V současnosti je 15 zemí, které jsou kandidáty na partnerské státy BRICS, řekl 20. října poradce ruského prezidenta Jurij Ušakov.
„Lídři samozřejmě rozhodnou o skupině států, které by mohly být v první fázi zařazeny do této kategorie partnerských států.
Aktuálně se uvažuje o 15 státech, které jsou v mnoha ohledech z hlediska vlivu na regionální, mezinárodní dění a dalších parametrů vhodné, abychom je mohli považovat za partnery,“ řekl v rozhovoru pro Channel One.
Podle Ushakova by bylo nelogické přijímat všechny zainteresované státy současně do BRICS, od té doby by se sdružení stalo amorfní a nefunkční strukturou.
Kromě toho upřesnil, že na prvním zasedání summitu BRICS v Kazani 22. října se budou v omezeném formátu projednávat nejakutnější současné světové konflikty, včetně situace na Ukrajině.
Očekává se, že zástupci Brazílie a Číny představí své názory na téma těchto konfliktů, poznamenal Ushakov.
Dříve, 18. října, ruský prezident Vladimir Putin řekl, že dnes by se 30 zemí chtělo připojit k BRICS nebo s ním v té či oné formě spolupracovat. Sdružení se bude rozvíjet postupně, aby neminimalizovalo účinnost samotné struktury, vysvětlil ruský lídr.
Putin upozornil na skutečnost, že spolupráce v rámci BRICS je velmi různorodá, přičemž organizace není blok a může být užitečná zemím, které do ní nejsou zahrnuty. Celkový HDP zemí BRICS dnes sebevědomě převyšuje ukazatele zemí G7 a nadále roste, poznamenal ruský prezident.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2024/10/briks_0.webp329585Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2024-10-22 17:54:112024-10-22 17:54:1115 zemí se chce stát partnery BRICS
Na letišti přistálo letadlo s ruskými vojáky propuštěnými ze zajetí
19. října 2024
Letadlo s ruskými vojáky propuštěnými z ukrajinského zajetí přistálo v sobotu 19. října na letišti v Moskevské oblasti. Odpovídající záběry zveřejňuje Izvestija.
Na záběrech je vidět, jak jsou osvobození Rusové vítáni, když vystupují z letadla a poté nastupují do autobusu.
Výměna proběhla na hranici Ukrajiny a Běloruska. Na běloruském území byla ruským bojovníkům poskytnuta psychologická a lékařská pomoc a poté letecky odesláni do moskevské oblasti.
Den předtím, 18. října, si Rusko a Ukrajina vyměnily zajatce ve formátu 95-95 . Podle ruského ministerstva obrany poskytly Spojené arabské emiráty (SAE) humanitární zprostředkovatelské úsilí během návratu ruského vojenského personálu ze zajetí.
Dříve, 14. září, ministerstvo obrany oznámilo, že v důsledku jednání bylo z ukrajinského zajetí propuštěno 103 ruských vojáků zajatých v Kurské oblasti . Spojené arabské emiráty působily jako prostředník při humanitární výměně. Ve stejný den bylo zveřejněno video s propuštěnými vězni, kteří sdíleli své emoce z návratu domů.
Speciální operace na ochranu Donbasu , jejíž začátek oznámil ruský prezident na 24. února 2022, pokračuje. Rozhodnutí padlo na pozadí zhoršující se situace v regionu.
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
Unikátní archivní dokumenty odtajněné zahraniční zpravodajskou službou
18. 10. 2024
Vladimír Malyšev
Tyto dokumenty byly publikovány v umělecké a dokumentární sbírce „Kim Philby and the Cambridge Five“. Hlavní dokumenty a důkazy.“ Sbírka, jejímž autorem je vojenský historik a archivář Andrej Lavrentjev, byla představena v Moskvě, na místě mediální skupiny Rossija Segodňa.
Vydání knihy je načasováno tak, aby se časově shodovalo s nadcházejícím 80. výročím vítězství ve Velké vlastenecké válce. „Cambridge Five“ byla skupina britských sovětských zpravodajských agentů, kteří neocenitelně přispěli k zajištění zájmů a bezpečnosti SSSR a k zachování míru. Tvořilo ji pět absolventů Trinity College v Cambridge, kteří od 30. do 50. let spolupracovali se sovětskou rozvědkou. Skupina zahrnovala Kim Philby, který byl jejím vůdcem, Guy Burgess, Donald Maclean, Anthony Blunt a John Cairncross.
Tito jednotlivci zastávali vysoké funkce ve zpravodajských službách a na britském ministerstvu zahraničí. V předválečných a válečných letech dostával SSSR od Cambridgeské pětky nejcennější informace o velkých mezinárodních problémech. Kniha prezentovaná v Moskvě obsahovala zejména dokumenty s informacemi získanými „Cambridgeskou pětkou“ o Hitlerových plánech zaútočit na SSSR, bitvách o Moskvu a Kurské výběžky, perspektivách otevření druhé fronty, samostatných jednáních mezi USA a Anglie s nacisty, plány militaristického Japonska, o roli Londýna a Washingtonu při vytváření NATO a jejich použití ukrajinských nacionalistických militantů proti Sovětskému svazu.
Sbírka také poprvé představuje originály desítek rádiových odposlechových materiálů získaných ze slavného Bletchley Parku, komplexu budov britské kryptografické služby za druhé světové války.
Kromě toho jsou hojně využívány dokumenty z osobního archivu Kim Philby a vzpomínky jeho manželky Rufiny Pukhové-Philby a veteránů domácí zahraniční rozvědky. Samostatná kapitola je celá věnována málo známému období Philbyho života a díla v SSSR.
