Celý článek si můžete poslechnout ZDE:
Prokurátoři Rosí a Hovorková, nástup. Petr Žantovský četl a nevěřil. Text, jaký v mainstreamu už dlouho nevyšel
TÝDEN V MÉDIÍCH Brilantní text profesora politologie Michala Klímy o nástupu elitního autoritářství a přiškrcování demokracie je hlavním tématem pravidelného přehledu mediálních zajímavostí. I o tom, že elitáři si nárokují monopol na výklad současných problémů, ať jde o migraci, covid, změnu klimatu, Evropskou unii, genderismus či sexuální menšiny. „Už dlouho veřejným prostorem, nadto v mainstreamovém médiu, nezazněla slova tak pravdivá,“ komentuje pro ParlamentníListy.cz obsah článku Petr Žantovský.
Popisek: doc. Mgr. Petr Žantovský, Ph.D., mediální analytik
Ohlédnutím za nejlepším článkem měsíce začíná pravidelný přehled mediálních zajímavostí. Takové hodnocení si nepochybně zaslouží text rektora Metropolitní univerzity Praha Michala Klímy, který pod titulkem Přichází elitní autoritářství. Jak zastavit přiškrcování demokracie? vydaly ve středu v názorové rubrice Lidovky. „Pan rektor tu detekuje – vedle jiných deformací svobody – jeden fenomén, který čím dál častěji vstupuje do středu dění okolo svobody slova a svobod vůbec. Ty, kteří takto vystupují, nazývá ‚elitními demokraty, kteří připouštějí měkkou verzi autoritářství jako způsob řešení problémů‘, a upozorňuje, že paradoxně ti, kdo nejvíce vzývají demokracii, ji ohrožují,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Následuje chirurgicky přesný popis, který zde částečně ocitujme, parafrází by ubral na dokonalosti: „Jde o hnutí nových elitářů, kteří usilují o nápravu světa. Volají po ryzí demokracii očištěné od všech dezinformátorů, fašistů a dezolátů. Nárokují si monopol na výklad současných problémů, ať jde o migraci, covid, změnu klimatu, Evropskou unii, genderismus či sexuální menšiny. Zapouzdřují se ve svém černobílém vidění. Je pro ně typická úzkostná politická korektnost spjatá s upravováním reality. Dokonce hlásají jedinou vědeckou pravdu, což je ze samé podstaty nevědecké. Všeobecně platí, že ten, kdo hlásá jedinou pravdu, ve skutečnosti plodí dogma, potlačuje svobodu slova a oslabuje demokracii…
Přední experty označují za šiřitele lží a nesmyslů
Sílí hlasy nových kazatelů, kteří velí do útoku proti zlu. Vyzývají k omezování svobody slova a k utahování společenských šroubů. Vyhrocená doba si žádá rázné činy! Když se kácí les, létají třísky! Dnešní revolucionáři či pokrokáři všeho druhu, kam patří salonní demokraté, skloňují pojem demokracie ve všech pádech a přitom odhalují nepřátele na každém rohu. Spojuje je agresivní ideologie dobra vyhlašující boj vnitřnímu a vnějšímu nepříteli. Přitom za nepřítele považují jak zlé přírodní síly, například covid, tak zlé společenské síly, kam řadí názorové oponenty. Vůči nim uplatňují agresivní strategii nulové tolerance, a to namísto strategie naučit se s problémy žít.
