Zoja Anatoljevna Kosmoděmjanská 

(rusky Зоя Анато́льевна Космодемья́нская13. září 1923Osikový HájTambovská oblast – 29. listopadu 1941PetriščevoMoskevská oblast) byla sovětská partyzánka za druhé světové války. Byla zajata nacisty a popravena v obci Petriščevo. Její příběh měl velký ohlas v ruském veřejném mínění za války a stal se předmětem masivní propagandyHrdinka Sovětského svazu[1] in memoriam, první ženská nositelka tohoto titulu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli sovětská propaganda po Zojině smrti hovořila o jejím rolnickém původu, její matka Ljubov Kosmoděmjanská byla učitelka,[2] otec Anatolij Petrovič Kosmoděmjanský knihovník. Roku 1930 se rodina přestěhovala do Moskvy.[3]

Od mládí byla zřejmě přesvědčenou komunistkou, v roce 1938 vstoupila do Komsomolu.[4] Po přepadení Sovětského svazu německými vojsky se jako dobrovolnice přihlásila do rozvědky. V říjnu 1941 vstoupila do diverzního oddílu při štábu Západního frontu, který se připravoval na vysazení na nepřátelském území a následný partyzánský způsob boje. Mezi partyzány vystupovala pod přezdívkou Táňa.[2] V listopadu byla její skupina vysazena v nepřátelském týlu.[4]

4. listopadu 1941, několik týdnů po svých osmnáctých narozeninách, vyrazila Zoja spolu s dvěma spolubojovnicemi na svou první bojovou misi. Především pokládaly na silnice hřebíky. Při diverzních akcích se všechny tři dostaly i do křížové palby, ale přežily.[2] Přesto měla její skupina obrovské ztráty, před její poslední akcí zbyli už pouze tři – Zoja, Boris Krajinov a Vasilij Kljubkov.[4]

Někdy v druhé polovině listopadu se Zoja vydala na samostatnou misi do obce Petriščevo, která se jí stala osudnou. V Petriščevu bylo ubytováno několik desítek německých vojáků. Při prvním nočním průniku do Petriščeva se jí podařilo přeřezat telefonní dráty. Další noci chtěla Zoja podpálit stáje, avšak akcí s dráty noc předtím na sebe upozornila a němečtí vojáci byli v pohotovosti.[2] Zoja byla zajata, a to pravděpodobně bez jediného výstřelu. Při střetu s hlídkou si zřejmě neuvědomila, že již nemá automatickou pistoli TT, ale revolver, který krátce před tím směnila s jinou členkou partyzánské skupiny, a proto nestihla vystřelit.[4]

Po zajetí byla vysvlečena do spodního prádla a odvlečena na velitelství. Tam pak byla brutálně mučena: vojáci ji bili pěstmi a bičovali opasky, pálili zápalkami, tloukli do páteře, nechali ji chodit bosou po sněhu až do vysílení. Přesto u výslechu nepromluvila. Druhý den nechali vojáci před velitelstvím postavit šibenici a Zoju zde 29. listopadu 1941 oběsili. Její poslední slova měla být: „Je nás dvě stě miliónů. Všechny nás nepověsíte. Ať žije soudruh Stalin!“ Němci zohavovali její mrtvé visící tělo a fotografovali se s ním (tyto fotografie i fotografie z mučení byly objeveny v říjnu 1943 u vojáků zajaté 197. divize wehrmachtu). Viselo před velitelstvím více než měsíc, kde ho objevily sovětské jednotky, jež mezitím přešly do protiofenzívy.[2]

Propaganda[editovat | editovat zdroj]

Sovětská propaganda vycítila, že v příběhu Zoji se skýtá obrovský potenciál – pro její mládí, krásu, odvahu i osud, jenž prozrazoval bezmeznou krutost germánských (německých) okupantů.

Kampaň zahájil 27. ledna 1942 článek Pjotra Lidova v deníku Pravda, který příběh Zoji sestavil z vyprávění vesničanů z Petriščeva. Pojednával ještě o bezejmenné umučené mladé dívce. Článek si přečetl i sovětský vůdce Josif Stalin, kterého nadchnul a rozhodl, že dívka musí být identifikována, aby jí mohl udělit, jako první ženě v historii, titul Hrdina Sovětského svazu. 13. února 1942 mrtvou partyzánku identifikovala Zojina matka a vzápětí o mučení své dcery promluvila v rozhlase, což mělo mimořádný účinek na veřejné mínění v Sovětském svazu.