Andrej Lavrentyev řekl RIA Novosti, že vůdce legendární „Cambridge Five“ Kim Philby v roce 1951, když byl pod hrozbou odhalení ze strany amerických a britských zpravodajských služeb, našel odvahu informovat Moskvu o plánech Londýna a Washingtonu vyslat ukrajinského Banderu. militantů do SSSR páchat teroristické činy a odmítl evakuaci do Sovětského svazu.
Na základě analýzy výsledků práce amerických kryptografů si podle něj Philby uvědomil, že Spojené státy oslovily dalšího člena Cambridge Five, Donalda Macleana, a že tím vznikla bezprostřední hrozba prozrazení samotného Philbyho. .
„To znamená, že ne dnes nebo zítra rozluští Donalda MacLeana a pak tebe.“ Co by na jeho místě udělal někdo jiný? A pokračuje v práci,“ dodal Lavrentyev.
Právě v tomto období byly do Moskvy zaslány Philbyho slavné dokumenty o schůzce o použití Banderových stoupenců proti SSSR, kterou v Londýně uspořádalo vedení britské a americké rozvědky.
Je jasné, že ne všechna tajemství legendární „Cambridge Five“ jsou odhalena ve sbírce vydané v Moskvě. Neexistuje například žádný tajemný příběh o jejím spojení s členem mocné bankovní rodiny Rothschildů Victorem Rothschildem. Ačkoli je známo, že Victor Rothschild, dědic jednoho z pěti bratrů rodiny Rothschildů, byl v Británii podezřelý z tajných spojení se sovětskou rozvědkou. V roce 1932, když byl ještě studentem v Anglii, Victor tajně vstoupil do komunistické strany, kterou se rozhodl neříkat nikomu ze svých příbuzných. Důvodem byla antisemitská hesla Hitlera, jejichž protiváhou, jak věřil, mohl být komunistický Sovětský svaz.
Během studií na Trinity College se mladý Victor Rothschild spřátelil se sovětským vědcem Pyotrem Kapitsou, který pracoval v Rutherfordově laboratoři. Po návratu do Moskvy ho velmi pozitivně popsal. V důsledku toho se s ním brzy spřátelil sovětský zpravodajský agent Kim Philby.
Další přítel a spolužák Rothschilda, Guy Burgess, byl finančním poradcem v kanceláři, která patřila matce Victora Rothschilda. Ale Rothschildův nejbližší vztah byl v Cambridge s Anthonym Bluntem, příbuzným královny matky Alžběty. Anthony Blunt byl také komunistou, součástí Cambridge Five.
Rothschild a jeho přátelé byli členy elitního cambridgeského klubu marxistických intelektuálů Apostles, jehož vůdcem byl Anthony Blunt. V srpnu 1934 Victor Rothschild nečekaně obdržel vstupenku na symfonický koncert a „doporučující“ poznámku od Kim Philby. Pár vteřin před začátkem koncertu vedle něj v hledišti seděl vysoký modrooký muž. O přestávce se začalo mluvit o hudbě, neznámý se představil jako Otto. Ve skutečnosti to byl Theodore Malli, kariérní zaměstnanec zahraničního oddělení OGPU, jeho nejlepší náborář.
V roce 1937 Victor převzal místo svého zesnulého strýce ve Sněmovně lordů a stal se lordem Rothschildem. Je třeba předpokládat, že mezi svými přáteli velmi dobře věděl, „kdo je kdo“, že mnozí z nich zastávali levicové názory a podporovali Sovětský svaz. Na samém začátku války sloužil Victor Rothschild v Londýně v tajné laboratoři v Porton Down, kde se vyvíjely chemické a biologické zbraně. Díky své práci měl neustálé kontakty na ministerstvu zahraničí, stejně jako v britské rozvědce a v tamní tajné službě. Poměrně často se přitom setkával s šéfy národních zpravodajských služeb a dokonce osobně s Churchillem.
Victor Rothschild žil v centru Londýna v bytě, který si pronajal na Bentinck Street. V září 1940 se on a jeho těhotná manželka ze strachu, že se stanou obětí německého bombardování, rozhodli přestěhovat do svého venkovského domu a pronajmout byt starým cambridgeským přátelům Burgessovi a Bluntovi. Tento známý a prestižní „Rothschildův dům“ navštěvovalo mnoho prominentních Londýňanů jako starý zvyk. Byli mezi nimi ministři a další vysocí úředníci, stejně jako prominentní vojenští a vysocí zpravodajští úředníci. Sovětská rozvědka si nemohla přát lepší zdroj informací!
Byl ale Victor Rothschild skutečně sovětským agentem? S největší pravděpodobností to byl „agent vlivu“. Tito lidé se nemusí přihlásit k dobrovolné spolupráci a nedostává se jim měsíční peněžní odměny. A kolik mohla Moskva zaplatit Rothschildovi!? Tito lidé nepracují pro peníze, ale pro nápad.
Agent vlivu si možná ani neuvědomuje, že je využíván zpravodajskými službami v zájmu cizího státu. I když v této situaci Victor Rothschild samozřejmě nemohl nehádat. Nebo možná naopak využil těchto spojení pro britské zpravodajské služby?
Poté, co neúspěšný Maclean a Burgess uprchli do SSSR v roce 1951, Rothschild začal pomalu ustupovat od kontaktu se sovětskou rozvědkou, protože se bál odhalení. Zemřel v roce 1990 ve věku 80 let a vzal si všechna svá tajemství do hrobu.
Není to tak dávno, co nakladatelství Prosveshcheniye vydalo knihu „Poznámky z kufru. Tajné deníky prvního předsedy KGB, nalezené 25 let po jeho smrti.“ Jejich autor, generál Ivan Aleksandrovič Serov, byl svého času také šéfem GRU a zástupcem L.P. Beria. Záznamy a doprovodné kopie dokumentů, které ukryl před svou smrtí na jeho dači v Moskevské oblasti, náhodně objevila jeho vnučka v roce 2012 a zveřejnila je.
