Ukrajinci spatřili nohu atomového hřibu na obzoru nedaleko Pavlogradu a padali k zemi v domnění, že to Rusové spustili a začala jaderná válka! Ve skutečnosti Rusové trefili muniční sklad Ukrajinců na chystanou ofenzívu, která možná vůbec nebude! Kyjev se pomalu připravuje na variantu partyzánské války, v Brjanské oblasti vyhodili do povětří železnici a vykolejili běloruský vlak! Proč partyzánská válka nabírá na stále větší důležitosti v bojových plánech Kyjeva?

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

1.5.2023

Ruská armáda provedla v noci z neděle na pondělí mohutné raketové údery na Ukrajinu, z nichž ten nejdůležitější se odehrál na Donbasu nedaleko Ukrajinci ovládaného města Pavlograd, kde ruské rakety zasáhly vlakové seřadiště s cisternami paliva, vozy s nákladem PVO raket S-300 a především místní průmyslový závod chemického závodu, kde v místních halách schovávala ukrajinská armáda munici na chystanou jarní ofenzívu, která se neustále odkládá a stává se z ní už chystaná letní ofenzíva.

Ruský útok vyhodil budovy chemického závodu do povětří a obrovská exploze byla vidět a slyšet ze vzdálenosti několika desítek kilometrů. Ukrajinci, kteří explozi natočili, padali ze strachu k zemi a mysleli si, že se jedná o atomovou bombu. Lidé totiž kvůli nízké oblačnosti viděli jen něco, co připomínalo rozšiřující se a zvětšující se nohu atomového hřibu, kdy noha se postupně rozšiřuje a před ní se šíří tlaková vlna.

Lidé křičeli, že je to atomová bomba, ženy křičely na videu ze strachu, že to Rusové spustili naplno, iluze jaderné exploze v důsledku nízké oblačnosti a tmy byla dokonalá. První věcí, kterou by lidé měli vědět, jak rozeznat jaderný úder od silné konvenční exploze je počáteční a oslepující záblesk, který produkuje pouze termonukleární hlavice. Záblesk je oslepující a rozsvítil by okolní krajinu jako v pravé poledne, i kdyby byla půlnoc.

Ukrajinci to samozřejmě nemohou takto snadno rozlišit a identifikovat, ovšem uniklé video potvrzuje, že Ukrajinci skutečně s jaderným úderem počítají a jsou na něj připraveni. Video to zachytilo naprosto věrohodně. Jenže v pondělí došlo i k úderu Ukrajiny proti Rusku, ale úplně jinak a doslova asymetricky. Žádný raketový úder, ale sabotáž a partyzánský útok proti ruské železnici. A tohle je nová forma války, kterou začneme ze strany Ukrajiny vidět častěji. K čemu došlo?

Nekonečné odklady ukrajinské ofenzívy předznamenávají její selhání ještě předtím, než začala. Kyjev dostal noty a chystá se na partyzánskou válku?

Ukrajinští partyzáni operující v Ruské federaci v příhraniční Brjanské oblasti provedli sabotáž a vyhodili do povětří železnici při průjezdu běloruské vlakové soupravy. Ta podle informací mířila do Běloruska a vezla paliva a další materiál. Ke ztrátě na životech podle prvních informací nedošlo, škody jsou pouze materiální, ovšem ruská média jsou toho plná a především sociální sítě jsou doslova ve varu, protože doslova před pár dny zaútočily ukrajinské sabotážní drony na sklady s palivem na Krymu, které začaly hořet.

A rovněž z neděle na pondělí došlo k sabotáži na sloupy vysokého napětí až v Leningradské oblasti [1]. Podle novinářů jde o snahu Ukrajinců oslabit Rusko před chystanou ukrajinskou ofenzívou, ale tohle se nově ukazuje jako úplně nová a testovaná taktika, která má nastoupit jako plnohodnotná válka proti Rusku poté, až ta ukrajinská ofenzíva selže a bude hrozit, že západ a hlavně USA zastaví financování Kyjeva.

Následky sabotáže na sloupy VVN v Leningradské oblasti

Podle ruských bezpečnostních složek se chystá Kyjev na nejhorší, tedy na situaci, že ofenzíva proti Rusům žádný výsledek nepřinese a bude hrozit konec západní podpory. Pro takový případ má Kyjev v záloze tzv. Plán B, který spočívá v tom, že Ukrajina zcela rezignuje na jakékoliv další ofenzívy a namísto toho přistoupí k vedení partyzánské války proti Rusku s cílem vyvolat v Rusku strach a nedovolit znovuzvolení ruského prezidenta Vladimira Putina příští rok v březnu. Kyjev zatím provádí sabotáže jen v malém rozsahu a omezuje je na ruské příhraničí a na Krym. Útok na vedení VVN až v Leningradské oblasti ale naznačuje, že toto příhraniční omezení pro sabotáže právě padlo.

Přechod na partyzánskou válku by znamenal sabotáže a útoky proti opěrným bodům ruské infrastruktury hluboko v ruském vnitrozemí, přičemž paradoxně taková válka by západu vyhovovala po finanční i obsahové stránce mnohem více. Ukrajina by totiž destabilizovala Rusko zevnitř pomocí sabotáží a teroru, což by mělo na Rusko větší efekt než mizerné výsledky ukrajinské armády na frontě. A v Pentagonu s myšlenkou transformace válečného úsilí Ukrajiny do partyzánské činnosti si už podle ruských zpravodajských služeb začínají zahrávat až příliš viditelně.

Ukrajinský Plán B: Válka uvnitř Ruska s minimálními náklady

Především by to znamenalo, že Ukrajina by musela přistoupit na příměří a musela by přijmout i realitu ztráty části území Ukrajiny, ale západ by to Ukrajině prezentoval tak, že jde o ztrátu dočasnou, než dojde ke změně režimu v Rusku. A Ukrajina by dostala zelenou od západu k pokračování války s Ruskem, ale už ne na frontové linii na Ukrajině, ale uvnitř Ruska formou sabotážní, partyzánské a nelze vyloučit ani teroristické činnosti.

Západ Ukrajině zachová část financování, které bude menší než dnes, ale bude stačit na vedení partyzánské činnosti proti Rusku, což bude jakási forma záruky pokračující války, i když válka na frontě pokračovat nebude. O tomto podivném modelu války/neválky se začíná v Pentagonu jednat jako o reálné a schůdné variantě pro Ukrajinu, pokud se ukáže, že tentokrát David Goliáše prostě neporazí, protože s takovou variantou musí už Kyjev i Washington počítat.

Vykolejený běloruský vlak v Brjanské oblasti

Hlavním cílem Západu je destabilizace Putinova režimu a jalové výsledky ukrajinské armády dokazují, že na frontě na Ukrajině prostě Rusko porazit a poškodit nejde. A selhaly i ekonomické sankce proti Rusku. Ani ty neuspěly. Jediným řešením je tak partyzánská činnost a přenesení války přímo dovnitř Ruska, a to formou sabotáží a zřejmě i formou státem a západem sponzorovaného terorismu uvnitř Ruska.

Před touto variantou a šíleným Plánem B varoval už před časem šéf ruské zahraniční rozvědky (SVR) Sergej Naryškin, že Rusku hrozí organizované sabotáže a systematické útoky uvnitř Ruska s cílem destabilizovat Rusko zevnitř, protože kolektivní Západ se přesvědčil, že zvenčí to nejde. Ani válečná fronta, ani západní sankce Rusko nedestabilizovaly a neohrozily stabilitu ruské vlády a podporu ruské veřejnosti. Je to hlavně kvůli tomu, že válka a sankce západu na obyčejné Rusy prakticky nijak nedolehly.

Kolektivní západ neporazí Rusko ani vojensky, ani ekonomicky… a tak zbývá jen třetí cesta – Sabotáže, terorismus a destabilizace Ruska zevnitř

Ruské obchody jsou stále plně zásobované, plné regály zboží, a to i ze Západu, v každém ruském obchodě je k dostání i české pivo (Krušovice), a to úplně stejně jako před začátkem války. Ceny elektřiny, plynu a paliv se v Rusku nezměnily a inflace je nízká. Jinými slovy, na Rusy válka a sankce nedolehly tak, jak Západ očekával. A to znamená co? No, že západ teď bilancuje, co bude dál.

Rusko mělo být destabilizováno tak, že Rusko válku prohraje a bude vytlačeno z Ukrajiny a Krymu. Ano, to by vedlo k pádu vlády Vladimira Putina zcela nepochybně. Jenže, to se už neukazuje jako realistický plán. Takže, přichází na řadu Plán B. Přenesení teroru, sabotáží a partyzánských útoků dovnitř Ruska. A jak se ukazuje, Ukrajina s tím právě začala. Útoky na ruské železnice, útoky na sklady paliva, pokusné průniky Ukrajinců do Brjanské oblasti, útoky až nahoře na severu v Leningradské oblasti.

