Ovocnáři v Libčanech likvidují své stromy. Zdravé jabloně prodávají lidem jako palivové dřevo

Celý článek si můžete poslechnout v audioverzi zde:

22.1.2024

Z české krajiny mizí další ovocné sady. Pěstitelé jich bez náhrady letos vykácí zhruba 600 hektarů. Pěstovat ovoce se v konkurenci například dotovaných zahraničních jablek už u nás nevyplácí. Ovocnáři z družstva v Libčanech na Královéhradecku přišli s neobvyklou nabídkou – zdravé jabloně ze 17 hektarů svých sadů prodávají na palivové dřevo.

Cena 5 korun za 1 strom odráží bezmoc, se kterou se snažili bojovat za čím dál horších podmínek. Pro dřevo si už do Libčan přijely desítky zájemců. „Dobrý den, pane. Berete to všechno?“ Vladimír Ráb, který na prodej dřeva přímo v sadu dohlíží, hovoří právě s jedním ze zájemců, kteří už do družstva za čtyři dny prodeje dorazili.

Vedoucí hospodářství Luboš Němec zpovzdálí sleduje s trošku posmutnělým výrazem ve tváři. „Loučím se s něčím, s čím jsem 28 let žil a staral se o to. A kolega je tady ještě déle než já. Ten ty stromy přes 40 lety sázel.“

A teď je všechno pryč. Konec

Nový sad družstvo v Libčanech nevysadí, pěstování by bylo ztrátové. Od roku 2014, kdy čeští sadaři sklízeli ovoce ze zhruba 18 tisíc hektarů, zmizelo z české krajiny už 7 tisíc hektarů ovocných stromů. Tedy více než třetina.

Ovocnáři v Libčanech likvidují své stromy. Zdravé jabloně prodávají lidem jako palivové dřevo

Potvrzuje to předseda České ovocnářské unie Martin Ludvík. „Největší úbytek jsme zaznamenali poslední dvě zimy. Tu poslední to bylo 8,5 procenta, což bylo zhruba něco přes tisíc hektarů. A předchozí zimu došlo k redukci sadů o asi 700 hektarů.“

Příčin je podle Martina Ludvíka víc

Po roce 2014 přestalo evropská jablka odebírat Rusko, a především polská produkce, do té doby na Rusko zaměřená, začala mířit do dalších zemí. V Polsku přitom existuje výrazná státní podpora i daňové úlevy. Zatímco třeba českým sadařům vzrostla jen daň z nemovitosti letos o 80 procent. Na víc než 2 tisíce korun za hektar.

Podmínky čeští a polští zemědělci rovné nemají. A Evropská unie s tím podle ředitele družstva v Libčanech Jiřího Pátka nic neudělá. Když se totiž v Bruselu řešil takzvaný program společné evropské ekonomiky pro roky 2023 až 2027 čeští zástupci většinou mlčeli.

„Měli možnost oponovat proti těm pravidlům, která tam byla naznačena. Ze strany našich vládních činitelů ty kroky nebyly udělány. Našli se jedinci, kteří nějakým způsobem možná pochopili tu problematiku, ale my jsme neoponovali a přijali jsme to tak, jak to je,“ mrzí Jiřího Pátka.

Úplně jiná je v Česku ve srovnání s dalšími zeměmi i takzvaná ochrana domácího trhu. Někde může obchodník nakoupit ze zahraničí až tehdy, když už mu nemají co nabídnout domácí dodavatelé a výrobci.

U nás stále rozhoduje především cena

I přes to všechno nemají v Libčanech na Královéhradecku chuť družstvo zamknout a klíče odevzdat někde „nahoře“, říká Jiří Pátek. „Ne, takovou chuť nemáme. Zemědělec je člověk, který tomu obětuje velikánský kus života. A to není tak jednoduché říci: když si myslíte, že to zvládnete, tak si to dělejte sami. My bude ty svoje činnosti, které se zemědělství dotýkají, dělat až do úplného konce. Ale je to smutné.“

Ovocnáři v Libčanech likvidují své stromy. Zdravé jabloně prodávají lidem jako palivové dřevo

Další sady zmizí z české krajiny i letos. A s nimi také další místa například pro hnízdění ptáků nebo život některých druhů hmyzu.

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *