Archív značky pro: prezident

Vidlákovy kydy

Po prohrané bitvě

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

28.1.2023

Je dobojováno, jasným vítězem voleb je Petr Pavel, který získal víc než 58% hlasů. Andrej Babiš získal víc než 41%. Není o čem spekulovat, není důvod něco zpochybňovat, výsledek je nad slunce jasnější. My si musíme říct, co Pavlovo vítězství znamená a co nám to všem přinese.

Začnu barvotiskovou příhodou. Včera ráno jsme si picli prasátko, pěkně si ho paříme, škrábeme štětiny… a najednou telefonát. Policie. Prý abych se dostavil v příštím týdnu na stanici, protože moje psaní už natolik leží někomu v žaludku, že se to dostalo až k nim. Ne, žádné detaily nevím a asi se je ani nedozvím. Ale je to taková pěkná symbolika. Prezidentem se stal generál a nad blogery se smráká. To vše v jeden den.

A to je první výsledek voleb. Generál Pavel se nijak netajil, že bude klidu a řádu dosahovat zasahováním proti těm, kteří dělají problémy, kladou nevhodné otázky, mají pochybnosti o směřování naší země a chtěli by to jinak. Fialova vláda chce přesně to samé. Jedna a jedna jsou dvě. V tomto ohledu zřejmě Pětikolka nebude na nic čekat a generál také ne. Brzy už si policie nebude zvát blogery na stanici, ale dojde si pro ně se zatykačem.

Budu muset maličko přehodnotit své úmysly s distribucí mé knihy. Původně jsem s ní chtěl objet republiku, ale nějak si nejsem jistý, jestli to vůbec ještě stihnu. Vy, co jste mě podpořili a chcete moji knihu, tak si ji budete moci vyžádat pro zaslání domů. Již brzy ve vašich kinech…

Druhým výsledkem voleb je celkem unikátní situace, kdy jedna víra ovládla v podstatě všechny mocenské instituce v zemi. Na jednu stranu je to pro nás průšvih, na stranu druhou se poprvé od revoluce nemůže vláda vymlouvat na sněmovnu, senát, ústavní soud nebo prezidenta. Všichni táhnou za jeden provaz, mají všechnu moc a tedy i všechnu odpovědnost.

Třetím výsledkem voleb je potvrzení stávajícího stavu, který se projevil už v parlamentních volbách, ale dal se ještě svést na milion propadlých hlasů. Komunální a senátní volby už ukázaly, že se jedná zřejmě o trend, ale ještě se to dalo brát jako náhoda. Volbu prezidenta bychom už měli brát vážně a nemá smysl se na něco vymlouvat. Celkem jednoznačně se ukázalo, že v této situaci není jak vyhrát.

Řekneme si pár faktů:

Volební účast byla o dvě procenta vyšší, než v prvním kole. O cca 140 tisíc voličů. Andreje Babiše v podstatě volili všichni jeho voliči z prvního kola, pak i všichni voliči Jaroslava Bašty a ještě získal 200 tisíc dalších voličů, kteří buď k volbám v prvním kole nepřišli a nebo volili někoho z ostatních kandidátů.

Pokud to budu brát takto, pak babišova kampaň měla logiku. Babiš o nic nepřišel, získal všechny voliče od SPD, přesvědčil 140 tisíc voličů navíc, aby přišli k volbám a volili ho… a ještě posbíral nějaké drobky u ostatních kandidátů. Vzhledem k tomu, jakou kvadraturu kruhu museli jeho marketéři řešit, tak neodvedli vůbec špatnou práci. Dokázali navýšit babišův výsledek z prvního kola. Ale stejně nebylo jak vyhrát.

Z tohoto hlediska vlastně vůbec nevadilo, že Babiš mluvil o Gerasimovi, jako o vrahovi, byl poměrně hodně protiruský a byl proti Okamurovi. Stejně posbíral jeho hlasy. A pokud je neposbíral, tak místo nich dostal hlasy středových voličů, kteří mu ztrátu hlasů z SPD bohatě vyrovnali. Veľký Bocian hrál vlastně docela dobrou hru, ale měl od začátku nedostatečné karty. Většinový volič nám nevěří, že jsme na pokraji války, nevěří, že se chystá jejich ožebračení a nevidí problém v omezování svobody slova. To je prostě realita. Babišova kampaň se dostala do každé domácnosti, ale s 58% voličů to nehnulo.

Na druhou stranu, díky výrazné Babišově prohře utekl Okamura hrobníkovi z lopaty. Může teď klidně vyhlásit, že to od začátku věděl, že mu bylo jasné, že oligarcha agrobaron nikdy nevyhraje, protože Babiš není autentická opozice, tou je pouze a jedině SPD a Babiš prostě není cesta. Může dodat něco o tom, že kdyby byl Pavlovým soupeřem Bašta, mohlo by to vypadat úplně jinak. Prohra Babiše značně neutralizuje chyby, které SPD před vlastní volbou udělala.

Tato volba prostě ukázala naše limity. Jestliže v minulých prezidentských volbách liberální demokracii chybělo pár desítek tisíc hlasů, teď už jim jich asi sedm set tisíc přebývalo. Když si vezmete, že za těch pět let zemřelo cca 500 tisíc lidí a nových 500 tisíc lidí dospělo a dostalo volební právo, tak máte celý volební výsledek bez problémů vysvětlen. Je nás prostě míň a zatím to na větší změnu smýšlení ve společnosti nevypadá.

Babiš může pokračovat v tom, čemu sám pomáhal teď během volební kampaně – může se stát hegemonem opozice, hlasem chudších lidí a seniorů, může se rozkročit směrem k alternativě, i k SPD. Ale i pokud to bude dělat dobře, nikdo ho nepřibere do hry. Bude mít svých 40% (nebo ANO a SPD budou mít spolu 40%), ale to nebude stačit na vládu. Těch zbylých 60% prostě volí současné směřování a naše síly jsou prostě menší, Halík… jsou kurva menší.

Nebo se Babiš může snažit dělat to, co dělal předtím, než si uvědomil, že se bez širší podpory prezidentem nestane. Být zase středovým hnutím. Ale jeho osoba je pro pětikolku tak nepřijatelná, že by musel udělat předsedu hnutí z někoho jiného a sám se z politiky stáhnout a řídit to odněkud ze zákulisí.

Obě cesty hnutí ANO neskýtají žádné velké možnosti. Pokud ANO bude autenticky opoziční, tak může mít 40% hlasů, ale nikdo ho nevezme do vlády. Nebo bude středové, má šanci se sblížit s ODS, ale zároveň přijde o radikálnější voliče, bude slabší a stane se takovými druhými Modroptáky. Se vším, co to bude obnášet.

Dovolím si jednu dlouhodobou věštbu – pokud se ve společnosti nějak rapidně nezmění nálady, tak hnutí ANO sice možná vyhraje příští parlamentní volby, ale bude zase v opozici. Změna u nás nastane jedině tak, že se celá současná koalice strašlivě zdiskredituje a nebo se tu objeví nějaká jiná strana, která dokáže svým programem sebrat Pětikolce skoro milion voličů a zároveň dokáže spolupracovat s Babišem (případně i s SPD), což považuju za naprosté sci-fi.

Tyto volby podle mě ukázaly, že radikalismus na naší straně spektra nemá žádný smysl. Soutěžíme o stále stejné voliče a ani velmi vyhrocená kampaň a velmi vážná témata na tom nic nezměnila. Ani válka za humny na tom nic nezměnila, ani vysmátý ksicht Blyštivého Péti na tom nic nezměnil. A budu si muset promyslet, jestli má smysl jakékoliv další demonstrování. Pětikolka potvrdila, že má většinu. Za takových okolností bychom nejspíš byli totéž co Milion chvilek.

Babišův volební výsledek prostě ukázal čtyřicetiprocentní limity opozice a dokud se nevyplní všechny ty dezinformace, o kterých jsme mluvili, tak se se na těchto limitech nic nezmění. V této chvíli nám zbylo jedno jediné – kus té jednoty, která tu v posledních dvou týdnech vznikla. Byli jsme si schopní podat ruce a shodnout se na kandidátovi, který rozhodně nebyl bez vady. Měli bychom si to hýčkat.

