Když se podíváme na Landsmannschaft, tak co je hlavním tématem? Oni mají velké téma, a to: „Právo na vlast“, což je něco, co v mezinárodním právu neexistuje. V mezinárodním právu neexistuje nějaké právo na vlast. Ale právo na vlast znamená, že když se něčí předci někde narodili a žili tam, tak jejich potomkovi vznikají nějaká práva. A právo na vlast je něco, k čemu se sudetoněmecký Landsmannschaft stále hlásí, ale to samozřejmě ve vágní podobě.

Oni by řekli, že právo na vlast neznamená majetkový nárok. To je pravda, protože žádné právo na vlast ani neexistuje, tak nemůže nic znamenat. Ale v okamžiku, kdy se právo na vlast uzná, kdy Češi, česká vláda, česká společnost řeknou: „Ano, máte právo na vlast“, tak se otevírá Pandořina skřínka. Oni před těmi deseti, patnácti lety ze svých deklarací majetkový zájem vyndali, protože zjistili, že to je naprosto neprůchodné. Protože to byla situace, kdy viděli: „S tím se nikam nedostaneme, a když to budeme opakovat, tak nás to akorát bude připravovat o podporu. Ale když to přeformulujeme, tak „právo na vlast“ najednou bude vypadat jinak, může se vést úplně jiná debata, a pak se otevírá prostor pro další věci.“

V diplomacii je přece vždycky důležité vědět, že když se udělá jeden krok, tak jaký bude ten další. Když se udělá jeden ústupek, jaký bude další krok. Tam je potřeba počítat na dva, tři kroky dopředu, a ne prvoplánově říct: „Tak tohle vypadá celkem rozumně, beru.“ Tam se musí říct: „Dobře, a když tohle schválím, když na toto kývnu, co udělá můj partner, nebo oponent v druhém kroku?“ A toto v české reprezentaci naprosto chybí. A myslím, že krásný příklad je Havlova omluva z roku 1990, protože přesně na základě této omluvy se tady zaktivizovaly tyto sudetoněmecké struktury, a začaly říkat: „Tak konečně je tady rozumný prezident, který chápe. Chápe, co se nám stalo, a bude rozumět i našim nárokům.“

Martina: Myslíš, že to povede k tomu, že dojde ke zpochybnění Benešových dekretů, a možná i jejich faktickému zrušení?

Petr Drulák: Nevím, čeho všeho jsme schopni. Já si dokážu představit, že dostatečně indoktrinovaná politická reprezentace prohlásí Benešovy dekrety – nebo dekrety prezidenta republiky – za nějaký zločinný akt, a přijme nějaký ústavní zákon, který bude říkat, že to je něco, co nepatří do českého systému. A pak se samozřejmě najednou otevírá bitva před soudy.

A co z toho soudy udělají? Můžeme tady mít ústavní zákon, nebo zákon, který nemá ústavní sílu, a ten projde naší soustavou, a když tam bude prezident jako je Petr Pavel, tak to samozřejmě podepíše. A teď si někteří sudetští Němci, kteří majetkové nároky – na rozdíl od toho, co říkají – stále ještě mají, řeknou: „Ale tento zákon možná trochu mění situaci“, a tak se to začne testovat před soudy. A pak bude záležet na tom, jak se na to bude dívat soudce, jak se na to bude dívat Ústavní soud. V okamžiku, kdy by politická reprezentace přistoupila na nějakou normu, která by relativizovala dekrety prezidenta republiky, tak tím se samozřejmě otevírá prostor, aby se tyto věci začaly rozbíjet. Aby se řeklo: „Aha, takže to bylo bezpráví – tak tam jsou nějaké otázky odškodnění, a další.“ Myslím, že to je velmi nebezpečné.

Samozřejmě fascinující na tom je, že to není pod tlakem německé vlády. Není to tak, že by německá vláda říkala: „Tohle musíte.“ Dokonce mi přijde, že německá vláda nemá vůbec zájem, aby se tyto věci otevíraly, ale že toto udělají samotní Češi. A v okamžiku, když by pak začali přijímat nějaké protiakce, když by řekli: „Aha, tento zákon jsme přijali, a teď, když vidíme, co s tím dělají soudy, tak musíme říct, že jsme to tak nemysleli.“ Takže by do toho začala vstupovat vláda, ale ta německá by říkala: „Podívejte se, tak když už máte tento zákon, tak přece nebudete diskriminovat naše občany. Jste v Evropské unii, a tam platí nějaká rovnost před zákonem.