Kdo si dovolí s bojovníky dobra nesouhlasit, na toho se slétnou jako supi svazáčtí aktivisté typu Manipulátoři.cz. A tak týmy samozvaných ‚fact-checkerů‘ s nulovou odborností označují přední experty za šiřitele lží a nesmyslů, za profesní ztroskotance. Kritické oponenty cenzurují a nálepkují jako homofoby, ultrakonzervativce, extremisty… Užívají si pocit povýšenosti a všeználkovství. Odlišné názory považují za podezřelé. Kritikům přisuzují zlé úmysly. Všechny házejí do fiktivního pytle dezinformátorů, jež staví na roveň Putinových sluhů. Jestliže však v Česku působí skuteční agenti Ruska, ať konají zpravodajské služby. Ale ať se nezatíná tipec milionům lidí, kteří mají rozličné názory a náboženství.“
Kriticky myslící člověk má obavu se veřejně vyjádřit
„To vše, co pan rektor napsal, sedí jako ulité na popis padesátých let minulého století. S tím rozdílem, že místo Putina figurovali v roli strašáka západní imperialisté. Vše ostatní jako by vypadlo z úst různých Urválků,“ podotýká Petr Žantovský. Leč ještě pár slov rektoru Klímovi: „Došli jsme do stadia, kdy kriticky myslící člověk má obavu se veřejně vyjádřit. Pokud zastává menšinový či neortodoxní názor, může se stát terčem osobních útoků a veřejné šikany, proti které je obtížná obrana. Část občanské společnosti se tak cítí nevyslyšena, nereprezentována, zahnána do kouta. Mnozí jsou ponížení, frustrovaní a rozhněvaní. Otřásá se důvěra ve většinová média a v samu podstatu demokracie jako systém zastupující všechny občany a garantující svobodu slova.“
„Vřele doporučuji četbu celého článku. Už dlouho veřejným prostorem, nadto v mainstreamovém médiu, nezazněla slova tak pravdivá. Očekávám, že se na profesora Klímu sesype zástup samozvaných prokurátorů typu Rosího v Newsroomu ČT nebo Hovorkové ve Forum24 a servou z něj kůži, aby předvedli, jaký je to nepřítel té naší jediné správné liberální demokracie. Je strašné, kolik nedouků, diletantů a lidí zlostných má dnes sílu ničit lidi zasluhující úctu a respekt,“ poukazuje Petr Žantovský.
Servilní kniha o rádoby první dámě české politiky
Když už zmínil Forum24 a Johanu Hovorkovou, nedokáže přejít bez reakce její odporný difamační blábol, který vyšel pod titulkem Tragédie jménem Nohavica. Udavač, který se nikdy nezměnil. „Hovorková, nomenklaturně označovaná jako ‚vedoucí editorka Forum24‘, má svůj pohled na svět jasně uspořádaný. Stačí se podívat na přehled jejích článků z posledních týdnů. Mezi těmi, o nichž referuje nejčastěji, vede Andrej Babiš. Člověk by, podle zjitřených emocí v Hovorkové článcích o něm, až hádal, že kdysi Babiš odmítl její privátní návrhy, a tím si získal její doživotní nenávist. Není v tom sám. Samozřejmě že nepřítelem č. 2 je prezident Zeman. U něj asi nelze předpokládat tu pointu s návrhy, ale Hovorkové odpor k němu je vskutku příkladný,“ upozorňuje mediální analytik.
Za touto dvojicí následují Jindřich Rajchl, Alena Vitáskové a další belzebubové naší politické scény. „Zato v rolích andělů zde figurují Petr Fiala, Miloš Vystrčil, Jana Černochové… O Miroslavě Němcové dokonce napsala servilní knihu První dáma české politiky. Mimochodem, jistě nechtěně, dali na obálku portrét ‚první dámy‘, na němž se netváří zrovna státnicky. Ale to nechť posoudí každý sám. Zkrátka, Hovorková ví, kde je pravda a láska, a kde zase lež a nenávist. Jejím čerstvým terčem se stal písničkář Jaromír Nohavica. Ten to schytává od podobných padělatelů skutečnosti už dlouho. Hovorkovou však v jejím rétorickém rozletu snad dosud nikdo netrumfl,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
S etikou je na štíru a její výplach je odpadem
Stačí zacitovat: „Zpěvák Jaromír Nohavica v posledních dnech vzbudil pohoršení svou novou písní, v níž se snaží navodit dojem, který tu šíří jeho přátelé z řad dezolátů a dezinformátorů: že tu o všem přece rozhodují Spojené státy americké, kterým sloužíme. Na to, že jsme možná někdy mohli o Nohavicovi říkat, že je básník, mají tentokrát jeho rýmy úroveň říkanky pologramotných absolventů vysoké školy života.“ Podle Petra Žantovského nemá Hovorková smysl pro humor. „Jinak by přece fejetonovou písničku, na první poslech napsanou z recese, byť poněkud hořké, neboť pravdivé, nemohla porovnávat s ‚opravdovými‘ Nohavicovými literárními výkony“, zdůvodňuje mediální analytik svůj názor.
