Víte, že vláda chce urychleně v Poslanecké sněmovně schválit novelu zákona, který usnadní a urychlí mobilizaci? Víte, že podle současných zákonů mohou být do boje povoláni téměř všichni občané naší země ve věku od 18 do 60 let? A víte, že výjimku z branné povinnosti mají mít nově vedle poslanců, senátorů a ministrů i europoslanci?
ZDROJ: Aby bylo jasno https://www.youtube.com/watch?v=hTYem7QTicI
31.1.2023
Předseda vojenského výboru NATO v hodnosti admirála Rob Bauer o minulém víkendu poskytl exkluzivní rozhovor německé stanici Deutsche Welle a prohlásil na dotaz moderátorky, že aliance je připravena k přímé konfrontaci s Ruskem, ale podle všeho pouze konvenčními zbraněmi. Bauer totiž na přímý dotaz novinářky, jestli je NATO připraveno použít jaderné zbraně, odpověděl tak maximálně vyhýbavě, jak to jen šlo. Prohlásil totiž, že doufá, že všechny strany se nadále shodnou na postoji, že jadernými zbraněmi by se nemělo válčit, a že jaderná válka se nedá vyhrát.
Od šéfa vojenského výboru NATO působí takový výrok jako razantní šlápnutí na brzdu, a to hlavně ve srovnání s militantními výroky předsedy civilního vedení aliance Jense Stoltenberga, který několikrát prohlásil, že aliance se proti agresi Ruska bude bránit všemi prostředky, které má k dispozici. Bauerův rozhovor převzala i ruská média, která jeho výroky ocenila jako realistické a snižující napětí z onoho extrému, který v NATO nastavil právě Stoltenberg. Co však ruská média začala řešit, to je právě rozsah angažmá NATO v myšlené konfrontaci s Ruskem. Pokud je tím myšlena obrana členských zemí NATO, potom to není překvapivé.
nbsp;
Jenže činnost polské armády a rovněž Německa v souvislosti s dodávkami tanků Leopard 2 představuje riziko přímé konfrontace mezi Ruskem a NATO, protože stále není vyřešena otázka posádek těch tanků. Mluvilo se o tom o víkendu znovu na polské televizi, kde politici vládní strany Právo a Spravedlnost nedokázali odpovědět na to, kdo vlastně ty tanky bude na Ukrajině obsluhovat, protože výcvik na Leopardy 2 trvá podle polské armády 14 měsíců a v případě amerických tanků Abrams, které plánuje Washington dodat na Ukrajinu, jde dokonce o výcvik trvající 18 měsíců. Jenže Ukrajina potřebuje tanky okamžitě, už včera bylo pozdě. A právě s tím se pojí obrovská hrozba.
Ukrajina totiž bude požadovat, aby spolu s tanky přijely na Ukrajinu i jejich posádky a Kyjev bude argumentovat tím, že jinak bude hrozit, že ty tanky Rusové snadno zničí a budou bez užitku, přičemž záběry hořících, zničených anebo dokonce Rusy ukořistěných tanků Leopard a Abrams budou zaplavovat sociální sítě. Toto si uvědomuje i západ, takže nebude ochoten do těch tanků pustit nevycvičené posádky.
A s tím se právě pojí hrozba toho, že západ nakonec pošle na Ukrajinu tanky s vojáky armád NATO, tedy s polskými, německými a britskými tankisty, kteří se stanou přes noc žoldáky a dobrovolníky na Ukrajině, ale ve skutečnosti půjde o vojáky armád NATO. Konvenční válka totiž vyžaduje dvě věci, zbraně a vojáky. Zbraně lze vyrobit, to není problém, ale vojáky vyrobit nejde. A pravidla žoldáků jsou taková, že do války, ve které se prohrává, se žoldákům nechce, takže aby se dali přesvědčit, musí dostat o to více zaplaceno. A Ukrajina je na pokraji státního bankrotu.
Ukrajinští vojáci totiž od ledna tohoto roku začali místo vojenské gáže dostávat státní dluhopisy se splatností až v roce 2026. Namísto peněz tak vojáci dostávají do rukou státní obligace. A to samo o sobě prokazuje, že Kyjev je na dně, nemá peníze a brzy začne opět Zelenský škemrat o další peníze v EU, znovu budou přímé přenosy do poslanecké sněmovny a bude prosit české poslance o příspěvek slovy, že Ukrajinci bojují proti Rusům i za českou bezpečnost a Fialova vláda mu zatleská a zamyslí se, kde ty peníze pro Zelenského vzít.
A inspiraci najdou u generála Petra Pavla, který navrhuje provést v ČR reformu daní, a to především s ohledem na zdanění nemovitostí. Přesně jak informoval před časem Aeronet, že se chystají v celé EU komerční daně z nemovitostí. Ano, komerční daně z nemovitostí je jedna z cest, jak získat prostředky pro stát v době krize, mluvil o tom Petr Pavel v předvolebním rozhovoru zde.
Komerční zdanění nemovitosti pochází z USA, ale i z Francie a některých dalších států. Jedná se o daň vypočítávanou z tržní ceny nemovitosti v dané lokalitě za daný rok. Stát New York v USA má progresivní komerční daň uvalovanou na nemovitosti, a to 3% roční daň z nemovitosti s tržní hodnotou do 250 000 USD. Nemovitosti s tržní hodnotou mezi 250 000 až 450 000 USD jsou daněny 6% z tržní ceny každý rok.
A všechny nemovitosti s tržní hodnotou nad 450 000 USD mají roční komerční daň z nemovitosti ve výši neuvěřitelných 13% z tržní ceny. Průměrný domek na periferii v New York State (nikoliv City) stojí od 500 000 USD do 1,5 milionu. Když byste měli domek jen za 500 000 USD, zaplatíte každý rok na komerční dani 65 000 USD, což je mimochodem roční příjem člověka ze střední třídy v USA, a to navíc před zdaněním z příjmu. Na to prostě průměrný člověk nemá a nemůže tak v New Yorku vlastnit nemovitost, může si ji pouze rentovat, tedy pronajímat si od majitele, který je zazobaný a má na placení těchto daní.
Nebudete nic vlastnit a budete šťastní. Pamatujete? To je přesně ono. Postupně s tím, jak nemovitost stárne, tak se sazba daně v New Yorku lehce snižuje a jsou i různé další odečty vyplývající z nárokových titulů ekologického bonusu či naopak malusu, když si změníte topení z elektřiny na pevná fosilní paliva v domě atd.
Nedivil bych se, že Fialová junta společně s agentem Pávkem připraví na české občany pořádnou okrádačku spojenou s komerčním zdaněním nemovitostí, aby měla Fialova vláda peníze na Ukrajinu. Na Čechy se musí tvrdě, protože u voleb se ukázalo, že většina voličů, která rozhoduje volby, jsou tupí lidé, které je potřeba pořádně oholit o majetky. A o tom, že s novým prezidentem se ČR blíží k válce, jsme se přesvědčili v úterý.
Tyto šílené kroky ohrožují bezpečnost českých občanů v Číně, protože o těchto útocích Prahy proti politice jednotné Číny informují čínská média, která vykreslují ČR jako nepřátelskou zemi a Číňané potom mají strach s takovými českými firmami obchodovat a dokonce se s Čechy nechtějí ani stýkat ze strachu, že je čínské úřady začnou sledovat jako osoby s kontakty na nepřátelskou zemi. V Číně už na to doplatila automobilka Škoda, zastoupení Zetoru a řada dalších firem, které si stěžují české obchodní komoře, že vysocí čeští představitelé v Praze svými kroky na Taiwanu ohrožují jejich investice v Číně a dokonce bezpečnost jejich rodin a dětí, tedy rodin zaměstnanců a manažerů, kteří trvale žijí v Číně.
