Game Over – data o monitoringu bezpečnosti mRNA vakcín (v odkazech na originál)
5.1.2023
Po dvou letech od začátku očkování se novinářům konečně podařilo vypáčit ze CDC (Center for Disease Control) data o monitoringu bezpečnosti mRNA vakcín. Výsledky jsou devastující. CDC a FDA (Food and Drug Administration) již téměř dva roky usilovně tají své vlastní analýzy, které ukazují, že bezpečnostní profil mRNA vakcín je katastrofální. Tato převratná zpráva by měla vést k okamžitému zastavení očkování mRNA vakcínami po celém světě a zahájení vyšetřování zcela bezprecedentního selhání regulačních orgánů.
První podrobnější zprávy jsou v angličtině k dispozici zde a zde. Je to čtení, při kterém se některým hrnou slzy do očí a jiným otevírá kudla v kapse … a mnohým dalším začíná pomalu ale jistě tuhnout v žilách krev. Článek obsahuje i linky na zveřejněné datové sady, takže si můžete údaje sami ověřit. O této explozivní kauze jistě v následujících dnech mnohé uslyšíte. Ačkoliv se oficiální média budou jistě usilovně snažit, tuto zprávu se nepodaří zcenzurovat – jedná se o datové sady, které zveřejnilo samotné CDC (byť dosti nerado).
Američané nechť si selhání svých regulačních orgánů vyřeší sami, jistě jim nemusíme radit. Ostatně floridský guvernér již s rozsáhlým vyšetřováním zločinů spáchaných při vakcinační kampani začal. Devastující data vypáčená ze CDC však musí mít důsledky i pro české veřejné zdravotnictví. Potvrdilo se totiž to, co na těchto stránkách píšeme již několik měsíců. Očkovací kampaň v naší zemi je založena na lživých tvrzeních o účinnosti a bezpečnosti mRNA vakcín. Odpovědné orgány (Ministerstvo zdravotnictví, ÚZIS a SÚKL), ale i různé odborné společnosti (Vakcinologická společnost, Lékařská komora a mnohé další) dlouho a systematicky klamaly veřejnost stran bezpečnostního profilu mRNA vakcín. Úředníci a „odborníci“ neměli v rukou žádná data, která by bezpečnost prokazovala, ačkoliv do omrzení tvrdili opak (a oficiální média to poslušně papouškovala). Nyní tedy víme, že lhali – žádné důkazy bezpečnosti mít nemohli, protože samotné CDC (na něž se často odvolávali) bylo donuceno zveřejnit vlastní analýzu, která ukazuje opak.
Ministr zdravotnictví by si měl tuto tragickou zprávu přečíst nejméně třikrát a ihned poté rezignovat (stačí jednou). Česká lékařská komunita by se měla připravit na rozsáhlé zpytování svědomí a bolestnou ztrátu důvěry veřejnosti.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/01/dec36aab-7430-4f00-a26c-0a0374db3508.webp800800Jana Hruškováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Hrušková2023-01-07 15:29:002023-01-08 11:04:57Game Over – data o monitoringu bezpečnosti mRNA vakcín (v odkazech na originál)
Překonejme v roce 2023 naši lenost a ukažme, že alternativa má sílu
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
3.1.2023
Aneb novoroční zamyšlení nad tím, jak každý z nás může přispět k tomu, aby se politická situace konečně obrátila k lepšímu a abychom získali pronárodně smýšlející vládu. Začnu jednou svojí zkušeností z loňského roku. Spolupracoval jsem s Alenou Vitáskovou, sbíral jsem pro ni podpisy na prezidentskou kandidaturu a doufal, že jich bude dostatek. Šlo to pomaleji, než jsme čekali. Původně očekávaných 100 tisíc se ukázalo jako nereálné číslo, ale blížili jsme se k 65 tisícům a doufali jsme, že to bude stačit. Sami ale víte, jak to dopadlo. Vitásková se rozhodla, že je to pro ni příliš slabá podpora a že se raději vzdá bez boje, než aby se pokusila uspět.
V tom posledním týdnu, kdy se již tušilo, že to takto dopadne, jsme byli v jejím týmu přímo zaplaveni zprávami od jejích příznivců. Lidé psali doslova po tisících různé podpůrné vzkazy, ať to nevzdává a ať tu kandidátku podá (což jsem jí říkal i já). V životě jsem u ničeho nezažil takto silnou slovní podporu – a ani tak silné zklamání, když se poté definitivně rozhodla vzdát.
A tehdy jsem provedl malý pokus. Našel jsem si několik desítek těch, kdo ji přemlouvali, aby to nevzdávala (popř. kdo jí pak nadávali, že to vzdala) a zeptal jsem se každého z nich, kolik podpisů pro ni nasbírali oni sami. Sbírat podpisy pro ni totiž mohl opravdu každý – petice byla 8 měsíců ke stažení (a byla možnost ji i zaslat poštou), takže skutečně každý měl za tu dobu možnost nasbírat aspoň 20 podpisů mezi rodinou, kolegy a známými.
Když jsem se těch lidí ale zeptal, zda tuto možnost využili, dospěl jsem k zajímavému výsledku. Jen cca 10 % z oslovených lidí ty podpisy skutečně sbíralo. Všichni ostatní se na to vykašlali (v lepším případě to podepsali jen sami, když jim tu petici někdo strčil pod nos, v tom horším se nepodepsali ani oni sami). Drtivá většina z těch, kdo kritizovali Vitáskovou za její rozhodnutí, nebyla ochotna vůbec nic udělat pro to, aby kandidovala. Troufám si tvrdit, že pokud by všichni tito lidé pro ni sbírali podpisy, tak by těch sto tisíc získala zcela bezpečně.
A proč to tady všechno píšu? Protože to odhaluje největší dosavadní slabinu mnohých z nás: Lenost, pohodlnost a neochotu něco udělat pro to, aby se tu něco změnilo k lepšímu.
V minulém roce se zvedla mohutná vlna nespokojenosti s Fialovou vládou a s celým současným systémem. Myslím, že je nás „nespokojenců“ již tolik, že by takový počet lidí dokázal ve společnosti nastartovat zásadní změny. Bohužel je tento potenciál zatím nevyužit, protože (zatím) jen málo z nás je natolik aktivní, aby tyto změny mohly nastat. Bohužel pro většinu lidí (čest výjimkám) je vrcholem jejich činnosti nadávat po hospodách, psát komentáře na internetu nebo nanejvýš jednou za čas zajít na demonstraci. Jinak tito lidé nedělají nic a jen čekají, jak to dopadne.
Je potřeba si uvedomit zásadní skutečnost. Nemá cenu čekat na spasitele. Musíme si pomoci sami. Máme naději v této společnosti provést zásadní změny – musíme se toho ale chopit sami, protože nikdo jiný to za nás neudělá.
Od prezidentské volby v tomto ohledu nečekám zázraky. Možnost dostat tam pronárodního občanského kandidáta jsme svojí leností již prošvihli a další taková šance bude až za 5 let (pokud vůbec). Teď už zbývá jen „zachránit, co se dá“ a aspoň zabránit vládním kandidátům (Pavel, Nerudová, Fischer), aby se tam dostali.
Můžeme ale dělat řadu jiných věcí, které mohou přispět ke změně systému. A co konkrétně může udělat každý z vás?
– Šiřte informace. To, že se vláda snaží o cenzuru, jen dokazuje, jak se vláda bojí toho, že se k lidem budou dostávat „nesystémové“ informace. Proto šiřte články a videa z alternativních médií, a to zejména mezi těmi, kdo zatím politiku moc nesledují, ale mohli by se přidat na naši stranu.
– Zakládejte různé místní skupiny alternativců. Scházejte se, probírejte aktuální situaci, popř. vytvářejte i komunitní zahrady a podobné věci (nejen) pro případ mimořádných situací. Zkrátka se co nejvíce snažte tvořit „paralelní společnost“ nezávislou na vládě a systému.
– Choďte na úřady, pište svým voleným zástupcům (od obecních zastupitelů až po poslance a senátory vládních stran) a dávejte jim najevo své názory. Ne přímo konfrontačně, ale přesto tak, aby cítili zespoda tlak. Aby jim došlo, že pokud se dál budou držet své „stranické linie“, tak už se tam příště nemusejí dostat.
– Přestaňte nakupovat v supermarketech a dalších zahraničních řetězcích. Alespoň v rámci možností podporujte menší české výrobce, zejména ty místní.
A hlavně: Nepropadejme skepsi a zejména pasivitě. Ve vzduchu je cítit změna. Zatím jsme pro ni téměř nic neudělali, protože jsme se nechali unést svojí pohodlností. Pokud ale tuto překážku překonáme a začneme o změně nejen mluvit, ale také pro ni něco dělat, máme naději tu změnu provést a vzít si náš stát zpět.
RNDr. Jan Sedláček, předseda Národní mládeže z. s.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/01/image-1.jpg12001600Jana Hruškováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Hrušková2023-01-06 21:15:272023-01-06 21:15:27Překonejme v roce 2023 naši lenost a ukažme, že alternativa má sílu
Apokalypsa, řekla nám lékárnice. Česko trápí akutní nedostatek léků
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
6.1.2023
Nedostatek léků v pražských lékárnách začíná připomínat dobu hluboké totality. Lékaři jsou bezradní a nemohou svým pacientům pomoct. Situaci prý musí řešit vláda, říká bývalý mluvčí Ministerstva zdravotní Tomáš Cikrt.
Chřipková epidemie udeřila v plné síle a tisíce nemocných lidí zaplavily čekárny praktických lékařů. Pokračuje ale podivná situace. Do ordinací volají zoufalí pacienti. Lékaři jim sice napsali recept, nemohou se ale léčit, protože předepsané léky nelze sehnat.
Časté výpadky v této oblasti zaznamenala i praktická lékařka z Prahy 8 MUDr. Eva Vránová. Podle jejích slov je akutní nedostatek léků, které potlačují horečky, infekční onemocnění a bolesti. „Setkávám se pravidelně s tím, že některé léky nejsou třeba týden k dispozici. Někomu se může zdát, že výpadek na pět dní není tak závažný. Je ale třeba si uvědomit, že v této roční době je nemocných velmi mnoho a výpadky pak postihnou tisíce lidí. Teď třeba není možné sehnat Erdomed na kašel. Předtím nebyl v lékárnách penicilín pro děti, Nurofen a další antibiotika. To není dobrá situace,” řekla redakci PrahaIN.cz lékařka.
