Archív značky pro: Čína
ČÍNA/BRAZÍLIE: V době, kdy se zprávy o de-dolarizaci se šíří velice rychle, už i Elon Musk naskakuje, aby mu ten vlak neujel…
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
31.3.2023
V době, kdy zprávy o dedolarizaci se šíří rychle a zběsile a dokonce i Elon Musk teď naskakuje do rozjetého vlaku…
..který jsme poprvé definovali před deseti lety , neuplyne den bez nějakého skromného nebo ne tak skromného posunu směrem ke světu, ve kterém americká měna – plně odzdrojovaná po únoru 2022, aby ji mohl celý svět vidět a bát se – již není světová rezerva. A dnešek nebyl výjimkou.
Podle brazilské vlády dosáhly Čína s Brazílií dohody o obchodu ve svých národních měnách a úplně tak pohřbili dolar Spojených států jako zprostředkující měnu, hlásí AFP.
Dohoda, poslední salva Pekingu proti všemohoucímu dolaru, umožní Číně, hlavnímu rivalovi americké ekonomické hegemonie, a Brazílii, největší ekonomice v Latinské Americe, provádět své masivní obchody, které dosahují 150 miliard dolarů ročně, a přímo finanční transakce. , výměnou jüanu za realy a naopak namísto přecházení přes americký dolare. Čína tak rozšiřuje své dvoustranné měnové dohody osvobozené od USD mimo země, jako je Rusko, Pákistán a Saúdská Arábie, aby nyní zahrnovala latinskoamerickou exportní velmoc.
„Očekává se, že to sníží náklady… podpoří ještě větší bilaterální obchod a usnadní investice,“ uvedla v prohlášení brazilská agentura na podporu obchodu a investic (ApexBrasil).
Čína je největším obchodním partnerem Brazílie s rekordními 150,5 miliardami USD (200 miliard USD) v bilaterálním obchodu v loňském roce.
Dohoda, která následuje po předběžné dohodě z ledna, byla oznámena po čínském a brazilském obchodním fóru na vysoké úrovni v Pekingu.
Brazilský prezident Luiz Inacio Lula da Silva se měl původně fóra zúčastnit v rámci návštěvy vysoce postavené Číny, ale v neděli musel svou cestu odložit na neurčito poté, co dostal zápal plic.
Transakce provedou Industrial and Commercial Bank of China a Bank of Communications BBM, uvedli úředníci.
Jistě, jsme ještě hodně daleko od jüanu, který nahradí USD jako globální rezervní měnu nebo možná ne tak daleko, pokud si člověk přečte nedávné zprávy od Zoltana Pozsara. A přesto si i tak zpěnění skeptici Bretton Woods III, jako je Michael Every z Rabobank, začínají uvědomovat, že se možná mýlil. Z jeho dnešní ranní poznámky:
V knize „ Proč Bretton Woods 3 nebude fungovat “ (2022) jsme ukázali , že protiamerický blok BW3 nevyrovnává svůj obchod vnitřně podle hodnoty nebo struktury: BW3 může prodávat komodity do Číny; ale pokud neabsorbují vývoz, který nyní Čína posílá na Západ, nebo pokud Čína nemá obchodní deficity jako USA, pak se to nemůže stát. Místo toho se všichni jen vracíme ke globálnímu merkantilismu – což se děje, je inflační a nakonec vyhovuje USA – jen ne Wall Street (ať už z hlediska merkantilismu nebo měnové politiky). Když hráči BW3 již nedrží své oficiální a neoficiální úspory v aktivech v USD (pokud ne státní pokladny, pak agentury nebo akcie nebo majetek) a chtějí schovat hotovost v Moskvě a odejít do důchodu v Číně, pak se věci mění.
Bohužel, tempem, v jakém současný vládnoucí režim Spojených států ničí světovou víru a důvěru nejen v dolar, ale i v to, co bylo kdysi skutečně supervelmocí a čím dál více je banánovou republikou třetího světa – poslední zprávou o Trumpově obvinění z politických důvodů je třetí světová třešnička na banánovém dortu, už nebudeme muset čekat dlouho.
AUTOR: Tyler Durden
ZDROJ: ZERO HEDGEhttps://www.zerohedge.com/markets/china-and-brazil-strike-deal-ditch-us-dollar
Dočetli jste jeden z našich článků?
Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolný příspěvek, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování Volného blogu a také investicí do jeho budoucnosti.
Více o financování zdola se dozvíte ZDE: https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
27.3.2023 Aktuality – bleskové zprávy
– Proč útočí Izrael na Sýrii?
– USA se oficiálně připravují na válku s Ruskem i Čínou současně.
– Jimy Dore nikoliv Čína a nebo Rusko, ale NATO a zbrojaři jsou Váš nepřítel.
– MILUJI ROUŠKY a zachránil jsem MILIARDY.
– Československo má talent.
Rusko a Čína zahájily nahrazení dolaru národní měnou
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
Rusko podporuje čínský plán na využívání yuanu v mezinárodním obchodu, což by mohlo znamenat ohrožení postavení dolaru jako dominantní světové rezervní měny.
Čínský prezident Xi Jinping nalevo gestikuluje při rozhovoru s ruským prezidentem Vladimirem Putinem při jejich schůzce v moskevském Kremlu v Rusku 20. března 2023. (Sergei Karpukhin, Sputnik, Kremlin Pool Photo via AP, File)
Podle ruského prezidenta Vladimira Putina, který počátkem tohoto týdne v Moskvě vedl rozhovory se svým čínským protějškem, dosáhly rusko-čínské vztahy své nejvyšší úrovně v historii. Oba vůdci dosáhly dohody o osmi strategických záležitostech včetně dohody o vyrovnávání vzájemného obchodu se svým národními, asijskými, africkým a americkými partnery v měně yuan.
Jedním z ústředních témat byl projekt plynovodu Sibiř 2, kdy RIA Novosti hlásí, že všechny parametry projektu byly dohodnuty. Podle zprávy uvedené tiskové agentury bude tento nový plynovod schopen do Číny přes Mongolsko přivést 50 miliard kubických metrů plynu, což znamená „spolehlivé a stabilní dodávky z Ruska.“ Putin také řekl, že Moskva podporuje plán Pekingu na obchodování yuanech a také výslovně naléhal, aby se v yuanech vyrovnávaly i mezinárodních obchody s Asií, Afrikou a s americkými zeměmi.
Oba vůdci během Xiho návštěvy v Moskvě předvedli silnou jednotu, o čemž analytici říkají, že může pro Západní hegemonii představovat závažnou hrozbu.
„Aby čínští vůdci udělali svou první návštěvu právě v Rusku, dává historicky smysl, protože jsme si vzájemně největšími sousedními zeměmi. Jsme také strategickými partnery. Naše vztahy po dlouhé roky odolávaly různým těžkostem a v průběhu toho času posilovaly,“ řekl během televizí vysílané schůzky s Putinem Xi.
Ruský prezident ohledně rusko-čínských vztahů řekl, že role jejich národních měn by měla dále posilovat a měla by se rozšiřovat vzájemná přítomnost finančních a bankovních struktur. Dodal, že dvě třetiny obchodování mezi oběma zeměmi už teď probíhá v rublech a v yuanech.
Rovněž se zmínil, že Rusko s Čínou mají v úmyslu sestavit pracovní skupinu pro rozvoj dopravního potenciálu Severní mořské trasy, což by mělo být v souběhu s nárůstem dodávek ruského kapalného plynu do Číny.
Také by měla posílit kooperace mezi oběma zeměmi v IT. Putin řekl: Rusko s Čínou, pokud zkombinují svůj potenciál, tak by se mohly stát světovými vůdci ve vývoji umělé inteligence a informačních technologií.
Agenda se týkala i války na Ukrajině i čínského mírového plánu, záležitosti sankcí a zpráv, že Londýn je připraven na Ukrajinu dodat munici z ochuzeného uranu. K tomu poslednímu Putin jemně naznačil, že každá hrozba narazí na úměrnou odpověď a pak dodal: „Kolektivní Západ je zjevně odhodlán s Ruskem bojovat do posledního Ukrajince.“
Obě hlavy státu odsoudily politiku sankcí, kdy říkají, že to je od Západu neférové, když své konkurenty odrazují od rozvoje, a není to v zájmu míru.
Také čínská diplomatická větev pokračuje v kritice Západní politiky ohledně Ukrajinské války.
Spojené státy tvrdí, že zabraňují válkám, ale jen málo konfliktů a válek, co vypukly v Evropě a i po světě nemělo se Spojenými státy nic společného. Tvrdí, že udržují mír, lidé ale nevidí žádná praktická opatření aplikovaná pro mír. Vidí pouze neustálé dodávky zbraní na bojiště,“ řekl mluvčí čínského ministra zahraničí Wang Wenbin.
ZDROJ:REMIX.news http://rmx.news/china/china-russia-move-to-replace-the-dollar/
Informační bomba z Číny odhaluje americkou mocenskou politiku
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
6.3.2023
Čínské ministerstvo zahraničí zveřejnilo strategickou analýzu americké zahraniční politiky od založení USA. Přesný soubor faktů je obžalobou věrolomné mocenské politiky USA. Útlak celého světa je pečlivě sledován americkým válečným štvaním, změnami režimu, peněžním monopolem a sankční politikou.
Požadavek Říše středu: „Země se musí navzájem respektovat a chovat se k sobě jako rovný k rovnému.“ A země dává světu slib: Čína se staví proti všem formám hegemonie a nechce se vměšovat do záležitostí jiných zemí.
Od té doby, co se Spojené státy staly nejmocnější zemí na světě po dvou světových válkách a studené válce, staly se stále drzejšími ve vnitřních záležitostech jiných zemí, vyhledávají, udržují a zneužívají svou hegemonii, podporují podvratnou činnost a infiltraci a záměrně vedou války, které poškozují mezinárodní společenství.
Spojené státy vyvinuly hegemonický scénář k inscenování „barevných revolucí“, podněcování regionálních sporů, a dokonce přímých válek pod rouškou prosazování demokracie, svobody a lidských práv. V souladu s mentalitou studené války Spojené státy podněcovaly blokovou politiku a podněcovaly konflikty a konfrontace.
Přetížily koncept národní bezpečnosti, zneužily kontrolu vývozu a uvalily jednostranné sankce na ostatní. Jsou selektivní vůči mezinárodnímu právu a pravidlům, využívají je nebo odhazují podle potřeby a snaží se zavést pravidla, která slouží jejich vlastním zájmům, ve jménu udržování „mezinárodního řádu založeného na pravidlech.“
Předkládáním relevantních faktů se tato zpráva snaží odhalit zneužívání hegemonie USA v politické, vojenské, hospodářské, finanční, technologické a kulturní sféře a zacílit mezinárodní pozornost na nebezpečí praktik USA pro světový mír a stabilitu a blahobyt všech národů.
I. Politická hegemonie – propagace vlastních hodnot
Spojené státy se již dlouho snaží formovat jiné země a světový řád podle svých vlastních hodnot a politického systému ve jménu podpory demokracie a lidských práv.
Existuje mnoho případů, kdy USA zasahují do vnitřních záležitostí jiných zemí. Ve jménu „podpory demokracie“ Spojené státy prosazovaly „neo-Monroeovu doktrínu“ v Latinské Americe, podněcovaly „barevné revoluce“ v Eurasii a zorganizovaly „arabské jaro“ v západní Asii a severní Africe, které v mnoha zemích rozpoutaly chaos a katastrofu.
V roce 1823 Spojené státy vyhlásily Monroeovu doktrínu. Zatímco vychvalovali „Ameriku pro Američany“, to, co ve skutečnosti chtěli, byla „Amerika pro Spojené státy.“
Od té doby se politika amerických administrativ vůči Latinské Americe a Karibiku vyznačovala politickým vměšováním, vojenskými intervencemi a změnou režimu. Od 61 let nepřátelství a blokády Kuby až po svržení Allendeho vlády v Chile byla americká politika vůči regionu založena na jedné zásadě: Ti, kdo se podřídí, uspějí. Ti, kdo vzdorují, zahynou.
Rok 2003 znamenal začátek série „barevných revolucí“ – „růžové revoluce“ v Gruzii, „oranžové revoluce“ na Ukrajině a „tulipánové revoluce“ v Kyrgyzstánu. Americké ministerstvo zahraničí otevřeně přiznalo, že hraje „ústřední roli“ v těchto „změnách režimu“.
Spojené státy také zasahovaly do vnitřních záležitostí Filipín tím, že sesadily prezidenta Ferdinanda Marcose staršího v roce 1986 a prezidenta Josepha Estradu v roce 2001 prostřednictvím takzvaných „revolucí lidové moci“. V lednu 2023 vydal bývalý americký ministr zahraničí Mike Pompeo svou novou knihu „Nikdy neustupuj ani palec: Boj za Ameriku, kterou miluji“.
V něm odhalil, že Spojené státy plánovaly intervenci ve Venezuele. Plánem bylo donutit Madurovu vládu k dosažení dohody s opozicí, zbavit Venezuelu možnosti prodávat ropu a zlato za zahraniční měnu, vyvinout silný tlak na ekonomiku země a ovlivnit prezidentské volby v roce 2018.
USA mají dvojí metr, pokud jde o mezinárodní pravidla. Tím, že Spojené státy kladou své vlastní zájmy na první místo, distancují se od mezinárodních smluv a organizací a staví své domácí právo nad mezinárodní právo.
V dubnu 2017 Trumpova administrativa oznámila, že sníží veškeré americké financování Populačního fondu OSN (UNFPA) na základě toho, že tato organizace „podporuje nebo se podílí na provádění nucených potratů nebo nedobrovolného sterilizačního programu.“
Spojené státy vystoupily z UNESCO dvakrát v letech 1984 a 2017. V roce 2017 oznámily, že odstoupí od Pařížské dohody o změně klimatu. V roce 2018 oznámily svůj odchod z Rady OSN pro lidská práva s odvoláním na „zaujatost“ organizace proti Izraeli a její selhání účinně chránit lidská práva.
V roce 2019 Spojené státy oznámily odstoupení od Smlouvy o jaderných silách středního doletu na podporu neomezeného vývoje pokročilých zbraní. Pro rok 2020 oznámily odstoupení od Smlouvy o otevřeném nebi.