Jedná se doslova o sabotáže českých investic v Číně ze strany vysokých českých politiků, což potvrzuje fakt, že tohle není česká vláda, ale vláda protektorátní, nepřátelská vlastnímu lidu a jeho zájmům a vůči majetkům vlastních občanů. Takže, nový prezident namísto toho, aby podporoval a chránil české investory v Číně, tak jim škodí a vystavuje je ohrožení svojí provokací s prezidentkou Taiwanu, zatímco na druhé straně by rád českým a tupým trumbellos zdanil nemovitosti.
Nakonec to nemusí být jen jedna válka na Ukrajině, do které bude NATO zataženo, ale i válka na Dálném Východě na Taiwanu. A bude to ČR, která bude jedním ze strůjců takové války. Protože jak Rusko, tak i Čína je jaderná velmoc. S těmito politiky, kteří v současné době v rámci neoliberální vlny nastupují k moci v ČR a uchvacují moc, se nic jiného než katastrofy a války čekat nedají.
-VK-
Šéfredaktor AE News
29.1.2023
POHLED IVANA HOFFMANA S politiky, které máme, se válce nevyhneme a s vojáky, které dnes máme, a především nemáme, ji nemůžeme vyhrát. S těmito obavami se Ivan Hoffman dívá do budoucnosti, která čím dál reálněji počítá s konfliktem proti Rusku.
Nic nenasvědčuje tomu, že by na Ukrajině hrozilo příměří. Podpora NATO Kyjevu zjevně není taková, aby Ukrajinci porazili Rusy, ale umožňuje Ukrajině oddálit porážku. Zda se jedná o válku do posledního Ukrajince, anebo se bude válčit i po té, co už bojeschopní Ukrajinci dojdou a NATO je nahradí z vlastních zdrojů, to nám politici neříkají. Vojáci ovšem s tou druhou možností počítají. Dojde-li k válce mezi NATO a Ruskem, profesionální armáda podle náčelníka generálního štábu stačit nebude a bude třeba mobilizovat. Rusové už mobilizují, protože situaci si vyhodnotili tak, že na Ukrajině už s NATO bojují.
Když politik vyvěsí bilboardy, že nezatáhne zemi do války, dostane za uši, že straší občany válkou. Když náčelník generálního štábu řekne, že je nutné, aby se do obrany zapojila celá společnost, nejen armáda, dostane za uši, že to netakticky prozrazuje před volbami. Jenomže voják je realista, nepočítá s mírem. Je mu jasné, že ve válce budeme cílem a o naši bezpečnost se budeme muset postarat sami, nikdo to za nás neudělá.
Je na čase začít brát válku vážně v tom smyslu, že s politiky, které máme, se jí nevyhneme a s vojáky, které dnes máme, a především nemáme, ji nemůžeme vyhrát. Kde se za této situace bere fascinace válkou, militantní rétorika médií toužících po vítězství nad nepřítelem a oslavujících hrdiny v předem prohraných bitvách? Jak se stalo, že nevadí smrt? Odpověď bude ve střídání generací, které mír vnímali jako cosi cenného, nesamozřejmého, generacemi, kterým mír nic neříká.
Moje generace má důkladný vojenský výcvik. Ve válce se zabíjejí nepřátelé a my jsme se naučili, jak se to dělá. Proto asi jsme byli pacifisté. Mluvím o době, kdy jsme měli politiky, se kterými nehrozila válka, přestože jsme byli armáda, která by ji vyhrála. Dnešní, militantní generace, které postupně získaly vliv v médiích, politice, v akademických či kulturních institucích, ale ovládly i Evropský parlament, mají nakročeno do pořádného maléru.
Fascinace válkou, spojená s potřebou nepřítele, jež našla svůj aktuální výraz v touze Evropanů zničit Rusko, je programem generací, kterým chybí důkladný vojenský výcvik. Je to sen lidí, kteří nevědí, jak se to dělá, když je ve válce třeba zabít člověka. Nesvedou rozebrat a složit samopal, ani odjistit a hodit granát. A už vůbec nejsou připraveni na to, že ve válce mohou přijít o nohu, anebo o život.
Dnes si už nikdo nevzpomene, že původním důvodem evropské integrace byl mír. Šlo o nápad, že Němci a Francouzi se nebudou zabíjet, když spolu budou podnikat a obchodovat. Podle této logiky se s Rusy budeme zabíjet proto, že pro nás nebylo dost dobré s nimi podnikat a obchodovat, a tak jsme si na ně vycvičili a vyzbrojili Ukrajince… Nemá cenu to mladým vysvětlovat. Začnou šermovat evropskými hodnotami. Právem se bránit. Nutností čelit zlu…
Až po válce, nikdy ne před ní, se ukáže, že o žádné hodnoty nejde, že ve válce jde vždycky jenom o tři věci: O život, o smrt a o peníze.
ZDROJ: Parlamentní listy https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Neslozi-samopal-nehodi-granat-ale-jsou-fascinovani-valkou-Militantni-generace-vede-svet-do-maleru-727598
28.1.2023
ČESKO: Až se dneska tady v Americe vyspíme, tak Češi už budou znát nového prezidenta. Není úplně důležité zda se jím stane agent Pávek, či Bureš. Já osobně jsme si skoro jist Pávkem, protože síly, které ho prosazují, ovlivňují volby tady v Americe již několik let. Ale to není důležité.
Důležité je, co nyní nastane u nás ve staré vlasti. Co čeká Čechy, tisíciletý historický národ v srdci Evropy?
Zcela jistě řízená chudoba, ta je už realitou a bude jen akcelerovat prostřednictvím nových daní (nemovitosti atd.) a uměle zvyšované inflace, dojde k odstranění bezplatné zdravotní péče (pro imigranty bude ale dál zdarma), k dalšímu zredukovaní kvality školství (ukrajinizace). Opět se rozjede masová imigrace z Afriky a Asie a to již zcela otevřeně. Na poli svobody slova dojde k prudkému omezení občanských svobod a nastolení otevřených represí – zkrátka liberálně demokratická totalita ve vší parádě. Část společnosti u toho bude hýkat nadšením, Obzvlášť mládí lidé na universitách humanitního směru, sice jim prudce poklese životní úroveň a kvalita života, ale oni budou jásat, jak se uskromňují pro klima, Ukrajinu, LGBT, uprchlíky atd. Že se to týká i jejich rodičů a prarodičů, jim bude jedno.
Bohužel Čechy navíc čeká velmi pravděpodobně přímé zapojení do konfliktu USA proti Rusku. Už nepůjde pouze o dodávky zbraní zdarma, půjde o vyslání vojáků odvedenců na Ukrajinu. Mnoho z nich se už nikdy nevrátí, nebo se vrátí jako mrzáci.
Z medií se jim budou posmívat lidé jako Fiala, Rakušan, Němcová, Pojar, či Klíma, těch se chudoba a špatné zdravotnictví a školství týkat nebude, Jejich synové nepůjdou do války ale schovají se někde v cizině, cizí pasy už dávno mají. Nebo jim otcové zajistí výjimku.