Situaci v lékárnách zažili i redaktoři PrahaIN.cz
V současné době chybí v pražských lékárnách některé druhy důležitých antibiotik, desinfekční pastilky krku, sirupy a další druhy léků. Běžné je, že lékař napíše pacientovi recept a ze tří druhů sežene jeden nebo dva. Tuto situaci jsme si osobně vyzkoušeli.
Antibiotikum Klacid, které je na předpis, sehnal nemocný redaktor až poté, co obešel pět lékáren v Kobylisích, dvě v okolí Bulovky a úspěšný nakonec byl až v Libni. Například ve čtvrtek ráno v lékárnách na Vinohradech nebylo možné sehnat léky tišící bolest v krku, jako je například Strepsils, Tantum Verde. Chyběl také Erdomed. Prakticky nemožné je sehnat v těchto dnech Kodein, Dithiaden a další druhy léků na léčbu virových onemocnění a nachlazení.
Z chřipky zápal plic
Trpkou zkušenost si odnesl další redaktor PrahaIN.cz, který začátkem prosince onemocněl a sháněl po Praze pět dní antibiotika Amoksiklav. Léčba se v jeho případě protáhla na téměř čtyři týdny, protože se k neléčenému virovému onemocnění připojil zápal plic. Antibiotika nakonec sehnal tak, že se domluvil v lékárně na Černém Mostě, která pro něj antibiotika speciálně objednala.
Lékárny nemohou doplňovat zásoby
„V mnoha lékárnách je situace velmi nelehká. Naše lékárna si koncem léta nakoupila dostatečné zásoby, a tak akutní nedostatek zatím u nás naplno nepociťujeme. Ovšem i naše zásoby se začínají zmenšovat,” řekla redakci PrahaIN.cz PharmDr. Lea Rochlitz z lékárny na Praze 7 v Holešovicích. „Jde o poněkud absurdní situaci. Například tak běžný lék jako je Paralen u nás už doprodáváme ze zásob. Ve skladech ale k dispozici není. V okamžiku, kdy zásoby prodáme, nebudeme mít jak zásoby doplnit. Sledujeme situaci u nás i v okolních zemích a zatím se nezdá, že by výpadky v zásobování léky skončily. Nepředpokládám, že se současná situace rychle změní. Spíš to vypadá na dlouhodobější problém a vypadá to, že nedostatek léků nás zasáhne i na jaře,” ukončila Lea Rochlitz.
Jak cenzurovat všechny a všechno: Najmeme si dobrovolníky! Anonymní experti na zavádění totality. Vrchního fízla už známe. Fialový pokrytec jenom mlží. Rusofilové proti nesvobodě. Lži o konci světa? Fiala skáče podle Putina?
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
5.1.2023
TOMÁŠ GUTTMANN komentuje zběsilé kroky Fialovy vlády k ještě dramatičtější cenzuře při likvidaci chatrných zbytků svobody slova přesně podle notiček jejích loutkovodičů – a samozřejmě navíc s vlastní lokajskou iniciativou
Podle nedávných zpráv připravuje stát plány na boj s dezinformátory. Vládní experti prý doporučují podporovat 50 miliony korun ročně neziskové organizace, které se zabývají bojem s dezinformacemi. Sto milionů korun ročně by pak měla dostávat nezávislá média, která v boji s fake news pomohou.
Stát by nově mohl šiřitele dezinformací stíhat a údajně dezinformační weby odstřihnout od reklamy státních institucí. V první polovině příštího roku by měl vzniknout zákon určující podmínky, za kterých mohou být na internetu zablokovány údajně konspirační stránky (zde).
Vrchní cenzor a dobrovolníci
Kdo jsou ti experti rozhodující o tom, kdo bude mluvit a kdo mlčet se neví, a ani kdo by měl dostat ty desítky milionů sice nikdo neví, ale bylo oznámeno, že oni anonymní experti již vypracovali „neveřejný osmnáctistránkový dokument“, kde navrhují několik klíčových změn, které má stát v následujícím roce udělat, aby dezinformacím lépe vzdoroval (zde). Takže jde o tajný dokument sepsán anonymními experty, jenž se stane základem nových zákonů, které umožní vytvořit mnoho nových vládou placených míst a umlčet každého, kdo se placeným expertům nebude líbit. Jde evidentně o zcela netransparentní postup vedoucí k omezení demokracie, nemluvě o ekonomických škodách.
Co na to premiér Petr Fiala? Podle tisku řekl na začátku prosince že, i když stát čelí nepřátelské hybridní válce vedené prostřednictvím dezinformací, cenzuru zavádět nelze. Ale hned nato prohlásil, že „k vypnutí dezinformačních webů vyzvala vláda v obecně formulovaném usnesení a je vděčná nevládním organizacím i komerčním firmám, že tyto servery vypnuly“. Takže podle Fialy vláda cenzuru dělat sama nebude, ale najme si na to „dobrovolníky“, kteří za tučnou provizi naleznou dezinformační média a pomohou k jejich vypnutí, podle nejasných kritérií a více méně tajných instrukcí.
Vláda dokonce již má svého vládního zmocněnce pro oblast údajných dezinformací. Je jím Michal Klíma, který by se měl stát „národním gestorem této politiky“. Klíma to potvrdil Deníku N: „Považuji pomoc profesionálním zpravodajským a nezávislým médiím v této oblasti za velmi důležitou. Stát by měl zaměstnat i více odborníků na dezinformace (zde)”. Před dvěma lety jsem se pokusil ukázat, že cenzura je nebezpečnější než dezinformace (zde a zde). Tento názor tenkrát v podstatě zopakoval i Michal Klíma a prohlásil: „Cenzura není přípustná ani pod záminkou vědeckého postupu“ (zde), což přetiskla téměř všechna média. Do nedobrého světla staví Klímu fakt, že svůj jasně proklamovaný názor změnil v okamžiku, když mu byl nabídnut placený post vrchního cenzora.
Orwellovské „zkvalitňování“
Úroveň „expertů“ lze hádat podle několika prozrazených jmen. Citován byl například „analytik Institutu pro politiku a bezpečnost“ Roman Máca, který mimo jiné prohlásil: „U většiny antivaxerů navíc můžete pozorovat přerod v antiukrajince“, s vysvětlením, že „jedním z důvodu změn témat vždy za aktuálnější je snaha vydělat další peníze“ (zde). Takže podle pana Máci dostali lidé peníze za to, že se nechtěli očkovat, což je zřejmá dezinformace, protože peníze se vydělávají očkováním, a ne odmítáním očkování.
Mácovo nepochopení situace kolem vakcín lze vysvětlit tím, že vystudoval obor zvaný „Mezinárodní rozvojová studia“. Ale ani tak komický obor neobjasní Mácovo přesvědčení, že odmítač očkování nemá rád Ukrajinu. Vždyť Ukrajina je v počtu očkovaných na 147. místě ve světě (skoro poslední), takže by podle Mácovy logiky měli antivaxeři Ukrajinu mít rádi.
Jestliže existuje něco jako dezinformace, pak to jsou vědecké závěry dezinformačních expertů; zajímavý je třeba tento: „Dezinformacím propadají nejčastěji senioři, oni sdílejí lži o konci světa či Putinovi“ (zde). Je směšné, jak různí samozvaní odborníci podrobně sledují i malé weby, které mají nulovou čtenost a „vědecky“ je analyzují. Skoro nikdo přece nečte Sputnik, kromě oněch expertů, a kromě toho se Sputnik otevřeně k Rusku hlásí, takže může sotva někoho oklamat (snad s výjimkou oněch expertů).
„Expertům“ nevadí, že většina českého tisku je v rukou bývalých komunistů Babiše a Porybného, v jejichž médiích oni experti publikují své „vědecké závěry“ o nutnosti cenzury. Je cimrmanovské, s jakým nadšením experti dopodrobna popisují různé dezinformační banality (zde). Cenzoři popisují svou práci jazykem popsaným v románu 1984 jako Newspeak. Například Mácův Institut pro politiku a bezpečnost má prý za cíl otevřenou diskusi: „Posláním Institutu je zkvalitňování českého politického a veřejného prostředí prostřednictvím profesionální a otevřené diskuse“ (zde).
Oblíbenou metodou zmíněných expertů je smíchat v jedné větě názor, který je podle nich evidentně chybný, s názorem, který se má zdiskreditovat. Takže spojení antiukrajinců s antivaxery delegitimuje všechny epidemiology s jiným názorem na očkování, než má expert na Mezinárodní rozvojová studia.
Spojení antivaxerů s anti-greendealery delegitimuje všechny fyziky s jiným názorem na změny klimatu, než má onen expert. A spojení anti-greendealerů s anti-cokoli delegitimuje všechny odborníky na cokoli s jiným názorem, než má zmíněný expert na Mezinárodní rozvojová studia.
Takže „experti na dezinformace“ nakonec budou cenzurovat názory 95 % všech občanů. To je konec demokracie, když dobrovolní cenzoři dostanou peníze spoluobčanů na řízení médií podle vládních instrukcí. Kdo se bude smět i nadále volně vyjadřovat, budou majitelé médií (většinou bývalí komunisté) a nositelé důležitých funkcí, jako například prezident, předseda ústavního soudu, nejvyšší státní zástupce, děkan filozofické fakulty atd. (náhodou také komunisté a marxisté). Nekomunističtí politikové demokracii nijak nebrání, což zlověstně připomíná rok 1948.
Demokracie se udržuje pomocí fungujících voleb, zákonů a médií, a také gentlemanskými vztahy mezi občany, ale ne činností neziskovek a samozvaných odborníků na demokracii. Zamyslíme-li se nad tím, jak by Čína a Rusko nejlépe prosazovaly své zájmy, tak určitě financováním akcí, které v demokratických státech vytvářejí pocit ohrožení, hledají vnitřního nepřítele, rozeštvávají voliče různých stran proti sobě a polarizují obyvatelstvo. Takový vývoj vidíme ve všech demokratických zemích.
Takže situace na Západě se vyvíjí přesně tak, jak by si jeho nepřátelé přáli, ať již je jejich podíl na nepříznivém vývoji jakýkoli. Občané nemají mnoho možností, jak situaci ovlivnit. Najít politiky, kteří se jasně vymezují proti Rusku i proti cenzuře téměř nelze, neboť kvůli dezinformační činnosti bojovníků za cenzuru pod praporem boje s dezinformací je odpor proti cenzuře již považován za neslučitelný s odporem proti Rusku.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/01/20190218114639_svoboda-slova-www-jpeg.webp400840Jana Hruškováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Hrušková2023-01-06 17:33:302023-01-06 17:33:30Jak cenzurovat všechny a všechno: Najmeme si dobrovolníky! Anonymní experti na zavádění totality.
