Archív značky pro: půda
OTRÁVENÁ OBILNICE SVĚTA: VÁLKA NA UKRAJINĚ MĚNÍ PŮDU NA EKOLOGICKOU KATASTROFU
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
Jan Kos 29.4.2023
Spálené lesy, otrávená černozem přeoraná dělostřeleckými granáty a plíživá radioaktivita: po rozhodnutí Britů zaslat ukrajinským silám protitankové střely z ochuzeného uranu je obilnice planety o krok blíže ekologické katastrofě.
Dopady válečného běsnění na životní prostředí jsou bezesporu méně dramatické než počty mrtvých, které válka přináší. Mají ale důsledky, ze kterých se země, její hospodářství a příroda budou vzpamatovávat jen těžce. Ne až tak dávné zkušenosti z válečných území v Iráku, Kosovu či Perském zálivu ukazují, že napravit škody na životním prostředí způsobené válkou trvá desítky let.
Podle nedávné studie vědců z britské Christ Church University je například půda ve francouzské Sommě, kde proběhla jedna z velkých bitev první světové války, znečištěna dopady válčení ještě dnes, více než sto let od skončení konfliktu, zmiňuje britský Independent s tím, že dlouhá doba náročné rekonvalescence čeká i Ukrajinu, jejímiž nejúrodnějšími částmi na jihu a východě země již přes rok zmítá válečné běsnění v důsledku ruské invaze.
Dopady jedů války na tamní černozem jsou o to vážnější, že země historicky rozkročená na jakémsi kulturním pomezí mezi Západem a Východem bývá díky své vysoké zemědělské produkci považována za „obilnici planety“.
Ukrajina platí za jednoho z nejdůležitějších světových producentů a exportérů řady zemědělských produktů jako je řepka, kukuřice, slunečnicový olej a v neposlední řadě samozřejmě pšenice. Podle údajů Světové banky se na jejím území nachází celá jedna třetina nejúrodnější zemědělské půdy na Zemi. Více než polovina (přesněji 68 procent) z toho je zemědělsky obdělávána. Většina úrodné půdy se přitom nachází tam, kde probíhají nejtvrdší střety mezi válčícími stranami.
Každý výbuch rakety, minometného nebo dělostřeleckého granátu spolu s úniky paliva z vyřazené techniky zanechané na bojišti tak představují pro tamní životní prostředí a zemědělství obrovskou ránu. Existují obavy, že by válka na Ukrajině mohla dokonce způsobit největší potravinovou krizi od konce druhé světové války.
Kontaminované lesy, půda i voda
Ekologické škody způsobené konfliktem v současnosti Ukrajinci odhadují na 34 miliard amerických dolarů. Podle organizací zabývajících se potravinami a zemědělstvím na půdě OSN se během války na Ukrajině zvýšil objem významně zničené zemědělské půdy státu o třináct procent, a to za pouhý rok konfliktu. Více než 200 tisíc hektarů půdy v oblastech střetů je kontaminováno minami, dělostřeleckou palbou a zbytky válečné techniky, zbraní a munice. Podle předběžných odhadů Organizace spojených národů zabývající se životním prostředím (United Nations Environment Programme, UNEP) může náprava toxického dědictví války trvat po několik generací.
Kromě viditelných a přímých dopadů na životní prostředí (rozoraná a rozbombardovaná pole, jedy vsakující se do půdy) působí válečné běsnění i nepřímo v důsledku devastované civilní a průmyslové infrastruktury (zničené chemičky, vodohospodářství, čističky odpadních vod i energetické struktury). „Pokud dochází k ničení civilní infrastruktury, jako jsou například zařízení odpadních vod či chemické továrny, negativní vlivy na životní prostředí se sčítají,“ vysvětlila britské BBC vědkyně Andrea Hinwoodová z UNEP.
Podle organizace bylo na Ukrajině válkou zničeno na 618 zařízení takzvané kritické infrastruktury. Velkou zátěží bylo i extenzivní bombardování měst jako Mariupol, kde se stýká urbánní a průmyslová infrastruktura (ocelárny Azovstal) a dochází k využití širokého spektra zbraní. Tuhé boje zažil i Severodoněck, kde údajně padlo k zemi všech 36 chemiček, což způsobilo výrazné znečištění řeky Severský Doněc. Problémy činí i masivní požáry. Za rok války mělo na Ukrajině shořet 250 tisíc akrů lesa. Jednou z nejhůře zasažených oblastí byla rozbombardovaná pole u Dovhenky na východě Ukrajiny. Artilerie tam vytvořila stovky kráterů, průměr jedné díry po bombě měl čtyřicet metrů.
