Příspěvky

Petr Pavel chce převzít vedoucí úlohu nad českou vládní delegací na summitu NATO v Ankaře! Ústavní puč prezidentčíka se prohlubuje a politici z ANO netuší, o co vlastně Pavlovi jde!

Petr Pavel chce převzít vedoucí úlohu nad českou vládní delegací na summitu NATO v Ankaře! Ústavní puč prezidentčíka se prohlubuje a politici z ANO netuší, o co vlastně Pavlovi jde! Nerozumí tomu ani Andrej Babiš! Jenže díky Robertu Ficovi už možná víme, co stojí za Pavlovou umanutostí summitem! Bude se tam totiž schvalovat finanční revolvingový program za 70 miliard EUR na zbrojení Ukrajiny každý rok!

Čvn 25, 2026

Situace okolo stupňujícího se skandálu v České republice mezi Pražským hradem a Strakovou akademií nabývá v posledních hodinách až neuvěřitelných, pro mnohé šokujících obrysů. To, co původně vypadalo jako klasický kompetenční spor o reprezentaci země navenek, se v kontextu nových mezinárodních souvislostí mění v hlubokou politickou detektivku.

Prezident republiky Petr Pavel totiž ve čtvrtek v exkluzivním vyjádření pro Českou televizi otevřeně deklaroval, že pokud bude začleněn do delegace České republiky na nadcházejícím summitu NATO v Ankaře, automaticky se stane jejím vedoucím a bude to on sám, kdo bude autoritativně rozhodovat o tom, kterých konkrétních akcí a jednání se v Turecku zúčastní. Tento krok však vyvolal okamžitou ústavněprávní bouři, neboť podle platných principů české ústavy je to právě a jedině vláda, kdo určuje složení státních delegací a jejich mandát.

Prezidentovo suverénní prohlášení narazilo na tvrdou realitu českého ústavního pořádku. Podle zažitých zvyklostí a právních výkladů naší nejvyšší legislativy je exekutiva v čele s premiérem tím hlavním orgánem, který nese odpovědnost za zahraniční politiku státu. Ani Ústavní soud, ani prezident nemají ze své podstaty právo diktovat vládě, koho do svých řad pro mezinárodní summity zařadí či nikoliv. Přesto jsme svědky situace, kdy hlava státu vystupuje z pozice síly a nárokuje si absolutní prvenství, což v politických kuloárech vyvolává řadu otazníků.

Proč právě teď a proč s suchou intenzitou, která hraničí s ohýbáním ústavních zvyklostí? Včerejší události a analýzy, které jsme v této souvislosti přinesli, jasně ukázaly, že napětí mezi Hradem a vládou Andreje Babiše dosáhlo bodu varu. Tento spor však evidentně není veden v teoretické rovině prestiže či osobních animosit. Ve hře jsou mnohem hmatatelnější zájmy, které sahají daleko za hranice České republiky a jejichž kořeny tkví v geopolitických plánech Severoatlantické aliance na nadcházející měsíce a roky. Snaha prezidenta Pavla postavit se do čela delegace za každou cenu tak získává zcela nový rozměr.

Umanutá snaha Hradu pod drobnohledem parlamentu

Hlasitá kritika prezidentova postupu se ozývá zejména z řad vládní koalice a opozičních lavic, které tvoří současnou parlamentní většinu. Významným způsobem do debaty zasáhla poslankyně Barbora Rázga z Hnutí ANO, která je zároveň vlivnou členkou parlamentního výboru pro mediální záležitosti.

V diskusním pořadu na obrazovkách CNN Prima News se vyjádřila s neskrývaným podivem nad tím, jaké síly a motivace vlastně stojí za touto snahou prezidenta republiky. Podle Rázgy je dosud pro širokou veřejnost i pro řadu politických analytiků naprostou záhadou, proč se Petr Pavel snaží mermomocí nejen zúčastnit summitu NATO v Ankaře, ale proč chce vládní delegaci rovnou sám celou ovládnout a vést.

Poslankyně Rázga upozornila na to, že takto agresivní přístup k zahraniční reprezentaci země nemá v novodobé historii České republiky obdoby. Pokud hlava státu ignoruje varování ústavních právníků a tlačí na exekutivu způsobem, který destabilizuje domácí politickou scénu, musí za tím být skrytý motiv obrovského významu. Tento názor sdílí stále větší část politického spektra, která odmítá uvěřit, že jde pouze o symbolické gesto vojenského generála ve výslužbě, který se chce ukázat na mezinárodním fóru.

