:Markéta Šichtářová varuje: Přijde ekonomická krize mnohem horší než ta z let 2008–2009

Ekonomka Markéta Šichtářová ve své knize Do důchodu s plnou kapsou popisuje, že svět po pandemii covidu-19 vstoupil do zcela nové fáze ekonomického a geopolitického vývoje. Zatímco krize z let 2008–2009 byla především finanční a bankovní, ta příští – kterou očekává v horizontu několika let – bude mnohem komplexnější, hlubší a pro běžné lidi zničující.

Šichtářová v jedné z klíčových pasáží knihy píše: „Čeká nás novinek celá řada: Kromě technologických změn zmíněných v knize S androidkou v posteli to bude větší riziko ultra záporných úrokových sazeb. Riziko vrtulníkových peněz. Riziko série státních bankrotů. Riziko zvyšování daní a vzniku úplně nových daní. Riziko zmrazení peněz v bankách jako před pár lety na Kypru. Čeká nás celkem jistě regulace či úplný zákaz některých výdělečných aktivit, jako je třeba Airbnb.“

 

Celý článek si můžete přečíst zde:

https://www.vipnoviny.cz/marketa-sichtarova-varuje-prijde-krize-mnohem-horsi-nez-ta-z-let-2008-2009/?fbclid=IwY2xjawP6x2JleHRuA2FlbQIxMABicmlkETBJTTBiQTdzcGZzZXFyd0Vtc3J0YwZhcHBfaWQQMjIyMDM5MTc4ODIwMDg5MgABHs9Z_sRwPJiJ0pgJ5yQ0sEF3Fgpmd6i6QN7GaD1ffVS3WZWxjH4TTD4Un5lM_aem_zGh2dq8If01NoAzPGPlbaw

 

Jestli jsou pro Vás naše překlady přínosem, zvažte přispěním.
Děkujeme všem, kteří nám ekonomickou podporu pomáháte překládat další videa. – i 10 Kč za shlédnutí nám může pomoci.
Děkujeme, redakce VOLNÉHO blogu.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
  • SWIFT: KOMBCZPP

Únor 1919: Největší vyvlastnění českých dějin ve prospěch státu a občanů

Autor: ROK

Pozemková reforma 1919 znamenala hlubší zásah do majetku šlechty a církve než Benešovy dekrety i rok 1948. Šlo o návrat moci a půdy státu a občanům, ne o bezpráví… Reforma z roku 1919 tak není epizodou, ale ústředním bodem majetkových dějin Československa. Byla to reforma, která rozbila staletou koncentraci půdy, oslabila dědictví cizí nadvlády a přenesla majetek z rukou privilegovaných vrstev k veřejnosti, státu a občanům.

Článek

Pozemková reforma zahájená v únoru 1919 představovala nejrozsáhlejší a nejhlubší zásah do vlastnických poměrů v moderních českých dějinách. Šlo o zásah, který řádově překonal jak pozdější Benešovy dekrety, tak i majetkové zásahy po roce 1948. Přesto je v dnešních debatách tento fakt systematicky relativizován nebo zamlčován, zejména ve prospěch narativu o „bezprecedentním bezpráví“ spáchaném na katolické církvi ve 20. století.

Pozemková reforma byla primárně namířena proti velkostatkářské struktuře, tedy proti šlechtě a církvi, které soustřeďovaly obrovské plochy půdy a ekonomické moci. Nešlo o okrajový zásah, ale o systematické přerozdělení vlastnictví ve prospěch československého státu a jeho občanů. Stát zde vystupoval nikoli jako represivní aktér, ale jako nositel veřejného zájmu, který usiloval o rozbití majetkových struktur zděděných po monarchii a pobělohorském uspořádání.

Zvláště v případě katolické církve je nutné připomenout, že její rozsáhlý majetek nevznikl v neutrálním právním prostředí. Byl výsledkem pobělohorských konfiskací, násilné rekatolizace a dlouhodobého sepětí s habsburskou státní mocí, tedy cizí dynastií vládnoucí proti vůli zemí Koruny české. Církev byla po třicetileté válce jedním z hlavních příjemců majetkových přesunů, které postihly původní nekatolickou šlechtu, měšťanstvo i obce. Tento historický fakt je klíčový pro pochopení, proč reforma z roku 1919 dopadla právě na církev tak výrazně.

