Archív značky pro: NATO

Ukrajinská ofenzíva selhala! Největší zastánce Ukrajiny a spolupředseda Kongresové skupiny pro Ukrajinu v americkém Kongresu prohlásil, že ukrajinská ofenzíva selhala a je čas na mírová vyjednávání! A totéž konstatuje tajná zpráva CIA, které unikla do amerického tisku! Americký novinář Seymour Hersh dokonce odhalil, že CIA varovala na jaře Bílý dům, že ukrajinská ofenzíva je odsouzena k nezdaru!

 

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

18.8.2023

Americké odcházení z ukrajinského konfliktu bylo spuštěno a začíná otřásat americkými i západními médii. V procesech řízení platí princip tzv. waterfallu, tedy informačního vodopádu, který když se spustí, tak je k nezastavení a každý den přichází další a další informace potvrzující zahájený proces. Jen před několika dny oznámil [1] vedoucí kanceláře generálního tajemníka NATO, že na Ukrajině by mohlo být dosaženo míru tou cestou, že by Ukrajina odstoupila Rusku ta území, která jsou majoritně osídlena ruským etnikem, resp. Ukrajinci hlásícími se k ruské národnosti, a na oplátku by Rusko neblokovalo vstup Ukrajiny do NATO.

Stian Jenssen, vedoucí kanceláře generálního tajemníka NATO

Do norských médií se dostaly podrobnosti o tom, že Stian Jenssen hovořil o plánu, že NATO by Moskvě garantovalo tzv. kontrolu nad neonacistickými skupinami na Ukrajině a proces by zahrnoval i možnou denacifikaci Ukrajiny za pomoci EU, která by požadovala po Ukrajině zákaz činnosti Banderovců a dalších skupin.

Nedovedu si představit, že by Moskva na takový plán přistoupila, protože jestli by EU musela někoho denacifikovat, tak hlavně v první řadě vlastní členské státy EU, které jedou nacistické procesy nejen podpory Azováků a Banderovců na Ukrajině, ale i ve vztahu k vlastnímu obyvatelstvu. Na něco takového Rusko prostě nepřistoupí, ale o to vlastně vůbec ani nejde. Proč o to nejde?

Americké odcházení z rozvrácených zemí má pořád stejný scénář

Protože daleko důležitější je samotný fakt, že takové diskuse o možných kšeftech s Moskvou uvnitř NATO vůbec probíhají, že k nim vůbec dochází. Je to důkaz, že uvnitř NATO začal proces odchodu aliance a hlavně USA z Ukrajiny a teď se hledají scénáře, jako to udělat, aby z toho kolektivní Západ nevyšel s úplnou porážkou jako posledně při odchodu z Afghánistánu po dlouhých 20 letech.

Afghánistán začíná spolupracovat s Čínou a Taliban začal navazovat vztahy s Pekingem [2]Odchod z Ukrajiny je pro USA nevyhnutelný, a to hned ze 2 důvodů. Jednak se v USA schyluje k primárkám a k volbám prezidenta příští rok v listopadu, a jednak USA mají úplně nového a úhlavního nepřítele, který zcela přesahuje Ukrajinu i Rusko dohromady. A tím nepřítelem je Čína!

Americký odchod z Afghánistánu po 20 letech. Afghánci se chtěli dostat do letadel, ale Američané je nechali napospas Talibanu

Amerika nemá prostředky na to, aby mohla plně bojovat, resp. vyzbrojovat válečné úsilí na dvou velkých frontách, to je prostě v současné době pro USA neuskutečnitelné, a to především k nedostatečným zbrojním zásobám USA, které se vyprázdnily v důsledku dodávek zbraní a hlavně munice na Ukrajinu. A proces zadržení Číny je pro USA alfou a omegou, protože globalisté zahájili útok proti USA a proti americkému dolaru a Čína se má stát novým silovým nástrojem světových globalistů. Už to nebudou USA, ale veškerou silovou roli převezme Čína.