Není ale potřeba propadat zoufalství. Pokud se Češi dokáží masově zmobilizovat a tohle vše odmítnout, tak se ještě mohou zachránit. Bohužel už to nebude možné bez velkého sociálního konfliktu. Volby nic změnit nemohou, ty má cizina pod plnou kontrolou. Začněte se na ten konflikt připravovat, jinak vás fyzicky zlikviduje druhá strana.
Jak pravil jeden z otců zakladatelů, „pokud má přijít válka, ať přijde co nejdříve….“ (shall it mean war, than it comes)
ZDROJ: Česká věc https://ceskavec.com/2023/01/co-ceka-cechy-chudoba-placene-zdravotnictvi-cenzura-represe-totalita-a-nejspis-valka
Přestože prezidentské volby v ČR skončily a jejich výsledek potvrdil proces neoliberalizace a s ní spojené fašizace české společnosti, rozbouřená diskuse o volbách neutichá, a to především proto, že se začínají množit spekulace o podivnostech během voleb, kdy mnoho čtenářů nám do redakce shodně hlásí, že v jejich volebních okrscích, kde zasedali ve volebních místnostech během 2. kola prezidentské volby, byla atmosféra extrémně vypjatá a doslova nepřátelská vůči komukoliv, kdo by jenom náznakem vyjádřil podporu Babišovi. U voleb se prokázalo, nakolik je česká společnost rozštěpená, přičemž fašizace neoliberálních voličů překračuje už míru únosnosti.
Voliči Andreje Babiše nás informovali o zážitcích z volebních místností, kde se vyhrožovalo voličům Babiše, v místnostech se vykřikovala protibabišovská hesla a lidé měli doslova až strach. Pravdou ale je, že český elektorát se za 5 let neoliberalizoval, přesně podle očekávání a zatímco v roce 2018 ještě těsně zvítězil Miloš Zeman jako kandidát konzervativního elektorátu, v roce 2023 již ale zvítězili neoliberálové, protože za 5 let od posledních voleb a hlavně po 2 letech covidového “začišťování” starší populace došlo k vymření podstatné části voličů Miloše Zemana. Naopak k volbám přišla brigáda liberálních prvovoličů a výsledkem je překlopení volebního elektorátu v ČR z konzervativní polohy do neoliberalismu. Jenže, jak se ukazuje, tento proces transformace probíhá stejně i v dalších zemích, a to podle neuvěřitelného matematického vztahu.
Jak si totiž záhy po volbách všimlo mnoho lidí, výsledný poměr mezi Petrem Pavlem a Andrejem Babišem skončil poměrem 58% pro vítěze a 42% pro poraženého, drobné desetiny zde pro tento vztah zanedbáváme, protože nehrají roli. Jenže, úplně stejným poměrem skončily prezidentské volby i ve Francii v roce 2022 mezi vítězným Emmanuelem Macronem a poraženou Marine Le Pen.
A úplně stejným poměrem skončily prezidentské volby v roce 2019 i na Slovensku, kde stejným poměrem zvítězila Zuzana Čaputová nad Marošem Šefčovičem. Ve všech 3 případech získali vítězové shodně prakticky stejná procenta voličů, tedy vítěz okolo 58% a poražený okolo 42% hlasů voličů. Kdyby taková shoda proběhla ve dvou zemích, mohli bychom mluvit o náhodě, ale takováto shoda ve 3 zemích ukazuje na vzorec a nikoliv náhodu.
Když nám lidé poslali do redakce tuto informaci, všiml jsem si jedné podivné souvislosti. Poměr mezi čísly 58 a 42 tvoří totiž tzv. Diamantový řez [1]. Přesněji řečeno, jedná se o jednu z tzv. Kaplanových konstant ve světě globalistů, kteří obchodují na burze v Antverpách s diamanty. Vztah mezi čísly 58 a 42 tvoří poměr 1,38 a toto je jedna z Kaplanových konstant oválnosti diamantů. Každý diamant oválného tvaru se řídi jednou z konstant tzv. oválnosti, což je desetinné číslo určující poměr delšího a kratšího průměru oválného diamantu.
Diamanty mohou mít poměry oválnosti od 1,3 až do 1,7 a mohou mít odchylky podle volby zákazníka. Lazare Kaplan stanovil, že oválný diamant má estetiku pouze v limitě od 1,3 do 1,7 a o estetice oválu existují nepřeberné počty diskusí klenotníků. Toto pravidlo se vztahuje pouze na oválné tvary diamantů. Pro kulaté diamanty, hranaté, trojúhelníkové a další platí jiní pravidla. A právě ve 3 zemích v poslední době proběhnou prezidentské volby s výsledky přesně podle Diamantového řezu.
Z hlediska matematiky jde o děsivý fenomén, protože populace západní civilizace se u voleb prezidentů štěpí na dvé skupiny antagonistů, mezi kterými osciluje poměr Diamantového řezu stanoveného židovským obchodníkem s diamanty z New Yorku Lazarem Kaplanem. Lazare Kaplan International je tradiční židovská firma z USA, jedna z vůbec nejstarších, která se zabývá výrobou, zpracováním a obchodem s diamanty.
Právě ona stanovila na trhu standard oválnosti, a proto poměry délka a šířky o poměru 1,3 až 1,7 se nazývají jako Diamantový řez, někdy rovněž jako Kaplanův řez nebo Kaplanův poměr. Nejoblíbenějším tvarem oválu jsou právě tvary okolo 1,38 až 1,50 označované jako přirozené ovály [2][3]. Proč se společnosti na Západě štěpí podle Diamantového řezu? Protože je to zakódováno v genomu populace! Je to přirozený, i když stále pro pochopení člověka děsivý fenomén, který je potřeba si vysvětlit.
Společnost podle německého filosofa Georga Hegela má dualistický charakter a je založena na antagonismu vlády a odporu, resp. hlavního proudu a protiproudu. Vztah mezi oběma silami je obvykle nevyrovnaný, jedna ze stran vždy převažuje, ale ne natolik, aby síly se vychýlily z určitého poměru. Proti větší síle působí síla menšiny, která větší síle brání získat větší sílu. Vývoj společnosti tak kopíruje geometricky ve 2D zobrazení model oválu. Šířka na ose X představuje silnější většinu, výška na ose Y zastupuje menšinu. Osa X definuje liberály, osa Y konzervativce. Pokud jsou obě síly stejně silné, tvoří na grafu kruh. Pokud nejsou stejně silné, tvoří ovál. A tento ovál zachovává určitý poměr.
Naprosto totožné výsledky poměrů prezidentských voleb z Francie, Slovenska a České republiky ukazují na Diamantový řez poměru 1,38 v současné chvíli v Západní populaci. Antagonistický vztah mezi dvěma duálními principy v rozštěpené společnosti se tak řídí Kaplanovým poměrem z hlediska indukovaného procesu transformace západní společnosti. Hodně lidí si myslí, že jde o spiknutí a domluvené falšování voleb podle stejného děsivého poměru, ale to tak bohužel není.
Říkám “bohužel” proto, že kdyby se ty volby falšovaly, byla by to ještě dobrá zpráva, protože by to znamenalo, že společnost je ještě zdravá a elity musí výsledky falšovat, aby dosáhly svého. Jenže společnost už dávno zdravá není. Minimálně ne ta, která chodí k volbám. Falšování voleb probíhalo pouze u voleb prezidenta USA v listopadu 2020. Tam totiž prokazatelně vyhrál volby Donald Trump, ale vítězství mu bylo ukradeno, a to tak, aby těsně vyhrál Joe Biden v klíčových státech. Podle hlasů voličů v USA (popular votes) vyhrál Biden nad Trumpem poměrem 1,09 [4], ale na hlasy volitelů zvítězil Biden už Diamantovým řezem v poměru 1,32 zaokrouhleně. Vidíte? Globalisté i v případě zfalšování voleb důsledně dbají na to, aby byl zachován Kaplanův poměr.