ZDROJ: https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/po-prohrane-bitve

Vidlákovy kydy

Souboj herezí

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

28.1.2023

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Dnes se to celé rozlouskne. Brzy odpoledne budeme vědět, kdo volby vyhrál a stane se na příštích pět let naším prezidentem. Všechno už bylo řečeno, voliči se rozhodli. Hlasy pak sečte volební komise ručně a vyvěšené výsledky je možné překontrolovat. Mluvit o volebních podvodech nemá smysl. Ano, stávají se chyby, jako když v jednom obvodě v Brně sečtou víc hlasů, než kolik přišlo voličů, ale že by někdo dokázal ovlivnit výsledek voleb tím, že by rozpečetil v noci stovky uren a vyměňoval v nich volební lístky, to je poněkud mimo realitu. Dostal jsem vícero zpráv od svých čtenářů, že si dali práci a po prvním kole ve svém okrese překontrolovali některé vyvěšené volební výsledky a všude to sedělo.

Já musím říci, že jako orákulum teď selhávám. Fakt nevím, jak to dopadne a cvrkot na mém blogu, který mi byl vždycky dobrým vodítkem, mi tentokrát nic nesignalizuje. Takže se nebudu ztrapňovat nějakým odhadem. Netroufnu si ani říct, jestli budou výsledky těsné a nebo uvidíme výrazné vítězství jednoho kandidáta. Proto si jen popíšeme, co jsem během kampaně viděl a co jsem neviděl.

Letošní druhé kolo voleb bylo v podstatě soubojem herezí. Dualismus proti chiliasmu. Petr Pavel zdůrazňoval dualistické pojetí dvou světů – toho správného, kde žije on a toho špatného, kde žije Babiš. Svět dobra a svět zla. Lidé na to reagovali. Svět dobra se (nejen) rétoricky pustil do těch zlých. To tak bývá…. palte a řežte, Bůh si rozpozná své věrné… Andrej Babiš zase chiliasticky zdůrazňoval, že když nebude zvolen on, bude to konec světa, protože vláda dostane možnost dokončit svoje plány s ožebračováním tohoto národa. I na toto lidé reagovali a někdy jsem měl pocit, že se vlastně máme dneska odpoledne sejít v bílých pláštích na vrcholu Řípu a tam čekat na apokalypsu. To je totiž to jediné, co si troufám předpovědět… i když jdeme volit Babiše, jsme připraveni na to, že to nedopadne.

Největší fór je v tom, že obě hereze jsou letos pravdivé. Svoboda slova jde do kytek, Paveljugend sbírá v Jablonci i Děčíně první zkušenosti, jsme na hraně přímého zatažení do války, brzy budeme ukrývat uprchlé Ukrajince, aby nemuseli doma do mlýnku na maso… všímáte si, jak se během dvou měsíců plynule přešlo od ukrajinské ofenzívy proti Melitopolu a Krymu k ruské ofenzívě v Doněcké oblasti či proti Záporoží? Aneb, není to obr Koloděj, je to princ Jasoň. ERÚ potvrdil, že lidi nezvládají platit své účty za energie, ale Němci dokázali sehnat dost plynu a zásobit i nás… zatím. Ale nic to nemění na tom, že jsou to pořád hereze a jak se začnou zhmotňovat, tak je vždycky zaděláno na průšvih.

Letos totiž v kampani úplně zanikly jakékoliv umírněné středové proudy. Před pěti roky bylo možné v komentářích najít celou řadu příspěvků, které se snažily posuzovat kandidáty tak nějak objektivně. Dělali jsme to i my na Kydech. Byl to tehdy velký souboj, ale ještě o nic nešlo. Letos jsem zaznamenal pouze Moniku Čírtkovou a Dana Vávru. Ti jediní ještě včera vypadali, že mají nadhled a nedělají z toho ani válku světů ani konec světa. Hlas Michala Kocába, že nemůže volit ani jednoho kandidáta, či hlas Svobodných, to vše v podstatě zaniklo ve vyhrocené diskusi.

V kampani jsem prakticky neviděl žádné pozitivní momenty. Jen chyby. Nezaznamenal jsem žádnou výraznou situaci, kdyby by se jeden kandidát odpoutal od druhého a i jeho odpůrci by mu přiznali, že byl dobrý, nebo že by se mu povedla debata, případně, že svého soupeře přehrál s rozdílem třídy. Letošní volba není o tom, že by někdo svým umem vyhrál, ale spíš o tom, že někdo si to svými chybami (i chybami jiných) prohrál.

S úsměvem vzpomínám, jak Zeman před deseti lety musel vyrábět téma do voleb z kanálu Dunaj-Odra-Labe… to byly zlaté časy, když se řešilo, jestli to je, nebo není dobrý nápad. Letos byla témata mnohem přímočařejší – Mír vs. válka, dezoláti vs. lepšolidi, evropská solidarita vs. vysoké ceny energií, referendum o vládě (už druhé), svoboda slova vs. boj proti dezinformacím, Praha a láska proti vsi a nenávisti, dobro proti zlu…

Jak říkával kdysi na svém blogu Petr Kubáč – co lidi chtějí, to taky dostanou – ta témata nejsou falešná. Jsou skutečná. Skutečně se hraje o to, co v kampani zaznělo. Kdyby to lidi nezajímalo, tak to do debaty nikdo nebude vnášet. To platí především pro ty, kteří se cítí být neutrálními a chtějí hlasovat prázdnou obálkou. Ten boj se stejně odehraje, protože je na něj založeno. Teď se odehrává ještě pořád pomocí volebních hlasů. Bude-li se odehrávat pomocí rvaček nebo kulek, k čemu vám bude neutralita, když se dostanete do obousměrné palby? Přemýšlejte o tom. Petr Hampl správně poznamenal, že volby nevytvářejí politikovi moc, ale jsou měřítkem moci. Pomocí voleb nekrvavou cestou zjistíme, kdo by u nás vyhrál občanskou válku. Tak u urny nepoužívejte slepé náboje.

Já mám dnes doma další zabijačku… v době vyhlašování výsledků budu zřejmě zrovna plnit jitrnice a jelita. Reakci na výsledek samozřejmě napíšu, ale určitě nevyjde s předstihem. Tipovat nebudu, netroufám si ani na odhad rozdílu hlasů mezi vítězem a poraženým, jen zopakuji, že letos o vítězi nerozhodne kandidátův výkon, ale spíš chyby, které ten či onen udělal.

V následujících dnech si to podrobně rozebereme.

ZDROJ: https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/souboj-herezi

babiš pavel

Podle článku 5 smlouvy o NATO nemá Česká republika žádné „spojenecké závazky“!!!

Celý článek si můžete poslechnout v audioverzi ZDE:

Severoatlantická smlouva

Washington, DC, 4. dubna 1949

  • 4. dubna 1949 – Poslední aktualizace 9. prosince 2008 13:22

Článek 5

Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti. Každý takový útok a všechna opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.

ZDROJ: https://www.nato.int/cps/en/natohq/official_texts_17120.htm?selectedLocale=cs

Logo NATO

Závislá dezinformační média (např. Aktuálně.cz, Forum24, Novinky.cz a další) útočí na Andreje Babiše za výrok, že by neposlal vojenskou pomoc Polsku v případě jeho napadení. Presidentský kandidát se nechal touto hysterickou kampaní trochu zmást a zcela zbytečně svůj výrok následně mírnil.

V článku 5 smlouvy o vzniku NATO bychom ale slova jako „závazek“, „musí“, „je povinen“ hledali marně Prostě tam nejsou. Slovní spojení „spojenecké závazky“ nebo „plnit spojenecké závazky“ jsou tudíž zjevnou dezinformací, kterou ovšem závislá média donekonečna opakují a pan Cemper a další strážci a „ověřovatelé faktů“ to ignorují. Podle článku 5 smlouvy o NATO Česká republika žádné spojenecké závazky nemá!!

Americký „štěkozuřipes“ Martin Fendrych znění článku 5 Washingtonské smlouvy ocitoval ve svém textu „Babišovi nezáleží“ na aktuálně.cz. Každý Fendrychův čtenář si tam mohl přečíst, že dotčený článek obsahuje pouze sloveso „považovat“ („consider“), takže veškeré „spojenecké závazky“ a „záruky bezpečnosti“ spočívají v onom „považování“. Členské státy budou považovat útok na jeden z nich na útok na všechny a přijmou opatření, která budou považovat za vhodná (třeba poslat balenou vodu). Žádné závazky, žádné záruky bezpečnosti! Propaganda a lež od samého počátku.

