Západní civilizace sama sebe ničí. Přehnaně se zabývá pohlavností, většina se podřizuje menšinám, neuznává přírodní zákony. To už není rovnoprávnost, ale další diktát, útlak. Svět ztrácí zdravý rozum, a nepoznává, co a kde je dobro, kde je zlo, kde jsou zákonitosti přírody, a kde už nejsou. Bojím se o devalvaci hodnot. Josef Klíma, jedna z nejvýraznějších osobností české investigativní žurnalistiky, v rozhovoru pro Rádio Universum.
Josef Klíma po revoluci spoluzakládal Reflex, pořad Na vlastní oči, a vydal už více než čtyři desítky knih, z nichž některé posloužily jako předloha k filmům a seriálům, například Rekviem pro panenku, nebo k seriálům Expozitura, Atentát, Reportérka. Jeho poslední knihou je Sedm schodů k moci. Obdržel novinářskou cenu Ferdinanda Peroutky, cenu Jana Beneše a cenu Elsa. Obliba jeho, i jeho příběhů, které mnohdy měly zůstat neodhaleny, byla taková, že pětkrát získal ocenění TýTý za Osobnost televizní publicistiky.
Ještě před listopadem 89 začal psát tématech, o kterých se do té doby nevědělo, nebo nemluvilo, ať už to byly drogy, podvody a zločiny. Teprve s pádem totality mohl začít psát naplno. A také bylo o čem, protože podsvětí se po roce 89 rozjelo nebývalou rychlostí, zločin narůstal do stále větších rozměrů, a stával se postupně rafinovanějším.
Po listopadu 1989 se nejprve probudily ty nejagresivnější zločinecké struktury.
Po listopadu 1989 se nejdříve probudily, rozmrzly ty nejagresivnější zločinecké struktury, které se znaly z vězení. Po pádu totality si každý vyložil svobodu jinak. Někteří tak, že si budeme rovni před zákonem a chovat se slušně. A někteří tak, že svého cíle můžou dosáhnout jakýmikoli prostředky. Chodili nám koresponďáky: Ty svině, když toho nenecháš, tak ti uřízneme hlavu. Spousta zločinců se chtěla setkat zásadně o půlnoci u benzínové pumpy na okraji města. Nikdy jsem nebydlel na své trvalé adrese.
Věta „Ukážeme lidem na vlastní oči, co by normálně vidět nemohli,“ byla u zrodu slavného pořadu, s nímž Josef Klíma s kolegy během třiceti let monitoroval především odvrácené stránky našeho života, od temných praktik různých mafií, přes hrabivé politiky, po lidské příběhy srážek s úředním šimlem. Česká zločinecká struktura je poměrně malá a neustále se opakuje. Ve svém věku, a s tím, co má za sebou, už nemusí nikomu nic dokazovat, a dnes se raději než velkým případům věnuje případům obyčejných lidí, které si vyhlédli nějací lumpové, a stát je nechal na holičkách.
Cizojazyčné gangy, které k nám přišly, našim podsvětím pohrdaly.
U případů velké mafie se zaneseš špínou a kalem. Vrátil jsem se proto k menším případům, kde si můžu najít kladného hrdinu, člověka, který se žádným způsobem nezasloužil o svůj špatný osud, akorát si ho vyhlédli nějací lumpové, a stát ho nechal na holičkách. A to je to, co teď dělám. To je to, v čem nacházím největší zadostiučinění, a co mě také žene jako motor, když jsem z toho už nejvíc unavený.
Název pořadu Na vlastní oči se zrodil z mé věty: Tak lidem na vlastní oči ukážeme, co by normálně vidět nemohli. Vždycky jsem se snažil nezaprodat se, nenechat se ovlivnit, být svobodný v tom, jak to dělám, ale dělat to podle nejlepšího vědomí a svědomí. Podsvětí v ČR se změnilo, když přišly cizojazyčné gangy, Jugoslávské, ruské, ukrajinské, arménské, které jsou daleko tvrdší, a našim podsvětím pohrdaly. Tři stádia zločinu po revoluci: Divoké devadesátky, nablýskaný zločin, který si hraje na smetánku. Klientelisticko-korupční – už se nevraždilo, ale čachrovalo s DPH a LTO. A oligarchické, kdy se zločinci dostali do politiky. Korporáty se vyhýbají nezákonnosti, ale totalizují pracovní podmínky, kdy zaměstnanci musí chodit jako otroci na pípnutí na oběd, nebo na záchod.
Pracuji na případech kradení dětí u nás i v Německu, a jejich prodeje do ciziny.
Nikdy jsem si nepřipadal jako hvězda. Nikdy jsem nechodil na různé společenské recepce a akce. A když mi lidé říkali: Nemáte nějakou fotku, na kterou byste se mi podepsal?, tak jsem říkal: Nemám. Já nejsem ani zpěvák ani herec. Jsem jenom novinář, který řeší stále nějaké problémy..
Zjistil jsem, že události z filmu Requiem pro panenku byly jinak. Tak jsem natočil opravnou reportáž. Ale dodnes nevím, jak to bylo, a jestli jsem někomu neublížil. Na základě mé reportáže se ukázalo, že kluk obviněný z vraždy byl nevinen. Kontaktoval mě Kájínek s žádostí o pomoc v hledání pachatele vražd, ze kterých byl obviněn, takže toho vraha opravdu hledá. Já mu nepomůžu, ale když něco konkrétního vypátrá, tak si to vyslechnu, a možná udělám reportáž. Pracuji na případech kradení dětí u nás a v Německu, a jejich prodeje do zahraničí, které se odehrály ještě za komunismu.
Západní civilizace se ničí. Většina ustupuje menšině, neuznává přírodní zákony.
Napsal jsem si všechno, co jsem chtěl napsat. Tedy ještě něco mi zbývá, ale bez toho by se svět obešel. Natočil jsem všechno. Mám dvě děti, čtyři vnoučata. Tak na co si mám stěžovat? Nejsem zadlužený, nezadlužuji budoucí generaci. Čili to říkám až jako jakousi bilanci, nechci to zakřiknout, ale kdybych dneska umřel, tak nezůstávám nikomu nic dlužen.
Dneska už se víc bojím, že mě porazí nějaká smrtelná choroba, nebo smete autem nějaký blázen, než pomsty od někoho, kdo se díky mě dostal do kriminálu. Západní civilizace sama sebe ničí. Přehnaně se zabývá pohlavností, většina se podřizuje menšinám, neuznává přírodní zákony. To už není rovnoprávnost, ale další diktát, útlak. Investigativní žurnalistika je hlídací pes. Ale psi můžou zaštěkat: „Pozor! U vrátek je zloděj!“ Blbý je, když štěkáš, vyleze páníček, a podá si se zlodějem ruku. To se děje často. Jako literární postava je ženská vždy zajímavější. Ve filmu Šarlatán jsou některé věci vymyšlené. Proto jsem na konci knihy dal kapitolu o tom, jak to bylo doopravdy. Byl jsem všude, kde jsem chtěl. Napsal a natočil vše, co jsem chtěl. Mám dvě děti, čtyři vnoučata, nejsem zadlužený. Takže kdybych dneska umřel, nezůstávám nikomu nic dlužen.
Zdroje:
Po listopadu 1989 se nejprve probudily ty nejagresivnější zločinecké struktury
Podsvětí se změnilo, když přišly cizojazyčné gangy, které jsou daleko tvrdší a našim podsvětím pohrdaly
Pracuji na případech kradení dětí u nás i v Německu, a jejich prodeje do zahraničí
Západní civilizace se ničí. Většina se podřizuje menšině, přírodní zákony neplatí. To není rovnoprávnost, ale diktát
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!