V Americe jsme neviděli přirozený Diamantový řez popular votes napříč společností, a to hlavně díky tomu, že v USA procesu neoliberalizace brání 1. a 2. dodatek americké Ústavy. Ten první dává Američanům na svoji obranu do ruky svobodné slova, a ten druhý jim dává do ruky zbraň, kdyby to slovo nemělo účinek. Právě proto museli globalisté volby prezidenta v roce 2020 v USA cinknout všemi možnými technickými i netechnickými způsoby. Jenže tohle neplatí o Evropě, dámy a pánové. V Evropě neexistuje už dávno ani svoboda slova, a o tom právu na svobodné nošení zbraní není potřeba diskutovat. Neoliberální transformaci Evropy a přeprogramování a převýchově populace tak nic nebrání.
Na malých obcích jsou lidé ještě relativně normální, i když liberalizace doléhá i tam, ovšem města jsou tvrdě liberalizována a ukazuje se, že poměr mezi konzervativci a neoliberály se zvětšuje na bázi poměru Diamantového řezu. Je to přirozený vývoj v populaci vycházející z genetiky a z procesů konceptuálního řízení na 1. prioritě.
Jestliže globalisté působí na školství indoktrinací po dobu více jak 30 let v celé Evropě s cílem neoliberalizace, potom v jednotlivých zemích budou po čase podobné výsledky neoliberální transformace, které se budou podobat. A to velice přesně. A protože v evropských zemích je podobná porodnost, po uplynutí 30 let dojde k děsivému fenoménu podobných výsledků voleb, protože populace v zemích EU, která prošla za 30 let školstvím, byla indoktrinována stejně, což vede k podobnému přepisu do výsledků voleb. A tato populace si zvolila tohle.
A protože proces probíhá na 1. prioritě růstu nové generace a na bázi vymírání populace, začne v celé Evropě postupně docházet k transformacím podle Diamantového řezu, protože je to fenomén hegelovského dualismu založeného na principech proudu a protiproudu. Tyto dva principy vznikají působením eugenického záření na genom člověka ve společnosti v důsledku dlouhodobého vystavení populace tomuto záření.
Bylo by skvělé spoléhat se na to, že ty výsledky voleb byly zfalšovány, ale obávám se, že každý, kdo byl u voleb a viděl tu fašizaci voličů ve volebních místnostech na vlastní oči, muselo mu to ty oči otevřít. Lidská populace se řídí podobnými principy jako přírodní zákony, vyvíjí se podle určitého vzorce a neoliberalizace roste v populaci na základě Kaplanova poměru diamantového řezu a působení globalčiků na 1. prioritě na školství v celé EU. A ten poměr se bude postupně a lehce zvyšovat v následujících letech. Taková je realita.
-VK-
Šéfredaktor AE News
Týden před svým zvolením prezidentem řekl Petr Pavel Deníku, že jmenování Borise Pistoriuse německým ministrem obrany je pro Ukrajinu špatnou zprávou, protože Pistorius kdysi vyzýval proti ruským sankcím.
Klíčové nakonec podle Pavla bude, jak se Německo jako celek postaví k summitu NATO v červnu tohoto roku. Den po svém zvolení Pavel naznačil, že je pro vyslání nadzvukových letounů na Ukrajinu.
Nechceme-li dopustit, aby Rusko na Ukrajině zvítězilo, řekl (v čase 43:50), musíme tu situaci dovést do stavu, kdy Rusko pochopí, že v této válce vyhrát nemůže.
Stalo se tak jen pár hodin poté, co německý kancléř Olaf Scholz listu Tagesspiegel řekl, že vyslání stíhaček se vůbec neřeší a že je proti tomu, aby se neustále licitovalo o zbraňových systémech.
Zda Pavel koordinoval své snahy o nátlak na Německo s ministrem zahraničí Janem Lipavským, není zřejmé, ale Pavel neztrácel čas, aby ukázal, že s ukončenými prezidentskými volbami se česká exekutiva pustí do eskalace konfliktu na Ukrajině.
ZDROJ: FS FinalWorld http://m.fsfinalword.cz/
9.1.2023
Ministerstvo vnitra tento týden zveřejnilo výsledky práce Krizového informačního týmu (KRIT). Materiály, které vznikly v minulém roce a měly sloužit ministerstvu, vládě a jednotlivým resortům ke zlepšení komunikace s veřejností, ale obsahují i postupy, které mohou evokovat předlistopadovou éru. KRIT například doporučuje „anonymizovaný monitoring nálad ve státní a veřejné správě“ a „včasnou identifikaci osob, které mohou šířit antisystémové nálady a jejich zapojení do dialogu“.
Ministerstvo vnitra 4. ledna 2023 zveřejnilo na svých stránkách hned devět souborů z oblasti „komunikační doporučení“ a další čtyři soubory, které pojednávají o dezinformačních tématech. Mají sloužit jako návod pro vládní činitele, jak komunikovat určitá témata.
Dne 11. září 2022 Krizový informační tým vydal varování s názvem „Radikalizace pracovníků státní a veřejné správy“, kde upozorňuje na možný „příklon k antisystémovým subjektům a radikalizaci pracovníků státní a veřejné správy v důsledku uprchlické a energetické krize“. Kromě pracovníků státní a veřejné správy se pak jedná i o „sociální pracovníky a pracovníky v sociálních službách, kteří jsou zaměstnanci neziskových organizací či příspěvkových organizací obcí či krajů a jsou též financovaní z veřejných rozpočtů a bezpečnostních složek“. „Tito lidé se neradikalizují na základě záměrně zkreslených informací a příchylnosti k Ruské federaci, ale z frustrace s fungováním státu během současné krize a z dopadů, které to má na výkon jejich práce a na místní veřejnost,“ uvádí se v dokumentu v sekci „Důvody radikalizace a její možné důsledky“.
BLOG – Veronika Sušová-Salminen. Hlavní obětí nadvlády morálního kýče v českém veřejném prostoru je pragmatismus a obyčejná lidskost, píše Všeobecná kýčovitost české veřejné debaty znemožňuje dnes jakoukoliv formu diskuze, výměny názorů a nalezení konsensu. Pokud platí Masarykovo „demokracie je diskuze“, Česká republika demokracií není. Ostatně i sám TGM svého času vyjádřil svoje pochybnosti o demokracii a chybějících demokratech, které v současnosti znovu vystupují na povrch.