Spojování, nebo rozdělování?

K celé záležitosti se velmi ostře vyjádřil také samotný předseda vlády Andrej Babiš. Ten se momentálně nachází na oficiální zahraniční návštěvě v Polsku, odkud situaci doma bedlivě sleduje. V rozhovoru pro česká média komentoval prezidentovo chování se značným rozhořčením. Připomněl, že Petr Pavel po svém zvolení do funkce opakovaně a slavnostně sliboval, že bude prezidentem, který bude českou společnost spojovat, tlumit vášně a hledat konsensus napříč politickými tábory. Současné kroky Hradu však podle premiéra ukazují pravý opak.

Namísto deklarovaného spojování společnost tímto chováním Petr Pavel jen fatálně rozděluje a záměrně vyvolává institucionální chaos. Vláda nemůže ustupovat ultimátům, která nemají oporu v zákoně.

 

Babiš doslova uvedl, že namísto deklarovaného spojování společnost tímto chováním jen fatálně rozděluje a záměrně vyvolává institucionální chaos. Vláda podle něj nemůže ustupovat ultimátům, která nemají oporu v zákoně. Premiérův komentář jasně narýsoval dělicí čáru mezi protiválečnou rétorikou jeho kabinetu a militaristickým apelem, který dlouhodobě reprezentuje Pražský hrad. Přesto však i v tomto vyjádření visela ve vzduchu otázka: co je tím skutečným spouštěčem takto radikálního hradního postupu?

Robert Fico rozlouskl v Bardejově záhadu motivací Petra Pavla?

Záhadu prezidentova nepochopitelného chování však možná úplnou náhodou, nebo možná s geopolitickým záměrem, rozlouskl slovenský premiér Robert Fico. Ten se během své návštěvy východního Slovenska zúčastnil otevřené diskuse se studenty v Bardejově.

Právě na tomto fóru Fico pronesl slova, která okamžitě zaplavila alternativní i hlavní mediální proudy v obou částech bývalé federace. Slovenský ministerský předseda se nechal slyšet, že má obrovské obavy z nadcházejícího summitu NATO v Ankaře. Důvodem těchto obav má být fakt, že se za zavřenými dveřmi chystá ke schválení monstrózní, dosud nepředstavitelný finanční a vojenský závazek.

Podle Fica se má jednat o takzvaný opakovaný (fin. revolvingový) úvěr s ročním cyklem v astronomické výši 70 miliard EUR, který má sloužit k dlouhodobému financování a pokračování válečného úsilí na Ukrajině. Tento program by znamenal, že členské země NATO by rok co rok, bez ohledu na vývoj ekonomiky či vůli vlastních občanů, odevzdávaly miliardové částky do společného fondu. A právě v tomto momentě celá politická skládačka v České republice do sebe doopravdy a dokonale zacvakla jako puzzle.

Pijavice na miliardovém fondu? Kdo profituje z ankarského plánu?

Pokud se podíváme na mechanismus, jakým má tento obří alianční balík fungovat, zjistíme klíčovou věc: tyto peníze podle dostupných zákulisních informací nepůjdou na Ukrajinu přímo v hotovosti na zlaté záchody. Budou z naprosté většiny využity k masivnímu nákupu zbraní, těžké techniky a munice. Klíčové však je, že tyto nákupy se nebudou realizovat jen a pouze ve Spojených státech amerických, ale zejména u zbrojařských firem „členských zemí NATO“, tedy v drtivé většině u evropských zbrojovek.

 

Pro český průmysl to znamená jediné: Z logiky věci vyplývá, že české zbrojařské holdingy a firmy se na tento obří revolvingový program v hodnotě 70 miliard EUR ročně přisají jako pijavice. Jde o zakázky, které mohou zbrojařům zajistit astronomické zisky na celá desetiletí dopředu. Pokud by se však současná protiválečně orientovaná Babišova vláda od tohoto programu na summitu v Ankaře distancovala, odmítla ho podepsat nebo se k němu připojit, byl by to konec.

Znamenalo by to pro české zbrojaře napojené na Pražský hrad naprostou katastrofu. Mohli by být z tohoto lukrativního programu NATO okamžitě a nekompromisně vyloučeni. Zbrojovky těch zemí NATO, které by se k programu nepřipojily, by z toho revolvingového programu čerpat nemohly! To je logika podstaty věci. Už to chápete, o co jde?

