Vidlákovy kydy

Souboj herezí

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

28.1.2023

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Dnes se to celé rozlouskne. Brzy odpoledne budeme vědět, kdo volby vyhrál a stane se na příštích pět let naším prezidentem. Všechno už bylo řečeno, voliči se rozhodli. Hlasy pak sečte volební komise ručně a vyvěšené výsledky je možné překontrolovat. Mluvit o volebních podvodech nemá smysl. Ano, stávají se chyby, jako když v jednom obvodě v Brně sečtou víc hlasů, než kolik přišlo voličů, ale že by někdo dokázal ovlivnit výsledek voleb tím, že by rozpečetil v noci stovky uren a vyměňoval v nich volební lístky, to je poněkud mimo realitu. Dostal jsem vícero zpráv od svých čtenářů, že si dali práci a po prvním kole ve svém okrese překontrolovali některé vyvěšené volební výsledky a všude to sedělo.

Já musím říci, že jako orákulum teď selhávám. Fakt nevím, jak to dopadne a cvrkot na mém blogu, který mi byl vždycky dobrým vodítkem, mi tentokrát nic nesignalizuje. Takže se nebudu ztrapňovat nějakým odhadem. Netroufnu si ani říct, jestli budou výsledky těsné a nebo uvidíme výrazné vítězství jednoho kandidáta. Proto si jen popíšeme, co jsem během kampaně viděl a co jsem neviděl.

Letošní druhé kolo voleb bylo v podstatě soubojem herezí. Dualismus proti chiliasmu. Petr Pavel zdůrazňoval dualistické pojetí dvou světů – toho správného, kde žije on a toho špatného, kde žije Babiš. Svět dobra a svět zla. Lidé na to reagovali. Svět dobra se (nejen) rétoricky pustil do těch zlých. To tak bývá…. palte a řežte, Bůh si rozpozná své věrné… Andrej Babiš zase chiliasticky zdůrazňoval, že když nebude zvolen on, bude to konec světa, protože vláda dostane možnost dokončit svoje plány s ožebračováním tohoto národa. I na toto lidé reagovali a někdy jsem měl pocit, že se vlastně máme dneska odpoledne sejít v bílých pláštích na vrcholu Řípu a tam čekat na apokalypsu. To je totiž to jediné, co si troufám předpovědět… i když jdeme volit Babiše, jsme připraveni na to, že to nedopadne.

Největší fór je v tom, že obě hereze jsou letos pravdivé. Svoboda slova jde do kytek, Paveljugend sbírá v Jablonci i Děčíně první zkušenosti, jsme na hraně přímého zatažení do války, brzy budeme ukrývat uprchlé Ukrajince, aby nemuseli doma do mlýnku na maso… všímáte si, jak se během dvou měsíců plynule přešlo od ukrajinské ofenzívy proti Melitopolu a Krymu k ruské ofenzívě v Doněcké oblasti či proti Záporoží? Aneb, není to obr Koloděj, je to princ Jasoň. ERÚ potvrdil, že lidi nezvládají platit své účty za energie, ale Němci dokázali sehnat dost plynu a zásobit i nás… zatím. Ale nic to nemění na tom, že jsou to pořád hereze a jak se začnou zhmotňovat, tak je vždycky zaděláno na průšvih.

Letos totiž v kampani úplně zanikly jakékoliv umírněné středové proudy. Před pěti roky bylo možné v komentářích najít celou řadu příspěvků, které se snažily posuzovat kandidáty tak nějak objektivně. Dělali jsme to i my na Kydech. Byl to tehdy velký souboj, ale ještě o nic nešlo. Letos jsem zaznamenal pouze Moniku Čírtkovou a Dana Vávru. Ti jediní ještě včera vypadali, že mají nadhled a nedělají z toho ani válku světů ani konec světa. Hlas Michala Kocába, že nemůže volit ani jednoho kandidáta, či hlas Svobodných, to vše v podstatě zaniklo ve vyhrocené diskusi.

V kampani jsem prakticky neviděl žádné pozitivní momenty. Jen chyby. Nezaznamenal jsem žádnou výraznou situaci, kdyby by se jeden kandidát odpoutal od druhého a i jeho odpůrci by mu přiznali, že byl dobrý, nebo že by se mu povedla debata, případně, že svého soupeře přehrál s rozdílem třídy. Letošní volba není o tom, že by někdo svým umem vyhrál, ale spíš o tom, že někdo si to svými chybami (i chybami jiných) prohrál.

S úsměvem vzpomínám, jak Zeman před deseti lety musel vyrábět téma do voleb z kanálu Dunaj-Odra-Labe… to byly zlaté časy, když se řešilo, jestli to je, nebo není dobrý nápad. Letos byla témata mnohem přímočařejší – Mír vs. válka, dezoláti vs. lepšolidi, evropská solidarita vs. vysoké ceny energií, referendum o vládě (už druhé), svoboda slova vs. boj proti dezinformacím, Praha a láska proti vsi a nenávisti, dobro proti zlu…

Jak říkával kdysi na svém blogu Petr Kubáč – co lidi chtějí, to taky dostanou – ta témata nejsou falešná. Jsou skutečná. Skutečně se hraje o to, co v kampani zaznělo. Kdyby to lidi nezajímalo, tak to do debaty nikdo nebude vnášet. To platí především pro ty, kteří se cítí být neutrálními a chtějí hlasovat prázdnou obálkou. Ten boj se stejně odehraje, protože je na něj založeno. Teď se odehrává ještě pořád pomocí volebních hlasů. Bude-li se odehrávat pomocí rvaček nebo kulek, k čemu vám bude neutralita, když se dostanete do obousměrné palby? Přemýšlejte o tom. Petr Hampl správně poznamenal, že volby nevytvářejí politikovi moc, ale jsou měřítkem moci. Pomocí voleb nekrvavou cestou zjistíme, kdo by u nás vyhrál občanskou válku. Tak u urny nepoužívejte slepé náboje.

Já mám dnes doma další zabijačku… v době vyhlašování výsledků budu zřejmě zrovna plnit jitrnice a jelita. Reakci na výsledek samozřejmě napíšu, ale určitě nevyjde s předstihem. Tipovat nebudu, netroufám si ani na odhad rozdílu hlasů mezi vítězem a poraženým, jen zopakuji, že letos o vítězi nerozhodne kandidátův výkon, ale spíš chyby, které ten či onen udělal.

V následujících dnech si to podrobně rozebereme.

ZDROJ: https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/souboj-herezi

kampaň

Dalši kampaň za nama. Polityci se směju, z lidi kape krev

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Blog – převzato z blogu Ládi Větvičky

26. 1. 2023 
Mam taky divny pocit, že nam to robi schvalně. Od roku 2010 do roku 2030 su enem dva roky, kdy nebyly a nebudu jakesik hlupe volby. Prezident, parlament, senat, eurosajuz, kraje, obce a ja nevim co všecko.

A do teho bilbordy, reklamy na kandydaty, reklamy proti kandydatum, volebni schuze, vlajky, fangličky, neustala propaganda v medyjach…

Bolševik robil raz za štyry roky volby, kere žadnyma volbama nebyly, ale stejně tam člověk musel valit, jinak by se člověk nedostal ani do Chalupek, ne tak na Krk. A tihle novi šašci zas přišli ze systemem, kery ma každeho znechutit, bo ma pocit, že ten volebni hnus každeho 1. ledna začina, ale nikdy nekonči.

Mame teho zapotřebi? V zitřejšich volbach budeme vybirat mezi Losnu a Mažňakem, komunystu nebo komunystu, ulizanym Fantomasem nebo proradnym Netopyrem. Z lidu kape krev, jak su všeci rozhadani. Hadaju se v rodinach, hospodach aji na naměsťach. Čert nam byl dlužny taku cypovinu jako prezidentske volby. Kdyby byla veřejna volba prezidenta před sto rokama, Masaryk by nikdy neprošel. Měl vroubky u naroda, a to se neodpušťa.

Přitem jaky je rozdil mezi kandydatama? Jeden byl agentem Moskvy a Wošinktona, druhy se schazal s bolševicku policiju, s keru se ten prvni schazal už z pryncypu věci. Jeden jak druhy. Tuž jak ma člověk rozhodnut? Zkuste si řict – dal bysem svoju dceru zelene gumě, kera robila pro obě strany? Ale je zas tak hezky oblečeny, pysk vystajlovany, fajně lingvistycky vycvičeny, nerobi skoro žadne chyby. Anebo bysem dal dceru mezinarodnimu obchodnikovi, kery neumi pořadně česky, plete pate přes devate, dojebal tuto republiku tajak žadny jiny? Ale co když ten prvni ju dojebe ještě vic, až se dostane ke korytu? V životě v polityce nebyl, jedine, co umi, je vydavat rozkazy. A hlavně je přijimat.

Tuž, těžka volba.

Je třiatřicet roku po plyšaku, kdy došlo k pokojnemu předani moci od komunystu k tym komunystum pravdolaskařskym.

Představte si, že třiatřicet roku po valce, v roce 1978 se do Německa vracaju dva chlopi. Oba dva byli v NSDAP, ale to byl v te době taky zvyk pro ty, keři chtěli čehosik dosahnut. Jeden robil pro firmu s chemickyma produktama, řekněme BASF. Nic zleho nezrobil. Pravda, stykal se se sudruhama ze strany, ale to se tak nějak tenkrat robilo. A su tam jakesik nejasnosti s financovanim jakehosik Orliho hnizda. Nebo jineho fogla, to neni podstatne.

Druhy robil pro Abwehr. Byl už dobře vycvičeny pro vysazeni v tylu nepřitela, ale jak na potvoru, valka skončila. Co fčil? Držet se přisahy bude znamenat ztratu naprosto všeckeho. Mohl by maximalně tak hlidat vrata v ulici Polityckych vězňu. A tak zapomina na přisahu a přeběhne na druhu stranu. Na tym přece neni nic špatneho. Je mlady, ma znalosti, tuž byla by škoda, aby šel kajsik hazat lopatu. A tak přebiha na druhu stranu, proti kere byval cvičeny.

A po třiatřiceti rokach se potkavaju, aby se jeden z nich stal řišskym kancleřem.

Těžka volba, co?