Spojené státy také brání kontrole biologických zbraní tím, že se staví proti jednáním o ověřovacím protokolu k Úmluvě o biologických zbraních (BTWC) a brání mezinárodnímu přezkumu aktivit zemí v oblasti biologických zbraní.
Jako jediná země, která vlastní chemické zbraně, Spojené státy opakovaně odkládaly zničení chemických zbraní a pomalu plnily své závazky. Staly se největší překážkou realizace „světa bez chemických zbraní“.
Spojené státy sestavují malé bloky se svým aliančním systémem. Vnucují asijsko-pacifickému regionu „indo-pacifickou strategii“, shromažďují exkluzivní kluby jako Five Eyes, Quad a AUKUS a nutí země regionu, aby se postavily na jednu stranu. Takové praktiky v podstatě slouží k rozdělení regionu, podněcování konfrontace a podkopávání míru.
USA svévolně vynášejí soudy o demokracii v jiných zemích a vymýšlejí falešný narativ „demokracie versus autoritářství,“ aby podnítily odcizení, rozdělení, rivalitu a konfrontaci.
V prosinci 2021 hostily Spojené státy první „Summit pro demokracii“, který byl mnoha zeměmi kritizován a odmítán za zesměšňování ducha demokracie a rozdělování světa. V březnu 2023 budou Spojené státy hostit další „Summit pro demokracii“, který zůstává nežádoucí a opět bude postrádat podporu.
II. Vojenská hegemonie – svévolné použití síly
Historie Spojených států byla poznamenána násilím a expanzí. Od své nezávislosti v roce 1776 se Spojené státy neustále snažily expandovat silou: zabíjely indiány, napadly Kanadu, vedly válku proti Mexiku, podnítily americko-španělskou válku a anektovaly Havaj.
Po druhé světové válce USA mimo jiné vyprovokovaly nebo zahájily korejskou válku, válku ve Vietnamu, válku v Perském zálivu, válku v Kosovu, válku v Afghánistánu, válku v Iráku, libyjskou válku a syrskou válku, přičemž zneužily svou vojenskou hegemonii, aby vydláždily cestu expanzionistickým cílům.
V posledních letech průměrný roční vojenský rozpočet USA přesáhl 700 miliard dolarů, což představuje 40 procent celkového globálního rozpočtu, což je více než součet 15 zemí za USA dohromady. Spojené státy mají asi 800 vojenských základen v zámoří a 173 000 vojáků je umístěno ve 159 zemích.
Podle knihy „America Invades: How We’ve Invaded or been Militarly Involved with almost Every Country on Earth,“ Spojené státy bojovaly nebo byly vojensky zapojeny téměř ve všech zemích kromě tří z přibližně 190 zemí uznaných Organizací spojených národů. Tyto tři země byly „ušetřeny“, protože je Spojené státy na mapě nenašly.
Jak řekl bývalý americký prezident Jimmy Carter, Spojené státy jsou nepochybně nejbojovnějším národem ve světových dějinách.
Podle zprávy Tufts University: „Introducing the Military Intervention Project: Introducing the Military Intervention Project: A new Dataset on U.S. Military Interventions, 1776-2019,“ provedly Spojené státy během těchto let téměř 400 vojenských intervencí po celém světě, včetně 34 procent v Latinské Americe a Karibiku, 23 procent ve východní Asii a Tichomoří, 14 procent na Středním východě a v severní Africe a 13 procent v Evropě.
V současné době se zvyšuje vojenská intervence na Blízkém východě a v severní Africe, stejně jako v subsaharské Africe.
Alex Lo, sloupkař deníku South China Morning Post, poukázal na to, že Spojené státy od svého založení jen zřídka rozlišovaly mezi diplomacií a válkou. Ve 20. století svrhly demokraticky zvolené vlády v mnoha rozvojových zemích a okamžitě je nahradily proamerickými loutkovými režimy.
Dnes na Ukrajině, v Iráku, Afghánistánu, Libyi, Sýrii, Pákistánu a Jemenu Spojené státy opakují svou starou taktiku vedení zástupných válek, válek nízké intenzity a války bezpilotních letounů.
Americká vojenská hegemonie vedla k humanitárním tragédiím. Od roku 2001 si války a vojenské operace vedené Spojenými státy ve jménu boje proti terorismu vyžádaly více než 900 000 životů, včetně asi 335 000 civilistů, milionů zraněných a desítek milionů vysídlených.
Irácká válka v roce 2003 si vyžádala asi 200 000 až 250 000 civilních životů, včetně více než 16 000 zabitých přímo americkou armádou, a zanechala více než milion lidí bez domova.
Spojené státy mají na svědomí 37 milionů uprchlíků po celém světě. Od roku 2012 se počet samotných syrských uprchlíků zdesetinásobil. Mezi lety 2016 a 2019 bylo v bojích v Sýrii zdokumentováno 33 584 civilních úmrtí, včetně 3 833 úmrtí při bombardování koalice vedené USA, polovina z nich byly ženy a děti.
Veřejnoprávní rozhlasová služba (PBS) 9. listopadu 2018 oznámila, že jen při amerických náletech na Rakku bylo zabito 1 600 syrských civilistů.
Dvě desetiletí trvající válka v Afghánistánu zemi zdevastovala. Celkem 47 000 afghánských civilistů a 66 000 až 69 000 afghánských vojáků a policistů, kteří nesouviseli s útoky z 11. září, bylo zabito v amerických vojenských operacích a více než 10 milionů lidí bylo vysídleno.
Válka v Afghánistánu zničila základy hospodářského rozvoje země a uvrhla afghánské obyvatelstvo do bídy. Po „kábulském debaklu“ v roce 2021 Spojené státy oznámily, že zmrazí aktiva afghánské centrální banky ve výši přibližně 9,5 miliardy dolarů, což bylo považováno za „čisté rabování.“
V září 2022 turecký ministr vnitra Suleyman Soylu na shromáždění prohlásil, že Spojené státy vedly zástupnou válku v Sýrii, přeměnily Afghánistán na opiové prostředí a továrnu na heroin, uvrhly Pákistán do chaosu a uvrhly Libyi do neustálého chaosu. Spojené státy dělají vše, co je v jejich silách, aby zotročily obyvatelstvo a oloupily země o přírodní zdroje.
Také ve válce Spojené státy používaly strašlivé metody. Během korejské války, války ve Vietnamu, války v Perském zálivu, války v Kosovu, války v Afghánistánu a války v Iráku Spojené státy použily obrovské množství chemických a biologických zbraní, kazetové bomby, palivo-vzduchové bomby, grafitové bomby a bomby s ochuzeným uranem, což způsobilo obrovské škody na civilních zařízeních, bezpočet civilních obětí a trvalé znečištění.
III. Ekonomická hegemonie – loupež a vykořisťování
Po druhé světové válce Spojené státy zavedly Brettonwoodský systém a vytvořily Mezinárodní měnový fond a Světovou banku, které spolu s Marshallovým plánem vytvořily mezinárodní měnový systém soustředěný na americký dolar.