Evropský zbrojní kartel: Plán z Ankary pod lupou Politico

Tento rozsáhlý vnitrodiplomatický střet navíc stoprocentně koresponduje s čerstvými informacemi prestižního bruselského deníku Politico. Ten ve své aktuální analýze k nadcházejícímu summitu v Ankaře otevřeně popisuje, že Severoatlantická aliance pod tlakem evropských zbrojařských lobby mění strategii. Už nepůjde o ad-hoc pomoc, ale o centralizovaný, dlouhodobý mechanismus závazných armádních zakázek.

Ty mají evropskému vojensko-průmyslovému komplexu garantovat astronomické odběry munice a těžké techniky. Podle zjištění Politico je celý ankarský summit logisticky koncipován nikoliv jako běžné diplomatické fórum, ale jako obří kontraktační burza, kde budou jednotlivé národní delegace podepisovat memoranda zajišťující kontinuitu zbrojní výroby na celá desetiletí dopředu.

 

Právě tato mezinárodní zjištění definitivně demaskují pravou podstatu hry, která se v České republice hraje o složení delegace. Hradní pětatřicetičlenná ekipa, napěchovaná lobbisty z bezpečnostního sektoru, tak nejede do Turecka řešit bezpečnostní záruky státu, ale uplatnit své partikulární zájmy u tohoto nově vznikajícího evropského zbrojního kartelu.

Propojení Pavlových hradních sponzorů s novou alianční doktrínou, kterou detailně popisují zahraniční investigativci z Politico, ukazuje na chladný kalkul: obejít domácí protiválečnou Babišovu exekutivu a zajistit, aby si spřátelené české zbrojovky utrhly co největší krajíc z tohoto sedmdesátimiliardového aliančního balíku, bez ohledu na to, že to zemi uvrhne do hluboké ústavní a diplomatické izolace.

Noční alarm na Ústavním soudě a lobbistické pozadí

Nyní už vše dává dokonalý smysl. Je to právě tento enormní finanční tlak, co vedl k událostem, které nemají v dějinách naší justice obdoby? Je toto ten pravý důvod, proč prezident Petr Pavel tak naléhavě intervenoval u Ústavního soudu? Stojí toto v pozadí neuvěřitelné zprávy, že patnáct ústavních soudců bylo v noci z úterý na středu doslova vzbuzeno a zalarmováno, aby v rychlosti projednali, odhlasovali a papírově vypracovali předběžné opatření, které vládě přikazuje včlenit prezidenta Pavla do delegace?

 

A právě proto ve čtvrtek Petr Pavel tak kategoricky a neústupně prohlásil, že musí stát přímo v čele delegace, a nikoliv fungovat pouze jako její řadový člen? Jako vedoucí delegace má totiž právo podepisovat klíčové dokumenty a garantovat aliančním partnerům, že Česká republika se zbrojního programu zúčastní, i kdyby s tím Babišův kabinet nesouhlasil.

Když k této rovnici připočteme vlivné lobbisty a mocné zbrojařské magnáty, kteří jsou dlouhodobě napojeni na Pražský hrad a kteří výrazným způsobem sponzorovali a podporovali Pavlovu prezidentskou volební kampaň, celý obrázek je kompletní. Skládačka zájmů, peněz a moci do sebe zapadla do posledního dílku.

Hlavní klíčové body:

  • Prezident Petr Pavel požaduje absolutní vedení delegace na summitu NATO v Ankaře navzdory ústavním zvyklostem.
  • Podle slovenského premiéra Roberta Fica se na summitu v zákulisí chystá schválení obřího revolvingového úvěru ve výši 70 miliard EUR ročně.
  • Finanční prostředky mají být využity na nákupy techniky u zbrojařských firem z členských států NATO, což otevírá dveře k obrovským ziskům pro český zbrojní průmysl. Pokud s tím ale česká delegace na summitu nevysloví souhlas, čeští zbrojaři budou z programu vyloučeni.
  • Noční zásah a bleskové předběžné opatření Ústavního soudu naznačují enormní lobbistický tlak ze strany hradních sponzorů a zbrojařských magnátů.