Po Zoje byla záhy pojmenována řada ulic, kolchozů a pionýrských skupin, byla po ní pojmenována též hora v pohoří Zailijský Alatau v Kazachstánu.

Ještě za války byl natočen film Zoja (Зоя) v režii Lva Arnštama a se sugestivní hudbou Dmitrije Šostakoviče,[5] který navštívilo do konce války 20 milionů diváků.[6]

V Petriščevu bylo zřízeno Muzeum Zoji Kosmoděmjanské, které v dobách Sovětského svazu ročně navštěvovalo 180 000 návštěvníků.[6]

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Sergej Nikolajevič Strunnikov, fotografie Zoji Kosmoděmjanské, leden 1942
Esej Tanja, noviny Pravda, 27. ledna 1942

Fotografie těla popravené partizánky Zoji Kosmoděmjanské se stal nejznámějším snímkem sovětského fotografa Sergeje Nikolajeviče Strunnikova. Poté, co se stal „klasickým vojenským fotografickým příběhem“[7] snímek poprvé zveřejněn v deníku Pravda 27. ledna 1942 jako ilustrace k eseji Petra Lidova „Tanja“[9][11] a následně byl několikrát dotisknut, získal význam symbolu ovlivňujícího pozdější umělecká díla různých žánrů věnovaných obrazu zavražděné dívky, včetně plakátu Victora Denise „Zabij fašistického fanatika!“ (1942), malby Kukryniksyho (2. vydání, 1942), náhrobního kamene sochaře Oleg Komov u hrobu Kosmodemyanskaya na hřbitově Novodevičí (1986)[12][13]. Poetický popis Strunnikovovy fotografie doplňuje třetí kapitolu básně Margaret Aliger Zoja (1942)[12].

Zoju fotografoval Strunnikov v detailu, ležela ve sněhu se skloněnou hlavou, kolem krku měla kousek provazu a holou hruď. Odborníci berou na vědomí vysoké umělecké přednosti Strunnikovovy práce a zvažují obraz v kontextu překonávání tabu a poukazují na ambivalenci obrazu vytvořeného fotografem.[8][12]

Filmový kritik Henri Vartanov, který nazval fotografii „bombou, která vyhodila do vzduchu všechna tabu v jednom pádu“, zdůrazňuje, že „vzhled této fotografie na stránkách ústředního stranického orgánu výrazně rozšířil hranice toho, co bylo povoleno“.[8]

Pochybnosti[editovat | editovat zdroj]

Po rozpadu SSSR se objevily pochybnosti o její identitě, psychickém zdraví či smyslu jejích žhářských útoků.[6]

Otazníky kolem skutečné identity popravené partyzánky vyplývají z toho, že 12. ledna 1942 přijela do Petriščeva komise, která měla identifikovat umučenou dívku. Komise s sebou vezla matky, které pohřešovaly dcery v Zojině věku, ale žádná z matek v dívce svou dceru nepoznala. Druhá komise s matkami přijela 13. února 1942, již po rozjetí propagandistické mašinérie, která ze Zoji udělala dokonalou hrdinku. Tehdy komise narazila na opačný problém – všechny matky tvrdily, že v popravené poznaly svou dceru. Komise pak za matku určila matku Zoji, neboť prý vystupovala nejpřesvědčivěji. Jediná Jelena Senjavská z Institutu ruských dějin ale tvrdí, že hrdinnou mučednicí byla komsomolka Lydija Azolina.[4]

Roku 1991 vyšel v týdeníku Argumenty i Fakty článek, který tvrdil, že Zoju neumučili němečtí vojáci, ale místní zemědělci, které rozlítilo, že Zoja zapalovala v jejich vsi.[14] Roku 1999 byly v časopise Parlamentskaja Gazeta zveřejněny poznámky Pjotra Lidova, který legendu o Zoje stvořil a o partyzánce shromažďoval fakta celý život. Z nich vyplývalo, že propagandou zatajovanou informací v příběhu o Zoje bylo, že byla zatčena patrně ve spánku, nikoli při bojové akci, a že byla udána skutečně místními obyvateli, kteří byli s diverzními akcemi partyzánů nespokojeni.

