Archív značky pro: Bandera

Izraelský velvyslanec v Kyjevě: „Ukrajině lze odpustit slavení nacismu“. Rozumí tomu někdo?

21.6.2023

UKRAJINA/IZRAEL: Izrael je připraven smířit se s glorifikací nacistů na Ukrajině, kteří zabíjeli Židy, a pokračovat v podpoře Banderových stoupenců, pokud „jsou ve válce s Ruskem“.

Izraelský velvyslanec v Kyjevě: Ukrajině lze odpustit slavení nacismu

Oznámil to izraelský velvyslanec na Ukrajině Michail Brodskij na izraelském televizním kanálu  „Iton TV“ .

Diplomat poznamenal, že Bandera, Šuchevič a Melník by se mohli považovat za hrdiny, přestože podporovali ideologii nacismu a zabíjeli Židy.

„Náš pohled na takové osobnosti jako Bandera, Šuchevič, Melník a tak dále je velmi odlišný od pohledu většiny Ukrajinců. Tito lidé skutečně podporovali ideologii nacismu. V rámci svého boje za nezávislost Ukrajiny chtěli vidět Ukrajinu bez Židů i bez Poláků, komunistů a mnoha dalších,“ řekl velvyslanec.

Brodskij vysvětlil, že Ukrajina má právo glorifikovat nacistů, protože „pro většinu Ukrajinců jsou to hrdinové, kteří bojovali za nezávislost“.

„Jednoznačně vyjadřujeme svůj názor, týká se to naší společné historie, týká se tragédie holocaustu na území Ukrajiny. Ulice Banderu existují v různých městech Ukrajiny, ale také v zahraničí, například v USA,“ vysvětlil velvyslanec.

Dodal, že Ukrajina může chválit nacistů, jak chce, maximum, co Izrael může udělat, je omezit se na verbální odsouzení a nadále podporovat banderovce.

ZDROJ: http://www.iton.tv/v-diplomaticheskih-krugah/19957-posol-izrail-na-storone-ukraini-no-k-sanktsiyam-protiv-rossii-ne-prisoedinyaetsya.html

Děkujeme za Vaší podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj našich nezávislých informačních platforem.
Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.
Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.
Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
https://volnyblog.news/

Dávný démon

Dávný démon

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

V samém závěru mého předvčerejšího rozhovoru se Stanislavem Novotným jsem se letmo dotkl tématu, které se mi vzápětí stalo ještě osobnějším, než do té doby. Jak všichni víte, Ukrajina je moje srdeční záležitost vlastně odjakživa, protože tam mám spoustu příbuzných a přátel. Tamní politické peripetie se mě velmi dotýkají, protože jednak mám v sobě kus té jejich duše a jednak mám z bývalého sovětského prostoru informace, které nepředžvýkal žádný novinář ani placený „expert.“Na úvod musím upozornit na jedno významné výročí, které je v našich krajích zcela nedoceněné a pro jistotu tady o něm nikdo nemluví. Ne tak na Ukrajině. Vězte, že prvního ledna se narodil Stěpan Bandera a tyto jeho narozeniny byly bouřlivě oslavovány. Tak moc bouřlivě, že i jeden můj ukrajinský bratránek zařadil na svém fejsbůku příslušnou oslavnou ódu a chudák moje maminka to zachytila na první dobrou…Letošní oslavy byly tak velkolepé, že i Poláci začali jaksi přemýšlet, jestli udělali správně, když proti tradičnímu ruskému nepříteli angažovali zrovna tohoto démona. Myslím, že je čeká ještě celá řada horších překvapení.

Všimněte si prosím, že je to stokrát osvědčená metoda. Chcete ovládnout nějakou zemi? Stačí tam začít podporovat opozici. Samozřejmě ne jen tak ledajakou. Nějaký místní spolek odbojných zahrádkářů či huličů to nevytrhne. Já jsem dlouho přemýšlel, jak to ti Američané vlastně dělají, že si všude najdou ty správné lidi, kteří pro ně odvedou neuvěřitelný kus práce. Ale už mi to asi došlo a děsím se, jak jednoduché to je. To si prostě najdete jakoukoliv skupinu, která je ochotná sáhnout k násilí. Na ničem jiném nezáleží. Proto jel do carského Ruska Lenin a proto dostal na svojí misi dost německých peněz. Prostě jen vybrali toho, který byl ochoten za své cíle vraždit. Všechno ostatní se stalo samo.

Stejně fungoval Islámský stát, stejně fungoval ten tádžický šéf Severní aliance v Afghanistánu, stejný byl Pinochett a stovky dalších… A nemyslete si, ono to neplatí jen pro Američany. Fidela si SSSR vybral z podobných důvodů. Stejně tak si Číňané vybrali Pol Pota. Tohle je podle mě jediné potřebné kritérium – stačí si budoucím revolucionářem popovídat, stačí zjistit, jestli je jeho nenávist k režimu dostatečně hluboká, aby ve jménu své pravdy vydával rozkazy k vraždění nevinných a pak to chce jen dostatek peněz a případně nějaké ty transfery zbraní.