Hradní delegace jako byznysový zájezd pro pětatřicet vyvolených

Poslední dílek do této komplikované vládní skládačky zapadl s plnou intenzitou ve chvíli, kdy na veřejnost prosákly konkrétní personální plány Pražského hradu pro nadcházející cestu do Turecka. Ukázalo se totiž, že prezident Petr Pavel si pro summit v Ankaře naplánoval monstrózní doprovod čítající neuvěřitelných 35 lidí.

Podle zákulisních informací přímo z podnikatelského prostředí prý navíc drtivou většinu tohoto seznamu tvoří prominentní postavy z domácího bezpečnostního sektoru a lidé z okruhu klíčových zbrojních firem. Tento masivní byznysový výsadek tak dává jasnou odpověď na otázku, proč Hrad potřeboval bleskové předběžné opatření Ústavního soudu a proč tak úporně bojoval o možnost diktovat složení i mandát celé výpravy.

 

Kontrast mezi přístupem obou ústavních institucí nemůže být výstižnější a celou situaci ostře komentoval i premiér Andrej Babiš. Ten v exkluzivním rozhovoru potvrdil, že zatímco jeho kabinet v rámci úsporných opatření posílá do Ankary striktně racionální a skromnou delegaci složenou pouze ze 12 členů, prezident se chová, jako by pořádal soukromý zájezd pro své volební sponzory a zbrojařské magnáty.

Tento personální nepoměr definitivně odhaluje, že na summitu NATO nepůjde o reprezentaci zájmů České republiky jako celku, ale o agresivní lobbistický tlak přímo na místě dění. Hradní delegace má zjevně posloužit jako beranidlo, které má českým zbrojařům zajistit přímé napojení na miliardové alianční toky, a to bez ohledu na oficiální protiválečnou linii legitimně zvolené české vlády.

Pražský hrad se snaží o komplexní převzetí zahraniční politiky ČR?

Současný otevřený střet mezi Hradem a Strakovou akademií tak definitivně překročil hranice běžného domácího politického hašteření. Ukazuje se, že pod pláštíkem ústavních kompetencí se hraje cynická hra o astronomické finanční toky, které mohou zásadním způsobem deformovat české podnikatelské i politické prostředí na desítky let dopředu.

Pokud se potvrdí informace, že klíčové státní instituce včetně Ústavního soudu jednají pod skrytým tlakem zbrojařských lobbistů, čelí Česká republika bezprecedentnímu ohrožení samotných základů právního státu a demokratické dělby moci. Nadcházející summit v Ankaře se stane klíčovým lakmusovým papírkem pro budoucnost naší zahraniční politiky.

 

Petr Pavel během prezidentské kampaně, vpravo jeho poradce Petr Kolář

Dvouvládí v české delegaci, kde premiér reprezentuje zdrženlivý, protiválečný postoj a prezident naopak vystupuje jako garant miliardových aliančních zbrojních závazků, hrozí mezinárodní blamáží obřích rozměrů. Autorita České republiky na mezinárodní scéně může být tímto schizofrenním přístupem fatálně paralyzována.

Skutečnou obavou však zůstává, zda pootevřené dveře k sedmdesátimiliardovému revolvingovému fondu nepovedou k definitivnímu podřízení národních zájmů zájmům úzké skupiny vojensko-průmyslových magnátů, a to bez ohledu na ekonomické dopady na samotné občany.

Vláda by proto měla uvažovat o zahájení kroků k odvolání prezidenta Petra Pavla z důvodů ohrožení ústavních principů dělby moci a rovněž z důvodů ohrožení národní bezpečnosti při snaze ovlivňovat a měnit zahraniční politiku vlády. Prezident totiž nejen pošlapává ústavní principy, ale evidentně se snaží sabotovat rozhodování vlády ČR, což je trestný čin velezrady, konkrétně ohrožování jádra demokratického státu, tedy dělby moci.

Dovolené jsou za dveřmi, ale my jsme tu stále s vámi, a to jen díky vám!

Blíží se prázdniny a letní dovolené, což je pro nezávislé servery a jejich financování vždy kritické období, protože lidé mají výdaje s dovolenými a letními pobyty. Konec měsíce se ale blíží, zbývá 5 dní  a potřebujeme vaši pomoc i v době před dovolenými. Nežádáme ale o moc, stačí přispět jen tím, co si můžete dovolit. Nemusí to být moc. Proto, pokud si to můžete dovolit, zvažte prosím příspěvek v jakékoliv výší na provoz našeho projektu na darovací stránce zde.