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
5.1.2023
(Mike Adams, Natural News ) Všimli jste si všech letošních zpráv o „hromadném vybíjení“ milionů slepic, kuřat a krůt? V Čechách například zakázaly vnější chov drůbeže na venkově.
Korporátní média hází vinu na „ptačí chřipku“, kterou přenášejí „diví ptáci“ létající po celé zemi. Trvají na tom, že kvůli těmto volně žijícím ptákům musí být zabito desítky milionů kusů drůbeže.
Podle nás je to všechno fraška. Je to krycí příběh, který má zničit zásoby potravin a urychlit nedostatek kuřecích vajec a kuřecího masa (a také krůtího masa).
Proč máme takové podezření? Dokonce i Wall Street Journal připustil , že jediný pozitivní PCR test na infekci ptačí chřipky vede k tomu, že farmáři dostanou příkaz k hromadnému utracení všech zvířat. Po potvrzení infekce jsou ničeny celé hejna drůbeže.
Stačí tedy jediná infekce často diagnostikovaná chybným PCR testem, který lze nastavit tak, aby generoval falešně pozitivní výsledky dle vlastního uvážení, k zabití milionů ptáků. Tedy stejné padělání testů jako během pandemie covidu u lidí.
Je překvapující, že tyto utracené ptáky se pak počítají jako oběti „vypuknutí nákazy“. Analyzujte jazyk velmi opatrně z tohoto článku Wall Street Journal :
„Podle údajů USDA (americké ministerstvo zemědělství) při současném propuknutí nákazy zemřelo více než 40 milionů slepic snášejících vejce…“
Důležité je, že neuvádějí, že slepice zemřely na ptačí chřipku. Zemřeli proto, že je utratili. Jinak řečeno, důvod, proč tolik ptáků uhyne během propuknutí nemoci, je ten, že zemědělci mají nařízeno zdravotnickými orgány, aby je zabili.
Tyto ptáky nezabíjí nemoc, dělají to farmáři na příkaz zdravotnických úřadů! A všechny ty zavražděné ptáky se počítají jako oběti „vypuknutí nákazy“.
Zjistilo se, že ptačí vakcíny skutečně šíří nemoci
Tady je další šokující maličkost, kterou je třeba při tom všem zvážit: Komerčně chovaná kuřata jsou často očkována proti různým patogenům. Některé vakcíny však patogeny ještě zhoršují.
„Ve skutečnosti vakcína namísto zastavení šíření viru drůbeži umožňuje, aby se nemoc šířila rychleji a déle, než by to bylo normální, uvádí nová studie. Vědci nyní věří, že vakcína pomohla kuřecímu viru stát se více virulentním.“
Mají na mysli vakcínu proti „Marekově chorobě“. Citovaná studie je publikována v žurnálu PLOS Biology s názvem „Nedokonalé očkování může zvýšit přenos vysoce virulentních patogenů“.
Studie uvádí zjevnou pravdu, která se jen zřídka přiznává – že vakcíny mohou způsobit agresivnější šíření patogenů a zabít více subjektů, protože nezabrání přenosu nebo replikaci patogenu.
Z abstraktu studie vybíráme:
„Mohly by některé vakcíny povzbuzovat vývoj virulentnějších patogenů? Selský rozum říká, že přirozený výběr odstraní vysoce smrtelné patogeny, pokud smrt hostitele výrazně sníží přenos.
Vakcíny, které udržují hostitele naživu, ale stále umožňují přenos, tak zajišťují cirkulaci velmi virulentních kmenů v populaci. Zde experimentálně ukazujeme, že imunizace kuřat proti viru Marekovy choroby zvyšuje zdatnost virulentnějších kmenů, což umožňuje přenos hyperpatogenních kmenů.
Imunita vyvolaná přímou vakcinací nebo vakcinací matky prodlužuje přežití hostitele, ale nezabrání infekci, virové replikaci ani přenosu viru, čímž se prodlužuje infekční období kmenů, které jsou jinak příliš smrtelné na to, aby za normálních okolností přetrvaly.“
Studie naráží na jednodušší odpověď na toto všechno: Přestaňte kuřata očkovat a jako celek (hejno) budou žít déle.
Namísto vakcinace kuřat proti chřipce nebo jiným patogenům a jejich následného masového zabíjení po desítkách milionů pokaždé, když se objeví jeden případ něčeho, by bylo ve skutečnosti humánnější a nákladově efektivnější umožnit vznik přirozené imunity prostřednictvím procesu přirozeného výběru.
Kuřata, která se nakazí chřipkou a uhynou, už nejsou schopna přenášet ji na jiné. Ty, které jsou přirozeně imunní, mohou být použity k vylíhnutí většího množství mláďat, čímž se imunita přenese dále.
Během velmi malého počtu generací skončíte s populací kuřat, která jsou (většinou) imunní vůči chřipce, nebo která dokáží překonat takové infekce, aniž by zemřela. Vakcíny způsobují jen více utracených kuřat, včetně utracení těch, která jsou přirozeně imunní vůči ptačí chřipce.
Položte si tuto samozřejmou otázku: Proč by zdravotnické úřady nařizovaly farmářům zabíjet ptáky, které jsou přirozeně imunní vůči ptačí chřipce?
Odpověď se zdá být samozřejmá: Využívají epidemii jako zástěrku k dosažení depopulace kuřat produkujících potraviny, čímž se zhorší nedostatek potravin a zároveň se zvýší potravinová inflace.
Co dnes dělají slepicím, zítra budou dělat lidem
Nejdůležitějším zjištěním v tomto všem je, že to, co dnes dělají zdravotnické úřady kuřatům – hromadné usmrcení kvůli jediné infekci – zítra udělají lidem. Proto chtějí aktivovat novou pandemickou smlouvu WHO a karanténní tábory během budoucích vyfabrikovaných „pandemií“.
V očích globalistů jsme nakonec vy a já jen součástí lidského stáda a nejsme pro ně jiní než skot nebo ovce.
Hromadné zabíjení bylo vždy hlavním nástrojem pro kontrolu populace zvířat a „propuknutí nákazy“ používají jako záminku k zabití desítek milionů kusů drůbeže, včetně těch, které jsou přirozeně imunní a infekci by dokázaly přežít.
Klíčovým rozdílem v tom všem je ovšem to, že u lidí jsou vakcíny vražedné nástroje.
Hromadné zabíjení kuřat se často provádí hromadným udušením. Vypnou ventilátory vzduchotechniky a kuřata uvězněná ve svých klecích nebo ohradách se udusí. Farmy na produkci kuřat se neobtěžují pobíhat a vstřikovat každému kuřeti smrtící injekci.
Ale u lidí, díky mediální propagandě a psychologickým operacím, mohou být lidé přesvědčeni, aby se postavili do řady a prosili o vražedné injekce.
Jak pohodlné pro globalisty! Už ani nemusí lidi násilně objíždět nebo vraždit v plynových komorách. Potřebují pouze spustit falešnou plandemii, terorizovat populaci strašidelnými příběhy o covidě a prezentovat mRNA „vakcíny“ jako řešení.
Miliardy lidí se pak sami postaví do řady, aby se zapojily do rituální sebevraždy za pomoci očkování. Následně začne vymírání.
Právě teď ve Spojených státech amerických je zaznamenáno více než milion úmrtí od začátku očkování.
Čísla nadměrné úmrtnosti zveřejněná Edem Dowdem , autorem nové knihy Cause Unknown (Příčina neznámá), která je dostupná na BrighteonBooks.com , odhalují, že každý den dojde k přibližně 2 460 nadměrným úmrtím Američanů. To je přibližně 900 000 Američanů ročně.
Není to tak dramatické jako zabití najednou desítek milionů kuřat, ale na druhé straně kuřata nepíší dopisy svým kongresmanům a nestěžují si. Když se hromadně zabíjejí kuřata, málokdo si toho všimne.
Je ironií, že i když více než milion Američanů umírá na očkování, jen málo lidí si toho všímá a někteří si stále říkají, že k úmrtím dochází jen kvůli nedostatku vakcín.
Závěr
Nedělejte chybu a nemyslete si, že když se budou masová úmrtí zrychlovat, tak se všichni najednou probudí a uvědomí si, co se děje. Prostřednictvím mediální propagandy a psychologických operací lze lidem vymýt mozky, aby odmítly uznat masové vymírání, i když se to bude dít jejich vlastním přátelům a rodinným příslušníkům. A pamatujte, že mrtvé oběti očkování také nepíší statusy na sociálních sítích ani stížnosti úřadům. Mrtví už nemohou bít na poplach.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/01/vtacia-chripka-hladomor.jpg419800Jana Hruškováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Hrušková2023-01-05 19:10:572023-01-05 19:52:59Masové vybíjení drůbeže pro údajné šíření ptačí chřipky je další útok na výrobu potravin
Bude se vyvlastňovat? Dostali jsme do ruky explozivní návrh novely Vyvlastňovacího zákona z dílny šéfa Pirátů Ivana Bartoše, který byl právě posunut k projednání do vlády Petra Fialy! V důvodové zprávě jsme narazili na šokující bombu, proč je prý potřeba tuto novelu přijmout! Starý zákon o vyvlastňování umožňuje totiž jen vyvlastňování staveb a pozemků, nikoliv jednotlivých separátních bytů ve stavbě! A je to venku! Aeronet jako první odhaluje děsivou novelu, která přichází doslova jako na zavolanou v době obrovské migrace Ukrajinců a vyvolává logické otázky s jejich ubytováním!
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
4.1.2023
Naše redakce byla v úterý opět informována našim externím zdrojem, že na vládu Petra Fialy dorazil explozivní návrh na novelu Vyvlastňovacího zákona z ministerstva pro místní rozvoj, kterému šéfuje ministr a předseda Pirátské strany Ivan Bartoš.
Dostali jsme do ruky kompletní kompilaci podaného návrhu včetně dokumentů k připomínkovému řízení a rovněž důvodovou zprávu.