Tuž utřete si krev z rozbitych pysku, jednemu z nich to hoďte, zaplaťte přišerne ceny za eletryku, plyn, žradlo, poděkujte politykum za inflaci, kera vam enem za loňsky rok ukradla z uspor okolo 20% a přišti rok vas čeka podobna šaškarna.

Taky divny smich je slyšet ze zakulisi, že? To se vam fialova sebranka směje a těši, až po volbach rozjede tu svoju rakušacku maškaradu naplno. Bo jestli zme ve valce, jak tvrdi jeden z kandydatu, pak si chystejte neenem peněženky, ale aji maskače.

Ladik Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Poruba

Zdroj: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=797263

větvička

Dvakrat zme si postavili do čela generala a přišly zle dny. Zrobime to po třeti?

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

25. 1. 2023 

Blog – převzato z blogu Ladislava Větvičky

Poprve se postavil general do čela vlady v roce 1938. Podruhe se dostal general do funkce prezidenta v roce 1968.

Aji když se rozjařeny lid radoval, bo v tom viděl šanci na lepši vyvoj, velice rychle nasledovaly největši prusery v našich dějinach.

V roce 1938 po protestach lidu byl do čela vlady postaveny legionařsky hrdina, general Syrovy. Lid se zklidnil a myslel si, že s generalem bude všecko lepši. Bohužel, general byl enem loutka v Benešovych rukach. Neodvolal souhlas předchozi vlady s odstoupenim pohraničnich uzemi Německu a tak po tydnu ve funkci mohl enem tak čumět, jak Němci se suhlasem předchozi československe vlady a pod dozorem Francuzu, Britu a Italu zabiraju uzemi, kera po tisic roku patřila k zemim Koruny česke.

V roce 1968 byl zvoleny prezidentem general Svoboda, legionařsky bojovnik, hrdina prvniho aji druheho odboja. Po cele řadě pozityvnich kroku při podpře reformniho procesu se ještě zasadil o zachranu internovanych polityku, odvlečenych do Sovětskeho svazu, pak už ale nedokazal překročit svuj stin. Podilel se na přijeti kapitulačniho Moskevskeho protokolu, na druhu stranu se po skončeni jednani odmítl vratit do Prahy bez Františka Kriegla, kery Moskevský protokol odmítl podepsat. Pak už nasledoval enem podpis obuškoveho zakona v srpnu 1969, neschopnost zabranit masivnim čistkam a umrtveni života ve společnosti a neschopnost přibrzdit normalizaci.

Takže fčil se nam do vedouci funkce hlasi třeti general, hrdina boju z Jugošky, prověřeny kadr z Moskvy i Washingtonu, pokud mu to teda hodite.

Přemyšlajte dobře, abychom si to pak nemuseli hodit my.

Ladik Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Praskly hrad

Zdroj: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=797239

Vidlákovy kydy

Jak to tenkrát bylo

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Blog-převzato z blogu Vidlákovy Kydy

Prezidentská volba na pozadí války, deindustrializace a zbídačení chudších vrstev národa. Prezidentská volba v zemi, která je největším exportérem elektřiny, ale zároveň má nejvyšší ceny za energie na světě. Prezidentská volba v době projednávání zákona o dezinformacích, který ukončí svobodu slova v této zemi. Prezidentská volba v národě, který je rozdělen na Prahu a lásku proti vsi a nenávisti. Alespoň takhle to říkají v Praze. Prezidentská volba, o které se dá tušit, že bude na dlouhou dobu poslední svobodná.

Takřka všechno se už stalo. Dávno. Podepsanými lišáckými smlouvami, kterým nikdo nerozuměl a za které jsme dostali trochu pozlátka a skleněných korálků. Přijetím složitých zákonů, kterými jsme se nechali uvázat na stále kratší řetěz. Jsme země, ve které nám už skoro nic nepatří, ale přesto to polovina národa ještě nevidí, i když platí za elektřinu velmi lichvářské ceny. Zůstávají poslední žalostné zbytky kdysi slavného průmyslu i zemědělství. Poslední zbytky majetku v českých rukách. Poslední zbytky intelektuálů, kteří se ještě neodrodili a nesklonili koleno před Baalem. Všechny státní instituce jsou už na té správné straně, zbývá poslední. Mocensky nepříliš významná, ale s velkou symbolikou. Pražský hrad. Volební bitva vypukne zítra.

Jsem daleko od pravdy, když řeknu, že až to v sobotu skončí, dost se toho změní? Bych byl proto rád, aby se nezapomnělo na tu poslední chvíli před bitvou. Dovolte mi proto tuto švejkovsky patetickou zprávu.

Na jedné straně pole tu máme velkou armádu pod vedením generála. Postavil se pod korouhev svého skutečného pána. Vlaje nad ním velká a nezdolná vlajka NATO. Po jeho pravici stojí šedá eminence Kolář, který dohlíží, aby generál jednal podle pokynů z Washingtonu a postaral se, aby pro tuto bitvu mělo vojsko vše připravené. Zámořští páni nešetřili penězi ani vlivem. Po generálově levici stojí Pavel Řeporyjec Novotný, šašek a provokatér, který je si tak jistý vítězstvím, že už dopředu prozrazoval plány na výměnu českých obyvatel za ukrajinské.

Kousek víc vzadu, aby to nebylo moc vidět, vlaje zástava vlády. Na praporu je vyobrazena vysmátá tvář Blyštivého Péti, který je jen krůček od největšího triumfu mezi všemi porevolučními premiéry. Žádný lokaj mezi Čechy to nedotáhl dál než on. Neschopný hospodář, hrbící se před Verhofštatem, získal za pomoci médií sněmovnu i senát a chybí mu už jen Hrad, aby mohl sáhnout i na Ústavní soud. Už sní o náhubkových zákonech, díky kterým bude moci ještě lépe sloužit svým skutečným pánům. Nezajímá se o spáleniště, které po sobě zanechá, protože i na spáleništi si bude moci ohřívat svojí polívčičku. Korigované informace… to má napsané v erbu.

Hned vedle Fialy stojí Pekarová, Jurečka, Rakušan i Bartoš. Obklopeni novinářským kněžstvem, které jim odezírá ze rtů a stará se, aby celé jejich vojsko prodchnul ten správný duch. Mají výsledky. V Jablonci či Brně už to vypadalo skoro jako drancování. Novodobá uvědomělá mládež je už nachystaná a čeká na uvolnění z řetězu. Bez jakýchkoliv zábran už mluví o střílení do hlav a srážení důchodců k zemi. Jsou natěšení. Vědí, že jejich chvíle se blíží. Vědí, že brzy už nebudou muset používat důvtip, ale postačí staré dobré násilí. Nad hlavou jim vlaje prapor Pravého sektoru, protože přesně tam chtějí patřit.

Vedle těchto marodérů stojí neviditelný Michal Šmarda, kterého už vlastně nikdo nezná, ale někteří ještě matně vzpomínají, že kdysi by ČSSD stála v opačném táboře a byla by nepřehlédnutelně silná. Nebýt velení Sobotků, Hamáčků a Šmardů. Žádný dělník už tam s nimi nestojí. Jen Šabatová a pár dávných disidentů, kteří kdysi bojovali proti komunismu, aby to teď hodili prověřenému komunistickému kádru. Tomu nejlepšímu z nejlepších.

Teď právě rozvinul svoji zástavu i Karel Řehka a má na ní napsáno: „Výběrová mobilizace“ Dali ho dozadu, my to na druhé straně vidíme, ale Praha a láska to má za zády, aby jí to nevyděsilo.

Uprostřed mezi oběma stranami uvízl Libor Vondráček a jeho Svobodná kompanie. Chtěli zůstat stranou, ale místo toho po nich budou dupat všichni. Ve všeobecném ryku jejich hesla o pravicové svobodě nejdou slyšet.

Proti této síle stojí na druhé straně bitevního pole novodobý Albrecht z Valdštajnu. Jeden z největších feudálů, který by vlastně patřil tam k nim, ale oni ho nemají rádi. Je pro ně parvenu a odpadlík, protože si dodnes myslí, že by měli oni poslouchat jeho a ne naopak. Tak dlouho proti němu pletichařili, tak dlouho ho pomlouvali u nejmocnějších tohoto světa, tak dlouho proti němu intrikovali, ba i jeho děti proti němu využili, až se jim prostě přijel pomstít. Své heslo „Invita invidia“ zamaloval a půjčil si z erbu Jana Lucemburského heslo „Ich dene.“ Trochu mu ze štítu ještě kape barva… Stojí tam za sebe, protože takový vždycky byl. Je slabší než protivník, protože nikdy nehledal u nikoho pomoc, nikdy se nesnížil k prosbám. Pokud vítězil, bylo to jeho pracovitostí a tím, že si mohl za služebníky dovolit ty nejlepší z nejlepších.

Pak se stalo něco, co nikdo moc nečekal. Vedle velké zástavy s Čapím hnízdem a nápisem „nevinen“ se začali řadit další. Malí páni i jednotlivci. Vesměs ti, kteří ještě nedávno proti tomuto Valdštejnovi vedli nesmiřitelný boj.

Petr Štepánek a Trikolora tam mají svojí vlajku s desetkrát přeškrtnutým logem České televize. Zuzana Majerová obléká brnění severské Valkýry.

Jindra Rajchl má nad hlavou praporec s českým Trumpem, hned vedle něj stojí Jana Zwyrtek Hamplová v erbu antiwax, který ale v tomto týdnu překročil svůj stín.

Velký Šógun zůstal v Takešiho hradě, protože ho Valdštajn na poslední chvíli řádně urazil… Bojovníci za SPD se začali zvolna vytrácet. Kolik jich odešlo, to nikdo neví. Pokud na poslední chvíli nedojde k velkému smíření, bude to nejspíš zlé. Zatím tu alespoň stojí Jaroslav Foldyna s nočním vlkem na korouhvi, ale kdo ví, co se mu teď honí v hlavě. Jestliže Petru Pavlovi mohou volby prohrát jeho ordneři z Jablonce, tak Babišovi může volbu prohrát nevraživost mezi ním a Okamurou.

Tam, dost daleko od Jindry Rajchla, stojí Dominik Ticháček v hloučku bývalých vojáků. Jejich vlajka je jasná. Válka je vůl. Mají tam i Pavla Šika v erbu Sankce jsou na houby a je tam s nimi i můj bratr. Strašně bych si přál, aby se Ticháček s Rajchlem během příštích dvou dnů dostali na dohled od sebe a podali si zase ruce.