Efekt konceptuálního waterfallu událostí v procesu řízení

Proto začíná v procesech řízení efekt tzv. vodopádu a najednou skoro každý den přichází informace z okolí NATO a USA o tom, že západní kolektivisté hledají cestu ven z Ukrajiny, aby mohli vrhnout veškeré prostředky do jihovýchodní Asie a rovněž do rovníkové Afriky na zadržení Číny.

Zatímco Ukrajinci se plácají na místě na frontě už 3. měsíc, v Africe došlo k dalšímu povstání proti Francii a západ zjišťuje, že přišel o kontrolu nad další francouzskou kolonií, jednu ze zdrojově nejbohatších, ale po stránce obyvatelstva nejchudších zemí Afriky. Na Ukrajině se bojuje bez výsledku, ale mezitím Moskva a Peking zahájily tažení proti americkému dolaru a Afrika se začala zbavovat loutkových pro-západních vlád.

Kongresman Andy Harris

A tak není překvapení, že v rámci konceptuálního waterfallu přichází doslova šokující informace z nejvyšších pater americké politiky. Republikánský kongresman Andy Harris je v USA považovaný za jednoho z největších podporovatelů Ukrajiny. Byl nejhlasitějším zastáncem velkého balíku pomoci Ukrajině, který byl v Kongresu schválený vloni a o to větší šok je to, co přišlo teď.  Harris byl na přednášce ve městě Abingdon v Marylandu a stál před prezentací v PowerPointu a o státním dluhu, když řekl [3] svým voličům, že je nejvyšší čas ukončit přímou americkou pomoc Ukrajině.

Je to spíše patová situace? Měli bychom se k tomu postavit realisticky? Myslím, že bychom asi měli,” řekl Harris v úterý ve veřejné knihovně v Abingdonu asi 75 mil severně od Washingtonu. A potom řekl o jarní ukrajinské ofenzivě, která měla zvrátit průběh války, něco neuvěřitelného: “Řeknu to na rovinu, selhala!” A neomaleně se vyjádřil i k vyhlídkám na budoucí vítězství: “Nejsem si jistý, že se to dá ještě vyhrát.”

Pro člena tvrdé pravicové a jestřábí sněmovní Frakce svobody, jíž je Harris dlouholetým členem, to nejsou zrovna tradiční názory. Harris je totiž spolupředsedou Kongresové skupiny pro Ukrajinu. Harrisova ukrajinská matka uprchla po druhé světové válce z komunistické východní Evropy a Harris má tudíž pro Ukrajinu vztah a Kyjev v něm měl neochvějného zastánce. V prvních měsících války neochvějně podporoval ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a v loňském roce hlasoval pro velký samostatný balíček pomoci Kongresu Ukrajině, přičemž podpořil jak vojenskou, tak humanitární pomoc pro Ukrajinu.

Velký přítel Ukrajiny v americkém Kongresu říká stop dalšímu financování Ukrajiny

Harris je také vysoce postaveným členem výboru pro rozpočtové prostředky Sněmovny reprezentantů, což mu dává velký vliv na výdajové priority jeho strany. Na otázku, zda by podpořil další tranši pomoci ve výši 24 miliard USD, o kterou chce v Kongresu požádat Joe Biden po skončení kongresových prázdnin, se v rozhovoru po zasedání zastupitelstva ostře ohradil: “Pokud půjde o humanitární peníze, nevojenské peníze nebo vojenské peníze bez generálního inspektora, nepodpořím je.” Jeho výrok zapůsobil jako zrada a ukrajinská média výrok označila za černou noční můru.

Harris díky své ukrajinské matce byl nejvěrnějším spojencem Ukrajiny v kongresu, ale tohle je fatální rozchod. Ukrajina prostě pomalu a postupně zjišťuje, že Američané jsou znovu a opět na odchodu, jako už z tolika zemí, ve kterých rozvrátili režimy, ve kterých rozdmýchali válku a ve kterých se věci pro USA nevyvinuly podle očekávání, což nakonec vedlo k americkému odchodu. Ukrajinci se nepoučili, že Američané nemají spojence, nemají ani partnery, mají jenom a pouze své vlastní zájmy. A tím zájmem je teď zadržení Číny.