V České republice již zákon o vyvlastnění existuje, pochází z roku 2006 a dlouho se s ním nehýbalo, přestože v mnoha případech staveb veřejného zájmu se oprávněně občané rozčilovali, že někdo třeba blokuje výstavbu dálnice tím, že nechce prodat pozemek, protože za něj požaduje horentní nadhodnotu třeba sto-násobku jeho tržní ceny apod. Jenže, když si uvědomíte, jaké (nízké) jsou ceny orné půdy, nelze se těm lidem divit, že chtějí prodat půdu za víc.
Existují-li stavby ve veřejném zájmu, tak ale opravdu je takový zákon na místě a není důvod se kvůli tomu rozčilovat. Vyvlastňování ve veřejném zájmu za tržní cenu není v podstatě nic proti ničemu, je-li ten zájem opravdu značný. Jenže, samotný zákon č. 184/2006 Sb. o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, byl původně zamýšlen k vyvlastňování pozemků a staveb jako takových, tedy komplexních budov, kdy vyvlastnění se týkalo budovy jako celku a vlastník budovy byl předmětem vyjednávání, aby objekt prodal státu ve veřejném zájmu. Pokud vlastníkem budovy je SVBJ (sdružení vlastníků bytových jednotek), potom předmětem vyjednávání je jmenovaný zástupce tohoto sdružení.
Nový zákon o vyvlastňování umožní vyvlastňovat i jednotlivé byty, nejen budovy jako celky
Představte si např. panelák na místě budoucího těžebního prostoru pro povrchový důl, kde se bude těžit uhlí. Jednotliví majitelé bytů dostali nabídky na odkup, a ti, kteří neprodali, tak proti těm se potom vedlo vyvlastňovací řízení. Jenže, je tady jeden háček. Ten starý vyvlastňovací zákon umožňoval vždy jen vyvlastňovat budovu jako celek. Pokud jde tedy o panelák, tak se tím myslí komplet všechny byty v paneláku, bez výjimky. Jenže, to, co naše redakce objevila v důvodové zprávě z dílny Ivana Bartoše, z toho nám přešel doslova mráz po zádech.
Na straně č. 26 důvodové zprávy se uvádí:
Ustanovení upravující předmět zákona a vymezující základní pojmy nereflektuje změny, které vnesl do právního řádu zejména zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, např. úpravou bytového spoluvlastnictví. Vyvlastněním zákon rozumí odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, avšak jednotka podle občanského zákoníku (§ 1159), popřípadě podle (již zrušeného) zákona o vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb. stavbou není. V souvislosti s předmětem vyvlastnění se nezmiňuje právo stavby jako věcné právo k cizí věci umožňující jeho držiteli zřídit stavbu na cizím pozemku. Pro jeho zřízení, zrušení či omezení nelze analogicky použít úpravu vyvlastnění týkající se věcného břemene.
Po přečtení tohoto zdůvodnění nám v redakci doslova spadla brada a hned po ní hodiny ze zdi. Proč potřebuje český stát najednou vyvlastňovat samostatné bytové jednotky v paneláku? Copak v zájmu veřejné stavby nebo veřejného díla je potřeba vyvlastňovat jednotlivé byty a nikoliv celý panelák skrze jednání se SVBJ? Co je tím proboha sledováno? Ano, jedná se o novelu, která má umožnit vyvlastňování jednotlivých bytů per se, namísto celých budov a celých komplexů. To se dá sice zdůvodnit tím, že stát chce mít možnost jednat s každým majitelem bytu v paneláku o odkoupení jednotlivě, aby stát nemusel jednat se zástupcem SVBJ, který dostane od majitelů bytů mandát k vyjednávání o určité ceně za objekt jako celek.
Pokud novela bude schválena v navrhovaném znění, bude hrozit prolomení majetkového práva i tam, kde si to dosud nikdo nedokázal představit
Jenže, na straně druhé taková novela zákona umožní vyvlastňovat v paneláku pouze jednotlivé vybrané byty, např. velkometrážní byty, dlouho neobydlené byty, kde nikdo nebydlí, protože majitel byt drží jako investici, tímto způsobem půjde ve veřejném zájmu o humanitární pomoc Ukrajincům v ČR vyvlastňovat např. neobydlené byty investorů, aniž by stát musel vyvlastňovat celý panelák jako celek. Bum… a je to venku! Podle našeho právníka jde prý zjevně o snahu přijetí zákonného rámce pro případné cílené vyvlastňování podílového vlastnictví mimo rámec SVBJ, přičemž v důvodové zprávě a v tom samém citovaném odstavci je ještě jeden důvod.
Úryvek ze strany č. 26 důvodové zprávy k návrhu novely
Ve starém zákoně totiž není možné vyvlastnit formou práva stavby na cizím pozemku, který přitom zůstane v majetku vlastníka, ale stát si vyvlastní právo umístit na něm vlastní stavbu, třeba dočasnou vojensku základnu NATO, dočasný uprchlický stanový tábor pro 10 000 migrantů, dočasnou stavbu komunikační věže NATO, dočasného vojenského radaru NATO atd.
Původní starý zákon toto neumožňuje, ten totiž řeší jen vyvlastnění celého pozemku se vším všudy, což ne vždy stát potřebuje, např. na poli, které má 800 hektarů, kde chce stát uprostřed postavit radar včasného varování, ale nepotřebuje celé pole. Stát tedy potřebuje uplatnit vyvlastňovací právo na právo stavby na cizím pozemku, přičemž vyvlastněním se myslí jen právo té stavby, nikoliv převod pozemku jako celku do majetku státu.
Vyvlastněný majitel dostane náhradou maximálně 8-násobek odhadní ceny. To je hodně, ale i strašně málo…
Novela zákona o vyvlastnění zavádí pravidlo, že vyvlastnitel může vyvlastňovanému majiteli pozemku, stavby či bytové jednotky nabídnout maximálně 8-násobek místně běžné tržní ceny. Tím dojde k zastropování výkupních cen, takže kdo bude vlastnit účetně bezcenných 100 metrů čtverečních orné půdy za 3 000 Kč (30 Kč za metr čtvereční), který brání stavbě dálnice, už nebude moci za ten pozemek požadovat stonásobek běžné ceny (300 000 Kč), ale maximálně 8-násobek (24 000 Kč). A to není bůhví co pro původního majitele. To je holomajzna. Novela vyvlastňovacího zákona tak bude potenciálně využitelná nejen na šlechetné a ve veřejném zájmu myšlené stavby národní infrastruktury, ale i na mnohem méně šlechetné účely.
Ukázka 1. strany návrhu novely
Třeba jak a kde ubytovat více jak 2 miliony ukrajinských migrantů od poloviny roku 2024, kdy má podle Ivana Bartoše tato novela, po plánovaném schválení v parlamentu, vstoupit v platnost. Tedy v případě, že denní tempo přílivu Ukrajinců do ČR se nezmenší, jak jsme uvedli v článku zde. Všechno to najednou zapadá dokonale do sebe jako konceptuální puzzle. Kdykoliv se někde objevuje zákon o vyvlastňování ve veřejném zájmů, je to vždy s obrovským rizikem, co pod tím bude myšleno, protože veřejný zájem je obrovsky rozevlátý pojem s mohutným rozpětím. Může to být zájem stavby nové elektrárny, nové dálnice, ale i zájem na ubytování statisíců a dokonce milionů migrantů, které Fialova vláda bez jakékoliv známky regulace přijímá z Ukrajiny.
Velkometrážní byty bez obyvatel určené na uložení úspor a investice se mohou stát prvním terčem zneužití tohoto zákona v době migrační a s ní spojené ubytovací krize
A je jasné, že kvůli třem nebo pěti bytům investorů v panelovém domě, kde je třeba 40 bytových jednotek, nebude stát vyvlastňovat celou budovu, když bude potřebovat vyvlastnit jen pár prázdných investičních bytů. Jenže, ďábel je skrytý v detailu. Kdo zaručí, že se to bude týkat jen prázdných bytů investorů? Co když se to bude týkat i nadměrných a velkometrážních bytů, kde bydlí jen jeden člověk v bytě o rozloze 200 metrů čtverečních?
To už jednou Československo zažilo v 50. letech, když vznikly podniky bytového hospodářství a úředníci přidělovali do nadměrných bytů jejich majitelům podnájemníky.
Chtěl bych zdůraznit, že zákon sám o sobě není nijak převratný nebo závadový, ale jeho hrozba spočívá v implementaci budoucího použití, které dá státu do ruky mohutně nebezpečný nástroj, kterým půjdou vyvlastňovat vytipované bytové jednotky, velkometrážní byty, investiční byty umístěné v jinak obydlených budovách, přičemž veškerá vyvlastňování budou probíhat ve veřejném zájmu, což je pojem, který dosud nebyl v českých zákonech bezpečně vymezen a ohraničen.
Ukázka 2. strany návrhu novely
Lze považovat za veřejný zájem např. pomoc státu s ubytováním nezvladatelného množství válečných utečenců, které vláda nezodpovědně a bez regulací v obrovských kvantech přijímá, aniž by měla vůbec peníze třeba na jejich zdravotní péči, na kterou si dokonce musí půjčovat u Evropské investiční banky? Je možné jejich ubytování v prázdných investičních bytech vyvlastněných jménem veřejného zájmu humanitární pomoci těmto uprchlíkům považovat stále ještě za legitimní veřejný zájem? Lze za veřejný zájem považovat omezování vlastnických práv zdůvodněné sanací bytové krize v zemi způsobené nezodpovědnou migrační politikou vlády? Toto jsou zásadní otázky, které se vznáší nad velice nebezpečnou a snadno zneužitelnou novelou Vyvlastňovacího zákona.
Novela nedefinuje, že vyvlastňovatelem může být jenom a pouze český stát, ale může jím být prakticky kdokoliv, pokud prokáže, že jeho projekt je ve veřejném zájmu
Rovněž nás znepokojuje, že nikde v novele není explicitně uvedeno, že vyvlastňovatelem může být jedině a pouze stát, resp. dané ministerstvo, protože v zákoně se hovoří o vyvlastniteli v obecné rovině veřejného zájmu. Pokud je např. investorem stavby ve veřejném zájmu soukromá korporace, bude moci podle tohoto zákona postupovat, protože bude stačit, když Vyvlastňovacímu úřadu prokáže veřejný zájem zamýšlené stavby a prokáže, že se po dobu 90 dnů snažila s vlastníkem nemovitosti dohodnout na odkupu. Pokud např. přijde do ČR developer z ciziny a přijde s projektem výstavby tisíců nájemních bytů pro migranty z Ukrajiny, potom takový projekt bude splňovat podmínku veřejného zájmu a tato firma bude moci sáhnout k použití Vyvlastňovacího zákona v dané lokalitě, která bude vytipovaná pro stavbu bytů, kde normálně vlastníci žádné pozemky prodávat nechtějí.