Je třeba zdůraznit, že zásah z roku 1919 byl objektivně větší než zásahy Benešových dekretů. Benešovy dekrety se týkaly především konkrétní skupiny osob – kolaborantů, přisluhovačů nacismu a osob nepřátelských československému státu v mimořádném poválečném kontextu. Nešlo o plošné přetvoření vlastnického řádu, ale o mimořádné vypořádání se s válkou, okupací a zradou státu. Z hlediska rozsahu, struktury a dlouhodobého dopadu nelze Benešovy dekrety s pozemkovou reformou srovnávat.

Stejně tak je historicky neudržitelné tvrzení, že největší „hrozivý zásah“ do církevního majetku přišel až po roce 1948. Komunistické vyvlastnění bylo částečně ideologické, avšak navazovalo na již výrazně redukovaný majetkový základ církve, který byl zásadně narušen právě reformou po roce 1919. Bez tohoto předchozího zásahu by poválečný a poválečně-komunistický vývoj vypadal zcela jinak.

Pozemková reforma z roku 1919 tak není epizodou, ale ústředním bodem majetkových dějin Československa. Byla to reforma, která rozbila staletou koncentraci půdy, oslabila dědictví cizí nadvlády a přenesla majetek z rukou privilegovaných vrstev k veřejnosti, státu a občanům. Z dnešního pohledu lze vést legitimní debatu o právní technice, náhradách či proporcionalitě, nikoli však o tom, zda šlo o největší majetkový zásah své doby – tím bezpochyby byla.

Závěrem je nutné říct jasně: pokud je dnes veřejnosti podsouván obraz, že rozhodující křivdy vůči církvi představují Benešovy dekrety či rok 1948, jde o historické zkreslení. Skutečný majetkový zlom nastal už v roce 1919 a byl především zlomem ve prospěch československého státu a jeho občanů, nikoli aktem bezpráví, jak je někdy účelově prezentováno.

Přečtěte si také:

Zdroje:

1. Pavel, J. a Klimek, A. (1998) Pozemková reforma v Československu 1919–1935. Praha: Academia.

2. Kárník, Z. (2000) České země v éře První republiky (1918–1938). Praha: Libri.

3. Čornej, P. (2009) Velké dějiny zemí Koruny české, sv. VIII–IX. Praha: Paseka.

4. Bůžek, V. (2001) Rekatolizace a společnost v českých zemích. Praha: Historický ústav AV ČR.

5. Kaplan, K. (1993) Stát a církev v Československu 1948–1953. Brno: Masarykova univerzita.

  1. První pozemková reforma v Československu byla oficiálně zahájena přijetím tzv. záborového zákona dne 16. dubna 1919 (zákon č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého pozemkového majetku). Únorové události roku 1919 souvisejí s přípravnými pracemi a politickými debatami, proto se někdy mluví o Únorové reformě, přestože právně a fakticky byla zahájena až v dubnu. ↩︎

 

ZDROJ:

https://nabojpravdy.cz/09-clanky/unor-1919-nejvetsi-vyvlastneni-ceskych-dejin-ve-prospech-statu-a-obcanu/

 

Pavel Cimbál : Vojtěch Pšenák z Oganesjanova gangu pravomocně odsouzen

Krajský soud v Brně dnes ráno zamítl odvolání Vojtěcha Pšenáka, člena Oganesjanovy skupiny, vystupujícího pod přezdívkou Pražský Pérák. Zaplatí patnáct tisíc a náklady řízení. Písemným doručením verdiktu se jeho odsouzení prvoinstančním soudem v Třebíči stane pravomocným.

