Ochlazování Evropy: V příštích 15 až 20 letech se v Evropě ochladí.
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:
Podle nejnovějších vědeckých studií bude teplota v Evropě v příštích 15-20 letech mírně klesat. Důvodem je oslabení severoatlantické oscilace a ochlazení severního Atlantiku. Další fáze oteplování začne přibližně v roce 2050. Tento přirozený cyklus nemá nic společného s CO2. Jak vysvětluje profesor Fritz Vahrenholt, globální oteplování se pozastaví, protože severní Atlantik se ochladí.
Proč se o nadcházejícím ochlazení v Evropě v korporátních médiích nepíše?
Prof. Vahrenholt je bývalým předsedou Německé nadace pro ochranu přírody. V letech 1991-1997 byl senátorem pro životní prostředí ve spolkové zemi Hamburk.
Německý odborník na obnovitelné zdroje energie: Globální oteplování se zastaví, protože se ochladí severní Atlantik.
Neobvykle mírné počasí na přelomu roku ve střední Evropě posílilo přesvědčení mnoha lidí v Německu, že globální oteplování způsobené CO2 je v plném proudu. Globálně – a to je jediné, na čem záleží – se teploty vyvíjejí jiným směrem.
Vezmeme-li průměr posledních let, je globální teplota již 8 let a 4 měsíce konstantní.
V prosinci odchylka globální teploty od 30letého průměru satelitních měření Alabamské univerzity (UAH) opět klesla, a to na 0,05 stupně Celsia. Pro jistotu je třeba dodat, že až do roku 2015 dochází k dlouhodobému nárůstu teploty. Ale od roku 1979 činí v průměru pouze 0,13 stupně Celsia za desetiletí.
Slábnoucí severoatlantická oscilace
Ale je to ještě lepší: nejnovější vědecké studie ukazují pro Evropu, že bude nejdříve mírně klesat po dobu 15-20 let.
V časopise Nature „Climate and Atmospheric Science“ se nedávno objevilo několik významných vědeckých osobností zabývajících se klimatem. Katja Matthesová, ředitelka Helmholtzova centra pro výzkum oceánů GEOMAR v Kielu, Johann Jungclaus z Meteorologického ústavu Maxe Plancka v Hamburku a Nour-Eddine Omrani z norského Bjerknesova centra pro výzkum klimatu zveřejnili studii, podle níž nás čeká oslabení severoatlantické oscilace, ochlazení severního Atlantiku a s tím související vývoj globální teploty jako v letech 1950 až 1970 (autoři uvádějí ve svém shrnutí).
Graf ukazuje pokles teplot v severním Atlantiku do roku 2040, ale vzhledem k trendu globálního oteplování teploty neklesnou na úroveň let 1950-1970, vysvětluje jeden z autorů, Eddine Omrani. Očekávaná pauza v oteplování nám podle Omraniho dává čas na vypracování technických, politických a ekonomických řešení před další fází oteplování, která opět nastoupí přibližně od roku 2050.
Proč se o nadcházejícím ochlazení v Evropě neinformuje?
Je s podivem, že o této povzbudivé zprávě dosud neinformoval ani jeden německý deník. Naproti tomu apokalyptický blud o „poslední generaci“ financovaný z peněz amerických nadací dostává široký prostor a vlídné soudy. Málokdo zpochybňuje falešný narativ lidí, kteří se lepí na ulici, aby protestovali.
Ti, kdo takové zprávy o blížícím se ochlazení potlačují, se podílejí na politicky vyvolané destrukci naší společnosti. Co řekl ministr hospodářství Robert Habeck (Zelení) nedávno v Kataru? Zemní plyn v příštích letech potřebuje, ale za 7 let už ho potřebovat nebude, protože Německu do té doby plyn stejně dojde. Proč chce vystoupit, když se v Evropě v příštích 20 letech neoteplí, ale spíše ochladí? Nebudeme potřebovat ještě více plynu než dnes, pokud se ochladí?
Publikace klimatologů z Kielu, Hamburku, Bergenu, Benátek a Houstonu nám přináší další důležitý poznatek. Oteplování v letech 1980 až 2015 bylo významně ovlivněno teplou fází Atlantského oceánu. Můžeme odhadovat, že významnou část oteplování lze připsat tomuto přirozenému cyklu. Toto období se mimo jiné využívá k vytváření teplotních předpovědí do budoucna. Modely však příspěvek k přirozenému oteplování připisují vlivu CO2. Tento nesprávně vypočtený vyšší vliv CO2 se přenáší do budoucnosti. Modely, které nezohledňují přirozené cyklické vlivy – a modely to zatím neumějí -, tak dospívají k příliš silným prognózám oteplování.
Nemělo by zůstat nezmíněno, že existuje řada publikací (např. tato, na níž se podíleli Matthes a Omrani, Solar forcing synchronizes decadal North Atlantic climate variability), které považují propojení síly slunečních cyklů se severoatlantickou oscilací za pravděpodobné. Poslední sluneční cyklus v letech 2008 až 2019 byl nejslabší za posledních 100 let. Současný cyklus se zatím rýsuje jako stejně slabý. Jednorozměrnost debaty o klimatu a energetice, která vrcholí tvrzením, že naše klima určují pouze emise CO2, je docela děsivá.
Konference v Hamburku
Dne 19. ledna 2023 se v hotelu Elysee v Hamburku koná kongres „Zachraňme náš průmysl“. Mezi účastníky budou Michael Shellenberger, Prof. Patzelt, Prof. Koch, Dr. Pillkahn, Prof. Mayer, Roland Tichy a Prof. Fritz Vahrenholt. Informace o akci naleznete ZDE. Bohužel již dva týdny po oznámení byla plně obsazena; další se plánují. Nicméně hamburskou akci můžete sledovat ZDE.
Nová kniha profesora Vahrenholta: (v českém překladu „Velká energetická krize – a jak ji můžeme zvládnout“) vyjde 17. února. Kniha bude představena na tiskové konferenci v Německém tiskovém klubu v Berlíně společně s Otto Schilym, bývalým spolkovým ministrem. Kniha má 207 stran a stojí 22 eur. Knihu vydává nakladatelství LangenMüller Verlag.