Vidím argumentujícího Druláka, čerstvého pána z Nemanic, Kateřinu Konečnou, v erbu třešně a Skály, vidím současného prezidenta i s Ovčáčkem, vidím blogery, influencery, támhle je David Martínek a profesor Budil, tedy jestli mě nešálí zrak. Myslím, že vidím i Petra Hampla a Martina Konvičku, Kláru Samkovou. Láďa Vrabel je tu také. Támhle je mladý Stropnický… Vidím další jednotlivce i skupiny. Některé i maskované, protože ti na druhé straně neodpouštějí. A tam na kraji je i prapor s vidlemi, protože jsem se samozřejmě také dostavil. Chtěl jsem si tam napsat: Rovnost, svornost bratrství, ale měl jsem málo času i schopností, víc to připomíná brouka Pytlíka.

Na budoucí bojiště teď není dobře vidět, protože fejsbůkoví a mediální vodníci začali na poslední chvíli vařit mlhu. Banují, blokují, mažou., překrucují, chytají za slovo, udávají. Dalo se to čekat. Než se zatáhlo, vypadaly síly skoro vyrovnaně. V posledních dnech tekly nervy, hodně se toho řeklo a ledacos se říct vůbec nemělo. Ale to tak bývá, když jde do tuhého. Teď už je to jedno.

Přišli jsme totiž sami. Nikdo nás nezmobilizoval, nikdo nám nic neslíbil, ať výsledek dopadne jakkoliv, žádné odměny nás nečekají. Motivace máme různé, proto jsem tady mlel pantem o těch erbovních heslech. Prosím odpusťte mi, pokud jsem vás při představování špatně vystihl.

Všichni, kdo tu stojí s námi, jsou dobrovolníci. Nemáme tu jediného člověka, který by byl ke své volbě Andreje Babiše někým nucen. Nestojíme tu, protože by nám někdo zakazoval vnoučata. Nemusíme nikomu v pondělí ukázat volební lístek s Petrem Pavlem, aby nás nevyhodili z práce, nikdo nám za něj nedá ani stovku, ani panáka. Přišli jsme ve svobodě. Spousta z nás by si před rokem nedovedla představit, že bychom něco takového mohli udělat. Máme smíšené pocity.

Jsme tady kvůli té vlajce NATO. Kvůli rozesmátému obličeji Petra Fialy. Kvůli tomu jejich chování v Jablonci, Děčíně i Brně. Kvůli té nenávisti, která kape z jejich facebookových profilů. Ano generále, kvůli těm lidem, kterými jsi se obklopil a které hodláš vyzdvihnout. To kvůli tvé podpoře Istanbulské úmluvě, kvůli vaší chuti na válku nejen do posledního Ukrajince. Sice to maskujete jak můžete, ale stejně to všude trčí jako sláma z bot. Jsme tady, protože se nestaráte o slabé a bezbranné a problémy státu řešíte tím, že je přesouváte na ty, co se nemohou bránit. Jsme tu, protože díky cenám energií vidíme, jaká kolonie jsme. Nám jde o hodně a nechceme vám dát naše děti.

Nějak jsme se odhodlali volit menší zlo. Ale jak řekla Lenka Procházková, spíš to bude pokus o prodloužení času, než se setmí. Budeme ho volit, protože mluví o míru, levných energiích a zaklíná se prací za prosté lidi. Ne, neděláme si iluze. Budeme ho volit, protože to, co vlaje tam naproti, to se začíná slévat do obrovského smrtihlava. Má to všechny parametry  bojůvky v ulicích, chytře volená slovíčka před mikrofony, frenetický potlesk, dostatek nenávisti, aby se proměnila v nelidskost, válečné nadšení a pramálo ohledů ke svobodě.

Pokud zvítězí Babiš, budou jeho soupeři tu svobodu potřebovat, aby se do něj mohli dál strefovat. Když vyhraje Pavel, budou potřebovat přesný opak, protože první obětí války je pravda.

Ne, nepřísahali jsme. Dobrovolně jsme přišli, kdo chce, ten dobrovolně odejde. Je třeba bojovat tak, aby bylo možné bojovat i zítra. Pokud prohrajeme, nesmíme být rozprášeni nadobro. Přišli jsme kvůli tomu, jak to cítíme a ne kvůli tomu, že bychom očekávali vděčnost. Víme, co volíme a víme, co nevolíme. Se všemi výhodami i nevýhodami. Až bude po všem, všichni se vrátíme domů a prostě budeme pokračovat v našich životech, pokud to půjde. Chleba levnější nebude.

Přesto bych si přál, abychom si to všichni pamatovali. Že to šlo. Že jsme se mohli postavit do jedné řady a možná jsme si nestáli všichni po boku, ale stáli jsme alespoň vedle sebe. Možná právě tohle bude to jediné, co nám po sobotě zbude. Je to jak smírčí oběť. Všichni se museli něčeho vzdát, překousnout svojí nechuť, přemoci sami sebe. Každý se s tím musel vyrovnat sám. Pokud si v sobotu budeme lízat rány, není to vina nikoho z těch, kdo tady stáli. Udělali jsme, co se dalo za podmínek, jaké byly. Netřeba si nic nalhávat.

Zítra to začne. Měli bychom si dneska všichni podat ruce, jako když u husitů přijímali pod obojí chleba a vína, protože věděli, že budou stát proti přesile. Přeji nám všem, ať naše sounáležitost není dočasná. Bez ohledu na sobotní výsledek.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/

Vidlákovy kydy

Předvolebně udavačská

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Přátelé, dnes pro vás mám jednu lahůdku, která se stala mému bratrovi Masterovi a hodí se ke kulisám této prezidentské volby. Ukazuje, co nás bude čekat, pokud se na Hrad dostane soudruh generál a připraveným plánům Pětikolky nebude už stát nic v cestě.Jak jistě všichni víte, byl to právě můj bratr, kdo mi před pěti roky připravil tento virtuální dvorek. Název Vidlákovy kydy také vymyslel on. Myslím, že za těch pět let blogování napsal přímo pro Kydy možná pět článků. Takové vědátorské, protože je matematik s červeným diplomem. Jinak se mi staral o server, vymýšlel jak zabránit spamům zaplevelit diskusi a když začalo jít loni do tuhého a byly zablokovány „dezinformační weby,“ zajistil zahraniční doménu, abychom o Kydy nepřišli. To byla také ta stopa, kterou dohledal bijec svobody slova Cemper, který pak zveřejnil jeho identitu. Ale tohle všechno víte.

Málokdo už ale ví, že můj bratr učí na jedné střední průmyslové škole v západních Čechách. Sám tam také maturoval a po letech si řekl, že své alma mater trochu vypomůže se vzděláváním těch mladých a nadějných… i začal tam studentům nalejvat do hlav jeden odborný předmět.

Jaké ale bylo jeho překvapení, když si ho minulý týden zavolal ředitel školy, že na něj přišlo udání. „Váš zaměstnanec se angažuje na Vidlákových kydech a proto zřejmě souhlasí s jejich obsahem a určitě své politické názory vnáší i do školy, kde dělá zmatek v hlavách studentů…“ Můj bratr na to řediteli odpověděl, že je skutečně vlastníkem domény a mým bratrem, skutečně souhlasí s mými názory a do školy to nevnáší, protože se studenty komunikuje především pomocí jedniček a nul. Tím to bylo vyřízeno, protože na vsi a nenávisti se udavačství ještě nepěstuje. Bratr si nicméně vyžádal samotný text udání i s e-mailovou adresou. Zde je:

Dobry den,

chtěl bych se Vas zeptat, jaky je Vas postoj k tomu, ze jeden z Vasich pracovniku, konkretne RNDr. Marek Sterzik stoji za webovou strankou vidlakovykydy.cz, ktera velmi casto siri dezinformace a  prispiva tim k celospolecenskemu napeti.

To, ze je vlasnikem domeny pro uvedenou stranku je jednoduse dohledatelna informace viz.  https://www.nic.cz/whois/domain/vidlakovykydy.cz/ . To ze sam ve verejnem prostoru nevystupuje, vystupuje jeho bratr Daniel Sterzik, neni relevantni.

Pokud Vas pedagog vlastni a provozuje takovouto domenu, da se predpokladat, ze s nazory na ni uvedenymy souhlasi. A pokud s takovymi nazory souhlasi, nepredpokladate, ze muze ovlivnovat i nazory Vasich studentu?

Dekuji

Nebudu vás napínat přátelé, to byste nevěřili,  sama Akademie věd si pěstuje udavače ve svých řadách. Nebudeme jako Cemper, takže nepropálíme identitu onoho Čurdy. Tedy, dokud jeho Cemperstvo samo nezačne vřískat, že si vymýšlíme. Ale abychom mohli pokračovat, budeme onomu udavači říkat Martin Ječmínek. To je mému zemědělskému naturelu velmi blízké. Velmi snadno jsme zjistili, že pracuje v knihovně akademie věd a angažuje se tímto pokrokovým způsobem pro liberálně demokratické evropské hodnoty přímo v pracovní době. Činnost pana Ječmínka v nás vzbudila celou řadu otázek a tak jsme si řekli, že se na to budeme muset zeptat přímo v oné ctihodné instituci. A nebudeme chodit ke kováříčkovi, půjdeme rovnou ke kováři. I poslali jsme jim dopis následujícího znění:

Vážená paní Vecková, vážená paní Zažímalová,

píši vám, protože můj zaměstnavatel obdržel udání na moji osobu, že provozuji názorový blog, který podle názoru dotyčného udavače přispívá k celospolečenskému napětí a často šíří dezinformace. Toto udání sepsal váš zaměstnanec pan Martin Ječmínek, který podle všeho pracuje v knihovně akademie věd. Vlastní text jeho udání přikládám v příloze. Jednoduchým prověřením došlého e-mailu jsem zjistil, že vše nasvědčuje tomu, že toto udání sepsal i odeslal v pracovní době, je tedy důvodné se domnívat, že by tak mohl činit s vědomím zaměstnavatele či by dokonce mohl mít tuto činnost přímo v náplni své práce.