Radioaktivita ze zastaralých „špinavých“ zbraní
Kromě kontaminace spodních vod chemikáliemi je toxickým strašákem z hlediska životního prostředí i radioaktivita. Zatímco boje kolem Černobylské a Záporožské jaderné elektrárny budily obavy světové veřejnosti zejména kvůli hypotetickému spuštění jaderné havárie v plném rozsahu, radiace může na ukrajinském bojišti škodit i plíživěji například v podobě nechvalně známého ochuzeného uranu. Ten se jako materiál používá kupříkladu k výrobě kompozitního pancíře tanků a naopak speciálních, kinetických protitankových střel.
Munici z ochuzeného uranu nyní spolu s tanky Challenger Ukrajincům nabízí Velká Británie. Díky vysoké hustotě a pevnosti jsou střely schopné proniknout i nejtlustším pancířem. Z hlediska životního prostředí a zdraví ale nepředstavují nic dobrého a jsou vysoce toxické. Ochuzený uran vzniká jako vedlejší produkt při výrobě obohaceného uranu používaného jako palivo do jaderných elektráren. Není sice vysoce radioaktivní, jeho mírné záření a vysoká toxicita spolu s karcinogenitou z něj ale dělají doslova špinavou zbraň, kterou desítky let provází značná kontroverze.
„Munice z ochuzeného uranu za sebou táhne roky pečlivého dokumentování údajných negativních dopadů na zdraví vojáků a civilistů. Ukrajina by navíc měla vědět, že munici CHARM3 120 mm, kterou jí Britové plánují posílat, vypršela životnost již v roce 2015,“ píše magazín Vice s odvoláním na Douga Weira, výzkumného ředitele britské Conflict and Environment Observatory. Weir tvrdí, že munice je zastaralá. Místo aby byla využívána na bojišti, by se s ní prý mělo zacházet jako s jaderným odpadem.
Munice vzbuzovala odpor dokonce už v sedmdesátých letech minulého století, kdy se ji Britové snažili testovat na domácí půdě ve Skotsku. Poprvé byla v akci nasazena v roce 1991 během války v Perském zálivu. Američané a jejich spojenci tehdy vypálili na 9500 tankových střel z ochuzeného uranu. Použita měla být i v Kosovu v roce 1999.
Po skončení konfliktu OSN od NATO požadovalo označit ochuzeným uranem zasažené oblasti kvůli varování civilistů před možnými riziky. NATO apel nejdříve zcela odmítlo a teprve po osmi měsících od skončení války Američané potvrdili, že jejich letouny skutečně na Kosovo a Srbsko shodily deset tun munice s ochuzeným uranem. Po dalších sedmi měsících NATO konečně zveřejnilo seznam 112 konkrétních lokalit. Teprve devatenáct měsíců po skončení bombardování na nich nechalo rozmístit varovné cedule.
Stejný materiál použili Američané i v Iráku v roce 2003. Během tří týdnů konfliktu měli podle odhadů použít mezi jednou a dvěma tunami této munice. Problémem bylo, že byli podle nizozemské organizace Pax historicky prvními, kdo navzdory své oficiální doktríně použil ochuzený uran v obydlených oblastech, všiml si deníkThe Guardian.
Pax tvrdí, že ještě v roce 2014 bylo v Iráku 300 uranovou municí zamořených lokalit, přičemž jejich vyčištění organizace odhadovala na astronomických třicet milionů dolarů. Podle časopisu Vice napáchal ochuzený uran velké škody zejména v irácké Fallúdži, kde po válce došlo k rozsáhlému nárůstu rakoviny u dětí. Dopady byly tak do očí bijící, že se Fallúdži dokonce začalo přezdívat irácká Hirošima.
Neprůkazné dopady, nebo zatajování?
Podle UNEP může ochuzený uran ovlivnit vývoj mozku, chování a funkci ledvin savců. Použitá munice je často skrytá v zemi a škodit může i desítky let. K intenzivní expozici dochází, když si například po skončení konfliktu děti hrají na staré armádní technice. Problematické je i vdechování kontaminovaného prachu z explozí. Negativní vliv ochuzeného uranu se může přenést z matky na dítě skrze placentu. Studie zjistily, že těhotné ženy, které jsou s tímto materiálem ve styku, bývají náchylnější k předčasnému porodu.
Že jsou zbraně s ochuzeným uranem problém, je známo desítky let. Již v roce 2001 požadovaly Německo, Itálie, Norsko a Evropský parlament moratorium na používání této munice. Zhruba v té době, po skončení války v Zálivu, prováděl podle L. A. Times vlastní šetření možné zdravotní závadnosti ochuzeného uranu i Pentagon. Experimenty na krysách mu měly ukázat, že ochuzený uran (jeho toxicita, nikoli radioaktivita) může působit poškození imunitního systému spolu s problémy centrální nervové soustavy a podporovat vznik rakoviny.
Navzdory tvrzením předního vojenského specialisty na ochuzený uran Davida McClaina, že „existují silné důkazy pro detailní studii potenciální karcinogenity ochuzeného uranu“, i výsledkům další studie provedené separátně Lovelacovým institutem v Albuquerque, podle kterého ochuzený uran způsoboval u laboratorních zvířat rakovinu, Pentagon smetl zdravotní obavy nad ochuzeným uranem ze stolu jako hysterii a propagandu.
Ačkoli dnes řada odborníků dovozuje přímou úměru mezi použitím munice a nárůstem vrozených vad, defektů a zdravotních problémů lidí v zasažených oblastech, výsledky studií (například i v prestižním vědeckém časopise Lancet) byly kritiky často označovány za neprůkazné. Jednoznačně průkaznou souvislost mezi zdravotními problémy a ochuzeným uranem nevidí ani „nejvyšší autorita“ v podobě Světové zdravotnické organizace.
Problém v průkaznosti může spočívat jinde. Podle Weira může být pes zakopaný v tom, že se vlivy jedné konkrétní munice na lidské zdraví ve válečných zónách, kde se negativní dopady sčítají, posuzují s vědeckou objektivitou jen velmi těžko.
V záplavě karcinogenních jedů zkrátka bývá extrémně těžké rozlišit konkrétního, největšího viníka.
Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.
Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.
Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
https://volnyblog.news/
Lockdowny v roce 2020 vyléčily můj klimatický aktivismus: Problémem není ropa, ale špatná půda
Není to tak dávno, co bych vám řekl, že by bylo lepší žít v jedlé krajině, abychom maximalizovali naši odolnost a minimalizovali spotřebu energie. Myslím si to dodnes, ale z jiných důvodů.
Co změnilo můj názor, byly dva datové body, které se objevily brzy po lockdownu v roce 2020. Jedním z nich bylo, že spotřeba fosilních paliv klesla, a druhým, což mě mátlo, byl atmosférický oxid uhličitý, který přibýval jako hodinky – navzdory poklesu spotřeby fosilních paliv. Hromada teček se začala spojovat, když jsem se snažil zjistit proč.
Všiml jsem si v drobném písmu pravidel uhlíkového účtování, že sledujeme průmyslové, ale ignorujeme přirozené emise. Přírodní emise jsou řádově větší než ty průmyslové.
Ztráta ornice znamená, že půda ztrácí obsah uhlíku a půda s méně uhlíkem zadržuje méně vody. Když jsem to dal dohromady, dospěl jsem k závěru, že věda se mýlí: je to půda, ne ropa.
Neexistují žádné důvody k obavám z oxidu uhličitého, vyhlášení klimatické nouze nebo snížení své uhlíkové stopy. Skutečným problémem je desertifikace spojená se špatnou správou půdy.
Období líbánek se skupinami ekologických aktivistů, ke kterým jsem se připojil, bylo krátké. Zdálo se, že schůzky nikam nevedou. Ani petice nebo protesty. Těžko byste hledali něco méně účinného, než je toto, kdybyste byli propagandistou pověřeným vytvořením řízeného opozičního psychopata. Je to v podstatě všude křičet a nic nedělat.
Vztek proti fosilním palivům se rychle stal nesmyslným. Účinným způsobem, jak omezit jejich používání, by bylo jednoduše podporovat způsoby, jak toho dosáhnout. Slon v porcelánu je jídlo. Vezměte dodavatelské řetězce, válečné štvaní k jejich zabezpečení a pracovní místa potřebná k nákupu věcí. Znepokojení aktivisté by měli podporovat zahradnictví. (Někteří ano.)
Hněv ohledně vymírání druhů byl stejně scestný. Účinným způsobem, jak se tomu vyhnout, je jednoduše propagovat způsoby, jak získat výnosy bez ztráty stanoviště. Jedním takovým způsobem je vytváření pásu s křovinami. Živé ploty nabízejí nespočet výhod. Jsou ziskové a umožňují sklízet vodu jako bonus, když se to dělá správně. To pomáhá zmírnit erozi, sucha a povodně.
Obecněji řečeno, řešení, která jsou nám nabízena, jsou otřesná. Zachycování uhlíku brzy umožní gigantům z fosilních paliv přejmenovat se na zachránce klimatu. Uhlíkové kompenzace až příliš často financují neokoloniální krádeže půdy a komerční plantáže stromů. Zelená technologie není nic jiného než stroj Rubea Goldberga s obrovskou ekologickou stopou.
Nejvíce zavádějící environmentální koncept je koncept ekologických limitů. Nedostatek není fatální. Objeví se pouze tehdy, když si kontrolní šílenci rozdělí koláč. Tito lidé prostě plodnosti nerozumí . Uzamknou přírodu, aby ji udrželi v bezpečí, a pak získají výnos tím, že vymlátí vzpřímený plevel do podřízenosti. Místo toho můžeme pečovat o bohaté ekosystémy .
Postupem času se „věda“ začala podobat ničemu takovému. Uzamčení v roce 2020 například jasně ukázalo , že uhlíková stopa není o fosilních palivech. To nezabránilo ekologickým hlasům oslavovat pokles spotřeby fosilních paliv v tomto roce. Atmosférický CO2 mezitím přibýval jako hodinky .
Mluvení o fosilních palivech, napadlo mě, když jsem přemýšlel, proč tomu tak je, ve skutečnosti závisí na účetní šikaně. Mezinárodní pravidla uhlíkového účetnictví zacházejí s průmyslovými a přírodními emisemi odlišně. Dávejte nebo přijměte výjimky, jako je říhnutí krav, přirozené emise se ukrývají v černé skříňce na uhlí , která je drží mimo dohled.
Lesnický výzkum emisí do půdy ukazuje, jak malý smysl to dává. Vykácený les vyprodukuje během několika příštích let několik kilogramů CO2 na metr čtvereční. Tyto emise odcházejí, když se vrchlík obnovuje.
Zemědělská pole také produkují půdní emise. V minulosti živé ploty udržovaly houby naživu, zabraňovaly erozi a pomáhaly absorbovat půdní emise spojené s obděláváním půdy a sklizní. Moderní zemědělská pole jsou naproti tomu široce otevřené prostory bez přírodní ochrany. Půdní emise jsou tak obrovské, že ve vizualizacích NASA poznáte , kdy farmáři obdělávají nebo sklízejí.
Jinými slovy, uhlíková stopa je problém ztráty živého plotu a vrchlíku, nikoli energetický problém. Zemědělci a dřevorubci to mohli zvrátit jednoduchými úpravami svých provozů. Oříznutí alejí by vrátilo živé ploty dovnitř, aniž by překážely strojům. Zakrytí půdy by jako bonus pomohlo snížit odpařování vody .
Voda je mimochodem skutečným pojítkem mezi lidskou činností, uhlíkem a klimatem. Půda s menším obsahem uhlíku a menším krytím zadržuje méně vody. To vede k desertifikaci : vypařování vody, lesním požárům, suchu a záplavám. Můžeme rehydratovat naši krajinu , abychom těmto vlivům zabránili. Můžeme to udělat i ve velkém s buldozery a semennými peletami.
Obavy o životní prostředí jsou nakonec přeceňovány. Farmáři a dřevorubci byli před desítkami let svedeni kontrolními šílenci. Nyní zjišťují, že práce s přírodou vytváří mnohem větší hojnost než práce proti ní. Pokud tak učiníte, zvrátite špatná rozhodnutí z minulosti. Jako taková neexistuje žádná naléhavost, natož krize.
Přetrvávající otázka v mé mysli je, co můžeme udělat, abychom ukončili tuto klaunskou show. Když vidíme, jak smrtelně zkorumpované jsou naše instituce, možná budeme muset porazit „vědu“ jednu osobu po druhé. Fosilní paliva, domorodé nebo jiné zájmy by to mohly u soudu porazit. (Rád pomohu.) Mám pocit, že pozemní správci to budou muset porazit na svých polích.
Ten s sebou nese riziko, že na pozadí úhoru vázané na nedostatek hnojiv a nafty budou tyto regenerační snahy přebaleny jako důkaz, že narativ o fosilních palivech je správný. Můžete přispět k tomu, aby se to nestalo tím, že pomůžete dostat tuto zprávu ven. Neváhejte tento obsah sdílet, znovu publikovat a překládat.
o autorovi
Denis de Bernardy žije v Mexiku a pomáhá vytvářet bohaté zahrady, rybníky a agrolesnické systémy. Jeho kniha „ A Natural Language “ odhaluje velké ekologické lži a staví řešení před skutečné problémy. De Bernardyho můžete sledovat na Twitteru ZDE nebo jeho Substack ZDE .
Vybraný obrázek: Just Stop Oil: Vše o britské aktivistické skupině, která leze po mostech a hází polévku na obrazy
Zdroj:https://expose-news.com/2022/10/27/lockdowns-in-2020-cured-my-climate-activism