Já myslím, když se dívám na to, jak to tady matláme, že se toto klidně může stát, že v rámci nějakého morálního osvícení přijmou nesmyslný zákon, který bude inspirován různými Pitharty, a dalšími s tím, že se distancují od Beneše a všeho, co dělal. Tohoto zákona se pak zmocní advokáti a soudy, a začnou z toho vyvozovat důsledky, které ty, kteří pro tento zákon hlasovali, vůbec nenapadly, což je celkem pravděpodobné, protože když hlasují, tak je často vůbec nenapadá, jaké budou důsledky toho, pro co hlasují. A v té chvíli už se s tím nic neudělá, protože se řekne: „Jste součástí Evropy, a když přijmete zákon, tak to má nějaká pravidla, a má to nějaké důsledky.“ Takže si toto dokážu docela dobře představit. A sudetští Němci by byli hloupí, kdyby tohoto nevyužili.

Martina: Když se jim to nabízí.

Když jim to Češi takhle nabídnou.

Martina: Ale existuje tady námitka, že evropská integrace naší země činí tyto dekrety vlastně už zbytečnými a přežitými.

Tak tyto dekrety jsou výsledkem své doby, a myslím, že u toho je to potřeba nechat, a nechat je na pokoji. Nechat je na pokoji. Prostě ano, plnilo to nějakou historickou funkci, a následky té historické funkce trvají dodnes, a nechme je být. My jsme totiž měli s Němci velmi podobnou debatu o Mnichovské smlouvě. Měli jsme fakt docela velkou debatu na mezivládní úrovni, kdy se tehdy ještě československá reprezentace snažila na Němcích vynutit, aby v deklaracích, ve společných dokumentech uznali neplatnost Mnichovské smlouvy od samého počátku. Tomu se říká ex tunc.

A Němci vysvětlovali, že je to pro ně obrovský problém, protože na základě Mnichovské smlouvy vznikly určité vztahy – majetkové, rodinné, a další – a když si tímhle způsobem Mnichovská smlouva zneplatní, tak se některé tyto vztahy ocitnou ve vakuu, a může to mít dopad do současnosti. Takže jsme toto s nimi nevyjednali, takže tam byla neplatnost od chvíle okupace, kdy sami Němci Mnichovskou smlouvu porušili březnovou okupací v roce 1939. Takže si myslím, že tyto staré dokumenty, nebo dokumenty, které ve své době byly klíčovými dokumenty, o které se opírá řada právních vztahů, je potřeba nechat na pokoji, nesnažit se je nějak revidovat: „Toto je součást naší historie, našich dějin a nebudeme to otvírat.“ No a přesně na tomto se vlády dohodly v roce 1997 podle mě moudrou deklarací. Ale útokem na Beneše se tyto věci relativizují, a každý, kdo je opatrný, tam musí vidět, že se tím otevírá prostor nároků, které nechceme

(…)

Základem evropského uspořádání by měl být národní stát. Ale národní stát nemůže existovat sám. To znamená, že pokud se nějak chceme udržet ve středoevropském prostoru, tak se musíme propojovat cestou možná nějaké konfederace. Ale nikoliv bruselskou cestou, protože bruselská cesta ukázala, a dneska se to ukazuje každý den, že to je slepá ulička a že nás vede spíše do záhuby. To znamená, národní stát je určitě základní blok, ale nemůže zůstat jen u toho. To znamená, že skutečně musíme se sousedy hledat shodu, umět se sdružovat, a to třeba spíše cestou konfederace než federace. Je to na úrovni středoevropské spolupráce, kde je v podunajském prostoru i německý prvek v podobě Rakouska.

Marek Stoniš v Deníku TO: Milí studenti, viděl jsem, že jste tento týden vyšli do ulic, abyste bránili Českou televizi a Český rozhlas, protože vám někdo řekl, že je chtějí zrušit a že je ohrožena demokracie. Ani jedno není pravda. Vysvětlím vám stručně, proč.

Určitě jste se ve škole učili o zakladateli samostatného Československa, Tomáši Garrigue Masarykovi, a možná vám učitelé nebo rodiče řekli, že kromě výroku „nebát se a nekrást“ je první československý prezident také autorem citátu „demokracie je diskuze.“

Českou televizi ani Český rozhlas nikdo zrušit nechce, dokonce je nikdo nechce ani zestátnit. Děje se jen to, co je běžné v mnoha dalších zemích EU, kde jsou veřejnoprávní média financována ze státního rozpočtu, a demokracie v nich ohrožena není. Mnohé jsou pro nás dokonce demokratickými vzory (jako třeba Francie nebo Nizozemsko). Kromě toho, hospodaření obou médií bude kontrolováno Nejvyšším kontrolním úřadem, což je zcela běžné u všech institucí, které utrácí peníze daňových poplatníků.