Z textu udání vyplývá, že váš zaměstnanec je přesvědčen, že blog Vidlákovy kydy přispívá ke společenskému napětí a šíří dezinformace. Předpokládám tedy, že pan Ječmínek má tedy k dispozici nějaký manuál, podle kterého to určuje. Doposud tak tento blog označovali jeho názoroví odpůrci, ale nejsem si vědom žádné autority s příslušnou pravomocí, která by potvrdila to, co o našem blogu píše pan Ječmínek a podle čeho vyzývá mého zaměstnavatele, aby se vyjádřil a snad i konal. Nebo je sám pan Ječmínek důvěryhodnou autoritou v této oblasti?

Rád bych vás požádal o součinnost s poskytnutím takového manuálu, podle kterého pan Ječmínek došel ke svým závěrům. Dále bych rád získal informace o pracovní náplni pana Ječmínka. Chtěl bych si udělat obrázek, jestli se jedná o normálního udavače, jakých dnes bohužel přibývá jako hub po dešti a nebo jestli svou činnost provozuje se souhlasem Akademie věd a podle postupů schválených touto institucí. V neposlední řadě bych si chtěl ujasnit, zda je pan Ječmínek za tuto svou činnost, kterou provozuje podle všeho v pracovní době, placený z našich daní.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/predvolebne-udavacska

Vidlákovy kydy

Další panská rada… nebo spíš prosba

Dnes budu pokračovat v dávání panských rad. Prosím nedivte se mi, nad blogery se postupně smráká. Jestli se nám na Hradě usadí Jenerál, tak už nebude nic stát v cestě novému zákonu o dezinformacích, který nás všechny vykastruje, protože výklad o tom, co smíme a co nesmíme psát, se přesune k nějaké anonymní byrokracii, která bude kdykoliv schopná nás chytit za slovo a tvrdit, že naše umlčení (a potrestání) je v zájmu evropských hodnot a svobody. Žádná opozice pak už nebude, protože cokoliv nesouhlasného se překvalifikuje na rozvratné a bude řádně otaxováno příslušnou sazbou. A tak ještě využívám posledních demokratických výdobytků.

Začnu sobotní demonstrací… Hele, vážně ještě někdo máte pocit, že to takhle má smysl? Vážně ještě někdo věří, že se něco stane? Nebo že se nový plamen obrození zažehne od večerů při svíčkách? Na začátku bylo sto padesát tisíc lidí, teď v sobotu bylo pět tisíc lidí. Od první demonstrace jejich počet jen klesá a nikdy nedošlo k žádnému zlomu, který by to alespoň na chvíli otočil k lepšímu.

Po celou dobu sledujeme, jak projekt Česko na prvním místě pořád někdo opouští. Vesměs ve zlém. Na začátku celý projekt podporovali skoro všichni, teď v lednu už zbylo jen pár posledních mohykánů. V září se žádný provokatér nedokázal dostat na deset metrů k pódiu, jak tam bylo husto. Teď už si na Láďu Vrabela troufne lecjaký výrostek s kýblem barvy. Na začátku si i Rakušan dával pozor na jazyk, aby náhodou neřekl něco, co by ho smetlo. Vláda se vyděsila k činu a zastropovala ceny energií. Sice blbě, ale něco prostě udělat museli. Velká média to nemohla vymlčet, museli se s tím útrpně smířit… A teď? Novinky o sobotní akci informovaly na půl huby. Už jim ani nestálo za to, proti Vrabelovi bojovat.

Stačilo pět měsíců a velký výboj energie se vrátil tam, kde byl vždycky… Na demonstrace už jezdí jen ti, co jezdí pokaždé. Před covidem, za covidu a teď i po covidu. Kam se podělo těch sto padesát tisíc lidí, kteří v září uvěřili, že to má smysl? Inu, zjistili, že to takhle smysl nemá. Zůstali doma a sami se připravují, jak nejlépe mohou.

Protivník ovšem nespal. Po počátečním šoku se vzpamatovali a začali jednat. Zvýšili tlak, napsali si nové seznamy dezinformátorů, vydali komunikační strategie pro úředníky, vymysleli si vnitřní gestapo, které dohlíží na státní úředníky, jestli nemají závadné myšlenky a blonďatý pyknik se už netají tím, jak bude trestně postihovat verbální projevy. Blíží se to… stačí správný prezident a rázem bude zase Česká televize rozhodovat, co uvidíme a co neuvidíme. Zase budou rozhodovat velká média a všechno to, co jsme dokázali v uplynulých třech letech, to bude ztraceno.

Znovu opakuji, že máme šanci ještě na jedno nové navrtání pramene. Máme šanci ještě na jeden pokus, který musíme udělat ve shodě. Teď máme volbu prezidenta a vypadá to, že jsme se všichni postavili do jednoho šiku. Ne za Babiše, ale proti Pětikolce a všemu, co představuje. Ti, kteří proti Babišovi bojovali, ti teď stojí vedle něj. Ti, kteří mu nemohli přijít na jméno, ti mu to teď půjdou hodit. V sobotu se to rozhodne a bude vymalováno. Pokud to nedopadne dobře, moc času už nedostaneme.

Přál bych si, bez ohledu na volební výsledek, aby se na tohle nezapomnělo. Ne, nesjednotilo nás hnutí ANO, ale Pětikolka. Nestojíme za Babišem, ale vedle něho. Nejsme nadšeni z toho, koho posíláme na Hrad, ale poprvé za mnoho let volíme takřka všichni dohromady menší zlo. To není úplně málo. Přece jenom jsme se na něčem shodli. Pro mě osobně je to vlastně obrovská satisfakce. Tak veliká, že mám chvílemi pocit, že jsem udělal maximum a mohu se zase pěkně stáhnout zpátky do Vidlákova, nevystrkovat nos a jen si po večerech psát články…

Teď alespoň na chvíli připomínáme něco, co vypadá skoro jako jednota. Všichni jsme si vybrali stranu a svedeme bitvu o Hrad. Ale je třeba bojovat tak aby bylo možné bojovat i zítra. Prosím vy všichni, co jste se teď postavili vedle sebe, zkuste na svoje rozpory zapomenout i po prezidentské volbě a bez ohledu na výsledek. Zkuste to udržet. Vzpomeňte si, že jsme prostě museli. Přes všechny animozity, přes všechny křivdy, stojíme vedle sebe. Nechci po vás trvalý mír a věčné přátelství. Nechci po vás sjednocení do jednoho velkého opozičního občanského fóra. To by nikdy nefungovalo. Pracujte, oslovujte voliče, nabízejte program, ale zůstaňte už takhle – bojujte proti Pětikolce a ne proti sobě navzájem.

Bez ohledu na to, jak to teď v sobotu dopadne, prosím nezapomeňte na tento předvolební týden, kdy táhneme za jeden provaz i přesto, že to není žádná cukrová vata a některým se prsty u nohou zatínají v pěst. Když to zvládneme teď, zvládneme to už vždycky. Prosím, zkuste to všichni brát jako restart. Když jste se dokázali povznést nad Babišovu minulost, mohli byste to dokázat i v případě těch, kteří teď stojí s vámi v jedné řadě. Prosím vás o to.

Až bude tato bitva vybojována, sejděte se prosím všichni u jednoho stolu. Jako byste byli nově pokřtěni. Jako byste byli čistí od minulosti. Ať už si budeme lízat rány nebo vyhrajeme. Jestliže jsme tuto volbu udělali vlastně vynuceně, udělejme příští krok dobrovolně a ve shodě. Sejděte se u dobrého jídla a pití, nedělejte oficiální program, prostě spolu jen mluvte a zkoordinujte své kroky. Bude to zapotřebí.

Jestli jako Vidlák mohu něco žádat… když jste dokázali překousnout Babiše, můžete si také všichni odpustit navzájem. Sakra ať tohle všechno má nějaký smysl. Ať to lidi vidí. Ať vidí, že všichni máme nějakou budoucnost.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/dalsi-panska-rada-nebo-spis-prosba

Blog-převzato z blogu Vidlákovy kydy

Já mám SPD rád. Byli první, kteří mě pustili alespoň nakouknout mezi sebe. S leckterými představiteli SPD jsem měl možnost si popovídat. Podpořil jsem je v krajských volbách – především v Praze, kde se tato strana poprvé dostala na magistrát. V SPD je spousta lidí, které jsem pozval na zabijačku a které považuju za své osobní přátele. Měl jsem možnost si popovídat s Jaroslavem Baštou. Prostě mi nejsou lhostejní.

Byli první kdo u nás zvedli prapor odporu proti jednotné frontě pravdolásky a médií. První začali mluvit o tom, že věci mohou být jinak. Ivan David nám jakožto europoslanec zprostředkovával zprávy o tamním zákulisí. Jeho Nová republika se u nás zavedla jako téměř zpravodajský server. Odpůrci o SPD říkají, že je stranou dezolátů, ale ve skutečnosti má SPD na kandidátkách možná nejvyšší podíl vysokoškoláků. Mají vytvořenou stranickou strukturu a fungují v celé republice. Běžně na svoje soupisky pouštějí kandidáty z různých malých uskupení. Navíc Okamura dokázal povstat z popela Úsvitu a přímé demokracie, což není úplně běžné. Takový Vít Bárta už nepovstal a Bursík také ne…

Proč to všechno píšu…

Sakra, mě fakt štve, jak málo stačilo a tohle všechno, co Okamura vybudoval, se teď splachuje do hajzlu… Teď se nebavíme o jednotlivcích nebo občas nešťastně vybraných kandidátech. Tady jde o celou jejich stranickou strukturu. Ty stovky místních organizací, které jsou schopné zorganizovat nějakou tu přednášku, vědí, kde se dají vylepovat plakáty, mají svoje fejsbůky, čímž zesilují hlas předsednictva. Tohle má obrovskou cenu, protože vybudovat v dnešní době celorepublikovou stranu, na to musíte mít buď neskutečné charisma a hodně času a nebo opravdu hodně peněz. SPD to všechno má.

První kolo prezidentských voleb dopadlo jak dopadlo. Kluci, varoval jsem vás, že to přesně k tomu směřuje. Že Bašta sice povzbudil euforii, ale ta nebude stačit ani na dvouciferný výsledek. Týden před volbami jste navíc úplně zrušili vaše téma o zabránění války a začali jste se vymezovat proti Babišovi. Navíc vyzvat Babiše v neděli před soudem, aby se vzdal kandidatury ve prospěch Bašty… a druhý den pak koukat, jak ho soudce osvobodil a on díky tomu přebírá veškerou mediální pozornost… a o to víc pokračovat ve vymezování proti ANO, to chce vskutku politický talent.

