PRÁVO: Uneste důkazní břemeno

Celý článek si můžete poslechnout ZDE

5.4.2024

Ladislav Jakl

Každý zná termín „důkazní břemeno“. Rozumí se tím situace, kdy existuje jistá právní fikce, která platí až do té chvíle, dokud není prokázáno, že věci se mají jinak.

Důkazní břemeno nese tedy ten, kdo chce zařídit změnu. I presumpce viny je takovou právní fikcí. Člověk je nevinen, pokud ten, kdo tvrdí opak, neunese důkazní břemeno, prokazující vinu obviněného. Kdo chce věci nechat být, nemusí nic prokazovat. Kdo požaduje nové opatření, musí snést přesvědčivé důkazy.

V jednom případě jsme ale na toto pravidlo zapomněli. My jako lidstvo. Naše Zeměkoule – psst, nejmenovat, máme jí říkat prostě „planeta“, což má mystický, kultovní, až náboženský nádech – je údajně v ohrožení. Zachránit ji prý může jen změna našeho myšlení, chování, změna našeho hospodaření, změna struktury a objemu spotřeby, změna životního způsobu, změna politických a demokratických mechanismů, ba dokonce změna naší životní úrovně k horšímu.

Co svět světem stojí, platí v rozhodování jedna obecná zásada: kdo chce nechat věci svému dosavadnímu běhu, nemusí tento svůj postoj nijak hájit. Zato ten, kdo prosazuje změnu, ba dokonce změnu radikální, ba dokonce změnu dopadající na ostatní, ten nese důkazní břemeno. Ten, kdo prosazuje právně a exekutivně vymahatelné změny chování společnosti, ten musí snášet argumenty, ten musí vyvracet beze zbytku všechny pochybnosti ještě dříve, než začne vnucovat ostatním první nevratný krok. To není jen základní podmínkou „předběžné opatrnosti“, to je principem zdravého kritického myšlení.

Tato zásada ale byla globálně opuštěna. Zdravý rozum se nejspíše odstěhoval na úplně jinou planetu. Stalo se tak zejména v souvislosti se skandálem zvaným „Climategate“ před zhruba 15 lety. Tehdy se provalilo, že propaganda kolem tzv. globálního oteplování stojí na zfalšovaných datech. V onen moment sociální inženýři, kterým vůbec nejde o podnebí, ale o prosazení konceptu řízené společnosti, zcela změnili taktiku. Opustili území sofistikovaných argumentů, čísel, grafů, tabulek, modelů a vzorců, a vše vsadili na city, na emoce, na společenskou atmosféru, v níž se některé věci už neříkají. Několik dojemných fotek záškolačky Thunbergové získalo v očích světové veřejnosti větší váhu než tuny tvrdých empirických dat.

V této nově nastolené psychóze se lidé začali bát diskutovat, kriticky myslet, vznášet otázky a pochyby. V některých zemích už je to dokonce trestné. Máš jiný názor? Dolož jeho legitimitu! To je ale postavené na hlavu. Důkazní břemeno musí ležet na těch, kteří ostatním vnucují zelenou agendu. To oni musejí argumentovat. A my se jich musíme ptát.

Otázka první
Jaké jsou celosvětové trendy vývoje podnebí? Jsou přesvědčivé? Existují vůbec nějaké zřetelné trendy? Z jakých časových řad vycházejí? Jak staré jsou sítě stanic, z jejichž měření se vychází? Počítá se s efekty teplotních ostrovů? Jsou trendy mimo vší pochybnost o nejméně jeden řád větší, než jsou šumy a odchylky krátkodobých cyklů? Jsou vaše data o generace trvající změně podnebí nevyvratitelná? Nejsou? Tak nás nechte být. Jsou? Tak pojďme dál.

Celý článek si můžete přečíst ZDE

ZDROJ

DĚKUJEME