Americká armáda včera provedla bezesporu perfektní vojenskou operaci, když přepadla rezidenci venezuelského prezidenta Nikolase Madura, a odvlekla ho i s jeho manželkou bez vlastních ztrát do Spojených států, aby tam oba byli po právu silnějšího spravedlivě odsouzeni. A tahle událost může kupodivu pro USA představovat začátek skutečně velkých problémů.

Nicolas Madura jedná těsně před svým sobotním přepadením armádou USA se zvláštním čínským velvyslancem Qui Xiaqi. Náhoda? Projednávali 600 smluv mezi oběma zeměmi. Zdroj foto – prezidentská kancelář Venezuely.

Maduro se jen několik hodin před svým únosem americkými speciálními jednotkami v noci z pátku na sobotu setkal v pátek odpoledne ve svém sídle v paláci Miraflores se zvláštním velvyslancem Qiu Xiaqi, kterého za ním mimořádně vypravil čínský prezident Xi Jinping. Za venezuelskou stranu se jednání účastnili ministr zahraničí Ivan Gil, a viceprezidentka Delcy Rodriguez. Za čínskou stranu byli ještě jednání přítomni – velvyslanec ve Venezuele Lan Hu, a tři velmi vysoce postavení čínští státní úředníci Liu Bo, Wang Hao, a Liu Zhen. Na jednání bylo zhodnoceno plnění 600 smluv mezi oběma zeměmi, a čínská strana vyjádřila plnou podporu suverenity a nezávislosti Venezuely.

Díky naprosté časové shodě mezi jednáním Maduro – Qui Xiaqui a útokem americké Delty na palác Miraflores, kde se jednání uskutečnila, uplynula sotva večeře, a dvě-tři pověstné venezuelské telenovely. A protože Trump včera veřejně přiznal, že USA hodlají Venezuelu řídit, dokud v ní nebude k USA zcela loajální vláda. Je tak zjevně nasnadě, proti komu byla operace proti Maurovi vlastně namířena.

Nynější administrativa Bílého domu vidí Čínu jako svého hlavního rivala ohrožujícího její současné slábnoucí dozorčí postavení celým nad světem, a obává se, že s vládou Ameriky nad planetou se blíží rychlý konec. A proto v žádném případě nehodlá připustit, aby se Číňané, a v jejich závětří i Rusové, mocensky, ekonomicky, i politicky pevně etablovali v Jižní Americe. Záměr Trumpa byl tedy jasný, změnit k USA nej-ne-přátelštější režim, který lze v Jižní Americe vojensky přepadnout a svrhnout*, a nahradit jej poslušnými loajalisty, a vystrašit tak všechny ostatní latinskoamerické revolucionáře, aby se rychle zklidnili, a přestali aktivně snít o nezávislosti na USA prostřednictvím koalice s BRICS.

(*USA se defacto v důsledku Karibské krize zavázaly, že budou na věky tolerovat kubánský režim, a nikdy něj nezaútočí, pokud Kuba bude na oplátku tolerovat americký režim, a nikdy své území neposkytne jako základnu pro potencionální útok cizí mocnosti proti USA. Obě země tuto dohodu celkem úzkostlivě dodržují.)

Úspěšný ozbrojený únos prezidenta Madura do USA byl podle ruských ex-rozvědčíků seskupených kolem Michaila “Rybar” Zvinčuka podezřele snadný. A ačkoli je venezuelská PVO mimořádně slabá a zastaralá, a řada jejích ruských systémů už nebyla funkčních, protože Madurův režim neměl na nákup náhradních součástek, a trvale odmítal všechny ruské návrhy na zvýšení počtů ruských vojenských specialistů PVO umístěných ve Venezuele. Tak i tak, musel být úspěch únosu uplacen CIA, protože ani jedna z tisíců raket IGLA, které se odpalují z ramene, nebyla proti vrtulníkům přepravujícím úderná komanda Delta odpálena, a to Rybar i další ruští analytici považují za nemožné, bez rozsáhlé zrady.

Mapa včerejšího útoku na Venezuelu. Jak ruští nacionalističtí, tak jihoameričtí pro-autoritářští vojenští analytici, se vzácně shodují, že útok směřoval pouze na nefunkční protivzdušné systémy Venezuely, které nekladly žádný odpor, a proti paláci Miraflores, a nejbližší okolní vojenské a bezpečnostní infrastruktuře. Podle jihoamerických analytiků USA ani neútočily na venezuelská letiště, kde jsou umístěny letadla F-16 s SU-30, a ta ani nevzlétla, ačkoli útok trval dostatečně dlouho, aby byla proti Američanům nasazena. Leč byla to zrada, a nebo past?

Dnes ve 4 hodiny ráno našeho času soudkyně nejvyššího soudu Venezuely Tania D’Amelio rozhodla, že podle venezuelské ústavy viceprezidentka Delcy Rodríguez Gómezová převeze pravomoci odvlečeného prezidenta Madura.

Nová prezidentka Venezuely Delcy Rodriguezová je dcera zakladatele Socialistické strany Venezuely Jorge Antonio Rodrígueze, který byl v roce 1973 odvlečen agenty tajné služby DISIP řízené Mosadem a CIA, a v jejich ústředí brutálně umučen. Podle vyšetřování zemřel přirozenou smrtí na infarkt, ačkoli mu bylo zlomeno 7 žeber, a jeho tělo neslo stopy mnohačetných popálenin od cigaret a elektrošoků. Tajnou službu DISIP rozpustil Hugo Chávez. 

Ačkoli Nicolas Maduro nebyl u mnoha jihoamerických levicových politiků oblíbený (třeba Lula), po jeho únosu se za něj společně postavili, a s požehnáním Ruska a Číny svolali Radu bezpečnosti OSN. Mezi hlavní kritiky únosu Madura jsou – Chile, Brazílie, Nikaragua, Mexiko, Gambie, Niger, Senegal, Africká Unie, a mohli bychom pokračovat. Viz zdroje – jedna, dva, tři, ministraně zahraničí Brazílie Maria da Rocha svolala na dnes konferenci zemí Jižní Afriky,

V USA roste proti Trumpově akci odpor. Jako flagrantní zneužití moci je už odsoudila guvernérka New Yorku (Demokratka) Kathy Hochulová, a přidávají se k ní další. Demokraté očividně sází, že útok na Venezuelu použijí proti Trumpovi v letošních doplňovacích volbách do Senátu a Kongresu.

Američtí analytici už předpokládají, že Rusko a Čína proti útoku na Venezuelu rozpoutají obrovskou politickou kampaň, a řada zemí Afriky, Asie, a Jižní Ameriky se k nim připojí. Vzpomínky na řádění tajných služeb různých fašistických diktátorů chráněných americkými administrativami od sedmdesátých do devadesátých let minulého století jsou v řadě zemí těchto zemí stále ještě nezhojené. A brutalita Madurova režimu, kterou tak rádi zdůrazňují evropští politici, zcela bledne proti masovým brutálním likvidacím všech svých politických odpůrců, které letití chráněnci Washingtonu  v těchto zemích celá desetiletí beztrestně páchali.

Pokud tak CIA včera vletěla do chytře nalíčené pasti bolívarských revolucionářů, a ti Američanům obětovali Madura, aby získali mezinárodní popularitu, protože si jsou jisti, že mají většinu národa za sebou, čeká možná Trumpa ledová sprcha. V USA jsou totiž války, na které Pentagon v minulých letech vyhazoval stovky miliard dolarů politicky velmi nepopulární, a nová voličská základna republikánů, která vynesla k moci Trumpa, se může rychle přetočit zpět k demokratům. A Trump může být v prekérní pozici – většina států Asie, Afriky a Jižní Ameriky se pod taktovkou Ruska a Číny pustí pod záminkou Venezuely a Madura do ostrých politických kampaní proti USA, a pokud venezuelská opozice opět nebude schopna převít moc v zemi, což je opakovaná historie posledních 25 let, Trump buď bude mít doma i ve světě z ostudy kabát, a nebo bude muset poslat americkou armádu zase do pozemní války. A ta je v USA mimořádně nepopulární mezi jeho voliči. V nejbližších dnech se tak rozhodne, zda Trump je geniální vojenský stratég, a nebo udělal osudovou chybu, protože CIA vletěla do další mazané Gosudarovy pasti. V každém případě, pro zájemce o aktuální informace z Venezuely doporučuji sledovat tento telegramový kanál. A protože je protiamerický, tak i toto proamerické venezuelské medium.

Je neděle . leden 2026, 05: ráno, a přeji Vám všem krásný den. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com.

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu