Pavel J. Hejátko : Projekt Ukrajina 2030
Pavel J. Hejátko : Projekt Ukrajina 2030
22.9.2025
Válka na Ukrajině už dávno ztratila moment překvapení, morální impulz i globální solidaritu. To, co začalo v roce 2014 po Majdanu jako vnitropolitická krize a občanská válka západní junty proti východní Ukrajině se postupně přeměnilo ve vleklý mezinárodní konflikt mezi Ruskem a Západem. V únoru 2022 přišla ruská invaze a změnila konflikt v plnohodnotnou válku. Dnes, více než tři roky poté, je Ukrajina na pokraji kolapsu – ekonomicky, demograficky i morálně. Na Západě sílí únava, mediální zájem se přesunul jinam – do Gazy, na Tchaj-wan nebo k volbám v USA. Realita je taková, že válka neskončí mírovou dohodou, ale vyčerpáním. A k tomu může dojít až kolem roku 2030 – kdy se formálně stvrdí něco, co už bude dávno zřejmé: rozdělená, zničená a z geopolitického hlediska přeuspořádaná Ukrajina.
1. Ukrajina je vyčerpaná
Fakta jsou tvrdá:
Ukrajinský HDP v reálném vyjádření klesl o desítky procent.
Většina těžkého průmyslu (zejména na východě) je zničená nebo pod kontrolou Ruska.
Více než 10 milionů lidí uprchlo – to je čtvrtina původního obyvatelstva.
Mnozí mladí muži buď emigrovali, nebo padli. Branná krize se prohlubuje, mobilizace je čím dál obtížnější a agresivnější, s každým dalším dnem jen hůř a hůř obhajitelná.
Západní pomoc slábne – vojensky i politicky. Americký Kongres blokuje klíčové balíčky, Evropa je roztříštěná.
Kyjev už dávno neplánuje ofenzivy, ale snaží se hlavně přežít.
V této situaci už nejde o vítězství, ale o to, jak si zachovat alespoň kus státnosti – nebo alespoň iluzi jejího pokračování.
—
2. Konflikt už nikoho nezajímá
V roce 2022 byl svět plný ukrajinských vlajek, podpory a deklarací. V roce 2025 je situace jiná:
Gaza a Blízký východ dominují zpravodajství.
Čína a Tchaj-wan přitahují pozornost jako příští možná „horká fronta“.
Afrika (např. Niger, Sahel) a Latinská Amerika opět vstupují do geopolitických her.
Evropské volby ukázaly vzestup pravice, která odmítá neomezenou podporu Ukrajině.
Mediální i politická energie se od Ukrajiny odklání. I když boj stále pokračuje, Ukrajina už přestala být centrem světového dění. A to znamená méně peněz, méně zbraní – a hlavně menší šanci na „vítězný obrat“.
—
3. De facto rozdělení země
Z terénu i ze zákulisí diplomatických jednání se stále častěji objevují náznaky, že Ukrajina směřuje k třízónovému řešení:
1. Západní Ukrajina – pod západní ochranou, možná částečně integrovaná do EU, demilitarizovaná, ale podřízená bezpečnostním dohodám s NATO.
2. Centrální pásmo (Kyjev–Dněpr) – formální pokračování státu, ale oslabené, rozvrácené a závislé na mezinárodní pomoci.
3. Východ a jih – buď přímo anektovaný Ruskem (Krym, Doněck, Luhansk), nebo v režimu „chráněných území“ pod ruskou správou (Cherson, Záporoží).
Tento scénář už částečně existuje – jen čeká na mezinárodní „potvrzení“. K tomu ale nedojde letos ani příští rok. Každá ze stran potřebuje čas: Ukrajina, aby zkusila přežít; Rusko, aby konsolidovalo zisky; Západ, aby připravil veřejnost na to, že „mír“ znamená ústupky.
—
4. Proč až 2030? Protože dřív to nepůjde
Oficiální ukončení války se neodehraje v realitě bojiště, ale u jednacího stolu. Jenže k tomu je třeba splnit několik podmínek:
Politická změna v USA nebo EU, která umožní „výměnu“ míru za území.
Únava veřejnosti v Evropě, ochota akceptovat „zmrazený“ konflikt.
Stabilizace ruské vnitřní scény, aby Kreml mohl prodávat dohodu jako vítězství.
Zajištění bezpečnostního rámce, který zabrání opětovné eskalaci (např. neutralizace zbylé Ukrajiny, demilitarizace po Dněpr).
Tyto procesy nejsou otázkou měsíců. Jsou to roky. A proto je rok 2030 realistickým horizontem pro formální ukončení konfliktu, které bude spíše výsledkem komplexního vyčerpání než vítězství.
—
5. Tvrdá realita místo iluzí
Když se odmyslí propaganda obou stran, ukazuje se jedna pravda: konflikt je vyčpělý. Nikdo už nevěří v totální vítězství. Vše směřuje k dohodě, kterou obě strany nazvou jinak:
Rusko to označí za „obranu ruského světa“ a stabilizaci hranic.
Ukrajina to bude prezentovat jako „záchranu národa“ a „boj za přežití“.
Západ to prodá jako „kompromisní řešení“ a cestu k míru.
Ve skutečnosti to ale bude geopolitické rozdělení – bez euforie, bez slavného konce, ale s únavou a úlevou a s toliko žádanou depopulací miliónů Slovanů.
Válka na Ukrajině neskončí letos, ani příští rok. Skončí až tehdy, když budou všechny strany příliš vyčerpané na to, aby pokračovaly. Do té doby se bude čekat, umírat, kalkulovat a jednat. Oficiální deklarace o jejím konci může přijít kolem roku 2030 – ale reálně bude potvrzovat jen to, co už dávno vzniklo: novou mapu, rozdělenou zemi a dlouhodobý geopolitický pat.
Pavel J. Hejátko
