Nemocnice nejsou pro nemocné bezpečné

Autor: Dr. Vernon Coleman
Před nástupem průmyslového věku se nemocnice stavěly jako katedrály, aby povznesly duši a ulehčily mysli. Nemocnice byly vyzdobeny řezbami, uměleckými díly, květinami a parfémy. Moderní nemocnice jsou stavěny bez ohledu na ducha, oko nebo duši. Jsou holé, připomínají spíše vězení než chrámy a jsou navrženy tak, aby soustředily mysl na bolest, strach a smrt. Tam, kde jsou okna, jsou umístěna tak, aby z nich pacienti neviděli ven (i kdyby však viděli, pravděpodobně by neviděli nic úchvatnějšího než popelnice nebo klimatizační jednotky). Pokud existují okna s dobrým výhledem, pak jsou tato okna po stranách kanceláří, které obývají úředníci. Nejlépe placení úředníci mají nejlepší výhled.
Pacienti však nejsou ohroženi jen proto, že nemocnice jsou špatně navrženy a špatně vedeny.
Jedním z důvodů, proč nemocnice přestávají být vhodné pro nemocné, je skutečnost, že ambiciózní moderní zdravotní sestry chtějí spíše administrovat než ošetřovat.
Za starých temných časů byly sestry najímány a školeny k ošetřování. Aspirující zdravotní sestry (většinou, ale ne výhradně ženy) byly inspirovány touhou pečovat a léčit. Ošetřovatelství bylo ušlechtilé povolání. Klíčovým slovem byla péče. Nejvýkonnější pozice v této profesi zastávaly sestry na odděleních a matrony – všechny byly stále v úzkém každodenním kontaktu s pacienty.
Dnešní kariérní řád bohužel způsobuje, že sestry, jejichž touha po ošetřovatelství je doprovázena i tou nejmenší ambicí, musí rychle stoupat po kariérním žebříčku tak, že s pacienty tráví jen velmi málo času. Mnoho starších sester dnes tráví dny zavřených ve svých kancelářích, zírá do obrazovek počítačů a vyplňuje hodnotící formuláře. Zdá se, že mnohé z nich se považují za nadřazené tomu, co považují za podřadné ošetřovatelské úkony. Praktickou práci přenechávají nekvalifikovanému personálu. Zavedení titulů pro sestry situaci ještě zhoršilo, protože z profese, která je v zásadě praktická, udělalo profesi se zcela falešnými akademickými ambicemi. Moderní kariérní řád sester odvedl nejlepší sestry od pacientů. K vytvoření tohoto kariérního řádu vedla povýšená a zcela nesprávná představa, že ošetřovatelství je ponižující.
Dnes mnoho sester vstupuje do profese nikoliv kvůli touze pečovat o nemocné, ale kvůli platům, výhodám, autoritě a kariérnímu řádu, o němž vědí, že je odvede od praktické práce. Systém je navržen tak, aby k ošetřovatelství přitahoval přesně ty nesprávné lidi.
Skutečnou praktickou ošetřovatelskou péči vykonávají z velké části mladší pracovníci.
To je bezpochyby jeden z důvodů, proč jsou moderní nemocnice tak špatné a proč jsou dnes endemické závažné nemocniční infekce; proč jsou sestry příliš často hrubé a necitlivé k pacientům a proč v mnoha nemocnicích najdeme skupiny sester spíše na schůzkách (vhodnější je nazývat je coffee-break) než na skutečné pomoci pacientům. To je například důvod, proč jsou tisíce starších pacientů ponechány v bolestech, ponechány umírat hlady, ponechány umírat na dehydrataci, ponechány ve špinavém ložním prádle a ponechány, ignorovány a bez důstojnosti, zatímco sestry vyplňují své papíry.
Pacienti znovu a znovu uvádějí, že je sestry nezvedají z lůžka (v některých nemocnicích jsou prý na stěnách plakáty s nápisem „Sestry nejsou vzpěračky“), nepomohou je nakrmit, nepřinesou lůžkoviny, nepřevléknou lůžko, neudělají nic pro pacienty v bolestech nebo v nouzi a nereagují na stisknutí tlačítka pro přivolání pomoci. Zkrátka nebudou dělat nic z toho, co by sestry tradičně měly dělat. Nemají zájem uklidňovat, léčit nebo pomáhat, protože se z nich i na zcela nižších úrovních stali kariérní administrátoři s ambicemi.
V mnoha nemocnicích nakonec veškerou ošetřovatelskou práci vykonávají pacienti, kteří mohou vstát z postele.
Zastavte sestru v moderní nemocnici a zeptejte se jí, kde najdete takového a takového pacienta nebo jak se mu daří, a pravděpodobně se setkáte se skelným, nezúčastněným pohledem. Nevědí to a ani je to příliš nezajímá. Abyste přežili pobyt v nemocnici, musíte být silní a zdraví.

Tato esej je převzata z knihy „101 věcí, které jsem se naučil“ od Vernona Colemana. Kniha je k dostání na Amazonu.