A připomíná ještě pár vět z textu: „Někdo je možná Nohavicovým výronem překvapen, pokud ale dlouhodobě sledujeme jeho chování a tvorbu, nemohl nás zaskočit. Těžko říct, zda jde o dlouhodobě skrývané sklony nebo následky alkoholismu, ale je to skutečně nehezký pohled.“ – „Ano, to je nejen nehezký, ale přímo obludný pohled, číst od Hovorkové cosi o nemoci, kterou Nohavica před víc než třiceti lety překonal. Je to sprosté stejně, jako kdyby vyčítala Zemanovi či z minulosti Rooseveltovi, že nehraje basket, ačkoli jej někdy v mládí možná hrával. Hovorková ukázala, jak na tom je s etikou a soudností. Prachbídně. Jestliže Klímův výše uvedený článek je klenotem týdne, pak Hovorkové výplach naprostým odpadem,“ konstatuje Petr Žantovský.
K zamyšlení likvidace lidí s odlišným názorem
Na závěr sahá ještě pro několik slov z racionálního soudku. „Server První zprávy přinesl rozsáhlý a velice obsažný rozbor z pera sociologa Petra Saka pod titulkem Udavačství a zákaz myslet. Uvozuje ho výstižně citátem z Martina Niemollera: ‚Nejdřív přišli pro komunisty, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista. Pak přišli pro Židy, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid. Pak přišli pro odboráře, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář. Pak přišli pro katolíky, a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant. Pak přišli pro mě, tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat‘,“ připomíná mediální analytik.
Petr Sak píše: „K zamyšlení v tomto textu jsem zvolil dva jevy, udavačství a likvidaci lidí s odlišným názorem… Zdá se, že vstupujeme do období společnosti, která se stane zlatou dobou udávání, a není proto od věci pokusit se o určitou typologii udávání a udavačů. Škálu lze vytvořit podle motivace a tlaku. Udavač:
• je pod tlakem, případně i hrozbou smrti;
• je motivován prospěchem; finančním, kariérním;
• udávání je projevem zlobné, satanské povahy.
Udavači slouží za výhody a blízkost politické moci
Podle stavu společnosti:
• společnost je zdravá a ve společnosti je udávání odmítáno, je mimo pásmo normality v pásmu deviace;
• společnost začíná být nemocná, v některých vrstvách je udávání považováno za nemorální, v některých vrstvách se udávání stává normou (politici, novináři) a udavači postupují kariérou.
Podle stavu moci ve společnosti:
• politická elita, moc je v souladu se společností a k řízení společnosti se užívají transparentní a přiznávané mechanismy;
• politická elita, moc je v disonanci s velkou částí společnosti, a proto používá nelegitimní, netransparentní nástroje k ovládání společnosti, včetně udávání;
• politická elita mocensky, násilně ovládla společnost, moc si udržuje silou. Rozdíl lze přirovnat k situaci, kdy se muž miluje se ženou, protože je motivuje láska, či jde o sex, v němž muž znásilní ženu. V tomto případě se jedná o znásilňování společnosti (zákaz myslet, zavírat za vlastní názor, udávání, cenzura). Udavači slouží za výhody, mají blízko k politické moci, jsou součástí systému.“
Ukazatelem totality je určovat lidem, co si mají myslet
Následuje řada příkladů udavačského jednání v minulosti a v přítomnosti a článek je korunován konstatováním: „Stát je organizace vytvořená společností k poskytování služeb občanovi. Pokud lidem prostřednictvím státu politici vládnou místo toho, aby jim sloužili, společnost se ocitá v pásmu totality a udavači jsou světlonoši na cestě do totality. Jednoznačným ukazatelem totality je, když stát určuje občanům, co si mají myslet.“
„Je třeba něco dodávat?“ končí Petr Žantovský řečnickou otázkou.