Přinášíme analýzy a titulkovaná videa, v pátek přinášíme rozbory a “přesahy” na SVCS, a to všechno zdarma a bez jakýchkoliv placených článků nebo placených archivů. Jenže, fyzický provoz našeho projektu už zdarma není. Ten vyžaduje vaši přímou podporu našemu projektu, abychom mohli v našem provozu a v naší práci pokračovat i během prázdnin a i po prázdninách. Proto velké díky vám všem, kteří nám přispějete. A velké díky samozřejmě všem těm, kteří nám tento měsíc již přispěli. Moc vám děkujeme!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Print Friendly, PDF & Email
ZDROJ:
Syrská vláda

Exkluzivní: Syrská vláda bude jednat s tureckým prezidentem Erdoganem o obranném paktu, tvrdí zdroje

Exkluzivní: Syrská vláda bude jednat s tureckým prezidentem Erdoganem o obranném paktu, tvrdí zdroje

6. února.2025

Prozatímní syrský prezident Ahmed al-Sharaa a turecký prezident Tayyip Erdogan by měli v úterý v Ankaře jednat o společném obranném paktu, včetně zřízení tureckých leteckých základen v centrální Sýrii a výcviku pro novou syrskou armádu, uvedly čtyři zdroje obeznámené s touto záležitostí.
Turecko, které je členem NATO,  dlouhodobě podporuje syrskou ozbrojenou a politickou opozici proti svrženému vůdci Bašáru Asadovi, který byl koncem prosince svržen v bleskové ofenzivě vedené silami Šaría.

Ankara se chystá hrát v nové Sýrii významnou roli a zaplnit vakuum po Asadově hlavním regionálním podporovateli  Íránu, což by mohlo vyvolat rivalitu s arabskými státy Perského zálivu a vyvést z míry Izrael.
Uvedené zdroje – syrský bezpečnostní představitel, dva zahraniční bezpečnostní zdroje z Damašku a vysoký představitel regionální zpravodajské služby – hovořily pod podmínkou zachování anonymity, neboť nebyly oprávněny o schůzce hovořit s médii.

Je to poprvé, co se na veřejnost dostaly prvky strategické obranné dohody nových syrských představitelů, včetně podrobností o dalších tureckých základnách.
Podle zdrojů by v rámci tohoto paktu mohlo Turecko zřídit v Sýrii nové letecké základny, využívat syrský vzdušný prostor pro vojenské účely a převzít hlavní roli při výcviku vojáků nové syrské armády.
Nové syrské vedení rozpustilo armádu  a různé povstalecké frakce a pracuje na jejich začlenění do nového vojenského velení.

TURECKÉ LETECKÉ ZÁKLADNY V SÝRII

Představitel regionální zpravodajské služby, syrský bezpečnostní představitel a jeden ze zahraničních bezpečnostních zdrojů z Damašku uvedli, že jednání budou zahrnovat zřízení dvou tureckých základen v rozsáhlé centrální pouštní oblasti Sýrie, známé jako Bádíja.
Jeden z představitelů syrského prezidentství agentuře Reuters sdělil, že Šaría bude s Erdoganem jednat o „výcviku nové syrské armády ze strany Turecka a o nových oblastech nasazení a spolupráce“, aniž by upřesnil místa nasazení.

Turecké prezidentství a syrské ministerstvo obrany na žádost o komentář k této záležitosti ihned nereagovaly.
Ředitel komunikace tureckého prezidentství Fahrettin Altun v pondělí uvedl, že Erdogan a Šaría budou jednat o nejnovějším vývoji v Sýrii a možných společných opatřeních k obnově syrské ekonomiky a dosažení stability a bezpečnosti.
Úředník tureckého ministerstva obrany obeznámený s rozhovory mezi oběma ministerstvy obrany agentuře Reuters řekl, že nemá informace o tureckých základnách v Sýrii a výcviku syrských jednotek v rámci možného obranného paktu.

ÚLOHA TURECKÉ PROTIVZDUŠNÉ OBRANY

Vysoký představitel regionální zpravodajské služby, syrský bezpečnostní představitel a jeden ze zahraničních bezpečnostních zdrojů z Damašku uvedli, že základny, o nichž se diskutuje, by Turecku umožnily bránit vzdušný prostor Sýrie v případě jakýchkoli budoucích útoků.
Druhý hlavní Asadův podporovatel – – Rusko – rovněž jedná s novou damašskou administrativou o osudu svých dvou vojenských základen v Sýrii, námořní základny v Tartúsu a letecké základny poblíž přístavního města Latákíja, uvedl v pondělí Kreml,rozhovoru v lednu.

