Archív značky pro: Domácí

Vidlákovy kydy

Jak to tenkrát bylo

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Blog-převzato z blogu Vidlákovy Kydy

Prezidentská volba na pozadí války, deindustrializace a zbídačení chudších vrstev národa. Prezidentská volba v zemi, která je největším exportérem elektřiny, ale zároveň má nejvyšší ceny za energie na světě. Prezidentská volba v době projednávání zákona o dezinformacích, který ukončí svobodu slova v této zemi. Prezidentská volba v národě, který je rozdělen na Prahu a lásku proti vsi a nenávisti. Alespoň takhle to říkají v Praze. Prezidentská volba, o které se dá tušit, že bude na dlouhou dobu poslední svobodná.

Takřka všechno se už stalo. Dávno. Podepsanými lišáckými smlouvami, kterým nikdo nerozuměl a za které jsme dostali trochu pozlátka a skleněných korálků. Přijetím složitých zákonů, kterými jsme se nechali uvázat na stále kratší řetěz. Jsme země, ve které nám už skoro nic nepatří, ale přesto to polovina národa ještě nevidí, i když platí za elektřinu velmi lichvářské ceny. Zůstávají poslední žalostné zbytky kdysi slavného průmyslu i zemědělství. Poslední zbytky majetku v českých rukách. Poslední zbytky intelektuálů, kteří se ještě neodrodili a nesklonili koleno před Baalem. Všechny státní instituce jsou už na té správné straně, zbývá poslední. Mocensky nepříliš významná, ale s velkou symbolikou. Pražský hrad. Volební bitva vypukne zítra.

Jsem daleko od pravdy, když řeknu, že až to v sobotu skončí, dost se toho změní? Bych byl proto rád, aby se nezapomnělo na tu poslední chvíli před bitvou. Dovolte mi proto tuto švejkovsky patetickou zprávu.

Na jedné straně pole tu máme velkou armádu pod vedením generála. Postavil se pod korouhev svého skutečného pána. Vlaje nad ním velká a nezdolná vlajka NATO. Po jeho pravici stojí šedá eminence Kolář, který dohlíží, aby generál jednal podle pokynů z Washingtonu a postaral se, aby pro tuto bitvu mělo vojsko vše připravené. Zámořští páni nešetřili penězi ani vlivem. Po generálově levici stojí Pavel Řeporyjec Novotný, šašek a provokatér, který je si tak jistý vítězstvím, že už dopředu prozrazoval plány na výměnu českých obyvatel za ukrajinské.

Kousek víc vzadu, aby to nebylo moc vidět, vlaje zástava vlády. Na praporu je vyobrazena vysmátá tvář Blyštivého Péti, který je jen krůček od největšího triumfu mezi všemi porevolučními premiéry. Žádný lokaj mezi Čechy to nedotáhl dál než on. Neschopný hospodář, hrbící se před Verhofštatem, získal za pomoci médií sněmovnu i senát a chybí mu už jen Hrad, aby mohl sáhnout i na Ústavní soud. Už sní o náhubkových zákonech, díky kterým bude moci ještě lépe sloužit svým skutečným pánům. Nezajímá se o spáleniště, které po sobě zanechá, protože i na spáleništi si bude moci ohřívat svojí polívčičku. Korigované informace… to má napsané v erbu.

Hned vedle Fialy stojí Pekarová, Jurečka, Rakušan i Bartoš. Obklopeni novinářským kněžstvem, které jim odezírá ze rtů a stará se, aby celé jejich vojsko prodchnul ten správný duch. Mají výsledky. V Jablonci či Brně už to vypadalo skoro jako drancování. Novodobá uvědomělá mládež je už nachystaná a čeká na uvolnění z řetězu. Bez jakýchkoliv zábran už mluví o střílení do hlav a srážení důchodců k zemi. Jsou natěšení. Vědí, že jejich chvíle se blíží. Vědí, že brzy už nebudou muset používat důvtip, ale postačí staré dobré násilí. Nad hlavou jim vlaje prapor Pravého sektoru, protože přesně tam chtějí patřit.

Vedle těchto marodérů stojí neviditelný Michal Šmarda, kterého už vlastně nikdo nezná, ale někteří ještě matně vzpomínají, že kdysi by ČSSD stála v opačném táboře a byla by nepřehlédnutelně silná. Nebýt velení Sobotků, Hamáčků a Šmardů. Žádný dělník už tam s nimi nestojí. Jen Šabatová a pár dávných disidentů, kteří kdysi bojovali proti komunismu, aby to teď hodili prověřenému komunistickému kádru. Tomu nejlepšímu z nejlepších.

Teď právě rozvinul svoji zástavu i Karel Řehka a má na ní napsáno: „Výběrová mobilizace“ Dali ho dozadu, my to na druhé straně vidíme, ale Praha a láska to má za zády, aby jí to nevyděsilo.

Uprostřed mezi oběma stranami uvízl Libor Vondráček a jeho Svobodná kompanie. Chtěli zůstat stranou, ale místo toho po nich budou dupat všichni. Ve všeobecném ryku jejich hesla o pravicové svobodě nejdou slyšet.

Proti této síle stojí na druhé straně bitevního pole novodobý Albrecht z Valdštajnu. Jeden z největších feudálů, který by vlastně patřil tam k nim, ale oni ho nemají rádi. Je pro ně parvenu a odpadlík, protože si dodnes myslí, že by měli oni poslouchat jeho a ne naopak. Tak dlouho proti němu pletichařili, tak dlouho ho pomlouvali u nejmocnějších tohoto světa, tak dlouho proti němu intrikovali, ba i jeho děti proti němu využili, až se jim prostě přijel pomstít. Své heslo „Invita invidia“ zamaloval a půjčil si z erbu Jana Lucemburského heslo „Ich dene.“ Trochu mu ze štítu ještě kape barva… Stojí tam za sebe, protože takový vždycky byl. Je slabší než protivník, protože nikdy nehledal u nikoho pomoc, nikdy se nesnížil k prosbám. Pokud vítězil, bylo to jeho pracovitostí a tím, že si mohl za služebníky dovolit ty nejlepší z nejlepších.

Pak se stalo něco, co nikdo moc nečekal. Vedle velké zástavy s Čapím hnízdem a nápisem „nevinen“ se začali řadit další. Malí páni i jednotlivci. Vesměs ti, kteří ještě nedávno proti tomuto Valdštejnovi vedli nesmiřitelný boj.

Petr Štepánek a Trikolora tam mají svojí vlajku s desetkrát přeškrtnutým logem České televize. Zuzana Majerová obléká brnění severské Valkýry.

Jindra Rajchl má nad hlavou praporec s českým Trumpem, hned vedle něj stojí Jana Zwyrtek Hamplová v erbu antiwax, který ale v tomto týdnu překročil svůj stín.

Velký Šógun zůstal v Takešiho hradě, protože ho Valdštajn na poslední chvíli řádně urazil… Bojovníci za SPD se začali zvolna vytrácet. Kolik jich odešlo, to nikdo neví. Pokud na poslední chvíli nedojde k velkému smíření, bude to nejspíš zlé. Zatím tu alespoň stojí Jaroslav Foldyna s nočním vlkem na korouhvi, ale kdo ví, co se mu teď honí v hlavě. Jestliže Petru Pavlovi mohou volby prohrát jeho ordneři z Jablonce, tak Babišovi může volbu prohrát nevraživost mezi ním a Okamurou.

Tam, dost daleko od Jindry Rajchla, stojí Dominik Ticháček v hloučku bývalých vojáků. Jejich vlajka je jasná. Válka je vůl. Mají tam i Pavla Šika v erbu Sankce jsou na houby a je tam s nimi i můj bratr. Strašně bych si přál, aby se Ticháček s Rajchlem během příštích dvou dnů dostali na dohled od sebe a podali si zase ruce.

Vidím argumentujícího Druláka, čerstvého pána z Nemanic, Kateřinu Konečnou, v erbu třešně a Skály, vidím současného prezidenta i s Ovčáčkem, vidím blogery, influencery, támhle je David Martínek a profesor Budil, tedy jestli mě nešálí zrak. Myslím, že vidím i Petra Hampla a Martina Konvičku, Kláru Samkovou. Láďa Vrabel je tu také. Támhle je mladý Stropnický… Vidím další jednotlivce i skupiny. Některé i maskované, protože ti na druhé straně neodpouštějí. A tam na kraji je i prapor s vidlemi, protože jsem se samozřejmě také dostavil. Chtěl jsem si tam napsat: Rovnost, svornost bratrství, ale měl jsem málo času i schopností, víc to připomíná brouka Pytlíka.

Na budoucí bojiště teď není dobře vidět, protože fejsbůkoví a mediální vodníci začali na poslední chvíli vařit mlhu. Banují, blokují, mažou., překrucují, chytají za slovo, udávají. Dalo se to čekat. Než se zatáhlo, vypadaly síly skoro vyrovnaně. V posledních dnech tekly nervy, hodně se toho řeklo a ledacos se říct vůbec nemělo. Ale to tak bývá, když jde do tuhého. Teď už je to jedno.

Přišli jsme totiž sami. Nikdo nás nezmobilizoval, nikdo nám nic neslíbil, ať výsledek dopadne jakkoliv, žádné odměny nás nečekají. Motivace máme různé, proto jsem tady mlel pantem o těch erbovních heslech. Prosím odpusťte mi, pokud jsem vás při představování špatně vystihl.

Všichni, kdo tu stojí s námi, jsou dobrovolníci. Nemáme tu jediného člověka, který by byl ke své volbě Andreje Babiše někým nucen. Nestojíme tu, protože by nám někdo zakazoval vnoučata. Nemusíme nikomu v pondělí ukázat volební lístek s Petrem Pavlem, aby nás nevyhodili z práce, nikdo nám za něj nedá ani stovku, ani panáka. Přišli jsme ve svobodě. Spousta z nás by si před rokem nedovedla představit, že bychom něco takového mohli udělat. Máme smíšené pocity.

Jsme tady kvůli té vlajce NATO. Kvůli rozesmátému obličeji Petra Fialy. Kvůli tomu jejich chování v Jablonci, Děčíně i Brně. Kvůli té nenávisti, která kape z jejich facebookových profilů. Ano generále, kvůli těm lidem, kterými jsi se obklopil a které hodláš vyzdvihnout. To kvůli tvé podpoře Istanbulské úmluvě, kvůli vaší chuti na válku nejen do posledního Ukrajince. Sice to maskujete jak můžete, ale stejně to všude trčí jako sláma z bot. Jsme tady, protože se nestaráte o slabé a bezbranné a problémy státu řešíte tím, že je přesouváte na ty, co se nemohou bránit. Jsme tu, protože díky cenám energií vidíme, jaká kolonie jsme. Nám jde o hodně a nechceme vám dát naše děti.

Nějak jsme se odhodlali volit menší zlo. Ale jak řekla Lenka Procházková, spíš to bude pokus o prodloužení času, než se setmí. Budeme ho volit, protože mluví o míru, levných energiích a zaklíná se prací za prosté lidi. Ne, neděláme si iluze. Budeme ho volit, protože to, co vlaje tam naproti, to se začíná slévat do obrovského smrtihlava. Má to všechny parametry  bojůvky v ulicích, chytře volená slovíčka před mikrofony, frenetický potlesk, dostatek nenávisti, aby se proměnila v nelidskost, válečné nadšení a pramálo ohledů ke svobodě.

Pokud zvítězí Babiš, budou jeho soupeři tu svobodu potřebovat, aby se do něj mohli dál strefovat. Když vyhraje Pavel, budou potřebovat přesný opak, protože první obětí války je pravda.

Ne, nepřísahali jsme. Dobrovolně jsme přišli, kdo chce, ten dobrovolně odejde. Je třeba bojovat tak, aby bylo možné bojovat i zítra. Pokud prohrajeme, nesmíme být rozprášeni nadobro. Přišli jsme kvůli tomu, jak to cítíme a ne kvůli tomu, že bychom očekávali vděčnost. Víme, co volíme a víme, co nevolíme. Se všemi výhodami i nevýhodami. Až bude po všem, všichni se vrátíme domů a prostě budeme pokračovat v našich životech, pokud to půjde. Chleba levnější nebude.

Přesto bych si přál, abychom si to všichni pamatovali. Že to šlo. Že jsme se mohli postavit do jedné řady a možná jsme si nestáli všichni po boku, ale stáli jsme alespoň vedle sebe. Možná právě tohle bude to jediné, co nám po sobotě zbude. Je to jak smírčí oběť. Všichni se museli něčeho vzdát, překousnout svojí nechuť, přemoci sami sebe. Každý se s tím musel vyrovnat sám. Pokud si v sobotu budeme lízat rány, není to vina nikoho z těch, kdo tady stáli. Udělali jsme, co se dalo za podmínek, jaké byly. Netřeba si nic nalhávat.

Zítra to začne. Měli bychom si dneska všichni podat ruce, jako když u husitů přijímali pod obojí chleba a vína, protože věděli, že budou stát proti přesile. Přeji nám všem, ať naše sounáležitost není dočasná. Bez ohledu na sobotní výsledek.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/

Vidlákovy kydy

Předvolebně udavačská

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Přátelé, dnes pro vás mám jednu lahůdku, která se stala mému bratrovi Masterovi a hodí se ke kulisám této prezidentské volby. Ukazuje, co nás bude čekat, pokud se na Hrad dostane soudruh generál a připraveným plánům Pětikolky nebude už stát nic v cestě.Jak jistě všichni víte, byl to právě můj bratr, kdo mi před pěti roky připravil tento virtuální dvorek. Název Vidlákovy kydy také vymyslel on. Myslím, že za těch pět let blogování napsal přímo pro Kydy možná pět článků. Takové vědátorské, protože je matematik s červeným diplomem. Jinak se mi staral o server, vymýšlel jak zabránit spamům zaplevelit diskusi a když začalo jít loni do tuhého a byly zablokovány „dezinformační weby,“ zajistil zahraniční doménu, abychom o Kydy nepřišli. To byla také ta stopa, kterou dohledal bijec svobody slova Cemper, který pak zveřejnil jeho identitu. Ale tohle všechno víte.

Málokdo už ale ví, že můj bratr učí na jedné střední průmyslové škole v západních Čechách. Sám tam také maturoval a po letech si řekl, že své alma mater trochu vypomůže se vzděláváním těch mladých a nadějných… i začal tam studentům nalejvat do hlav jeden odborný předmět.

Jaké ale bylo jeho překvapení, když si ho minulý týden zavolal ředitel školy, že na něj přišlo udání. „Váš zaměstnanec se angažuje na Vidlákových kydech a proto zřejmě souhlasí s jejich obsahem a určitě své politické názory vnáší i do školy, kde dělá zmatek v hlavách studentů…“ Můj bratr na to řediteli odpověděl, že je skutečně vlastníkem domény a mým bratrem, skutečně souhlasí s mými názory a do školy to nevnáší, protože se studenty komunikuje především pomocí jedniček a nul. Tím to bylo vyřízeno, protože na vsi a nenávisti se udavačství ještě nepěstuje. Bratr si nicméně vyžádal samotný text udání i s e-mailovou adresou. Zde je:

Dobry den,

chtěl bych se Vas zeptat, jaky je Vas postoj k tomu, ze jeden z Vasich pracovniku, konkretne RNDr. Marek Sterzik stoji za webovou strankou vidlakovykydy.cz, ktera velmi casto siri dezinformace a  prispiva tim k celospolecenskemu napeti.

To, ze je vlasnikem domeny pro uvedenou stranku je jednoduse dohledatelna informace viz.  https://www.nic.cz/whois/domain/vidlakovykydy.cz/ . To ze sam ve verejnem prostoru nevystupuje, vystupuje jeho bratr Daniel Sterzik, neni relevantni.

Pokud Vas pedagog vlastni a provozuje takovouto domenu, da se predpokladat, ze s nazory na ni uvedenymy souhlasi. A pokud s takovymi nazory souhlasi, nepredpokladate, ze muze ovlivnovat i nazory Vasich studentu?

Dekuji

Nebudu vás napínat přátelé, to byste nevěřili,  sama Akademie věd si pěstuje udavače ve svých řadách. Nebudeme jako Cemper, takže nepropálíme identitu onoho Čurdy. Tedy, dokud jeho Cemperstvo samo nezačne vřískat, že si vymýšlíme. Ale abychom mohli pokračovat, budeme onomu udavači říkat Martin Ječmínek. To je mému zemědělskému naturelu velmi blízké. Velmi snadno jsme zjistili, že pracuje v knihovně akademie věd a angažuje se tímto pokrokovým způsobem pro liberálně demokratické evropské hodnoty přímo v pracovní době. Činnost pana Ječmínka v nás vzbudila celou řadu otázek a tak jsme si řekli, že se na to budeme muset zeptat přímo v oné ctihodné instituci. A nebudeme chodit ke kováříčkovi, půjdeme rovnou ke kováři. I poslali jsme jim dopis následujícího znění:

Vážená paní Vecková, vážená paní Zažímalová,

píši vám, protože můj zaměstnavatel obdržel udání na moji osobu, že provozuji názorový blog, který podle názoru dotyčného udavače přispívá k celospolečenskému napětí a často šíří dezinformace. Toto udání sepsal váš zaměstnanec pan Martin Ječmínek, který podle všeho pracuje v knihovně akademie věd. Vlastní text jeho udání přikládám v příloze. Jednoduchým prověřením došlého e-mailu jsem zjistil, že vše nasvědčuje tomu, že toto udání sepsal i odeslal v pracovní době, je tedy důvodné se domnívat, že by tak mohl činit s vědomím zaměstnavatele či by dokonce mohl mít tuto činnost přímo v náplni své práce.

Z textu udání vyplývá, že váš zaměstnanec je přesvědčen, že blog Vidlákovy kydy přispívá ke společenskému napětí a šíří dezinformace. Předpokládám tedy, že pan Ječmínek má tedy k dispozici nějaký manuál, podle kterého to určuje. Doposud tak tento blog označovali jeho názoroví odpůrci, ale nejsem si vědom žádné autority s příslušnou pravomocí, která by potvrdila to, co o našem blogu píše pan Ječmínek a podle čeho vyzývá mého zaměstnavatele, aby se vyjádřil a snad i konal. Nebo je sám pan Ječmínek důvěryhodnou autoritou v této oblasti?

Rád bych vás požádal o součinnost s poskytnutím takového manuálu, podle kterého pan Ječmínek došel ke svým závěrům. Dále bych rád získal informace o pracovní náplni pana Ječmínka. Chtěl bych si udělat obrázek, jestli se jedná o normálního udavače, jakých dnes bohužel přibývá jako hub po dešti a nebo jestli svou činnost provozuje se souhlasem Akademie věd a podle postupů schválených touto institucí. V neposlední řadě bych si chtěl ujasnit, zda je pan Ječmínek za tuto svou činnost, kterou provozuje podle všeho v pracovní době, placený z našich daní.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/predvolebne-udavacska

Vidlákovy kydy

Další panská rada… nebo spíš prosba

Dnes budu pokračovat v dávání panských rad. Prosím nedivte se mi, nad blogery se postupně smráká. Jestli se nám na Hradě usadí Jenerál, tak už nebude nic stát v cestě novému zákonu o dezinformacích, který nás všechny vykastruje, protože výklad o tom, co smíme a co nesmíme psát, se přesune k nějaké anonymní byrokracii, která bude kdykoliv schopná nás chytit za slovo a tvrdit, že naše umlčení (a potrestání) je v zájmu evropských hodnot a svobody. Žádná opozice pak už nebude, protože cokoliv nesouhlasného se překvalifikuje na rozvratné a bude řádně otaxováno příslušnou sazbou. A tak ještě využívám posledních demokratických výdobytků.

Začnu sobotní demonstrací… Hele, vážně ještě někdo máte pocit, že to takhle má smysl? Vážně ještě někdo věří, že se něco stane? Nebo že se nový plamen obrození zažehne od večerů při svíčkách? Na začátku bylo sto padesát tisíc lidí, teď v sobotu bylo pět tisíc lidí. Od první demonstrace jejich počet jen klesá a nikdy nedošlo k žádnému zlomu, který by to alespoň na chvíli otočil k lepšímu.

Po celou dobu sledujeme, jak projekt Česko na prvním místě pořád někdo opouští. Vesměs ve zlém. Na začátku celý projekt podporovali skoro všichni, teď v lednu už zbylo jen pár posledních mohykánů. V září se žádný provokatér nedokázal dostat na deset metrů k pódiu, jak tam bylo husto. Teď už si na Láďu Vrabela troufne lecjaký výrostek s kýblem barvy. Na začátku si i Rakušan dával pozor na jazyk, aby náhodou neřekl něco, co by ho smetlo. Vláda se vyděsila k činu a zastropovala ceny energií. Sice blbě, ale něco prostě udělat museli. Velká média to nemohla vymlčet, museli se s tím útrpně smířit… A teď? Novinky o sobotní akci informovaly na půl huby. Už jim ani nestálo za to, proti Vrabelovi bojovat.

Stačilo pět měsíců a velký výboj energie se vrátil tam, kde byl vždycky… Na demonstrace už jezdí jen ti, co jezdí pokaždé. Před covidem, za covidu a teď i po covidu. Kam se podělo těch sto padesát tisíc lidí, kteří v září uvěřili, že to má smysl? Inu, zjistili, že to takhle smysl nemá. Zůstali doma a sami se připravují, jak nejlépe mohou.

Protivník ovšem nespal. Po počátečním šoku se vzpamatovali a začali jednat. Zvýšili tlak, napsali si nové seznamy dezinformátorů, vydali komunikační strategie pro úředníky, vymysleli si vnitřní gestapo, které dohlíží na státní úředníky, jestli nemají závadné myšlenky a blonďatý pyknik se už netají tím, jak bude trestně postihovat verbální projevy. Blíží se to… stačí správný prezident a rázem bude zase Česká televize rozhodovat, co uvidíme a co neuvidíme. Zase budou rozhodovat velká média a všechno to, co jsme dokázali v uplynulých třech letech, to bude ztraceno.

Znovu opakuji, že máme šanci ještě na jedno nové navrtání pramene. Máme šanci ještě na jeden pokus, který musíme udělat ve shodě. Teď máme volbu prezidenta a vypadá to, že jsme se všichni postavili do jednoho šiku. Ne za Babiše, ale proti Pětikolce a všemu, co představuje. Ti, kteří proti Babišovi bojovali, ti teď stojí vedle něj. Ti, kteří mu nemohli přijít na jméno, ti mu to teď půjdou hodit. V sobotu se to rozhodne a bude vymalováno. Pokud to nedopadne dobře, moc času už nedostaneme.

Přál bych si, bez ohledu na volební výsledek, aby se na tohle nezapomnělo. Ne, nesjednotilo nás hnutí ANO, ale Pětikolka. Nestojíme za Babišem, ale vedle něho. Nejsme nadšeni z toho, koho posíláme na Hrad, ale poprvé za mnoho let volíme takřka všichni dohromady menší zlo. To není úplně málo. Přece jenom jsme se na něčem shodli. Pro mě osobně je to vlastně obrovská satisfakce. Tak veliká, že mám chvílemi pocit, že jsem udělal maximum a mohu se zase pěkně stáhnout zpátky do Vidlákova, nevystrkovat nos a jen si po večerech psát články…

Teď alespoň na chvíli připomínáme něco, co vypadá skoro jako jednota. Všichni jsme si vybrali stranu a svedeme bitvu o Hrad. Ale je třeba bojovat tak aby bylo možné bojovat i zítra. Prosím vy všichni, co jste se teď postavili vedle sebe, zkuste na svoje rozpory zapomenout i po prezidentské volbě a bez ohledu na výsledek. Zkuste to udržet. Vzpomeňte si, že jsme prostě museli. Přes všechny animozity, přes všechny křivdy, stojíme vedle sebe. Nechci po vás trvalý mír a věčné přátelství. Nechci po vás sjednocení do jednoho velkého opozičního občanského fóra. To by nikdy nefungovalo. Pracujte, oslovujte voliče, nabízejte program, ale zůstaňte už takhle – bojujte proti Pětikolce a ne proti sobě navzájem.

Bez ohledu na to, jak to teď v sobotu dopadne, prosím nezapomeňte na tento předvolební týden, kdy táhneme za jeden provaz i přesto, že to není žádná cukrová vata a některým se prsty u nohou zatínají v pěst. Když to zvládneme teď, zvládneme to už vždycky. Prosím, zkuste to všichni brát jako restart. Když jste se dokázali povznést nad Babišovu minulost, mohli byste to dokázat i v případě těch, kteří teď stojí s vámi v jedné řadě. Prosím vás o to.

Až bude tato bitva vybojována, sejděte se prosím všichni u jednoho stolu. Jako byste byli nově pokřtěni. Jako byste byli čistí od minulosti. Ať už si budeme lízat rány nebo vyhrajeme. Jestliže jsme tuto volbu udělali vlastně vynuceně, udělejme příští krok dobrovolně a ve shodě. Sejděte se u dobrého jídla a pití, nedělejte oficiální program, prostě spolu jen mluvte a zkoordinujte své kroky. Bude to zapotřebí.

Jestli jako Vidlák mohu něco žádat… když jste dokázali překousnout Babiše, můžete si také všichni odpustit navzájem. Sakra ať tohle všechno má nějaký smysl. Ať to lidi vidí. Ať vidí, že všichni máme nějakou budoucnost.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/dalsi-panska-rada-nebo-spis-prosba

důchody

A je to tady! Brusel začal nařizovat snižování důchodů! Chudým sebrat, bohatým přidat!

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

23.1.2023

fiala

Fiala zralý na pár facek: Má náš národ za bandu hlupáků?

17.1.2023

IVO STREJČEK je rozhořčen nad nehoráznými výroky našeho premiéra a poukazuje na skutečně bídný stav české demokracie

Nejvyšší představitel české exekutivy, ministerský předseda české vlády Petr Fiala – tedy člověk s mimořádnou odpovědností za normální fungování naší země – bezprostředně po skončení prvního kola prezidentské volby sdělil: „Ve druhém kole půjde o souboj hodnot mezi demokracií, respektem k ústavě a prozápadní orientací proti populismu, lžím a příklonu k Rusku.“

Má to tedy znamenat, že oněch 35 % voličů, kteří dali hlas Andreji Babišovi, jsou jen populisté, hlupáci snadno podléhající lžím, či se dokonce chtějí „přimknout k tomu tam se dubisku“, řečeno s Kollárem?

