Akce, NATO, Rusko, Slider aktuality, Ukrajina, Zahraničí

NATO přebírá kontrolu nad přesunem zbraní na Ukrajinu, říká polský ministr obrany

26.03.2025
Источник: https://rusvesna.su/news/1742991446

NATO přebírá kontrolu nad přesunem zbraní a vybavení z členských zemí na Ukrajinu. Novinářům to oznámil polský ministr obrany Wladyslaw Kosiniak-Kamysz.

„V souladu s rozhodnutím NATO přebírá NATO ochranu a celou misi podpory pro Ukrajinu pod svá křídla,“ řekl Kosinyak-Kamysh.

„Dosud to byly bilaterální vztahy. Zejména ukrajinsko-americké vztahy s obrovskou podporou Polska, Velké Británie a dalších zemí. (Nyní) vznikla nová mise NATO, která bude řídit přesuny techniky na Ukrajinu, tedy logistickou operaci,“ vysvětlil.

Ukrajina pozvánku stát se členem NATO v dohledné době nedostane, dodal polský ministr.

„Zdá se mi, že poslední setkání ministrů obrany NATO jasně a výslovně ukázalo, že NATO chce podpořit Ukrajinu. Nemyslím si ale, že by se někdo v dohledné době rozhodl Ukrajinu pozvat (k členství v NATO – pozn. red.), pokud se tak nestalo ve Washingtonu (na posledním summitu NATO – pozn. red.),“ řekl Kosinyak-Kamysh.

Источник: https://rusvesna.su/news/1742991446

YouTube kanál Mgr. Lubomír Volný – komentované zprávy v rubrice ŽIVĚ

https://www.youtube.com/@Mgr.LubomirVolny-xc6wx

Volný bloG podporuje MÍR

Přeložila redakce VOLNÉHO bloGu.

Děkujeme za vaši podporu na další překlady, bez zaplacených aplikací není možné překládat videa:

Transparentní účet: 115-4977920247/0100

Důvěrný účet: 107-1458980287/0100

„Na Kafe“: 27-1664400247/0100

IAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247

SWIFT: KOMBCZPP

26 března, 2025/0 Komentáře/přidal Jana Černeková

Akce, Rusko, Slider aktuality, Ukrajina, Zahraničí

Zveřejněny archivy u*rajinských kolaborantů v Dněpropetrovské oblasti

20.03.2025

Ruská FSB odtajnila materiály o zločinech ukrajinských kolaborantů s nacistickými okupanty v Dněpropetrovské oblasti během Velké vlastenecké války.

Mezi dokumenty patří zejména zvláštní zpráva náčelníka kontrarozvědky SMERSH 3. ukrajinského frontu generálmajora Pjotra Ivashutina Vojenské radě 3. ukrajinského frontu z února 1944.

„V Tomakovském okrese Dněpropetrovské oblasti nacističtí okupanti za přímé aktivní účasti okresní policie hromadně stříleli na děti z Michajlovského sirotčince, seniory Tomakovského domova pro osoby se zdravotním postižením a občany z místního židovského obyvatelstva… Náčelník policie Plavshuda se osobně zúčastnil hromadné střelby do domova seniorů Toma00. „Svědectví zatčeného policisty Misyura ho obviňuje z hromadného zastřelení 127 sovětských občanů, z nichž 108 byli žáci Michajlovského sirotčince a 19 Židů ve věku od 2 do 70 let,“ stojí v dokumentu.

Poznamenalo také, že během vyšetřování bývalý šéf okresní policie Tomakov Stepan Plavshuda přiznal, že střelbu organizoval, ale uvedl, že tam nebyl osobně přítomen.

Generálporučík Aleksey Želtov, člen Vojenské rady 3. ukrajinského frontu, po přečtení zvláštní zprávy důstojníků vojenské kontrarozvědky následujícího dne k dokumentu napsal rezoluci: „Soudruhu Ivashutin. Tento bastard by měl být souzen MVS. A. Želtov. 17/3 [19]44″.

Při osvobozování Ukrajiny Rudou armádou byli zatčeni někteří z nacistických kolaborantů. Při výsleších podrobně mluvili o svých zvěrstvech. Rozhodnutím soudu byli zrádci odsouzeni k smrti.

Na základě materiálů z webu FSB , TVC

20 března, 2025/1 Komentář/přidal Jana Černeková

Akce, Putin, Rusko, Slider aktuality, Ukrajina, USA, Zahraničí

Z ukrajinského zajetí se vrátilo 175 ruských vojáků

19.03.2025

Mezi Ruskem a Ukrajinou proběhla výměna zajatců podle vzorce 175 za 175, uvedlo ruské ministerstvo obrany.

„V důsledku vyjednávacího procesu bylo vráceno 175 ruských vojáků z území kontrolovaného kyjevským režimem. Výměnou bylo přemístěno 175 válečných zajatců ukrajinských ozbrojených sil,“ uvedlo oddělení.

Kromě toho bylo ukrajinské straně jako gesto dobré vůle vráceno 22 vážně zraněných válečných zajatců, kteří vyžadují neodkladnou lékařskou péči.

Ministerstvo obrany dodalo, že ruští vojáci jsou již na území Běloruska, kde se jim dostává psychologické a lékařské pomoci. Dostali také možnost zavolat svým příbuzným. Bojovníci budou brzy převezeni do Ruské federace k léčbě a rehabilitaci.

Ministerstvo poznamenalo, že SAE poskytly zprostředkovatelské úsilí během návratu ruského vojenského personálu ze zajetí.

Ruský prezident Vladimir Putin již dříve v rozhovoru s americkým vůdcem Donaldem Trumpem oznámil plánovanou výměnu válečných zajatců s Ukrajinou podle vzorce 175 ku 175.

Na základě materiálů Ren-TV , Sputniku a novin Izvestija

19 března, 2025/0 Komentáře/přidal Jana Černeková

Akce, Domácí, Slider aktuality, Zahraničí

Radomír Sedláček : Judy – Psí hrdinka druhé světové války, která zachránila tisíce životů

Radomír Sedláček:Judy – Psí hrdinka druhé světové války, která zachránila tisíce životů

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

05. 03. 2025

Judy byla čistokrevná fenka ohaře (Pointer), která se stala maskotem několika válečných lodí v Pacifiku. Od roku 1942 byla zajata Japonci a odvezena do zajateckého tábora, kde prožila spoustu strastiplných dobrodružství, z nichž jen tak tak vyvázla životem.

Judy (1936–1950) se narodila v únoru 1936 v šanghajské chovatelské stanici jako jedno ze štěňat fenky jménem Kelly, kterou vlastnil pár ze Sussexu. Ve věku tří měsíců utekla z domova a několik měsíců žila u jistého prodavače v boční uličce. Byla však nalezena dělníkem ze stanice a vrátila se domů, ale to už byla její matka a sourozenci pryč. Na podzim téhož roku hledala posádka dělového člunu HMS Gnat lodního maskota. Kapitán a důstojníci se ji rozhodli zakoupit a v dokumentech Royal Navy byla následně uváděna jako Judy ze Sussexu. Netrvalo dlouho a z Judy se stal domácí mazlíček, a byla dokonce obviňována z nedostatku loveckého instinktu. Jediný moment, kdy se projevovala divoce, prý nastal, když ucítila jídlo.

Foto: Judy – psí hrdinka | Working Dogs Memorial UK / Public domain

V červnu 1939 se část posádky spolu s Judy přesunula na dělový člun HMS Grasshopper, který byl následně převelen na britskou základnu v Singapuru. Hned na začátku druhé světové války se ukázalo, že Judy dokáže slyšet japonská letadla dlouho předtím, než si jich někdo mohl všimnout, a upozorňovala posádku lodi štěkáním. V únoru 1942 se HMS Grasshopper dostal do střetu s Japonci a začal se potápět. Judy tehdy málem zemřela, když ji zavalily padající skříňky. Naštěstí ji však našli členové osádky, když se do lodi vrátili hledat zásoby. Na opuštěném ostrově s přeživší posádkou se Judy podařilo najít zdroj sladké vody a zachránit je všechny. Dostali se do Singkepu v nizozemské východní Indii a poté na Sumatru, kde se měli spojit s britskými silami. Pět týdnů putovali džunglí, ušli více než 320 kilometrů a Judy jen tak tak přežila útok krokodýla. Nakonec dorazili do cíle, ale pozdě – jen o den dříve odplula poslední evakuační loď, a nešťastná posádka tak 18. března 1942 padla do japonského zajetí. Nakonec se ji podařilo propašovat do zajateckého tábora, kde se v srpnu poprvé setkala s letcem Frankem Williamsem, který se s ní podělil o svou malou porci rýže. Spolu měli strávit zbytek života.

Williams přesvědčil velitele tábora, aby ji zaregistroval jako oficiálního válečného zajatce s číslem „81A Gloeger Medan“. Byla tak jediným psem, který byl registrován jako válečný zajatec během druhé světové války. Judy zvyšovala morálku v zajateckém táboře a také štěkala, když se k vězňům blížili jedovatí hadi, krokodýli nebo dokonce tygři. Vyrážela také do okolí tábora a nosila zajatcům krysy a hady. Když byli vězni v červnu 1944 posláni zpět do Singapuru, byla propašována v pytli rýže a vůbec nekňučela, aby neprozradila svou přítomnost strážím. Následující den byla loď Haruku Maru torpédována. Williams vystrčil Judy z okénka ve snaze zachránit jí život (byť to bylo 4,5 metru nad hladinou). Podařilo se mu z lodi utéct (přes 500 lidí tehdy utonulo), ale poté byl znovu zajat a poslán do nového zajateckého tábora. Nevěděl, zda Judy přežila, ale brzy začal slýchat příběhy o psovi, který pomáhal topícím se mužům dostat se po ztroskotání na plovoucí trosky. V novém táboře se spolu znovu setkali.

„Nemohl jsem uvěřit svým očím! Když jsem procházel branou, skočil na mě štěkající pes a srazil mě. Nikdy jsem nebyl šťastnější, než když jsem zase uviděl svou starou psí holku!“ Strávili spolu krušný rok v táboře na Sumatře. „Judy mi zachránila život mnoha způsoby,“ řekl Williams. „Ale nejdůležitější ze všeho bylo, že jsem měl důvod žít. Stačilo se podívat do těch unavených, krví podlitých očí a zeptat se sám sebe: ‚Co by se s ní stalo, kdybych zemřel?‘ Musel jsem pokračovat.“

Skutečný důvod, proč je letošní chřipka nejhorší za poslední roky

Když válka skončila, byla Judy propašována na palubu vojenské lodi mířící zpět do Liverpoolu. V Anglii jí byla v květnu 1946 udělena Dickinova medaile (tzv. „Victoria Cross“ pro zvířata). Nápis na ní zněl: „Za velkolepou odvahu a vytrvalost v japonských zajateckých táborech, která pomohla udržet morálku mezi jejími spoluvězni, a také za svou inteligenci a ostražitost, kterou zachránila mnoho životů.“

Ve stejné době byl Frank Williams oceněn White Cross of St. Giles od PDSA za oddanost Judy. Frank a Judy strávili první rok po válce návštěvami příbuzných anglických válečných zajatců, kteří nepřežili. Judy tehdy prý vždy poskytovala rodinám útěchu. Dne 22. července 1946 byla dvojice demobilizována a Frank vzal Judy domů do Portsmouthu. Dne 10. května 1948 odjeli pracovat do východní Afriky. Zde měla Judy třetí a poslední vrh štěňat (první měla na lodi krátce před válkou a druhý v zajateckém táboře). O dva roky později bylo zjištěno, že trpí rakovinou. Nádor byl sice odstraněn, ale utrpěla infekci a 17. února 1950 musela být utracena. Bylo jí téměř 14 let. Pohřbena byla ve své letecké bundě RAF se svými medailemi. Frank strávil dva měsíce budováním žulového a mramorového památníku na její památku, jehož součástí byla deska popisující její životní příběh.

Zdroj: nmwdm.org.uk, defensemagazine.com

Autor: Radomír Sedláček – Kabinet kuriozit