Energetický „obrat“ nebo energetická krize Německa aneb sebemrskačství obnovitelnými zdroji energie

ZDROJ ZDE

Léto skončilo. Podzim a zima jsou za dveřmi. Je Německo na cestě k energetickému obratu nebo k energetické krizi?

Vzhledem k opětovnému přerušení dodávek ruského plynu, které podle prohlášení Kremlu nebude obnoveno ani po ukončení západních sankcí, chce Německo pokračovat v energetickém „obratu“ a zahájit novou fotovoltaickou iniciativu. Více solární energie ze střech v Německu má lépe zajistit dodávky energie v zimním období.

Ještě před několika měsíci bylo téměř nemyslitelné, že se k osvětlení a vytápění Německa bude opět přechodně používat uhelná a pravděpodobně i jaderná energie. V rámci nové solární iniciativy chtějí spolkový ministr hospodářství Robert Habeck (Zelení) a spolkový ministr financí Christian Lindner (FDP) mimo jiné snížit byrokratické a daňové překážky v této oblasti.

Před několika dny navíc čtyři hlavní provozovatelé rozvodných sítí v Německu, společnosti Tennet, TransnetBW, Amprion a 50Hertz Transmission, vypracovali „zátěžový test“, v němž se zabývali otázkou bezpečnosti dodávek a rozvodných sítí pro nadcházející zimu.

Ve zvláštní analýze se provozovatelé přenosových soustav odpovědní za kontrolní oblasti, které zadalo ministerstvo, zabývali třemi stále kritičtějšími scénáři graficky označenými jako (+, ++, +++).

Zimní zátěžový test důrazně doporučuje uhelné, plynové a jaderné elektrárny

Výsledek: „Ve všech třech uvažovaných scénářích je situace v zásobování v nadcházejícím zimním pololetí mimořádně napjatá – v Evropě nelze plně pokrýt zatížení na trhu s elektřinou.“ Ve dvou kritičtějších scénářích (++, +++) došlo k několikahodinovým výpadkům zatížení i v Německu. Ve scénáři ++ se výpadkům zatížení v Německu stále daří do značné míry předcházet díky protahování provozu jaderných elektráren.

Domácí redispečerské potenciály však nebyly dostatečné pro zvládnutí kritických míst v síti v žádném ze tří scénářů. „V zahraničí je zapotřebí sehnat nejméně 5,8 GW zajištěného potenciálu,“ uvádí se ve zprávě. Skutečná dostupnost tohoto množství energie je však nejistá vzhledem k napjaté situaci v zásobování v celé Evropě. Potenciál dodávek energie požadovaný ze zahraničí by teoreticky mohl být snížen na 4,6 GW díky protažení provozu jaderných elektráren ve scénáři ++, ale i tak by byl považován za kritický.

Přestože tři zbývající jaderné elektrárny Emsland, Isar a Neckarwestheim, které budou 31. prosince 2022 odstaveny, by mohly při přerušeném provozu dodat dalších přibližně 5 TWh elektrické energie, závěr zní: „V Německu jsou nutná další opatření pro řízení přetížení na straně výroby a zatížení a pro zvýšení přepravních kapacit v přenosové soustavě.“

Knižní tip Epoch Times
Devět komentářů ke komunistické straně mapuje děsivou historii Komunistické strany Číny. Iniciovala hnutí, díky kterému vystoupilo ze “strany” a jejích přidružených organizací již přes 300 milionů Číňanů. Zakoupíte na našem E-shopu.

Jeden z nich proto naléhavě doporučuje využít všech možností ke zvýšení výrobních a přepravních kapacit elektřiny, včetně „návratu uhelných elektráren na trh“, zajištění dodávek plynu pro všechny plynové elektrárny, které jsou v zátěžové situaci. Toto považuje zpráva za nezbytné, a uvádí, že dostupnost jaderných elektráren je dalším stavebním kamenem pro zvládnutí kritických situací.

Sebemrskačství obnovitelnými zdroji energie jako nová „náboženská ideologie“

Americký deník „Wall Street Journal“ nedávno hovořil s americkým ekologickým aktivistou a ředitelem kalifornského výzkumného centra pro životní prostředí „Breakthrough Institute“ Michaelem Shellenbergerem.

Autor bestsellerů (mimo jiné „Apokalypsa – nikdy!: Proč nás klimatický alarmismus dělá nemocnými“) v rozhovoru vysvětlil: „Jsme v nejhorší energetické krizi za posledních 50 let“. Na západě a středozápadě USA podle něho hrozí nedostatek elektřiny, protože se příliš spoléhá na obnovitelné zdroje energie závislé na počasí.

Německo má také „příliš mnoho obnovitelných zdrojů energie; jeho elektřina je nyní nejdražší v Evropě“. Kromě toho existovala závislost na ruském zemním plynu, protože Německo ho potřebovalo „k vyrovnávání (dodávek energie z) obnovitelných zdrojů závislých na počasí“.