Kolaps politických stran

Může toto premiér České republiky myslet vážně? Není Fiala jedním z těch, co nám neustále kážou o „nepřijatelných rozdělovačích společnosti“, aby při první vhodné příležitosti společnost bez rozpaků rozštěpili oni sami? A vůbec, co nás má na člověku s podivnou komunistickou minulostí přesvědčit, že právě on je ztělesněním boje za demokracii a respektu k ústavě? Ne, tento výrok nelze hodnotit jinak než jako primitivní, za který by v hospodě možná padlo i pár facek.

K ziskům Nerudové a Fischera Petr Fiala řekl: „Celé to ukazuje na správnost postupu Spolu, že jsme nepřišli s nějakým kandidátem, kterého bychom podporovali jenom proto, že nosí náš dres.“ To je, panečku, dialektika. Tak celé to slavné Spolu nebylo schopno vygenerovat vlastního silného přesvědčivého kandidáta, tak tu je z nouze ctnost. Fiala to se svojí ODS dovedl tak daleko, že v roce 2023 již výrazné polistopadové politické osobnosti „byly vypotřebovány“, nové „na skladě“ nejsou, tak museli „demokraté Spolu“ sáhnout po člověku z let před rokem 1989. Další smutný, ale velmi průkazný příklad kolapsu českých politických stran.

Petr Pavel na Twitteru: „Zeman 2013: Lži o Sudetech, Zeman 2018: Lži o migrantech, Babiš 2023: Lži o zatahování do války.…Pojďme se lžemi proruského světa Babiše a Zemana bojovat šířením pravdy.“

Jenom letmý komentář této generálovy výzvy. Ačkoliv Miloš Zeman nekandiduje a je na definitivním odchodu z politiky, hodí se Pavlovi a jeho týmu Zemana „přivázat“ k Babišovi a zvýšit tak v části společnosti protibabišovský odpor. Dá se to pochopit, ale zda právě to zafunguje, uvidíme.

Práce s pravdou

Ke konkrétním tvrzením: takže Karla Schwarzenberga a jeho výroky o Benešových dekretech jsme v roce 2013 neslyšeli v přímém přenosu? Schwarzenbergova slova jsme si vymysleli? Cožpak v roce 2018 nebylo téma migrace jedním z nejvýznamnějších politických témat evropského kontinentu?

Proč by se toto téma nemohlo stát dominantním tématem tehdejší volby? Jenom proto, že na to neuměl Drahoš přesvědčivě odpovědět, protože on sám byl signatářem výzvy Vědci proti strachu a lhostejnosti?

A cožpak současná česká vláda, která si Petra Pavla pro druhé kolo definitivně přivlastnila, nevidí konec války na Ukrajině výhradně optikou zničení a rozmetání samotného Ruska, což ale může vyústit ve světový konflikt? Proč si generál Pavel a jeho lidé nechtějí připustit, že z válečnické rétoriky české vlády mohou mít někteří lidé strach? Jsou proto hned proruští? Lze v podání kandidáta na prezidenta naší země takhle „plasticky pracovat“ se slovem pravda?

Zvolili si sami

České ministerstvo zahraničních věcí hlásí „rekordní zájem o volby v zahraničí“. Bylo prý odevzdáno 15 881 platných hlasů, což odpovídá 72 % zaregistrovaných voličů. Kandidáti na prezidentskou funkci skončili v pořadí: Pavel, Nerudová, Fischer, Babiš a další. Ministr Lipavský, okamžitě tento (vládě vyhovující) výsledek komentoval slovy, že „jedině korespondenční volba umožní volit všem Čechům v zahraničí.“

Za sebe po celá léta tvrdím: mají mít Češi dlouhodobě žijící v zahraničí vůbec možnost účastnit se jakýchkoliv voleb v naší zemi? Pokud tu dlouhodobě nežijí, nejsou „spotřebiteli“ každodenních „produktů“ české politiky, a především nenesou náklady svého rozhodnutí? A skutečně chceme zavést do našich volebních pravidel i velmi spornou (podívejme se na zkušenosti s tímto druhem voleb do USA nebo sousedního Rakouska) korespondenční volbu?

A znovu zdůrazňuji. Nebavíme se o lidech, kteří jsou shodou okolností v danou chvíli v zahraničí na služební cestě, bavíme se o lidech, kteří si za místo svého dlouhodobého života svobodně vybrali zemi někde v zahraničí.

A každá volba má i své náklady, bohužel.

Zdroj.

ZDROJ: PROTIPROUD https://protiproud.info/politika/6956-fiala-zraly-na-par-facek-ma-nas-narod-za-bandu-hlupaku-cesky-politicky-kolaps-plasticka-prace-s-pravdou-proc-maji-volit-cesi-v-zahranici-vyzvy-pokryteckeho-generala-osobnosti-kavarny-vypotrebovany.htm

Pravda má velkou výhodu, ona prostě JE – rozhovor Lubomíra Volného pro Tvořivou Společnost

20.1.2023

„Padáme do propasti a nemáme šanci se zachránit bez tragických událostí, které již po celém světě probíhají. Ještě k nám tak úplně nedošly a lidé je prozatím nevnímají,” upozorňuje Lubomír Volný, předseda strany VOLNÝ blok.

„Konzumujeme informace, které nám někdo nabídne a neověřujeme si je. Jedna uměle vyvolaná krize střídá další. Nejprve je tedy nutné přiznat si, že máme skutečný problém, a teprve potom jsme schopni jej řešit.

Pravda existuje, a to je její výhoda. Bylo by proto super, kdybychom dokázali více spolupracovat a vytvořili sjednocující proud informací. Média neinformují, my si to musíme zajistit sami.”

 

TVOŘIVÁ SPOLEČNOST

MEZINÁRODNÍ PROJEKT

tvořivá společnost

Tvořivá Společnost : https://creativesociety.com/cs

David-Martinek.-

𝗥𝘂𝗵𝗲 𝘂𝗻𝗱 𝗢𝗿𝗱𝗻𝘂𝗻𝗴. 𝗞𝗹𝗶𝗱 𝗮 𝗿̌𝗮́𝗱…a manipulace médií

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

𝗥𝘂𝗵𝗲 𝘂𝗻𝗱 𝗢𝗿𝗱𝗻𝘂𝗻𝗴. 𝗞𝗹𝗶𝗱 𝗮 𝗿̌𝗮́𝗱 – (pozn.redakce – převzatý název románu ze života nacionalistické mládeže)

autor: Martin Davídek, blog

Pozoruji ve videu rozzuřené a zfanatizované davy, pronásledující Andreje Babiše na mítinku v Jablonci. Je pár dní před rozhodující prezidentskou volbou. Dav křičí, aby odešel. Zabraňují mu setkání s voliči. Babiš se jen usměje a zakroutí hlavou. Zástupem pochodují lidé, přesvědčení, že Andrej Babiš představuje zlo.

Do jisté míry se jim nedivím. Média líčí Babiše přes deset let, systematicky, jako oligarchu, ohrožení demokracie, dotačního podvodníka. Traviče Bečvy. Estébáka. Únosce vlastního syna.

Moc médií je obrovská. Řídíme se jimi. Média mají ve společnosti určující roli pro vytváření názoru. Problém je, že dnešní česká média poskytují jen zúžený pohled na realitu. Záměrně.

Je to špatně.

Vezmu vás dnes do zákulisí jedné z kauz.

O níž, samozřejmě, většina lidí vůbec netuší. Hlavně, mladí lidé. Jak zjišťuji.

𝗥𝗼𝘇𝗺𝗲̌𝗿 𝘀𝘃𝗶𝗻𝘀𝘁𝘃𝗮

Mám před sebou už 14 dní dvě zprávy. Hovoří se v nich o pronásledování a záměrné manipulaci syna Andreje Babiše mladšího. Velmi významnými lidmi. Lidmi, kteří jsou denně na obrazovce. Lidmi, kteří vytváří veřejné mínění.

Těmto lidem se postupně podařilo zmanipulovat syna Andreje Babiše proti vlastnímu otci. 𝗡𝗲𝗯𝘂𝗱𝘂 𝗷𝗲 𝗷𝗺𝗲𝗻𝗼𝘃𝗮𝘁. Opovrhuji jimi.

Nestojí mi za jméno. Pojmenuji věc jako obecný princip.

Protože na této kauze můžeme dobře pochopit, jak vlastně funguje česká politická a mediální scéna.

Jak ukázalo dění během soudního přelíčení a odborným posudkem bylo doloženo, faktem je, že Andrej Babiš ml. má, bohužel pro něj, zdravotní, psychické problémy. Je mi to líto a samozřejmě, nemyslím si, že je vhodné veřejně reflektovat potíže, s nimiž se musí vypořádávat. Věřím, že se mu jeho obtíže podaří zvládnout a přeji mu ze srdce a upřímně, aby se mu dobře dařilo.