Dokud bude u moci v Rusku Vladimir Putin, budou nástrojem kolektivního západu především sabotáže, a to buď obrazné v podobě sankcí, anebo skutečné v podobě útoků na cíle v Rusku

Pro Kyjev bude situace v jednoduché rovině: Když přistoupí na plán Pentagonu na vedení partyzánské války, zachová Washington Kyjevu financování. Kyjev prostě bude Rusku škodit zevnitř, když už nelze Rusko porazit. Pro americké politiky to bude cesta, jak nezradit Ukrajinu, ale jak nemuset jí už vyzbrojovat do horečné války proti Ruské armádě.

Zamyslete se nad tím, co je sledováno třeba právě tím útokem na běloruský vlak v Brjanské oblasti? Ten transport nevezl žádné zbraně, byl naložen jen palivem, dřevem, ale i stavebním materiálem, kamením a dalším stavebním zařízením. Proč právě takový cíl? Je to jednoduché, jde o zkoušku, o pilotní test, o nácvik, jak by to mělo probíhat brzy již v celém Rusku. Tyto sabotážní skupiny se prostě trénují v blízkosti ukrajinské hranice, ale to je dočasný stav.

Spuštění Plánu B přijde po oficiálním selhání ukrajinské ofenzívy, kterou Kyjev maximálně oddaluje

Pokud dojde k selhání té jarní ofenzívy, nastane čas pro Plán B a tyto sabotáže se začnou objevovat lavinovitě po celém Rusku, v Moskvě, za Uralem, na Dálném východě. Ukrajinci každým takovým útokem se připomenou světu, že vedou válku s Ruskem, že jim Rusko okupuje území, mediální pokrytí bude mít ukrajinská otázka stále zajištěné.

A i když výsledek nepřijde, Kyjev bude čerpat západní podporu a bude čekat, kdy se v Rusku změní režim. A pokud se ptáte, odkud tento model války přišel, tak není třeba dlouze přemýšlet. Je to model Palestinské otázky. Palestinci čekají už 75 let na to, až se v Izraeli změní režim, aby mohla být obnovena Palestina. Ale namísto toho se Palestina trvale a neustále zmenšuje a zmenšuje, minimálně to území, které bylo považováno za Palestinu.

Volodymyr Zelenský a James Cleverly, britský ministr zahraničí při inspekční cestě v Kyjevě

Bylo by hodně bizarní, kdyby židovský prezident Zelenský nachystal Ukrajině právě tento osud Palestiny. Namísto míru nekonečná válka a terorismus uvnitř Ruska jako cesta k zániku Ukrajiny podobně, jaká potkala Palestince po více jak 70 letech jejich partyzánského boje uvnitř Izraele. Jenže ti Palestinci na ten boj stejně tak dlouho čerpají peníze od mnoha zemí, v posledních dekádách hlavně od EU. Kruh se uzavírá. Jak je tedy vidět, Ukrajinu podle plánu B čeká osud Palestiny. Peníze pro vůdce a předáky Ukrajiny budou, i když Ukrajina postupně už nebude. Pokud dojde na varování Sergeje Naryškina, že ukrajinským plánem B je právě partyzánská a sabotážní činnost uvnitř Ruska, potom se bude jednat o zopakování palestinského scénáře po roce 1948.

-VK-

Šéfredaktor AE News

ZDROJ: https://aeronet.news/video-ukrajinci-spatrili-nohu-atomoveho-hribu-na-obzoru-nedaleko-pavlogradu-a-padali-k-zemi-v-domneni-ze-to-rusove-spustili-a-zacala-jaderna-valka-ve-skutecnosti-rusove-trefili-municni-sklad/

Děkujeme za Vaší podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj naši nezávislé informační platformy.
Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.
Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.
Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
https://volnyblog.news/

Michael Wallach: Velká covidová lež a data, která ji dokazují

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

28.3.2023

Údaje o úmrtnosti na všechny příčiny odhalují absurditu šílenství kolem Covidu

Zdroj

Přiznám se. Stále si myslím, že stojí za to upozornit na lež, která stojí za covid kultem.

Mike Yeadon, bývalý viceprezident a hlavní vědecký pracovník pro respirační choroby ve společnosti Pfizer, s tím zřejmě souhlasí. Právě napsal článek, v němž prosí vědeckou komunitu, aby se k němu připojila a odhalila lest, která je jádrem vyprávění o covidu: žádný virus neexistoval. Virus nikdy neexistoval. Všechno to byl podvod.

Není sám. Tom CowanAndy KaufmanAmandha Vollmer a mnoho dalších lékařůvědců a novinářů již tři roky jasně ukazují, že virologické „experimenty“, které ospravedlňovaly vyprávění o kovidu, byly hluboce podvodné: že žádný „virus SARS-CoV-2“ nebyl ve skutečnosti nikdy nalezen.

Setkali se s odporem mainstreamu, který je okřikl a řekl jim, aby drželi hubu a věřili vědě, a ne ji kritizovali a s odporem velké části „kritické komunity“, která se neustále vyhýbá tomu, aby označila Velkou lež ukrytou za Velkým resetem a tvrdí, že věda je prostě příliš těžká na pochopení, a že pokud o ní budou mluvit, ztratí své publikum.

A tak stále sedíme v tomto guláši lží, aniž by se našel nějaký naivka, který by nazval císaře nahým.

Pokud se však dokážeme jen na chvíli podívat na údaje o úmrtnosti ze všech příčin, ukáže se, že tvrzení, že v roce 2020 svět zachvátila nějaká nová smrtelná nemoc, je zcela absurdní. 

Údaje o úmrtnosti prostě neodpovídají nákaze.

Podívejte se na tento graf níže:

Může to být ještě jasnější?

Nahoře vidíme „nárůst úmrtnosti“ od roku 2020 ve Spojeném království. V dolní části vidíme nárůst počtu předepsaných midazolamu ve Spojeném království – midazolam je jedním z klíčových léků vnucovaných pacientům v nemocnicích jako předstupeň jejich ventilace, což je proces, který, jak se později ukázalo, vede k úmrtí 90 procent pacientů.

Připadá vám to jako nákaza? Nebo vám to připadá, že všechny ty lidi zabil nemocniční systém?

Graf pochází z Velké Británie, ale podobné grafy existují i v USA a dalších částech světa.

Níže je například „kovidový“ nárůst úmrtí, který lze vidět v údajích o úmrtnosti v USA v letech 2014 až 2020 – z mimořádné práce disidenta profesora Dennise Rancourta o úmrtnosti ze všech příčin. Všimněte si, že nárůst úmrtí v roce 2020 přichází bezprostředně PO červené čáře označující datum, kdy byly nařízeny výluky a změněny nemocniční protokoly.

Úmrtí usa covid-19 graf

Přístup k údajům o předepisování midazolamu v průběhu času je v USA obtížnější, ale zde a zde je několik z mnoha zpráv, které vyšly v daném období o tom, jak americké nemocnice ventilují lidi v takovém množství, že v zemi dochází paralytické léky.

Jak ukazují tyto a další grafy, zde je vidět, co se stalo v roce 2020, přičemž vše je naprosto nesporné a vůbec neodpovídá šíření nakažlivé smrtelné nemoci. 

Zde je graf od samotného Světového ekonomického fóra, který podle mě zkopírovali z Financial Times.

Všimněte si následujícího nezpochybnitelného faktu: celou zimu a začátkem jara byla úmrtnost naprosto normální, a to po celém světě, a pak se náhle zvýšila úmrtnost, a to ve všech lokalitách, kde se zvýšila, okamžitě po výlukách a s nimi spojené změně nemocničních protokolů, které nadiktovala WHO a další lékařské autority. 

Neexistovala žádná postupně stoupající křivka, která by naznačovala šíření nové nakažlivé nemoci.

Úmrtí na různých místech prostě najednou prudce vzrostla, jako by si viry SARS-COV-2 v utajení razily cestu mezi národy světa, pak se schovávaly v podzemí jako nějaká teroristická síť a čekaly, až se všechny jejich malé virové hlídky shodnou, že je čas zaútočit. Představa, že bychom celou zimu na celém světě pozorovali normální úmrtnost a pak došlo k náhlému a masivnímu koordinovanému nárůstu úmrtnosti v důsledku šíření nakažlivé nemoci, je absurdní.  Odpovídá to obrovskému záchvatu toxického znečištění ovzduší náhle vpuštěného do atmosféry, jadernému výbuchu, mimozemské invazi a/nebo organizovanému vraždění, ale neodpovídá to nakažlivému patogenu. Jak to, že tento patogen tak šikovně přeskakoval z člověka na člověka, aniž by někoho zabil, až obletěl celý svět, a pak najednou všechny ty lidi zabil najednou? Jak se zkoordinoval se svými dalšími příbuznými viry v jiných zemích, aby nikomu neublížil až do dohodnutého data?

Kdyby skutečně existovalo nakažlivé respirační onemocnění, které by se vznášelo vzduchem, počínaje podzimem 2019 v Číně, viděli bychom přinejmenším stálý nárůst počtu lidí, kteří umírají během chřipkové sezóny, ale nic takového jsme neviděli. Pokud jde o celosvětové údaje o úmrtnosti, rok 2020 byl ve skutečnosti mírnou sezónou, pokud jde o úmrtnost ze všech příčin, a to až do dne, kdy WHO vyhlásila pandemii a nemocnice změnily své protokoly, načež lidé začali ve velkém umírat.