Dnes už vážně hrozí, že se Česko propadne do pekla militarizované společnosti, ve které má vládnout jen jedna pravda, jeden názor a jedna možnost. Opak (jakýkoliv či jen zdánlivý) je stále víc zrada, práce pro nepřítele, kolaborace, zaprodanost, zlo a zlá vůle těch druhých. Ty druhé je nutné umlátit, zakázat, vyhodit z práce, dehonestovat a ideálně prostě vymazat z veřejného prostoru, z médií, z politiky, z volebních kandidátek, z pracovních pozic…To, co by mohlo být obohacujícím dialogem lidí s různými pohledy a přístupy ke světu, je vehementně odmítáno. Projevy disentu se trestají symbolicky, ale už s reálnými důsledky. Neo-normalizační a fakticky neliberální klaka jednoho názoru, která se farizejsky a pokrytecky pokouší skrýt svojí vlastní nenávist za lží o demokracii ohrožené jinými názory (než má ona sama), stále výrazněji usiluje o to ukřičet názorovou různost, není schopna naslouchat, není schopna obyčejné debaty a výměny názorů. Není totiž ochotna s názorovými oponenty sdílet jeden politický prostor – ti musí zmizet v rámci už nezastírané snahy o nadvládu a moc. Politoložka Chantal Mouffeová ukázala, jak důležité je pro fungující demokracii, aby političtí protivníci dovedli sdílet jeden politický prostor. Fungující demokracii se s každým takovým útokem na nositele jiných názorů vzdalujeme. Zároveň stojí za to připomenout, že represe je i v tomto případě (jako tomu bylo například za normalizace) projevem nízké legitimity a strachu establishmentu, než že by bylo příznakem (sebe)důvěry, natož nějakého konsensu. O to je a bude ale agresivnější.
Spisovatel Milan Kundera napsal, že kýč je kategorická negace hovna (tj. to, co je z podstaty nepřijatelné). Kýč se stal bohužel hlavním vyjadřovacím prostředkem v české veřejné debatě o skoro čemkoliv, počínaje volbami prezidenta a konče válkou a mírem na Ukrajině. Před lety filosof Václav Bělohradský ve své eseji o morálním kýči spojil kýč v českém kontextu s nevyrovnáním se s moderností. Jak píše, kýč„…je odporem proti kruté a osudové síle modernosti, která diferencuje, individualizuje, specializuje, rozbíjí organickou jednotu společnosti, rozděluje ji do nezávislých a vzpurných jedinců i znepřátelených tříd a skupin, roztrhává tradice na fragmenty a podivně je míchá, problematizuje zděděnou víru a představu o minulosti, probouzí pochyby, nutí nás rozlišovat mezi teorií a fakty, mezi vizí a činy, mezi symboly a skutečností.“ Odsud tedy i všechny snahy o neustálé „sjednocení“ společnosti, které se chtějí vracet někam do dob ztracené organické jednoty.
Kýč organizuje český přístup ke stále ambivalentnějšímu světu. Už samotná ambivalence, kterou rozumím především proměnlivou neustálenost, prolínavost či freudovsky souběžnou existenci protikladných pocitů nebo prostě neuspořádanost (oproti jasnému řádu věcí), je pro český veřejný diskurz obrovský problém. Neumí si (a ani nechce) s nimi poradit. Kýč vede ke stále agresivnějším zkratkám – zlo a dobro, tma a světlo, černá a bílá, a jejich nekompromisní boj, dnes už na život a na smrt. Současný návrat k ideologii studené války tak znovu představuje (nejen v českém případě) berličku, pokus o nalezení jistoty tváří tvář realitě rizikové společnosti v kontextu systémové krize mezinárodního uspořádání. Řešením problémů, kterým na všech frontách čelíme, nicméně není.
Hlavní obětí nadvlády morálního kýče je pragmatismus, jenž kýč vidí jako zradu hodnot či jako nemorálnost až cynismus. Pragmatismus je na praxi orientovaným (nedoktrinálním) a situovaným přístupem k rozhodování a jednání, které v žádném případě nevylučuje morálku či hodnoty. Morální kýč, připomíná Bělohradský, zastírá nejednoznačnost situace, ve které musíme aplikovat hodnoty, jenž vyznáváme. Dodám, že právě nadvláda kýče a chybějící pragmatismus rodí paradoxně cynismus.
Bělohradský si dále všiml, že morální rozhodování „řeší napětí mezi třemi póly – hodnotami, institucemi a situacemi. Slovem ‚hodnoty‘ označujeme nejvyšší deklarované cíle člověka, slovem ‚instituce‘ označujeme organizace, které vymáhají respektování obecně platných norem, vyvozených z těch hodnot, a slovem ‚situace‘ označujeme ty popisy světa, které lidé berou za základ svého jednání.“ Politický pragmatismus je pro kýčaře připomínkou kategoricky popřeného hovna, které morální kýč „řeší“ prostřednictvím redukce napětí mezi těmito třemi póly rozhodování.
Ti, kteří dnes v českém veřejném prostoru nějak upozorňují na ono hovno, musí být ukřičeni a veřejně dehonestováni či přímo postaveni na mediální pranýř a na něm symbolicky trestáni. Naposledy jsme to mohli sledovat v souvislosti s iniciativou Mír a spravedlnost, která se aspoň (jistě nedokonale) pokusila o to neredukovat ony tři póly morálního rozhodování a fakticky navázala na dávno probíhající debaty v řadě západních zemí, včetně USA. Iniciativa pouze v českém kontextu připomněla, že v atomovém věku je nutné brát v potaz hovno v podobě hledání míru a návratu k politice bez jiných prostředků. Celá válka na Ukrajině je jedno velké hovno, ne snad proto, že ji vede zrovna Rusko, ale protože je to válka. Zatímco především mediální a političtí kýčaři v ní vidí jakýsi téměř romantický, existenciálně pojatý boj dobra se zlem, skutečné situace, které vytvořila (a ze kterých vznikla), jsou daleko méně jednoznačné a vytvářejí ambivalentní dilemata uprostřed šílené lidské tragédie. Hysterické upírání jakékoliv legitimity, dobré vůle, subjektivity a mravnosti všem, kteří se ve jménu míru odváží postavit proti kýči pragmatismus a berou ohled na situovanost jednání a rozhodování, je ale nedílnou součástí nadvlády morálního kýče a jeho snahy o to nepřipustit žádnou debatu kromě negace hovna.
Horší je, že morální kýč sice deklaruje svojí lidskost, ale v důsledcích ji svým důrazem na dojímání se a na znaky namísto skutečnosti popírá. Kýčaři v politice a v médiích odmítají prostřednictvím absolutizace zla převzít odpovědnost za těžká, morálně ambivalentní, pragmatická (nikoliv cynická) rozhodnutí v šedé zóně. Tato neodpovědnost kýče je nejen odrazem nevyrovnaného vztahu k modernitě, ale i české okrajovosti a provinciálnosti. Kýčaři se mohou dojímavě topit v kýči, protože v reálném světě o ničem nerozhodují a nic zásadně neovlivňují. Jejich role je omezená na ideologické sekundanty obvykle pragmaticky a často rovněž sobecky uvažujících mocenských center, na kterých je země zrovna závislá. Svět morálního kýče je světem schémat s posunutými významy: nejsilněji se to projevilo tam, kde zazněla kritika, že výzva k jednání o míru údajně znamená hození Ukrajiny přes palubu – jinou než mnichovskou cestu kýčaři neznají a hlavně si jinou ani neumí představit. Mravní kýč je sebestředně uzavřen sám v sobě jakoby mimo prostor a čas, jeho rigidní schémata mu brání uchopit významové ambivalence.
V současné podobě je morální kýč defekt, je to nemoc, která ubijí českou „demokracii“ zevnitř. Absence pragmatismu jako demokratické ctnosti a nedemokratická nadvláda kýče také v dnešních podmínkách vedou k vytváření nebezpečné paralelní reality, iluze, do které se kýčaři uzavřeli a snaží se do ní uzavřít celou společnost. V současnosti se ale tento defekt v podobě válečné klaky stává obrovskou hrozbou, protože pomáhá normalizovat válku a její logiku. Iluze a klamy, které český morální kýč puštěný ze řetězu válkou na Ukrajině vytváří, ohrožují potenciálně ale velmi reálně budoucnost (nejen) Česka. Bělohradský píše, že jedním ze znaků kýče je kompenzace minulého selhání v mezních situacích. Dodala bych, že některá tato traumatizující minulá sehnání často spoluzpůsobil právě český morální kýč, tj. neschopnost propojit ony tři póly mravního rozhodování a jednání.