𝗞 𝗰̌𝗲𝗺𝘂 𝗮𝗹𝗲 𝗻𝗲𝗹𝘇𝗲 𝗺𝗹𝗰̌𝗲𝘁.

V obou zprávách se hovoří o zapojení externí novinářky a aktivistky, která získala kontakt na Andreje Babiše ml. Tato žena jej přesvědčila, že jeho psychická diagnóza je vymyšlená. Novinářka, poté, co si získala důvěru Andreje Babiše ml., pak pokračovala v manipulaci, na jejímž konci bylo, že Andrej Babiš ml. uvěřil, že za jeho obtíže může výhradně jeho otec.

Paní přesvědčila syna, že Babiš, vlastní otec, jej manipuluje a ovládá. Přes farmaka, ošetřovatele, psychology.

Pro lidi, kteří jsou, obecně, ve složitější osobní psychické situaci může být takové vysvětlení vodítkem.

Není neobvyklé, že lidé, kteří se octnou v různých potížích, hledají vysvětlení svých potíží a stavu jinde, než v realistickém hodnocení situace.

Andrej Babiš ml. paní uvěřil.

Novinářka a aktivistka se po léta věnovala velmi obtížným případům extradikce. Záchraně lidí z ruských kriminálů. Její přesvědčení a prožitky jí postavilo do nekompromisně protiruského postoje. Což, vzhledem k jejímu životu se snažím pochopit.

Sama si spojila Babiše s Ruskem .. což je jednoduše účinně veřejně živená nepravda.

Paní si promítla své vlastní zkušenosti s nenávistí k Babišovi.

Kritický odstup od věcí je klíčem k novinářské praxi. I novinářské etice. Bohužel, ne vždy to platí.

Aktivismem pak lze napáchat větší škody, než když jednáte a mluvíte pouze pravdu.

Co následovalo? Paní Babiše mladšího propojila se zdejším významným „novinářem“. Tvrdým ortodoxním odpůrcem a programovým hanobitelem Babiše. Forum 24.

Jak ukazují e-maily, i on, podobně, jako zmíněná aktivistka, posílil v Babišovi ml. přesvědčení, že jeho diagnóza je manipulací. Novinář se k věci postavil pragmaticky. Možnost „prodat“ příběh Andreje Babiše ml. jako odpůrce vlastního otce je silná kauza. Kritický odstup by byl zde nanejvýš na místě. Ale rozhodl se pro vyvolání veřejné aféry. I když věděl a znal zákulisí celé akce.

Od „novináře“ vedla cesta k dalším kontaktům. K nepříliš bystrému politikovi, europoslanci za lidovce, který v e-mailech bezděky také potvrdil Babišovi ml. jeho přesvědčení, že jeho diagnóza je falešná. Významnému režiséru a dokumentaristovi. Známému, excentrickému starostovi pražské čtvrti. Psychologům, kteří diagnostikovali Babiše mladšího na základě konferenčních pohovorů. Až ke zdejšímu kazašskému orákulu, paní, která diagnostikovala diagnózu prezidenta Zemana na základě zhlédnutí televizního pořadu. Zapojit se do dění neodolal ani bývalý nejlepší ministr financí přilehlého vesmíru. A další lidé.

Tito se zasloužili o to, aby psychická manipulace syna Adreje Babiše byla využita v kampani proti Andreji Babišovi. K ovlivnění výsledků důležitých voleb.

Ke cti zmíněného novináře platí, že nakonec hlavní aktérku odmítl.

Vyjádření Andreje Babiše ml. posloužila i ke znovuotevření kauzy Čapího hnízda. Právě, na základě veřejných vyjádření Andreje Babiše ml. byl dán podnět v rovině „nových skutečností“.

 

Zatímco výroky Andreje Babiše mladšího se staly na okamžik hlavními zprávami dne, stejně jako inscenované dramatické střety, v nichž se utkal Babiš ml. se svým otcem, nešťastným a jen tiše přihlížejícím, když na něj během předvolebního mítinku křičí jeho vlastní, zmanipulovaný kluk, v zákulisí probíhal čilá aktivita, e-maily, organizace.

A potlesk a uznání ze strany těchto lidí pro Babiše ml., kdykoliv napadl svého otce, nebo narušil jeho kampaň. Eventy jako v Břeclavi, fotkami, divokými prohlášeními..

Lidé to nevidí.

Neumí si představit rozsah zla, jemuž je Andrej Babiš a jeho rodina neustále vystaven. A proč vlastně?

Protože je jen politický konkurent těchto lidí?

Víte. Já se k té kauze vrátím až po volbách. Nebudu součástí světa, která z podobných věcí utká volební vítězství. Takhle to nesmí fungovat. Mají rozhodovat schopnosti a ne svinstvo.

Na věci mě zaráží, že o téhle kauze novináři vědí. Znají aktéry, vědí, co se stalo. Mají tutéž zprávu k dispozici.

Když bychom vzali obecný princip, princip záměny.. Co by se dělo, kdyby nějaký aktér napadl podobným způsobem dítě jakéhokoliv jiného kandidáta..? Kdyby se zjistilo, že dětmi politiků, premiéra, kandidáta na prezidenta, někdo manipuluje podobně odporným způsobem?

Ohradil bych se proti tomu stejně. I kdyby se to dělo paní Nerudové, panu Fialovi, nebo panu Rakušanovi. Nebo samotnému novináři. Je to nepřípustné.

Zaráží mě, že novináři, kteří z žijí z prefabrikovaných kauz celou dekádu, nyní mlčí.

Za jiných okolností že by z takové kauzy udělali desetileté peklo. Kdyby se takto choval někdo z lidí, které považují za „nedemokraty“, spustili by hon, na jehož konci by bylo oprávněné odsouzení.

A donutili by především politika, nebo politiky, kteří se na takové kauze podíleli, k okamžitému odstoupení.

Ale neděje se nic.

Zprávu o situaci přinesly jen nezávislé Parlamentní listy. A pořad ABJ Jany Bobošíkové.

Co je na tom také divné? Dva z hlavních prezidentských kandidátů, paní Nerudová i generál Pavel si přišli podat ruku s jedním z protagonistů této kauzy. S cynickým, agresivním starostou pražské obce, který se do aktivit výrazně zapojil. Myslím, že právě fotka s těmito lidmi je výraznou skvrnou na pověsti jak paní Nerudové, tak i generála Pavla.

Líbání prstenu zde, opravdu, není na místě.

𝗡𝗲𝗻𝗶́ 𝘁𝗼 𝗽𝗼𝗽𝗿𝘃𝗲́, 𝗸𝗱𝘆 𝗹𝘇̌𝗼𝘂. 𝗗𝗲̌𝗷𝗲 𝘀𝗲 𝘁𝗮𝗸 𝗽𝗼 𝗰𝗲𝗹𝗲́ 𝗿𝗼𝗸𝘆

Mluvím s mladými lidmi. Často se je v diskuzích snažím vyprovokovat k reakci, která, uprostřed vypjaté výměny, vysvětlí, čemu vlastně věří. A jsem překvapený. Neuvěřitelná spousta lidí žije v rovině novinových headlinů. Nečtou dál. Nezajímají se o jádro a podstatu probíhajících procesů ve společnosti. Nemají na to čas, chuť nebo energii.

Navíc, představa, že o Babišovi se takhle silně lže by pro ně znamenala otřes.

Když ale opět, ve stručnosti rozeberu všechny klíčové protibabišovské kampaně, zjistíte, že s veřejností bylo a je systematicky manipulováno. A lidé, kteří to dělají, si ani v nejmenším nejsou schopni připustit, že spáchali na společnosti zlo. Já jsem jednoznačně pro to, aby média velmi tvrdě a nekompromisně hlídala politiky. Aby ty špatné, zneužívající svěřenou moc a postavení k vlastnímu obohacení, nebo prosazování protidemokratických pořádků tvrdě a nekompromisně stíhala. O tom nemůže být řeči. Ale není prostě možné, aby média deset let lhala systematicky o Babišovi a neexistovala proti tomu obrana.

𝗟𝘇̌𝗶𝘃𝗲́ 𝗸𝗮𝘂𝘇𝘆, 𝘇𝗻𝗼𝘃𝘂, 𝘇𝗻𝗼𝘃𝘂 𝗮 𝘇𝗻𝗼𝘃𝘂

Všichni jsme byli účastni téhle reality. Ale. Podívejme se konečně pozorně na 𝘃𝘆́𝘀𝗹𝗲𝗱𝗸𝘆 všech babišovských kauz. Děkuji. Když si dáte ten čas, pochopíte, že žijeme ve lži. A že to musí skončit.

Důvod, proč o tom opakovaně píšu.