V lednovém rozhovoru syrský ministr obrany Murhaf Abu Qasra agentuře Reuters řekl, že nové vedení země bude usilovat o vybudování silných vazeb v regionu, „a že díky těmto vazbám budeme moci dobře vybudovat naše vojenské síly“.
Pokud tyto vazby povedou k partnerství „v oblasti vyzbrojování, výcviku, protivzdušné obrany nebo jiných záležitostí – uvítali bychom to,“ řekl Abu Qasra, aniž by zmínil Turecko.
Představitel regionální rozvědky uvedl, že možnými místy pro umístění letecké základny jsou vojenské letiště Palmýra a základna T4 syrské armády, obě v provincii Homs.

VZKAZ KURDSKÝM BOJOVNÍKŮM

Úředník uvedl, že Ankara má zájem zřídit tam základny jako vzkaz kurdským bojovníkům na severovýchodě Sýrie, známým jako Lidové ochranné jednotky (YPG).
Ankara je považuje za prodlouženou ruku Strany kurdských pracujících (PKK), která od roku 1984 vede povstání proti tureckému státu a kterou Turecko i USA považují za teroristickou skupinu.
Turecko pohrozilo vojenskou ofenzivou proti YPG, ale zatím ji odkládá, protože probíhají rozhovory o osudu kurdských sil.
Představitel tureckého ministerstva obrany agentuře Reuters sdělil, že turecká a syrská vojenská delegace si minulý týden vyměnily názory na to, „co lze udělat v obranných a bezpečnostních otázkách, zejména ve společném boji proti teroristickým organizacím, které představují hrozbu jak pro Sýrii, tak pro Turecko“.
„Naše setkání budou pokračovat v rámci potřeb, které nastanou v nadcházejícím období,“ dodal úředník.
Turecký ministr obrany Yasar Guler v prosinci uvedl, že Turecko je „připraveno poskytnout potřebnou podporu, pokud o ni nová (syrská) administrativa požádá.
Ankara může otázku turecké vojenské přítomnosti v Sýrii projednat a přehodnotit s novou syrskou administrativou, „až nastanou potřebné podmínky“, uvedl tehdy Guler.

PODPORA volný blog.news
Prosím podpořte náš projekt!
Jen díky vaší podpoře můžeme pokračovat v činnosti a přinášet vám velké množství nejaktuálnějších necenzurovaných zpráv!
Finanční podpora pro Volný blog.news:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
Platba kartou – WEB banner níže, přes certifikovanou zabezpečenou mezinárodní platební bránu: https://volnyblog.news/clenstvi/

Rusko a Turecko se dohodly na dodávce 1 milionu tun obilí do nejchudších oblastí světa.

Rusko a Turecko se dohodly na dodávce 1 milionu tun obilí do nejchudších oblastí světa.

7.9.2023

Moskva a Ankara se v zásadě dohodly na dodávce jednoho milionu tun obilí. Na pravidelném brífinku to uvedl náměstek ministra zahraničí Ruské federace Alexander Gluško.

„Všechny hlavní dohody byly dosaženy. Očekáváme, že v blízké budoucnosti navážeme pracovní kontakty se všemi stranami, abychom vypracovali všechny technické aspekty schématu pro takové dodávky,“ řekl.

Podle něj v tuto chvíli ruští a turečtí diplomaté pracují na technických nuancích systému dodávek zemědělských produktů do nejchudších oblastí světa.

Dodal také, že strany budou muset zvážit otázky související s logistikou, trasami, cílovými zeměmi a jejich počtem.