Pak….úmrtnost náhle prudce klesla, opět po celém světě, a po necelých dvou měsících se vrátila k normální úmrtnosti – přestože nebyl nalezen žádný „lék“. Kdyby se světem šířila nakažlivá nemoc, která by zabíjela lidi nalevo i napravo, úmrtnost by stále stoupala, dokud by se nenašel lék nebo dokud by se postupně nedosáhlo „imunity“ vůči ní – ale žádný nový lék nebyl koncem května 2020 vyhlášen a zaveden po celém světě a žádný imaginární model imunity by nemohl vysvětlit, proč úmrtnost během necelých dvou týdnů klesla přímo k normálu, ve městě po městě, v zemi po zemi.

Ne, náhlé zastavení úmrtí během stejných dvou týdnů po celém světě neodpovídá postupnému získávání imunity, svědčí o tom, že něco zabíjení zastavilo.  Že by to bylo tím, že nemocnice přestaly lidem doslova cpát do krku své nebezpečné protokoly? Shodou okolností se stalo právě to (viz také zde). Ale to už předbíhám.

Všimněte si, že k nárůstu počtu úmrtí došlo pouze ve velmi lokalizovaných oblastech. Výrazný nárůst úmrtí jsme zaznamenali ve Francii, ale ne v Německu, v Nizozemsku, ale ne v Norsku. V Evropě, ale ne v Africe. Jak je možné, že se nakažlivá nemoc nešíří na podobných a dokonce sousedních místech?

Proč došlo k drastickému nárůstu úmrtí v New Yorku, ale v San Franciscu se sotva projevilo? Proč v Miláně, ale ne v Římě? Proč Paříž, ale ne Lucembursko? Takovéto lokální zvýšení úmrtnosti neodpovídá tomu, že by se nakažlivá nemoc šířila světovou populací. Celá myšlenka nakažlivé nemoci spočívá v tom, že se šíří z člověka na člověka. Je vrcholem absurdity tvrdit, že se nemoc rozšířila po Evropě, ale vynechala celá města, celé národy, a dokonce i velké části národů. „Letadla?“ (jak se RFK ml. v rozhovoru s Rancourtem zakoktal) nejsou odpovědí – za prvé, velká část mezievropské dopravy probíhá po kolejích, autobusy a auty, ale hlavně, lety byly stejně časté mezi Londýnem (vysoký počet úmrtí) a jeho prázdninovým trhem Lisabonem (nízký počet úmrtí), jako mezi Londýnem (vysoký počet úmrtí) a Milánem (vysoký počet úmrtí) nebo stejně časté mezi Paříží (vysoký počet úmrtí) a Berlínem (nízký počet úmrtí).  Kdo by tvrdil, že cesty mezi Milánem (vysoký počet úmrtí) a Římem (nízký počet úmrtí) byly méně časté než cesty mezi Milánem a jinými místy? To by určitě musel být nějaký vybíravý virus! Možná se raději množí v tělech, která jedí studené masové pomazánky, než v místech, kde se jí více omáčkových jídel? Ne, Francie měla vysoký počet úmrtí. Možná se slunečnějším místům daří lépe než těm chladnějším? Ne, Španělsko v úmrtnosti daleko předstihlo Německo. Hmmm. Možná je to nesmyslná úvaha?

Podle (dnes všeobecně uznávaného jako zcela neplatného) „testování“, ke kterému došlo, vykazovaly všechny tyto národy podobný počet „nakažených“ lidí. Dalo by se tedy předpokládat, že superzákeřný virus prošel určitými zeměmi, ale tito lidé vůči němu byli „imunní“ a přesto ho předávali dál (to je úplně jiná hříčka absurdity). Takže například Francouzi vůči němu imunní nebyli, ale Němci ano.  Ale proč by tomu tak mělo být? Proč by byli imunní Portugalci, ale ne Španělé? Norové, ale ne Nizozemci? Dánové, ale ne Švédové? Dosáhli jsme už vrcholu absurdity?

Ve většině států USA se počet úmrtí vůbec nezvýšil – přestože „testování“ na výskyt viru v nich probíhalo ve stejné míře jako v místech, kde mnoho lidí zemřelo. Například Kalifornie nezaznamenala žádný velký nárůst úmrtnosti ze všech příčin, zatímco New York a New Jersey vedly v celé zemi. Jsou Kaliforňané vůči viru imunní, ale obyvatelé New Yorku nikoli? Každý, koho znám a kdo žije v Kalifornii, se tam někdy přestěhoval z New Yorku.

Ale pojďme dál. Níže je graf úmrtnosti ze všech příčin v každém z 50 států z mimořádné práce profesorky Genevieve Brandtové z Univerzity Johnse Hopkinse o údajích o úmrtnosti v USA (která ukazuje, že ani při započtení nárůstu úmrtí v dubnu 2020 nedošlo v USA k žádné statisticky významné změně úmrtnosti a že uváděné údaje o „nadměrné úmrtnosti“ byly statisticky zmanipulovány potlačením celkového počtu obyvatel).

Všimněte si, jak tyto grafy odrážejí všechny ostatní grafy, které jsme viděli a jak k nárůstu úmrtí došlo v místech, která lidi zavírala do svých domovů a držela je od sebe izolované, ale z velké části k němu nedošlo v místech, která to nedělala. Máme věřit tomu, že se nakažlivá nemoc šířila rychleji mezi izolovanými lidmi v New Jersey než v Des Moines nebo Salt Lake City, kde se lidé nadále stýkali v běžném životě?  Pět černě jmenovaných států je jediných, které nikdy nezavedly „příkaz zůstat doma“. Čeho si všímáte na jejich úmrtnosti na rozdíl od New Yorku a New Jersey, které agresivně zavíraly své občany doma?

Když se na tyto jednoduché a nezpochybnitelné údaje podíváme jako na celek, je nemožné vysvětlit nárůst úmrtí jako důsledek nákazy, aniž bychom své myšlení překroutili do absurdity. Tyto „viry“ by musely prosvištět světem, jít od člověka k člověku, aniž by mu způsobily nemoc, pečlivě vyčkávat a kontrolovat své miliardy a miliardy sledovaných osob, a pak náhle vyskočit jen na některé populace ve zběsilém tempu, ale odmítat se šířit za hranice klíčových obcí, a pak náhle zastavit své vlastní šíření, zastavit se na mrtvém bodě, téměř všude na Zemi.  „Viry“ by se musely načasovat tak, aby zaútočily téměř přesně na den od vyhlášení výluk a musely by cíleně napadat lidi v místech, která se uzavřela, ale ne tolik ty, kteří se nadále mísili mezi sebou. Museli by být tou nejchytřejší a nejproradnější submikroskopickou sítí částic v dějinách fiktivních entit.

Museli byste být zcela zhypnotizováni do hysterie, abyste uvěřili, že se to stalo.

Samozřejmě stojí za to také zdůraznit, že žádný nakažlivý virus „SARS-CoV-2“ nebyl dodnes v žádné laboratoři na světě skutečně izolován. Žádný. Nikdy. Ani jednou. To, co se prodává v laboratořích po celém světě, je laboratorně vytvořená směs soplů a mnoha dalších složek, o které se pouze tvrdí, ale ani jednou se neprokázalo, že by v sobě obsahovala „SARS-CoV-2“. I to je absurdní. A to se ani nemusíme zmiňovat o tom, že počty „případů“ byly vytvořeny pomocí „testu“ PCR, jehož neplatnost byla tak rozbita do základů, že většina myslících lidí si nyní skutečně uvědomuje, že šlo o podvod.

Takže nejenže teorie nakažlivého viru z roku 2020 vyžaduje naprosto fantastický příběh o miliardách virů, které jednají ve vzájemné shodě, aby vyvolaly smrtící (i když krátké) povstání proti náhodným národům, které se je pokusily uzavřít, načasované právě na politická data, v nichž byly změněny nemocniční protokoly, ale zastánci této teorie musí přiznat, že ani v laboratoři nemohou najít jediného z těchto miliard šikovných pachatelů.

Co však bylo nyní prokázáno, je to, že existují zcela reálné důvody, proč jsme po uzamčení a změně nemocničních protokolů v březnu 2020 zaznamenali nárůst úmrtnosti: uzamčení a změna nemocničních protokolů v březnu 2020!

Abychom to zdůraznili, podívejme se ještě jednou na tento jediný graf:

Všimněte si, jak jsou si ty skoky strašně podobné!

Co se tedy stalo? Masivní experimentální lékařská reakce (na obávanou, ale neexistující nakažlivou nemoc) měla za následek smrt milionů lidí po celém světě. Jaké formy tato reakce měla? Podívejme se do hloubky.