Onen slavný článek 5 dává pouze možnost vstupu do války tím, že připouští vojenskou pomoc v případě napadení jiného. A to vyhovuje zejména Anglosasům (Velká Británii + USA), kteří v době před rokem 1949 museli ke svému vstupu do válek organizovat různé provokace (atentát na následníka trůnu v Sarajevu, pogrom na Němce v Polsku v létě 1939, provokování Japonska k útoku na Pearl Harbor apod.). Oba jmenované státy přitom vždy odmítaly jakákoli jednání jak před vznikem konfliktu, tak během konfliktu. Situace se nyní opakuje na Ukrajině – viz odmítání jednat s Ruskem o bezpečnostních zárukách, ozbrojené provokace, atentáty, Minské dohody jen na oko apod.

Prezidentský protikandidát Petr Pavel na situaci reagoval oznámením, že jako president co nejdříve Polsko navštíví. Tedy to Polsko, které v roce 1918 obsadilo Těšínsko a vyprovokovalo tzv. sedmidenní válku, Polsko, které se v roce 1938 přiživilo na mnichovském diktátu a obsadilo Bohumín a další československá území, Polsko, které v roce 1945 vyhnalo všechny Čechy z Kladska a Slezska. Z takové historické zkušenosti lze ovšem usuzovat, že „Polsko, náš spojenec v NATO“ by v případě napadení ČR na pomoc nejspíš přispěchalo, ale možná s cílem pokusit se opět „přifařit“ nějaké další území.

Babišova slova o nepomoci Polsku jsou proto výrokem zralého a historie znalého státníka! Jako prezident by měl plné právo nesouhlasit s jakoukoli materiální či dokonce vojenskou pomocí napadenému členskému státu a smlouva o založení NATO mu v tom nijak nebrání. Jediný závazek, který tato smlouva obsahuje, je závazek dodržovat Chartu OSN, který se ovšem nedodržuje (viz útok na Jugoslávii apod.). Členství v NATO je proto jen zdrojem problémů, nákladnou zbytečností a výtahem ke kariéře pro lidi typu Petra Pavla. Zárukou bezpečnosti není v žádném případě.

ZDROJ: Czech Free Press https://www.czechfreepress.cz/pavel-krivka/podle-clanku-5-smlouvy-o-nato-nema-ceska-republika-zadne-spojenecke-zavazky.html

kampaň

Dalši kampaň za nama. Polityci se směju, z lidi kape krev

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Blog – převzato z blogu Ládi Větvičky

26. 1. 2023 
Mam taky divny pocit, že nam to robi schvalně. Od roku 2010 do roku 2030 su enem dva roky, kdy nebyly a nebudu jakesik hlupe volby. Prezident, parlament, senat, eurosajuz, kraje, obce a ja nevim co všecko.

A do teho bilbordy, reklamy na kandydaty, reklamy proti kandydatum, volebni schuze, vlajky, fangličky, neustala propaganda v medyjach…

Bolševik robil raz za štyry roky volby, kere žadnyma volbama nebyly, ale stejně tam člověk musel valit, jinak by se člověk nedostal ani do Chalupek, ne tak na Krk. A tihle novi šašci zas přišli ze systemem, kery ma každeho znechutit, bo ma pocit, že ten volebni hnus každeho 1. ledna začina, ale nikdy nekonči.

Mame teho zapotřebi? V zitřejšich volbach budeme vybirat mezi Losnu a Mažňakem, komunystu nebo komunystu, ulizanym Fantomasem nebo proradnym Netopyrem. Z lidu kape krev, jak su všeci rozhadani. Hadaju se v rodinach, hospodach aji na naměsťach. Čert nam byl dlužny taku cypovinu jako prezidentske volby. Kdyby byla veřejna volba prezidenta před sto rokama, Masaryk by nikdy neprošel. Měl vroubky u naroda, a to se neodpušťa.

Přitem jaky je rozdil mezi kandydatama? Jeden byl agentem Moskvy a Wošinktona, druhy se schazal s bolševicku policiju, s keru se ten prvni schazal už z pryncypu věci. Jeden jak druhy. Tuž jak ma člověk rozhodnut? Zkuste si řict – dal bysem svoju dceru zelene gumě, kera robila pro obě strany? Ale je zas tak hezky oblečeny, pysk vystajlovany, fajně lingvistycky vycvičeny, nerobi skoro žadne chyby. Anebo bysem dal dceru mezinarodnimu obchodnikovi, kery neumi pořadně česky, plete pate přes devate, dojebal tuto republiku tajak žadny jiny? Ale co když ten prvni ju dojebe ještě vic, až se dostane ke korytu? V životě v polityce nebyl, jedine, co umi, je vydavat rozkazy. A hlavně je přijimat.

Tuž, těžka volba.

Je třiatřicet roku po plyšaku, kdy došlo k pokojnemu předani moci od komunystu k tym komunystum pravdolaskařskym.

Představte si, že třiatřicet roku po valce, v roce 1978 se do Německa vracaju dva chlopi. Oba dva byli v NSDAP, ale to byl v te době taky zvyk pro ty, keři chtěli čehosik dosahnut. Jeden robil pro firmu s chemickyma produktama, řekněme BASF. Nic zleho nezrobil. Pravda, stykal se se sudruhama ze strany, ale to se tak nějak tenkrat robilo. A su tam jakesik nejasnosti s financovanim jakehosik Orliho hnizda. Nebo jineho fogla, to neni podstatne.

Druhy robil pro Abwehr. Byl už dobře vycvičeny pro vysazeni v tylu nepřitela, ale jak na potvoru, valka skončila. Co fčil? Držet se přisahy bude znamenat ztratu naprosto všeckeho. Mohl by maximalně tak hlidat vrata v ulici Polityckych vězňu. A tak zapomina na přisahu a přeběhne na druhu stranu. Na tym přece neni nic špatneho. Je mlady, ma znalosti, tuž byla by škoda, aby šel kajsik hazat lopatu. A tak přebiha na druhu stranu, proti kere byval cvičeny.

A po třiatřiceti rokach se potkavaju, aby se jeden z nich stal řišskym kancleřem.

Těžka volba, co?

Tuž utřete si krev z rozbitych pysku, jednemu z nich to hoďte, zaplaťte přišerne ceny za eletryku, plyn, žradlo, poděkujte politykum za inflaci, kera vam enem za loňsky rok ukradla z uspor okolo 20% a přišti rok vas čeka podobna šaškarna.

Taky divny smich je slyšet ze zakulisi, že? To se vam fialova sebranka směje a těši, až po volbach rozjede tu svoju rakušacku maškaradu naplno. Bo jestli zme ve valce, jak tvrdi jeden z kandydatu, pak si chystejte neenem peněženky, ale aji maskače.

Ladik Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Poruba

Zdroj: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=797263

větvička

Dvakrat zme si postavili do čela generala a přišly zle dny. Zrobime to po třeti?

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

25. 1. 2023 

Blog – převzato z blogu Ladislava Větvičky

Poprve se postavil general do čela vlady v roce 1938. Podruhe se dostal general do funkce prezidenta v roce 1968.

Aji když se rozjařeny lid radoval, bo v tom viděl šanci na lepši vyvoj, velice rychle nasledovaly největši prusery v našich dějinach.

V roce 1938 po protestach lidu byl do čela vlady postaveny legionařsky hrdina, general Syrovy. Lid se zklidnil a myslel si, že s generalem bude všecko lepši. Bohužel, general byl enem loutka v Benešovych rukach. Neodvolal souhlas předchozi vlady s odstoupenim pohraničnich uzemi Německu a tak po tydnu ve funkci mohl enem tak čumět, jak Němci se suhlasem předchozi československe vlady a pod dozorem Francuzu, Britu a Italu zabiraju uzemi, kera po tisic roku patřila k zemim Koruny česke.

V roce 1968 byl zvoleny prezidentem general Svoboda, legionařsky bojovnik, hrdina prvniho aji druheho odboja. Po cele řadě pozityvnich kroku při podpře reformniho procesu se ještě zasadil o zachranu internovanych polityku, odvlečenych do Sovětskeho svazu, pak už ale nedokazal překročit svuj stin. Podilel se na přijeti kapitulačniho Moskevskeho protokolu, na druhu stranu se po skončeni jednani odmítl vratit do Prahy bez Františka Kriegla, kery Moskevský protokol odmítl podepsat. Pak už nasledoval enem podpis obuškoveho zakona v srpnu 1969, neschopnost zabranit masivnim čistkam a umrtveni života ve společnosti a neschopnost přibrzdit normalizaci.