Ukázka 4. strany návrhu novely
Ve veřejném zájmu docházelo v minulosti v Československu a v dějinách ke strašným věcem a křivdám, takže nezarámování tohoto institutu do přesně vymezeného rozsahu ohrožuje svobodu a občanská práva. Pokud je institut vyvlastnění směrován proti vlastníkům budov a pozemků, lze se na to pořád dívat jako na veřejný zájem, pokud se na daném místě má stavět třeba dálnice.
Ovšem pokud zákon umožní vyvlastňovat nejen budovy jako celky, ale i jednotlivé bytové jednotky v budově, tedy separátně oddělené od budovy jako takové, potom se dostáváme do úplně jiného příběhu, a to zvláště v době, kdy ČR čelí největší migrační vlně ve své historii a lidé se ptají oním Nerudovským rčením: “Kam s nimi?” a nikdo nezná přesnou odpověď. V Česku je nedostatek bytů pro mladé rodiny. Kde se vezme bydlení pro současných skoro 700 000 Ukrajinců, kteří již v ČR jsou, anebo pro 1,6 milionu Ukrajinců koncem roku 2023, pokud současné tempo přílivu migrantů z Ukrajiny zůstane na současné úrovni? To je otázka, za kterou se skrývá mnoho děsivých odpovědí. Projednávání zákona proto budeme bedlivě sledovat.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/01/images-27.jpeg183275Jana Hruškováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Hrušková2023-01-04 22:19:452023-01-04 22:19:45Bude se vyvlastňovat? Vyvlastňovací zákon z dílny šéfa Pirátů Ivana Bartoše, který byl předán k projednání do vlády
I když se klima vždy mění a vždy se bude měnit, žádná klimatická krize neexistuje
Wallace ManheimerDůraz na falešnou klimatickou krizi se stává tragédií pro moderní civilizaci, která je závislá na spolehlivé, ekonomické a ekologické energii. Větrníky, solární panely a záložní baterie nemají ani jednu z těchto vlastností. Tuto faleš prosazuje mocná lobby, kterou Bjorn Lomborg nazval klimatickým průmyslovým komplexem, zahrnujícím některé vědce, většinu médií, průmyslníky a zákonodárce. Nějakým způsobem se jí podařilo přesvědčit mnohé, že CO2 v atmosféře, plyn nezbytný pro život na Zemi, který vydechujeme při každém nádechu, je jedem pro životní prostředí. Mnohé vědecké teorie a měření ukazují, že žádná klimatická krize neexistuje. Výpočty radiační síly provedené skeptiky i zastánci víry ukazují, že radiační síla oxidu uhličitého představuje asi 0,3 % dopadajícího záření, což je mnohem méně než ostatní vlivy na klima. Za dobu existence lidské civilizace teplota oscilovala mezi poměrně velkým počtem teplých a chladných období, přičemž mnohá z teplých období byla teplejší než dnes. V geologických dobách se pohybovala spolu s hladinou oxidu uhličitého všude možně, aniž by mezi nimi existovala jakákoli souvislost.
SVĚT: Právě na lžích o působení CO2 na údajné klimatické změny je založena celá klimatická agenda, která je v současné době prosazována po celém světě. Výrazy jako „udržitelnost“ nebo „uhlíková stopa“ nás již pronásledují na každém kroku, abychom si na ně zvykli jako na běžnou součást nejen slovníku, ale i života.
Uhlíkovou stopu nám ostatně globalisté hodlají měřit, na čemž je založeno i několik testovaných systémů sociálních kreditů. Ve skutečnosti se však jedná o ovládání mas a jejich plné sledování, neboť při měření uhlíkové stopy se přesně sleduje nejen kde se pohybujete, ale také co nakupujete a tedy i konzumujete a jaké máte koníčky či zvyky.
Nutnost potlačení produkce CO2 je záminkou pro zavádění zeleného údělu EU, depopulaci, vybíjení dobytka, k přechodu od zvířecího masa k masu umělému nebo k hmyzu, k ukončení používání fosilních paliv, ale i k vyvlastňování nejprve farem a později i domovů v místech, která mají být v budoucnu coby součást tzv. zóny Natura 2000 zcela vylidněna.
Každý školák ví, že CO2 potřebují ve dne rostliny k dýchání, přičemž mnohem víc než lidskou činností se ho vyprodukuje například vlivem sopečné činnosti.
Celá uhlíková propaganda je tedy založena na lži, která je i nadále přiživována.
Zatímco klimatičtí fanatici označují oxid uhličitý za „skleníkový plyn“ a obviňují jej ze změny klimatu, dlouholeté výzkumné údaje neukazují žádnou skutečnou souvislost mezi globální teplotou vzduchu a stopovým plynem.
Náš vzduch se skládá z asi 78 procent dusíku a 21 procent kyslíku. Tyto dva plyny tvoří kolem 99 procent. Takzvaný „skleníkový plyn“ oxid uhličitý v současnosti představuje 0,0384 procenta (384 ppm).
Je to hodnota, která za poslední miliony a dokonce stovky tisíc let opakovaně podléhala masivním výkyvům. Ukazují to i rozsáhlé studie. Posledních 15 000 let je velmi zajímavých, zvláště když skutečná průměrná koncentrace CO2 v atmosféře byla kolem 350 ppm a ne kolem 280 ppm, jak se často tvrdí. Navíc s kolísáním až 50 ppm v intervalech až 1000 let.
Takové přirozené výkyvy lze vysvětlit například takto: sopečné erupce způsobují raketový nárůst obsahu CO2, vegetace z toho těží a roste rychleji, a tak koncentrace plynu postupně opět klesá, až nová vlna sopečných erupcí způsobí stoupající hodnoty.
Pozitivní účinky vyššího obsahu CO2 ve vzduchu na flóru jsou již dostatečně prokázány. Navíc v tisíciletích před průmyslovou revolucí neměl člověk na obsah CO2 ve vzduchu žádný významný vliv, takže tyto výkyvy musely být přirozeného původu.
Nový výzkum publikovaný v Journal of Sustainable Development také poukazuje na nedostatek smysluplného spojení mezi atmosférickými hladinami CO2 a změnami globálních teplot.
Wallace Manheimer, bývalý výzkumník z US Naval Research Laboratory, prostě nemůže najít žádnou korelaci z dostupných dat za posledních 400 milionů let.
Vždy docházelo k poklesům globálních teplot, i když koncentrace CO2 byla dlouhodobě vysoká (ochlazovací efekty sopečného popela v ovzduší?), ale také k nárůstu teplot s klesajícími hodnotami CO2.
Uvážíte-li, že Arktida má nyní více ledu než před 3000 lety, že Římané pěstovali víno v Anglii (dnes je tam nepříznivé klima), a že Vikingové pěstovali oves v Grónsku (to už dnes není možné), nabízí se otázka proč je za takové přirozené kolísání teplot odpovědný oxid uhličitý a především člověk, zatímco jiné faktory (slunce, nesčetné mikroklimatické změny v důsledku urbanizace, zalesňování na severu na úkor zimní sněhové pokrývky, odlesňování deštných pralesů atd.) jsou marginalizovány nebo dokonce ignorovány.
Odpověď na tuto otázku je ovšem celkem snadná. Bez uhlíkových lží by se položila i celá propaganda, na níž je založena například Agenda 2030 o udržitelném rozvoji či ničivý zelený úděl EU.
Bez uhlíkového strašení by globalisté ztratili tento účinný nástroj moci, přes který zatím velmi úspěšně tlačí svoji šílenou agendu, která jim pomáhá ovládat svět…
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/01/dachgarten_2.jpeg6801200Jana Hruškováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Hrušková2023-01-04 13:55:232023-01-04 13:55:23Nový výzkum dospěl k závěru, že neexistuje žádná významná korelace mezi CO2 a teplotou
Za jediný den přišlo do ČR více jak 7 000 Ukrajinců a podle vnitra jich je celkově v Česku už bezmála 700 000, přičemž každý den jich v průměru přichází 2 500! Tímto tempem jich přijde každý měsíc 75 000 a do konce roku 2023 jich bude v ČR 1,6 milionu! To je neúprosná matematika ukrajinizace ČR v přímém přenosu a už je jasné, proč si Fialova vláda musí začít půjčovat peníze u EIB na jejich zdravotní péči! Ukrajinců je v ČR už tolik, že budou brzy představovat již 16% celé populace! Kde na ně vezme ČR peníze? Z půjček od EIB a ECB?
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
3.1.2023
Když jsme v pondělí publikovali článek [1] o tom, že Fialova vláda těsně před Vánoci schválila usnesení o tom, že si česká vláda půjčí u Evropské investiční banky (EIB) až 200 milionů EUR na zdravotní péči o ukrajinské migranty v ČR, tak to vyvolalo mezi čtenáři obrovské pozdvižení, protože se ukázalo, že vláda už pomáhá ukrajinským migrantům nejen z vlastních peněz, ale dokonce si na ně půjčuje peníze v Evropě.
V článku jsme uvedli, že v ČR je už bezmála půl milionu ukrajinských migrantů, jenže to byl omyl. Jak jsme byli do redakce upozorněni, to už dávno neplatí. Podle informací samotného ministerstva vnitra jich je v ČR už bezmála 700 000 a představte si, že každý den česká cizinecká policie zaeviduje v průměru 2 500 nových ukrajinských migrantů.
Počty ukrajinských migrantů v ČR ze dne 2. ledna 2023
Každý den, každičký jednotlivý den jich přichází do ČR v průměru 2 500, někdy to je více jak 3 000 za den, jindy méně než 2 500, ale v průměru je to 2 500 denně. Výjimkou je ovšem včerejšek, kdy 2. ledna 2023 zaregistrovala cizinecká policie v ČR přes 7 000 ukrajinských migrantů naráz.
Neúprosnou matematikou snadno vypočteme, že tímto tempem jich každý měsíc do ČR přijde 75 000 a do konce roku 2023 jich přibyde 900 000.