Komentář ruského ministerstva zahraničí na webových stránkách ministerstva uvádí: „Rusko bude nadále vyvážet domácí potraviny a hnojiva, což pomůže stabilizovat světové ceny a zlepší jejich celkovou dostupnost. Pokračujeme také ve snaze darovat naše produkty těm, kteří to potřebují. Zejména ruská hnojiva již byla odeslána do Malawi (20 000 tun) a Keni (34 000 tun). V nadcházejícím období se plánuje expedice takových hnojiv do Zimbabwe (23 000 tun), Nigérie (34 000 tun) a Srí Lanky (55 000 tun). Kromě toho se do konce roku plánují bezplatné dodávky 200 000 tun ruské pšenice do Somálska, Středoafrické republiky, Burkiny Faso, Zimbabwe, Mali a Eritrey. Společný projekt Ruska je také extrémně žádaný, Turecku a Kataru za dodávku 1 milionu tun obilí z Ruska ke zpracování v Turecku s následnou bezplatnou dopravou do nejchudších zemí. Navíc mluvíme o přibližně stejném objemu potravin, které byly v průběhu roku odeslány potřebným v rámci černomořské iniciativy.“

Iniciativu zorganizovat dodávku 1 milionu tun ruského obilí do Turecka za zvýhodněnou cenu s finanční podporou Kataru podal ruský prezident Vladimir Putin 4. září. Obilí bude zpracováno v tureckých podnicích a odesláno do nejchudších zemí. Hlava státu zdůraznila, že dohoda mezi Ruskem, Tureckem a Katarem nenahradí černomořskou dohodu o obilí, ale stane se „obrovským příspěvkem“ k řešení problémů.

Na základě materiálů z webu Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace , Interfax , TVC , NTV

 

ZDROJ:https://www.stoletie.ru/lenta/rossija_i_turcija_dogovorilis_o_postavke_1_mln_tonn_zerna_257.htm

 

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

Ruská ropa nachází „dokořán otevřená“ zadní vrátka do Evropy, říkají kritici

Ruská ropa nachází „dokořán otevřená“ zadní vrátka do Evropy, říkají kritici

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

21.3.2023

Prostředníci vydělávají na tom, jak ruská ropa nachází nepřímé cesty na evropský trh, tvrdí politici a zasvěcenci z oboru.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová prohlásila závislost Evropy na ruské ropě a plynu za „historii“.

Jiní, od vysokých ukrajinských úředníků po europoslance a odborníky z branže, ale říkají, že tato kapitola historie se stále píše.

Značná množství ruských uhlovodíků, zejména ropy, stále proudí kolem sankcí a na evropský trh, říkají, vydělávají platby, které financují válečnou mašinérii Vladimira Putina.

„Měl jsem přítele v New Yorku v 90. letech, který si stěžoval, že se mu švábi dostanou do bytu jakoukoli dostupnou dírou – to je to, co Rusko dělá se svou energií,“ řekl pro POLITICO Oleg Ustenko, ekonomický poradce ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. „Musíme opravit tyto díry, abychom zabránili Rusku přijímat tyto krvavé peníze, které používají k financování vojenské mašinérie, která ničí naši zemi a zabíjí naše lidi.“

Surová ropa je notoricky obtížné sledovat na globálních trzích. Může být snadno smíchán nebo smíchán s jinými zásilkami v tranzitních zemích, čímž se efektivně vytvoří větší dávka ropy, jejíž původ nelze určit. Proces rafinace, nezbytný pro jakoukoli praktickou aplikaci, také odstraňuje všechny stopy původu suroviny.

Složitá síť lodních společností, nesoucích vlajky nevyzpytatelných offshore jurisdikcí, přidává další vrstvu tajemství; někteří byli obviněni , že pomáhají Rusku skrývat původ jeho vývozu ropy pomocí různých prostředků.

„Na rozdíl od plynovodu je trh s ropou globální. Systémy swap a síťování a míchání odrůd jsou běžnou praxí,“ řekl Michail Chodorkovskij, prominentní exilový kritik Putina a bývalý generální ředitel ropného a plynárenského gigantu Jukos.

„Výsledkem embarga je výrazné zvýšení ruských přepravních nákladů, významné přerozdělení příjmů ve prospěch zprostředkovatelů a určitá dodatečná sleva kvůli zúžení trhu kupujících.“

Hrubá řešení?

EU do značné míry zakázala ruská fosilní paliva od invaze na Ukrajinu v únoru 2022, s výjimkou omezeného množství ropy, plynu, zkapalněného zemního plynu (LNG) a ropných produktů.

Ale velké objemy ruské ropy – větší zdroj příjmů než plyn – jsou stále dodávány na globální trhy, což vede některé odborníky k podezření, že si cestu na evropský trh nacházejí zadními vrátky.