Kromě toho Spojené státy také vybudovaly institucionální hegemonii v mezinárodním ekonomickém a finančním sektoru manipulací s váženými hlasovacími systémy, pravidly a dohodami mezinárodních organizací, včetně „85% většinového souhlasu“, a jejich národními obchodními zákony a předpisy.
Využíváním postavení dolaru jako hlavní mezinárodní rezervní měny Spojené státy v podstatě inkasují „ražebné“ z celého světa; a tím, že vykonávají svou kontrolu nad mezinárodními organizacemi, nutí ostatní země, aby podporovaly americkou politickou a ekonomickou strategii.
Spojené státy využívají bohatství světa pomocí „ražebného“. Výroba 100 dolarů stojí jen asi 17 centů, ale jiné země musely získat 100 dolarů ve skutečném zboží, aby je získaly. Před více než půl stoletím bylo poukázáno na to, že Spojené státy se těší přemrštěným privilegiím a deficitům, a že používají bezcenné papírové bankovky k drancování zdrojů a výroby jiných národů.
Hegemonie amerického dolaru je hlavním zdrojem nestability a nejistoty v globální ekonomice. Během pandemie COVID-19 Spojené státy zneužily svou globální finanční hegemonii a napumpovaly biliony dolarů na globální trh, čímž nechaly ostatní země, zejména rozvíjející se trhy, aby zaplatily cenu.
V roce 2022 Federální rezervní systém ukončil svou ultra-uvolněnou měnovou politiku a přistoupil k agresivnímu zvyšování sazeb, což způsobilo turbulence na mezinárodních finančních trzích a výrazné znehodnocení dalších měn, jako je euro, z nichž mnohé klesly na 20leté minimum.
V důsledku toho se mnoho rozvojových zemí potýkalo s vysokou inflací, znehodnocením měny a odlivem kapitálu. Přesně to kdysi poznamenal Nixonův ministr financí John Connally se sebeuspokojením, ale ostrou přesností: „Dolar je naše měna, ale je to váš problém.“
Svou kontrolou nad mezinárodními ekonomickými a finančními organizacemi Spojené státy připojují ke své podpoře jiných zemí další podmínky. Aby se omezily překážky pro příliv kapitálu a spekulace v USA, přijímající země jsou povinny podporovat finanční liberalizaci a otevřít finanční trhy tak, aby jejich hospodářská politika byla v souladu se strategií USA.
Podle Review of International Political Economy 1 550 programů odpuštění dluhů poskytnutých MMF jeho 131 členským zemím v letech 1985 až 2014 připojilo ne méně než 55 465 dodatečných politických podmínek.
Spojené státy záměrně utlačují své oponenty ekonomickým nátlakem. V roce 1980 Spojené státy použily svou hegemonickou finanční moc proti Japonsku a uzavřely dohodu Plaza k odstranění ekonomické hrozby představované Japonskem a kontrole a využití země ve službách amerického strategického cíle konfrontace se Sovětským svazem a ovládnutí světa.
V důsledku toho byl jen vytlačen nahoru a Japonsko bylo nuceno otevřít svůj finanční trh a reformovat svou finanční soustavu. Dohoda z Plaza zasadila těžkou ránu růstové dynamice japonské ekonomiky a zanechala Japonsko v tom, co bylo později nazváno „třemi ztracenými desetiletími.“
Americká ekonomická a finanční hegemonie se stala geopolitickou zbraní. Spojené státy se stále více spoléhají na jednostranné sankce a „dalekosáhlou jurisdikci“ a přijaly domácí zákony, jako je Zákon o mezinárodních nouzových ekonomických silách, Globální Magnitského zákon o odpovědnosti za lidská práva a Zákon o boji proti nepřátelům Ameriky prostřednictvím sankcí, jakož i řadu prováděcích předpisů k sankcionování konkrétních zemí, organizací nebo jednotlivců.
Statistiky ukazují, že americké sankce proti zahraničním subjektům se mezi lety 2000 a 2021 zvýšily o 933 procent. Samotná Trumpova administrativa uvalila více než 3 900 sankcí, což znamená tři sankce denně. Spojené státy dosud uvalily ekonomické sankce na téměř 40 zemí po celém světě, včetně Kuby, Číny, Ruska, Korejské lidově demokratické republiky, Íránu a Venezuely, což postihlo téměř polovinu světové populace.
„Spojené státy americké“ se změnily na „Spojené státy sankcí.“ A „obrovská jurisdikce“ se stala pouhým nástrojem Spojených států, aby využily své státní moci k potlačení ekonomických konkurentů a zasahování do normálního mezinárodního obchodu. To je vážný odklon od principů liberálního tržního hospodářství, kterými se Spojené státy již dlouho chlubí.
IV. Technologická hegemonie – monopol a útlak
Spojené státy se snaží zabránit vědeckému, technologickému a ekonomickému rozvoji jiných zemí prostřednictvím výkonu monopolní moci, represivních opatření a technologických omezení v high-tech oborech.
Spojené státy monopolizují duševní vlastnictví ve jménu ochrany. S využitím slabého postavení jiných zemí, zejména rozvojových zemí, v oblasti práv duševního vlastnictví a institucionální mezery v příslušných oblastech, dosahují Spojené státy nadměrných zisků prostřednictvím monopolů.
V roce 1994 Spojené státy prosadily Dohodu o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), čímž prosadily amerikanizované postupy a standardy na ochranu duševního vlastnictví, aby upevnily svůj monopol na technologie.
Aby omezily rozvoj japonského polovodičového průmyslu, USA zahájily vyšetřování „301“ v roce 1980, rozšířily svou vyjednávací sílu v bilaterálních jednáních prostřednictvím mnohostranných dohod, hrozily, že označí Japonsko za nespravedlivý obchod a uvalily odvetná cla, což donutilo Japonsko podepsat americko-japonskou polovodičovou dohodu.
V důsledku toho byly japonské polovodičové společnosti téměř úplně vyloučeny z globální konkurence a jejich podíl na trhu klesl z 50 procent na 10 procent. S podporou americké vlády se řada amerických polovodičových společností chopila příležitosti a získala větší podíly na trhu.
Spojené státy politizují a vyzbrojují technologické otázky a používají je jako ideologické nástroje. Spojené státy přetížily koncept národní bezpečnosti a mobilizovaly státní moc k potlačení a sankcionování čínské společnosti Huawei, omezily přístup Huawei na americký trh, přerušily dodávky čipů a operačních systémů a donutily další země zakázat Huawei budování místních sítí 5G.
Dokonce přesvědčila Kanadu, aby neoprávněně uvěznila finanční ředitelku Huawei Meng Wan-čou na téměř tři roky. Spojené státy vymyslely řadu záminek, aby zakročily proti čínským high-tech společnostem s globální konkurenceschopností, a umístily mnoho čínských společností na sankční seznamy.
Kromě toho Spojené státy zavedly kontroly biotechnologií, umělé inteligence a dalších špičkových technologií, zpřísnily vývozní omezení, zpřísnily kontroly investic, potlačily čínské aplikace sociálních médií, jako jsou TikTok a WeChat, a lobbovaly v Nizozemsku a Japonsku, aby omezily vývoz čipů a souvisejících zařízení nebo technologií do Číny.