Masové experimentování začalo výzvou WHO, aby lidé byli vystaveni známým toxickým megadávkám jinak pravidelně používaných antiparazitárních(insekticidních) léků, jako je hydroxychlorochin, v rámci „megatestů“ Solidarita a Obnova – testů, které byly nejen největší v dějinách lidstva, ale které byly na konci jara náhle odvolány kvůli tomu, co se jevilo jako jejich zjevné smrtící účinky… ale jejichž data se poté příhodně zašmodrchala a nyní nejsou použitelná pro publikovatelný výzkum.  Tyto pokusy začaly po nařízení výluky a skončily asi o dva měsíce později.  Jak vysvětlil Dr. Claus Kohnlein v mém dokumentárním filmu Virový blud, ve Francii byly tyto pokusy významnou událostí, v Německu je většina nemocnic ignorovala. Ve Francii jsme zaznamenali velký nárůst úmrtí, v Německu nikoli.

Samozřejmě, že tyto pokusy probíhaly převážně v Evropě. V USA se masové pokusy na občanech prováděly prostřednictvím léku Remdesivir, o němž se rovněž vědělo, že je vysoce toxický – a podle některých odhadů zabil více než 100 000 lidí.

Tomu se však pravděpodobně vyrovnalo masové vraždění Američanů a britských občanů, mimo jiné pomocí ventilátorů a předepisování léků na umělou plicní ventilaci, jako je Midazolam (jak je vidět na grafu v horní části této eseje). Midazolam je „paralytický“ lék – v tom smyslu, že vás ochromí, a historicky se používal k usmrcování lidí v celách smrti, ale místo toho byl na jaře 2020 podáván pacientům s kovidem, aby pomohl připravit jejich těla na experiment „kovidové léčby“ ventilací – což byl proces, u kterého se následně zjistilo, že jeho výsledkem je 90procentní úmrtnost.

Viděl jsem argument, že midazolam a ventilátory byly podávány lidem, kteří by stejně zemřeli, takže výše uvedený graf je zavádějící… ano, jistě. Za prvé, četné studie ukázaly, že tomu tak NENÍ; srovnání mezi ventilovanými a neventilovanými pacienty s kovidem je propastné – ventilace přinejmenším zdvojnásobila míru úmrtí. Zadruhé, je dobře známo, že ventilace NEBYLA DĚLÁNA PRO PROSPĚCH PACIENTŮ, ale ze strachu, že kdyby pacienti mohli pravidelně dýchat, nakazili by nemocniční personál. Tvrdit, že by zemřeli tak jako tak, je prostě vymýšlení hypotetických údajů. Ale za třetí, pokud by tito pacienti zemřeli tak jako tak, pak nebyl důvod, aby se počet úmrtí snížil, když nemocnice přestaly lidi ventilovat a dávat jim paralytické léky. Úmrtí by se zvýšila. Podle (samozřejmě zcela neplatných, ale přesto na ně spoléhajících) PCR testů „případů“ v létě 2020 nadále přibývalo, nikoli ubývalo. Ale neviděli jsme, že by úmrtí přibývalo, když přibývalo „případů“ a byly odpojovány ventilátory – viděli jsme, že úmrtí klesala, když byla ventilace a další podobné „kovidové“ postupy na začátku léta odvolány.

Samozřejmě ne všechna úmrtí byla tak rychlá, aby je způsobil ventilátor. Hromadné předepisování paliativních léků „na konci života“ podávaných starším lidem, u nichž byl diagnostikován „covid“, po výlukách prudce vzrostlo. Je smutné a šokující, že tyto léky měly vedlejší účinek, který výrazně zvyšoval šanci, že ten, kdo je dostane, zemře na zápal plic.

A ne všechna úmrtí byla způsobena přímo zdravotnickým systémem, mnohá byla způsobena zdravotnickým systémem nepřímo. Zdá se, že k odmítání pracovníků nemocnic a domovů důchodců léčit pacienty s běžnými nemocemi známými užitečnými postupy docházelo v alarmující míře. Přesně v tomto období, od dubna do května 2020, jsme totiž byli svědky náhlého nárůstu úmrtí na cukrovku, infarkty a Alzheimerovu chorobu – ke všem těmto událostem došlo přesně ve stejnou dobu, kdy se na celém světě v místech, která se uzavřela, zvýšila celková úmrtnost. Viděli jsme dokonce úmrtí starších pacientů, kteří zemřeli zamčení ve svém pokoji, nemocní, osamělí a zoufale se dožadující pomoci.

To vše lze docela dobře vystihnout srovnáním toho, co se stalo v Portugalsku a Španělsku. Španělsko, ačkoli je mnohem bohatší zemí s mnohem „vyspělejším“ systémem zdravotní péče, zaznamenalo prudký nárůst úmrtnosti, zatímco Portugalsko žádný. Ve skutečnosti zemřelo ve Španělsku 30krát více lidí na obyvatele než v Portugalsku. V čem byl rozdíl?

„El País“ poukázal na to, že [v Portugalsku] byl management nemocnic jiný: od potvrzení prvních případů byla stažena síť zařízení primární péče, která pacientům nabízela domácí péči. To znamenalo, že v nemocnicích skončily jen ty nejzávažnější případy. Podle 20 Minutos se 82 % pacientů s koronavirem v Portugalsku uzdravilo doma, takže zdravotnický systém nikdy nedospěl do fáze, kdy by byl přehlcen.“ V Portugalsku, které se uzavřelo PO Španělsku, tedy pacienti zůstávali doma a lékaři je navštěvovali, nemohli si s sebou vzít ventilátory. Ve Španělsku pacienti spěchali do nemocnice a zaznamenali jsme třicetkrát vyšší úmrtnost.

Nebyla tam žádná nová nemoc. Nebyl tam žádný nakažlivý virus. To, co se stalo v roce 2020, byla masová lékařská vražda. Jsem si jistý, že většina z nich byla provedena s dobrými úmysly. To je ale vedlejší.

Musíme přestat ignorovat tyto fakta. Už žádné obviňování luskounů, netopýrů, úniků z laboratoří nebo třeba volně žijících psů.  Musíme přestat věřit pohádkám, protože televizní zprávy rozdmýchávaly paranoiu a ukazovaly obrázky lidí umírajících v místních nemocnicích. Ano, v místních nemocnicích umírali lidé. Ano, panoval pocit bezmoci, šílenství, neuvěřitelného nebezpečí a strachu. Ale žádný virus neexistoval.

Byla tu televize. Začalo to vymyšlenými zprávami o novém viru. Pak se objevily davy lidí, kteří šli ve strachu do nemocnice. Pak byli zabiti. Pak se objevila další hysterie. Cokoli a všechno se považovalo za novou nemoc. Strach byl všude.

Byl to strach, který hnal lidi do nemocnice. Byl to strach, který přiměl lékaře a sestry, aby na nich dělali pokusy. Byl to strach, který nutil pečovatele vyhýbat se nemocným a starým lidem, mentálně postiženým a obézním, kteří potřebovali naléhavou péči.  Strach byl příčinou úmrtí. Byl to strach, který dohnal lidi k izolaci, k utrpení a k vraždám.

Tak to je. Je to opravdu tak jednoduché.

Byly tu i jiné faktory? Jistě, právě v místech, kde byla úmrtnost mimořádně vysoká, jako například v Miláně a Wuhanu, bylo obyvatelstvo TAKÉ napadeno zdravotnickým systémem s masivní vládní kampaní na zvýšení očkování proti chřipce v roce 2019, přičemž se současně potýkalo s jedním z nejhorších znečištění ovzduší na svých kontinentech a vlastně i na světě. Je snad překvapením, že se v nemocnicích objevili ve větším počtu?  Je překvapením, že vzhledem k akumulaci lékařských útoků, kterým byli vystaveni po příchodu do nemocnice, ve vyšším počtu zemřeli?

Tvrdit, že je zabil smrtelný nakažlivý virus nebo že se nějaký takový nakažlivý virus rozšířil v roce 2020, znamená předkládat teorii, která je v přímém rozporu s nezpochybnitelnými a snadno dostupnými údaji a která se místo toho opírá o divoké překrucování logiky a o samotné mediální šílenství a lékařskou chybnou diagnózu, které způsobily úmrtí a legitimizovaly uzavírky.

Přesto to mnozí stále odmítají říci nahlas. Říkají, že to není politicky chytré. A my skutečně potřebujeme masivní politickou změnu.

Ale dokud to neřekneme, neuvízneme navždy v iluzi, že Velká lež fašistické propagandy za našich životů byla opravdu skutečná? Je to tak těžké pochopit?

Je morálně zodpovědné to ignorovat? Záleží na realitě?

Michael Wallach je režisérem a koproducentem sedmidílného dokumentárního seriálu „The Viral Delusion“, který najdete na www.theviraldelusion.com.

ZDROJ:https://theviraldelusion.substack.com/p/the-great-lie-and-the-data-that-shows?utm_source=substack&utm_medium=email

Děkujeme za Vaší podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj naši nezávislé informační platformy.
Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.
Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.
Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
https://volnyblog.news/

zelenský

Zelenský začal nosit pistoli ve strachu ze zatčení ruskou rozvědkou, nechce se dostat do ruského zajetí! Na dotaz redaktora, jestli má zbraň pro sebe, aby se v takovém případě zastřelil, odpověděl vyhýbavě a pokusem o vtip, že by se s tou pistolí prostřílel! Situace je vážná pro Zelenského, americký list Politico odhalil informace, že Bílý dům tlačí na Zelenského, aby buď okamžitě zahájil protiofenzívu, anebo aby začal okamžitě jednat o příměří! Zelenský začíná tušit svůj konec a přiznání pistole je potvrzením, že situace se pro něho dramaticky zhoršuje!

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

30.4.2023

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský způsobil nejen v západních médiích značný rozruch informací, že začal nosit pistoli, přestože má okolo sebe ozbrojenou ochranku se samopaly a dosud vystupoval naprosto suverénně a bez obav. Informace se dostala na veřejnost díky rozhovoru ukrajinského novináře se Zelenským při cestě ve vlaku, když se ho novinář zeptal na to, jestli poslední zvěsti, které se šíří okolo jeho pistole, jsou pravdivé a není to hoax? Informaci jako první přinesla před několika dny ruské média na Telegramu, která se odvolávají na informace ruské rozvědky.

Zelenský to ale nakonec v rozhovoru sám přiznal. Redaktor se ho ptal, na co tu pistoli má a Zelenský mu odpověděl, že ať si představí, jak by to vypadalo, kdyby ukrajinský prezident skončil v ruském zajetí. Redaktor zavrtěl hlavou, že neví, že si to neumí představit a Zelenský na to reagoval, že se domnívá, že v současné době je takové opatření nezbytné.

Redaktor se ho tedy zeptal, že to jako má znamenat, že tu pistoli má pro sebe, aby se při pokusu Rusů o jeho zatčení raději sám zastřelil? Na to reagoval Zelenský pokusem o vtip, že pro sebe tu zbraň nemá, ale že prý by se s ní skrze ty Rusy prostřílel. A začal se tomu smát a pohlédl na kameramana a lidi, kteří stáli za kamerou. Jenže nikdo, kromě Zelenského, se nesmál, i když redaktor se lehce a nuceně pousmál, což je na nahrávce v závěru slyšet.

Zelenského děsivý vtip o tom, k čemu potřebuje pistoli, podtrhují informace o kritickém postavení Kyjeva ve válce v očích USA

Jenže jako pokus o vtip to nejen vyznělo absurdně a nesmyslně, že by se s pistolí prostřílel skrze ruské komando, ale daleko děsivější bylo to vyznění, že i když se to Zelenský pokusil bagatelizovat a zlehčit, všem přítomným v tom kupé najednou zatrnulo, jak je situace pro Ukrajinu a pro Zelenského kritická, protože on tu pistoli zcela logicky má opravdu jen pro sebe, pro případ, že by ho Rusové chtěli dostat do Ruska a nedej Bože ještě někam jinam, třeba před lidový tribunál v Doněcku, kde ho chtějí soudit za rozkazy k ostřelování civilních cílů ve městě a za sypání nášlapných min Lepestok na město, které mrzačí místní děti.

Fotografie z konce února 2022 zachycuje Volodymyra Zelenského v bunkru se svojí ochrankou

Současně s tím ruští komentátoři správně upozorňují, že on tu pistoli nemá ani tak pro případ, že by ho chtělo sebrat ruské komando, jako spíš pojistku před vlastními lidmi, před vlastními generály, kteří jsou čím dál tím více nespokojení se Zelenského rolí prezidenta a vrchního velitele. Zelenský nemá potřebu nosit u sebe zbraň, pokud věří své ochrance.

Jenže, toto spíš ukazuje na to, že už nevěří ani své vlastní ochranné službě a logicky nemůže veřejně přiznat, že tu pistoli má pro případ, že někdo z jeho vlastních by ho chtěl třeba zastřelit, nebo strčit do kufru auta a odvést Rusům jako dárek na výměnu za určité dohody a garance pro kyjevský režim výměnou za ukončení války, bojů apod.

Politico: Bílý dům tlačí na Zelenského, aby okamžitě spustil ofenzívu a dodal vítězné výsledky, anebo aby začal jednat o příměří s Rusy

Těch variant je mnoho a Zelenský už se necítí ve své pozici v Kyjevě bezpečně. Američané totiž začínají dávat čím dál silněji najevo, že Ukrajina je pro ně už mimo centrum zájmu, protože Washington má jiný problém, a tím je Čína! Americký politolog a analytik Clayton Morris v posledním pořadu citoval zásadní článek [1] amerického listu Politico, který uvedl zákulisní informace z Bílého domu o tom, že Joe Biden tlačí na Zelenského, aby okamžitě zahájil protiofenzívu a dodal nějaké markantní vojenské výsledky, anebo aby začal okamžitě jednat s Rusy o příměří. Informace přinesl list Politico s odvoláním na zdroje z Bílého domu a je zjevné, proč od Bidena a jeho loutkovodičů přichází Zelenskému toto ultimátum.

Joe Biden totiž před pár dny oznámil, že bude v roce 2024 usilovat o znovuzvolení a současná válka na Ukrajině se stává pro Demokratickou stranu totálním volebním balvanem neskutečné hmotnosti. Demokraté potřebují okamžitě a ihned jednu ze dvou věcí: Buď musí ukrajinská armáda zahájit protiofenzívu a získat významné územní zisky, a to opravdu velmi významné, aby bylo možné v USA před volbami tyto výsledky prodat americkým voličům jako zásluhu a výsledek americké vlády Joea Bidena a její zbrojní pomoci Ukrajině. Anebo, pokud Kyjev neumí Demokratům takový zvrat na frontě poskytnout, musí podle listu Zelenský pro změnu začít jednat s Rusy o příměří.

Vítězství ukrajinská armáda dodat neumí se současnou výzbrojí, a příměří by se rovnalo kapitulaci Kyjeva

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

30.4.2023

Podle listu Politico se nemá jednat o kapitulaci Kyjeva per se, ale má jít o dohodu o příměří na dobu neurčitou, na dobu na přezbrojení Ukrajiny, přičemž ale je jasné, že pro mnoho lidí na Ukrajině, v Kyjevě a v ukrajinské armádě se to bude rovnat kapitulaci a hlavním viníkem bude Zelenský.

Ten se může stát hlavním obětním beranem celého nepovedeného válečného snažení Kyjeva a bude snaha ho postavit před soud, přičemž teď je otázka, před který? Před ukrajinský soud za to, že pro svoji neschopnost zničil ukrajinskou armádu v ruském masomlýnu v Bachmutu, přestože Zalužný a generální štáb byli ostře proti? Anebo před soudem v Doněcku za genocidu a ostřelování města a přilehlých oblastí?

Volodymyr Zelenský v seriálu Sluha národa

Chápete, v jaké situaci je teď Zelenský? Budou ho chtít dostat před soud Rusové, nebo opolčenci na Donbasu, nebo i ukrajinská armáda a její generalita. Proto najednou to celé do sebe zapadá, proč Zelenský nosí pistoli jako Adolf Hitler během posledních dnů III. Říše. Už nevěří nikomu v okolí. Vůdce už může věřit jen sám sobě a svému psu.

Nikomu jinému. Unikající informace z Bílého domu pouze potvrzují, jak obrovský tlak je na Zelenského teď vytvářen z USA, protože Demokraty čekají příští rok prezidentské volby a potřebují pozitivní a skvělé zprávy z Ukrajiny, buď fantastická vítězství Kyjeva proti zlému Rusku, anebo příměří a klid zbraní.

Demokraté tlačí na čím dál tím více nervově labilnějšího Zelenského, protože potřebují výsledky na frontě, které se nedostavují

Příměří budou moci Demokraté svým voličům prodat jako důkaz slabosti Ruska, že nebylo schopno obsadit celou Ukrajinu a příměří je důkazem, že americká pomoc měla smysl. Samozřejmě, že takto to budou prodávat tupým voličům i české a slovenské politické strany, které se zasazovaly o pomoc Kyjevu všemi prostředky, ale Rusy se vytlačit z Ukrajiny nepodařilo. Fiala rozhodí rukama a prohlásí, že západní pomoc měla smysl a Rusko nezískalo víc. Faktem ale bude, že jakékoliv příměří, které nebude zakončeno odchodem a stažením Rusů z dnes již bývalých území Ukrajiny, bude tlumočeno a překládáno prostě jako kapitulace Kyjeva.

Joe Biden při návštěvě Kyjeva

A ani ne tak před Rusy, jako kapitulace před neřešitelnou realitou války, že Rusy prostě nejde početně překonat a Západ nedokáže dodat tolik munice, kolik chrlí ruské zbrojovky. A přistoupí Rusové na příměří, když zrovna právě teď postupují na celé frontě, v Bachmutu, v Avdějevce, v Marince a v dalších klíčových bodech? Ano, možná přistoupí, ale za cenu, která bude pro Zelenského děsivá a politicky likvidační. A on to ví, nebo to alespoň tuší. Nestojí za ním už ani vlastní generálové, ani Američané. A tak se sjíždí na kokešovi, ve videu z vlaku je opět vidět, že je znovu sjetý a pod vlivem. Není divu, že začal nosit pistoli. Nikomu už nemůže věřit.