„Od zavedení sankcí zůstávají objemy ropy, které Rusko vyváží, víceméně stabilní,“ řekl Saad Rahim, hlavní ekonom globální společnosti Trafigura pro obchodování s komoditami. „Je možné, že ruská ropa se stále prodává do EU a západních zemí přes prostředníky.“

Jedna potenciální cesta do Evropy vede přes Ázerbájdžán, který sousedí s Ruskem a je výchozím bodem ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan (BTC), provozovaného společností BP. Přístav Ceyhan v Turecku je hlavním zásobovacím uzlem, ze kterého se do Evropy přepravuje ropa; také dostává velké množství z Iráku prostřednictvím ropovodu Kirkúk-Ceyhan.

François Bellamy, francouzský europoslanec a člen výboru Evropského parlamentu pro průmysl, výzkum a energetiku, v nedávné otázce na Komisi vyjádřil podezření ohledně této trasy. Údaje ukazují, že Ázerbájdžán vyvážel o 242 000 barelů denně více, než vytěžil od dubna do července loňského roku, řekl, že jde o velkou marži oproti domácí produkci, která minulý měsíc činila 648 000 barelů denně a podle ministerstva dlouhodobě klesá. postavy.

„Jak může země snížit svou produkci a zároveň zvýšit export? V číslech je něco naprosto nekonzistentního a tato nekonzistence vytváří podezření, že jsou sankce obcházeny,“ řekl Bellamy.

Mluvčí Komise uvedl, že pracuje na odstranění mezer v sankčních režimech, a jmenovala bývalého velvyslance EU v USA Davida O’Sullivana zvláštním vyslancem, který má za úkol bojovat proti obcházení předpisů. Úředník také poukázal na to, že údaje, které Bellamy cituje o ázerbájdžánských ropných transakcích, nejnovější veřejně dostupné, „se staly předtím, než sankce vstoupily v platnost, takže o vyhýbání se sankcím tam nemůže být řeč“.

„Ázerbájdžán nevyváží ruskou ropu do EU prostřednictvím ropovodu BTC,“ řekl mluvčí tamního ministerstva zahraničí Aykhan Hadžizada a dodal, že ačkoli „Ázerbájdžán nadále používá veškerou ropu bez sankcí bez ohledu na zdroj“, „zůstává odhodlána provádění svých dodavatelských a obchodních operací s maximální péčí a pečlivostí v souladu s příslušnými zákony a předpisy.“

Společnost BP byla již dříve nucena popřít , že by ropovod BTC přepravoval ruskou ropu, a údaje, které má společnost POLITICO pro dodávky ropy z Ceyhanu, ukazují nedávný pokles objemu vývozu do EU z přibližně 3 milionů tun za měsíc (asi 700 000 barelů za měsíc). den) na začátku roku 2022 na přibližně 2 miliony tun měsíčně v tomto roce.

Hladké operace

Turecko však loni zdvojnásobilo svůj přímý dovoz ruské ropy a odmítlo uvalit sankce na ruskou ropu, přestože Ukrajině současně nabídlo vojenskou a humanitární podporu.

Finské Centrum pro výzkum energie a čistého vzduchu (CREA) koncem loňského roku varovalo , že „se objevuje nová trasa pro ruskou ropu do EU přes Turecko, rostoucí cíl pro ruskou ropu“, kde se rafinuje na ropné produkty. nepodléhá sankcím a prodává se dál.

„Máme dostatek důkazů, že některé mezinárodní společnosti nakupují rafinérské produkty vyrobené z ruské ropy a prodávají je do Evropy,“ řekl Ustenko, poradce Zelenskyj. „Je to zcela legální, ale naprosto nemorální.“ To, že je to povoleno, neznamená, že s tím nemusíme nic dělat.“

V pondělí zveřejnila britská nevládní organizace Global Witness zprávu , která zjistila, že ruská ropa se trvale prodává za ceny daleko přesahující limit 60 dolarů, který země G7 zavedly v prosinci minulého roku.

„Skutečnost, že ruská ropa nadále proudí světem, je rysem, nikoli chybou západních sankcí,“ řekla Mai Rosnerová, aktivistka, která na zprávě pracovala. „Vlády nabídly průmyslu fosilních paliv dokořán otevřená zadní vrátka a obchodníci s komoditami a velké ropné společnosti využívají těchto mezer, aby pokračovali v podnikání jako obvykle.“

 

Dočetli jste jeden z našich článků?
Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolný příspěvek, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování Volného blogu a také investicí do jeho budoucnosti.
Více o financování zdola se dozvíte ZDE: https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/