Cesta do pekla je lemována dobrými úmysly a kategorickým popíráním hovna….
ZDROJ: ARGUMENT https://casopisargument.cz/?p=47877
28.1.2023
BLOG – Ilona Švihlíková píše o hlubších změnách v politice a ve společnosti, které spustila prezidentská výhra generála Pavla.
Prezidentské volby mohou předjímat změnu režimu v České republice, včetně podobného rozpolcení, které známe spíše ze Spojených států. Míra vypjatých emocí, nenávistí ve společnosti dosáhla vrcholu. Však se na ní také vydatně pracovalo, protože jen velké emoce by dokázaly na Hrad dostat bývalého komunistického rozvědčíka. Nutno dodat, že jeho kampaň byla výborně vedená, zahraniční poradci odvedli skvělou práci.
Na straně druhé platí, že Andrej Babiš nikdy nebyl „prezidentský materiál“ nehodí se na tuto funkci ani psychologicky svou podstatou cholerika a mikromanažera. Strana generála Pavla (či spíše strana zahraničních vojenských zájmů, která si vybrala tohoto důstojníka) měla volby vyhrané dlouho dopředu, protože se jí za vydatné pomoci většiny médií podařilo přerámovat volby do formy referenda o Babišovi, jak přesně popsal Oskar Krejčí.
Vítězství Babiše by s velkou pravděpodobností nevedlo k rapidně odlišným reálným politickým výsledkům. Andrej Babiš nebyl schopen (a možná ani ochoten, koneckonců, kdo u byznysmena očekává lovení bobříku odvahy?) učinit zásadní kroky ani u České televize, jejíž zpravodajství a informování o volební kampani se slušnými slovy nedá komentovat, ani v kauze Vrbětice, a koneckonců ani na evropské úrovni. Téma míru si Babiš uchopil pro druhé kolo, když mu jeho marketéři prozradili, že „jeho“ voliči nechtějí válku, do té doby pro něj nehnul ani prstem.
Lidový humor /užijme si ho, možná je to na dlouhou dobu naposled/ okomentoval situaci jako souboj civilní a vojenské rozvědky, samozřejmě s oceněním skvělé kádrové práce KSČ. Zatímco Babiš je podnikatel, zakotvený v ČR (má tu tedy pragmaticky své ekonomické zájmy, což nutně ale nemusí být vždy na škodu) a operuje celý svůj život v modu „co za co“, pak Petr Pavel funguje v modu „dávám rozkazy, plním rozkazy“, jen se u něj měnily ty strany, vůči kterým byl tento jeho modus operandi aplikován. Z hesla „řád a klid“ mi jde mráz po zádech, protože si vybavím buď německé „Maul halten und arbeiten“, nechvalně proslulý „klid na práci“, případně český upgrade Pinocheta. Proč tolik lidí heslo a potažmo generál oslovil?
Jednak je za tím již uvedená nenávist, pilně a dlouho živená, vůči Babišovi. Médiím se podařilo Babiše vykreslit jako nepřijatelnou postavu, jako čiré zlo (k manicheismu v české politice se ještě dostaneme). Nechci podceňovat vliv médií, ale je to jen část vysvětlení. Druhé vystihl Oskar Krejčí, když popisoval chaos v západních společnostech. Letošní Davos to jemně nazval „polykrize“, ale obsah je tentýž: Západ sám sobě způsobuje jednu krizi za druhou, nedokáže je řešit (na Davosu se dokonce hovořilo o krizi demokracie!), občané tuší, že jejich děti se budou mít hůř než oni, staré vzorce se rozpadají, jsou tu nové velmoci… Je toho zkrátka všeho moc a vůbec to nezodpovídá tomu západnímu ideálu, ke kterému se musíme halasně hlásit (trapné heslo „patříme na Západ“ je jen vyjádřením touhy po zakotvení v něčem, co přestává existovat, zoufalé volání po bezpečném bodě ve stále více chaotickém světě). Jenže většina lidí tohle nechce a neumí přijmout, je to pro ně psychicky nesnesitelné. Potřebují narýsovaný jasný svět, bez ambivalenci (které tak skvěle vystihla Veronika v článku). Kdo jiný by jim měl takovou jistotu, přehlednost dodat, když ne pan řád a klid generál? Touha zakázat, ba co víc zadupat do země protivníka, umlčet, zastřelit ho, je tak nutnou psychickou potřebou – jen pak zase dostane svět smysl, když v něm nebudou tyhle rušivé elementy, které „kazí děti a naši mládež.“ Černá a bílá, dobro a zlo, a svět je jasný a přehledný, stačí jen být na správné straně dějin a vše půjde samo…
Slova neúspěšné kandidátky, mladé a pohledné Nerudové o tom, že Babiš je zlo, tak reflektuje tuto potřebu, zařazuje ji mezi „tu správnou stranu“ a zároveň ukazuje, jak hluboko se do české politiky zadřel havloidni manicheismus. Kde jsou ty časy, kdy byla politika o zájmech jednotlivých skupin! O výši daní, poskytování veřejných služeb či trhu práce. Jakmile do politiky vstupuje „dobro a zlo“, pak přepínáme do fungování „bezvýhradná podpora x bezvýhradná nenávist“, což nyní překvapivě zjistil takový Michael Kocáb. Nejde o dohadování se, kompromisy a vyjednávání, jde o boj, zničení, drtivé vítězství. Druhá strana musí být nejen krátkodobě zničena, musí být zcela delegitimizována, ti, co ji podporují, nejsou lidé, jsou to – dezoláti, sráči, russáci, svoloč, musí být vyhubeni z povrchu zemského… jen tak může Dobro zvítězit.
S vítězstvím Pavla se tedy změní politická situace. Jeho vítězství je zároveň dokladem toho, že česká společnost se v míře hysterie, nenávist, a ochoty sáhnout k násilí rapidně přibližuje svému velkému vzoru – USA. V USA už se politické příkopy přelévají do rodinných vztahů, typu „opovaž se domů přivést republikána, nebo kamaraď se s tím demokratem a vyženu tě z domu. V ČR má konflikt silnou generační dimenzi a projevuje se ve formě „jestli bude bába volit Babiše, už nikdy neuvidí vnoučata.“ Není překvapivé, že v takové společenské atmosféře v USA roste pravděpodobnost občanské války, podpořená navíc značným rozšířením zbraní mezi obyvatelstvem.