Spojené státy také uplatňují dvojí metr ve své politice vůči čínským technologickým profesionálům. S cílem odstavit na vedlejší kolej a potlačit čínské výzkumníky byla od června 2018 zkrácena doba platnosti víz pro čínské studenty určitých high-tech oborů, opakovaně se objevují případy neoprávněně odmítnutých a pronásledovaných čínských vědců a studentů cestujících do Spojených států za účelem výměnných programů a studijních účelů a proti čínským vědcům v USA byla provedena rozsáhlá vyšetřování.
Spojené státy upevňují svůj technologický monopol ve jménu ochrany demokracie. Budováním malých technologických bloků, jako je „čipová aliance“ a „čistá síť“, daly Spojené státy nálepku „demokracie“ a „lidských práv“ špičkovým technologiím, přeměnily technologické otázky na politické a ideologické otázky, aby vynalezly záminky pro svou technologickou blokádu proti jiným zemím.
V květnu 2019 pozvaly Spojené státy 32 zemí na pražskou 5G bezpečnostní konferenci v České republice a zveřejnily pražský návrh na vyloučení čínských produktů 5G. V dubnu 2020 tehdejší americký ministr zahraničí Mike Pompeo oznámil „čistou cestu 5G“, plán zaměřený na vybudování technologické aliance 5G s partnery, které spojuje jejich společná ideologie demokracie a potřeba chránit „kybernetickou bezpečnost“. Tato opatření jsou v podstatě pokusem USA udržet si svou technologickou hegemonii prostřednictvím technologických aliancí.
Spojené státy zneužívají svou technologickou hegemonii prováděním kybernetických útoků a odposlouchávání. Spojené státy jsou již dlouho známé jako „říše hackerů“ a jsou obviňovány z nekontrolovatelných kybernetických krádeží po celém světě.
Mají všechny možné prostředky k prosazování všudypřítomných kybernetických útoků a sledování, včetně používání analogových signálů základnových stanic pro přístup k mobilním telefonům za účelem krádeže dat, manipulace s mobilními aplikacemi, pronikání do cloudových serverů a krádeží prostřednictvím podmořských kabelů. Seznam by byl dlouhý.
Americký dohled je nerozlišující. Cílem jejich sledování mohou být všichni, ať už soupeři nebo spojenci, dokonce i vůdci spojeneckých zemí, jako je bývalá německá kancléřka Angela Merkelová a několik francouzských prezidentů.
Kybernetický dohled a útoky Spojených států, jako jsou „Prism“, „Dirtbox“, „Irritant Horn“ a „Telescreen Operation“, jsou důkazem, že Spojené státy pečlivě sledují své spojence a partnery. Odposlechy spojenců a partnerů již vyvolaly pobouření po celém světě.
Julian Assange, zakladatel Wikileaks, webové stránky, která odhalila americké sledovací programy, řekl: „Neočekávejte, že globální šmírovací supervelmoc bude jednat se ctí nebo respektem. Existuje jen jedno pravidlo: neexistují žádná pravidla.“
V. Kulturní hegemonie – šíření falešných narativů
Globální šíření americké kultury je důležitou součástí americké zahraničněpolitické strategie. Spojené státy často používaly kulturní nástroje k posílení a udržení své hegemonie ve světě.
Spojené státy vkládají americké hodnoty do svých produktů, například do filmů. Americké hodnoty a americký životní styl jsou spojeny s jejich filmy a televizními pořady, publikacemi, mediálním obsahem a programy vládou financovaných neziskových kulturních institucí.
Tímto způsobem je vytvořena kulturní a veřejná sféra názorů, ve které americká kultura vládne a udržuje kulturní hegemonii. Americký vědec John Yemma ve svém článku Amerikanizace světa odhalil skutečné zbraně americké kulturní expanze: Hollywood, továrny na obrazový design na Madison Avenue a výrobní linky společností Mattel Company a Coca-Cola.
Existují různé prostředky, kterými si Spojené státy udržují svou kulturní hegemonii. Nejpoužívanější jsou americké filmy; Nyní drží více než 70 procent globálního tržního podílu. Spojené státy chytře využívají své kulturní rozmanitosti, aby oslovily různá etnika. Když hollywoodské filmy dobývají svět, vykřikují americké hodnoty, které jsou s nimi spojeny.
Americká kulturní hegemonie se projevuje nejen v „přímé intervenci“, ale také v „mediální infiltraci“ a jako „polnice pro svět“. Západní média ovládaná USA hrají obzvláště důležitou roli při formování světového veřejného mínění ve prospěch amerického zasahování do vnitřních záležitostí jiných zemí.
Americká vláda přísně cenzuruje všechny společnosti sociálních médií a vyžaduje jejich poslušnost. Generální ředitel Twitteru Elon Musk 27. prosince 2022 připustil, že všechny platformy sociálních médií spolupracují s vládou USA na cenzuře obsahu, uvedla Fox Business Network.
Veřejné mínění ve Spojených státech je předmětem vládních intervencí, aby se zabránilo všem nevítaným projevům. Google často způsobuje, že stránky zmizí.
Americké ministerstvo obrany manipuluje sociálními médii. V prosinci 2022 The Intercept, nezávislá americká investigativní webová stránka, odhalila, že v červenci 2017 úředník amerického ústředního velitelství Nathaniel Kahler nařídil týmu veřejné politiky Twitteru, aby zvýšil přítomnost 52 účtů v arabštině na seznamu, který předložil, z nichž šest mělo být upřednostněno.
Jedna ze šesti zpráv byla věnována ospravedlnění útoků amerických bezpilotních letounů v Jemenu, například tvrzením, že útoky byly přesné a zabíjely pouze teroristy, nikoliv civilisty. Podle Kahlerových instrukcí umístil Twitter tyto účty v arabštině na „whitelist“, aby zesílil určité zprávy.
Spojené státy mají dvojí metr, pokud jde o svobodu tisku. Brutálně potlačují média z jiných zemí a různými prostředky je umlčují. Spojené státy a Evropa uzavírají ve svých zemích ruská mainstreamová média, jako je Russia Today a Sputnik.
Platformy jako Twitter, Facebook a YouTube otevřeně omezují oficiální účty Ruska. Netflix, Apple a Google odstranily ruské kanály a aplikace ze svých služeb a obchodů s aplikacemi. Na obsah související s Ruskem je uvalena bezprecedentní drakonická cenzura.
Spojené státy zneužívají svou kulturní hegemonii k dosažení „mírového rozvoje“ v socialistických zemích. Zakládají zpravodajská média a kulturní instituce zaměřené na socialistické země. Nalévají obrovské sumy veřejných peněz do rozhlasových a televizních stanic, aby podpořily svou ideologickou infiltraci, a tyto hlásné trouby bombardují socialistické země v desítkách jazyků dnem i nocí štvavou propagandou.
Spojené státy používají dezinformace jako kopí k útokům na jiné země a vybudovaly kolem nich celý řetězec průmyslových odvětví: existují skupiny a jednotlivci, kteří si vymýšlejí příběhy a šíří je po celém světě, aby oklamali veřejné mínění s podporou téměř neomezených finančních zdrojů.