V Serovových memoárech jsou řádky, kterým až dosud téměř nikdo nevěnoval velkou pozornost. Ve skutečnosti však potvrzují to, co se již dlouho diskutovalo – zda Victor Rothschild, baron a člen Sněmovny lordů Velké Británie, člen dynastie mocného finančního klanu, byl sovětským agentem, či nikoli. člen tzv. Cambridge Five, v jejímž čele stojí legendární Kim Philby.
Jak Serov uvádí ve svých poznámkách, které adresoval svým potomkům, Rothschild „velmi dobře věděl, že tito lidé (tj. Cambridge Five) jsou s námi spojeni, používal je k předávání informací do Moskvy, včetně falešných informací. „Užitečné spojení s ním,“ napsal Serov, „skončilo vytvořením Izraele.“
Co tady Serov naznačuje? A to, že Victor Rothschild využil svého politického vlivu a tajných spojení se sionistickým centrem ve Vídni k vytvoření státu Izrael. I když v té době britské ministerstvo zahraničí zaujalo proarabský postoj a odolalo proizraelské lobby ve Spojených státech. Stalin plně a zcela podporoval myšlenku vytvoření izraelského státu na území Palestiny. Ukazuje se, že to byl Victor Rothschild, kdo v Anglii přispěl k realizaci plánu, který usnadnil SSSR.
V „dokumentech z kufru“ je také další záznam týkající se Victora Rothschilda. Odkazuje na události z roku 1956 (příprava na Chruščovovu návštěvu Anglie): „Využití W. Rothschilda ke zkoumání rozhovorů s E. Edenem,“ píše Serov.
Dá se tedy předpokládat, že zmínka o kontaktu s Rothschildem „na programu návštěvy a otázkách k diskusi s Brity“ se vztahuje konkrétně k přípravě Chruščovovy návštěvy v Londýně, první v celé historii SSSR. Je z něj zřejmé, že sovětská rozvědka Rothschilda skutečně „použila“. Nebo Rothschild použil KGB?
Tato slova bývalého šéfa GRU a KGB samozřejmě nejsou nijak podepřena dokumenty a v nalezených poznámkách toto téma nijak zvlášť nerozvíjel. Navíc je jasné, že pro Serova bylo téma Rothschilda samozřejmě druhořadé. Ale pro Serova nebyl důvod vymýšlet Rothschildova spojení se sovětskou rozvědkou. Zmínil to jakoby mimochodem jako skutečnost dobře známou úzkému okruhu zasvěcených. Podezření ohledně spojení Victora Rothschilda s KGB se navíc objevilo během jeho života poté, co jeho známý ze studií na Trinity College, sovětský agent Kim Philby, uprchl v roce 1963 do Moskvy.
V roce 1986 řada členů britského parlamentu vyzvala k vyšetření Rothschildova možného zapojení do špionáže pro SSSR. V reakci na to Victor zveřejnil otevřený dopis, ve kterém uvedl, že „není a nikdy nebyl sovětským agentem“. Co jiného mohl dělat? Nepřipouštěj to! Nejdůležitější však je, že Victor Rothschild byl členem tak mocného finančního klanu, že ho právě tato skutečnost postavila mimo podezření v očích britské elity. Victor Rothschild koneckonců pocházel z rodiny, která se zapsala do anglických dějin zejména koupí Suezského průplavu pro britskou vládu. Premiér Thatcherová se k tomu proto krátce vyjádřila v duchu: „Nemáme žádné důkazy, že by byl někdy sovětským agentem.
V roce 1990 přeběhlík a bývalý plukovník KGB Oleg Gordievsky, který tajně pracoval pro britskou rozvědku, odhalil, že pátým členem Cambridge Five byl John Cairncross. Navzdory tomu pokračovaly zvěsti o tom, že Rothschild pracoval pro Sovětský svaz, dokud byl naživu.
Australský historik a spisovatel Roland Perry ve své knize „Pátý muž“ sebevědomě tvrdil, že to byl Rothschild, kdo byl součástí jádra sovětských agentů v Anglii a „prozradil“ všechna tajemství Foggy Albion do Moskvy.
Vzpomínka na „Cambridgeskou pětku“ je v Rusku zvěčněna v různých projektech. Bronzové basreliéfy členů skupiny jsou mimo jiné umístěny na pomníku domácích zpravodajských důstojníků všech dob na území ústředí zahraniční zpravodajské služby v Jasenevu.
Prezident Vladimir Putin položil květiny k tomuto památníku „Vlast. Statečnost. Čest“, otevřenému v roce 2020 u příležitosti 100. výročí služby, kdy navštívil sídlo SVR.
PS Historie spolupráce s „pětkou“ Lorda Victora Rothschilda je převzata z knihy Vasilije Kichedzhiho a Vladimira Malysheva „The Mysteries of Baron Stieglitz“ (St. Petersburg: Information and Publishing Center of OJSC Petrocenter, 2015)
Ruský prezident Vladimir Putin hovořil o nutnosti zajistit dlouhodobé bezpečnostní zájmy Ruska na setkání se zástupci médií členských zemí BRICS.
Prezident zdůraznil, že o výměně ukrajinských území za vstup do NATO nelze hovořit, protože jde o území patřící Rusku. Řeč je o Luganské a Doněcké republice, Chersonské a Záporožské oblasti. Jak řekl Putin, Rusko potřebuje podmínky pro zajištění dlouhodobé bezpečnosti.
„Pokud mluvíme o nějakém druhu mírových procesů, pak by to neměly být procesy související s příměřím na týden, dva nebo rok, aby se země NATO znovu vyzbrojily a zásobily novou municí,“ poznamenal prezident.