Když těch 900 000 připočtete k současným zhruba 700 000 Ukrajincům, kteří již v ČR jsou, vyjde vám, že ke konci tohoto roku jich bude v ČR celkem 1,6 milionu, tedy zhruba 16% populace ČR, čímž se Ukrajinci stanou největší národnostní menšinou v ČR. To není žádná nadsázka, ale holá matematika.
Surovikinova doktrína nahání Ukrajince hlavně do ČR
Konec války na Ukrajině je v nedohlednu a Ukrajinci budou z Ukrajiny utíkat celý rok 2023, a to nejen kvůli válce a bombám, ale kvůli rozvratu ekonomiky a sociální bezpečnosti na Ukrajině.
To je důsledek tzv. Surovikinovy doktríny [2], jejímž cílem je způsobit migrační kolaps v EU tím, že Ukrajina se stane po stránce koncepce sociální bezpečnosti neobyvatelnou.
Ať už kvůli zavřeným podnikům a hlavním zaměstnavatelům, nebo kvůli vypnuté elektřině a plynu, nebo kvůli netekoucí vodě atd. Fialova vláda opravdu zešílela a rozhodla se, že přijme tolik ukrajinských migrantů, kolik jich přijde, to znamená úplně všechny, a to bez ohledu na ekonomické možnosti České republiky. To už není humanitární pomoc, to je ekonomická sebevražda ČR a demografická profylaxe neúnosné migrace. A najednou to všechno do sebe konceptuálně zapadá jako skládačka. Už je jasné, proč si česká vláda půjčuje u EIB bezmála 5 miliard korun na zdravotní výdaje pro Ukrajince.
Gen. Sergej Surovikin
Ukrajinců přichází tolik, že státní rozpočet to neutáhne už ani omylem a náhodou, protože mandatorní výdaje na zdravotní pojištění jsou vázány na občany ČR, ale nikoliv na migranty. Česká vláda tak nemůže vynakládat peníze ze státních kapitol, ale musí brát peníze z rozpočtů ministerstva školství, protože ukrajinské dětí chodí do českých škol a k českým dětským lékařům, zatímco dospělí Ukrajinci jsou po zdravotní stránce sanováni z rezervních fondů, které jsou dávno na suchu, takže proto vládě nezbylo nic jiného, než si vzít na sekyru 5 miliard od EIB. A to je jenom začátek.
Média úmyslně reportují jen číslo přidělených azylů a nikoliv to druhé, které reflektuje skutečný počet ukrajinských migrantů v ČR
Ministerstvo vnitra každý den, resp. skoro každý den, publikuje na Twitteru [3] čísla nových ukrajinských migrantů, kteří za daný kalendářní den se nahlásili cizinecké policii, a kolik migrantů z Ukrajiny je v ČR celkově. A teď pozor, aby nedošlo k omylu. Mezi zaregistrováním migranta u cizinecké policie v ČR a mezi udělením azylu uplyne nějaký čas, takže počet udělených azylů Ukrajincům skutečně ještě nepřekročil číslo 500 000.
Ale počet reálně přítomných Ukrajinců, kteří uprchli z Ukrajiny a jsou v ČR již alespoň zaregistrováni, se blíží již 700 000 osob. Média v ČR šermují pouze s tím menším číslem, aby to nevyprovokovalo lidi k masovým demonstracím a pochodům, ale skutečnost je prostě taková, jaká je. Do ČR přišlo už bezmála 700 000 Ukrajinců kvůli válce na Ukrajině a každý den jich přichází dalších 2 500 v průměru, prostě každý den.
Ruské údery na ukrajinskou rozvodnou síť vedou ke kolapsu sociální bezpečnosti Ukrajiny, která indukuje exodus Ukrajinců do EU a jak se zdá, hlavně do ČR
Prezident republiky je v podstatě v nepoužitelném stavu a nechce proti této šílené vládě Petra Fialy zasáhnout, protože tato migrace přepisuje demografickou mapu ČR a vede k bezuzdnému zadlužování ČR u evropských bank kvůli péči o tyto migranty, na kterou ČR už dávno nemá peníze, protože 10-milionová republika není v pozici, aby se mohla starat brzy již o 1,6 milionu migrantů. To je prostě ekonomické šílenství a ekonomicko-demografická sebevražda!
Vyspělá ekonomická země má kapacity na to, aby se postarala o migranty v úhrnu 2 až 3% objemu své vlastní populace. To je maximum.
V Česku by to znamenalo, že maximum počtu migrantů, o který se ČR stará, by neměl přesáhnout číslo maximálně 300 000. Hranice 3% je podle mezinárodních standardů hraniční a zcela maximální, všechno nad tuto úroveň již je považováno za ohrožení vnitřní sociální bezpečnosti hostitelského státu, protože dochází k demografické (resp. migrační) profylaxi.
Česko riskuje propuknutí demografické profylaxe a vytváření velice nebezpečných ukrajinských ghett a izolovaných komunit
Demografická profylaxe je nebezpečný jev, kdy se začnou objevovat hostility a nepřátelství od místních obyvatel k migrantům na jedné straně, zatímco migranti začínají vytvářet vlastní ghetta a vlastní sociální subsystémy, které nejsou v souladu s místním společenským řádem, protože počet migrantů je tak velký, že je nenutí se integrovat do místní hostitelské společnosti.
A tím autorizuje migranty k zakládání vlastních ghett a komunit, kde migranti obnovují svůj společenský řád země, ze které uprchli. Nic je nenutí k adaptaci do systému hostitelské země, protože komunita migrantů vede k profylaxi vlastního etnického základu v hostitelské společnosti, která brání adaptaci na místní systém. Migrační profylaxe je nejlépe patrná ve Francii, ale i ve Velké Británii a ve Švédsku.
V Paříži se nezvládnutá arabská migrace projevuje pravidelnými nepokoji a násilím v ulicích, při kterém hoří auta a obchody
Arabská migrace byla a je tak obrovská, že u migrantů okamžitě vzniká migrační profylaxe a nic je nenutí přijmout místní kulturu hostitelské země, protože migranti žijí v zázemí arabského ghetta, které migrační profylaxi posiluje a prohlubuje. Takovéto objemy ukrajinských migrantů povedou zákonitě v ČR k propuknutí masové migrační profylaxe v roce 2023, to je naprosto jisté.
Takovéto objemy Ukrajinců povedou k vytváření ryze ukrajinských ghett a komunit, kde se rozvine ukrajinské sociální prostředí okopírované z Ukrajiny. Mluvíme o organizovaném zločinu, o korupci, o vydírání podnikatelů, o prostituci a obchodu s bílým masem, o obchodu se zbraněmi, o distribuci drog. Čím více Ukrajinců Fialova vláda do ČR nasune, tím k většímu nárůstu nevraživosti a odporu vůči migrantům ze strany českého obyvatelstva bude docházet. To je holý fakt.
Na konci roku 2023 můžou celou jednu pětinu obyvatel ČR tvořit Ukrajinci
Překročení hranice objemu 3% populace v počtech migrantů začne přinášet konflikty a násilí, protože takovéto objemy migrantů začnou vytěsňovat z životního prostoru místní české obyvatelstvo v těch místech, kde bude překročen tzv. ukrajinský rovník, tedy v těch místech, kde bude více Ukrajinců než Čechů. Znovu opakuji, že matematika je neúprosná!
Pokud každý den bude do ČR proudit 2 500 ukrajinských migrantů v průměru, potom koncem tohoto roku jich bude v ČR již 1,6 milionu. A k nim připočtěte Ukrajince, kteří již v ČR byli před vypuknutím války na Ukrajině. Podle odhadů bylo již v ČR na 200 000 Ukrajinců. Jinými slovy, koncem roku 2023, pokud tempo denního přírůstku migrantů z UA se nezpomalí, bude v ČR v úhrnu bezmála 2 miliony Ukrajinců, tedy pětina populace ČR.
Pětina republiky! A to nelze nazvat už opravdu nijak jinak než ukrajinizací ČR! Znovu se podívejte na Twitter ministerstva vnitra [4] a s hrůzou sledujte den za dnem ty obrázky přírůstků migrantů z Ukrajiny každý den. Každý den co den tisíce migrantů. Pamatujete na rok 2015 na migrační krizi, jak se pořádaly protesty proti arabské migraci? Vidíte, teď právě dochází k demografické profylaxi ukrajinských migrantů v ČR nadměrnou migrací, ale nikoho to zjevně nevzrušuje. Migrantů z UA je už tolik, že si vláda na ně musí už dokonce půjčovat u Evropské investiční banky, ale občané v ČR se starají raději o Danuši Tetuši a agent Pávka. Pozornost od ukrajinské migrace do ČR je odvedena jiným směrem.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/01/pravy_sektor-1024x683-1.jpeg6831024Jana Hruškováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Hrušková2023-01-04 13:24:152023-01-04 13:24:15Za jediný den přišlo do ČR více jak 7 000 Ukrajinců. Na konci roku 2023 můžou celou jednu pětinu obyvatel ČR tvořit Ukrajinci
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
3.1.2023
Svobodná budoucnost vždy závisí na odvaze několika osamocených jedinců.
Mnoho obyvatel Západu zapomnělo, že svoboda slova a osobní svoboda nejsou žádné hrozivé „mikroagrese“, které si zaslouží sankce a naopak jsou nejjistějšími bezpečnostními ventily a prevencí vzniku nepřátelství ve společnosti, přičemž jejich alternativou je rozpoutání otevřeného násilí. (Foto: iStock)
„V životě každého člověka přijde čas,“ řekl Martin Luther King Jr., „kdy člověk musí zaujmout postoj, který není ani bezpečný, ani politicky výhodný, ani populární, ale musí ho zaujmout, protože mu to diktuje svědomí.“ Jinými slovy, morální imperativ převáží nad osobní bezpečností, politickou korektností a psychologickým komfortem ztotožnění se s davem. V neklidných dobách násilností a lidského utrpení se vždy jen několik osamocených lidí – buď obdařených vrozenou odvahou, nebo zocelených díky svým životním zkušenostem – odváží postavit proti nastupujícímu zlu, které většina mlčky akceptuje. Tak silná je svobodná vůle jednotlivce, který se řídí svým morálním kompasem.