Já vím, že na to nemám žádné seriózní průzkumy, ale v internetovém cvrkotu vidím, jak moc jste si uškodili. Tři čtvrtě voličů SPD nakonec Babiše volit budou, protože to prostě jinak nejde. Nebudou ho volit s radostí, ale prostě tam půjdou a hodí mu to. Protože vidí, co se proti nim houfuje.

Petr Hampl by řekl, že to je takové prolomení hradeb…

Bez ohledu, jak druhé kolo dopadne, uvědomujete si (a nejen vy v SPD), že budeme svědky toho, jak to Babišovi házejí i lidé, kteří by mu to nikdy nehodili. Ano, Babiše půjdou volit lidé, kteří se před dvěma roky za covidu zaklínali, že patří za mříže. Ti, kteří se stavěli proti němu, ti ho teď hodí do urny obálku s jeho jménem, protože nelze jinak. Babiše podpořily strany i hnutí, které by se v poslanecké sněmovně stavěly proti němu. Babiš systematicky obchází alternativní média od Xavera, přes Bureše, Vidláka, Tomáše Lukavce… dal rozhovor Skálovi…. V této republice se tak najde milion voličů, kteří Veľkého Bociana nikdy nevolili, protože EET, protože Covid, protože oligarcha, protože byl v KSČ (nehodící se škrtněte), ale teď mu to hodí.

Copak nevidíte, že druhé kolo je taková bitva na Kulikově poli? Do této bitvy přijela jednotlivá ruská knížata a domů odjeli jako jednotný ruský národ. Tohle přesně teď vidíme před druhým kolem. Do závěrečné bitvy se vedle Babiše staví další a další političtí lídři se svými lidmi, protože protistrana je silná jako nikdy a jde jí o hodně. A pořád platí to stejné, co píšu už několik let… jde o menší zlo, protože dobro žádné nezbylo. Už týden sledujeme, že Babiš nestojí sám a řekl bych, že před vlastní bitvou o hlasy se ještě další přidají.

Ne, já nevím, jak ta bitva dopadne. Tentokrát si netroufám hádat. Po včerejší televizní debatě už vůbec ne. Ale jednu věc vím – bez ohledu na výsledek, tyto volby buď rozhádanou opozici stmelí nebo ji rozloží na prvočinitele. U nás není moc stran, hnutí či uskupení, které by to nechápaly. Vypořádávají se s tím různě. Ono není jednoduché, postavit se do řady vedle někoho, s kým jste ještě nedávno vedli úpornou válku a to z objektivních a rozumných důvodů. Ale přesto se to děje a v tomto týdnu ještě dít bude.

Vážně chce SPD stát opodál? I když se 75% vašich voličů postaví za Andreje? Myslíte, že tato skutečnost na vaše preference nebude mít vliv? Nemyslíte, když se vaši voliči už jednou rozhodli volit Babiše, že to třeba za dva roky neudělají znovu? Všichni své korouhve přinesli do boje, protože tam na druhé straně vlaje praporec ztělesňující vše, v čem vidíme průser této republiky. Vedle stále ještě silného hnutí ANO tak zapichujeme své žalostné vlajky jedno až tříprocentních podpor. Chybí jen druhý největší kníže – SPD. Jinak jsme si všichni víceméně vybrali stranu. I vaši lidé v hojném počtu přišli.

Chcete je tam nechat samotné? Bez korouhve? Když se jich budou ostatní ptát, kde mají svého Samuraje, mají ukazovat kamsi za sebe a říkat, že jejich šógun se nezůčastní? Že si prostě počká, jak to dopadlo, protože Babiše nemá rád a nemohou se domluvit? Jak velká je šance, že na takové strategii SPD vydělá?

Nejste mi lhostejní, mám vás rád. Byli jste první, kdo mi otevřeli dveře. Foldyna byl první poslanec, se kterým jsem si potykal. Ivana Davida si vážím. Proto vám teď říkám, pojďte a přineste svůj prapor mezi nás ostatní. Nestůjte stranou, protože to vám teď nijak neprospěje. Tato volební bitva dost přeformátuje vztahy. Bez ohledu na to, co si konkrétně myslíme. Jestli Babiš vyhraje, pomůže to i vám. Pokud prohraje, o to víc nás to všechny nažene do jednoho houfu, protože to, co na nás chystají zákonem o dezinformacích, to nás má všechny kompletně odzbrojit. Už nic neřeknete, protože všechno bude trestné. Čelit tomu budeme moci jen jednotou. Myslím, že vám reálně hrozí, že zůstanete osamoceni a Pětikolka se pustí jako první do vás, protože budete lehčí soupeř než Babiš. A pokud Babiš vyhraje i bez vás… budete mít ještě vůbec nějakou roli?

Tak neblbněte a vyberte si stranu. Máte na to týden. Nemusíte se rozhodnout hned. Bitva vypukne až v pátek… A buďte si jisti, že po ní bude náš svět o dost jinačí než dnes. Nestůjte stranou. Od Pětikolky se pochvaly nedočkáte a my si budeme pamatovat, kde jste stáli.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/index.php/clanky/posledni-rada-pro-spd

David-Martinek.-

𝗥𝘂𝗵𝗲 𝘂𝗻𝗱 𝗢𝗿𝗱𝗻𝘂𝗻𝗴. 𝗞𝗹𝗶𝗱 𝗮 𝗿̌𝗮́𝗱…a manipulace médií

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

𝗥𝘂𝗵𝗲 𝘂𝗻𝗱 𝗢𝗿𝗱𝗻𝘂𝗻𝗴. 𝗞𝗹𝗶𝗱 𝗮 𝗿̌𝗮́𝗱 – (pozn.redakce – převzatý název románu ze života nacionalistické mládeže)

autor: Martin Davídek, blog

Pozoruji ve videu rozzuřené a zfanatizované davy, pronásledující Andreje Babiše na mítinku v Jablonci. Je pár dní před rozhodující prezidentskou volbou. Dav křičí, aby odešel. Zabraňují mu setkání s voliči. Babiš se jen usměje a zakroutí hlavou. Zástupem pochodují lidé, přesvědčení, že Andrej Babiš představuje zlo.

Do jisté míry se jim nedivím. Média líčí Babiše přes deset let, systematicky, jako oligarchu, ohrožení demokracie, dotačního podvodníka. Traviče Bečvy. Estébáka. Únosce vlastního syna.

Moc médií je obrovská. Řídíme se jimi. Média mají ve společnosti určující roli pro vytváření názoru. Problém je, že dnešní česká média poskytují jen zúžený pohled na realitu. Záměrně.

Je to špatně.

Vezmu vás dnes do zákulisí jedné z kauz.

O níž, samozřejmě, většina lidí vůbec netuší. Hlavně, mladí lidé. Jak zjišťuji.

𝗥𝗼𝘇𝗺𝗲̌𝗿 𝘀𝘃𝗶𝗻𝘀𝘁𝘃𝗮

Mám před sebou už 14 dní dvě zprávy. Hovoří se v nich o pronásledování a záměrné manipulaci syna Andreje Babiše mladšího. Velmi významnými lidmi. Lidmi, kteří jsou denně na obrazovce. Lidmi, kteří vytváří veřejné mínění.

Těmto lidem se postupně podařilo zmanipulovat syna Andreje Babiše proti vlastnímu otci. 𝗡𝗲𝗯𝘂𝗱𝘂 𝗷𝗲 𝗷𝗺𝗲𝗻𝗼𝘃𝗮𝘁. Opovrhuji jimi.

Nestojí mi za jméno. Pojmenuji věc jako obecný princip.

Protože na této kauze můžeme dobře pochopit, jak vlastně funguje česká politická a mediální scéna.

Jak ukázalo dění během soudního přelíčení a odborným posudkem bylo doloženo, faktem je, že Andrej Babiš ml. má, bohužel pro něj, zdravotní, psychické problémy. Je mi to líto a samozřejmě, nemyslím si, že je vhodné veřejně reflektovat potíže, s nimiž se musí vypořádávat. Věřím, že se mu jeho obtíže podaří zvládnout a přeji mu ze srdce a upřímně, aby se mu dobře dařilo.

𝗞 𝗰̌𝗲𝗺𝘂 𝗮𝗹𝗲 𝗻𝗲𝗹𝘇𝗲 𝗺𝗹𝗰̌𝗲𝘁.

V obou zprávách se hovoří o zapojení externí novinářky a aktivistky, která získala kontakt na Andreje Babiše ml. Tato žena jej přesvědčila, že jeho psychická diagnóza je vymyšlená. Novinářka, poté, co si získala důvěru Andreje Babiše ml., pak pokračovala v manipulaci, na jejímž konci bylo, že Andrej Babiš ml. uvěřil, že za jeho obtíže může výhradně jeho otec.

Paní přesvědčila syna, že Babiš, vlastní otec, jej manipuluje a ovládá. Přes farmaka, ošetřovatele, psychology.

Pro lidi, kteří jsou, obecně, ve složitější osobní psychické situaci může být takové vysvětlení vodítkem.

Není neobvyklé, že lidé, kteří se octnou v různých potížích, hledají vysvětlení svých potíží a stavu jinde, než v realistickém hodnocení situace.

Andrej Babiš ml. paní uvěřil.

Novinářka a aktivistka se po léta věnovala velmi obtížným případům extradikce. Záchraně lidí z ruských kriminálů. Její přesvědčení a prožitky jí postavilo do nekompromisně protiruského postoje. Což, vzhledem k jejímu životu se snažím pochopit.

Sama si spojila Babiše s Ruskem .. což je jednoduše účinně veřejně živená nepravda.

Paní si promítla své vlastní zkušenosti s nenávistí k Babišovi.

Kritický odstup od věcí je klíčem k novinářské praxi. I novinářské etice. Bohužel, ne vždy to platí.

Aktivismem pak lze napáchat větší škody, než když jednáte a mluvíte pouze pravdu.

Co následovalo? Paní Babiše mladšího propojila se zdejším významným „novinářem“. Tvrdým ortodoxním odpůrcem a programovým hanobitelem Babiše. Forum 24.