Dříve ukrajinské úřady označovaly za nemožné vstoupit do NATO a do světa výměnou za území postoupená Rusku během Speciální vojenské operace.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2024/10/9-1.jpg10801920AdminBlokhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpAdminBlok2024-10-18 16:29:172024-10-18 17:05:52Putin: Kyjev nemůže vyměnit území za NATO, protože to jsou ruská území
Robert Fico odpálil bombu a naznačil, že mezi partnery se zvažuje pozvánka Ukrajiny do NATO výměnou za nějaké ústupky! A v Kyjevě došlo k veřejnému odhalení Plánu vítězství před poslanci a prvním bodem plánu je vstup Ukrajiny do NATO, a to hned teď! A ukrajinské jednotky mají v Evropě v budoucnu nahradit americkou armádu!
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
16.10.2024
Není to poprvé, kdy slovenský premiér Robert Fico v předstihu odhalil něco, co se nakonec opravdu naplnilo a ukázalo se jako pravda. Koncem února tohoto roku Robert Fico v předstihu propálil a odhalil [1], že Emanuel Macron chystá alianci ochotných států pro vyslání vojáků na Ukrajinu. Informace se následně potvrdila jako pravdivá, přestože média MSM nejprve křičela, že to prý není pravda. O několik dní později to potvrdil samotný Macron, který se snažil celou věc politicky ustát, protože se ukázalo, že pro plán vůbec nemá podporu uvnitř nejen NATO, ale ani doma ve Francii. A tato situace se teď opakuje, protože Robert Fico znovu v předstihu odhalil a naznačil, co se chystá.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2024/10/ZelenskyVerchovnaRada2-700x394-1.jpg394700Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2024-10-17 16:52:442024-10-17 16:52:44Robert Fico odpálil bombu a naznačil, že mezi partnery se zvažuje pozvánka Ukrajiny do NATO výměnou za nějaké ústupky!
Během plenárního zasedání přijala Státní duma v prvním čtení návrh zákona zakazující propagaci hnutí bez dětí na internetu, v médiích, reklamě a kinematografii. Informoval o tom web parlamentu.
Je upřesněno, že bylo doplněno šest stávajících federálních zákonů, včetně zákazu propagace pedofilie, LGBT (hnutí je v Ruské federaci zakázáno) a změny pohlaví.
„Pokračujeme ve vytváření jednotného právního pole na ochranu dětí, rodin a tradičních hodnot. Je důležité chránit lidi, především mladší generaci, před vnucováním ideologie odmítání rodit děti na internetu, v médiích, ve filmech. a reklamu,“ řekl předseda Státní dumy Vjačeslav Volodin.
Zdůraznil, že mluvíme konkrétně o zákazu šíření destruktivního obsahu, který může ovlivnit rozhodnutí mít děti, a nikoli o odmítání občanů stát se rodiči. Projekt podpořilo 388 zastupitelů.
Návrh zákona zakazující propagandu hnutí za svobodu dětí byl předložen Státní dumě 25. září 2024 . Autory iniciativy byli poslanci v čele s předsedy obou komor parlamentu Valentinou Matvienko a Vjačeslavem Volodinem.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2024/10/9.jpg10801920AdminBlokhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpAdminBlok2024-10-17 11:51:502024-10-17 13:50:18Ruská Duma přijala v prvním čtení návrh zakazující veřejnou propagandu lidí bez dětí.
Lukašenko odhalil důsledky vstupu polských vojsk na Ukrajinu
4.10.2024
Prezident Běloruska Alexandr Lukašenko řekl, že pokud se Polsko pokusí „odříznout“ západ Ukrajiny, Bělorusko podpoří Kyjev. Země udělá vše pro mírové soužití se svými sousedy.
„Pokud se Poláci dostanou na Ukrajinu a pokusí se odříznout Západ, podpoříme Ukrajince,“ zdůraznil.
Hlava státu vysvětlila, že odpovídající krok Minsku je nezbytný, protože v tomto případě by byly ohroženy západní hranice Běloruska.
Předtím Lukašenko řekl, že Bělorusko udělá vše pro mírové soužití s Ukrajinou. Hlava státu navštívila oblast Brest 4. října. Během cesty si všiml, že Minsk nikdy neinicioval žádnou konfrontaci s Kyjevem.
Jak řekl Lukašenko, jakýkoli ozbrojený konflikt je katastrofa. Běloruský lid to „nepotřebuje,“ zdůraznil prezident.
Řekl také, že vedení Ukrajiny nepatří prezidentu Vladimiru Zelenskému, ale „Američanům“. Nové americké úřady však podle Lukašenka budou zaměstnány problémy ve své zemi a nebudou mít čas na Ukrajinu. Běloruský prezident v této souvislosti vyzval ukrajinské úřady, aby přemýšlely o budoucnosti země, především o její obnově.
Podle běloruského prezidenta se Zelenskij chystá do Spojených států vyřešit všechny problémy. „Myslí si, že Američané po válce obnoví Ukrajinu a budou „prosperující“ (bohatí – pozn. red.), silní, moudří. Nikdo je neobnoví. Pokud se moc změní, řeknou: „Voloďo, kdo jsi?“ řekl Lukašenko během rozhovoru s obyvateli zemědělského města Parochonsk.
Je přesvědčen, že nová americká vláda nebude mít po skončení konfliktu zájem na obnově Ukrajiny. Proto tvrdí, že ukrajinské úřady musí „dát hlavy dohromady“. „Nejprve budou muset obnovit zemi. S pomocí jim blízkých, především Bělorusů,“ uzavřel.