Nyní přišel čas, aby se hlasy této hrstky lidí spojily. V sázce není nic menšího než individuální kontrola nad vlastním životem, svobodou, majetkem, soukromím a hledáním štěstí. Svoboda projevu visí na vlásku, stejně jako svoboda vyznání, svoboda tisku a právo lidu pokojně se shromažďovat a žádat vládu o nápravu křivd. Skutečnost, že mnoho těchto přirozených práv je zapsáno v Prvním dodatku americké Ústavy, není náhodná. Tato přirozená práva jsou totiž úzce provázána. Oslabení jednoho z nich oslabuje všechna.
Zmrazení bankovních účtů protestujících účastníků Konvoje svobody (Freedom Convoy) v Kanadě, požadujících zrušení povinného očkování experimentálními „vakcínami“, narušilo svobodu projevu a shromažďování, právo na tělesnou autonomii a náboženské námitky, vlastnická práva i právo veřejně protestovat proti škodám způsobeným vládou.
Zakázat trenérovi amerického fotbalu veřejně se pomodlit znamená nutit ho obětovat jak náboženskou svobodu, tak svobodu projevu; pokud jsou atributy, které nás nejvíce definují, odsunuty do soukromí, tak se náboženská identita a svoboda projevu mohou lehce vytratit.
Kromě snahy amerického ministerstva vnitřní bezpečnosti vytvořit oficiální „Radu pro sledování dezinformací“ (Disinformation Governance Board), která má „bojovat“ proti svobodnému vyjadřování názorů odporujících vládnímu názoru, zprávy potvrzují i to, že se zaměstnanci tohoto ministerstva pravidelně setkávali se zástupci Facebooku a Twitteru, s cílem potlačit a cenzurovat určitá fakta a názory v online diskusích o mnoha otázkách, které dominují veřejné debatě – včetně tak širokých témat, jako je stažení USA z Afghánistánu, Covid-19 a „rasová spravedlnost“.
Přenechat západním vládám pravomoc rozhodovat o tom, co smí nebo nesmí být zveřejněno na sociálních sítích, zbavuje veřejný prostor jak neomezené svobody projevu (v mezích rozsudku Brandenburg v. Ohio), tak skutečně svobodného tisku. Pověřit vládní činitele pravomocí označovat některé myšlenky jako „nesprávné“, „závadné“ nebo „dez-“ informace – jinými slovy, umožnit politikům a byrokratům rozhodovat o tom, co je pravdivé nebo nepravdivé, užitečné nebo škodlivé, chráněný názor nebo zlovolný klam – znamená zcela zrušit ochranu amerického Prvního dodatku. Využívání soukromého sektoru jako implicitních vládních cenzorů je hanebným a cynickým obcházením zákona – a nezákonné je také to, když soukromá společnost obchází ústavu a rozhoduje, kdo se může účastnit veřejné debaty a kdo ne.
Cenzurovat nesouhlasné názory na experimentální, a ještě navíc vynucované lékařské postupy, dvoustupňové ekonomické uzavírky (během nichž je velkým obchodním centrům nevysvětlitelně „povoleno“ prodávat, zatímco ekonomicky zranitelným maloobchodům na rohu vaší ulice nikoliv) je masová cenzura ve jménu veřejného zdraví, která znemožňuje kontrolu zrůdné tyranie zahalené do falešného pláště „obecného dobra“.
Když vlády ve veřejné diskusi cenzurují nesouhlasné názory, tak tím slouží jen svým vlastním zájmům. Když vlády tvrdí, že jednají pro „dobro“ lidu, a přitom zakazují opačné názory, tak až příliš často posilují svou vlastní moc na úkor veřejnosti. Když vlády v souvislosti se svými nařízeními mluví o „dobrých úmyslech“, tak mohou beztrestně páchat ta nejkrutější zla.
Pokud se necháte zaslepit „dobrými úmysly“ jakékoliv vlády, tak se Vám může jednoho dne stát, že se dožijete skutečně nevýslovných škod. Socialistická vláda Huga Cháveze učinila mnoho takových slibů „pro dobro“ venezuelského lidu, přesto nekonečné zrady jeho vlády způsobily, že občané této země dodnes nesmírně trpí.
Toto je klíčový okamžik lidských dějin, kdy staletí trvající pokrok směřující k lidské emancipaci a individuální svobodě buď nalezne nový, naléhavý impuls, nebo utrpí politováníhodný ústup. Buď svoboda něco znamená, nebo ne. Buď bude mít každý jednotlivec svůj osud ve svých rukou, nebo bude svobodná osobní vůle potlačena a lidé budou vnímáni jen jako pouhé součásti kolektivních skupin. Buď samospráva vyžaduje, aby každý občan měl svůj hlas, nebo se většina musí podřídit nařízením stále více expandující vlády řízené jen několika málo lidmi. Buď mají občané jedinečnou možnost kontrolovat směřování své vlády, nebo institut občanství a národnost vůbec nic neznamenají. Toto je dnes v sázce. Je to jasné, neúprosné a nevyhnutelné.
Důvod, proč se nyní nacházíme na této křižovatce dějin svobody, není složitý – je to důsledek lidské přirozenosti. Většině lidí na dnešním Západě jsou válka a její bolestné důsledky neznámé nebo je vnímají vlivem času zkresleně. Ačkoliv násilí a krveprolití na mnoha místech světa probíhají prakticky neustále, tak většina obyvatel Západu byla pohledu na válečné hrůzy dlouho ušetřena. To, že je pro lidi obtížné pochopit to, co nevidí, způsobilo, že se nebrání tomu, co důvěrně neznají.
Mnozí politici se opět bezstarostně přiklánějí k totalitě. Občané, kteří si v minulosti uvědomovali ohrožení společenského smíru, když velké korporace a národní vlády vnucovaly společnosti „politicky korektní“ myšlenky, již zřejmě zapomněli názorné lekce z dějin dvacátého století a jeho fašistickou, komunistickou a nacistickou propagandu, a tudíž nevidí, jak strašně společnosti škodí, když úředníci a politici diktují veřejnosti, čemu smí věřit.
Mnoho obyvatel Západu zapomnělo, že svoboda slova a osobní svoboda nejsou žádné hrozivé „mikroagrese“, které si zaslouží sankce a naopak jsou nejjistějšími bezpečnostními ventily a prevencí vzniku nepřátelství ve společnosti, přičemž jejich alternativou je rozpoutání otevřeného násilí. Desetiletí relativního míru proměnila těžce vybojované západní svobody v něco samozřejmého. Vlády a mezinárodní korporace se jen málo zamýšlejí nad riziky pro sociální soudržnost – a pravděpodobně je to ani nezajímá – když cíleně manipulují obyvatelstvem pomocí masmediální propagandy, která má posílit elitní programy Světového ekonomického fóra zahrnující vše od spotřeby energie a výroby potravin až po vládní zdravotní nařízení a zdravotní pasy. Lákadlo ultimativní moci a kontroly, které podnítilo obě světové války, je stále až příliš přitažlivé.
Vlády, které se již přeorientovaly na všeobecný veřejný dohled a bezdůvodné sledování on-line, vidí na obzoru digitální měny zavedené centrálními bankami, sledovací implantáty a zavedení systému sociálního kreditu a věří, že čas úplné kontroly nad občany je na dosah – pokud se ovšem udrží u moci a budou nám stále vládnout.
Jako vždy jsou osvobozující výhody nových technologií doprovázeny jejich schopnostmi držet obyvatelstvo v šachu a potlačovat informace, které se vládnoucí třídě nehodí do krámu. Rozhlas a televize propojily svět jako nikdy předtím, ale masová komunikace také rychle podpořila vzestup diktátorů a rozšíření indoktrinace veřejnosti do nových výšin. Jaderná energie poskytla jak hojnost energie, tak i potenciál pro apokalyptickou zkázu. Osobní počítače, chytré telefony a internet poskytly obyčejným lidem megafony, jejichž prostřednictvím mohou vyjadřovat nové myšlenky, avšak tentýž kyberprostor otevřel zcela nový bitevní prostor pro vládní dohled, propagandu a masovou manipulaci.
Zdá se, že některé vlády vidí v technologiích místo nástrojů pro zajištění ekonomické bezpečnosti občanů a podpory svobodnějšího trhu spíše účinné páky k přerozdělování bohatství, omezování osobních příjmů a vybírání daní, a také prostředky k vytvoření technokratického systému totálního dohledu, v němž byrokratická kontrola toho, co spotřebitelé kupují a prodávají, a zavedení systému sociálního kreditu, v němž bude možné odměňovat „politicky korektní“ chování a trestat „nesprávné“ názory.
Technologický pokrok poskytuje jak prostředky k posílení lidské svobody, tak i k absolutnímu ponížení člověka. Když je vládám dovoleno, aby za nás tuto volbu učinily, tak si často vyberou druhou možnost. Nejde jim o naši osobní svobodu, ale o jejich moc. Pouze svobodní občané jsou schopni udržet vládní moc na uzdě a zajistit, aby mohla lidská svoboda vzkvétat.
Je proto nezbytné, aby obyvatelé Západu neztráceli ze zřetele nejdůležitější bitvu, která již nějaký čas zuří – bitvu, v níž proti sobě stojí svoboda jednotlivce a totální státní kontrola. Každý problém by měl být zkoumán touto optikou. Jsme skutečně na křižovatce dějin lidské svobody. I když jen málo lidí chápe, co je nyní v sázce, tak je potřeba, aby tato hrstka lidí bojovala za zachování našich individuálních svobod proti vládám a korporacím, které se je usilovně snaží oslabit. Buď se pochodeň svobody znovu rozhoří, nebo dříve či později zhasne.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/01/4483.jpg605900Jana Hruškováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Hrušková2023-01-03 14:10:052023-01-03 14:10:31Svoboda stojí za to, aby se za ni bojovalo. Svobodná budoucnost vždy závisí na odvaze několika osamocených jedinců.
Politolog Oskar Krejčí se v souvislosti s třicátým výročím vzniku samostatného Česka a samostatného Slovenska ve své glose zamýšlí nad příčinami rozdělení někdejší federace.
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
2.1.2023
Počátky velkých událostí bývají zpravidla skryty. K jejich nalezení někdy napomůže chronologie, tedy seřazení jednotlivých příběhů do časové řady. Tento na první pohled snadný úkol naráží u starších dějin na skutečnost, že informace chybí, u dějů nových situaci ztěžuje účelová dezinterpretace a zatajování. Je proto vhodné například při popisu událostí vedoucích ke vzniku České republiky a Slovenské republiky začít s obecnou charakteristikou toho, čemu se povětšině říká „sametová revoluce“. V tehdejší československé federaci lze pak nalézt tři etapy radikální proměny: předání politické moci, majetkový převrat a geopolitické přizpůsobení. Každá z těchto etap měla nejen vítěze, ale i poražené.