Porovnejte to s naší situací doma. Ceny energií obrovské, propad do bídy takřka jistý a pokud někdo obviní některého z čelních politiků, že za to může, tak mu slibuje soud… Kdyby na demonstraci hořela auta, okamžitě by ztratila legitimitu. Stejně tak, kdyby těžkooděnci vytáhli pendreky a začali řezat mírumilovné demonstranty. Možná proto se Putin obrátil do Asie… není tu žádná pátá kolona, která by byla ochotná vraždit ve jménu velkého Ruska. Jsou tu možná přátelé Ruska, ale nikoliv nepřátelé této země. Ani tady, ani jinde v Evropě není žádná proruská opozice, která by byla ochotná sáhnout k násilí, aby se domohla svých cílů.

Ale platí to i obráceně? Kdyby ve volbách uspěly spíše protiamerické strany? Kdyby volby vyhrála SPD, platí, že by se proamerická opozice neuchýlila k násilí? Po všech těch pokusech o potlačování cizích názorů, po všech výrocích Řeporyjce, či Tomáše Peszyňského, po rozkopávání stánků SPD od Miroslava Tomana….řekněte mi vy ojrohodnotní kluci, co máte v srdci Havla… kdyby se to tu ve volbách otočilo a nadpoloviční většina voličů by se vyjádřila, že chce jít třeba maďarskou cestou… a Američani vám nabídli prachy a munici… stříleli byste do jiných Čechů, abyste zvítězili? Nechali byste nás také humanitárně bombardovat? Mašíny byste vyznamenali, to už víme…

Rusko v roce 2014 na Donbase také nepodpořilo nějaké mírové hnutí, ale hochy, kteří byli ochotni střílet a bojovat. Nedělejte si iluze, že by nějaká velmoc byla výrazně spravedlivější než jiná… kdyby u nás byla nějaká síla ochotná vraždit ve jménu Ruska, zřejmě by měli dost peněz, aby se o to mohli pokusit. Turci také vědí, které skupiny svých migrantů v Německu je třeba podpořit. A rozhodně to nejsou ti, kteří touží po začlenění do německé společnosti, nicht wahr?

Dál je to ale také pořád stejné. Vždycky je vyvolán nějaký krvežíznivý démon, protože je to laciné. Toto zaříkávání se jeví jako nejjednodušší způsob, jak dosáhnout svého cíle. Samozřejmě není to zadarmo. Démona nevyvolá jeden revolucionář s pár nohsledy. Musí mít větší podporu podobně smýšlejících. Je třeba takového démona hýčkat, uvolnit mu cestu, umožnit mu vyrůst, dát mu bezpečný azyl v zahraničí, aby pěkně zesílil… a pak se to podaří.

Jednoho dne je džin z lahve venku a začne plnit přání těch, kteří lahev otevřeli. Ale… vždycky to plní tak nějak po svém. Plní svůj úkol, ale zůstává za ním spoušť a hory mrtvol. A nezřídka se pak obrátí proti těm, kteří ho vyvolali, protože začne mít dojem, že pro svoje osvobození už udělal dost. Dostat takového démona zpátky, je pak vždycky dražší, než všechna práce, která by musela být vykonána, aby ho nebylo zapotřebí.

Já vím, že jsou naše sdělovací prostředky plné chudáků uprchlíků, kteří přišli o všechno. A vůbec mi nevadí, že se jim pomáhá. Oni opravdu přišli o všechno. Ale silně mi vadí, že se předstírá, že žádný Bandera na Ukrajině neúřaduje. On už tam ale poletuje a je to upír první kategorie. Byl vyvolán podle stokrát osvědčeného modelu a funguje osvědčeným způsobem. Web Myrotvorec je toho nejlepším důkazem. Ten existoval dávno předtím, než Rusko vpadlo na Ukrajinu. I Zalužný se nezapomněl vyfotit s Banderou… i on ho totiž potřebuje.

Bandera je součástí ukrajinské vlády, je součástí ukrajinského příběhu, je součástí i mojí rodiny. Má hodně prostoru. V jeho jménu jsou jeho stoupenci ochotni vraždit a právě tato vlastnost se hodila, protože to je skutečný geopolitický tlak na Moskvu. Ne nějaké bezzubé řeči starých páprdů, ale prapory Azov, Ajdar, Kraken a podobně. Krev jim kapala ze zubů dávno předtím, než první ruský voják překročil hranice a vůbec se to nevylučuje s tím, že právě ruský vpád tohoto upíra ještě řádně posílil, dal mu výjimečné postavení, glorifikoval ho v očích národa a učinil z něj záštitu před ruskou agresí.