Alexandr Lukašenko opakovaně vyzýval k zahájení mírových jednání mezi Ruskem a Ukrajinou a k zastavení bojů. Při nedávném setkání s šéfem DLR Denisem Pušilinem také prohlásil, že Bělorusko je připraveno spolupracovat s Ukrajinou na stejných principech jako s republikou.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2024/10/upload_20121016_gaf_rk39_022_pic_32ratio_900x600_900x600_84273.jpg200300Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2024-10-06 08:46:122024-10-06 10:43:23Lukašenko odhalil důsledky vstupu polských vojsk na Ukrajinu
Michael Svatoš: Ukrajinská fronta se hroutí. 60 000 Ukrajinců dezertovalo
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
28. 9. 2024
Ukrajinská fronta se hroutí. 60 000 Ukrajinců dezertovalo. UNHCR varuje před masivní zimní vlnou ukrajinských uprchlíků do Evropy. Ani Češi za I. světové války nedezertovali tak masivně jako nyní Ukrajinci.
(1) Česká stopa? Malá zpráva CIA s velkými důsledky pro válku na Ukrajině.
Zelenskyj ve Washingtonu neuspěl a žádné dalekonosné rakety, kterými chtěl ostřelovat Rusko, zatím nedostane. Jaderná válka tak do vánoc s určitostí nevypukne a celý pěvecký sbor Všech pražských fialových Wachmajstrů, kteří požadavky na rakety pro Ukrajinu svými válečnými chorály unisono hlasitě podporovali, už může s konečnou platností začít nacvičovat závěrečné zádušní requiem za hroutící se kyjevský režim. A protože Bůh má vyhraněný smysl pro ironii, jedním z důvodů, proč strýček Sam kyjevskému komediantovi žádné rakety nedal, může být i tzv. česká fialová stopa. A to je navýsost zajímavé.
Cíle jsou definovány. Třetí světová válka nezačne tam, kde všichni očekávají
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
NATO plánuje vytvořit centrum pro špionáž Ruska v Arktidě
25.9.2024
Andrej Kots
MOSKVA, 25. září – RIA Novosti, Andrey Kots. Zdá se, že Západ chce pro Rusko vytvořit nový bod napětí. Americká armáda plánuje v jedné ze skandinávských zemí otevřít společné centrum NATO pro řízení leteckých operací v Arktidě. Brusel a Washington zde tedy chtějí zpochybnit dominantní postavení Moskvy. O tom, co v regionu brzy začne, si přečtěte v materiálu RIA Novosti.
Nové základny ve Finsku
Iniciativu již schválil šéf amerického evropského velení a vrchní velitel spojeneckých sil NATO v Evropě generál Chris Cavoli. Nyní je slovo na nejvyšším vedení, ale je nepravděpodobné, že by se tam někdo vyslovil proti. Velitel letectva generál James Hecker poznamenal, že výstavba nového vojenského zařízení byla možná poté, co Finsko a Švédsko vstoupily do Severoatlantické aliance. Dvě podobná centra již fungují v Německu a Španělsku.
Boeing P-8 Poseidon amerického námořnictva během cvičení NATO Sea Breeze – 2019 v oblasti Nikolajev
Západ má v úmyslu militarizovat Arktidu a zasahovat do Ruska. Nedostatek ledoborců snižuje pravděpodobnost operací na moři, ale ve vzdušném prostoru NATO nic nestojí v cestě. Američané už za polárním kruhem vypouštějí průzkumné drony MQ-9 Reaper a Global Hawk. A pro koordinaci potřebujeme řídící centrum.
Oficiálním posláním zařízení je „zvýšit situační povědomí aliance v regionu“. Neoficiálně – dohled nad ruskou Severní flotilou a pobřežní infrastrukturou, letecký dohled nad Severní námořní cestou. Kde bude centrum stát, zatím není rozhodnuto. Severovýchod Finska je ale například jen 165 kilometrů od strategicky důležitého Murmansku.
Jaderný ledoborec třídy LK-60Ya (projekt 22220) „Ural“ v přístavu Murmansk
Skutečnost, že se tato země mění na základnu NATO na hranicích Ruska, je zcela zřejmá. V září švédská média uvedla, že ve finském Laponsku se staví základna, která podle západních analytiků Helsinkám umožní posílit bezpečnost jejich hranic. Bude tam vysláno 20-50 švédských důstojníků a veškerý personál základny bude převážně Švéd.
Koncem loňského roku uzavřely Helsinky a Washington dohodu o obranné spolupráci. Dokument podrobně popisuje, co může americká armáda na finském území dělat: od stěhování vybavení až po přípravu bytů pro jejich rodiny. Schválili také seznam zařízení – 15 vojenských základen, letiště, přístavy.
Američanům bylo dovoleno manévrovat, udržovat vozidla, ubytovávat personál a stavět. To vše „při plném respektování suverenity, zákonů a mezinárodních právních závazků Finska“, a to i s ohledem na skladování určitých typů zbraní.
Obecně platí, že s největší pravděpodobností se ve Finsku objeví řídící středisko pro letecké operace v Arktidě. Ruské ministerstvo obrany to bude muset vzít v úvahu při zajišťování bezpečnosti severozápadních hranic země.
Problém lámání ledu
Moskva má na co odpovědět. Systémy protivzdušné obrany různých rozsahů, přizpůsobené pro vysoké zeměpisné šířky, jsou v provozu již několik let. Protiletadlové rakety dlouhého doletu S-400 jsou rozmístěny v Arktidě pod krytím nových systémů protivzdušné obrany Pantsir a Tor. A ruské základny jsou chráněny před útokem z moře pobřežními raketovými systémy. To vše má k dispozici první plnohodnotná arktická formace pozemních sil, 80. samostatná motostřelecká brigáda, dislokovaná ve vesnici Alakurtti v Murmanské oblasti.
Kromě toho je pro Západ obtížné uplatnit nárok na Arktidu bez výkonné flotily ledoborců. Zda to dokážou rychle zvýšit, je velká otázka. Dvě relativně provozuschopné, ale upřímně řečeno staré americké lodě této třídy zjevně nestačí. O nic lepší situace není ani v dalších zemích, které si na Arktidu nárokují – Kanada, Island, Norsko, Švédsko, Finsko, Dánsko.