Joe Biden sepisuje seznam úkolů pro služebníčka v Kyjevě. Ten mezitím kouká na lustr u stropu a přemýšlí, jestli ho unese, až se na něm bude věšet…

A to není všechno. V rámci waterfallu došlo dnes k uveřejnění článku [4] ve Washington Post, který odhalil uniklý materiál CIA o tom, že Ukrajina ofenzívu nezvládla a cíle ofenzívy splněny nebudu. Cílem bylo dobýt město Melitopol, hlavní spojovací uzel, který je přístupovým městem ke Krymu. Materiál CIA uvádí, že Ukrajinci vyplýtvali většinu vojenského, zdrojového i lidského potenciálu na dobytí “nevýznamných osad a vesnic” a není reálné, že se zbytkem toho, co mají, že by prorazili 3 ruské obrané linie, že by prorazili přes opevněné město Tokmak a dostali by se až do Melitopolu.

Materiál to nepovažuje již za reálné. Je velmi pravděpodobné, že Andy Harris čerpal právě z této zprávy CIA, kterou dostaly k dispozici senátoři a kongresmani vybraných výborů. A to pořád není všechno. Waterfall tohoto procesu se spustil opravdu naplno, protože vlivný americký novinář Seymour Hersh, který před časem přinesl informaci o zničení plynovodů Nord Stream americkým námořnictvem, publikoval [5článek o situaci zevnitř Bílého domu.

Bílý dům spustil ofenzívu AFU přesto, že CIA varovala před odsouzením ofenzívy k nezdaru

Americká CIA totiž podle Hershe varovala Bílý dům již na jaře, že za současných podmínek na opevněných ruských liniích je ukrajinská ofenzíva odsouzena k nezdaru. Joe Biden však přesto dal Kyjevu pokyn, aby zahájil ofenzívu co nejdříve, a to prý kvůli tomu, že lepší bylo začít s ofenzívou a dát Ukrajincům naději, než jim říct pravdu, že ofenzíva bude k ničemu, což by vedlo ke zhroucení morálky ukrajinské armády. Výsledkem tak je beznadějná ukrajinská ofenzíva a již skoro 50 000 mrtvých ukrajinských vojáků za necelé 3 měsíce.

Druhou možností místo věšení je zastřelení se pistolí darovanou Petrem Pavlem

Ukrajinský řezník Zhulenský může opravdu na Ukrajině už brzy skončit jako Benito Mussolini, protože Ukrajinci brzy pochopí, že válka požírající Ukrajince pro nic, bez výsledku, nebude mít dlouhého trvání. Ze všech směrů přichází a v rámci waterfallu proudí informace a balóny o mírových rozhovorech, o potřebě ukončení války a o ukončení financování Ukrajiny.

A nejsou to jenom nějací filosofové nebo novináři, jsou to již vysoké figury z NATO, z amerického Kongresu a rovněž v neposlední řadě z Pražského hradu od českého (p)rezidenta Petra Pavla, který o tom hovořil [6] rovněž, že Ukrajina má čas do konce roku. V tomto možná se trochu mýlil. Vypadá to, že tolik času Ukrajině nakonec Američané ani nedají.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Print Friendly, PDF & Email
Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.
Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

Tvrdá realita: Poslední ukrajinská ofenzíva selhala

Chladná a tvrdá pravda v dnešní válce mezi Ruskem a Ukrajinou je, že ukrajinská ofenzíva posledního vzdechu selhala a žádná rotace výsledek nezmění.

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

15.8.2023

Klíčový bod: Chladná a tvrdá pravda v dnešní válce mezi Ruskem a Ukrajinou je, že kyjevská ofenziva posledního vydechnutí selhala a výsledek nezmění žádná rotace.

Jak je podrobně popsáno v části 1 této série, která zkoumá minulou výkonnost a současnou kapacitu ukrajinských ozbrojených sil (UAF), kyjevské jednotky dosáhly v roce 2022 některých výjimečných a významných úspěchů na bojišti. Do roku 2023 byla velká naděje, že tato vítězství připraví cestu ke konečnému vítězství ve válce. Ukrajinské vysoké vedení bohužel trpělo kombinací špatných rozhodnutí, přeceněním vlastních kapacit a – bohužel – přeceněním účinnosti západní vojenské výstroje.