Takže fčil se nam do vedouci funkce hlasi třeti general, hrdina boju z Jugošky, prověřeny kadr z Moskvy i Washingtonu, pokud mu to teda hodite.

Přemyšlajte dobře, abychom si to pak nemuseli hodit my.

Ladik Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Praskly hrad

Zdroj: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=797239

Vidlákovy kydy

Koláři Koláři, práce se ti nedaří

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

27.1.2023

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Přátelé, dneska si zahraju na svého blogerského kolegu Vlka. Můj bratr vládne angličtinou podstatně lépe než já a tak je schopen číst i anglické zpravodajství. Před několika dny se k němu dostal docela zajímavý odkaz, který jsme nemohli nechat jen tak.

Vězte, že v USA existuje komunistická strana. A tato americká komunistická strana vydávala od roku 1944 až do roku 2016 takové svoje americké Haló noviny. Jedná se o časopis „Political Affairs“ Anglická Wikipedie o něm píše (v automatizovaném překladu):

Political affairs byly při svém založení teoretickým orgánem komunistické strany, USA , obecně publikovaly články určené téměř výhradně členům KSČ. Koncem 90. let se tato role změnila. Political affairs se zbavily role vnitřního orgánu komunistické strany a zaujaly širší postoj. Poskytuje marxistické pohledy na mnoho současných problémů a zapojuje se do teoretických diskusí relevantních pro marxisty a dělnické hnutí. Kromě článků věnovaných národní a mezinárodní politice časopis nabízí poezii, recenze knih, příležitostné recenze hudby a filmu, rozhovory a příležitostné povídky.

Publikaci lze vysledovat až k The Masses , slavným novinám Greenwich Village z 10. let 20. století. Poté, co byl potlačen vládou, noviny pokračovaly jako Osvoboditel . Nezávisle na tom založili Přátelé sovětského Ruska v roce 1919 další měsíčník Sovětské Rusko . V roce 1924 byl název změněn na Sovětské Rusko obrázkové . Konečně William Z. Foster zahájil činnost Labor Herald jako oficiální publikaci své odborové vzdělávací ligy v březnu 1922. Když Workers Party of Americabyla konečně konsolidována jako jednotná nadzemní komunistická strana ve Spojených státech, bylo rozhodnuto, že strana by měla mít teoretický měsíčník i deník, v souladu s Leninovou směrnicí v Co je třeba udělat?

V těchto novinách vyšel v roce 2008 článek o šedé eminenci našeho generálského kandidáta Petra Koláře o jeho působení v USA jako českého velvyslance. Tehdy ještě v USA panovala téměř absolutní svoboda slova, Cancel culture byla teprve v plenkách a tak se mohly říkat věci nevídané a neslýchané. Z mé strany je to taková pěkná tečka za tím naším volebním případem. Než si člověk plivne do dlaní a sevře meč, zpravidla ještě ucedí nějakou nadávku… Tohle by tomu docela dobře odpovídalo.

Článek v originále najdete zde: http://www.politicalaffairs.net/agent-kolar-bush-s-new-hope-for-destabilizing-cuba

Zde je automatizovaný překlad článku:

Agent Kolar, Bushova nová naděje na destabilizaci Kuby

Bushova administrativa, která až dosud věřila, že se jejím kubánským žoldákům podaří destabilizovat zemi, smazala svou malou důvěryhodnost v otázce Kuby, a vložila své naděje do nedůvěryhodnosti. Čisté ruce bystrého Čecha, zdatného studenta jeho špionážních služeb.

Petr ‚Peter‘ Kolář, velvyslanec České republiky ve Washingtonu, vybraný a naverbovaný CIA na konci 80. let, se za necelé tři roky změnil ze zaměstnance údržby budov a poštovního úředníka na hlavního výzkumníka Institutu strategických studií při na ministerstvu obrany v Praze.

Stalo se tak díky malému postrčení jeho přítele Václava Havla, rovněž napojeného na americké zpravodajské kanály.

Kolář začal svůj závratný vzestup po rozpadu socialistického státu v bývalém Československu, když ho jeho páni přes noc poslali do Washingtonu, aby podle jeho oficiální biografie zahájil výcvikový program pro své nové úkoly. Tento školicí program probíhal v Mezinárodním centru Woodrowa Wilsona (WWIC), instituci financované a provozované vládou USA.

Jeho biografie neříká, že WWIC, připojená k univerzitě v Princetonu, je svázána se CIA . Ve skutečnosti natolik, že nechvalně známý bývalý ředitel CIA Allen W. Dulles odkázal své osobní archivy tomuto institutu.

James Billington, ředitel WWIC v letech 1973 až 1988, začal svou kariéru jako Dullesův asistent a skončil jako poradce Ronalda Reagana. Podle Dullesových odtajněných dokumentů pracovalo velké množství profesorů z tohoto centra také jako poradci „na vysoké úrovni“ pro americké špionážní agentury.

Lee Hamilton, její současný ředitel, má ještě temnější resumé. Bývalý kongresman ze státu Indiana, byl členem prezidentského poradního sboru pro domácí bezpečnost, tajemníkem Národní bezpečnostní studijní skupiny ministerstva obrany a… tajemníkem poradního sboru CIA pro ekonomické zpravodajství. Ještě vážnější: byl v Národní komisi pro teroristické útoky, známé také jako Komise 11. září.

Co tedy mohl agent Kolar ve Washingtonu studovat?

Jisté je, že ještě v Praze ho Havlova spojka rychle poslala na cestu na ministerstvo zahraničí, kde by raketovou rychlostí stoupal od jedné intriky k druhé, až se stal náměstkem.

Nyní mohl Washington sklidit, co zasel.

PŘICHÁZÍ S FIASKEM MAFIE

Dne 2. prosince 2005 doktor Kolar (teď se mu říkalo doktor) předal své pověřovací listiny George W. Bushovi. Věděl, jaké jsou priority. Počkal až po novoročních svátcích a 17. ledna 2006 byl v Miami, kde se setkal s těmi nejodpornějšími mafiánskými živly.

V květnu byl připraven vyjít jako hvězda protikubánské show.

Docela hrubým krokem si spiklenci vybrali kanceláře Centra pro svobodnou Kubu, nechvalně známého agenta CIA Franka Calzóna, aby svolali tiskovou konferenci. Kolář pozval řadu diplomatů z jiných bývalých východoevropských socialistických zemí, aby zahájili to, co nazval „iniciativou na podporu vnitřní opozice na Kubě“.

Mezi jeho doprovod patřil kongresman Lincoln Díaz-Balart, syn vládního ministra za diktatury Fulgencia Batisty; Caleb McCarry, vedoucí Bushova plánu na anexi Kuby; Orlando Gutiérrez Boronat, terorista rekrutovaný z kubánského demokratického ředitelství; silně dotovaná Sylvia Iriondo z MAR por Cuba; Angel de Fana ze skupiny Plantados hasta la Libertad y la Democracia, kontrarevoluční organizace bývalých trestanců; a Mauricio Claver Carone, ředitel americko-kubánského demokratického politického akčního výboru, který se věnuje uplácení členů kongresu.

Kolář v tu chvíli netušil, že před koncem roku bude jeho tlupa spiklenců rozprášena hurikánem: prosincová zpráva úřadu Government Accountability Office (GAO) odhalující, že úředníci USAID přidělení na Kubu zatajili konečný cíl ve výši 65,4 milionů dolarů v grantech této federální agentury, které šly jejich přátelům v Miami a Washingtonu.

Mezi podezřelými uvedenými ve zprávě GAO byli dva nejlepší Kolarovi podporovatelé: Frank Calzón a Orlando Gutierrez-Boronat, kteří dostávali milionové dotace.

Rána byla příliš těžká. O několik dní později Adolfo Franco, správce latinskoamerických fondů pro Americkou agenturu pro mezinárodní rozvoj, okamžitě rezignoval na svůj post… a připojil se k týmu republikánského prezidentského kandidáta Johna McCaina, který je shodou okolností ředitelem Mezinárodního republikánského institutu (IRI). ), jeden z velkých příjemců Francovy štědrosti.