Roku 2006 agentura RIA Novosti publikovala novou verzi, na základě nově odtajněných spisů NKVD, která tvrdí, že Zoja byla Němcům udána svým spolubojovníkem Vasilijem Kljubkovem, který byl zajat dříve, než stihl vykonat svůj úkol. Oficiální místa tuto informaci tajila, aby Kljubkovova zrada nevrhla špatné světlo na partyzánské hnutí.[15]

ZDROJ:https://cs.wikipedia.org/wiki/Zoja_Kosmod%C4%9Bmjansk%C3%A1

 

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:

Putin vystoupil na plenárním zasedání VIII Východního ekonomického fóra

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

 

12.9.2023

VIII. Východní ekonomické fórum (EEF) se koná 10. až 13. září ve Vladivostoku v kampusu Federální univerzity Dálného východu (FEFU). Dnes na fóru vystoupil ruský prezident Vladimir Putin.

„Vláda musela včas zareagovat, byla přijata příslušná rozhodnutí, jak známo, ale není to tak dávno, aby byla zachována parita mezi cenami na zahraničním a domácím trhu, pak byly tyto mechanismy zrušeny. No, vláda nereagovala včas na změny na světovém trhu kvůli rostoucím cenám ropy. Toto je regulovaná pozice, včera jsem mluvil s [šéfem Rosněfti] Igorem Ivanovičem Sečinem, má svou vlastní pozici. Obecně se ale výrobci a vláda mezi sebou dohodli, jak budou v blízké budoucnosti jednat,“ uvedla na plenárním zasedání hlava státu.

Úřady se také budou snažit vyhnout „ostrým pohybům“ v procesu stabilizace kurzu rublu, který od začátku roku klesl o desítky procent, slíbil Putin.

Zdůraznil také, že s kurzem rublu neexistují žádné nepřekonatelné problémy – všechny faktory jsou ovlivnitelné. „Toto je problém, který vyžaduje vlastní pečlivý výzkum ze strany centrální banky a ruské vlády, takzvaných finančních úřadů, ale obecně si nemyslím, že by zde byly nějaké zcela nepřekonatelné problémy nebo potíže,“ řekl Putin.

Prezident hovořil i o důvodech oslabení rublu. Částečně je to podle něj způsobeno nevracením devizových příjmů od největších exportérů do Ruska, což ovlivňuje nabídku deviz na burze. Kromě toho sehrálo důležitou roli obnovení dovozu, které zvýšilo poptávku po cizí měně v zemi.

„Když byl dolar 60 rublů, nebyly zavedeny logistické řetězce pro dovoz. Nyní na náš trh vstupuje stále více dovozů, což znamená, že po cizí měně je stále větší poptávka,“ vysvětlil.

O možném zvýšení daňové zátěže prezident řekl: „Vláda to zatím nevidí jako potřebu.

Během WEF Putin také řekl, že centrální banka byla nucena zvýšit klíčovou sazbu na 12 %. Regulátor se podle něj rozhodl správně a včas, protože zvýšení sazeb mělo vliv na snížení inflačních rizik. Prezident také poznamenal, že současná sazba omezuje poskytování úvěrů ekonomice, ale obecně je nyní na poměrně vysoké úrovni.

 

K případné deprivatizaci hlava státu zdůraznila: „Žádná deprivatizace se nechystá, žádná deprivatizace se konat nebude. To ti můžu říct s jistotou. Skutečnost, že prokuratura aktivně pracuje v určitých oblastech, v určitých, jakoby společnostech, mají orgány činné v trestním řízení právo posuzovat, co se v konkrétních případech děje v ekonomice.“

Dodal, že jednání orgánů činných v trestním řízení nijak nesouvisí s „jakýmikoli rozhodnutími ohledně deprivatizace“. „To se nestane,“ slíbil prezident.

Ruský vůdce oslovil podnikatele, kteří čelí tlaku na Západě, a poradil jim, aby investovali kapitál v Ruské federaci. „Dnes chci znovu zopakovat: bezpečnější a lepší je samozřejmě investovat v Rusku,“ zdůraznil.