Většina z vás se na pořady České televize nedívá a Český rozhlas neposlouchá (na YouTube nebo TikToku je opravdu nenajdete), proto se ptám: Víte, že koncesionářské daně musíte platit jen proto, že vlastníte „chytrý“ přístroj, který se umí připojit k internetu, a i když vás to pravděpodobně vůbec nezajímá, mohli byste se dívat třeba na pořady typu StarDance, Peče celá země nebo Události, komentáře? Já vím, že tento typ daně z internetu za vás platí rodiče, ale to na principu celé absurdity nic nemění. Platíte něco, co nesledujete, protože byste hypoteticky sledovat mohli

Ivan Šrámek pro Deník TO:

– „Vstupujeme do nové éry evropských dějin, kde hospodářsky padají hranice mezi státy a kde evropanství překlene všechny staré trpkosti mezi národy. Kontinentální vlastenectví vytlačí vlastenectví národní. Zítra rodnou zemí Čechů bude protektorát, státem Čechů bude Říše a českou vlastí Evropa.“

„Čím více nás půjde s pravdou nové Evropy, tím silnější bude náš národ a tím významnější sehraje úlohu v přestavbě světa. Jiné východisko jako dobrý Čech nevidím. Proto jdu za Adolfem Hitlerem cestou necestou.“ (Emanuel Moravec)

Takže komunista a rozvědčík ČSLA Petr Pavel je obalem tatíček Masaryk, myšlením však Emanuel Moravec.

Pavel P. Kopecký pro Deník TO: Prezident Petr Pavel, jehož politické jednání nezapře „generála v civilu“, zahájil na Hradě nebezpečně se prohlubující trend: „Kam vítr, tam flanel.“ Je to už dávno víc než jen kus látky imitující důvěřivým voličům lidovost potentáta. Jedná se o poselství hlubší Jeleního příkopu. O univerzální maskáčový stejnokroj, mundůr, co se přizpůsobí každému politickému vanutí. A křiklavě, někdy až hystericky – třeba těsně před prezidentovým odjezdem na dovolenou, kdy se řešily „vyděračské” esemesky – obráží ambice jeho „přátel po boku”. Zejména diplomata Petra Koláře, jenž již před lety vyslovil důrazné přání stát se hlavou České republiky. Není tudíž divu, že lidová tvořivost, reflektující také na národně-obrozeneckou tradici Kašpárka Matěje Kopeckého, vynesla prvnímu občanu Pavlovi přezdívku „Nývlt”.

Vidlák: Kolářův Nývlt ho nedávno představil. Evropská federalizace. Spojené státy evropské. Grýndýl zůstane, emisní povolenky zůstanou, válkychtivost zůstane, ale už to nebudeme moci vetovat. Všechna majnstrýmová mééédia už jedou narativ, že silná bude Česká republika jen tehdy, když odevzdá svou suverenitu. Odevzdá ji byrokratům, kteří se v posledních letech dokázali rozhádat s Ruskem, Čínou i Spojenými státy. Impozantní výkon, nikdy v dějinách ještě neviděný. Tihle lidé jsou ti praví, aby rozhodovali o nás bez nás.

V květnu si na sudetoněmeckém sjezdu v Brně naši Dojče Kameraden vyzkoušejí, jestli jsme pro to už zralí. Jestli tam proti sjezdu bude demonstrovat jen pár důchodců a komunistů, to budete koukat, jak náš Pávek přitvrdí a jak nám bude vysvětlovat výhody bruselské svrchovanosti.

Josef Mašín pro Parlamentní listy: Odsun sudetských Němců byl určen Postupimskou dohodou z 2. srpna 1945, podle níž mělo být německé obyvatelstvo z Československa, Polska a Maďarska odsunuto do Německa. Šlo o rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války. Češi u tohoto rozhodování nebyli.

V rámci první republiky Němci utlačováni nebyli. Naše hospodyně pocházející ze Sudet byla Němka Máňa Neubauerová. Chodila do školy, kde mluvila jenom německy. Horší věci dělá Zelenský rusky mluvícím Ukrajincům, on jim zakazuje mluvit rusky. Mají tam stanné právo.