Ale furt je to Bandera. Ten stejný démon z dávných časů, který na jedné straně plní přání západních politiků a stratégů, ale na straně druhé si už chystá půdu pro své vlastní cíle. Pokud na Ukrajině byl nějaký odpor proti Banderovi, tak teď už není. Leze mi do rodiny a uchytává se tam. Posiluje a posiluje. Je houby platné, že s ním většina Ukrajinců nepeče a vlastně o něj nestojí. Už byl vyvolán. A nezaleze.

Rovnou říkám všem Cemperům, že tohle mi nedokážete zbagatelizovat. Jiní vám to možná zbaští, ale já jsem příliš blízko tamního dění a mám bohužel informace z první ruky. Zavíráte oči před něčím, co se za všech okolností ukáže jako pohroma. Bez ohledu na to, zda Rusko zvítězí nebo prohraje. Snažíte se mi vnutit, že jedinou příčinou této války je ruská velmocenská politika, ale bohužel moje osobní zkušenost říká něco jiného. Ten Bandera tam hraje svojí roli, byl oživen přesně pro tento úkol a roste. Hodně roste. Brzy bude nad vaše síly. Brzy ho nebude mít pod kontrolou ani americký prezident. Ukrajina se nevydá po cestě demokracie a porozumění. Vydá se po cestě Stěpana Bandery se vším co k tomu patří. Bandera není marginální součástí Ukrajiny, bez něj by Ukrajina už dávno tuto válku prohrála. Neuchlácholíte mě, že je to jen okrajový jev, který nehraje v konfliktu prakticky žádnou roli. Vyrostl. Strašně se zvětšil a leze i tam, kde bych se ho nenadál. Nikdy si ho neochočíte i když myslíte, že ano, protože v této chvíli s ním máte stejné zájmy. Až jeho úkol skončí, zjistíte, že další úkoly si už dává sám.

To je moje vyznání. Banderu jste vyvolali už dávno spolu s Viktorkou Nullandovou… Za pět miliard dolarů. Chtěli jste, aby spolu s vámi tlačil na Rusko. Chtěli jste, aby byl schopný a všeho schopný. Rusové mu teď pomohli vyrůst pomocí šedesáti tisíc granátů denně. Naše vláda vidí na Ukrajině boj za svobodu, národní sebeurčení a boj proti agresorovi, ale já vidím růst tohoto upíra, který se všem hodil, všichni ho živili a já nevěřím, že ho ještě má někdo pod kontrolou. Proto mluvím o míru a klidně i o nevýhodném míru. Válka ho jen posiluje. Postupně si vezme všechny ty ideály boje za svobodu a demokracii a zůstane jen on. Z tohoto hlediska nebude příliš velký rozdíl, jestli Rusové dojdou k Dněpru a nebo Ukrajinci na ruské hranice.

Děláte všechno pro to, aby skutečným vítězem tohoto konfliktu byl Stěpan Bandera. To se nám všem strašně vymstí.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/davny-demon

Ukrajina oslavovala Banderu pochodněmi a karnevalem

Ukrajina uznala banderovce za válečné veterány

Starší 3 články, ovšem stále aktuální.

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE … pod článken i odkaz na film“ Volyň“

Vlnu nesouhlasných reakcí vyvolal nový ukrajinský zákon, který staví ukrajinské nacionalisty bojující po boku nacistů za druhé světové války a po ní proti Rudé armádě na roveň těm, kteří bojovali proti Německu.

Foto: Profimedia.cz

Ukrajinští váleční veteráni s vlajkou Ukrajinské povstalecké armády prošli v říjnu ulicemi Kyjeva.

Článek

Vysoce třaskavý zákon podpořilo minulý týden ve čtvrtek 236 ukrajinských poslanců, o deset více, než bylo potřeba ke schválení.

Status válečného veterána s příslušnými výhodami tak bude nyní náležet i tzv. banderovcům, jak jsou označováni členové Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a jejího vojenského křídla Ukrajinské povstalecké armády (UPA) spojených s velitelem Stepanem Banderou.

A to budí u mnohých odpor. „Přijetím takových zákonů dnešní Ukrajina přijímá zodpovědnost za válečné zločiny spáchané těmito skupinami bez jakéhokoliv časového omezení. Obětem těchto zločinů se tak otevírá cesta, aby Ukrajinu žalovaly u mezinárodních soudů,“ napsal na Facebook šéf Ukrajinského židovského výboru Eduard Dolinsky.

„Vidím je jako vrahy Židů“

Ten se zároveň podivil, že pro zákon zvedl v parlamentu ruku i židovský aktivista Georgij Logvinskij.

„Vidím je jako vrahy Židů,“ řekl pak Rádiu Svobodná Evropa izraelský velvyslanec na Ukrajině Joel Lion na adresu Stepana Bandery a Romana Šuchevyče, tehdejších vůdců ukrajinských nacionalistů.

Oficiální reakce z polské ani ruské strany se zatím kupodivu neobjevila.

Kreml nicméně už dříve snahy o rehabilitaci válečných ukrajinských nacionalistů odsuzoval jako „překrucování historie“.