Putin poznamenal, že jeho rada se vztahuje na rozsáhlé a infrastrukturní projekty, stejně jako na místní projekty rozvoje městské turistiky. V komentáři k současné situaci, ve které se podnikatelé nacházejí, je hlava státu vyzvala, aby nešlápli na stejné hrábě.

 

E9piFgs6uYMGA8dubswSvV4QccGnTrsA.jpgRozvoj Dálného východu označil za úkol pro 21. století.

„Federální okruh Dálného východu tvoří 40 % území Ruské federace. Zde je téměř polovina našich lesů a zásob zlata, více než 70 % ryb, diamantů, přes 30 % titanu, mědi atd. Působí nejvýznamnější, strategické podniky, námořní přístavy a železnice. Stručně řečeno, role Dálného východu pro naši zemi, pro její budoucnost, pro postavení Ruska v multipolárním světě je mimořádně velká. Tomu rozumíme dobře. A proto chci zopakovat, co jsem řekl ve svém projevu k Federálnímu shromáždění před 10 lety, v prosinci 2013, a co jsem řekl hned na začátku: rychlý rozvoj Dálného východu je naší absolutní prioritou pro celé 21. století, sdílená odpovědnost a práce vlády, regionů, největších domácích společností, jak se státní účastí, tak absolutně soukromých,“ řekl Putin.

Dynamika investic na Dálném východě je podle něj třikrát rychlejší než národní ukazatel: „Pokud od roku 2014 do roku 2022 byl růst investic do fixního kapitálu v celé zemi 13 %, pak na Dálném východě to bylo 39 %. , to se odráží i v objemech výroby.“ .

Když mluvil o bezpečnosti země, ruský vůdce řekl, že Ruská federace pracuje na zbraních založených na nových fyzikálních principech.

„Pokud se podíváte na bezpečnostní sektor, zbraně založené na nových fyzikálních principech zajistí bezpečnost jakékoli země v blízké historické budoucnosti. Velmi dobře tomu rozumíme a pracujeme na tom,“ řekl, aniž by přesně upřesnil, o jakých typech zbraní mluvil. Mimochodem, mezi takové typy zbraní obvykle patří zejména laserové, infrazvukové, radiofrekvenční.

Putin se během svého projevu dotkl i tématu globální ekonomiky. Západ podle něj pokračuje v ničení finančního systému. Navzdory pokusům těchto zemí zničit to, co samy vytvořily dlouhá léta, se ve světě rozšiřuje prostor pro obchodní spolupráci. Stále více států usiluje především o uspokojení národních zájmů. Aby toho dosáhli, zejména světoví lídři odmítají pracovat podle „západních vzorů“.

„V podstatě se rodí nový model vztahů a integrací, ale ne podle západních vzorů, pro elitu, pro vyvolenou zlatou miliardu, ale pro celé lidstvo, pro celý fungující, rozvíjející se multipolární svět. Právě v tomto modelu se kreativní energie otevřenosti a zaměření na konkrétní výsledek stává silnou konkurenční výhodou asijsko-pacifického regionu,“ poznamenal.

Putin upozornil na skutečnost, že obchodní obrat Ruska se zeměmi asijsko-pacifického regionu se každým rokem zvyšuje. A Moskva věnuje zvláštní pozornost rozvoji ekonomických vztahů s těmito státy.

 

Na základě materiálů RIA Novosti , Lenta.ru , TASS , NTV ,  webové stránky prezidenta Ruské federace

 

ZDROJ:https://www.stoletie.ru/lenta/putin_vystupil_na_plenarnom_zasedanii_vosmogo_vostochnogo_ekonomicheskogo_foruma_580.htm

 

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

My pamatujeme…

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

8. září je dalším výročím začátku nacistické blokády Leningradu

8.9.2023 Vladimír Malyšev

Neštěstí zasáhlo město rychle. 30. srpna, tzn. pouhé dva měsíce po začátku války pronikly německé jednotky do stanice Mga a již 8. září dobyly Shlisselburg, čímž odřízly Leningrad od celé země. Tak začala tragédie blokády, která trvala neúnosně dlouhých 872 dní. Vzpomínka na tuto hroznou tragédii a velký čin Leningradů nám stále klepe na srdce…