Závěr
Zatímco spravedlivá věc poskytuje širokou podporu svým obhájcům, nespravedlivá věc odsuzuje svého pronásledovatele k tomu, aby byl vyvrhelem. Hegemonické, panovačné a tyranské praktiky používání síly k zastrašování slabých, odebírání je ostatním násilím a lstivostí a hraní her s nulovým součtem způsobují velké škody.
Historické trendy míru, rozvoje, spolupráce a vzájemného prospěchu jsou nezastavitelné. Spojené státy svou mocí opovrhovaly pravdou a pošlapaly zákon, aby sloužily jejich vlastním zájmům. Tyto jednostranné, sobecké a regresivní hegemonické praktiky se setkávají s rostoucí ostrou kritikou a odporem mezinárodního společenství.
Země se musí navzájem respektovat a chovat se k sobě jako rovný s rovným. Velké země by se měly chovat tak, jak se sluší na jejich postavení, a ujmout se vedení při prosazování nového modelu vztahů mezi státy, který se zaměřuje na dialog a partnerství, nikoli na konfrontaci nebo spojenectví.
Čína se staví proti všem formám hegemonismu a mocenské politiky a odmítá vměšování do vnitřních záležitostí jiných zemí. Spojené státy se na sebe musí vážně podívat. Musí kriticky přezkoumat, co udělaly, zbavit se své arogance a předsudků a opustit své hegemonické, panovačné a šikanózní praktiky.
Tolik analýza z Číny, která zároveň dokonale vysvětluje, proč se drtivá většina zemí světa nepřidala k současným údajně protiruským sankcím (které však mají dopad hlavně na Evropu)….
ZDROJ: Necenzurovaná Pravda, Slovanka https://necenzurovanapravda.cz/2023/03/informacni-bomba-z-ciny-odhaluje-americkou-mocenskou-politiku/
Dočetli jste jeden z našich článků?
Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolný příspěvek, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování ! Volného blogu a také investicí do jeho budoucnosti.
Více o financování zdola se dozvíte ZDE: https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
V Indickém oceánu začínají společná námořní cvičení Ruska, Číny a Jihoafrické republiky
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
17.2.2023
Třístranná cvičení budou přínosem pro všechny zúčastněné země tím, že zkombinují jejich operační námořní systémy, zlepší společné systémy velení a řízení,” uvedla v prohlášení jihoafrická ministryně obrany a veteránů Tandi Modiseová .
Jak bylo zdůrazněno v jihoafrickém vojenském oddělení, cvičení Mozi-2 jsou platformou pro tyto tři země pro výměnu vojenských znalostí, dovedností a operačních zkušeností.
Manévry budou probíhat do 27. února u pobřeží jihoafrické provincie KwaZulu-Natal ve vodní oblasti mezi Durbanem, kde se nachází hlavní základna jihoafrického námořnictva, a Richards Bay. Vzdálenost mezi nimi je 87 námořních mil (160 km).
Rusko zastupuje fregata „Admirál flotily Sovětského svazu Gorškov“ a střední námořní tanker „Kama“. Čína je zastoupena torpédoborcem, fregatou a pomocnou lodí, zatímco Jižní Afrika je zastoupena jednou fregatou a dvěma pomocnými loděmi
Proč USA usilují o válku s Čínou do roku 2025
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
8.2.2023
V posledních týdnech se hromadí řeči o válce USA s Čínou. Ne kvůli nějaké skutečné provokaci z Pekingu, ale kvůli kolektivní rezignaci na její domnělou nevyhnutelnost.
Nejlépe to ilustrují komentáře generála amerického letectva Michaela Minihana. V článku časopisu TIME Magazine „Předpověď amerického generála o válce s Čínou ‚v roce 2025‘ riskuje, že promění nejhorší obavy ve skutečnost,“ cituje generála Minihana:
„Moje nitro mi říká, že budeme bojovat v roce 2025.“
Článek dále tvrdí:
„Doufám, že se mýlím,“ napsal Minihan, který vede Velitelství vzdušné mobility letectva, v interní zprávě, která se šířila po sociálních sítích, vedení 110 000 členů. Čínský prezident Si Ťin-pching, vysvětluje, „zabezpečil své třetí funkční období a ustanovil svou válečnou radu v říjnu 2022. Prezidentské volby na Tchaj-wanu se konají v roce 2024 a nabídnou Si Ťin-pchingovi důvod. Prezidentské volby ve Spojených státech se konají v roce 2024 a nabídnou Si Ťin-pchingovi rozptýlenou Ameriku. Xiův tým, důvod a příležitost jsou sladěny pro rok 2025.“
Nic z toho, co generál Minihan říká, však nevysvětluje, proč by se Spojené státy samy mohly ocitnout ve válce se Spojenými státy. Místo toho generál Minihan víceméně připouští, že USA půjdou do války s Čínou kvůli čínským akcím ohledně Tchaj-wanu. Ve skutečnosti článek dále přiznává:
Minihanovy komentáře jsou pouze tím nejbezprostřednějším ze znepokojivého, objevujícího se konsenzu, že USA a Čína jsou předurčeny ke střetu o Tchaj-wan, samovládný ostrov s 23 miliony obyvatel, který si Peking nárokuje jako své suverénní území.
Střet mezi Spojenými státy a Čínou kvůli Tchaj-wanu by byl důsledkem toho, že Spojené státy záměrně vstoupí do války s Čínou kvůli záležitosti, kterou Spojené státy oficiálně uznávají jako vnitřní politické záležitosti Číny.
Současná webová stránka amerického ministerstva zahraničí týkající se „vztahů USA s Tchaj-wanem“ připouští, že oficiálně „nepodporujeme nezávislost Tchaj-wanu“.
Pokud USA nepodpoří nezávislost Tchaj-wanu, pak USA potvrzují, že Tchaj-wan není nezávislý , a proto Washington oficiálně uznává suverenitu Pekingu nad Tchaj-wanem. To je to, co definuje politiku „Jedné Číny“, se kterou Washington a prakticky každý další národ na Zemi souhlasil za účelem navázání diplomatických vztahů s Čínskou lidovou republikou v Pekingu.
V době, kdy Washington pravidelně přednáší Moskvě o „porušení suverenity“, by měl být postoj Washingtonu vůči Pekingu a Tchaj-wanu jednoduchou záležitostí respektování čínské suverenity. Není to však kvůli dvojité hře, kterou Spojené státy hrají jak mezinárodně, tak konkrétně s Čínou.
Washingtonské záměrné provokace
Časopis TIME a další publikace západních médií se pokoušejí vylíčit Peking jako agresora a vynechávají jakoukoli diskusi o politice „Jedné Číny“ nebo o oficiálním prohlášení ministerstva zahraničí USA o jejím údajném dodržování.
Místo toho je západní publikum vedeno k přesvědčení, že Tchaj-wan je nějakým způsobem nezávislý a že ho Peking „šikanuje“. Nevyhnutelný střet mezi USA a Čínou je údajně řízen touhou Ameriky „postavit se“ za Tchaj-wan a jeho odvozenou suverenitu. Ve skutečnosti by potenciální střet mezi USA a Čínou byl důsledkem toho, že Washington znovu poruší suverenitu jiného národa tisíce mil od jeho vlastních břehů.