Jak ukazují e-maily, i on, podobně, jako zmíněná aktivistka, posílil v Babišovi ml. přesvědčení, že jeho diagnóza je manipulací. Novinář se k věci postavil pragmaticky. Možnost „prodat“ příběh Andreje Babiše ml. jako odpůrce vlastního otce je silná kauza. Kritický odstup by byl zde nanejvýš na místě. Ale rozhodl se pro vyvolání veřejné aféry. I když věděl a znal zákulisí celé akce.

Od „novináře“ vedla cesta k dalším kontaktům. K nepříliš bystrému politikovi, europoslanci za lidovce, který v e-mailech bezděky také potvrdil Babišovi ml. jeho přesvědčení, že jeho diagnóza je falešná. Významnému režiséru a dokumentaristovi. Známému, excentrickému starostovi pražské čtvrti. Psychologům, kteří diagnostikovali Babiše mladšího na základě konferenčních pohovorů. Až ke zdejšímu kazašskému orákulu, paní, která diagnostikovala diagnózu prezidenta Zemana na základě zhlédnutí televizního pořadu. Zapojit se do dění neodolal ani bývalý nejlepší ministr financí přilehlého vesmíru. A další lidé.

Tito se zasloužili o to, aby psychická manipulace syna Adreje Babiše byla využita v kampani proti Andreji Babišovi. K ovlivnění výsledků důležitých voleb.

Ke cti zmíněného novináře platí, že nakonec hlavní aktérku odmítl.

Vyjádření Andreje Babiše ml. posloužila i ke znovuotevření kauzy Čapího hnízda. Právě, na základě veřejných vyjádření Andreje Babiše ml. byl dán podnět v rovině „nových skutečností“.

 

Zatímco výroky Andreje Babiše mladšího se staly na okamžik hlavními zprávami dne, stejně jako inscenované dramatické střety, v nichž se utkal Babiš ml. se svým otcem, nešťastným a jen tiše přihlížejícím, když na něj během předvolebního mítinku křičí jeho vlastní, zmanipulovaný kluk, v zákulisí probíhal čilá aktivita, e-maily, organizace.

A potlesk a uznání ze strany těchto lidí pro Babiše ml., kdykoliv napadl svého otce, nebo narušil jeho kampaň. Eventy jako v Břeclavi, fotkami, divokými prohlášeními..

Lidé to nevidí.

Neumí si představit rozsah zla, jemuž je Andrej Babiš a jeho rodina neustále vystaven. A proč vlastně?

Protože je jen politický konkurent těchto lidí?

Víte. Já se k té kauze vrátím až po volbách. Nebudu součástí světa, která z podobných věcí utká volební vítězství. Takhle to nesmí fungovat. Mají rozhodovat schopnosti a ne svinstvo.

Na věci mě zaráží, že o téhle kauze novináři vědí. Znají aktéry, vědí, co se stalo. Mají tutéž zprávu k dispozici.

Když bychom vzali obecný princip, princip záměny.. Co by se dělo, kdyby nějaký aktér napadl podobným způsobem dítě jakéhokoliv jiného kandidáta..? Kdyby se zjistilo, že dětmi politiků, premiéra, kandidáta na prezidenta, někdo manipuluje podobně odporným způsobem?

Ohradil bych se proti tomu stejně. I kdyby se to dělo paní Nerudové, panu Fialovi, nebo panu Rakušanovi. Nebo samotnému novináři. Je to nepřípustné.

Zaráží mě, že novináři, kteří z žijí z prefabrikovaných kauz celou dekádu, nyní mlčí.

Za jiných okolností že by z takové kauzy udělali desetileté peklo. Kdyby se takto choval někdo z lidí, které považují za „nedemokraty“, spustili by hon, na jehož konci by bylo oprávněné odsouzení.

A donutili by především politika, nebo politiky, kteří se na takové kauze podíleli, k okamžitému odstoupení.

Ale neděje se nic.

Zprávu o situaci přinesly jen nezávislé Parlamentní listy. A pořad ABJ Jany Bobošíkové.

Co je na tom také divné? Dva z hlavních prezidentských kandidátů, paní Nerudová i generál Pavel si přišli podat ruku s jedním z protagonistů této kauzy. S cynickým, agresivním starostou pražské obce, který se do aktivit výrazně zapojil. Myslím, že právě fotka s těmito lidmi je výraznou skvrnou na pověsti jak paní Nerudové, tak i generála Pavla.

Líbání prstenu zde, opravdu, není na místě.

𝗡𝗲𝗻𝗶́ 𝘁𝗼 𝗽𝗼𝗽𝗿𝘃𝗲́, 𝗸𝗱𝘆 𝗹𝘇̌𝗼𝘂. 𝗗𝗲̌𝗷𝗲 𝘀𝗲 𝘁𝗮𝗸 𝗽𝗼 𝗰𝗲𝗹𝗲́ 𝗿𝗼𝗸𝘆

Mluvím s mladými lidmi. Často se je v diskuzích snažím vyprovokovat k reakci, která, uprostřed vypjaté výměny, vysvětlí, čemu vlastně věří. A jsem překvapený. Neuvěřitelná spousta lidí žije v rovině novinových headlinů. Nečtou dál. Nezajímají se o jádro a podstatu probíhajících procesů ve společnosti. Nemají na to čas, chuť nebo energii.

Navíc, představa, že o Babišovi se takhle silně lže by pro ně znamenala otřes.

Když ale opět, ve stručnosti rozeberu všechny klíčové protibabišovské kampaně, zjistíte, že s veřejností bylo a je systematicky manipulováno. A lidé, kteří to dělají, si ani v nejmenším nejsou schopni připustit, že spáchali na společnosti zlo. Já jsem jednoznačně pro to, aby média velmi tvrdě a nekompromisně hlídala politiky. Aby ty špatné, zneužívající svěřenou moc a postavení k vlastnímu obohacení, nebo prosazování protidemokratických pořádků tvrdě a nekompromisně stíhala. O tom nemůže být řeči. Ale není prostě možné, aby média deset let lhala systematicky o Babišovi a neexistovala proti tomu obrana.

𝗟𝘇̌𝗶𝘃𝗲́ 𝗸𝗮𝘂𝘇𝘆, 𝘇𝗻𝗼𝘃𝘂, 𝘇𝗻𝗼𝘃𝘂 𝗮 𝘇𝗻𝗼𝘃𝘂

Všichni jsme byli účastni téhle reality. Ale. Podívejme se konečně pozorně na 𝘃𝘆́𝘀𝗹𝗲𝗱𝗸𝘆 všech babišovských kauz. Děkuji. Když si dáte ten čas, pochopíte, že žijeme ve lži. A že to musí skončit.

Důvod, proč o tom opakovaně píšu.

𝗞𝗮𝘂𝘇𝗮 𝘇𝗮𝘃𝗹𝗲𝗰̌𝗲𝗻𝗶́ 𝗕𝗮𝗯𝗶𝘀̌𝗼𝘃𝗮 𝘀𝘆𝗻𝗮 𝗻𝗮 𝗞𝗿𝘆𝗺 byla halasně ohlášenou událostí. Policie, která věc vyšetřovala, ale 19.1.2022, věc odložila. Proč? Protože to byla jednoduše lež. Lež, kterou vyprovokovala „dramatická reportáž“ redaktorů Seznamu, Slonkové a Kubíka. Která posloužila jako argument pro demonstrace, pořádaných Milionem chvilek. Posloužila pro tirády veřejnoprávní televize, Seznamu, Forum 24, HN, ČT 24 a desítek dalších médií. Politici dnešní vládní sestavy, Jurečka, Fiala, Pekarová, Rakušan hystericky požadovali a také prosadili hlasování o nedůvěře vládě. Na vysledování Babiše ml. se podílel britský BellingCat. Tedy „nestranná investigativní britská agentura“, která se v kauze angažovala geolokačním vyhledáváním Babišova syna Andreje.

𝗞𝗮𝘂𝘇𝗮 𝗼𝘁𝗿𝗮𝘃𝘆 𝗕𝗲𝗰̌𝘃𝘆 v níž hrál hlavní roli Deník Referendum. Na podzim 2020 došlo k únikům kyanidů do Bečvy. Případ vyšetřovala Česká inspekce životního prostředí a později kauzu převzali kriminalisté ze Zlínského kraje.

Deník Referendum obvinil DEZU. DEZA patří do koncertu Agrofert. Poté se okamžitě rozjel obvyklý kolotoč. “Investigativní reportáž“ deníku Referendum nastartovala politiky. Lidé jako Pekarová, Gazdík, Jurečka odjeli na Moravu „vyšetřovat“ únik kyanidů. Zřídila se parlamentní komise. Faktem, od počátku zřejmým bylo, že nebezpečné odpady má v gesci firma Energoaqua, provozující v areálu čistírnu odpadních vod. Z firem v areálu produkuje odpad s obsahem kyanidů jediná firma, LISS. Ale to nikoho z politiků nezajímalo. Zajímalo je spojení DEZA – Agrofert – Babiš – Otrava Bečvy. Mem.

Policie nakonec obvinila odpovědného pracovníka firmy Energoaqua.

Výsledkům „parlamentního vyšetřování“ Pekarové, Jurečky a Gazdíka se doslova vysmála Česká inspekce životního prostředí. Ve své zprávě ČIŽP řekl jasně, že politici vydali záměrně tendenční zprávu a byli vedeni výhradně politickými motivy. Tedy, lhali. Vám.

𝗘𝘀𝘁𝗲́𝗯𝗮́𝗸

Dosud neuzavřená kauza STB slouží jako buldozer ve vztahu k veřejnosti od počátku. Myslím si, že 90% lidí v této zemi je díky vytrvalé mediální masáži přesvědčeno, že Babiš podepsal spolupráci s STB.

Kde je vada na kráse? V jednoduché věci. Chybí podpis na vázacím aktu. Prostě neexistuje.

Kdyby existoval, bylo by jasno. Badatelé a historici dokladují ze svazků, že Babiš byl u STB registrován.

Je to pravda, kterou nikdo nezpochybňuje. Faktem je, že byl, stejně jako desítky jiných obchodníků, kteří pracovali v socialistickém podniku zahraničního obchodu, opakovaně kontaktován STB. Byla to obvyklá režimní praxe. STB hlídala lidi, kteří jezdili za hranice. Snažila je se vytěžovat. Někteří se upsali, jiní ne. Mezi obchodníky se dobře vědělo, kdo spolupracuje. Potvrdili mi to, lidé, kteří pracovali na PZO.