 

Leningradská básnířka Vera Inber si 16. září zapsala do svého poznámkového bloku tyto řádky: „Nějak se mi v duši zdálo zvláštní, když svěží ženský hlas krátce řekl: „Až do konce války je telefon vypnutý… “ Pokusil jsem se namítnout, protestovat, ale uvědomil jsem si, že je to zbytečné. O pár minut později zazvonil telefon a ztichl… až do konce války. A byt okamžitě zamrzl, vychladl, začal být ostražitý…“

Dlouho se věřilo, že příčinou strašného hladomoru, jehož obětí se stalo více než milion obyvatel města, bylo zničení při náletu v září na sklady Badaevského, kde bylo 3 tisíce tun mouky a 700 tun cukr byl uložen. Ale ve skutečnosti by tato zásoba stačila městu sotva na týden. 12. září 1941 zůstaly zásoby potravin v Leningradu o něco déle než měsíc. S katastrofou na frontě v prvních měsících války nikdo nepočítal, a proto se ve městě nevytvářely zásoby potravin.

Město začalo s distribucí produktů na karty ještě před blokádou – 17. července. Pravda, nebylo to provedeno za účelem hospodárnosti, ale pouze za účelem zefektivnění dodávek. Akutní nedostatek potravin pocítili měšťané poprvé v říjnu a v listopadu začal v Leningradu skutečný těžký hladomor.

Norma chleba z konce listopadu 1941 byla 250 g pro dělníky, 125 g dostávali závislé osoby. Ne všichni ale tento příděl dostali. Někdy může být čekání ve frontě na chleba 12 hodin nebo více. V první, nejkrutější a nejstrašnější zimě 1941-42 snědli obyvatelé obleženého města všechny kočky, psy, holuby, použité piliny, papír, lepidlo na tapety, průmyslové oleje, léky, vazelínu jako jídlo, vyvařené pásy , kožené podrážky, jedli i kožichy, rašelinu atp.

Obyvatelé Leningradu, kterým se podařilo přežít, zanechali ve svých vzpomínkách úžasné „kulinárské“ recepty. Pavel Luknitsky ve své knize „Through the Siege“ připomněl: „Do mého jídelníčku stále častěji zařazuji nové jídlo: „tapetovou kaši“… Všichni Leningradéři používají lepidlo na dřevo k vaření vývarů a výrobě želé, toto jídlo je považováno za jedno z nejchutnější a nejuspokojivější. Nevím, jak vyrobit želé, ale umím udělat vývar, ale musím šetřit lepidlo na dřevo. Ale tapetová kaše (můj vlastní vynález) v mnou nastaveném poměru vydrží dlouho…

Po důkladném prozkoumání všeho v bytě jsem skončil s celým kufrem jídla. Jsou to: pásy ze surové kůže, vosk na leštění podlahy, glycerin z lékárničky (omlouvám se, nebyl tam ricinový olej!), třešňové lepidlo, alkoholové podrážky a pár podpatků, karbolen, mnohaletý rituální ječmen dort z hrobu „svatého“, který jsem přivezl před jedenácti lety z Pamíru, láhev rafinovaného minerálního oleje na mazání přesných mechanismů a mnoha dalších potravin. V budoucnu – hřbety mnoha knih, protože jsou také na dobrém lepidle!“

Neméně dramatické vzpomínky na „obléhací dietu“ a detaily života v obleženém městě patří vynikajícímu orientalistickému učenci, profesorovi, představiteli starého šlechtického rodu Alexandru Boldyrevovi. Po celou dobu blokády si vedl podrobný deník – „Záznam o obléhání“ s pečlivým popisem podrobností o hrozném každodenním životě blokády, který byl zveřejněn až v roce 1998 po smrti autora.