Převzetí politické moci
Zdánlivě je vše prosté: navázání kontaktu mezi opozicí a vládou, rozhovory, abdikace premiéra a prezidenta, jejich nahrazení aktéry opozice, mimovolební rekonstrukce zastupitelských sborů, a nakonec odchod sovětských vojsk. K pozoruhodnostem patří nenásilný charakter této změny, což vyvolává iluzi o dohodě, ovšem změny byly pod velkým tlakem, byly vynucené.
Jenže takto končí politické předání moci v rámci sametové revoluce jen na první pohled. Nové pořádky plnohodnotně zvítězily až poté, kdy se v dubnu 1991 rozštěpilo Občanské fórum na politické strany a moc ve státě postupně převzala Občanská demokratická strana. Tak byly vytvořeny podmínky pro úplný majetkový převrat, privatizaci. A pro rozdělení lidských práv pomocí dvou zákonů (č. 451/1991 Sb.; č. 279/1992 Sb.): jedno pojetí lidských práv pro ty, kdo projdou lustracemi, a druhé pro ty, kdo lustracemi neprojdou. Změny potřebovaly pojistku proti zpětné vlně. Také politické jistoty nové, nezkušené mocenské vrstvy potřebovaly ukotvení.
Radikální privatizace
V souvislosti s majetkovým převratem se nejčastěji mluví o dvou vlnách, o malé a velké privatizaci, které proběhly v letech 1991 až 1994. I když zůstanou stranou otázky efektivity dané ekonomické změny, dvě skutečnosti byly z politického hlediska v této souvislosti důležité. Předně větší část privatizace proběhla mimo uvedené dvě „demokratické“ vlny, a to formou přímých prodejů, veřejných soutěží, aukcí, restitucí a jiných bezplatných převodů, prodejem akcií na kapitálovém trhu a podobně. A za druhé, privatizaci řídili ekonomičtí ideologové, ne národohospodáři – cílem bylo zbavit se co nejrychleji státního a družstevního vlastnictví. Stanovení ceny privatizovaného majetku bylo až příliš často nahodilé. Proto jsou všechny číselné přehledy o velikosti privatizovaného majetku nepřesné. A žádná akce „čisté ruce“ nemohla dodatečně přisoudit privatizaci zdání spravedlnosti.
V procesu privatizace došlo k zásadní sociální diferenciaci. Vznikla mocná sociální vrstva lidí, která měla a stále má zájem na stabilitě nového režimu. To je ovšem teze, která nemusí nutně znamenat zájem na stabilitě té či oné vlády nebo shodný výběr prezidentského kandidáta. Je tomu tak trochu naopak – zrodil se oligarcha, nová postava místní politiky, jedinec, který je ochotný obětovat se a vzít na svá bedra ke snadno nabytému majetku i politickou moc. Proto se mohou vyskytnout situace, kdy liberální demokracie dostává podobu zápasu oligarchů.
Privatizace pravdy
Z hlediska periodizace politických změn je nutné připomenout, že všem zmíněným vlnám změny vlastníků předcházela jiná privatizace – privatizace sdělovacích prostředků. V devadesátých letech minulého století ještě nebyl internet rozšířen a papírové noviny byly mnohem vlivnější, než je tomu dnes. Například Rudé právo vycházelo v nákladu téměř milion výtisků denně, Zemědělské noviny, Práce a Mladá fronta vycházely ve více než tři sta tisících výtisků denně. A právě tam, v Mladé frontě patřící Socialistickému svazu mládeže (SSM), to vše v červenci 1990 začalo. Tenkrát se něco přes šedesát redaktorů a jedna sekretářka rozhodli, že si zřídí akciovou společnost, do které každý vložil tři tisíce korun. Oznámili, že začnou vydávat deník s pozměněným názvem – ovšem navázali na mimořádně cennou značku, převzali seznam předplatitelů, vazby na tiskárny, pozici na trhu… Někdy bývá hodnota takto privatizované Mladé fronty odhadována na dvě miliardy korun. Další novináři, a to nejen v Praze, pak tento postup s drobnými úpravami okopírovali.
Privatizace Mladé fronty nebyla pikantní jen proto, že předběhla malou či velkou privatizaci, které se opíraly o právní normy. Proběhala totiž v podmínkách, kdy platilo Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění o některých opatřeních týkajících se majetku politických stran, politických hnutí a společenských organizací (177/1990 Sb.), které předpokládalo, že veškerý majetek KSČ a její mládežnické organizace SSM bude „vrácen lidu ČSFR“. Bylo uvaleno moratorium na manipulaci s majetkem někdejšího SSM. Ústavní zákon o navrácení majetku Socialistického svazu mládeže lidu České a Slovenské Federativní Republiky (497/1990 Sb.) je z listopadu 1990. To ale změnu vlastnictví Mladé fronty, Rudého práva a dalších novin nemohlo zabránit – privatizace sdělovacích prostředků byla ve vyšším zájmu, než je zájem nějakého právního státu. Spolu s touto privatizací se totiž z kdysi pečlivě vybíraných žurnalistických strážců socialismu přes noc stali bojovní obhájci zdivočelého kapitalismu. Potenciálně levicově orientovaná část populace byla odtržena od informací i komentářů, které by jim dávaly jistotu přesvědčení. To vše doprovázela přeměna Československé televize na prapodivnou nevládní organizaci financovanou státem. V té byla reprodukce černobílého vidění světa zpočátku zajišťována principiální kádrovou práci, později laskavým řízením lidských zdrojů. Takto zformovaná nová oficiální pravda odstartovala přebarvování dějin na růžovo, soutěž v obrazoborectví a přeformátování školství. Netolerantní liberalismus mohl začít slavit vítězství.
Mezinárodní kontext
Chronologie nepomáhá jen seřadit události – může pomoci i pochopit, která událost je příčinou, která podmínkou a které příběhy se odehrály vedle sebe bez vzájemné návaznosti. Ukazuje i propojení jednotlivých etap sametové revoluce, jejich překrývání. Převzetí politické moci umožnilo majetkový převrat, který, byť se to některým představitelům Občanského fóra dodnes nezdá, pomohl novou moc stabilizovat. Privatizace sdělovacích prostředků napomohla uzavřít informační prostor, a to nejen pokud jde o politické informace, ale i kulturu z východu.
Tehdejší politické a majetkové změny v Česku a na Slovensku byly pouze malou částí velkých geopolitických proměn, jež se bezprostředně týkaly středovýchodní Evropy. Sametová revoluce přišla na řadu až poté, kdy změny proběhly ve všech okolních socialistických státech; zbylo jen Rumunsko, které pak vše dohnalo a předehnalo vyšší mírou násilí. A Sovětský svaz. Ani nápad založit Občanské fórum nebyl zcela originální , více než dva měsíce předtím vzniklo v Německé demokratické republice Neue Forum.
Provést divokou privatizaci. To byl úkol pro všechny evropské země spoutané byrokratickým socialismem, jestliže chtěly být uznány jako účastníci washingtonského konsensu. Požadavky byly srozumitelné: především privatizovat, mít konvertibilní měnu a řídit se pokyny Světové banky i Mezinárodního měnového fondu. Přehledy Světové banky ukazují, že žádná z metod privatizace nebyla použita pouze v Československu, osobitá byla jen rychlost, kterou by někdo mohl nazvat zbrklost. Ve všech postsocialistických zemích docházelo k sociální diferenciaci, která je založena na něčem jiném, než jsou pracovní zásluhy, všude se o místo na politickém slunci začali hlásit oligarchové.
Geopolitická koncovka
Ač se to nezdá, sametová revoluce byla dokončena, až když bylo Česko-Slovensko rozděleno. Pomoci porozumět událostem z té doby může porovnání map Evropy z roku 1989 a z dnešních dnů. To ukazuje, že zmizely tři státy – tři země založené na federaci slovanských národů. Zprávy tehdejšího Institutu pro výzkum veřejného mínění upozorňovaly, že většina občanů Česko-Slovenska si rozdělení nepřeje. Zvláště Morava, kde se český a slovenský živel stýká, byla proti. Referendum by tedy pravděpodobně vyznělo proti rozdělení na dva samostatné státy. Jenže taková referenda proběhla jak v Sovětském svazu, tak v Jugoslávii. Vyslovila se ve prospěch zachování federace – a byla z toho okamžitá, nebo odložená válka. V geopolitické situaci, kdy anglosaské mocnosti slavily vítězství ve studené válce a sebevědomí Německa bylo obnoveno, udržet jednotu česko-slovenské federace bylo nereálné.
Před třiceti lety myšlenku zachování Česko-Slovenska nepodporovaly sdělovací prostředky, politické strany byly postaveny na národním principu. Privatizace velkých podniků, bank, ale i kritické infrastruktury, která v řadě případů převedla vlastnictví do zahraničních rukou, zbavila Česko-Slovensko ekonomické suverenity a pevně jej přivázalo k Západu. Nemluvě o tom, že představy o internacionalismu a novém socialistickém člověku nahrazoval ve střední a východní Evropě sílící nacionalismus. Ten přiživovaly zájmy nových místních mocenských skupin, které se snažily získat do svých rukou tvorbu a naplňování pravidel privatizace. V každém případě zájmy nové pražské a bratislavské politické vrstvy se v té době rozešly.
I ti, kdo nadále pokládají za svou vlast dva vedle sebe existující státy, ale také ti, kteří vidí geopolitická rizika států, jež zbyly po ČSFR, musejí v souvislosti s událostmi v Jugoslávii a na postsovětském prostoru uznat: způsob provedení rozluky Česka a Slovenska byl mimořádně klidný. Dalo by se říci vzorový. Kdyby existovala nějaká spravedlnost, Václav Klaus a Vladimír Mečiar by dávno za svůj výkon obdrželi Nobelovu cenu míru. Ale kdo ví, co bude dál. Ve 20. století se – s ohledem na mezinárodní události – v prostoru Česka a Slovenska režim či státní uspořádání změnily osmkrát. Zatím to vypadá, že v roce 2023 posílí svůj vliv ti, kdo nejcennější evropské hodnoty nalézají v odkazu Bachova absolutismu. Ani to ale není konec dějin. Jisté je pouze jedno: jestliže počátky chronologie bývají skryty, pak budoucnost existuje ve variantách.