Ve středu od 9 hodin ráno proběhlo u Krajského soudu v Brně nařízené jednání ve věci 3 TO 24 / 2026, která je opravným prostředkem přechozího řízení 13 T 110 / 2025, vedeného u Okresního soudu v Třebíči. Ten uznal dne 1. prosince 2025 Vojtěcha Pšenáka vinným z trestného činu porušování domovní svobody dle § 178 zákona č. 40/2009 Sb., Trestního zákoníku, a odsoudil k uhrazení pokuty ve výši 15 tisíc korun. Podkladem k dnešnímu verdiktu, zamítajícímu Pšenákovo odvolání jako celek, se stala dvě videa přímo z Oganesjanova kanálu „Detektiv Mike“ na portálu YouTube, zachycující nájezd gangu na rodinný dům z konce ledna 2025. Tento a další Oganesjanovy kanály zveřejňují na sociálních sítích a placených videoplatformách protiprávní jednání skupiny opakovaně, aniž by orgány činné v trestním řízení, navzdory statisícům zhlédnutí a obecné známosti nahrávek, začaly ve věci účinně konat.

Opakovaná selektivní slepota policie a viditelná neochota státních zástupců celý problém otevřít a řádně vyřešit již pomalu začíná narušovat obecnou důvěru ve stát a jeho právní systém, čímž míří neodvratně k interpelacím na nového ministra vnitra Lubomíra Metnara. Ačkoliv jde v tomto případě stále o izolovanou jednotlivost z neustále přibývající řady přestupků a prokazatelných trestných činů, kterých jsou oznámeny již stovky, jedná se o první pravomocný verdikt za dlouhých jednadvacet měsíců od začátku činnosti skupiny vůbec. Kromě kompletního audiozáznamu z celého jednání proto přinášíme i doslovný přepis konečného rozsudku tak, jak byl na tomto jednání přednesen, včetně připojeného odůvodnění. S ohledem na nižší kvalitu nahrávky může text obsahovat některé drobné nepřesnosti.

Vyhlášení usnesení. Dle § 256 Trestního řádu se odvolání obžalovanému zamítá. Co se týká odůvodnění odvolacího soudu, obžalovaný podal odvolání proti rozsudku okresního soudu v Třebíči ze dne 1. 12. 2025, číslo jednací 13 T 110 / 2025 – 97. On od počátku vinu popírá, v podstatě se hájí tím, že nepoznal rozdíl mezi veřejným prostranstvím a soukromým pozemkem, posléze v odvolání ještě namítána subsidiarita trestní represe. S námitkami v podání odvolání se však odvolací soud neztotožnil. Je nutné konstatovat, že soud prvého stupně provedl rozsáhlé dokazování, vyslechl řadu svědků, a co prohlédl, je stěžejní videozáznam, který natočil sám obžalovaný a za pomoci svých kolegů.

Ty důkazy jsou řádně vyhodnoceny a je také vyhodnoceno, proč nebyla použita zásada subsidiarity trestní represe. S rozhodnutím soudu prvého stupně se odvolací soud zcela ztotožnil. Je nutné konstatovat, že, samozřejmě, odvolací soud chápe ty pohnutky, které vedly pana obžalovaného, že jel, společně s dalšími osobami, Adamem Ježkem a Kryštofem Smejkalem. Ten den se snažili natočit reportáž na HeroHero, s poškozeným Milanem Trojanem, tam ho nazývají Auroran, jako vedoucím sekty Novija Gána Sepata. To by, samozřejmě, bylo v souladu se zákonem, mohou tvořit tuto činnost, mohou se cítit být investigativními reportéry a snažit se informovat veřejnost, ale je nutné konstatovat, že tato jejich činnost končí tam, kde začíná Trestní zákoník. A ten Trestní zákoník jednoznačně chrání obydlí a soukromé pozemky.

A když si vezmeme výslechy svědků, ale zejména to video, které nevím, jestli veřejnost, a zde přítomná paní obhájkyně viděli, tak je to jasné, protože ten název je před vraty a vstup na pozemek, sám obžalovaný to tak označuje, sám obžalovaný říká, my se nacházíme pořád na pozemku pana Aurorana, vůdce sekty, který bude zuřit, až tohle uvidí. Takže tam vstupovali v podstatě i s tím, vlastně, takzvaně namíchnout, pana poškozeného, a když s ním chtěli udělat rozhovor, tak oni sami natáčí, že poškozený vychází, ale v tu chvíli obžalovaný a jeho přátelé a kolegové odjíždějí. Takže, co to je za cíl, natočit reportáž, a když poškozený přijde, tak v podstatě ujíždět, o čemž svědčí to druhé video, kde tedy poškozený se je snaží dohnat, v tom vozidle, je tam nějaká, taková dopravní situace, kdy je přivolána policie, ale to je až po spáchání tohoto trestného jednání.