Zde je záznam, který učinil 13. ledna 1942: „Katastrofa a smrt zahalily všechny ulice a čtvrti obleženého města. Nyní už téměř nikde není voda, obyvatelé zběsile pobíhají s kbelíky. Máme vodu. Všechny tyto dny je mráz 25-30 stupňů. Druhý den dostali 1 kg. mouky, ale teď samozřejmě prodali půl kila. slabé klobásy (225 rublů za kilogram). Jaká byla hostina večer při přijímání jídla – palačinky na sádle! Jaká radost, jaký nesrovnatelný pocit spásy. A kaše je vařená mouka s tukem… Slyšel jsem (v tramvaji), že v Moskvě dostal nějaký mladý muž tři roky za to, že vyprávěl, že všechny kočky v Leningradu byly snědeny. Co by se stalo, kdyby mluvil o mrtvolách s vyříznutými měkkými částmi, ležících po desítkách v márnicích? (tyto se do márnice nedoručují). Tito nešťastní mrtví jedlíci byli nemilosrdně zastřeleni: celé rodiny.

…Znovu připlouvají útržky nočních můr: jeden za druhým se po zledovatělé silnici řítí pětitunové náklaďáky Krupp (modré, stále jezdí) se svým hrozným nákladem. U jednoho auta se žena opřela dozadu, hlavu měla odhozenou dozadu, ruce natažené jako v záchvatu zoufalého, neovladatelného smíchu a dlouhé černé vlasy jí bachanicky vlály ve větru za uhánějícím náklaďákem. Když auta na sněhu na hřbitově smyknou, nakladače rychle podklouznou nejbližšího mrtvého pod kolo.“

11. března 1942 : „Tuhý mráz, sníh, úplná zima. Dnes jsem před obědem sbíral býky a nedopalky v chladných sálech Ermitáže. Kulatá nádoba se ukázala být téměř plná. Jaká blaženost! Při putování po chodbách si toho hodně pamatuji…“

16. července 1942 . „…Krize se zápalkami je horší než kdy jindy. Déle než měsíc se nevydávaly vůbec (předtím dostávaly po jedné krabičce). Na ulicích si neustále zapalujeme cigarety. Typickou postavou je chodící kuřák s nezapálenou cigaretou v puse. Jen velmi málo se přizpůsobilo řezbářství. Sbíral jsem pazourky, ale není žádná ocel…“

Ale i v této hrůze Leningradé nadále žili a dokonce někdy vtipkovali a psali poezii.

Zde je záznam z 12. listopadu : „…Včerejší ostřelování bylo dlouhé a opět prudké: oblast Mariinského divadla a – poprvé během blokády – Rževka, „která neznala granát, ” kde, jak se říká, byly v tichosti vysazeny jakési obranné zahrady… Glinka (spisovatel a historik, přítel autora deníku – pozn. red.) srazilo auto na rohu Millionnaya a Moshkova 21. ztracen v myšlenkách. Když jsem mu přinesl oběd, řekl jsem:

Přes celou řadu obležení,
přes kouř a plameny dělostřeleckého ostřelování
jsem vám věrně a odvážně doručil oběd s písmeny
!

Na město přitom nezaútočil jen hlad: Němci pokračovali v bombardování a ostřelování Leningradu. Z letadel byly obyvatelům shazovány posměšné letáky: „Jezte fazole – připravte rakve“, „Jezte čočku – vzdejte se města“ atd. Leningradři se však nadále drželi pevně.

Němci nemohli pochopit, jak v tak monstrózních podmínkách lidé nejen zůstali naživu, ale pokračovali v práci a boji. Kde brali sílu? Existuje pro to jediné vysvětlení: vyhladovělí a odsouzení Leningradéni zapnuli své vnitřní, duchovní rezervy, věřili ve vítězství.

Blokádní lékař G.A. Samovarov v „Obléhací knize“ od Daniila Granina a Aleše Adamoviče svědčí: „Víte, co byla největší radost? Tehdy přidali až 300 gramů chleba. Víš? Lidé v pekárně plakali a objímali se. Byla to jasná Kristova neděle, už to byla taková velká radost!“

Akademik Dmitrij Lichačev ve svých pamětech o blokádě napsal: „Během hladomoru se lidé ukázali, obnažili, osvobodili se od nejrůznějších pozlátků: někteří se ukázali jako úžasní hrdinové, kteří nemají obdoby, jiní – darebáci, darebáci, vrazi, kanibalové . Neexistovala žádná střední cesta. Všechno bylo skutečné. Nebesa se otevřela a Bůh byl viditelný na nebi. Ti dobří ho jasně viděli. Staly se zázraky… Lidé si psali deníky, filozofické eseje, vědecké práce, mysleli upřímně, „od srdce“, projevovali mimořádnou pevnost, nepodléhali tlaku, nepodléhali marnivosti a marnivosti.“

Ale stále jsou v zahraničí a někteří dokonce i u nás, kteří cynicky prohlašují, nebylo by lepší vzdát se Leningradu, možná by se pak dalo předejít tragédii obléhání? Nacisté ale neměli v úmyslu nakrmit obyvatelstvo, jejich kanibalistickými plány bylo vyhladovět jeho obyvatele, zničit samotný Leningrad a srovnat ho se zemí.