Již v lednu 2023 začaly západní mediální zdroje mluvit o ukrajinské „jarní ofenzívě“. V té době byli Rusové těžce poraženi během bitev o ukrajinský Charkov a Cherson. Moskva měla čtyři měsíce před částečnou mobilizací 300 000 vojáků – ale hned na začátku těžce klopýtla při zpracovávání nových branců – a nepotvrzené zprávy tvrdily, že až 700 000 mladých ruských mužů uprchlo ze země, aby nemuseli bojovat. Ukrajinská morálka byla nebetyčná a ruská motivace byla na záchodě.

Zatímco kvalita prvních ruských branců zjevně chyběla, již v listopadu jich Kreml zastrčil více než desítky tisíc do zejících děr vytvořených podzimní ofenzívou Ukrajiny, která pomohla zastavit příliv. V lednu Putin zvýšil útočné operace v celé 1000 km frontové linii, aby udržel tlak na UAF, s důrazem na partnerská města Soledar a Bakhmut. Na rozdíl od ruské armády obecně se Putin rozhodl dát tento boj PMC Wagner Group – a právě zde Ukrajina udělala svou první velkou chybu v roce 2023.

Dvojitá katastrofa v Bachmutu pro Ukrajinu a Rusko

Bakhmut bylo středně velké město se 70 000 obyvateli. Mělo určitý taktický význam pro každého, kdo ho vlastnil, ale samo o sobě nemůže být považováno za kritické ani na operační úrovni. Ukrajina držela město, ale začátkem března Wagner dosáhl východního okraje města. Vojenskou nutností pro Ukrajinu v té době bylo stáhnout se z Bachmutu na další bráněnou linii na západ.

Z této nové pozice by byla schopnost Ukrajiny bránit se silnější a úkol Ruska zaútočit na nové ukrajinské linie obtížnější, protože ukrajinská strana by měla vyvýšené místo a otevřená palebná pole, přes která by Rusko muselo postupovat a podniknout jakýkoli útok. extrémně obtížné a nákladné, pokud jde o muže a vybavení. Ale pobytem v Bachmutu byl úkol pro Rusy mnohem jednodušší. Nyní se Rusko mohlo posunout do doslovných metrů od ukrajinských pozic v Bachmutu, aniž by bylo viděno. Obránci Bachmutu byli od tohoto okamžiku v nevýhodě.

Zelenskyj se však rozhodl bojovat tak jako tak. Vysocí američtí vůdci několik měsíců varovali ukrajinského prezidenta, že bitvu nelze vyhrát a přesunout se do jiných obranných pozic. Nejen, že se odmítl stáhnout do nadřazené bojové pozice, ale nařídil svým mužům, aby se nevzdávali ani jediné budovy, čímž je donutil bojovat na život a na smrt. Měsíc po měsíci Zelenskij posílal brigádu za brigádou, aby posílila Bakhmuta ve snaze zvrátit příliv.

Nejen, že bylo bolestně zřejmé, že vojenské základy jasně ukázaly, že existuje jen malá racionální naděje na zastavení Wagnerovy snahy o dobytí Bakhmuta, ale mnoho z těch brigád, které Zelenskij poslal na marnou pomoc na pomoc Bakhmutovi, bylo také naléhavě potřeba v nadcházející jarní a letní ofenzivě. Dva dny po Bakhmutově pádu byl Zelenskij stále vzdorovitý a tvrdil, že město nepadlo. V roce 2022 Zelenského houževnatost a neochota ke kompromisům vyústily v otupení ruské invaze a následné dvě velké operační porážky.

Tyto úspěchy však vyšlehly aroganci, která ho v květnu 2023 přivedla k velmi nákladným chybám se strategickými důsledky: Ukrajina nejenže vynaložila nenahraditelné zdroje na obranu strategicky bezvýznamného města, ale také ztratila kriticky důležité brigády pro svou dlouhodobou ofenzivu, která měla Přijít. Bohužel, jakmile byla v červnu zahájena ofenzíva, chyby pokračovaly.