Dvojí hru Washingtonu, kdy oficiálně uznává čínskou suverenitu nad Tchaj-wanem a zároveň tuto suverenitu otevřeně a záměrně pošlapává, nejlépe ilustruje návštěva bývalé americké předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu s využitím oficiálního letadla amerického letectva proti protestům Pekingu. Pelosiho cesta na Tchaj-wan je pouze jednou z mnoha uskutečněných představiteli USA, kteří takto otevřeně využívají návštěv ve snaze podnítit Peking.
Zatímco USA tvrdí, že američtí úředníci mohou cestovat „kamkoli“ chtějí a nepotřebují k tomu souhlas Pekingu, pokud jde o Tchaj-wan, je to jasně v rozporu s tím, co je napsáno dokonce i na oficiálních webových stránkách amerického ministerstva zahraničí. Ale provokativní diplomatická aktivita v podstatě povzbuzující separatismus na Tchaj-wanu je zdaleka nejmírnější z amerických provokací.
Pohled na jakoukoli mapu rozmístění amerických vojenských jednotek v „Indo-pacifickém“ regionu odhaluje Čínu jako prakticky obklopenou americkou armádou prostřednictvím Jižní Koreje, pevninského Japonska, Okinawy a s novými základními dohodami v práci s Manilou, případně Filipínami. také.
To staví americké jednotky, námořní prostředky a stovky válečných letadel do dostřelené vzdálenosti od Číny, včetně Tchaj-wanu ze severu, východu a potenciálně i z jihu.
USA také nasypaly na Tchaj-wan zbraně v hodnotě miliard dolarů, stejně jako to udělaly USA na Ukrajině od roku 2014. Zbraně jsou jednoznačně určeny pro proxy válku s Čínou ve stylu Ukrajiny.
Nejhorší ze všeho je malá, ale rostoucí přítomnost americké vojenské aktivity na samotném Tchaj-wanu.
I když americké ministerstvo zahraničí tvrdí, že nepodporuje nezávislost Tchaj-wanu, v roce 2021 Hlas Ameriky ve svém článku „V tomto roce se na Tchaj-wanu téměř zdvojnásobil počet vojáků USA“ připouští, že na Tchaj-wanu jsou nejen američtí vojáci. vzrůstající.
Článek vysvětluje:
Nárůst z 20 zaměstnanců na 39 mezi 31. prosincem a 30. zářím přišel s malou fanfárou, ale shodovalo se se vzácným veřejným uznáním prezidenta Tsai Ing-wen v říjnu, že americká armáda udržuje na Tchaj-wanu malou přítomnost.
Aktivní nasazení nyní zahrnuje 29 příslušníků námořní pěchoty a také dva členy armády z armády, tři z námořnictva a pět z letectva, podle datového centra obranné pracovní síly Pentagonu.
Lze si jen představit reakci ve Washingtonu, pokud Peking a vláda v, řekněme San Juan, odhalí přítomnost čínských sil v Portoriku. Jak tomu však v mnoha případech týkajících se mezinárodních vztahů bývá, americký „výjimečnost“ nejenže osvobozuje USA od jakéhokoli trestu za nehorázné porušování suverenity jiného národa, ale přenáší vinu na samotný národ, v tomto případě na Čínu.
Proč válka USA s Čínou do roku 2025?
Přes sériové provokace projevil Peking příkladnou trpělivost a zdrženlivost. Čína hodně investovala do své armády a skutečně se připravuje na konflikt se Spojenými státy, ne proto, že by chtěla vést válku se Spojenými státy, ale proto, že Spojené státy umístily svou armádu na čínský práh a velmi jasně usilovaly o válku s Čínou.
Úplná reintegrace Tchaj-wanu se zbytkem Číny je nevyhnutelná. Jeho ekonomika je již silně závislá na přístupu na trhy ve zbytku Číny. Atlas ekonomické složitosti Harvardské univerzity odhaluje , že téměř 50 % veškerého exportu z Tchaj-wanu směřuje do zbytku Číny. Zbytek Číny také představuje největší množství dovozu na ostrov. Mnohé z těchto dovozů jsou zásadními vstupy pro tchajwanskou výrobu polovodičů a elektronických součástek, která představuje zdaleka největší tchajwanský průmysl.
Postupná reintegrace byla pozastavena pouze díky vytrvalému a rozsáhlému zasahování Washingtonu do místních politických záležitostí Tchaj-wanu. Než se v roce 2016 dostala k moci Demokratická progresivní strana (DPP) podporovaná USA, byla úřadující strana Kuomintang (KMT) na dobré cestě k podpisu obchodní dohody s pevninou, která by ještě více zvýšila již tak rozsáhlou ekonomickou integraci.
Ironií je, že když USA politicky obsadily Ukrajinu v roce 2014, podpořily také opoziční protesty na Tchaj-wanu přezdívané „Hnutí slunečnice“, čímž připravily cestu k nástupu DPP k moci o 2 roky později. Stejně jako americký klientský režim v Kyjevě, DPP okamžitě nastavil kurz sebezničení a iracionálně zrušil vazby s pevninou na úkor lidí žijících na Tchaj-wanu.
Nedávno místní volby na Tchaj-wanu zaznamenaly špatné výsledky DPP, které sloužilo jako neoficiální referendum odmítající separatistickou platformu DPP, škody, které trvale způsobila místní ekonomice, a nestabilitu, kterou vytvořil přes úžinu s pevninou. Nicméně, stejně jako tomu bylo v případě Ukrajiny, kde veřejné cítění usilovalo o mír, Washington a jeho klientský režim mají veškeré úmysly překonat tento sentiment na Tchaj-wanu a dotlačit ostrov ještě blíže k další americké proxy válce.
Je jasné, že to není Čína spěchající do války se Spojenými státy, ale právě naopak. Čas, ekonomika a blízkost upřednostňují Čínu. Za 10 let bude Čína ekonomicky a vojensky silnější, zatímco USA budou pokračovat ve svém pomalém poklesu. V tu chvíli se pro Spojené státy zavře okno příležitosti vést jakýkoli druh vojenského konfliktu s Čínou a získat cokoli, co se podobá „vítězství“.
Někdo by mohl namítnout, že okno se už zavřelo.
Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) nedávno zveřejnilo výsledek „wargames“ týkající se teoretické čínské „invaze“ na Tchaj-wan v článku nazvaném „ První bitva příští války: Wargaming a čínská invaze na Tchaj-wan“.
Dokument uzavírá:
Ve většině scénářů Spojené státy/Tchaj-wan/Japonsko porazily konvenční obojživelnou invazi Číny a udržely si autonomní Tchaj-wan. Tato obrana však stála vysokou cenu. Spojené státy a jejich spojenci ztratili desítky lodí, stovky letadel a desítky tisíc členů armády. Tchaj-wan viděl svou ekonomiku zdevastovanou. Vysoké ztráty dále poškodily globální pozici USA na mnoho let.
O Číně se říká:
Čína také těžce ztratila a neschopnost obsadit Tchaj-wan by mohla destabilizovat vládu Komunistické strany Číny. Vítězství proto nestačí. Spojené státy musí okamžitě posílit odstrašování.