Členové OUN a UPA se podíleli na masakrech, při nichž byly zavražděny až statisíce příslušníků etnických menšin, především Poláků, ale také Židů, Čechů či Rusů. Odhady počtu obětí se přitom kvůli chaosu, který tehdy v regionu panoval, značně různí.

Podle údajů z letošního května stále žije více než 1200 příslušníků obou zmíněných organizací, kteří se zúčastnili válečných akcí. Na status veterána měli přitom dosud nárok jen ti, kteří v letech 1941 až 1944 bojovali proti nacistickému Německu a později byli rehabilitováni jako oběti poválečných represí.

Příslušný zákon podepsal v roce 2015 nynější ukrajinský prezident Petro Porošenko, který bojovníky OPA a UPA velebil jako „příklad hrdinství a vlastenectví“.

„Hrdina Ukrajiny“ zemi rozděluje

Nově jsou však jako bojovníci za svobodu uznáni i ti, kteří v letech 1944 až 1956 bojovali proti sovětské armádě, včetně těch, kteří spolupracovali s nacisty na holokaustu.

Schyluje se přitom k dalšímu kontroverznímu kroku – ukrajinští poslanci totiž minulý týden vyzvali Porošenka, aby Banderovi vrátil titul Hrdina Ukrajiny. Ten mu prvně v roce 2010 udělil už prezident Viktor Juščenko, přičemž jeho nástupce Viktor Janukovyč tento krok zrušil.

Ministr zahraničí Pavlo Klimkin také v říjnu navrhl, aby na Ukrajině vznikl Pantheon hrdinů, kde by byl uložen popel významných osobností pohřbených v cizině včetně Bandery.

Průzkumy přitom ukazují, že i obyvatelé Ukrajiny jsou v názoru na tohoto nacionalistického lídra rozděleni na dva zhruba stejně velké tábory.

Bandera, jenž usiloval o vznik samostatné Ukrajiny, zprvu organizoval zejména útoky proti polským úřadům. Později spolupracoval s nacisty, velkou část války byl však internován v Německu, když Berlín odmítl tolerovat jím vyhlášený stát. Po válce žil v exilu v Mnichově, kde jej v roce 1959 zavraždil agent sovětské KGB.

Twitter dole, překlad:….Každý rok ve Lvově Ukrajinci slaví vytvoření nacistické divize Waffen SS Galizien. Divize proslula především genocidou Rusů, Poláků a Židů. Ukrajinci jsou hrdí na práci svých předků, jak je vidět.

Ukrajina oslavovala Banderu pochodněmi a karnevalem

Novinky.cz 3. 1. 2019, 10:41
Právo, ama

Tradiční oslavu narozenin nacionalistického vůdce Stepana Bandery uspořádali v úterý v ukrajinské metropoli příslušníci tamních radikálních skupin.

Foto: Gleb Garanich, Reuters

Pochod na oslavu narozenin nacionalistického vůdce Stepana Bandery

Článek

U příležitosti jubilejního, 110. výročí prošli centrem Kyjeva s hořícími pochodněmi, národními vlajkami, bubnováním a výkřiky „Sláva Ukrajině! Sláva Banderovi!“. Podle ukrajinských médií se pochodu zúčastnily tisíce lidí.

„Počet je těžké odhadnout. Byly to ale tisíce… Byli tam zástupci strany Svoboda, Pravý sektor, Národní korpus, zejména nacionalistické strany,“ popsala pochod ukrajinská televize TSN. „Byl to působivý pohled. Několik tisíc hořících pochodní ve večerních ulicích Kyjeva. Byl to krásný pohled,“ hlásil reportér stanice. Účastníci akce se podle něj nechovali agresivně a svěřovali se, že jsou pyšní na to, že je média označují za „banderovce“.

Foto: Gleb Garanich, Reuters

Pochod na oslavu narozenin nacionalistického vůdce Stepana Bandery

Oslavovala také další města

Kyjev za glorifikaci Bandery kritizuje řada zemí včetně Ruska či Polska. Bandera totiž organizoval teror a spolupracoval s nacisty. Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) v únoru 1943 spustila etnické čistky především vůči Polákům, ale také Čechům a Židům ve Volyňské oblasti. Celkový počet polských civilistů (včetně žen, dětí a nemluvňat) povražděných banderovci polští historici odhadují na 80 tisíc až 130 tisíc.

Polský Sejm v červenci 2016 přijal zákon, který označuje zločiny z let 1943 až 1944 spáchané banderovci na Polácích za genocidu.

Bandera je po změně režimu na Ukrajině v roce 2014 uctíván jako hrdina. Za jeho příznivce se označují mnozí mladí příslušníci radikálních skupin.

Ukrajinský parlament uznal v roce 2015 jejich činnost za boj za nezávislost Ukrajiny.