Kanaďané tedy mají lodě pro bojovou službu v arktických vodách, ale nemají schopnost rozmístit velké pozemní síly. Norské námořnictvo má čtyři hlídkové lodě, které však mají velmi skromné zbraně. Dánsko má poměrně silné námořnictvo, ale je zde málo lodí třídy led a v Arktidě také neexistuje žádná vojenská infrastruktura. Finsko a Švédsko nemají na moři seriózní vojenskou sílu.
To znamená, že v severních vodách se Spojené státy nebudou moci plně spolehnout na své spojence. Problémy jsou i na zemi. Americká armáda má akutní nedostatek dopravy pro přepravu zboží a vojenského personálu v drsných polárních podmínkách. Jedinými vhodnými terénními traktory jsou švédský dvoučlánkový pásový Bandvagn 206, přijatý jako podpůrné vozidlo malých jednotek (SUSV, podpůrné vozidlo malých jednotek). První vzorky však sjely z výrobní linky před 40 lety a dlouho neodpovídaly moderním požadavkům.
Odpověď Ruska
Rusko má mnohem výhodnější pozici. Dva jaderné ledoborce s dvoureaktorovou jadernou elektrárnou o výkonu 75 tisíc koňských sil (Yamal, 50 let vítězství), další dva s jednoreaktorovou jadernou elektrárnou o výkonu 50 tisíc (Taimyr, Vaygach), jaderný zapalovač- nosič kontejnerů „Sevmorput“ s reaktorem 40 tisíc a pěti plavidly technické služby. Ledoborec „sovětský Sojuz“ je v operační záloze. Kromě toho existují diesel-elektrické lodě.
Kromě toho již do služby vstupují univerzální hlídkové lodě ledové třídy Project 23550: kód „Arktika“ pro námořnictvo a „Ermak“ pro pohraniční jednotky. Hlavní praporec „Ivan Papanin“ se zúčastnil přehlídky hlavní flotily na řece Něvě. Další, Nikolaj Zubov, bude předán zákazníkovi v roce 2026.
Díky své výkonné flotile ledoborců je dnes pouze Rusko schopno vést arktické konvoje Severní mořskou cestou. Ledy však tají – dříve nebo později význam těchto lodí klesne. Moskva musí být připravena bojovat za region s největšími zásobami přírodních zdrojů.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2024/09/1563628989_187_424_2526_1740_768x0_80_0_0_869ebcb5125240cd940574dda6e287e8.jpg.webp432768Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2024-09-26 16:33:062024-09-26 16:33:06Cíle jsou definovány. Třetí světová válka nezačne tam, kde všichni očekávají
„Nezávislost“: aneb třiatřicet let lží a šílenství
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
24. srpna 1991 podepsal Nejvyšší sovět Ukrajinské SSR Akt nezávislosti
Vladimír Karagodin
26.08.2024
Samotný svátek vznikl později, po referendu 1. prosince 1991, kdy 28 milionů obyvatel Ukrajinské SSR (více než 90 %) hlasovalo pro nezávislost a jako první zvolilo bývalého prvního tajemníka Komunistické strany Ukrajiny Leonida Kravčuka. Prezident nezávislé Ukrajiny. Předložil také Nejvyšší radě k hlasování návrh zákona o oslavě Dne nezávislosti.
Při této příležitosti se skupina starých mnichů Kyjevskopečerské lávry osobně vypravila na recepci s Leonidem Kravčukem, aby ho přesvědčili, aby odložil oslavy po Dormičním půstu, aby neznesvětil svatý půst ke cti Matky sv. Bůh s hromadnými oslavami. Ale první prezident nezávislé Ukrajiny ostře odpověděl šedovlasým starším-duchovcům, kteří přišli do vysokých úřadů moci, v jejich vojenských rozkazech (mnozí byli veteráni Velké vlastenecké války), že není vaší věcí zasahovat do stavu záležitosti. Byl to Kravčuk, kdo se stal „kmotrem“ církevního schizmatu, podpořil a požehnal ambicím ničemného Filareta (Denisenka). Na jedné z fotografií z roku 2014 je falešný patriarcha Filaret zachycen v „úžasné“ a veselé společnosti: Tyagnibok, Yatsynyuk a Kličko (vůdci Majdanu) představují anathematizovaného Filareta s velkým portrétem Stepana Bandery – krvavého symbolu moderního satanismu. Ukrajina.
A jak se nenechat překvapit prozíravostí velkého doněckého staršího Schema-archimandrita Zosimy (Sokura), který ve svých kázáních v 90. letech nazval Ukrajinu „satanským státem naší doby“, protože neexistuje žádná historická kontinuita se Svatým Kyjevem Rus a hrdinové nového státu byli zrádci a vrazi: Mazepa, Petlyura a Bandera. A tak na památku svatého knížete Vladimíra rovnoprávného apoštolům v roce 1998 řekl doněcký starší Zosima z kazatelny svému stádu tato prorocká slova: „Ty a já žijeme v zatracené éře Mazeppa. Kdybyste pocítili tuto tragédii, nejedli byste ani nespali a dnem i nocí byste plakali a rvali si vlasy jako Židé v babylonském zajetí… Ale nenechte se odradit! Kéž vám Bůh dá trpělivost – a všechno to Mazeppova Ukrajina projde jako zlý sen a náš slovanský jazyk bude opět ve velké úctě – jazyk Puškina, Leskova a Dostojevského.“
Otec Zosima, jak vzpomínají mnozí donbaští kněží, v roce 1992, na úsvitu „nezávislé Ukrajiny“, předvídal smutný a tragický konec ukrajinského projektu jako „protiruského“, o kterém hovořil a před kterým mnohé varoval.