Pokud by bylo město kapitulováno, osvobozená nacistická vojska by byla přemístěna do Moskvy a pak by výsledek války mohl být úplně jiný. Takže oběti a hrdinství Leningradů byly jedním z rozhodujících příspěvků k vítězství.

A těm, kteří tvrdí, že by bylo lepší vzdát se města, dobře odpověděl slavný leningradský bard Alexander Gorodnitsky svou básní „Blokáda“:

Vzpomeňme na ty zarmoucené během obléhání,
Nebe bylo roztrhané, popraskané,
Čechov, který zachránil svou Prahu,
bez boje ji odevzdal Němcům.

Hlas sirény, úzkostně zpívající,
Kameny, šedé prachem.
Možná bychom udělali totéž,
kdybychom byli Češi.

 

Smutné milníky v hořkém příběhu,
Hluk dubového lesa Piskarevskaja.
Rozumní Češi mají asi pravdu –
Asi se mýlíme.

 

Belgičané mají pravdu, je mi jich upřímně líto –
Bruggy byly opuštěny bez výstřelu.
Pravdu mají do života zamilovaní Pařížané,
kteří dali svůj dům Bochovým.

 

Jsme jen jedni, prosťáčci a blázni,
Petr nebyl Němcům dán.
Architekturu jsme nevydali
na milost a nemilost cizincům.

 

Nezanechali odkaz hanby
pro své milované děti a vnoučata,
protože se pevně naučili od školního dětství:
Mrtví se nestydí.

 

A pravděpodobně není těžké si to uvědomit
za sto nebo dvě stě let:
Z ruin je možné znovu vytvořit všechno,
kromě ztracené cti.

Vzpomínka na tragické dny blokády i dnes klepe na srdce obyvatel města na Něvě. Básně o tomto eposu odvahy obyvatel obleženého města se píší dodnes.

Zde je jeden z nich, který v našich dnech napsala petrohradská básnířka Elena Itelson:

Promiň, Leningrade… O obléhání

Promiň, Leningrade, nepoznáváme tě: 
Místo zahrad uvidíme domy. 
A hlučná hejna slunečních ptáků. 
A zazní názvy dalších ulic. 

Odpusť mi, Leningrade, naše paměť je tichá, 
A řeky paměti neúnavně plynou.  Ale Něva a Smolenka, Obvodný, Fontanka 
s námi zůstaly, jako řetěz, nerozlučné  . S tebou, Leningrade, naše zamrzlé řeky  A děti našich dětí jsou také s tebou.  V tobě, Leningrade, jsou naše černá kamna  a nedodaná vědra vody.  Stali jsme se květinami, loukami, kořeny,  A kousky chleba jsou umístěny na naší posteli.  Odpusť nám, že opakujeme náš čas,  odpusť nám, že jsme ti důvěřovali svými dušemi

Ale nemůžeme vstát. 
A my neumíme zpívat…

 

Petrohrad

Speciálně pro „Století“

Historie v datech: 8. září

8. září 1941 začalo obléhání Leningradu. Trvala 872 dní – do 27. ledna 1944. V důsledku toho podle různých zdrojů zemřelo 600 tisíc až 1,5 milionu lidí. Každý rok 8. září Rusko slaví Den památky padlých i žijících obránců Leningradu. Na fotografii: obyvatelé města čtou inzeráty o výměně věcí za jídlo, 1942
Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

Rusko a Turecko se dohodly na dodávce 1 milionu tun obilí do nejchudších oblastí světa.

7.9.2023

Moskva a Ankara se v zásadě dohodly na dodávce jednoho milionu tun obilí. Na pravidelném brífinku to uvedl náměstek ministra zahraničí Ruské federace Alexander Gluško.