Četl jsem současné stanovy a zprávy o činnosti sudetoněmeckého landsmanšaftu a nevidím na nich nic špatného. Kladou důraz na smíření s Čechy, spolupráci a zachování paměti. S tím žádný problém nemám. Snahy o nějaké odškodnění pro sudetské Němce projevuje pouze pár jedinců i v Čechách, kteří se snaží z mně neznámého důvodu Němcům zalíbit. S tím začal Václav Havel, který se omlouval Němcům, čemuž se nedivím, protože musíme vzít v potaz jeho minulost a historii jeho rodiny. V Koleji Jiřího z Poděbrad (Střední škola v Poděbradech, kam chodili Václav Havel, Miloš Forman, ale i bratři Mašínové. Poz. Red.) se vědělo, že pocházel z rodiny kolaborantů a také v roce 1948 byl jedním z prvních, který chodil v Poděbradech v modré svazácké košili.

Benešovy dekrety jsou minulostí. Co by dnes sudetští Němci chtěli za náhrady? Češi vyhnaní ze Sudet žádné odškodnění nedostali. Kdo nám nahradí život našeho tatínka? Tolik peněz v Německu nikdo ani nemá, nakolik si ho já cením, aby ho zaplatili.

V rámci festivalu Meeting Brno se bude konat sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu a bude organizována Pouť smíření.

Kdo to organizuje? Kdo to hecuje? Za to bych Němcům samotným vinu nedával, dával bych vinu organizátorům, kteří pořád toto téma oživují a připomínají pochod německy mluvících obyvatel. Kolik lidí bylo popraveno v Kobylisích? V Mauthausenu? Konají se tam nějaké pochody? Nevím o tom, že by tam Němci každý rok organizovali nějaké setkání. V Brně to organizují Češi. Proč to dělají? Oddaně slouží Německu. Česko se stalo slouhou Evropské unie, jejíž hlavou je Německo. Česko a Slovensko se staly novodobými protektoráty na hospodářském poli. Dopustily rozpad Československa a jsou pouze vazaly a montovnou Evropské unie. Ztratily národní identitu.

Michal&Petr: Rusko a Ukrajina si začaly tento týden masivně vyměňovat devastační údery proti svým velkoměstům. Moskva tyto ukrajinské útoky označuje za teroristické, Kyjev ty ruské jakbysmet. Ukrajinci včera zaútočili drony na Jekatěrinburg na Sibiři, a vypálili tam pár pater jedné modernější výškové budovy. Krátce před tím se jim údery proti ruské ropné infrastruktuře ve městě Tuapse na kavkazském černomořském pobřeží kousek od olympijské Soči podařilo rozpoutat ohromující ekologickou katastrofu, a zmařit tak naděje velké části Rusů na letošní plánovanou domácí letní dovolenou u moře. Rusové zase včera Ukraincům “na oplátku” vypálili jejich ropné nádrže ve Dněpropetrovsku, a zbořili tam pár domů jednou ranou nějakého většího kalibru, a dalšími ničivými údery proti Oděse a řadě západoukrajinských měst Zelenského přivedli až k srdceryvným nářkům ke svým západním “dobro-dárcům”, aby mu okamžitě poslali na obranu nějaké ty slibované anti-rakety. Válka na Ukrajině se tak stále více zvrhává v urputné ničení veškeré civilizace, zejména velkých průmyslových aglomerací. A tento vývoj bude podle všeho představovat pouze předstupeň konečného řešení celé ukrajinské otázky.

Recenze ZDE.

Kdo má chuť se letos přidat k našim cestám, je třeba reagovat hned, bo

a) místa se rychle plní

b) situace s letenkama je nestabilni.

Volná místa jsou na mikrovýpravách:

4 Bosna

5 Podněstří

6 Giro Maďarsko

7 Střední Asie

9 Gruzie

12 Gambie

Ladik Větvička, Tuzla, Federace Bosny a Hercegoviny

*****************

Přátelé, mám vás rád, čtenost Větiček je vyšší,

než kdysi blogy na iDnes.

Už i měsíc duben je zde.

Pokud vám pořád dělají „Větičky“ radost,

podpoříte autora?

číslo účtu Literárního klubu LV: 1030513055/5500

DĚKUJEME!

DALŠÍ VĚTIČKY ZDE

„Bůh žehnej dílu našemu“

Ladik