Babiš po revoluci zažaloval, podobně, jako stovky jiných lidí, kteří byli vedeni v evidenci STB, slovenský Ústav národní paměti. Stovky lidí před ním se domohly výmazu. Praxe skončila až se samotným Babišem. Proč? Babiš 3x vyhrál soud o výmaz. Před soudem v jeho prospěch svědčili přímo důstojníci STB, kteří na něj vedli registr. Slovenský soud jejich výpověď odmítl jako nevěrohodnou. Nakonec Ústavní soud SR rozhodl, že ÚPN nebude možné dál žalovat. Tím pádem se Babiš nemůže domoci výmazu. Obrátil se na Evropský soud pro lidská práva. Ten jeho podání, k nemalé radosti zdejších odpůrců odmítl. Kauza tak bude pokračovat. A že skončí podobně, jako většina Babišovských kauz.

𝗖̌𝗮𝗽𝗶́ 𝗵𝗻𝗶́𝘇𝗱𝗼

Kauza, která se táhne třináct a možná až patnáct let. Podezření na účelové čerpání evropské dotace určené výhradně pro malé nebo středně velké podnikatele skončilo rozhodnutím soudu NEVINEN, 9. ledna 2023.

Rozhodnutím soudu, který nepravomocně rozhodl o nevině jak Andreje Babiše, tak i Jany Nagyové.

Která díky této kauze byla poškozena ve své volební kampani. Namísto ní vyhrál s argumentací, že Nagyová je obviněna v trestním řízení, dnešní senátor Vystrčil.

Farma Čapí hnízdo, určená veřejnosti, je dobročinně koncipovaný projekt, určený veřejnosti a rodinám. Projekt byl po léta vláčen médii. Pochopitelně, jako ukázka prohnilosti Babišova podnikání.

Pravdou ale je, že kauza měla jiný smyl. Sloužila jako nátlak na Babiše. Opakovaně vrcholila s termíny klíčových voleb, nebo zlomových politických situací. Sloužila po celá léta jako argumentační kladivo ve všemožných debatách.

Omluvil se někdo Babišovi, nebo Nagyové? Někdo z těch tisíců novinářů, televizních reportérů, všemožných „investigativců“, komentátorů, dramaturgů a nakonec politiků? Kteří zgusta používali Čapí hnízdo jako základ pro svou lživou a pokřivenou argumentaci? Ne.

𝗣𝗮𝗻𝗱𝗼𝗿𝗮 𝗣𝗮𝗽𝗲𝗿𝘀

Předvolební pseudokauza 𝗣𝗮𝗻𝗱𝗼𝗿𝗮 𝗣𝗮𝗽𝗲𝗿𝘀 novinářky Holcové, spuštěná tři dny před klíčovými parlamentními volbami 2021, vyšuměla, stejně jako předchozí, do prázdna. Na této věci je podivuhodná pouze jedna věc. Holcová slibovala, v termínu před volbami, že zveřejní stovky jmen zdejších oligarchů a podnikatelů, kteří „optimalizují“ své daňové výnosy prostřednictvím off-shore. Kypr, Panama, Andorra, Lichtenštejnsko, Monako, Marshallovy ostrovy.. Nestalo se nic. I když by bylo nesmírně podnětné a zajímavé zjistit, kdo z českých významných podnikatelů systematicky optimalizuje výdělky, které získá v zemi. Kam jsou peníze takto získané. Hodně v té věci naopak ukázala kauza Dozimetr. U níž, probíhá nezávislá investigace a výsledky, které přijdou, budou pro všechny, věřím, opravdu velmi překvapivé.

Výstupem kauzy Pandora Papers tak bylo pouze to, že zamíchala výsledky parlamentních voleb 2021.

𝗖𝗼 𝗹𝗶𝗱𝗲́ 𝗻𝗲𝘃𝗶́?

𝗖𝗼 𝗻𝗮́𝗺 𝘁𝗼 𝗿̌𝗶́𝗸𝗮́?

Kampaně proti Babišovi byly lživé. Média lhala a až soudy, policie a instituce daly Babišovi za pravdu.

Je složité to pochopit. Když jste deset let vystaveni takové manipulaci, člověk přirozeně získá odstup od daného člověka. Když vás deset let budou pomlouvat, lidé od vás dají ruce pryč, i kdyby jste měli nad hlavou svatozář.

Což Babiš není. Je to politik. Náročný, tvrdý na své spolupracovníky. Prosazuje své politické vize vehementně, někdy i ke škodě věci. Během covidu naštval tolik lidí, rouškami, omezováním pohybu, zákazy.. že se na něj oprávněně zlobí.

Ale je to prostě tím, jaký je to člověk. Člověk, který dělá i chyby. Který jde za svým, který se rychle rozhoduje a rychle jedná. Účinně prosazuje. Je to rozdíl proti obvyklé kabinetní, lenivé a pomalé politice. Tento přístup přinesl Babišovi výsledky v byznysu, kdy se mu podařilo během náročných let vybudovat jeden z nejúspěšnějších českých koncernů, zaměstnávajících tři desítky tisíc lidí. Platí v Česku daně. Zaměstnává lidi. Nemá sídla na Kypru a v daňových rájích.

A zároveň postavil politickou konkurenci polistopadovým stranám. Která je úspěšná. A to je jeho skutečná hlavní „vina“.

Myslím si, že všechny tyto kauzy by měly lidem říct jednu věc.

Když lžou o Babišovi, úplně stejně falešné a pokřivené zrcadlo nastavují pro ty, které média aktuálně podporují.

ZDROJ: POKEC24 https://www.pokec24.cz/blog/%f0%9d%97%a5%f0%9d%98%82%f0%9d%97%b5%f0%9d%97%b2-%f0%9d%98%82%f0%9d%97%bb%f0%9d%97%b1-%f0%9d%97%a2%f0%9d%97%bf%f0%9d%97%b1%f0%9d%97%bb%f0%9d%98%82%f0%9d%97%bb%f0%9d%97%b4-%f0%9d%97%9e%f0%9d%97%b9/

21.1.2023

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Přátelé, loni na podzim jsem napsal článek, který jsem uvedl nadpisem „Proč neřeknete rovnou, že vám docházejí Ukrajinci?“ Byl to článek velmi emotivní, protože jsem v něm popisoval své osobní znechucení nad výrokem našeho náčelníka generálního štábu Karla Řehky, že se musíme připravovat na válku velkého rozsahu. Ve článku jsem tenkrát vyjádřil myšlenku, že to s Ukrajinským vítězstvím nebude asi tak horké, protože kdyby bylo Rusko skutečně před kolapsem, nebyl by k přípravám na velkou válku důvod.Mimochodem, byl to článek, za který jsem pak byl cemperován a který si pak do huby vzaly i Novinky a další pravdomluvní novináři.

Tehdy jsem tvrdil, že Ukrajina na bojišti ztrácí spousty životů a je dokonce možné, že ruská propaganda tak moc nelže, když uvádí, že poměr ztrát je 7:1. Tvrdil jsem, že jestli to takhle půjde dál, budou brzy na řadě další slovanští podlidi, aby bojovali za henty evropské hodnoty. No co si budeme povídat, jsem dezinformátor par excelance a byl jsem za to patřičně pranýřován.

Získané zkušenosti veřejného zostuzování se teď ohromně hodí při honu na prezidentského kandidáta Babiše. Čtenáři Novinek se to velmi dobře naučili a uplatnili to při řvaní a blokování v Jablonci či pískání v Děčíně. Kampaň teď díky nějakému magorovi dostala úplně nový (a ostrý) náboj. Vládní činitelé sice toto verbální lynčování odsoudili, ale jedním dechem dodali, že si za to Babiš může sám, protože straší válkou…

Fiala řekl, že jsme ve válce.

Černochová řekla, že jsme ve válce.

Řehka řekl, že se musíme připravovat na válku velkého rozsahu.

Řeporyjec řekl, že mu mobilizace nevadí a že by Ukrajince klidně vyměnil za Čechy.

Ale Babiš straší lidi válkou…

Včera pak Tomáš Zdechovský uvedl toto:

„Válka trvá již 11 měsíců, stále nekončí a odehrává se kousek od hranic našeho státu. Od začátku roku jsem se vydal už po několikáté na Ukrajinu za účelem humanitární pomoci a pochopení současné situace. Ukrajinci jsou připraveni se bránit, ale dochází zásoby lidí, kteří jsou schopni bojovat. Bez pomoci okolních států by mohla být Ukrajina v mnohem horší situaci, než je dnes…“

Když jsem 23. listopadu řekl, že Ukrajině docházejí Ukrajinci, které je možné vrhnout na frontu, tak jsem byl dezinformátor. Vidíte, stačily dva měsíce a Zdechovský to řekl na plnou hubu. On to určitě brzy smaže, ale na fejsbůku už to lítá všude a já to tam mám na profilu taky, takže se na to můžete podívat. Ukrajině dochází zásoby lidí…

Kdo se zajímal o informace ze schůzky NATO v Ramštajnu, tak si to myslím také užil. Pokud Ukrajina nedostane obrovské množství válečného materiálu, tak neobstojí. Hlavně potřebuje velké množství tanků. Tak nějak vypadaly výstupy. V zájmu zajištění těchto zbraní na chvíli povolila jednotná informační fronta, podle které Ukrajina vítězí a Rusům docházejí náboje, jídlo, lidi a Putin umírá. Trvalo to jen chvíli, ale kdo není úplně vymaštěný, tak musel vidět, že Ukrajina potřebuje v podstatě kompletní novou armádu, protože tam na východní frontě to zřejmě vypadá jinak, než píše Girkin.

Ale Babiš straší lidi válkou…

Vidíte, jak snadné to bylo? Stačil jeden bilbórd v podstatě přebraný od SPD – nezavedu Česko do války… a volební náskok pro Pavla je v podstatě pryč. Ještě minulou neděli vypadal Pavel impozantně a neporazitelně… To má z toho, s jakými lidmi se tahá… Až bude Kolář analyzovat svůj třetí neúspěch v řadě, tak bych mu doporučil zaměřit se na Řeporyjce, Zdechovského, Pribáně, Cempera, Petra Lukavce, Jana Tunu a další… Aktivní blbec je horší než třídní nepřítel. Všem jmenovaným děkujeme za jejich příspěvek ke zlidštění Andreje Babiše a posíláme klíčenku.