Neadekvátní a nesprávný trénink vydláždil cestu k neúspěchu

Během mnoha měsíců před ofenzívou mnoho západních publikací oslavovalo „ pokročilý výcvik “, který ukrajinské ozbrojené síly získávaly z řady zemí NATO. Současně byla řada ukrajinských brigád vybavena také moderními bojovými vozidly NATO, jako jsou tanky Challenger a Leopard, americké dělostřelecké systémy, bojová vozidla Bradley a Strykery. Očekávalo se, že spojení techniky NATO s výcvikem NATO vytvoří kvalitní útočnou kapacitu, která pronikne ruskou obranou a vrazí klín k pobřeží Azov, čímž rozdělí okupační síly na poloviny.

Foreign Affairs v den zahájení ofenzivy zveřejnily analýzu s názvem „Skrytá výhoda Ukrajiny: Jak evropští trenéři transformovali kyjevskou armádu a změnili válku“. A přesto, jak bylo bolestně pozorováno nyní po téměř třech měsících operace, evropský výcvik a výcvik NATO nezměnily UAF. Jak jsem tvrdil měsíce před zahájením ofenzivy, pro Ukrajinu bylo téměř nemožné transformovat se během několika týdnů nebo několika měsíců výcviku a balzámu s výstrojí NATO. Důvody jsou zásadní – a nereflektují ukrajinské jednotky, protože američtí vojáci jsou těmito základy stejně omezeni.

Abyste vytvořili účinnou polní sílu schopnou používat operace kombinovaných zbraní k poražení velké velmoci, která připravila obranný systém s více pásy, musíte mít nejprve značný počet plně obsazených bojových brigád. Prapory a roty každé brigády musí být obsazeny veliteli čet a seržanty, veliteli rot, prvními seržanty, rotmistři a veliteli praporů a operačními důstojníky se zkušenostmi s vedením takových operací. Tito vedoucí potřebují praxi dva až pět let na úrovni čety, 5 až 7 let u roty a 15 až 20 let na úrovni prapor a brigáda.

Jakmile jsou jednotky řádně obsazeny vzdělanými a vycvičenými vůdci, dalším požadavkem je rozvíjet dovednosti jednotlivých vojáků, aby mohli vykonávat své dovednosti (řidič tanku, střelec Bradley, člen pěchoty atd.), poté vycvičit posádky k obsluze obrněných bojových platforem, pak čety, aby spolu bojovaly, pak spolu bojovaly roty, pak prapory společně u brigády a nakonec brigády a divize v divadelní armádě. Veškerý tento individuální a kolektivní výcvik musí být proveden, aby se vytvořila úspěšná, koordinovaná operace kombinovaných zbraní. Ukrajina žádné z těchto předpokladů neměla. Nemělo proto být překvapením, že tolik očekávaná ofenzíva hned od začátku narazila na cihlovou zeď.

Taktický výkon v letní ofenzívě na Ukrajině 2023

Dříve jsem se podrobně zabýval výkonem ukrajinské armády v její ofenzivě, ale zde pojednám o klíčových chybách, které byly zodpovědné za jejich neúspěch. Prvním problémem bylo, že ukrajinské vojenské a politické vedení nařídilo, aby ofenzíva vůbec začala. Téměř měsíc po zahájení operace ukrajinský velící generál Valerij Zalužnyj v rozhovoru pro Washington Post argumentoval tím, že „to mě ******“ slyší, když slyší stížnosti na nedostatečný pokrok.

Přesto ve stejném rozhovoru přiznávají, že „bez plného zásobování (pro ofenzivu) nejsou tyto plány vůbec proveditelné. Klíčovou mezi jeho stížnostmi byla absence vzdušné převahy. NATO podle něj nikdy nezahájí útočnou operaci bez vzdušné převahy. A má pravdu. Ale Zalužnyj měl proti němu ještě zásadnější věci.

Ukrajina také trpí chronickým nedostatkem kapacity protivzdušné obrany, nedostatečným počtem houfnic a dělostřeleckých granátů, nedostatečnými systémy elektronického boje, nedostatkem raket a možná nejdůležitější ze všeho je sotva 25 procent potřebné odminovací kapacity. Když tedy Ukrajina 5. června zahájila ofenzivu přes širokou frontu , nikoho v Kyjevě, Washingtonu nebo Bruselu nemělo překvapit, že narazila na ruskou buzzsaw.