𝗞𝗮𝘂𝘇𝗮 𝘇𝗮𝘃𝗹𝗲𝗰̌𝗲𝗻𝗶́ 𝗕𝗮𝗯𝗶𝘀̌𝗼𝘃𝗮 𝘀𝘆𝗻𝗮 𝗻𝗮 𝗞𝗿𝘆𝗺 byla halasně ohlášenou událostí. Policie, která věc vyšetřovala, ale 19.1.2022, věc odložila. Proč? Protože to byla jednoduše lež. Lež, kterou vyprovokovala „dramatická reportáž“ redaktorů Seznamu, Slonkové a Kubíka. Která posloužila jako argument pro demonstrace, pořádaných Milionem chvilek. Posloužila pro tirády veřejnoprávní televize, Seznamu, Forum 24, HN, ČT 24 a desítek dalších médií. Politici dnešní vládní sestavy, Jurečka, Fiala, Pekarová, Rakušan hystericky požadovali a také prosadili hlasování o nedůvěře vládě. Na vysledování Babiše ml. se podílel britský BellingCat. Tedy „nestranná investigativní britská agentura“, která se v kauze angažovala geolokačním vyhledáváním Babišova syna Andreje.

𝗞𝗮𝘂𝘇𝗮 𝗼𝘁𝗿𝗮𝘃𝘆 𝗕𝗲𝗰̌𝘃𝘆 v níž hrál hlavní roli Deník Referendum. Na podzim 2020 došlo k únikům kyanidů do Bečvy. Případ vyšetřovala Česká inspekce životního prostředí a později kauzu převzali kriminalisté ze Zlínského kraje.

Deník Referendum obvinil DEZU. DEZA patří do koncertu Agrofert. Poté se okamžitě rozjel obvyklý kolotoč. “Investigativní reportáž“ deníku Referendum nastartovala politiky. Lidé jako Pekarová, Gazdík, Jurečka odjeli na Moravu „vyšetřovat“ únik kyanidů. Zřídila se parlamentní komise. Faktem, od počátku zřejmým bylo, že nebezpečné odpady má v gesci firma Energoaqua, provozující v areálu čistírnu odpadních vod. Z firem v areálu produkuje odpad s obsahem kyanidů jediná firma, LISS. Ale to nikoho z politiků nezajímalo. Zajímalo je spojení DEZA – Agrofert – Babiš – Otrava Bečvy. Mem.

Policie nakonec obvinila odpovědného pracovníka firmy Energoaqua.

Výsledkům „parlamentního vyšetřování“ Pekarové, Jurečky a Gazdíka se doslova vysmála Česká inspekce životního prostředí. Ve své zprávě ČIŽP řekl jasně, že politici vydali záměrně tendenční zprávu a byli vedeni výhradně politickými motivy. Tedy, lhali. Vám.

𝗘𝘀𝘁𝗲́𝗯𝗮́𝗸

Dosud neuzavřená kauza STB slouží jako buldozer ve vztahu k veřejnosti od počátku. Myslím si, že 90% lidí v této zemi je díky vytrvalé mediální masáži přesvědčeno, že Babiš podepsal spolupráci s STB.

Kde je vada na kráse? V jednoduché věci. Chybí podpis na vázacím aktu. Prostě neexistuje.

Kdyby existoval, bylo by jasno. Badatelé a historici dokladují ze svazků, že Babiš byl u STB registrován.

Je to pravda, kterou nikdo nezpochybňuje. Faktem je, že byl, stejně jako desítky jiných obchodníků, kteří pracovali v socialistickém podniku zahraničního obchodu, opakovaně kontaktován STB. Byla to obvyklá režimní praxe. STB hlídala lidi, kteří jezdili za hranice. Snažila je se vytěžovat. Někteří se upsali, jiní ne. Mezi obchodníky se dobře vědělo, kdo spolupracuje. Potvrdili mi to, lidé, kteří pracovali na PZO.

Babiš po revoluci zažaloval, podobně, jako stovky jiných lidí, kteří byli vedeni v evidenci STB, slovenský Ústav národní paměti. Stovky lidí před ním se domohly výmazu. Praxe skončila až se samotným Babišem. Proč? Babiš 3x vyhrál soud o výmaz. Před soudem v jeho prospěch svědčili přímo důstojníci STB, kteří na něj vedli registr. Slovenský soud jejich výpověď odmítl jako nevěrohodnou. Nakonec Ústavní soud SR rozhodl, že ÚPN nebude možné dál žalovat. Tím pádem se Babiš nemůže domoci výmazu. Obrátil se na Evropský soud pro lidská práva. Ten jeho podání, k nemalé radosti zdejších odpůrců odmítl. Kauza tak bude pokračovat. A že skončí podobně, jako většina Babišovských kauz.

𝗖̌𝗮𝗽𝗶́ 𝗵𝗻𝗶́𝘇𝗱𝗼

Kauza, která se táhne třináct a možná až patnáct let. Podezření na účelové čerpání evropské dotace určené výhradně pro malé nebo středně velké podnikatele skončilo rozhodnutím soudu NEVINEN, 9. ledna 2023.

Rozhodnutím soudu, který nepravomocně rozhodl o nevině jak Andreje Babiše, tak i Jany Nagyové.

Která díky této kauze byla poškozena ve své volební kampani. Namísto ní vyhrál s argumentací, že Nagyová je obviněna v trestním řízení, dnešní senátor Vystrčil.

Farma Čapí hnízdo, určená veřejnosti, je dobročinně koncipovaný projekt, určený veřejnosti a rodinám. Projekt byl po léta vláčen médii. Pochopitelně, jako ukázka prohnilosti Babišova podnikání.

Pravdou ale je, že kauza měla jiný smyl. Sloužila jako nátlak na Babiše. Opakovaně vrcholila s termíny klíčových voleb, nebo zlomových politických situací. Sloužila po celá léta jako argumentační kladivo ve všemožných debatách.

Omluvil se někdo Babišovi, nebo Nagyové? Někdo z těch tisíců novinářů, televizních reportérů, všemožných „investigativců“, komentátorů, dramaturgů a nakonec politiků? Kteří zgusta používali Čapí hnízdo jako základ pro svou lživou a pokřivenou argumentaci? Ne.

𝗣𝗮𝗻𝗱𝗼𝗿𝗮 𝗣𝗮𝗽𝗲𝗿𝘀

Předvolební pseudokauza 𝗣𝗮𝗻𝗱𝗼𝗿𝗮 𝗣𝗮𝗽𝗲𝗿𝘀 novinářky Holcové, spuštěná tři dny před klíčovými parlamentními volbami 2021, vyšuměla, stejně jako předchozí, do prázdna. Na této věci je podivuhodná pouze jedna věc. Holcová slibovala, v termínu před volbami, že zveřejní stovky jmen zdejších oligarchů a podnikatelů, kteří „optimalizují“ své daňové výnosy prostřednictvím off-shore. Kypr, Panama, Andorra, Lichtenštejnsko, Monako, Marshallovy ostrovy.. Nestalo se nic. I když by bylo nesmírně podnětné a zajímavé zjistit, kdo z českých významných podnikatelů systematicky optimalizuje výdělky, které získá v zemi. Kam jsou peníze takto získané. Hodně v té věci naopak ukázala kauza Dozimetr. U níž, probíhá nezávislá investigace a výsledky, které přijdou, budou pro všechny, věřím, opravdu velmi překvapivé.

Výstupem kauzy Pandora Papers tak bylo pouze to, že zamíchala výsledky parlamentních voleb 2021.

𝗖𝗼 𝗹𝗶𝗱𝗲́ 𝗻𝗲𝘃𝗶́?

𝗖𝗼 𝗻𝗮́𝗺 𝘁𝗼 𝗿̌𝗶́𝗸𝗮́?

Kampaně proti Babišovi byly lživé. Média lhala a až soudy, policie a instituce daly Babišovi za pravdu.

Je složité to pochopit. Když jste deset let vystaveni takové manipulaci, člověk přirozeně získá odstup od daného člověka. Když vás deset let budou pomlouvat, lidé od vás dají ruce pryč, i kdyby jste měli nad hlavou svatozář.

Což Babiš není. Je to politik. Náročný, tvrdý na své spolupracovníky. Prosazuje své politické vize vehementně, někdy i ke škodě věci. Během covidu naštval tolik lidí, rouškami, omezováním pohybu, zákazy.. že se na něj oprávněně zlobí.

Ale je to prostě tím, jaký je to člověk. Člověk, který dělá i chyby. Který jde za svým, který se rychle rozhoduje a rychle jedná. Účinně prosazuje. Je to rozdíl proti obvyklé kabinetní, lenivé a pomalé politice. Tento přístup přinesl Babišovi výsledky v byznysu, kdy se mu podařilo během náročných let vybudovat jeden z nejúspěšnějších českých koncernů, zaměstnávajících tři desítky tisíc lidí. Platí v Česku daně. Zaměstnává lidi. Nemá sídla na Kypru a v daňových rájích.

A zároveň postavil politickou konkurenci polistopadovým stranám. Která je úspěšná. A to je jeho skutečná hlavní „vina“.