Skandál v USAID pokračoval v následujících měsících s dalšími rezignacemi a policejním vyšetřováním, které nedávno „vyhodilo do povětří“ Felipe Sixta, Calzónovu pravou ruku a strůjce ziskového schématu zpronevěry, který se několik měsíců skrýval jako „zvláštního“ poradce prezidenta.

Další aktivita, kterou před chvílí zorganizovali Kolarovi ‚poradci‘ v hotelu Coral Gables Biltmore, přinesla na světlo nový plán na vytvoření podvratné činnosti na Kubě, jak si jej představovali strůjci v Langley.

Kubánsko-americký senátor Mel Martinez, který vedl neobvyklé setkání, uznal izolaci Washingtonu v jeho špinavé válce proti ostrovu a zdůraznil potřebu zapojit „jiné země“ do jejich protikubánské operace. To mělo připomenout Kubáncům, kteří „byli vycvičeni k nenávisti“ k americké vládě, že tato „není jejich jediným spojencem“. José Cárdenas, „prozatímní“ ředitel nahrazující Franca v USAID, řekl, že USAID brzy začne „sledovat model zavedený východoevropským blokem v 90. letech“, čímž potvrdil, že jako první bude mít prospěch.

Mafiánská schůzka skončila výmluvným nesmyslem amerického ministra obchodu Carlose M. Gutiérreze. Podle tohoto bývalého manažera společnosti s mnohamilionovými zisky, je třeba věnovat pozornost Kubě „stejně jako tomu bylo s Tibetem a Dárfúrem“, čímž se připouští zásah USA do obou těchto krizí.

Mezitím český velvyslanec schvaloval takové absurdní pokyny, jeho bystrý spolupracovník Calzón neztrácel čas zbytečným představením. Čekal na příhodně pojmenovaném letišti Dulles ve Washingtonu na další let do Prahy.

Věděl, že od nynějška bude Cárdenasův náhradník zvýhodňovat české hlavní město při rozdělování milionů z USAID.

Za Calzónem následovali všichni jeho kolegové žoldnéři, kteří se snažili zajistit nové zdroje financování, počínaje Robertem Ménardem, v řadě, ve které byli také Boronat a Iriondo.

Václav Havel ze své strany právě 16. dubna v Bruselu inauguroval další organizaci na „obhajobu demokracie“ a je za ní chlupatá ruka kmotrů subverze na Kubě… stačí říci, že koordinátor pro „novou“ ‚ programem je Češka Kristina Prunerová z Člověka v tísni, skupiny vytvořené v Praze CIA a silně dotované National Endowment for Democracy, další agenturou napojenou na americké zpravodajské služby.

V Miami se nyní různé frakce, které se po desetiletí živily protikubánskými křižáckými výpravami federální vlády, zmítají tváří v tvář Kolarově plánu a přemýšlejí, jak se spojit s tou podvratnou strukturou, z níž mají prospěch evropské nevládní organizace a satelity USAID, NED a další. kanály.

Audit GAO týkající se protikubánských aktivit USAID se dostal do titulků s luxusními nákupy najatými „demokratickými aktivisty“ z Miami: kašmírové svetry, čokolády Godiva, hry pro Nintendo a Sony Playstation, všechny údajně určené pro údajné disidenty.

Toto je shnilý plod důvěry kubánsko-amerických členů kongresu Ileany Ros-Lehtinenové a Lincolna a Maria Díaze-Balarta, senátora Martíneze a vůdců kubánské rady svobody. Budou se miliony USAID nadále sklízet v Miami?

 

Jak vidno, nic se nezměnilo. Co se v mládí naučíš, u prezidentské volby jako když najdeš.

ZDROJ: Vidlákovy kydy https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/kolari-kolari-prace-se-ti-nedari

Andrej Babiš se na ČT ostře vymezil proti zatahování ČR do války a prohlásil, že by českou armádu do otevřeného konfliktu neposlal

Andrej Babiš se na ČT ostře vymezil proti zatahování ČR do války a prohlásil, že by českou armádu do otevřeného konfliktu neposlal! Výrok byl dezinterpretován jako neochota pomoci Polsku v případě napadení v rámci kolektivní obrany NATO, jenže o tom nebude rozhodovat prezident! O kolektivní pomoci rozhoduje NATO v Bruselu a vlády členských zemí spolu s parlamenty! Prezident by přišel ke slovu až po vyhlášení válečného stavu v ČR! A polská vláda chce poslat Ukrajině tanky Leopard 2 i bez souhlasu Německa a klidně i v malých počtech! Jedná se o vyprovokování Ruska!

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

 23.1. 2023

Prezidentský kandidát Andrej Babiš se v neděli postaral o pořádný rozruch, když ve volebním studiu České televize v duelu s Petrem Pavlem prohlásil, že by české vojáky do otevřeného válečného konfliktu do ciziny neposlal, protože je proti válce. Moderátor ČT Martin Řezníček, který chvílemi připomínal spíše volebního agenta Petra Pavla, totiž nadnesl sugestivní otázku, jestli by Andrej Babiš poslal české vojáky do otevřeného konfliktu, kdyby např. došlo k napadení Polska. Moderátor ČT se zeptal, jestli by ČR měla plnit spojenecké závazky a jestli by tedy Andrej Babiš poslal české vojáky do otevřeného konfliktu. Andrej Babiš tuto konstrukci odmítl jako nesmyslnou a prohlásil, že určitě by vojáky nikam neposílal, protože usiluje o mír. Média hlavního proudu okamžitě začala šílet, že Babiš odmítá plnit spojenecké závazky NATO.

Později večer potom Andrej Babiš svůj výrok vysvětlil, jak to původně myslel. Nicméně se znovu ukázalo, že s myšlenkou vysílat české vojáky do války už se v České televizi dopředu počítá a toto je pouze mediální příprava takového aktu.O kolektivní pomoci nerozhoduje prezident, ale Bezpečnostní rada NATO, která přijme usnesení a jednotlivé vlády zemí NATO rozhodnou o případné pomoci napadené zemi.Prezident do toho nezasahuje, pokud není vyhlášen válečný stav na území republiky. Ale s ním se zjevně počítá. Právě proto potřebuje Fialova vláda na Pražském hradě rozvědčíka a generála, protože Fialova vláda má a disponuje informacemi o plánech polské vlády a polského generálního štábu, mají konkrétní a utajované informace.

Bez Babiše na Hradě je cesta k otevřenému konfliktu ČR s Ruskem prakticky jistá, pořad na ČT to potvrdil

Česká vláda je o plánech polské a ukrajinské vlády informována mnohem hlouběji a intenzivněji, než si myslí česká veřejnost. Informace, které unikají do naší redakci ze zpravodajských zdrojů, potvrzují plány na vojenské zapojení polské armády do operací na Ukrajině nejen v podobě materiální pomoci, ale i v podobě vojenského personálu. A po polské armádě by zjevně přišla řada i na českou “bratrskou” pomoc Ukrajině.

Právě proto vláda Petra Fialy usiluje o změnu Ústavy a o pravomoc vysílat do ciziny české vojáky bez souhlasu parlamentu, a přesně proto potřebují svého člověka v roli prezidenta a vrchního velitele na Pražském hradě.Kdyby se tem dostal Andrej Babiš, ten by začal Fialově vládě zatápět mnohem drsněji a intenzivněji než Miloš Zeman za celých 10 let. To je jistota! Současné válečné bubnování a přání války nejen Fialovy vlády likviduje business, ve všech odvětvích, s výjimkou vojensko-průmyslového.

Duel mezi Petrem Pavlem a Andrejem Babišem

A snaha [1] polské vlády o odevzdání německých tanků Leopard 2 na Ukrajinu i proti vůli Berlína, třeba prý i v malých počtech, prostě dokazuje, že Varšava se snaží zatáhnout Evropu do otevřeného konfliktu na Ukrajině a potom už to půjde velice rychle. Ty Leopardy v několika kusech jsou provokace Ruska, protože Ukrajině pár tanků válku nevyhraje. Ani desítky, ani stovky tanků.

Polští odborníci na vojenství varují na ruském Telegramu již delší dobu, že západní vlády získávají falešný pocit o ruské liknavosti, kdy se zdá, že Moskva nereaguje na dodávky více a více západních zbraní na Ukrajinu, které jsou více a více nebezpečné pro Ruskou armádu. Tento falešný pocit povede k tomu, že Západ nakonec dodá Ukrajině nejen tanky, ale i stíhačky, bombardéry, rakety a nakonec i jaderné zbraně.