Ruský obranný systém s mnoha pásy se do značné míry spoléhá na miny, které zpomalí nebo nasměrují ukrajinské jednotky do zón, kde ruská přímá palba a dělostřelecké systémy mají předem rozmístěná děla. V prvních dvou týdnech selhal prakticky každý obrněný útok, získaly nepatrné území a žádnou z operačních hodnot. New York Times a další zdroje tvrdily, že UAF ztratilo v prvních dvou týdnech ohromující pětinu celé své útočné flotily. Nemohlo to být jinak.

Pokud má Rusko vzdušnou převahu, silnou protivzdušnou obranu, výhodu v dělostřeleckých granátech, robustní systémy elektronického boje – ke znehodnocení ukrajinské komunikace a vyřazení velkého počtu dronů a raket UAF – a mělo šest až devět měsíců na přípravu propracovaných obranných děl, mělo by mít bylo bez pochyby jasné, že poslat částečně obrněné síly, částečně vycvičené, s omezenými zkušenostmi s prováděním rozsáhlých útočných operací, znamená poslat velké množství jejich mužů na jistou smrt.

Od prvních několika krvavých týdnů ukrajinská strana změnila taktiku, aby minimalizovala obrněná vozidla a používala akce více zaměřené na pěchotu. UAF, nyní ve třetím měsíci, zastavily postup na frontě Záporoží – dobyly Staromaiorske , většinu Urozhaine a většinu Robotyny – ale ztratily část území na severu v oblasti Kupjanska . Ale ztratili desítky tisíc mužů, aby těch pár kilometrů vyškrábali. UAF nemá dostatek vojáků ani vybavení, aby pokračovalo v tomto plíživém tempu. Pravděpodobně jim dojdou muži dlouho předtím, než dosáhnou byť jen střednědobých cílů.

Důsledky

Chladná a tvrdá pravda v dnešní válce mezi Ruskem a Ukrajinou je, že ukrajinská ofenzíva posledního vzdechu selhala a žádná rotace výsledek nezmění. UAF selhalo ze zcela předvídatelných důvodů, založených na trvalých základech boje, které nepodléhají optimismu, zbožným přáním nebo rotaci. Otázkou však je, co by nyní měly Spojené státy dělat.

Politika používaná Washingtonem od začátku války podporuje Ukrajinu „tak dlouho, jak to bude potřeba“. Jestli to byl někdy dobrý nebo špatný nápad, nechám na debatu jindy. Zde je důležité, že tato politika nepřinesla výsledek prospěšný pro Kyjev ani Washington a nyní se musí vyvinout, aby uznala nové skutečnosti.

Nikdo nemůže tvrdit, že Spojené státy nedaly Ukrajině každou šanci, aby zjistila, zda může uspět na bojišti, protože jsme poskytli doslova tisíce obrněných vozidel, miliony granátů, raket a bomb a výcvikovou a zpravodajskou podporu – spolu s s mnoha miliardami další pomoci. Tato pomoc však nepřinesla ukrajinské vítězství a nyní je čas nastavit novou politiku ve světle současné reality. Poslední část této série prozkoumá, co nyní může Washington udělat, aby zmírnil neúspěchy a přinesl nejlepší možný výsledek pro Spojené státy a Ukrajinu.

Daniel L. Davis  je Senior Fellow pro obranné priority a bývalý podplukovník v americké armádě, který byl čtyřikrát nasazen do bojových zón. Je autorem knihy „ Jedenáctá hodina v Americe roku 2020“. Davis je také 19FortyFive přispívajícím redaktorem. 

 

ZDROJ:https://www.19fortyfive.com/2023/08/the-hard-reality-ukraines-last-gasp-offensive-has-failed/?fbclid=IwAR2sAZ86MscDlCMzwp0RnciUqgGzDUe2H4Js9VquMIAGN1mhjFOmPlLyJgo

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com