V českých zemích mezi lidmi tolik zbraní není, ale staletími trénovaná schopnost udavačství, lynčů, ostrakizace dostává nové, široké pole působnosti. Projevy vidíme nejen v „diskusích“ např. na Novinkách (nedoporučuji, je to jako prodírat se fekáliemi), ale např. také ve školství, kde roste udavačství ze strany žáků, případně jejich rodičů. Dějiny ČR nabízejí široké pole zkušeností zbavení se protivníků, počínajíc vyhnáním ze země, popravou na Staroměstském náměstí konče řáděním Bobliga, bachovským absolutismem, či výzvou gestapa, aby Češi tolik neudávali, protože to nestíhají zpracovat. Nyní si tedy otestujeme další fázi tohoto věčného procesu, kdy, slovy politruka z dnes nadmíru aktuální knihy „Říkali mu Terazky“, naši noví uvědomělí budují „nový, spravedlivý řád a kdo to nepochopí, toho zavřou.“
V takové, prorežimními médii opečovávané atmosféře, není možné, aby se kandidát sešel se svými voliči (s těmi dezoláty), je třeba mu v tom bránit. Násilí je nejen možné, je dokonce vhodné, aby Zlo bylo zastaveno. Pokud je „zlému“ kandidátovi vyhrožováno, může si za to sám, kdyby měl názory, postoje jako my, správní, pak by se mu to nestalo! V takové atmosféře je nutné „zlé“ lidi vyhodit z práce a stejně tak je přeci nutné „korigovat“ informace a potírat ty, kteří dějinně stojí na straně kacířů a odmítají být „korigováni.“
Pětikoalice je v tuto chvíli silnější než kdy dříve, protože ovládá všechny mocenské složky (Hrad, obě komory Parlamentu, vládu), většinu médií (o zbytek se postará připravovaný zákon o cenzuře), a také Ústavní soud (do kterého budou brzy jmenováni noví soudci). Přidejme k tomu pouliční jednotky Milionů chvilek, které lze využít v potyčkách či jako „trénink“, doprovázený pobytem zahraničních vojsk v kontextu slov o „výběrové mobilizaci.“
Česká politická situace je navíc specifická tím, že se jí zcela rozpadly struktury, které by snad mohly být protiváhou pětikoalice. Psát o šmardovské sociální demokracii je dnes už trapné. Hnutí ANO s velkou pravděpodobností stojí před rozpadem, protože členové hnutí do něj nevstoupili proto, aby prohrávali volby. Nemluvě o tom, že ideové zaměření většiny viditelných členů bylo vždy a la ODS, a jakés takés sociální cítění hnutí projevovalo jen díky politickému citu svého majitele. Pusto, prázdno, kde nic tu nic, tak vypadá „opozice“ po česku. Postavit něco nového bude úkol nadmíru těžký, a ledaskoho asi napadne, že emigrace je lepší varianta. Leč, nemylme se, procesy jako v ČR /liší se míra hysterie, ochoty použít násilí atd./ probíhají ve většině tzv. západních zemí.
Jakákoliv opozice, která se bude (?) formovat, má před sebou nesmírnou těžkou práci, komplikovanou tím, kolik z jejich možných představitelů skončí v kriminále. Tahle noc nebude krátká…
ZDROJ: ARGUMENT https://casopisargument.cz/?p=48153
28.1.2023
V České republice v sobotu skončily prezidentské volby, které podle očekávání vyhrál generál ve výslužbě Petr Pavel se ziskem přes 58% hlasů, Andrej Babiš získal necelých 42% hlasů a zaostal v celkových číslech za Pavlem o téměř 1 milion hlasů voličů. K volbám přišlo 70,25% voličů a Pavel získal historicky nejsilnější mandát od počátku éry přímé prezidentské volby.
Výsledek voleb není překvapivý, ale souvislosti a dopady volby jsou naprosto zásadní. Tento výsledek voleb totiž potvrzuje, že Česká republika je po 34 letech od roku 1989 definitivně transformována do neoliberální společnosti pod kontrolou trans-atlantických struktur procesů řízení a původní tradiční české středoevropské řízení je definitivně odstraněno. Ve společnosti toto staré řízení tvoří již zcela zjevně menšinu voličů.
Můžeme to takto prohlásit s jistotou, protože vysoká účast je dostatečně reprezentativním objemem společenského elektorátu. K volbám přišli voliči, kteří normálně k volbám nechodí, ale ti volili Petra Pavla. Protože v ČR je dlouhodobě počet voličů a nevoličů stabilní, potom výsledek prezidentských voleb, ve kterých byla účast nadstandardní, je prokazatelným důkazem, že proces neoliberalizace proběhl napříč celou českou společností.
A to nejen u voličů, kteří chodí k volbám pravidelně, ale i u nevoličů, což je mnohem větší důkaz o tomto procesu. Transformace procesů řízení u voličů může být ovlivněna vlivem stranických kampaní, ale pokud k volbám přijdou nevoliči, je to příležitost zjistit, jaký vliv mají procesy globálního řízení v ČR vliv i na tu skupinu lidí, kteří normálně k volbám nechodí. V Česku tak definitivně a s nějakým zpožděním od Slovenska proběhl proces tzv. čaputizace, který si nyní popíšeme.
Do funkce prezidentů na Slovensku a nyní v Česku se totiž dostávají prezidenti a prezidentky, kteří jsou úzce napojení na neziskový sektor a NGO organizace úzce napojené na americkou státní moc, americké filantropy a americké procesy řízení v Evropě. Zuzana Čaputová, když byla zvolena na Slovensku za prezidentku, byla úzce napojena na neziskovou organizaci In Iustitia s vazbami na George Sorose. Generál Petr Pavel má tyto vazby úplně totožné.
Tak třeba šéfkou jeho mediální komunikace byla a tiskovou mluvčí na Hradě se nově stane Markéta Řeháková. V minulosti pracovala pro Františka Vrabela, zakladatele firmy Semantic Visions, jehož firma shromažďuje a vyhodnocuje tzv. dezinformace. Pracovala pro Zdeňka Bakalu v Economii na pozici redaktorky v Hospodářských novinách.
Dále, za vytvořením Petra Pavla jako prezidentského kandidáta hájícího trans-atlantické vazby v ČR je Petr Kolář, bývalý velvyslanec ČR v Rusku a v USA, vyhlášený rusofob. Neziskové vazby lidí okolo Petra Pavla a jejich napojení na americké struktury a zájmy v ČR jsou dokonalou kopií toho, jak se k moci na Slovensku dostala Zuzana Čaputová. Američané nyní budou kontrolovat v ČR naprosto veškeré procesy řízení, úplně stejně jako na Slovensku. Američané mají pod kontrolou českou vládu, stejně jako na Slovensku.
Mají nyní pod kontrolou prezidenta, stejně jako na Slovensku. A brzy budou mít pod kontrolou i český Ústavní soud, stejně jako na Slovensku. Petr Pavel totiž bude jako prezident již brzy jmenovat předsedu českého Ústavního soudu, protože Pavlu Rychetskému končí mandát. A představte si, že právě Pavel Rychetský v sobotu poblahopřál Pavlovi k vítězství ve volbách slovy, že jeho výhru považuje za vítězství lásky a pravdy nad lží a nenávistí [1].
Tímto havlovským citátem tak nepřímo zaútočil na Andreje Babiše, protože právě nad ním Petr Pavel zvítězil ve volbách. Je to absurdní chucpe, protože v době, kdy byl Václav Havel disident a seděl v kriminále, tak Petr Pavel seděl pro změnu v kanceláři ZO KSČ v Praze jako předseda stranické buňky. Tento výrok je potvrzením toho, že český Ústavní soud se opravdu pod Pavlem Rychetským nebezpečně zpolitizoval, což začalo již v roce 2021, když Ústavní soud těsně před parlamentními volbami tvrdě zasáhl do volebního systému a změnil vstupní kvorum pro koalice do sněmovny.
Původně každá strana v koalici musela ve volbách získat 5% hlasů, aby se dostala do sněmovny. Takže dvoukoalice potřebovala 10% hlasů u voleb, trojkoalice 15% pro vstup atd. Rychetského ústavní soud to však změnil a nově už dolní limita pro strany koalice neexistuje a platí namísto toho výsledná výstupní limita. Dvojkoalice potřebuje 7% hlasů pro vstup do sněmovny, trojkoalice 9% hlasů atd. Jinými slovy, Rychetského družina na Ústavním soudu změnila v ČR volební mapu.