Ukrajina potřebuje už nejen zbraně, ale hlavně vojáky. Žoldáci už nestačí

Přesně v tomto pořadí. Ten falešný pocit ruské liknavosti spočívá v tom, že Rusko tyto kroky nejen sleduje, ale připravuje se na ně, a to vidíme v Bělorusku, kde se chystá spojený vojskový kontingent dvou armád, přičemž v určité chvíli bude Ukrajina v takové situaci, že bude urgentně potřebovat vojáky NATO do frontových linií, protože Ukrajinci prostě už nebudou k dispozici. Přestože Kyjev tvrdí, že nemá s počtem branců problém, pravda je taková, že na celé linii fronty to nikde není vidět a Telegram zaplavují videa ukrajinských vojáků ze zákopů, kteří prosí Zalužného o vystřídání, o výzbroj, o proviant. Všechno, co mohla Ukrajina mobilizovat, to už mobilizovala vloni na jaře a v létě.

Německé tanky Leopard 2 v polské armádě

Jakmile vstoupí vojáci NATO do zákopů na Donbasu, a je úplně jedno v jaké podobě, na základě jakého mandátu, to nehraje roli, tak v tom okamžiku daná země, ze které vojáci na Ukrajinu přišli, bude ve válce s Ruskou federací. A Rusko zahájí údery na polské základny a vojenská letiště. Ihned poté Polsko požádá NATO o aktivací článku 5, který hovoří o kolektivní obraně, ale jen nepřímo.

Článek 5 hovoří o tom, že v případě napadení jedné členské země NATO se ostatní země poradí v Bruselu, jaký postup zvolí a každá členská země poté zváží svůj postup, jak a v jaké formě napadené zemi pomůže. Polsko by totiž vysláním svých vojsk na Ukrajinu do bojových operací proti Ruské armádě oficiálně vstoupilo do války s Ruskem jako první, tedy jako agresor. Ruský útok na Polsko by už potom nešlo považovat za bezdůvodné napadení. A právě toho se bojí Berlín, že polská vláda zatáhne země EU do války na Ukrajině.

Uvnitř NATO se rodí plán na “mírovou bariéru” na Ukrajině, která by blokovala postup ruských vojsk

Poláci sice bojují v hojných počtech na Ukrajině, ale pouze v rámci žoldáckých skupin, nejde o oficiální jednotky polské armády, nejde ani o polské expediční mise, ani o polské mírové mise, zkrátka polská účast se drží na úrovní žoldáckých útvarů. Jenže ty počty žoldáků na straně Kyjeva jsou zoufale nízké a hlavně nejde o vojáky, kteří by disponovali těžkou technikou.

Kyjev potřebuje tanky s tankisty, stíhačky a bombardéry s piloty a polní děla a houfnice s dělostřelci. Nic z toho žoldáci neposkytují, a proto sílí tlak Kyjeva na zapojení vojsk NATO do konfliktu.Jakmile se objeví na Ukrajině nějaký vojenský útvar kterékoliv země NATO, v tom okamžiku je celé NATO ve válce s Ruskou federací. Poslat české vojáky do otevřeného konfliktu s Ruskem kvůli polské provokaci na Ukrajině, to zajistí pouze prezident Petr Pavel a vláda Petra Fialy.

Debata se odehrávala v Národním muzeu na symbolu osvícenců 19. století, na mozaice Illuminati s názvem Rosetta Triangulis – Trojúhelníkový růženec s okem uprostřed. Pouze na okruhu oka nejsou trojúhelníky, ale tzv. káry, což je dělící rituální kruh, tzv. “ritus” a všimněte si, že stoleček a oba kandidáti sedí na tomto kruhu, nebo se ho alespoň nohama dotýkají. Káry odvrací síly vnitřku a vnějšku od sebe. Je to ochranný okultní kruh. Národní muzeum je vůbec budova pokrytá stovkami symbolů Osvícenců a okultistů Illuminati, ale to by bylo na jinou diskusi.

Prezidentský duel se symbolem Illuminati – Rosetta Triangulis v budově Národního muzea

Pokud chcete zatažení ČR do války a chcete mobilizaci, odvody dorůstající mládeže na frontu, je potřeba volit Petra Pavla, který tento proces ve spolupráci s vládou Petra Fialy rád zajistí. Budou k tomu mít všechny potřebné nástroje, podporu médií hlavního proudu, budou k tomu mít i zákon na vysílání vojáků do ciziny, takže na žádost Kyjeva o bratrskou pomoc bude odpovězeno vysláním “mírové mise” českých vojáků, přímo do prostoru Donbasu.

Ten plán spočívá podle všeho v tom, že Ruská armáda nebude střílet na vojska NATO v rolích mírových sborů, které Kyjev postaví a rozmístí mezi svá vojska a Ruskou armádu. Taková je zřejmě myšlenka, jak zastavit ruský postup. O této variantě se jednalo na okraj schůzky v Ramsteinu, mezi několika generály při jednání s ukrajinským vojenským atašé.

Kreml varuje před nasunutím vojsk NATO na Ukrajinu, došlo by nevyhnutelně ke střetu

Probírala se možná reakce Ruska, jestli by opravdu došlo k zastavení ruských vojsk, pokud by narazily na mírové sbory vojsk NATO, o které neustále žádá Kyjev. Tato myšlenka není od věci, protože opravdu není jasné, jak by se Ruská armáda zachovala. Pokud by Ruská armáda zahájila palbu na vojska NATO, v tom okamžiku by to znamenalo vypuknutí konfliktu mezi NATO a Ruskem. A pokud by se Ruská armáda zastavila, západu by narostla křídla a byl by to signál, že Rusko se střetu s NATO bojí.

Jistě chápete, jak děsivá volba by to byla pro Kreml, jak v takové situaci rozmístění vojsk NATO na Ukrajině v podobě nárazníku by bylo nutné se rozhodovat.

Fialova vláda jede válečný proces ve spolupráci s Polskem a Ukrajinou. Chybí jim pouze jedna věc, a to prezident na Hradě, který půjde Fialově vládě na ruku s myšlenkou válečného stavu v ČR a s vysláním mírových sborů AČR ve spolupráci s Polskem na Ukrajinu.

Výstižné meme s Vladimirem Putinem a členy schůzky G7

Rusové by potom teoreticky byli donuceni do otevřené války s NATO, protože Ruská armáda by se nemohla zastavit a nedokončit úlohu osvobozování svého ruského území, které bylo v referendech oficiálně připojeno k Rusku. Pokud by byla vojska NATO rozmístěna mimo ruská území na Ukrajině, tak by to mělo jinou dynamiku. Byla by to pro změnu poziční obrana před dalším postupem Ruské armády. Kyjev se zjevně bojí o svůj osud, na severu města se horečně budují opevnění a bunkry před očekávanou invazí z Běloruska.

Takže si lze domyslet, že vojska NATO by byla rozmístěna právě tam, jako blokace, aby Rusko-běloruská armáda nevstoupila do Kyjeva. Ukrajina nemá dostatek vojáků na čelení invazi z více směrů naráz. Právě proto Varšava tlačí na pilu a právě proto na České televizi už padají dotazy, jestli budoucí prezident pošle nebo nepošle české vojáky do války s Ruskem. Tak daleko došel český národ za jeden rok. Ne diskuse o míru, ale o tom, jestli jít nebo nejít do otevřeného konfliktu s jadernou velmocí.

-VK-

Šéfredaktor AE News

ZDROJ: https://aeronet.news/video-andrej-babis-se-na-ct-ostre-vymezil-proti-zatahovani-cr-do-valky-a-prohlasil-ze-by-ceskou-armadu-do-otevreneho-konfliktu-neposlal-vyrok-byl-dezinterpretovan-jako-neochota-pomoci-polsku/

„Velel jsem mu. Usekněte mi ruku, nezvolím ho.” Pavlův nadřízený vykládá

20.1.2023

Vadí mi, jak se ke kampani postavil a to, že v mnohých případech nemluvil pravdu. Mlží a má strach, aby to na něj neprasklo. Tak se o horkém kandidátovi na post prezidenta Petru Pavlovi vyjadřuje ze sídla Evropského parlamentu ve Štrasburku někdejší velitel Společných sil Armády České republiky, tedy bývalý Pavlův nadřízený, a současný europoslanec Hynek Blaško.