Shellenberger dokonce obviňuje lidi, kteří „vykřikují o tom, že přichází konec světa kvůli změně klimatu“. Podle něho tito ideologové sledují klimatickou „náboženskou agendu“. Podle něj souvisí současný environmentalismus s historickou vinou, strachem z apokalypsy a sebeobviňováním. „Chtějí něco úplně jiného, než co je skutečně potřeba ke snížení emisí uhlíku,“ říká Shellenberger.

Pellworm model: miniatura energetické transformace?

Když se podíváte na ostrov Pellworm v Německu, můžete z hlediska přechodu na novou energetiku říci: všechno je správně! Již dlouho zde fungují solární parky, větrné elektrárny a bioplynové stanice a ostrov nyní vyrábí sedmkrát více elektřiny, než sám potřebuje, uvedl časopis Der Spiegel. Nicméně Pellworm není nezávislý. Pět procent dodávek elektřiny pochází z pevniny.

Podle zprávy na webu „Blackout-News“ je na Pellwormu problém se skladováním přebytečné energie – a na jeho řešení nejsou peníze. Tento problém byl naposledy řešen v roce 2012 v rámci výzkumného projektu. Byly instalovány kontejnery s lithium-iontovými bateriemi a kapalinovou baterií, které zásobují ostrov jako krátkodobé a dlouhodobé úložiště. Po pěti letech byl projekt ukončen. Vše bylo opět demontováno, protože trvalý provoz byl finančně neúnosný.

Možná se také jedná o kombinaci několika problémů. Svým způsobem pak lidé z Pellwormu hladoví před plnou lednicí. Když je vítr velmi silný a je hodně slunce, turbíny se vypínají, protože přenosová kapacita spojovacího kabelu na pevninu nestačí na to, aby tam elektřinu dopravil. V té době musí obyvatelé Pellwormu kupovat například fosilní elektřinu z pevniny. To by znamenalo, že se ztrácí přibližně 25 % možné výroby elektřiny.

Co když tedy problém se skladování energie v Pellwormu ukazuje, jak by to asi mohlo vypadat ve větším měřítku, kdyby v Německu pokračovali v jednostranné cestě k obnovitelným zdrojům energie?

Vítr a slunce jsou pro všechny nekontrolovatelné

Kromě toho by se však vyskytly problémy s nespolehlivostí větru a slunce, jak upozorňuje Shellenberger. To je totiž druhá strana nezávislosti na ruském plynu a ropě. Pokud je výhodou, že Putin nedokáže vypnout energii z větru a slunce, pak ji zároveň ani němečtí Zelení nedokážou zapnout stisknutím tlačítka.

K čemu je tedy „solární ofenziva“ Roberta Habecka, když v zimě je z tohoto zdroje příliš málo elektřiny a v noci žádná. Naopak v létě solární panely přetěžují rozvodné sítě množstvím energie.

Domácí úložiště pro záchranu energetické transformace?

Již v lednu prohlásil Volker Quaschning, profesor systémů obnovitelné energie v Berlíně, že nekontrolovaný výkup z malých systémů ve střednědobém horizontu nepomůže „ani veřejnosti, tj. ochraně klimatu a provozovatelům elektrických sítí, ani peněženkám majitelů domů“.

Quaschningův postřeh směrovaný k Robertu Habeckovi by ho měl vést spíše k podpoře domácího skladování, napsal list Wirtschaftswoche.

Podle Quaschninga by to nejen motivovalo lidi ke spotřebě elektřiny, kterou si sami vyrobí, ale také by to odlehčilo rozvodným sítím a snížilo náklady na rozšiřování elektrické sítě v rámci energetické transformace.

Dotované skladování a špatná síťová infrastruktura připomínají energetickou transformaci na ostrově Pellworm. Instalace solárních panelů k úspoře elektřiny nestačí. Zkušenosti z minulosti ukazují, že se tím obvykle ještě více zvyšuje spotřeba elektřiny.

Vize o podpoře Evropy plynem a ropou z USA

Shellenbergerovy postřehy z druhé strany oceánu obsahují další komlexnější návrhy, jak by mohly Spojené státy pomáhat Západu bránit se proti Putinově „přiškrcování“ dodávek ropy a plynu, které již ovlivňují celý světový trh.

„Spojené státy mají jedinečnou možnost dodávat ropu a plyn našim asijským a evropským spojencům, tedy vyvážet ropu a plyn. Měli bychom se o to snažit mnohem více,“ říká Shellenberger a vysvětluje, jak toho docílit.

Podle Shellenbergera by Amerika měla rozšířit výrobu jaderné energie, aby nahradila plyn výrobou elektřiny, a díky tomu mohla velkou část plynu vyvážet do Evropy a do Asie, aby tamní země mohly přežít. Shellenberger to označuje za „vizi“, jak dosáhnout dostatku energie, a míní, že by tím došlo i ke snížení emisí CO2.

Z původního článku německé redakce deníku The Epoch Times přeložila G. K.

ZDROJ ZDE