V podstatě USA utrpí bezprecedentní vojenské ztráty a samotný Tchaj-wan bude vyčištěn od svého průmyslu a infrastruktury. Zatímco CSIS tvrdí, že čínské obojživelné přistání bylo úspěšně zmařeno v jejích válečných hrách, čímž byla zachována politická existence Tchaj-wanu, cena je fyzická existence Tchaj-wanu.
Oba dokumenty CSIS spolu s veřejnými komentáři Pentagonu o jejich vlastních utajovaných válečných hrách naznačují, že rozdíl mezi USA a Čínou se vojensky rychle zmenšuje. Pokud má dojít ke konfliktu mezi USA a Čínou, čím dříve k němu dojde, tím větší šanci mají USA na dosažení příznivého výsledku. Jsou to tedy USA, které dychtivě uhánějí k válce, nikoli Čína. Vojenský postoj Číny odráží blízkost amerických sil k čínskému území a jejich zjevný záměr ohrozit Čínu na jejím vlastním území, nikoli Čínu rozšiřující své vojenské schopnosti, aby ohrožovala Spojené státy. List CSIS ve skutečnosti učinil konkrétní poznámku o schopnosti Číny zaútočit na americkou „vlast“.
List tvrdí:
Protože Spojené státy budou udeřit na čínskou vlast, základní případ předpokládá, že vlast USA není útočištěm. Schopnost Číňanů vést údery proti domovině USA a ovlivnit tak operace v západním Pacifiku je však extrémně omezená. Několik speciálních jednotek by mohlo infiltrovat a zaútočit na malý počet vysoce hodnotných cílů, ale ne dost na to, aby materiálně ovlivnily vojenské operace v západním Pacifiku.
Takže i ve válce mezi USA a Čínou, kde USA útočí na čínské území, CSIS připouští, že Čína má velmi omezené prostředky k podobnému útoku na USA. To odhaluje, že američtí politici se nezajímají o žádnou skutečnou hrozbu, kterou Čína představuje pro USA, ale pro americké „zájmy“ tisíce mil od jejích vlastních břehů a ve skutečnosti na suverénním území samotné Číny.
Případná válka mezi USA a Čínou, pokud k ní dojde, bude pouze nejnovějším příkladem vojenské agrese USA ve snaze o zacílení globální hegemonie a pokusu podkopat suverenitu jiného národa v rozporu s mezinárodním právem, nikoli jako prostředek k jeho udržení. . Jak to USA často dělají, vedoucí k této potenciální válce vidí, že USA promítají svou vlastní hrozbu vůči mezinárodnímu právu, míru a stabilitě na samotný cíl americké vojenské agrese, v tomto případě na Čínu.
ZDROJ: New Eastern Outlook https://journal-neo.org/2023/02/08/why-the-us-seeks-war-with-china-by-2025/
Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolný příspěvek, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování ! Volného blogu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte ZDE: https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Jak je to s Čínou a naší ekonomikou?
Josef Buřič uvádí na pravou míru obchodní vztahy Česka a Číny. Co nám říkají obchodní statistiky a srovnání s Tchaj-wanem?
Tak zase čtu v českých médiích, že Čína vlastně pro nás není žádný důležitý obchodní partner, že ho vlastně k ničemu nepotřebujeme a že je pro nás obchod s Tchaj-wanem daleko důležitější.
Někoho možná i překvapí, kdo taková moudra v našich médiích šíří. Když nově zvolený prezident Pavel vysvětloval svůj zájem o spolupráci s Tchaj-wanem, naznačil, že spolupráce s Tchaj-wanem je pro Česko výhodná z ekonomických důvodů, jelikož je Praha s Tchaj-pejí mnohem více ekonomicky propojená než s Pekingem.
Než někdo (a proniká to i do některých medií) začne tato moudra a – musím říci doslova nesmysly –šířit, snad by bylo dobré, aby se podíval do statistik. Že pan Pavel moc nerozumí ekonomice, to bylo vidět v jeho předvolebních diskusích s A. Babišem. Tam v tom dost plaval a omezoval se jen na obecné fráze. Toho si mnozí všimli.
Ale teď už je po volbách, tak snad by bylo dobré odložit tyto předvolební fráze a začít vidět ekonomiku nějak „normálně“. Proč nejsou schopni jeho poradci mu vysvětlit tyto souvislosti?
Teď konkrétně.
Čínský dovoz do ČR v roce 2021 představoval 481 mld. Kč. To byl druhý největší dovozce po Německu, jehož dovoz dosáhl 921 mld. Ten „výhodnější“ Tchaj-wan do ČR dovážel zboží za 28 mld. Kč. Pravda, jsou zde nějaké tchajwanské investice, ale čínské investice jsou zde také a možná že o nich nemáme vždy dostatečný přehled. A možná si také přiznejme, že pro jejich investory není naše ekonomika vůbec zajímavá. Co jim můžeme nabídnout? Desetimilionový trh?
V tom čínském dovozu tvoří dovoz počítačů, elektronických a optických přístrojů (klasifikace ČSÚ) – 214 mld. a když k tomu připočteme i dovoz elektrických zařízení jsme téměř na 300 mld. dovozu. Řečeno jednoduše – téměř na každém počítači, stejně jako na mobilu, fotoaparátu atd. je všude – země původu Čína. Tohle je přece všeobecně známo.
To, že se Čína stala továrnou pro celý svět, platí už delší dobu. Ale není to nic nového, v šestnáctém i sedmnáctém století byla Čína také největším ekonomikou tehdejšího světa.
Dnes jsou její průmyslové kapacity výsledkem investic zahraničního kapitálu v Číně, které tam přišly po zahájení ekonomických reforem v roce 1978 a dnes už jsou založené na vlastním know-how. Tohle chce někdo změnit? Vždyť v Číně dnes nakupuje celý svět i USA.
A co v Číně dovedou prodat naši výrobci? Není toho moc. Asi moc nejsme schopni se tam prosadit. Vyvážíme na tento trh, mimochodem v krátké době to bude největší světový trh, zboží za 45 mld. Kč. Tedy na tomto trhu jsme naprosto zanedbatelnou jednotkou. Největší položkou našeho exportu jsou strojírenské výrobky. Auta to ovšem nejsou. Jak jsme se nedávno dozvěděli – Auto Škoda se z tohoto trhu stahuje. Asi nás tam nemají rádi.
A teď ten Tchaj-wan. České firmy tam vyváží za 5,4 mld korun, polovinu z toho tvoří strojírenské výrobky. Celkový český export v roce 2021 dosáhl 3 950 mld. Kč. Tedy na Tchaj-wan směřovalo asi tak 0,14 % českého exportu. Z hlediska některých firem jistě zajímavý obchod, ale pro celou naši ekonomiku to jako obchodní partner nemá větší význam. Je to sice velký výrobce čipů, ale možná se k nám dostávají jinou cestou…
Než začneme bořit naše obchodní vztahy s Čínou, zamysleme se s chladnou hlavou, co vlastně chceme dosáhnout – spolupráci nebo konfrontaci.
ZDROJ:ARGUMENT https://casopisargument.cz/?p=48310
Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Volného blogu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte ZDE
Na kafe
Transparentní
Důvěrný
.
Dočetli jste jeden z našich článků?
Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolný příspěvek, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování Volného blogu a také investicí do jeho budoucnosti.
Více o financování zdola se dozvíte ZDE: https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/