Děkujeme všem, co Babišovi blokovali cestu na setkání s voliči, děkujeme všem, kdo pískali a nebo dělali jiný bordel. Děkujeme Lukačevičovi, že to jeho intervjuci natočili a ještě se tím chlubili jako nejvyšší morálkou. Sociální sítě a blogerská veřejnost se postará, aby to už nikdy nezmizelo a aby to v této republice viděl pokud možno každý. Podaří se nám to… už to nedokážete vymlčet.

A to máme ještě týden kampaně před sebou…

Vidlákovy kydy

Když nemůžeš zvítězit…… musí soupeř prohrát.

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

BLOG – převzato z blogu Vidlákovy kydy

21.1.2023

Přátelé, ve svém předvčerejším článku jsem napsal, že pro druhé kolo voleb nejsou pro Andreje Babiše karty rozdány nijak zvlášť příznivě. Papírově má Petr Pavel podporu téměř šedesáti procent hlasů, velkých médií, vlády… navíc generál nestojí proti dalšímu Zemanovi, který měl extrémně nabroušený jazyk a přesně věděl, na kterou strunu uhodit. Všechny tyto skutečnosti hovoří spíše v Babišův neprospěch. Není divu, že můžeme stále častěji slyšet, že Babiš nemůže zvítězit.

Z vlastní a osobní zkušenosti mohu říci, že Babiš je si velmi přesně vědom svých výhod i nedostatků. Ne, v jeho okolí mu fakt nikdo nemaže med kolem huby. Za to si své poradce neplatí. On jim dává velké peníze za to, aby měl přesné a použitelné podklady. Platí je, aby mu říkali skutečnost a pak spolu volí příslušnou strategii. Babiš se nikdy nesesype z toho, že okolnosti nejsou na jeho straně. On si prostě vyhodnotí, co je a co není možné a podle toho bude postupovat.

Když se teď dívám na první týden kampaně, tak se nemohu zbavit dojmu, že se jede přesně podle tohoto zjištění. Babiš nemůže vyhrát…

Teď musím udělat malou odbočku, protože dějiny znají celou řadu příkladů, kdy se sice nedalo vyhrát, ale stejně z toho bylo vítězství…

Takhle nějak to udělali Američané ve své válce za nezávislost. Prostě tak dlouho prohrávali bitvy, až vyhráli válku. Takticky museli téměř pokaždé ustoupit, ale svým jednání způsobovali nepříteli tolik ztrát a tolik problémů, že se nakonec Angličané víceméně udolali sami.

Takhle zvítězili Afghánci nad největší vojenskou velmocí, ne? Ukažte mi během dvacetileté války příklad, kdy by Američané nemohli udělat, co si usmysleli. Když někam chtěli dojet, tak tam dojeli. Když chtěli něco vybombardovat, tak to vybombardovali. I toho Usámu nakonec našli a zabili. Prakticky každá americká vojenská kolona dojela tam, kam dojet měla. Tálibán dvacet let všechny střety prohrával, až z toho nakonec vyhrál.

Nejinak to dělal Albrecht z Valdštejna (to je fakt trefné přirovnání). Pokud vím, on jasně zvítězil jen v jedné bitvě. Jinak spíš remizoval nebo prohrával… ale svojí armádu šetřil a vedl ji takovým způsobem, aby se nepřítel vyčerpal a nakonec se porazil sám.

Prostě, když Babiš nemůže zvítězit, tak musí Petr Pavel prohrát…. Takhle jednoduché to je. A první úspěchy této strategie už jsou vidět…

Co Babiš udělal? Vytáhl mírovou kartu, protože to lidi opravdu zajímá a trápí. Jsem proti válce, jsem za mír, nikdy vás do války nezavleču… Jeho soupeř to pořád jen tak okecává. Všimněte si, že nikdy nezaznělo stejně jasně, že Petr Pavel nepodepíše žádné vyhlášení války a nepošle české občany „plnit spojenecké závazky“. Oni Babiše obviňují, že straší lidi a vůbec si neuvědomují, že straší oni sami. Není děsivé, když Babiš mluví o míru, mnohem děsivější je, že Pavel o míru mluví tak málo.

A ještě děsivější je, že existují fotky, jak šel jenerál zkontrolovat řád a klid v Řeporyjích a tamní starosta se nechal unést a napsal moc hezký tweet, který jsme už všichni četli, že jemu mobilizace nevadí. Takticky se Babiš musí bránit nařčením, musí kličkovat, dostává to zleva a zprava od novinářů, ale téměř v každé takové konfrontaci z toho jako sláma z bot čouhá, že Pavlovi příznivci by do té války klidně šli. Pavel nemusí říct nic, jeho nohsledi to dělají za něj a on se od nich nedistancuje.

Ne, to není o tom, jestli do ní fakt půjdou. Není to o tom, co je nebo není v prezidentských pravomocích. Babišovi se podařilo strategické vítězství protože spojil svojí osobu s mírem. Jeho odpůrci ho sice zatlačují, ale za cenu velkých ztrát. Každý v této republice už viděl i slyšel, že Pavel mír podmiňuje spoustou dalších bodů. Vsaďte se, že Pavel nedá žádný veřejný slib, že naši synové a manželé nepojedou na východní frontu. Vždycky bude jen říkat, že je to absurdní, ale nikdy z něj nevymámíte jasné slovo.

Babiš bude jen poukazovat na to, že Fiala řekl, že jsme ve válce a že Andrej Babiš v žádné válce není. A stačí. Je úplně jedno, jak daleko ho zatlačí, protože čím víc bude tísněn, tím víc z toho bude čouhat válka.

Ano, Pavel přijede do Ostravy a chlubí se tím, jak tam měl tisíce lidí. Ale žádnou českou vlajku. Jen ty vlajky NATO, které se teď právě rozhodlo, že do ohně války přileje další zbraně. Generál slouží NATO. Všichni to vidíme. Ukrajinské vlajky, unijní vlajky a obrovská, nezlomná a výhružná vlajka NATO… memento mori. Díky za zvolení, tady máte povolávák… takhle na to reaguje internet. Generál Pavel zase zvítězil… a zase ukázal, čí prezident bude. Podle nosa poznáš kosa, podle korouhve poznáš zájmy.

Babiš sice olepil republiku protiválečnými bilbórdy, ale vlastně ani nemusel… Stačilo udělat jeden a novináři se postarali, aby ho viděl každý. A co je reakce soupeře? Obouvá se opět do jeho nemocného syna, že ho zavlekl na Krym… Ani slovo o tom, že válku nepřipustí. Bude se různě vytáčet, bude mluvit o tom, že Babiš straší lidi, budou mluvit o dezinformacích, ale nikdy neřeknou to, co jediné by lidi uklidnilo – že válku nepřipustí, že čeští občané do války nepůjdou i kdyby to po nás chtěli naši transatlantičtí bratři.

Je úplně jedno, jak daleko Babiše zatlačí a jak moc ho budou grilovat v debatách. Naopak, čím jistější si budou a čím víc budou větřit vítězství, tím víc se odkopou.

Takhle to udělal i Zeman před pěti roky. Tehdy jsem zaznamenal hezké zhodnocení voleb, že nejprve se lidi lekli, co je Zeman zač a pak se lekli, co je zač jeho soupeř Jiří Drahoš. Zeman to dělal v debatách. Babiš to dělá přes bilbórdy a tiskovky.

Petr Pavel sám o sobě asi udrží dekorum. Nenechá se vyprovokovat. Tož je nutné vyprovokovat jeho kamarády. Praha a láska musí vyhrát nad vsí a nenávistí… Kolik hlasů tohle generála stálo? Kolik lidí to naštve a přijde k volbám, ne proto, že by věřili Babišovi, ale protože se jim chce zvracet z Pavlových příznivců? Takových věcí je víc. Pravda a láska se zase pěkně rozjíždí. Novináři napíšou, jak na Babiše štěkali jeho odpůrci a on na to odpoví, že jeho voliči nemají zapotřebí někam chodit a dělat bordel. Že to dělají jen ti druzí.

Babiš nechává protistranu, aby se chovala jako na dobytém území…

Jednu výhodu to mít bude… V této zemi v následujícím týdnu všichni uvidí, jaká je pražská kavárna a jak ve skutečnosti funguje pravdoláska. Všichni uvidí, co jsou ve skutečnosti henty Evropské hodnoty. Každý, kdo alespoň trochu myslí, tak si bude umět spočítat, co bude znamenat, když Petr Pavel vyhraje. Fejsbůk už je teď plný výkřiků, jací jsme ubožáci a jak se nemohou dočkat, až uslyší nás ubožáky kvílet. Den za dnem je zřetelnější, že Pavlovi příznivci nejsou naši bratři, ale naši páni. Oni se tím netají a porcují medvěda, co ještě běhá po lese. Babiš nevítězí, spíš se snaží dosáhnout vítězství. Nehraje si na Zemana, dělá to, co dělat umí a nedělá to, co neumí.

Nevím, jak dopadnou volby. Hlasování je tajné, za plentou. Nikdo před volebními místnostmi nekontroluje, jak jste volili. Prezident bude zvolen dobrovolně a každý bude vědět, co to znamená. Nic nezůstane utajeno, bude naprosto zřejmé, jaký je tábor Andreje Babiše a jaký je tábor Petra Pavla. Babiš staví svojí kampaň na jednoduché věci – aby se soupeři odkopali. On Petra Pavla v duelu nejspíš nerozmázne. Ozvlášť ne, když po něm půjdou i moderátoři. Ale zajistí, aby soupeři nezbyl žádný fíkový list. Pokusí se, aby se soupeř porazil sám.

Kdybych byl na místě Andreje Babiše, vyzval bych v debatě generála, aby řekl zcela jasně a natvrdo, že jako prezident nepošle české občany plnit spojenecké závazky na Donbas. Bez vytáček… Řekni generále, že i kdyby spojenci stokrát chtěli, tak noha českého občana neopustí české území. O zbytek se Petr Pavel postará sám. Řeporyjec mu to už vykolíkoval.