Překvapily vás výsledky prvního kola prezidentských voleb?

Ne. Předpokládal jsem, že to tak dopadne.

Petr Pavel s vámi sloužil jak v Československé lidové armádě (ČSLA), tak i v Armádě České republiky (AČR). Jak ho vnímáte?

Určitou chvíli byl dokonce mým podřízeným. Podle hodnocení, které jsem o něm slyšel, nebyl mezi kolegy moc oblíbený. Nyní se, pravda, prezentuje jinak.

Proč tak mlží a uvádí rozporuplné informace o své minulosti v ČSLA?

Je to nový mejkap. Místy bludy, které mu neznalý člověk spolyká. Řekne si, to je borec a kabrňák, ale opak je pravdou. My, co o tom něco víme, mu to nežerem.

Myslíte si, že mu komunistická minulost může u voličů uškodit?

Pochybuji. Máme třicet let po revoluci. Spousta z nás byla v KSČ, já tam byl taky. I když třeba každý za jiným účelem. Nicméně si myslím, že zdůrazňování  bolševické minulosti se už dnes míjí účinkem. Všechno už je to passé.

Proč se tak ostře vymezujete proti bývalému kolegovi z armády?

Vím, kdo je pan Pavel, a co je zač. I kdybyste mě na mučidla natáhli a ruku mi utli, tak mu to stejně nehodím. Tak se věci mají, a tak to bude. To, že z části národa dělá pitomce, to nejspíš patří k tomu klání.

Vadí mi, jak se ke kampani postavil a to, že v mnohých případech nemluvil pravdu. Mlží a má strach, aby to na něj neprasklo. Tak k čemu je nám takový prezident?

Babiš má zkušenosti ze zahraniční politiky a žil leta v zahraničí. Zná se s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Má dveře otevřené všude po Evropě. Pavel na tom tak dobře není. Má jednoznačná volba je tedy Babiš.

ZDROJ: Parlamentní listy https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/-Velel-jsem-mu-Useknete-mi-ruku-nezvolim-ho-Pavluv-nadrizeny-vyklada-726616

21.1.2023

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Přátelé, loni na podzim jsem napsal článek, který jsem uvedl nadpisem „Proč neřeknete rovnou, že vám docházejí Ukrajinci?“ Byl to článek velmi emotivní, protože jsem v něm popisoval své osobní znechucení nad výrokem našeho náčelníka generálního štábu Karla Řehky, že se musíme připravovat na válku velkého rozsahu. Ve článku jsem tenkrát vyjádřil myšlenku, že to s Ukrajinským vítězstvím nebude asi tak horké, protože kdyby bylo Rusko skutečně před kolapsem, nebyl by k přípravám na velkou válku důvod.Mimochodem, byl to článek, za který jsem pak byl cemperován a který si pak do huby vzaly i Novinky a další pravdomluvní novináři.

Tehdy jsem tvrdil, že Ukrajina na bojišti ztrácí spousty životů a je dokonce možné, že ruská propaganda tak moc nelže, když uvádí, že poměr ztrát je 7:1. Tvrdil jsem, že jestli to takhle půjde dál, budou brzy na řadě další slovanští podlidi, aby bojovali za henty evropské hodnoty. No co si budeme povídat, jsem dezinformátor par excelance a byl jsem za to patřičně pranýřován.

Získané zkušenosti veřejného zostuzování se teď ohromně hodí při honu na prezidentského kandidáta Babiše. Čtenáři Novinek se to velmi dobře naučili a uplatnili to při řvaní a blokování v Jablonci či pískání v Děčíně. Kampaň teď díky nějakému magorovi dostala úplně nový (a ostrý) náboj. Vládní činitelé sice toto verbální lynčování odsoudili, ale jedním dechem dodali, že si za to Babiš může sám, protože straší válkou…

Fiala řekl, že jsme ve válce.

Černochová řekla, že jsme ve válce.

Řehka řekl, že se musíme připravovat na válku velkého rozsahu.

Řeporyjec řekl, že mu mobilizace nevadí a že by Ukrajince klidně vyměnil za Čechy.

Ale Babiš straší lidi válkou…

Včera pak Tomáš Zdechovský uvedl toto:

„Válka trvá již 11 měsíců, stále nekončí a odehrává se kousek od hranic našeho státu. Od začátku roku jsem se vydal už po několikáté na Ukrajinu za účelem humanitární pomoci a pochopení současné situace. Ukrajinci jsou připraveni se bránit, ale dochází zásoby lidí, kteří jsou schopni bojovat. Bez pomoci okolních států by mohla být Ukrajina v mnohem horší situaci, než je dnes…“

Když jsem 23. listopadu řekl, že Ukrajině docházejí Ukrajinci, které je možné vrhnout na frontu, tak jsem byl dezinformátor. Vidíte, stačily dva měsíce a Zdechovský to řekl na plnou hubu. On to určitě brzy smaže, ale na fejsbůku už to lítá všude a já to tam mám na profilu taky, takže se na to můžete podívat. Ukrajině dochází zásoby lidí…

Kdo se zajímal o informace ze schůzky NATO v Ramštajnu, tak si to myslím také užil. Pokud Ukrajina nedostane obrovské množství válečného materiálu, tak neobstojí. Hlavně potřebuje velké množství tanků. Tak nějak vypadaly výstupy. V zájmu zajištění těchto zbraní na chvíli povolila jednotná informační fronta, podle které Ukrajina vítězí a Rusům docházejí náboje, jídlo, lidi a Putin umírá. Trvalo to jen chvíli, ale kdo není úplně vymaštěný, tak musel vidět, že Ukrajina potřebuje v podstatě kompletní novou armádu, protože tam na východní frontě to zřejmě vypadá jinak, než píše Girkin.

Ale Babiš straší lidi válkou…

Vidíte, jak snadné to bylo? Stačil jeden bilbórd v podstatě přebraný od SPD – nezavedu Česko do války… a volební náskok pro Pavla je v podstatě pryč. Ještě minulou neděli vypadal Pavel impozantně a neporazitelně… To má z toho, s jakými lidmi se tahá… Až bude Kolář analyzovat svůj třetí neúspěch v řadě, tak bych mu doporučil zaměřit se na Řeporyjce, Zdechovského, Pribáně, Cempera, Petra Lukavce, Jana Tunu a další… Aktivní blbec je horší než třídní nepřítel. Všem jmenovaným děkujeme za jejich příspěvek ke zlidštění Andreje Babiše a posíláme klíčenku.

Děkujeme všem, co Babišovi blokovali cestu na setkání s voliči, děkujeme všem, kdo pískali a nebo dělali jiný bordel. Děkujeme Lukačevičovi, že to jeho intervjuci natočili a ještě se tím chlubili jako nejvyšší morálkou. Sociální sítě a blogerská veřejnost se postará, aby to už nikdy nezmizelo a aby to v této republice viděl pokud možno každý. Podaří se nám to… už to nedokážete vymlčet.

A to máme ještě týden kampaně před sebou…

Vidlákovy kydy

Když nemůžeš zvítězit…… musí soupeř prohrát.

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

BLOG – převzato z blogu Vidlákovy kydy

21.1.2023

Přátelé, ve svém předvčerejším článku jsem napsal, že pro druhé kolo voleb nejsou pro Andreje Babiše karty rozdány nijak zvlášť příznivě. Papírově má Petr Pavel podporu téměř šedesáti procent hlasů, velkých médií, vlády… navíc generál nestojí proti dalšímu Zemanovi, který měl extrémně nabroušený jazyk a přesně věděl, na kterou strunu uhodit. Všechny tyto skutečnosti hovoří spíše v Babišův neprospěch. Není divu, že můžeme stále častěji slyšet, že Babiš nemůže zvítězit.

Z vlastní a osobní zkušenosti mohu říci, že Babiš je si velmi přesně vědom svých výhod i nedostatků. Ne, v jeho okolí mu fakt nikdo nemaže med kolem huby. Za to si své poradce neplatí. On jim dává velké peníze za to, aby měl přesné a použitelné podklady. Platí je, aby mu říkali skutečnost a pak spolu volí příslušnou strategii. Babiš se nikdy nesesype z toho, že okolnosti nejsou na jeho straně. On si prostě vyhodnotí, co je a co není možné a podle toho bude postupovat.