Takže, z toho videozáznamu je zcela zřejmé, že soukromý pozemek poškozeného Trojana je oddělen vysokou bránou dřevěnou, vysokým plotem. Je pravdou, že ta brána je otevřená, ale to ještě nikomu nedovoluje vstupovat na soukromý pozemek. Jednoznačně, pan poškozený si svítí mobilem, obchází dům pana poškozeného, vstupuje mu na trávu, na záhony, tvrdí, že si něco chtěl odnést, což je nesrozumitelné, co konkrétně má na mysli, natáčí i jeho vozidla s registračními značkami, a dělá to za účelem, aby pan poškozený zuřil, a on si asi zvedl sledovanost na Herohero, z čehož plynou i finanční benefity.

Takže obžalovaný musí nést odpovědnost za své činy, kdy se snažil být tedy investigativním reportérem, ale sám porušoval při tom zákony. Jednoznačně vstoupil, rozpoznatelně, na soukromý pozemek poškozeného, a subsidiaritu trestní represe nelze použít, protože, tu nebezpečnost toho jeho trestného jednání zvyšuje to, že on si chtěl zvýšit sledovanost, mít nějaký finanční benefit, ví, že poškozený s tím nebude souhlasit, sám to také uvádí, a navíc, natáčí vlastně soukromý pozemek, soukromá vozidla poškozeného, s účelem dát to na Internet. To znamená, zpřístupnit to ještě většímu počtu lidí, než kteří byli na místě přítomni.

Takže jednoznačně, jsou naplněny všechny znaky přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odstavce 1 Testního zákoníku, a pokud pan poškozený se takto choval, musí nést i trestněprávní následky, trestněprávní odpovědnost. Vzhledem k jeho trestní minulosti je mu ukládán pouze výchovný trest, a to peněžitý, v celkové výši 15 000,- Kč, tedy, i s tímto trestem se odvolací soud ztotožnil. Námitky, podávané v odvolání a obhajoba obžalovaného tedy nebyly shledány důvodnými a odvolání obžalovaného bylo zamítnuto. Jedná se o konečné rozhodnutí, je možný pouze mimořádný opravný prostředek v podobě odvolání, o němž budete poučeni v písemném rozhodnutí. A to je, pro dnešek, všechno.

Vyjma těžko uvěřitelné domněnky, že jde o skupinu investigativních reportérů, zatímco gang natáčí předem inscenované situace, schválnosti, pronásledování a cílenou šikanu druhých, není takové argumentaci příliš co vytknout. Zbývá tak už jen podotknout, že dané jednání vedl senát složený z předsedající Mgr. Šárky Dufkové, JUDr. Haliny Černé a JUDr. Moniky Staniczkové, v místnosti 328 budovy Krajského soudu v Brně v Rooseveltově ulici, kterou jsme krátce po jednání v klidu a pokoji, navzdory četným nemilým zkušenostem z předchozích řízení, opustili.

Obžalovaný sám se totiž k jednání osobně nedostavil. Zastupovala jej pražská advokátka Mgr. Rebeka Moťovská Židuliaková, která v různých řízeních hájí členy Oganesjanovy skupiny opakovaně. Již letmý pohled do veřejně dostupných rozsudků z loňského roku pak napoví proč. Vyplývá z nich, že Moťovská zastupuje rovněž i nemalou skupinu klientů, jejichž účelová podání nápadně připomínají obstrukční praktiky soudem již několikrát zrušeného Pojištění na pokuty, jehož tváří byl, kromě Oganesjana, i později pravomocně odsouzený podvodník a falešný právník Petr Kocourek.

Jak je možné, že je s nejvyšší pravděpodobností nadále provozováno, navzdory úřednímu rozhodnutí, tak zůstává otázkou, na kterou by měly odpovědět zejména orgány činné v trestním řízení, čímž se však dostáváme zpět k původnímu problému, a tím je jejich zjevná a těžko vysvětlitelná přetrvávající systémová paralýza, pokračující za této vlády doposud stejně, jako za té předchozí.

 

ZDROJ:

https://denik.to/vojtech-psenak-z-oganesjanova-gangu-pravomocne-odsouzen/