Myslím si, že všechny tyto kauzy by měly lidem říct jednu věc.

Když lžou o Babišovi, úplně stejně falešné a pokřivené zrcadlo nastavují pro ty, které média aktuálně podporují.

ZDROJ: POKEC24 https://www.pokec24.cz/blog/%f0%9d%97%a5%f0%9d%98%82%f0%9d%97%b5%f0%9d%97%b2-%f0%9d%98%82%f0%9d%97%bb%f0%9d%97%b1-%f0%9d%97%a2%f0%9d%97%bf%f0%9d%97%b1%f0%9d%97%bb%f0%9d%98%82%f0%9d%97%bb%f0%9d%97%b4-%f0%9d%97%9e%f0%9d%97%b9/

„Velel jsem mu. Usekněte mi ruku, nezvolím ho.” Pavlův nadřízený vykládá

20.1.2023

Vadí mi, jak se ke kampani postavil a to, že v mnohých případech nemluvil pravdu. Mlží a má strach, aby to na něj neprasklo. Tak se o horkém kandidátovi na post prezidenta Petru Pavlovi vyjadřuje ze sídla Evropského parlamentu ve Štrasburku někdejší velitel Společných sil Armády České republiky, tedy bývalý Pavlův nadřízený, a současný europoslanec Hynek Blaško.

Překvapily vás výsledky prvního kola prezidentských voleb?

Ne. Předpokládal jsem, že to tak dopadne.

Petr Pavel s vámi sloužil jak v Československé lidové armádě (ČSLA), tak i v Armádě České republiky (AČR). Jak ho vnímáte?

Určitou chvíli byl dokonce mým podřízeným. Podle hodnocení, které jsem o něm slyšel, nebyl mezi kolegy moc oblíbený. Nyní se, pravda, prezentuje jinak.

Proč tak mlží a uvádí rozporuplné informace o své minulosti v ČSLA?

Je to nový mejkap. Místy bludy, které mu neznalý člověk spolyká. Řekne si, to je borec a kabrňák, ale opak je pravdou. My, co o tom něco víme, mu to nežerem.

Myslíte si, že mu komunistická minulost může u voličů uškodit?

Pochybuji. Máme třicet let po revoluci. Spousta z nás byla v KSČ, já tam byl taky. I když třeba každý za jiným účelem. Nicméně si myslím, že zdůrazňování  bolševické minulosti se už dnes míjí účinkem. Všechno už je to passé.

Proč se tak ostře vymezujete proti bývalému kolegovi z armády?

Vím, kdo je pan Pavel, a co je zač. I kdybyste mě na mučidla natáhli a ruku mi utli, tak mu to stejně nehodím. Tak se věci mají, a tak to bude. To, že z části národa dělá pitomce, to nejspíš patří k tomu klání.

Vadí mi, jak se ke kampani postavil a to, že v mnohých případech nemluvil pravdu. Mlží a má strach, aby to na něj neprasklo. Tak k čemu je nám takový prezident?

Babiš má zkušenosti ze zahraniční politiky a žil leta v zahraničí. Zná se s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Má dveře otevřené všude po Evropě. Pavel na tom tak dobře není. Má jednoznačná volba je tedy Babiš.

ZDROJ: Parlamentní listy https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/-Velel-jsem-mu-Useknete-mi-ruku-nezvolim-ho-Pavluv-nadrizeny-vyklada-726616

21.1.2023

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Přátelé, loni na podzim jsem napsal článek, který jsem uvedl nadpisem „Proč neřeknete rovnou, že vám docházejí Ukrajinci?“ Byl to článek velmi emotivní, protože jsem v něm popisoval své osobní znechucení nad výrokem našeho náčelníka generálního štábu Karla Řehky, že se musíme připravovat na válku velkého rozsahu. Ve článku jsem tenkrát vyjádřil myšlenku, že to s Ukrajinským vítězstvím nebude asi tak horké, protože kdyby bylo Rusko skutečně před kolapsem, nebyl by k přípravám na velkou válku důvod.Mimochodem, byl to článek, za který jsem pak byl cemperován a který si pak do huby vzaly i Novinky a další pravdomluvní novináři.

Tehdy jsem tvrdil, že Ukrajina na bojišti ztrácí spousty životů a je dokonce možné, že ruská propaganda tak moc nelže, když uvádí, že poměr ztrát je 7:1. Tvrdil jsem, že jestli to takhle půjde dál, budou brzy na řadě další slovanští podlidi, aby bojovali za henty evropské hodnoty. No co si budeme povídat, jsem dezinformátor par excelance a byl jsem za to patřičně pranýřován.

Získané zkušenosti veřejného zostuzování se teď ohromně hodí při honu na prezidentského kandidáta Babiše. Čtenáři Novinek se to velmi dobře naučili a uplatnili to při řvaní a blokování v Jablonci či pískání v Děčíně. Kampaň teď díky nějakému magorovi dostala úplně nový (a ostrý) náboj. Vládní činitelé sice toto verbální lynčování odsoudili, ale jedním dechem dodali, že si za to Babiš může sám, protože straší válkou…

Fiala řekl, že jsme ve válce.

Černochová řekla, že jsme ve válce.

Řehka řekl, že se musíme připravovat na válku velkého rozsahu.

Řeporyjec řekl, že mu mobilizace nevadí a že by Ukrajince klidně vyměnil za Čechy.

Ale Babiš straší lidi válkou…

Včera pak Tomáš Zdechovský uvedl toto:

„Válka trvá již 11 měsíců, stále nekončí a odehrává se kousek od hranic našeho státu. Od začátku roku jsem se vydal už po několikáté na Ukrajinu za účelem humanitární pomoci a pochopení současné situace. Ukrajinci jsou připraveni se bránit, ale dochází zásoby lidí, kteří jsou schopni bojovat. Bez pomoci okolních států by mohla být Ukrajina v mnohem horší situaci, než je dnes…“

Když jsem 23. listopadu řekl, že Ukrajině docházejí Ukrajinci, které je možné vrhnout na frontu, tak jsem byl dezinformátor. Vidíte, stačily dva měsíce a Zdechovský to řekl na plnou hubu. On to určitě brzy smaže, ale na fejsbůku už to lítá všude a já to tam mám na profilu taky, takže se na to můžete podívat. Ukrajině dochází zásoby lidí…

Kdo se zajímal o informace ze schůzky NATO v Ramštajnu, tak si to myslím také užil. Pokud Ukrajina nedostane obrovské množství válečného materiálu, tak neobstojí. Hlavně potřebuje velké množství tanků. Tak nějak vypadaly výstupy. V zájmu zajištění těchto zbraní na chvíli povolila jednotná informační fronta, podle které Ukrajina vítězí a Rusům docházejí náboje, jídlo, lidi a Putin umírá. Trvalo to jen chvíli, ale kdo není úplně vymaštěný, tak musel vidět, že Ukrajina potřebuje v podstatě kompletní novou armádu, protože tam na východní frontě to zřejmě vypadá jinak, než píše Girkin.

Ale Babiš straší lidi válkou…

Vidíte, jak snadné to bylo? Stačil jeden bilbórd v podstatě přebraný od SPD – nezavedu Česko do války… a volební náskok pro Pavla je v podstatě pryč. Ještě minulou neděli vypadal Pavel impozantně a neporazitelně… To má z toho, s jakými lidmi se tahá… Až bude Kolář analyzovat svůj třetí neúspěch v řadě, tak bych mu doporučil zaměřit se na Řeporyjce, Zdechovského, Pribáně, Cempera, Petra Lukavce, Jana Tunu a další… Aktivní blbec je horší než třídní nepřítel. Všem jmenovaným děkujeme za jejich příspěvek ke zlidštění Andreje Babiše a posíláme klíčenku.

Děkujeme všem, co Babišovi blokovali cestu na setkání s voliči, děkujeme všem, kdo pískali a nebo dělali jiný bordel. Děkujeme Lukačevičovi, že to jeho intervjuci natočili a ještě se tím chlubili jako nejvyšší morálkou. Sociální sítě a blogerská veřejnost se postará, aby to už nikdy nezmizelo a aby to v této republice viděl pokud možno každý. Podaří se nám to… už to nedokážete vymlčet.

A to máme ještě týden kampaně před sebou…

Vidlákovy kydy

Když nemůžeš zvítězit…… musí soupeř prohrát.

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

BLOG – převzato z blogu Vidlákovy kydy

21.1.2023

Přátelé, ve svém předvčerejším článku jsem napsal, že pro druhé kolo voleb nejsou pro Andreje Babiše karty rozdány nijak zvlášť příznivě. Papírově má Petr Pavel podporu téměř šedesáti procent hlasů, velkých médií, vlády… navíc generál nestojí proti dalšímu Zemanovi, který měl extrémně nabroušený jazyk a přesně věděl, na kterou strunu uhodit. Všechny tyto skutečnosti hovoří spíše v Babišův neprospěch. Není divu, že můžeme stále častěji slyšet, že Babiš nemůže zvítězit.

Z vlastní a osobní zkušenosti mohu říci, že Babiš je si velmi přesně vědom svých výhod i nedostatků. Ne, v jeho okolí mu fakt nikdo nemaže med kolem huby. Za to si své poradce neplatí. On jim dává velké peníze za to, aby měl přesné a použitelné podklady. Platí je, aby mu říkali skutečnost a pak spolu volí příslušnou strategii. Babiš se nikdy nesesype z toho, že okolnosti nejsou na jeho straně. On si prostě vyhodnotí, co je a co není možné a podle toho bude postupovat.

Když se teď dívám na první týden kampaně, tak se nemohu zbavit dojmu, že se jede přesně podle tohoto zjištění. Babiš nemůže vyhrát…

Teď musím udělat malou odbočku, protože dějiny znají celou řadu příkladů, kdy se sice nedalo vyhrát, ale stejně z toho bylo vítězství…

Takhle nějak to udělali Američané ve své válce za nezávislost. Prostě tak dlouho prohrávali bitvy, až vyhráli válku. Takticky museli téměř pokaždé ustoupit, ale svým jednání způsobovali nepříteli tolik ztrát a tolik problémů, že se nakonec Angličané víceméně udolali sami.

Takhle zvítězili Afghánci nad největší vojenskou velmocí, ne? Ukažte mi během dvacetileté války příklad, kdy by Američané nemohli udělat, co si usmysleli. Když někam chtěli dojet, tak tam dojeli. Když chtěli něco vybombardovat, tak to vybombardovali. I toho Usámu nakonec našli a zabili. Prakticky každá americká vojenská kolona dojela tam, kam dojet měla. Tálibán dvacet let všechny střety prohrával, až z toho nakonec vyhrál.

Nejinak to dělal Albrecht z Valdštejna (to je fakt trefné přirovnání). Pokud vím, on jasně zvítězil jen v jedné bitvě. Jinak spíš remizoval nebo prohrával… ale svojí armádu šetřil a vedl ji takovým způsobem, aby se nepřítel vyčerpal a nakonec se porazil sám.

Prostě, když Babiš nemůže zvítězit, tak musí Petr Pavel prohrát…. Takhle jednoduché to je. A první úspěchy této strategie už jsou vidět…

Co Babiš udělal? Vytáhl mírovou kartu, protože to lidi opravdu zajímá a trápí. Jsem proti válce, jsem za mír, nikdy vás do války nezavleču… Jeho soupeř to pořád jen tak okecává. Všimněte si, že nikdy nezaznělo stejně jasně, že Petr Pavel nepodepíše žádné vyhlášení války a nepošle české občany „plnit spojenecké závazky“. Oni Babiše obviňují, že straší lidi a vůbec si neuvědomují, že straší oni sami. Není děsivé, když Babiš mluví o míru, mnohem děsivější je, že Pavel o míru mluví tak málo.

A ještě děsivější je, že existují fotky, jak šel jenerál zkontrolovat řád a klid v Řeporyjích a tamní starosta se nechal unést a napsal moc hezký tweet, který jsme už všichni četli, že jemu mobilizace nevadí. Takticky se Babiš musí bránit nařčením, musí kličkovat, dostává to zleva a zprava od novinářů, ale téměř v každé takové konfrontaci z toho jako sláma z bot čouhá, že Pavlovi příznivci by do té války klidně šli. Pavel nemusí říct nic, jeho nohsledi to dělají za něj a on se od nich nedistancuje.

Ne, to není o tom, jestli do ní fakt půjdou. Není to o tom, co je nebo není v prezidentských pravomocích. Babišovi se podařilo strategické vítězství protože spojil svojí osobu s mírem. Jeho odpůrci ho sice zatlačují, ale za cenu velkých ztrát. Každý v této republice už viděl i slyšel, že Pavel mír podmiňuje spoustou dalších bodů. Vsaďte se, že Pavel nedá žádný veřejný slib, že naši synové a manželé nepojedou na východní frontu. Vždycky bude jen říkat, že je to absurdní, ale nikdy z něj nevymámíte jasné slovo.

Babiš bude jen poukazovat na to, že Fiala řekl, že jsme ve válce a že Andrej Babiš v žádné válce není. A stačí. Je úplně jedno, jak daleko ho zatlačí, protože čím víc bude tísněn, tím víc z toho bude čouhat válka.

Ano, Pavel přijede do Ostravy a chlubí se tím, jak tam měl tisíce lidí. Ale žádnou českou vlajku. Jen ty vlajky NATO, které se teď právě rozhodlo, že do ohně války přileje další zbraně. Generál slouží NATO. Všichni to vidíme. Ukrajinské vlajky, unijní vlajky a obrovská, nezlomná a výhružná vlajka NATO… memento mori. Díky za zvolení, tady máte povolávák… takhle na to reaguje internet. Generál Pavel zase zvítězil… a zase ukázal, čí prezident bude. Podle nosa poznáš kosa, podle korouhve poznáš zájmy.

Babiš sice olepil republiku protiválečnými bilbórdy, ale vlastně ani nemusel… Stačilo udělat jeden a novináři se postarali, aby ho viděl každý. A co je reakce soupeře? Obouvá se opět do jeho nemocného syna, že ho zavlekl na Krym… Ani slovo o tom, že válku nepřipustí. Bude se různě vytáčet, bude mluvit o tom, že Babiš straší lidi, budou mluvit o dezinformacích, ale nikdy neřeknou to, co jediné by lidi uklidnilo – že válku nepřipustí, že čeští občané do války nepůjdou i kdyby to po nás chtěli naši transatlantičtí bratři.

Je úplně jedno, jak daleko Babiše zatlačí a jak moc ho budou grilovat v debatách. Naopak, čím jistější si budou a čím víc budou větřit vítězství, tím víc se odkopou.

Takhle to udělal i Zeman před pěti roky. Tehdy jsem zaznamenal hezké zhodnocení voleb, že nejprve se lidi lekli, co je Zeman zač a pak se lekli, co je zač jeho soupeř Jiří Drahoš. Zeman to dělal v debatách. Babiš to dělá přes bilbórdy a tiskovky.

Petr Pavel sám o sobě asi udrží dekorum. Nenechá se vyprovokovat. Tož je nutné vyprovokovat jeho kamarády. Praha a láska musí vyhrát nad vsí a nenávistí… Kolik hlasů tohle generála stálo? Kolik lidí to naštve a přijde k volbám, ne proto, že by věřili Babišovi, ale protože se jim chce zvracet z Pavlových příznivců? Takových věcí je víc. Pravda a láska se zase pěkně rozjíždí. Novináři napíšou, jak na Babiše štěkali jeho odpůrci a on na to odpoví, že jeho voliči nemají zapotřebí někam chodit a dělat bordel. Že to dělají jen ti druzí.

Babiš nechává protistranu, aby se chovala jako na dobytém území…

Jednu výhodu to mít bude… V této zemi v následujícím týdnu všichni uvidí, jaká je pražská kavárna a jak ve skutečnosti funguje pravdoláska. Všichni uvidí, co jsou ve skutečnosti henty Evropské hodnoty. Každý, kdo alespoň trochu myslí, tak si bude umět spočítat, co bude znamenat, když Petr Pavel vyhraje. Fejsbůk už je teď plný výkřiků, jací jsme ubožáci a jak se nemohou dočkat, až uslyší nás ubožáky kvílet. Den za dnem je zřetelnější, že Pavlovi příznivci nejsou naši bratři, ale naši páni. Oni se tím netají a porcují medvěda, co ještě běhá po lese. Babiš nevítězí, spíš se snaží dosáhnout vítězství. Nehraje si na Zemana, dělá to, co dělat umí a nedělá to, co neumí.

Nevím, jak dopadnou volby. Hlasování je tajné, za plentou. Nikdo před volebními místnostmi nekontroluje, jak jste volili. Prezident bude zvolen dobrovolně a každý bude vědět, co to znamená. Nic nezůstane utajeno, bude naprosto zřejmé, jaký je tábor Andreje Babiše a jaký je tábor Petra Pavla. Babiš staví svojí kampaň na jednoduché věci – aby se soupeři odkopali. On Petra Pavla v duelu nejspíš nerozmázne. Ozvlášť ne, když po něm půjdou i moderátoři. Ale zajistí, aby soupeři nezbyl žádný fíkový list. Pokusí se, aby se soupeř porazil sám.

Kdybych byl na místě Andreje Babiše, vyzval bych v debatě generála, aby řekl zcela jasně a natvrdo, že jako prezident nepošle české občany plnit spojenecké závazky na Donbas. Bez vytáček… Řekni generále, že i kdyby spojenci stokrát chtěli, tak noha českého občana neopustí české území. O zbytek se Petr Pavel postará sám. Řeporyjec mu to už vykolíkoval.