Když se teď dívám na první týden kampaně, tak se nemohu zbavit dojmu, že se jede přesně podle tohoto zjištění. Babiš nemůže vyhrát…

Teď musím udělat malou odbočku, protože dějiny znají celou řadu příkladů, kdy se sice nedalo vyhrát, ale stejně z toho bylo vítězství…

Takhle nějak to udělali Američané ve své válce za nezávislost. Prostě tak dlouho prohrávali bitvy, až vyhráli válku. Takticky museli téměř pokaždé ustoupit, ale svým jednání způsobovali nepříteli tolik ztrát a tolik problémů, že se nakonec Angličané víceméně udolali sami.

Takhle zvítězili Afghánci nad největší vojenskou velmocí, ne? Ukažte mi během dvacetileté války příklad, kdy by Američané nemohli udělat, co si usmysleli. Když někam chtěli dojet, tak tam dojeli. Když chtěli něco vybombardovat, tak to vybombardovali. I toho Usámu nakonec našli a zabili. Prakticky každá americká vojenská kolona dojela tam, kam dojet měla. Tálibán dvacet let všechny střety prohrával, až z toho nakonec vyhrál.

Nejinak to dělal Albrecht z Valdštejna (to je fakt trefné přirovnání). Pokud vím, on jasně zvítězil jen v jedné bitvě. Jinak spíš remizoval nebo prohrával… ale svojí armádu šetřil a vedl ji takovým způsobem, aby se nepřítel vyčerpal a nakonec se porazil sám.

Prostě, když Babiš nemůže zvítězit, tak musí Petr Pavel prohrát…. Takhle jednoduché to je. A první úspěchy této strategie už jsou vidět…

Co Babiš udělal? Vytáhl mírovou kartu, protože to lidi opravdu zajímá a trápí. Jsem proti válce, jsem za mír, nikdy vás do války nezavleču… Jeho soupeř to pořád jen tak okecává. Všimněte si, že nikdy nezaznělo stejně jasně, že Petr Pavel nepodepíše žádné vyhlášení války a nepošle české občany „plnit spojenecké závazky“. Oni Babiše obviňují, že straší lidi a vůbec si neuvědomují, že straší oni sami. Není děsivé, když Babiš mluví o míru, mnohem děsivější je, že Pavel o míru mluví tak málo.

A ještě děsivější je, že existují fotky, jak šel jenerál zkontrolovat řád a klid v Řeporyjích a tamní starosta se nechal unést a napsal moc hezký tweet, který jsme už všichni četli, že jemu mobilizace nevadí. Takticky se Babiš musí bránit nařčením, musí kličkovat, dostává to zleva a zprava od novinářů, ale téměř v každé takové konfrontaci z toho jako sláma z bot čouhá, že Pavlovi příznivci by do té války klidně šli. Pavel nemusí říct nic, jeho nohsledi to dělají za něj a on se od nich nedistancuje.

Ne, to není o tom, jestli do ní fakt půjdou. Není to o tom, co je nebo není v prezidentských pravomocích. Babišovi se podařilo strategické vítězství protože spojil svojí osobu s mírem. Jeho odpůrci ho sice zatlačují, ale za cenu velkých ztrát. Každý v této republice už viděl i slyšel, že Pavel mír podmiňuje spoustou dalších bodů. Vsaďte se, že Pavel nedá žádný veřejný slib, že naši synové a manželé nepojedou na východní frontu. Vždycky bude jen říkat, že je to absurdní, ale nikdy z něj nevymámíte jasné slovo.

Babiš bude jen poukazovat na to, že Fiala řekl, že jsme ve válce a že Andrej Babiš v žádné válce není. A stačí. Je úplně jedno, jak daleko ho zatlačí, protože čím víc bude tísněn, tím víc z toho bude čouhat válka.

Ano, Pavel přijede do Ostravy a chlubí se tím, jak tam měl tisíce lidí. Ale žádnou českou vlajku. Jen ty vlajky NATO, které se teď právě rozhodlo, že do ohně války přileje další zbraně. Generál slouží NATO. Všichni to vidíme. Ukrajinské vlajky, unijní vlajky a obrovská, nezlomná a výhružná vlajka NATO… memento mori. Díky za zvolení, tady máte povolávák… takhle na to reaguje internet. Generál Pavel zase zvítězil… a zase ukázal, čí prezident bude. Podle nosa poznáš kosa, podle korouhve poznáš zájmy.

Babiš sice olepil republiku protiválečnými bilbórdy, ale vlastně ani nemusel… Stačilo udělat jeden a novináři se postarali, aby ho viděl každý. A co je reakce soupeře? Obouvá se opět do jeho nemocného syna, že ho zavlekl na Krym… Ani slovo o tom, že válku nepřipustí. Bude se různě vytáčet, bude mluvit o tom, že Babiš straší lidi, budou mluvit o dezinformacích, ale nikdy neřeknou to, co jediné by lidi uklidnilo – že válku nepřipustí, že čeští občané do války nepůjdou i kdyby to po nás chtěli naši transatlantičtí bratři.

Je úplně jedno, jak daleko Babiše zatlačí a jak moc ho budou grilovat v debatách. Naopak, čím jistější si budou a čím víc budou větřit vítězství, tím víc se odkopou.

Takhle to udělal i Zeman před pěti roky. Tehdy jsem zaznamenal hezké zhodnocení voleb, že nejprve se lidi lekli, co je Zeman zač a pak se lekli, co je zač jeho soupeř Jiří Drahoš. Zeman to dělal v debatách. Babiš to dělá přes bilbórdy a tiskovky.

Petr Pavel sám o sobě asi udrží dekorum. Nenechá se vyprovokovat. Tož je nutné vyprovokovat jeho kamarády. Praha a láska musí vyhrát nad vsí a nenávistí… Kolik hlasů tohle generála stálo? Kolik lidí to naštve a přijde k volbám, ne proto, že by věřili Babišovi, ale protože se jim chce zvracet z Pavlových příznivců? Takových věcí je víc. Pravda a láska se zase pěkně rozjíždí. Novináři napíšou, jak na Babiše štěkali jeho odpůrci a on na to odpoví, že jeho voliči nemají zapotřebí někam chodit a dělat bordel. Že to dělají jen ti druzí.

Babiš nechává protistranu, aby se chovala jako na dobytém území…

Jednu výhodu to mít bude… V této zemi v následujícím týdnu všichni uvidí, jaká je pražská kavárna a jak ve skutečnosti funguje pravdoláska. Všichni uvidí, co jsou ve skutečnosti henty Evropské hodnoty. Každý, kdo alespoň trochu myslí, tak si bude umět spočítat, co bude znamenat, když Petr Pavel vyhraje. Fejsbůk už je teď plný výkřiků, jací jsme ubožáci a jak se nemohou dočkat, až uslyší nás ubožáky kvílet. Den za dnem je zřetelnější, že Pavlovi příznivci nejsou naši bratři, ale naši páni. Oni se tím netají a porcují medvěda, co ještě běhá po lese. Babiš nevítězí, spíš se snaží dosáhnout vítězství. Nehraje si na Zemana, dělá to, co dělat umí a nedělá to, co neumí.

Nevím, jak dopadnou volby. Hlasování je tajné, za plentou. Nikdo před volebními místnostmi nekontroluje, jak jste volili. Prezident bude zvolen dobrovolně a každý bude vědět, co to znamená. Nic nezůstane utajeno, bude naprosto zřejmé, jaký je tábor Andreje Babiše a jaký je tábor Petra Pavla. Babiš staví svojí kampaň na jednoduché věci – aby se soupeři odkopali. On Petra Pavla v duelu nejspíš nerozmázne. Ozvlášť ne, když po něm půjdou i moderátoři. Ale zajistí, aby soupeři nezbyl žádný fíkový list. Pokusí se, aby se soupeř porazil sám.

Kdybych byl na místě Andreje Babiše, vyzval bych v debatě generála, aby řekl zcela jasně a natvrdo, že jako prezident nepošle české občany plnit spojenecké závazky na Donbas. Bez vytáček… Řekni generále, že i kdyby spojenci stokrát chtěli, tak noha českého občana neopustí české území. O zbytek se Petr Pavel postará sám. Řeporyjec mu to už vykolíkoval.