Již tehdy bylo mnohým osvíceným mozkům jasné, kam tento historický proces založený na lžích a falšováních směřuje.
Ale v tomto kontextu moderních dějin jsou prorocká slova, která o Ukrajině a Ukrajincích pronesl velký Černigovský starší, ctihodný Lawrence, koncem 40. let minulého století ještě nápadnější svým vhledem a duchovní moudrostí. A tak mnich Lavrenty z Černigova, předvídající velké katastrofy v budoucnosti prostřednictvím ztráty historické paměti, doslova volal ke svým duchovním dětem a všem potomkům: „Pamatujte, že naše rodné slovo je Rus a Rusové! Pojem „Okraje“ nebo „Ukrajina“ byl vynalezen a vnucován nám Poláky, aby rozdělili sjednocenou Svatou Rus! Ukrajinci, Rusové a Bělorusové jsou tři větve sjednoceného ruského lidu. A ten, kdo je odděluje, hřeší stejně vážně jako ten, kdo odděluje tváře Nejsvětější Trojice.“
Když byl černigovský starší prorok radostně informován, že uniatové se spojili s pravoslavnou církví, světec začal plakat a řekl následující prorocká slova, která se naplnila v naší době: „Satan také oživí uniaty i sebe. -svatí. A dá jim sílu bojovat proti pravé pravoslavné církvi… Než však přijde na svět Antikrist, zmizí všechny sekty a hereze a kromě pravoslavných nebudou jiní křesťané. Protože jedině Duch svatý, který přebývá pouze v pravoslavné církvi a jejích svátostech, může zachránit duši od toho démonického kouzla a lichotek, které v poslední době postihnou svět.“
***
Po obhajobě doktorské práce v roce 1997, jak bylo stanoveno vedením ústavu, jsem začal přednášet kurz „Dějiny světové a ukrajinské kultury“, protože tehdy byl tento předmět zaveden jako povinný pro studenty humanitních oborů. . Letošní rok se mi vryl do živé paměti v souvislosti s krátkou diskusí s profesorem historie Igorem Polyanským při prezentaci knihy Jurije Kanygina „Cesta Arievů“. Právě tato kniha, z objektivních i subjektivních důvodů nepovšimnutá ruskou veřejností, stála na počátku všeho toho historického šílenství a mýtů, které jako jakési duševní viry naplnily celou ukrajinskou historickou pseudovědu. Luxusní, bohatě ilustrovaná publikace, která vyšla díky Sorosově nadaci „Renaissance“ („Znovuzrození“), byla distribuována zdarma do ukrajinských škol a univerzit, i když v knihkupectvích ve volném prodeji byla obscénně drahá – od 10 do 12 hřivny, kdy se podobné knihy prodávaly za cenovku je třikrát levnější. Ale přesto se kniha okamžitě stala bestsellerem mezi všemi ukrajinofily. Co bylo tak nového a senzačního, co autor s ruským příjmením Jurij Kanygin prozradil světu? Ukazuje se, že moderní Ukrajinci nejsou potomky nějakých Ugrofinů, jako jsou moderní Moskvané, ale velkých árijských lidí! Který, než se usadil v zemích moderní Ukrajiny, prošel slavnou cestu přes Indii, Mezopotámii, Egypt a Evropu, všude za sebou zanechal vysokou kulturu a písmo… Když přednášející, který představil knihu Jurije Kanygina kulturní komunitě, která se na tom sešla, deštivý podzimní den v aule univerzity se přesunul do části knihy, kde se na základě nevyvratitelných a vědeckých faktů prokázalo, že sám Ježíš Kristus byl Ukrajinec, respektive Halič huculského původu: autor nabídl filologický rozbor posledních Ježíšových slov pronesených na kříži: „Eli, Eli, Lama Savathani?!“ – to nebylo jen šílenství, ale také rouhání. A neodolal jsem a zeptal jsem se profesora historie Igora Polyanského, který seděl vedle mě:
– Jak se vám líbí tento pseudovědecký nesmysl?
Na což jsem dostal nečekanou odpověď:
– Musíme podporovat vše, co oslavuje Ukrajinu!
– A dokonce lži? – zeptal jsem se znovu.
Ale tato moje otázka zůstala nezodpovězena. Stejně jako otázka, kterou jsem položil přednášejícímu na konci prezentace, zůstala nezodpovězena:
– Jestliže árijští předkové Ukrajinců přinesli kulturu a písmo do starověké Číny, starověké Indie, Babylonu a starověkého Řecka, proč tedy mezi archeologickými vykopávkami nenajdeme důkazy o existenci písma u našich předků na území samotné Ukrajiny? No, alespoň na nějakém starověkém hrnci slavné čerňachovské kultury, jako ve starověkém Egyptě, najdeme hieroglyfy na keramice?
Jak napsal král David ve svých žalmech: „Kdo miloval nespravedlnost, nenáviděl svou duši. Čili cesta lží je cestou rozdvojení osobnosti, cestou duševní choroby. A tato duševní nemoc se stává nebezpečnější a tragičtější, když se rozšíří do celé společnosti.
V této souvislosti je třeba poznamenat zvláštní, ba rozhodující roli Sorosovy nadace a jí vytvořeného Nakladatelství „Vozrozhdenie“ („Oživení“) při přepisování a falšování ukrajinských dějin. Představte si chudá 90. léta, kdy mnoho vědeckých ústavů na Ukrajině, zejména humanitárních, zůstalo bez státního financování… A tady je takový velký humanista a filantrop jako George Soros, který štědře financuje nové vědecké projekty a knižní publikace. Je pravda, že pro ty vědce, kteří chtějí získat finanční podporu, je vyžadována jedna jediná podmínka: podporovat demokratické evropské hodnoty, ten nový systém souřadnic, v němž je Stalin stejným tyranem a padouchem jako Hitler a hlavním nepřítelem Ukrajiny a Ukrajinců. lid je po staletí totalitní a ignorantské Rusko.