-VK-

Šéfredaktor AE News

ZDROJ: https://aeronet.news/video-zelensky-zacal-nosit-pistoli-ve-strachu-ze-zatceni-ruskou-rozvedkou-nechce-se-dostat-do-ruskeho-zajeti-na-dotaz-redaktora-jestli-ma-zbran-pro-sebe-aby-se-v-takovem-pripade-zastrelil/

 

Děkujeme za Vaší podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj našich nezávislých informačních platforem.
Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.
Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podporujeme nás můžete ZDE:
https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
https://volnyblog.news

Bidenův tým se obává následků neúspěšné ukrajinské protiofenzívy

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

24.4.2023

Za zavřenými dveřmi se administrativa obává, čeho může Ukrajina dosáhnout.

Bidenova administrativa se v tichosti připravuje na to, že pokud jarní protiofenzíva Ukrajiny nesplní očekávání, kritici doma i spojenci v zahraničí budou tvrdit, že i Amerika přišla zkrátka.

Stále hrozící ukrajinská protiofenzíva se pokusí znovu dobýt Ruskem obsazené území nejspíše na východě a jihu, ačkoli z operačních důvodů nikdo z vysokých představitelů Kyjeva neuvedl podrobnosti.

Tým prezidenta Joea Bidena veřejně nabídl Ukrajině neochvějnou podporu a slíbil, že ji bude zásobovat zbraněmi a ekonomickou pomocí „tak dlouho, jak bude třeba“. Pokud však nadcházející období bojů přinese jen omezené zisky, představitelé administrativy se v soukromí vyjádřili, že se obávají, že budou čelit dvouhlavému monstru, které na ni bude útočit z jestřábí a holubičí strany spektra.

Jedna strana bude tvrdit, že ukrajinské pokroky by fungovaly, kdyby administrativa dala Kyjevu vše, o co požádal, tedy rakety delšího doletu, stíhačky a více protivzdušné obrany. Druhá strana, jak se obávají představitelé administrativy, bude tvrdit, že nedostatky Ukrajiny dokazují, že nemůže Rusko ze svého území zcela vytlačit.

To ani nepočítá s reakcí amerických spojenců, především v Evropě, kteří mohou považovat mírová jednání mezi Ukrajinou a Ruskem za atraktivnější možnost, pokud Kyjev nedokáže, že vítězství je za rohem.

Uvnitř administrativy úředníci zdůrazňují, že dělají vše pro to, aby jarní ofenziva byla úspěšná.

„Téměř jsme splnili požadavky na to, co (Ukrajina) uvedla, že potřebuje pro protiofenzívu, protože jsme v posledních několika měsících na Ukrajinu přívalově dodávali zbraně a vybavení,“ uvedl jeden z úředníků administrativy, kterému byla stejně jako ostatním poskytnuta anonymita, aby mohl hovořit o citlivých interních úvahách.

Víra ve strategickou věc je však jedna věc. Víra v taktiku je věc druhá – a za zavřenými dveřmi se administrativa obává, čeho může Ukrajina dosáhnout.

Tyto obavy se nedávno dostaly na veřejnost při úniku utajovaných informací na sociální sítě. V přísně tajném hodnocení ze začátku února se uvádí, že Ukrajina nedosáhne „ani zdaleka“ svých protiofenzivních cílů. Podle aktuálnějších amerických hodnocení může Ukrajina dosáhnout určitého pokroku na jihu a východě, ale nebude schopna zopakovat loňský úspěch.

Mnoho evropských zemí by také mohlo tlačit na Kyjev, aby boje ukončil. „Špatná protiofenzíva vyvolá další otázky o tom, jak bude vypadat výsledek války a do jaké míry lze skutečně dosáhnout řešení pouze pokračováním v posílání vojenských zbraní a pomoci,“ řekl Starling.

Biden a jeho vrcholní představitelé veřejně zdůraznili, že Zelenskyj by měl zahájit mírové rozhovory, až bude připraven. Washington však také Kyjevu sdělil některé politické skutečnosti: v určitém okamžiku, zejména s republikány ovládajícími Sněmovnu reprezentantů, se tempo americké pomoci pravděpodobně zpomalí. Úředníci ve Washingtonu, ačkoli na Kyjev netlačí, se začali připravovat na to, jak by tyto rozhovory mohly vypadat, a chápou, že to pro Zelenského může být doma politicky těžké.

„Pokud Ukrajina nedokáže výrazně získat na bojišti, nevyhnutelně vyvstane otázka, zda není čas na vyjednávání o zastavení bojů,“ řekl Richard Haass, prezident Rady pro mezinárodní vztahy. „Je to drahé, dochází nám munice a musíme se připravovat na další nepředvídatelné události po celém světě.“

„Je legitimní klást si všechny tyto otázky, aniž bychom ohrozili cíle Ukrajiny. Je to prostě otázka prostředků,“ řekl Haass.

Začátkem tohoto měsíce Andrij Sybiha, zástupce vedoucího Zelenského kanceláře, řekl listu Financial Times, že Ukrajina by byla ochotna jednat, pokud by její síly dosáhly prahu Krymu. „Pokud se nám podaří dosáhnout našich strategických cílů na bojišti a až budeme na administrativní hranici s Krymem, jsme připraveni otevřít [diplomatickou] stránku k jednání o této otázce,“ řekl.

Tamila Taševová, Zelenského vyslankyně na Krymu, tento komentář rychle odmítla: „Pokud Rusko neopustí poloostrov dobrovolně, bude Ukrajina pokračovat v osvobozování své země vojenskými prostředky,“ řekla začátkem tohoto měsíce pro POLITICO.

Americkému sebevědomí nepomáhá ani to, že se válka zpomalila na velmi krvavou válku.

Obě strany si vyměňují trestné údery, zaměřené na malá města, jako je Bachmut, přičemž ani jedna ze sil není schopna plně vytlačit tu druhou.

Boje si vybírají daň na Ukrajincích. Po čtrnácti měsících konfliktu utrpěli Ukrajinci ohromující ztráty – přibližně 100 000 padlých – a mnoho jejich nejlepších vojáků bylo vyřazeno nebo vyčerpáno. Vojáci také spotřebovali historické množství munice a zbraní, přičemž ani obrovská produkce Západu nedokázala uspokojit Zelenského naléhavé požadavky.

Američtí představitelé také informovali Ukrajinu o nebezpečí, které hrozí v případě přílišného rozšíření jejích ambicí a přílišného rozptýlení jejích jednotek – stejné varování dal Biden tehdejšímu afghánskému prezidentovi Ašrafu Ghanimu, když se Taliban během stahování americké armády v roce 2021 přesunul do celé země.

Šance, že Ukrajina ustoupí od svých nejvyšších aspirací, je však přinejmenším nepravděpodobná. „Jako by to byla pro Ukrajinu jediná a poslední příležitost ukázat, že může zvítězit, což samozřejmě není pravda,“ řekla Alina Polyakova, prezidentka a generální ředitelka Centra pro analýzu evropské politiky ve Washingtonu.

ZDROJ: POLITICO https://www.politico.com/news/2023/04/24/biden-ukraine-russia-counteroffensive-defense-00093384

Děkujeme za Vaší podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj našich nezávislých informačních platforem.
Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.
Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podporujeme nás můžete ZDE:
https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
https://volnyblog.news

Dezinformátor expertem. Seznam.cz se nemůže rozhodnout, jestli jsem dezinformátor nebo expert

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

28.4.2023

Tomáš Fürst

Musím se s vámi podělit o zábavnou historku z našeho mediálního cirkusu. Před nedávnem vyšel na serveru Seznam.cz matoucí článek o tom, jak se v roce 2022 narodilo o 10 procent méně dětí, než jsme čekali (link na článek nedávám, držím se zásady nekrmit trolla). Jeden lucidní čtenář chtěl článek uvést na pravou míru, a tak do diskuse napsal komentář, ve kterém odkázal na detailní analýzu tohoto problému z pera předsedy České statistické společnosti Ondřeje Vencálka. Komentář se ale nepodařilo zveřejnit – po jeho odeslání server ohlásil „váš komentář obsahuje zakázanou adresu“.

I dotázal se kolega emailem administrátora diskuse na Seznamu, proč tohle dělají. A dotyčný odpověděl, že web smis-lab.cz byl vyhodnocen jako dezinformační. Na upřesňující dotaz po důvodech, proč byl náš server označen za dezinformační, přišly dva zdroje: Hanopis Jana Cempera na platformě Manipulátoři.cz a tento text na stránce společnosti Sisyfos. Oba jsou mimořádně půvabné a poučné.

Jan Cemper si bere na mušku naši zprávu o obsazenosti jednotek intenzivní péče v letech 2018, 2019 a 2020 (viz například můj text zde). Z oficiálních dat plyne, že mezi roky 2019 a 2020 klesl počet akutních hospitalizací v českých nemocnicích o 17,2 procenta a u následné péče o téměř devět procent. A Jan Cemper tuto mimořádně odpornou dezinformaci okamžitě vyvrací – no posuďte sami: „Podle dat skutečně v roce 2020 bylo na JIP méně hospitalizací jak v předchozích letech. Náš web však kontaktoval ÚZIS a tato statistika je neúplná. Faktem totiž je, že v na intenzivních lůžkách v roce 2020 bylo méně pacientů, ale ti byli na lůžkách podstatně déle než v předchozích letech.“ Dezinformátor je odhalen! A navíc jazykem, za který by se nemusel stydět ani Jan Neruda.

Spolek Sisyfos je ještě zábavnější parta než kolega Cemper. Jejich text o tom, proč je náš spolek tak nebezpečný jednou vstoupí do učebnic: „V oblasti našeho zájmu se jako zvláště nebezpečná dezinformační organizace jeví jejich pobočný spolek SMIS, protože jejich členové mají formální erudici v dané problematice. Z toho důvodu jsou schopni snad neúmyslně, ale dost možná i úmyslně produkovat sofistikované dezinformace. Precizní ověřování (fact-checking) takových textů je mimořádně náročné, proto je vhodnou strategií k odfiltrovávání dezinformací obsah vytvořený spolkem SMIS ignorovat.“

Přeložím vám to do češtiny: Dezinformace produkované SMIS jsou tak sofistikované, až jsou pravdivé, takže je nejde pomocí dat vyvrátit. Proto všechny na kolenou prosíme, ať je nečtou!

Na základě těchto dvou intelektuálních (a jazykových) klenotů blokuje server Seznam.cz již mnoho měsíců každý příspěvek, který by čtenáře odkázal na stránky smis-lab, kde se objevují texty předních českých odborníků na statistiku, imunologii a mikrobiologii.

Včera ovšem dostal tento (již tak dosti absurdní) příběh dokonale Švejkovskou tečku. Volala mi jakási redaktorka z redakce Seznam zpráv, jestli bych nebyl ochoten se odborně vyjádřit k metodice, na základě které vznikla na ERÚ čísla o cenách elektřiny a plynu, jež potom ČSÚ odeslal do Eurostatu, který je zveřejnil, a tím nesmírně rozčílil profesora doktora premiéra. Po pravdě jsem odpověděl, že o tom nic nevím. Potom jsem se zdvořile dotázal, zda-li paní redaktorce nevadí, že o odborné vyjádření žádá dezinformátora, kterého její vlastní redakce aktivně blokuje. Dosti rozpačitě vykoktala, že o tom nic neví.

Vážení přátelé v redakci Seznam zprávy. Prosím rozhodněte se, kdo je tady dezinformátor, a zkuste se toho držet.

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podporujeme nás můžete ZDE:
https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
https://volnyblog.news/

Karel Hynek Mácha – Máj

Celou báseň si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

1.máj 2023

Ilustrace Jan Zrzavý

 

Ilustrace č. 1

1

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

I světy jich v oblohu skvoucí
co ve chrám věčné lásky vzešly;
až se – milostí k sobě vroucí
změnivše se v jiskry hasnoucí –
bloudící co milenci sešly.
Ouplné lůny krásná tvář –
tak bledě jasná, jasně bledá,
jak milence milenka hledá –
ve růžovou vzplanula zář;
na vodách obrazy své zřela
a sama k sobě láskou mřela.
Dál blyštil bledý dvorů stín,
jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž,
jak v objetí by níž a níž
se vinuly v soumraku klín,
až posléze šerem v jedno splynou.
S nimi se stromy k stromům vinou. –
Nejzáze stíní šero hor,
tam bříza k boru, k bříze bor
se kloní. Vlna za vlnou
potokem spěchá. Vře plnou –
v čas lásky – láskou každý tvor.

Za růžového večera
pod dubem sličná děva sedí,
se skály v břehu jezera
daleko přes jezero hledí.
To se jí modro k nohoum vine,
dále zeleně zakvítá,
vzdy zeleněji prosvítá,
až v dálce v bledé jasno splyne.
Po šírošíré hladině
umdlelý dívka zrak upírá;
po šírošíré hladině
nic mimo promyk hvězd nezírá;
Dívčina krásná, anjel padlý,
co amarant na jaro svadlý,
v ubledlých lících krásy spějí.
Hodina jenž jí všecko vzala,
ta v usta, zraky, čelo její
půvabný žal i smutek psala. –

Tak zašel dnes dvacátý den,
v krajinu tichou kráčí sen.
Poslední požár kvapně hasne,
i nebe, jenž se růžojasné
nad modrými horami míhá.
„On nejde – již se nevrátí! –
Svedenou žel tu zachvátí!“
Hluboký vzdech jí ňadra zdvíhá,
bolestný srdcem bije cit,
a u tajemné vod stonání
mísí se dívky pláč a lkání.
V slzích se zhlíží hvězdný svit,
jenž po lících co jiskry plynou.
Vřelé ty jiskry tváře chladné
co padající hvězdy hynou;
kam zapadnou, tam květ uvadne.

Viz, mihla se u skály kraje;
daleko přes ní nahnuté
větýrek bílým šatem vlaje.
Oko má v dálku napnuté. –
Teď slzy rychle utírá,
rukou si zraky zastírá
upírajíc je v dálné kraje,
kde jezero se v hory kloní,
po vlnách jiskra jiskru honí,
po vodě hvězda s hvězdou hraje.

Jak holoubátko sněhobílé
pod černým mračnem přelétá,
lílie vodní zakvétá
nad temné modro; tak se číle –
kde jezero se v hory níží –
po temných vlnách cosi blíží,
rychle se blíží. Malá chvíle,
a již co čápa vážný let,
ne již holoubě či lílie květ,
bílá se plachta větrem houpá.
Štíhlé se veslo v modru koupá,
a dlouhé pruhy kolem tvoří.
Těm zlaté růže, jenž při doubí
tam na horách po nebi hoří,
růžovým zlatem čela broubí.
„Rychlý to člůnek! blíž a blíže!
To on, to on! Ty péra, kvítí,
klobouk, oko, jenž pod ním svítí,
ten plášť!“ Již člůn pod skalou víže.
Vzhůru po skále lehký krok
uzounkou stezkou plavce vede.
Dívce se zardí tváře bledé
za dub je skryta. – Vstříc mu běží,
zaplesá – běží – dlouhý skok –
již plavci, již na prsou leží –
„Ha! Běda mi!“ Vtom lůny zář
jí známou osvítila tvář;
hrůzou se krev jí v žilách staví.
„Kde Vilém můj?“
„Viz,“ plavec k ní
tichými slovy šepce praví:
„Tam při jezeru vížka ční
nad stromů noc; její bílý stín
hlubokoť stopen v jezera klín;
však hlouběji ještě u vodu vryt
je z mala okénka lampy svit;
tam Vilém myšlenkou se baví,
že příští den jej žití zbaví.
On hanu svou, on tvoji vinu
se dozvěděl; on svůdce tvého
vraždě zavraždil otce svého.
Msta v patách kráčí jeho činu. –
Hanebně zemře. – Poklid mu dán,
až tváře, jenž co růže květou,
zbledlé nad kolem obdrží stán,
až štíhlé oudy v kolo vpletou.
Tak skoná strašný lesů pán! –
Za hanbu jeho, za vinu svou
měj hanu světa, měj kletbu mou!“

Obrátí se. – Utichl hlas –
Po skále slezl za krátký čas,
při skále člůn svůj najde.
Ten rychle letí, co čápa let,
menší a menší, až co lílie květ
mezi horami po vodě zajde.

Tiché jsou vlny, temný vod klín,
vše lazurným se pláštěm krylo;
nad vodou se bílých skví šatů stín,
a krajina kolem šepce: „Jarmilo!“
V hlubinách vody: „Jarmilo! Jarmilo!!“

Je pozdní večer první máj –
večerní máj – je lásky čas.
Zve k lásky hrám hrdliččin hlas:
„Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!“

Ilustrace č. 2

2

Klesla hvězda s nebes výše,
mrtvá hvězda siný svit;
padá v neskončené říše
padá věčně v věčný byt.
Její pláč zní z hrobu všeho,
strašný jekot, hrůzný kvíl.
„Kdy dopadne konce svého?“
Nikdy – nikde – žádný cíl.
Kol bílé věže větry hrají,
při níž si vlnky šepotají.
Na bílé zdě stříbrnou zář
rozlila bledá lůny tvář;
však hluboko u věži je temno pouhé;
neb jasna měsíce světlá moc
uzounkým oknem u sklepení dlouhé
proletši se změní v pološerou noc.
Sloup sloupu kolem rameno si podává
temnotou noční. Z venku větru vání
přelétá zvražděných vězňů co lkání,
vlasami vězně pohrává.
Ten na kamenný složen stůl
hlavu o ruce opírá;
polou sedě a kleče půl
v hloub myšlenek se zabírá.
Po měsíce tváři jak mračna jdou,
zahalil vězeň v ně duši svou;
myšlenka myšlenkou umírá.

„Hluboká noc! ty rouškou svou
teď přikrýváš dědinu mou,
a ona truchlí pro mě! –
Že truchlí? – pro mě? pouhý sen!
Ta dávno neví o mně.
Sotvaže zítra jasný den
nad její lesy vstane,
já hanebně jsem odpraven,
a ona – jak v můj první den –
vesele, jasně vzplane.“

Umlknul; po sklepení jen,
jenž nad sloupy se zdvíhá,
dál, dál se hlas rozlíhá;
až – jakby hrůzou přimrazen –
na konci síně dlouhé
usne v temnotě pouhé.

Hluboké ticho té temnosti
zpět vábí časy pominulé,
a vězeň ve svých snách dny mladosti
zas žije dávno uplynulé.
To vzpomnění mladistvých let
mladistvé sny vábilo zpět;
a vězně oko slzy lilo,
srdce se v citech potopilo; –
marná to touha v zašlý svět.

Kde za jezerem hora horu
v západní stíhá kraje,
tam – zdá se mu – si v temném boru
posledně dnes co dítko hraje.
Od svého otce v svět vyhnán,
v loupežnickém tam roste sboru.
Později vůdcem spolku zván,
dovede činy neslýchané,
všude jest jméno jeho znané,
každémuť: „Strašný lesů pán!“
Až poslez láska k růži svadlé
nejvejš roznítí pomstu jeho,
a poznav svůdce dívky padlé
zavraždí otce neznaného.
Protož jest u vězení dán;
a kolem má být odpraven
již zítra strašný lesů pán,
jak první z hor vyvstane den.

Teď na kamenný složen stůl
hlavu o ruce opírá,
polou sedě a kleče půl
v hloub myšlenek se zabírá;
po měsíce tváři jak mračna jdou,
zahalil vězeň v ně duši svou,
myšlenka myšlenkou umírá.

„Sok – otec můj! Vrah – jeho syn,
on svůdce dívky mojí! –
Neznámý mně. – Strašný můj čin
pronesl pomstu dvojí.
Proč rukou jeho vyvržen
stal jsem se hrůzou lesů?
Čí vinu příští pomstí den?
Čí vinou kletbu nesu?
Ne vinou svou! – V života sen
byl jsem já snad jen vyváben,
bych ztrestal jeho vinu?
A jestliže jsem vůli svou
nejednal tak, proč smrtí zlou
časně i věčně hynu? –
Časně i věčně? – věčně – čas –“
Hrůzou umírá vězně hlas
obražený od temných stěn;
hluboké noci němý stín
daleké kobky zajme klín,
a paměť vězně nový sen.

„Ach – ona, ona! Anjel můj!
Proč klesla dřív, než jsem ji znal?
Proč otec můj? – Proč svůdce tvůj?
Má kletba –“ Léč hluboký žal
umoří slova. Kvapně vstal;
nocí řinčí řetězů hřmot
a z mala okna vězně zrak
zalétá ven za hluky vod. –
Ouplný měsíc přikryl mrak,
než nade temný horní stín
vychází hvězdy v noci klín;
i po jezeru hvězdný svit,
co ztracené světlo se míhá.
Zrak vězně tyto jiskry stíhá,
a v srdce bolný vodí cit.
„Jak krásnáť noc! Jak krásný svět!
Jak světlo – stín se střídá!
Ach – zítra již můj mrtvý hled
nic více neuhlídá!
A jako venku šedý mrak
dál – dál se rozestírá:
tak – “ Sklesl vězeň, sklesl zrak,
řetězů řinčí hřmot, a pak
u tichu vše umírá.

Již od hor k horám mraku stín –
ohromna ptáka peruť dlouhá –
daleké noci přikryl klín,
a šírou dálkou tma je pouhá.
Slyš! za horami sladký hlas
pronikl nocí temnou,
lesní to trouba v noční čas
uvádí hudbu jemnou.
Vše uspal tento sladký zvuk,
i noční dálka dřímá.
Vězeň zapomněl vlastních muk,
tak hudba ucho jímá.
„Jak milý život sladký hlas
v krajinu noční vdechne;
než zítřejší – ach – mine čas,
tu ucho mé ach nikdy zas
těch zvuků nedoslechne!“
Zpět sklesne vězeň – řetěz hluk
kobkou se rozestírá; – –
hluboké ticho. – V hloubi muk
se opět srdce svírá,
a dálné trouby sladký zvuk
co jemný pláč umírá. – – –
„Budoucí čas?! – Zítřejší den?! –
Co přes něj dál, pouhý to sen,
či spaní je bez snění?
Snad spaní je i život ten,
jenž žiji teď; a příští den
jen v jiný sen je změní?
Či po čem tady toužil jsem,
a co neměla šírá zem,
zítřejší den mi zjeví?
Kdo ví? – Ach žádný neví.“ –

A opět mlčí. Tichá noc
kol kolem vše přikrývá.
Zhasla měsíce světlá moc,
i hvězdný svit, a kol a kol
je pouhé temno, šírý dol
co hrob daleký zívá.
Umlkl vítr, vody hluk,
usnul i líbý trouby zvuk,
a u vězení síni dlouhé
je mrtvé ticho, temno pouhé.
„Hluboká noc – temná je noc! –
Temnější mně nastává – – –
Pryč, myšlenko!!“ – A citu moc
myšlenku překonává.

Hluboké ticho. – Z mokrých stěn
kapka za kapkou splyne,
a jejich pádu dutý hlas
dalekou kobkou rozložen,
jako by noční měřil čas,
zní – hyne – zní a hyne –
zní – hyne – zní a hyne zas.

„Jak dlouhá noc – jak dlouhá noc –
však delší mně nastává. – – –
Pryč, myšlenko!“ – A hrůzy moc
myšlenku překonává. –
Hluboké ticho. – Kapky hlas
svým pádem opět měří čas.

„Temnější noc! – – – Zde v noční klín
ba lůny zář, ba hvězdný kmit
se vloudí – – tam – jen pustý stín,
tam žádný – žádný – žádný svit,
pouhá jen tma přebývá.
Tam všecko jedno, žádný díl –
vše bez konce – tam není chvíl,
nemine noc, nevstane den,
tam času neubývá. –
Tam žádný – žádný – žádný cíl –
bez konce dál – bez konce jen
se na mne věčnost dívá.
Tam prázdno pouhé – nade mnou,
a kolem mne i pode mnou
pouhé tam prázdno zívá. –
Bez konce ticho – žádný hlas –
bez konce místo – noc – i čas – – –
to smrtelný je mysle sen,
toť, co se ‚nic‘ nazývá.
A než se příští skončí den,
v to pusté nic jsem uveden. – – –“
Vězeň i hlas omdlívá.

A lehounce si vlnky hrají
jezerní dálkou pode věží,
s nimi si vlnky šepotají,
vězně uspávati se zdají,
jenž v hlubokých mrákotách leží.

Strážného vzbudil strašný hřmot,
jejž řetězů činí padání;
se světlem vstoupil. – Lehký chod
nevzbudil vězně z strašných zdání.
Od sloupu k sloupu lampy svit
dlouhou zalétá síní,
vzdy bledší – bledší její kmit,
až vzadu zmizí její moc,
a pustopustá temná noc
ostatní díl zastíní.
Leč nepohnutý vězně zrak –
jak by jej ještě halil mrak –
zdá se, že nic nezírá;
ač strážce lampy rudá zář
ubledlou mu polila tvář,
a tma již prchla čírá.
On za kamenný složen stůl
hlavu o ruce opírá,
polou sedě a kleče půl
znovu v mdlobách umírá;
a jeví hlasu šepot mdlý,
že trapnýť jeho sen i zlý.

„Duch můj – duch můj – a duše má!“
Tak slova mu jednotlivá
ze sevřených ust plynou.
Než však dostihne ucho hlas,
tu slova strašná ničím zas –
jakž byla vyšla – hynou.

Přistoupí strážce, a lampy zář
před samou vězně vstoupí tvář.
Obličej vězně – strašný zjev –
oko spočívá nehnuté
jak v neskončenost napnuté, –
po tváři slzy – pot a krev;
v ustech spí šepot – tichý zpěv.

Tu k ustům vězně ucho své
přiklonil strážce bázlivé;
a jak by lehký větřík vál,
vězeň svou pověst šepce dál.
A strážný vzdy se níž a níž
ku vězni kloní – blíž a blíž,
až ucho s usty vězně spojí.
ten šepce tíše – tíš a tíš,
až zmlkne – jak by pevně spal.

Leč strážný nepohnutě stojí,
po tváři se mu slzy rojí,
ve srdci jeho strašný žal. –
Dlouho tak stojí přimrazen,
až sebrav sílu kvapně vstal,
a rychlým krokem spěchá ven.
On sice – dokud ještě žil –
co slyšel, nikdy nezjevil,
než navzdy bledé jeho líce
neusmály se nikdy více.

Za strážným opět temný stín
zahalil dlouhé síně klín;
hlubokou nocí kapky hlas
svým pádem opět měřil čas.

A vězeň na kamenný stůl
složený – klečí – sedí půl.
Obličej jeho – strašný zjev –
oko spočívá nehnuté,
jak v neskončenost napnuté,
po tváři slzy – pot – a krev.

A ustavičně kapky hlas
svým pádem dále měří čas.
A kapky – vod i větrů zpěv
vězňovi blízký hlásá skon,
jenž myšlenkami omdlívá. –
Z dálky se sova ozývá,
a nad ním půlnoc bije zvon.