„Všechny hlavní dohody byly dosaženy. Očekáváme, že v blízké budoucnosti navážeme pracovní kontakty se všemi stranami, abychom vypracovali všechny technické aspekty schématu pro takové dodávky,“ řekl.

Podle něj v tuto chvíli ruští a turečtí diplomaté pracují na technických nuancích systému dodávek zemědělských produktů do nejchudších oblastí světa.

Dodal také, že strany budou muset zvážit otázky související s logistikou, trasami, cílovými zeměmi a jejich počtem.

Komentář ruského ministerstva zahraničí na webových stránkách ministerstva uvádí: „Rusko bude nadále vyvážet domácí potraviny a hnojiva, což pomůže stabilizovat světové ceny a zlepší jejich celkovou dostupnost. Pokračujeme také ve snaze darovat naše produkty těm, kteří to potřebují. Zejména ruská hnojiva již byla odeslána do Malawi (20 000 tun) a Keni (34 000 tun). V nadcházejícím období se plánuje expedice takových hnojiv do Zimbabwe (23 000 tun), Nigérie (34 000 tun) a Srí Lanky (55 000 tun). Kromě toho se do konce roku plánují bezplatné dodávky 200 000 tun ruské pšenice do Somálska, Středoafrické republiky, Burkiny Faso, Zimbabwe, Mali a Eritrey. Společný projekt Ruska je také extrémně žádaný, Turecku a Kataru za dodávku 1 milionu tun obilí z Ruska ke zpracování v Turecku s následnou bezplatnou dopravou do nejchudších zemí. Navíc mluvíme o přibližně stejném objemu potravin, které byly v průběhu roku odeslány potřebným v rámci černomořské iniciativy.“

Iniciativu zorganizovat dodávku 1 milionu tun ruského obilí do Turecka za zvýhodněnou cenu s finanční podporou Kataru podal ruský prezident Vladimir Putin 4. září. Obilí bude zpracováno v tureckých podnicích a odesláno do nejchudších zemí. Hlava státu zdůraznila, že dohoda mezi Ruskem, Tureckem a Katarem nenahradí černomořskou dohodu o obilí, ale stane se „obrovským příspěvkem“ k řešení problémů.

Na základě materiálů z webu Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace , Interfax , TVC , NTV

 

ZDROJ:https://www.stoletie.ru/lenta/rossija_i_turcija_dogovorilis_o_postavke_1_mln_tonn_zerna_257.htm

 

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

Musk odhalil svou účast ve válce na Ukrajině, tajně vypnul Starlink na Krymu, aby narušil dronový útok ukrajinských ozbrojených sil na ruské námořnictvo.

7.9.2023

Americký miliardář Elon Musk odhalil svou účast ve válce na Ukrajině: tajně vypnul Starlink na Krymu, aby narušil dronový útok ukrajinských ozbrojených sil na ruské námořnictvo. Informuje o tom CNN.

Drony naložené výbušninami se již přiblížily k ruské flotile, když náhle „ztratily kontakt a neškodně se vyplavily na břeh,“ píše Walter Isaacson v nové Muskově biografii.

Musk se na Ukrajině nevědomky stal vlivnou postavou, kterou americké úřady nemohly ignorovat. Po incidentu s ním zástupci Bílého domu hovořili a vyjádřili své obavy, uvádí CNN.

„Jak jsem se dostal do této války? Starlink nebyl navržen pro boj ve válkách. Bylo to provedeno proto, aby lidé mohli sledovat Netflix, odpočívat, připojit se k internetu ve škole a dělat dobré mírové věci místo náletů dronů,“ řekl Musk.

Vicepremiér Ukrajiny Fedorov prosil o obnovení spojení: „Jen chci, abyste to věděl vy – člověk, který mění svět pomocí technologií,“ napsal Muskovi.

Musk odpověděl, že na něj udělal dojem design podvodních dronů, ale že komunikaci znovu nezapne, protože Kyjev „nyní zachází příliš daleko a mohl by utrpět strategickou porážku“.

Čtěte také:  Spojené státy nedokázaly otestovat hypersonické zbraně

 

 

Источник: https://rusvesna.su/news/1694092206

 

ZDROJ:https://rusvesna.su/news/1694092206

 

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com