Vlastní pochod k uctění Bandery uspořádali také příslušníci paramilitární nacionalistické organizace Národní družiny, kteří pochodovali již ve dne a bez pochodní. Někteří měli na hlavách novoroční červenobílé čepice Santa Clause a část se oblékla do kostýmů sněhuláků, přičemž jeden se chlubil samopalem. „Věřím, že již brzy se tento den stane státním svátkem,“ citoval server vesti.ru ukrajinského herce Bohdana Benjuka.

Foto: Valentyn Ogirenko, Reuters

Pochod na oslavu narozenin nacionalistického vůdce Stepana Bandery. Část se oblékla do kostýmů sněhuláků, přičemž jeden se chlubil samopalem.

Na pořádek dohlíželo zhruba 450 policistů a příslušníků národní gardy. Oslavné akce se konaly také v dalších regionech včetně měst Žytomyr, Rivne, Ivano-Frankivsk či Lvov.

Lvovská radnice uspořádala oficiální shromáždění, při němž se stovky lidí s vlajkami UPA a Banderovými portréty modlily u pomníku někdejšího předáka Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN). „Byl to velký vlastenec, který miloval Ukrajinu,“ řekl podle agentury Unian lvovský starosta Andrij Sadovyj.

Foto: Valentyn Ogirenko, Reuters

Pochod na oslavu narozenin nacionalistického vůdce Stepana Bandery

Ukrajinský parlament zařadil loni v prosinci datum Banderova narození mezi významné státní události.

Ve Lvovské a Žytomyrské oblasti byl letošní rok vyhlášen rokem Stepana Bandery a místní úřady vyčlenily prostředky na popularizaci jeho osobnosti, informovala TSN.

Před krutostí Banderovců bledly i německé jednotky SS. Přesto je dnes Stepan Bandera oslavován jako hrdina Ukrajiny

TOMÁŠ VLACH 2. března 2022 • 10:00

.


/div>

V mládí mu přezdívali Malý nebo Šedý. Nízký vzrůst a asketická tvář vůbec nepřipomínaly člověka, který by dokázal strhnout masy. Přesto to byl právě Stepan Bandera (1. ledna 1909 – 15. října 1959), kdo vybičoval ukrajinské sebevědomí a tvrdě šel za ideou vlastního státu. Všemi prostředky a bez ohledu na oběti. Na Stepana Banderu se odkazuje při nynější invazi na Ukrajinu i ruská propaganda, proto pro vás odemykáme archivní článek Tomáše Vlacha z roku 2015, který najdete níže.

Pomníky Stepana Bandery najdete na západní Ukrajině všude. Pro místní je hrdinou a nic na tom nezměnilo ani 45 let sovětské propagandistické masáže. Jsou ovšem místa, kde mu memoriály nestaví. Patří k nim Kupičov, malá vesnice nedaleko polské hranice, kde dřív žili hlavně volyňští Češi.

Z tísnivé atmosféry jako by tady něco zůstalo. Obec je jako vylidněná, po návsi občas projede koňský povoz. Před obchodem popíjí shluk chlapů láhvové pivo. Zdejší nejstarší pamětnice, devadesátiletá Marie Novotná, má z banderů, jak je nazývá, strach dodnes: „Voni se ještě někde skrývají v lese. Hrozný lidi. Nedívali se, jestli je to dítě, nebo starej člověk, stříleli do všech,“ vzpomíná na doby druhé světové války. Místní Češi si tehdy koupili od Němců pušky a na každé straně vesnice postavili provizorní bunkry.

Banderovci zaútočili na Vánoce 1943, speciálně si k akcím vybírali katolické svátky. Pálili stromky, ubíjeli lidi přímo u štědrovečerní večeře: „Přivezli traktor, postavili ho na pole a stříleli přímo do oken. Kostel plný lidí, všichni hned utíkali domů. Nakonec je odsud vyhnali polští partyzáni. Kdyby ti nepřišli, asi by nás všechny pobili,“ vzpomíná paní Marie. V Kupičově se volyňští Češi spojili s polskou Zemskou armádou. Na Poláky totiž mířily banderovské pogromy především, násilné akce je měly donutit k odchodu z ukrajinského území. Poláci zase podnikali odvetné údery na Ukrajince. Masakrům padlo za oběť přes 100 000 lidí. Stahování lidí zaživa z kůže, brutální znásilňování či rozřezávání břicha těhotným ženám, to je jen zlomek ze seznamu krutostí, které vojáci Ukrajinské povstalecké armády UPA páchali na nevinných lidech. Bez sebemenšího ohledu na věk či pohlaví.

„Dnes se o tom nesmí mluvit,“ ošívají se další pamětníci, sestry Anna a Františka Hoffmanovy z Lucku. Mezi volyňskými Čechy bylo obětí „jen“ asi 300, díky tomu, že se většinou snažili zachovávat neutralitu. Banderovce přesvědčovali, že rozhodně nebudou překážet a po válce odejdou do původní vlasti. Německá správa proti excesům prakticky nezasahovala a ani příchod Rudé armády nic nezměnil. Komendatury byly jen ve větších městech, všude jinde vládli banderovci, sovětské jednotky proti nim začaly zasahovat až po válce.