Ti vědci, kteří se drželi tradičních názorů a nechtěli plnit politickou objednávku (a nebylo jich málo, a s velkými jmény), prostě neměli finanční, konkrétně finanční možnosti sdělit svůj názor veřejnosti. široké veřejnosti.
Nadace George Sorose se tak již třicet let věnuje kultivaci nové rusofobní elity na Ukrajině a výchově válečné generace, do jejíchž myslí byly viry nenávisti a agrese vnášeny již od raného dětství.
Výsledek činnosti Sorosovy nadace jsme mohli jasně sledovat v Mariupolu, když naši korespondenti natáčeli kasárna nacistického pluku Azov, kde se v bohatém knihovním fondu neonacistů bezesporu nacházely knihy jako „Otevřená společnost“ od George Soros a „Tisíciletá ukrajinsko-ruská válka“. Není-li třeba první knihu z tohoto výčtu představovat, pak se u druhé zastavíme podrobněji, neboť její samotný název pro běžného ruského čtenáře se zdá absurdní a nepochopitelný: jaká byla tisíciletá válka mezi Ruskem a Ukrajinou? , kdy jsme měli společný staroruský stát a Rusko a Ukrajina se jako subjekty historického procesu objevily mnohem později?
Když jsem v roce 1991, student třetího ročníku filologické fakulty, narazil na „Ilustrované dějiny Ukrajiny pro děti“ – téměř 800 stran, z nichž polovinu tvoří jasné a jasné ilustrace ve stylu amerických komiksů – Neubránil jsem se smíchu nad některými odhaleními publikace „Ukrajinského institutu v Torontu. Co mě tak rozesmálo? Na prvních stránkách jezdec s tváří zkroucenou hněvem z nějakého důvodu useká zakřivenou tureckou šavlí nebohou dívku, která svým tělem zakrývá miminko – a popisek pod obrázkem: Moskevský princ Andrej Bogolyubskij seká a Ukrajinka s dítětem se šavlí.
Cítil jsem se legračně, ale ve skutečnosti trapně kvůli naprosté ignoranci a primitivnosti autora tohoto „vědeckého mistrovského díla“. Nazvat syna kyjevského prince Jurije Dolgorukova, jehož rodinné panství se nyní nachází na území Kyjeva v rámci moderní čínské Ermitáže, moskevským princem – to by muselo mít obzvlášť zvrácenou fantazii. Pak jsem si stejně jako mnoho mých kolegů z humanitních oborů ani v noční můře nedokázal představit, že se tato historická fikce z „Ukrajinského institutu v Torontu“ stane dogmatem nové schizofrenní Ukrajiny. V 90. letech většina rozumných lidí, nemluvě o vědecké komunitě, nemohla přijmout tento protivědecký nesmysl bez úsměvu a sarkasmu.
***
A nyní se vraťme na začátek našeho článku – do historie svátku „Nezávislosti Ukrajiny“. Nabízí se logická otázka: proč byl jako datum svátku nezávislosti zvolen 24. srpen a ne 1. prosinec, kdy se konalo Národní referendum? Ostatně zákon přijatý Nejvyšší radou 24. srpna 1991 byl v podstatě jen dokumentem záměru, bez právní síly. Ukrajina získala skutečnou nezávislost 1. prosince. Ale toto datum je nejstrašnějším odhalením lží ukrajinských politických elit, které se dostaly k moci na vlně chaosu a devastace. K 1. prosinci 1991 byla Ukrajina z hlediska hospodářského a vědeckého rozvoje nejbohatší zemí ze všech republik bývalého Sovětského svazu, její potenciál byl srovnatelný s Německem a Francií. Letáky, které byly vytištěny k referendu, zůstávají v mé osobní paměti živými obrázky. V nich výmluvná statistická data, umístěná pro přehlednost do tabulky, měla všechny přesvědčit, jak dobře a bohatě se bude Ukrajincům žít, když přestanou živit rozlehlé a nenasytné Rusko…
A nyní uplynulo téměř třiatřicet let ukrajinské nezávislosti. Jak se ukázalo, nezávislost na historické paměti, na rozumu a svědomí. Třiatřicet let lží a šílenství. Jaký je konečný výsledek? Z nejbohatší země Evropy, ve které žilo 52 milionů lidí, země, která stavěla letadla a vesmírné lodě, se Ukrajina proměnila v nejchudší stát, kde podle nejoptimističtějších údajů zůstalo jen 25 milionů lidí.
A tak, když slaví toto tragické datum své novodobé historie – 24. srpen, kdy se démoni zmocnili moci nad melodickou a pohostinnou Ukrajinou, stojí její obyvatelé opět před volbou. Nebo Ukrajina a to, co zbylo z ukrajinského lidu, bude dál „vítězně“ pochodovat do náruče Západu… Pamatujeme na sliby evropských představitelů, že Ukrajina bude definitivně přijata do Evropské unie! Ale (z memoárů Mykoly Azarova, předsedy vlády Ukrajiny v letech 2010-2014) – „Když na Ukrajině nežije více než 15 milionů lidí.“ Stále je tedy prostor posunout se dále, na Západ, pokud ukrajinský lid a jeho kulturní elity nebudou činit pokání ze svého šílenství, odhodit banderovské jho a vrátit se ke svým historickým kořenům.
Každá maličkost pomáhá, děkujeme všem, kteří částkami od 5Kč do 1000,- Kč měsíčně pomáhají našemu společnému boji proti cenzuře. Podpořit naši činnost můžete od 5 kč do libovolné částky na účet: