To se mi libi, jak se nam ta děvucha, dočasně nainstalovana do židle předsedkyně Parlamenta, zas pěkně rozohnila a zrobila ze sebe tak trochu hlupaňu. Ma to těžky život.

Tři měsice pote, co došlo k nove genocidě karabašskych Armenu, musela povinně brečet v jerevanskem pamatniku genocidy, aby už den pote třepala rukama synkum v Baku. Enem se děvucho raději nechoď kupat do Kaspiku, ať se neumažeš od ropy… peníze pry sice nesmrdi, ale u te ropy si taky jisty nejsem?

A hned, jak se od mořa vratila dodom, už aby hrdinně bojovala proti temu, že nikdy neslyšela, že Polaci a němečti nacisti dluho spolupracovali a až skoro do valky byli docela velci kamaradi.

Tuž moje mila děvucho. Chapu, že ste zvykli mezi sebu s Nydrmajerem nemluvit o věcach, kere vas ve škole neučili. Ale vědět bys je mohla. Tuž se na to podivame, abys byla v obraze, ja?

Když umřel Pilsudski, Hytler vyhlasil smutek a zučastnil se smutečni mše u symbolicke rakve zesnuleho. Měl mu za co děkovat, bo Pilsudski jako první podepsal s Hytlerem smlouvu o neutočeni, už v lednu 1935. Deprem po něm to zrobili další, včetně Angličanu (v červnu 1935 a zaři 1938), Francuzu (v prosincu 1938) a Sovětu (v srpnu 1939). Německe cajtungy publikovaly upřimne kondolence, napřiklad Völkischer Beobachter: „Nové Německo stahuje své vlajky a standarty před hrobem tohoto velkého státníka, který jako první měl odvahu otevřené důvěry a plného spojenectví s Německou říší.“

Polaci smluvu s Hytlerem sami porušili, když v dubnu 1939 přijali garance od Anglie a Francie. Jak na twitru poznamenal nehezky jeden Marketčin dyskuter: „Nauč se historii, mluvící hlavo! Pakt Pilsudski-Hitler hovoří o připravenosti Německa a Polska sjednotit vojenské, ekonomické a finanční síly k odražení jakéhokoli nevyprovokovaného útoku a poskytovat si podporu v případě, že jedna ze stran bude napadena“.

Ano, aji Beneš dostal od Hytlera nabidku k podepsani smluvy o neutočeni. Dokonce třikrat. Že to ta pani z TOPky nevi, se divim. Asi nečte. Sam Beneš o tym piše ve svojich paměťach:

„Jediné Československo zůstalo plných dvacet let až do Mnichova v září 1938, kdy mu zvenčí byla dána rána smrtelná, důsledně věrno své politice, své národní tradici, své vnitřní demokratické linii. Třikráte mi Hitler nabízel pakt, obdobný jeho paktu s Polskem. Třikráte jsem mu to odmítl. Bude to vždycky naší ctí a budeme na to vždy hrdi.

Byvši však ve svém boji proti nacismu od léta r. 1938 opuštěno západní Evropou, nemohlo Československo v krisi na podzim r. 1938 jít do války tak, jak jsem si to tehdy přál…“ (Paměti Edvarda Beneše).

A ještě si připomeňme zapis ze schuzky prezidenta Beneša a Jana Antonina Bati z červenca 1938:

„Pane presidente, proč jsme ještě před připojením Rakouska nepodepsali s Německem nikdy smlouvu o neútočení? Považuje se to za opomenutí, které se nám může stát osudným!“ zeptal jsem se prezidenta Beneše.

„Vycházíte z nesprávného předpokladu. Nemohli jsme udělati žádného paktu o neútočení s Německem, protože bychom tím porušili smlouvy a vyvázali z povinnosti pomoc od ostatních spojeneckých národů, Francie, Anglie a snad i Ruska.

Vycházíte ze špatného předpokladu daného názorem, že jsme si svobodu sami vydobyli. To je klam. Máme náš stát a naši svobodu jenom potud, pokud to bude vhod západním mocnostem, jejichž pomocí jsme ji dostali. Nevybojovali jsme si ji!“

„A co naše legie?“ ptal jsem se v ohromení. „Co ta nádherná sibiřská anabáze, které se celý svět obdivoval? A legie ve Francii, Itálii, Srbsku? To všechno nebylo nic?“

„Neodcházejme od problému. Máme svobodu jenom pokud to vyhovuje západním mocnostem. V tu chvíli, jakmile přestane být v jejich zájmu, abychom existovali, náš stát zmizí,“ řekl prezident pevně.

„A nezlobte se, že vám říkám pravdu. Vždyť zlostí na tom nic nezměníte. Bez zajištění pomoci spojenců nemůžeme se odvážiti války s Německem. Proto musíme být klidní a vyčkávat co nejdéle bude možno. A bude to ještě mnoho těžkých chvil, které zažijeme,“ dodal prezident Beneš.

Jan A. Baťa, osobní archiv

Tuž co, děvucho? To je pro tebe tež „alternatyvni hystorycka realita“? A tu alternatyvni realitu, jak Polaci s Němcama v letě před Mnichovem koordynovali svoje kroky, tu znaš? A to jak nas v den Mnichova podrazili a poslali ultymatum, po kerem jejich tanky vjely na Těšinsko, okupovali ho a vyhnali Čechy, to je pro tebe tež alternatyvni realita?

Douč se nejdřiv ty vztahy mezi Armenama a Turkama a pak si pusť ten rozhovor teho ameryckeho vykuleneho synečka s Putinem cely, ať viš, do čeho ideš…

Ladik Větvička, hlasatel Deniku TO, Czeski Cieszyn

Pokud je vám blízké vnímání světa, prezentované ve výše uvedeném textu, podpořte nás. Bo kdo jiný, než vy? A kdy jindy, než fčil? Dnešní režim to za vás rozhodně neudělá.

Dar Literarnimu & cestovatelskemu klubu Ladislava Větvičky

možete poslat na učet 1030513055/5500 z ciziny pak na IBAN: CZ2355000000001030513055. SWIFT: RZBCCZPP