Trest smrti

Mychaljo Zelenčuk se k Banderově povstalecké armádě dal v roce 1944. Na žádné trestné výpravy proti civilistům si nepamatuje, v karpatských lesích bojoval se Sověty. „Stálo proti nám silné vojsko s dělostřelectvem a tanky. My jsme měli jen kulomet. Po celou dobu jsme doufali, že bude třetí světová válka, přiletí Spojenci a my budeme v Karpatech vítat jejich parašutisty.“

V beznadějné partyzánské válce vydrželi skoro až do konce. Podnikali přepady vojenských kolon, policejních stanic, likvidovali stranické funkcionáře. V lesích strávil Mychaljo Zelenčuk jedenáct let, a když ho chytili, byl už rok 1955. Dostal trest smrti, později změněný na doživotí, odseděl šestnáct let v lágrech. To vše ve jménu samostatné Ukrajiny.

Jeho vzor a někdejší velitel Stepan Bandera přichází na svět 1. ledna 1909 ve vesnici Staryj Uhryniv. Tehdy ležela na území Polska, dnes patří k Ivanofrankivské oblasti Ukrajiny. Je druhým ze šesti dětí v rodině řeckokatolického kněze.

Otec Andrij Bandera vystudoval teologii, ve venkovském domě měl velkou knihovnu a střídali se u něj vážení hosté z řad místní honorace. V chaosu po první světové válce, po vyhlášení samostatné Ukrajiny ho zvolili poslancem. Své děti vychovával v patriotickém duchu. Nedůvěřoval však místnímu vzdělávacímu systému a rodině dával základy vzdělání sám. Mladý Stepan Bandera trpí navíc revmatismem a do základní školy vůbec nechodí. Na podzim 1919 začíná studovat na ukrajinském gymnáziu ve Stryji. „Malý, vyhublý, velmi špatně oblečený,“ vzpomínal na něj jeho spolužák Jaroslav Rak. Ve třinácti letech se stává členem ukrajinského skautského oddílu Plast, organizace později zakázané polskými úřady.

Záchrana před šibenicí

Po maturitě se Bandera pokouší přesídlit ke studiím na Ukrajinskou hospodářskou akademii do Poděbrad, ale polské úřady mu odmítají vydat pas. Spolky z Ukrajiny měly v předválečném Československu silné zázemí. Někdejší důstojníci Sičových střelců (dobrovolnické jednotky, které spolu s rakousko-uherskou armádou bojovaly proti Rusku) tu založili Ukrajinskou vojenskou organizaci (UVO). Ta se stala jakýmsi předchůdcem povstalecké armády a do ní také po studiích vstoupil mladý Stepan Bandera. Dostal funkci rozvědčíka a později propagandisty. Ve třicátých letech se hnutí sjednotilo do Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) pod vedením Jevhena Konovalce.

V OUN Stepan Bandera rychle postupuje. Stává se krajským náčelníkem a komandantem vojenského oddílu. To v době, kdy mezi Ukrajinci a Poláky roste napětí. Je pětkrát zatčen (mimo jiné za pokus o ilegální přechod československé hranice), nikdy ale ve vězení nestráví víc než několik dní. Projde mu i naplánování útoku na sovětského konzula ve Lvově, jenž má být odplatou za hladomor, který Stalin na sovětské Ukrajině vyprovokoval.

Bandera prosazuje další militarizaci nacionalistické organizace a stále víc násilných akcí. Atentát na polského ministra vnitra Bronisława Pierackého byl ale příliš velkým soustem a varšavský soud ho posílá v roce 1936 na šibenici. Varšava se však bojí nepokojů a nemá dost odvahy rozsudek vykonat. Nachází se klička v podobě amnestie a změny trestu na doživotí. Z brestské pevnosti se dostává 13. září 1939 díky německému útoku.

Námluvy s Němci

Stepan Bandera přijíždí do Lvova, který ale už zabrali na základě paktu Molotov–Ribbentrop Sověti, a tak se opatrně přesunuje do Němci obsazeného Krakova, pro něj bezpečnějšího. Nacionalisté předpovídají, že válka mezi SSSR a Německem bude nevyhnutelná. Andrij Melnyk, jenž převzal vedení po smrti Konovalce (zavraždil ho v Rotterdamu sovětský agent), razí cestu smířlivé spolupráce s nacisty. Bandera je v podstatě pro totéž. S tím rozdílem, že chce vyhlásit samostatnou Ukrajinu a postavit Německo před hotový fakt, ať se s tím smíří, nebo ne.