Nově stačí, aby v koalici byla jenom jedna slušně schopná strana, která dokáže dát dohromady více než 5% hlasů pro vstup do sněmovny. A následně si k sobě přibere nějaký neschopný subjekt, který by nikdy nedal dohromady 5% pro vstup samostatně, ale ty 2% sehnat dokáže, protože to je v úhrnu nějakých 100 000 lidí, podle toho, kolik lidí přijde k volbám.
Takže to znamená, že do parlamentu se snadno mohou dostat naprosto bizarní a mrňavé subjekty, které ale v případě vládní koalice získají obrovskou moc, která ale nezastupuje většinu lidí ve společnosti. Takže potom vznikne situace, kdy velká politická strana je garantem průchodu přes 5% hranici do sněmovny, takže k sobě na volební kandidátku nabalí další malé strany, které by se do sněmovny samostatně nedostaly.
A protože volby bývají velmi těsné, resp. výsledky mezi neoliberály a konzervativci, pokud bychom použili tento archaický model rozdělení politiky, potom koalice jsou tím pomyslným jazýčkem na vahách, které zajistí po volbách ve sněmovně těsnou většinu. A právě od toho tam ty malé strany jsou, aby tu těsnou většinu té velké nosné straně zajistily. A jen díky tomu se k moci dostala vládní pětikoalice. Díky Rychetskému.
Američané nebyli spokojeni s procesy v České republice. Miloš Zeman na Hradě škodil americkým zájmům. A vláda Andreje Babiše byla vládou businessu, což by Američanům nevadilo, ale v tomto případě ten business byl napojen více na Německo a více na evropský business než na ten americký, i když se to Babišova vláda snažila maskovat nákupem amerických helikoptér pro česku armádu, ale jinak to bylo všechno, protože ČR pod starým vedením byla silně napojena na Evropskou unii tím nesprávným způsobem, čili skrze Berlín.
To je mimochodem velmi důležité rozlišovat. Na Evropskou unii dnes můžete být navázání dvěma možnými způsoby. Tím prvním je vazba přes Berlín, tedy když se řekne, že Evropská unie to tak chce, tak to znamená, že Berlín to tak chce. Tím druhým způsobem napojení na Evropskou unii je vazba přes Washington. To je vazba, při které Evropská unie nehájí zájmy Evropy (rozuměj lépe zájmy Německa), ale hájí americké zájmy v Evropě, což vede k bizarním scénám, kdy Evropská unie sama na povel likviduje svoji ekonomiku, protože Američané to tak chtějí. A přesně těmito dvěma způsoby funguje Evropská unie.
Každý proces, který provádí Evropská unie, lze identifikovat, jestli je činěn v zájmu Berlína, anebo Washingtonu. A když se podíváte po 24. únoru 2022 po ruské invazi na Ukrajinu, kdo kontroluje Evropskou unii, skrze koho je EU teď řízena, tak je vám doufám jasné, kdo teď řídí všechno v celé EU. V současné chvíli je celý Brusel pod kontrolou Washingtonu a Berlín má na svém krku americkou botu, protože Američané šlápli Německu na krk způsobem, že teď Němci v EU nekontrolují už prakticky vůbec nic.
Tedy až na nějaké výjimky ohledně ekologických nesmyslů, které ale v důsledku stejně už nemají vliv, protože Německo znovu obnovuje své uhelné elektrárny, protože jinak by umrzlo zimou. Zvolení generála Petra Pavla do funkce prezidenta ČR je završením neoliberalizace ČR, která bude plně pod americkou kontrolou. Lakonicky řečeno, Berlín v ČR skončil! A skončily i německé ekonomické zájmy v ČR. Odteď se pojedou tvrdé americké ekonomické zájmy.
Dojde ke spuštění masivního zbrojení v ČR, což znamená, že dojde k nákupům amerických zbraní, munice, letadel, stíhaček, vrtulníků, naprosto všeho, co americké zbrojovky vyrábí. Na dluh a státní deficity se pětikoalice ohlížet nebude. Zahraniční politika ČR se díky transformaci Hradu ještě více amerikanizuje, stejně jako na Slovensku. Bezpečnostní hledisko bude vytrubováno jako vyšší zájem, než jsou ekonomické zájmy ČR o rozpočtovou stabilitu.
Ve jménu války se bude rozhazovat a Američané se budou pakovat penězi. Velmi pravděpodobně dojde v ČR za panování Petra Pavla k otevření první americké vojenské základny v ČR, stejně jako na Slovensku. Mluví se o letišti Mošnov na Ostravsku, kde by mohla být americká strategická letecká základna. Američané si nenechají tuto příležitost ujít. Mají na Hradě svého generála, který šéfoval vojenské radě NATO.
Referendum o vládě Petra Fialy skončilo stejně, jako referendum Slováků o slovenské vládě minulý víkend. K volbám přišlo 1,2 milionu Slováků, což odpovídalo necelé 28% účasti. Pro slovenskou opozici je to obrovské číslo, protože 97,5% odevzdaných hlasů hlasovalo pro předčasné volby [2] a pro odvolání vlády Eduarda Hegera. K volbám tak přišli v podstatě jen odpůrci Hegerovy vlády, což by ale v případě parlamentních voleb stačilo pohodlně na vítězství opozice ve volbách a k získání ústavní většiny [3] v Národní radě, tedy ve slovenském parlamentu. Referendum sice bylo neplatné kvůli nízké účasti, ale 1,2 milionu hlasů proti Hegerově vládě je signálem, kolik lidí bude letos hlasovat proti vládní koalici Eduarda Hegera v předčasných volbách do Národní rady. S takovým ziskem hlasů opozice drtivě ovládne volby.
Takže, na Slovensku referendum vyslalo alespoň vzkaz vládě, kolik lidí bude volit proti ní ve volbách za pár měsíců. Ovšem v Česku referendum v podobě voleb prezidenta potvrdilo opak, většina české společnosti je s vládou Petra Fialy spokojena, většina společnosti chce generála NATO na Hradě, většině společnosti nevadí jeho minulost, většině společnosti nevadí štvaní české vlády do války na Ukrajině, většině lidí nevadí drahota, ani reálná hrozba mobilizace, protože většině lidí vadí Andrej Babiš.
Vadí natolik, že dokonce i předseda Ústavního soudu řekne, že vítězstvím Pavla zvítězila pravda a láska nad (Babišovou) lží a nenávistí. Po 34 letech se takto na adresu poraženého kandidáta vyjadřuje předseda Ústavního soudu. Rychetskému zjevně nevadí používat Havlův citát na oslavu někoho, kdo v listopadu 1989 byl předsedou ZO KSČ v Praze, zatímco Václav Havel byl jeho ideologický nepřítel a disident. K tomu není co dodat. Češi šli k volbám, drtivě rozhodli a spláchli Českou republiku do amerického septiku, ve kterém je už delší dobu celá západní Evropa, včetně Slovenska a Polska. Spolu v americké žumpě, která se chystá na válku s Ruskem a lidi, co nechtějí válku, označují za mírové štváče. To je výsledek české volby prezidenta! A to vtipné video výše, které nám čtenáři poslali do redakce, vlastně není vůbec vtipné. Je to děsivý popis reality.
-VK-
Šéfredaktor AE News
Sorry, no posts matched your criteria