Berlín se na lidi kolem Bandery a Melnyka díval dvojí optikou. Vedení NSDAP včetně Hitlera je považovalo za nevyzpytatelné a rasově méněcenné živly. Velitel vojenské zpravodajské služby (Abwehru) admirál Canaris v nich naopak viděl slibný potenciál a potají nechal vytvořit dvě jednotky, Rolland a Nachtigall, maskované jako „pracovní divize“. Nařídil jim dokonce vydat uniformy ze zásob rozpuštěné československé armády, jež připomínaly stejnokroje z revolučních dob kolem roku 1918.

Dvaadvacátého června vtrhli Němci do Sovětského svazu. A o půl páté ráno 30. června 1941 vpochodoval prapor Nachtigall do Lvova. Nastalo vraždění. „Ukrajinské milice začaly procházet židovské domy a odváděly muže a někdy taky ženy,“ vzpomíná Philip Friedman, který přežil pogrom prvních dnů okupace. A také Christopher Halle v knize Hitlerovi zahraniční katani dokládá, jak ukrajinští fanatici z OUN spolu s jednotkami SS masakrovali židovské obyvatelstvo.

Jiní historici se pokoušejí tyto skutečnosti omlouvat tvrzením, že šlo o živelnou odplatu, vyprovokovanou řáděním sovětské tajné policie (NKVD). Německá propaganda totiž s oblibou prezentovala sovětské represe jako „židobolševické řádění“ a stávalo se, že lidé po útěku Rudé armády brali domnělou spravedlnost sami do svých rukou. I přes antisemitskou rétoriku („Němci do Berlína, Poláci za San a Židé na šibenici“) je ovšem podíl ukrajinských nacionalistů na vyvražďování Židů ve srovnání s německými zvěrstvy vysoký.

V koncentráku

Spolu s prvními oddíly přijíždí do Lvova taky Banderův spolupracovník Jaroslav Stecko a večer, za svitu svíček a pochodní, realizuje ideu svého lídra – vyhlašuje „suverénní a sjednocený ukrajinský stát“. I když se tak děje za přítomnosti důstojníků Abwehru a jeden z nich dokonce přednesl zdravici, německé vedení je v šoku. Banderu si zve na kobereček a dává mu jasně najevo, že třetí říše přišla Ukrajinu dobýt, nikoli osvobodit. Bandera putuje do koncentračního tábora Sachsenhausen spolu se Steckem i svým rivalem Melnykem. Je ovšem třeba říct, že jeho věznitelé ho drží v poměrně dobrých podmínkách a povolené má dokonce návštěvy manželky. Propuštěn je až na podzim 1944, kdy už Německo o Ukrajinu přišlo.

S uvězněním Bandery Němci také rozpustili obě jednotky – Nachtigall a Rolland. Jejich příslušníci přešli částečně do nechvalně známých jednotek Polizei. Od roku 1941 se s pomocí Banderových spolupracovníků obnovuje podzemní hnutí, v říjnu 1942 vzniká Ukrajinská povstalecká armáda (UPA). Ta si jako hlavní cíl vytyčila boj proti sovětským partyzánům a vysídlení polského obyvatelstva z Ukrajiny, a to všemi dostupnými prostředky. I pro německou správu byl ovšem element UPA krajně nepohodlným, guvernér východní Haliče Otto von Wachter preferoval spolupráci s melnykovci. Banderovci tak vlastně bojovali proti všem. Napadali německé kolony, bili se s partyzány i Melnykovými lidmi a útočili na polské vesnice.

Banderovci se snažili využít všeobecného chaosu a „vyčistit“ území, jež považovali za svá. Ani polští partyzáni nebyli nijak vstřícní a důsledně odmítali pokusy o dohodu. Pro ukrajinské civilisty pak byli banderovci jednoznačnými hrdiny, chránili přece „své“ vesnice proti ostatním bandám, ale i trestným výpravám nacistů. Málo se mluví o tom, že ve vypáleném Českém Malíně je malá mohylka banderovcům. Podle některých místních lidí se prý oddíl UPA snažil nacistickému komandu v jeho vraždění zabránit, ale neměl dost sil a musel se stáhnout.

Proti komunismu

Od chvíle, kdy se ocitl v koncentráku, se Bandera stává spíš symbolickou figurou. Na řízení své organizace ztrácí vliv. Faktickým vůdcem UPA se stává Roman Šuchevyč, alias Taras Čuprynka. Banderu pak jeho lidé úplně ignorují a na sjezdu ho nejmenují ani čestným předsedou frakce OUN-B. Odůvodňují to obavami, aby nebyl ohrožen jeho život v německém vězení. Když pak v září 1944 vyšel z brány koncentráku, Šuchevyč se vzdává funkce šéfa nacionalistů a sjezd volí znovu Banderu. Vedení organizace na dálku z Berlína je však už velmi problematické.

Na podzim 1944 kontroluje UPA území velké jako dvojnásobek Česka, na kterém žije 10 miliónů lidí. Má svoji stínovou vládu i tajnou službu. Využívá velitelskou strukturu v čele se Šuchevyčem, má uniformy i hodnosti. Odhady počtů jejích příslušníků se pohybují od 20 000 do 200 000. V té době je jednoznačně největší guerillovou skupinou v sovětském týlu a toho chtějí využít Němci. Jenže Bandera jejich nabídku odmítá, nacisté nenaléhají a Bandera bez problémů zůstává na svobodě do konce války (spekuluje se, že se stal agentem Abwehru pod přezdívkou Šedý).

Po porážce Německa Bandera včas utíká do části Německa kontrolované západními Spojenci. Začíná chápat, že sám komunismus neporazí, a zakládá koordinační centrum pro emigraci ze zemí sovětského bloku. To se však nesetkává s velkým zájmem ostatních národů. Sympatie nevyvolávají ani akce banderovců v Polsku, ani jejich snaha probít se přes Československo na západ. O tom, jak vše probíhalo, opět vykládají historické prameny různě. Podle některých jim lidé při přechodu Slovenska pomáhali, jiné pak mluví o loupení a násilí. Pro armádu a policii byli v každém případě zkušení guerilloví bojovníci těžkým oříškem a 49 příslušníků československých bezpečnostních složek v bojích s nimi zahynulo.

V srpnu 1948 chce Bandera přesídlit na území Ukrajiny, to ale vede jen k dalšímu rozkolu uvnitř OUN-B. Tehdy Bandera opouští vedení organizace a definitivně ztrácí vliv na aktivity povstalců. Stává se bojovníkem proti komunismu bez vlastní armády.

Bandera určený k lidkvidaci

Povstalci na západní Ukrajině čelí v té době usilovnému tlaku. Sympatie obyvatelstva k povstalcům řeší NKVD obvyklou metodou: nepohodlné vesnice musí pryč. Přelom nastává kolem roku 1948, kdy sovětská strana nasazuje malé skupiny převlečené za banderovce, jež terorizují místní obyvatelstvo. Přichází také amnestie a faktický stop znamená pro UPA smrt velitele Šuchevyče 5. března 1950 v přestřelce u Lvova. Definitivní konec hlásí sovětská policie o šest let později: „likvidace ozbrojených jednotek a podzemních struktur byla ukončena začátkem roku 1956,“ napsalo její velení. Výsledek: 156 000 mrtvých civilistů a povstalců, 134 000 zatčených, 200 000 deportovaných, desetitisíce obětí pak byly z armády, vnitra a dalších ozbrojených složek režimu.

Studená válka začíná a západní tajné služby jsou ochotné spolupracovat s každým, kdo má na druhé straně existující strukturu. Bandera pomáhá cvičit špióny Britům, zato ne právě dobré vztahy má s Američany, musí se schovávat před jejich rozvědkou. Jeho život se stabilizuje až v padesátých letech, kdy už naplno legalizuje svůj pobyt v Mnichově.

V SSSR je však vysoko na seznamu emigrantů určených k likvidaci. Podle tajné služby OUN vyslali Sověti hned několik lidí, kteří měli Banderu zlikvidovat. Povedlo se to až někdejšímu členu UPA Bohdanu Stašynskému, 15. října si na něj počkal před jeho domem a do obličeje mu vstříkl kyanid, takže lékaři zpočátku jako příčinu smrti označili infarkt. Agent zakrátko později přeběhl na Západ a vše kolem akce prozradil. U soudu dostal pouhých osm let s tím, že skutečným viníkem je sovětský režim.

Oblibu Stepana Bandery ve východní Haliči – hlavně v okolí Lvova, Ivano-Frakivska a Ternopilu – pak nezlomilo ani 45 let sovětského režimu. Už na sklonku existence SSSR, 14. října 1990, se v Banderově rodišti Starém Uhrynivě objevuje první památník. O rok později po Banderovi pojmenovali ve Lvově a v Ivano-Frankivsku ulice. V lednu 2010 mu prezident Viktor Juščenko uděluje nejvyšší státní vyznamenání – hrdina Ukrajiny. Protestuje Rusko („naši dědové a otcové by se museli obracet v hrobě“), Polsko („tento krok jde proti politickému dialogu a smíření“), poslanci Evropského parlamentu i Centrum Simona Wiesenthala. Doněcký soud pak na popud administrativy dalšího prezidenta, Janukovyče, rozhodnutí ruší, formální důvod nachází v tom, že Bandera prý nebyl občanem Ukrajiny, a nemá tak na titul nárok.

V prosinci 2013 se portréty Bandery objevují na kyjevském Majdanu. K odkazu Stepana Bandery se otevřeně hlásí dvě strany – Svoboda i Pravý sektor. Sympatiemi k fašismu se tato dvě uskupení ovšem netají.

A sami obyvatelé Ukrajiny?

V průzkumu z roku 2014 31 procent respondentů označilo Stepana Banderu za pozitivní postavu, 48 procent za negativní.

Když se Ukrajinci a Poláci navzájem vyvražďují: Skvělý film Volyň ukazuje „slovanskou …