„Čistá nula“ fanatici jsou záměrně slepí k problému skladování energie.

Nový dokument, který zveřejnila Nadace pro politiku globálního oteplování (Global Warming Policy Foundation, GWPF), varuje, že politiky v oblasti obnovitelných zdrojů energie, které se prosazují po celém světě, jsou nerealistické. Je to proto, že sítě využívající pouze obnovitelné zdroje energie vyžadují velké množství skladování elektřiny, aby byly životaschopné. Ve světě však v současné době chybí jakákoli technologie skladování elektřiny, která by byla cenově dostupná a zároveň škálovatelná.

Cílem tohoto dokumentu bylo osvětlit kritické aspekty problému skladování energie, které vlády záměrně ignorují. Jeho autorem je Francis Menton, který po 31 letech odešel do důchodu jako partner významné mezinárodní právnické firmy a nyní je prezidentem americké organizace Friends of the GWPF.

Na základě analogie popisuje bezohlednost těch, kteří prosazují Čistá nula:

Tlak na dosažení nulové spotřeby bez plně prokázaného a nákladného řešení hlavolamu skladování energie je obdobou skoku z letadla bez padáku a předpokladu, že padák bude vynalezen, dodán a připevněn ve vzduchu včas, aby vás zachránil před dopadem na zem.
V úvodu dokumentu se uvádí: „Vyspělé ekonomiky – včetně většiny Evropy, velké části Spojených států, Kanady, Austrálie, Nového Zélandu a dalších zemí – se pustily do snahy o „dekarbonizaci“ svých ekonomik a dosažení „čistých nulových“ emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů.“

Plány Čistá nula se téměř výhradně zaměřují na výstavbu velkého množství větrných turbín a solárních panelů, které mají nahradit výrobní zařízení využívající k výrobě elektřiny fosilní paliva (uhlí, ropu a zemní plyn).

Větrná a solární zařízení však poskytují pouze přerušovanou energii, která musí být něčím plně zálohována – generátory na fosilní paliva, jadernými elektrárnami, bateriemi nebo jinou formou skladování energie – aby bylo možné vyrovnat poptávku zákazníků v době slabého větru a slunce, a tím zabránit výpadku sítě. Dotyčné vlády pak většinou nebo zcela vyloučily fosilní paliva a jadernou energii jako zálohu a jako hlavní nebo jedinou zbývající možnost ponechaly nějakou formu skladování. Jednoduše pak předpokládaly, že skladování v nějaké formě bude k dispozici. Jejich úvahy o tom, kolik skladování bude potřeba, jak bude fungovat a kolik bude stát, byly zcela nedostatečné.

Vlády se prostě vydávají na cestu naslepo, aniž by měly skutečnou představu o tom, jak nebo zda by systém, který nařizují, mohl nakonec fungovat a kolik bude stát. Pravdou je, že pokud se nestane nějaký zázrak, neexistuje žádná možnost, že by jakákoli vhodná technologie skladování byla proveditelná, natož za přijatelnou cenu, v jakémkoli časovém horizontu, který by odpovídal oznámeným plánům politiků, pokud vůbec někdy.

The Energy Storage Conundrum, The Global Warming Policy Foundation, listopad 2022, Úvod
Podle jednoho z Mentonových odhadů by náklady na zajištění lithium-iontových baterií pro rozvodnou síť mohly činit více než desetinásobek hrubého domácího produktu („HDP“). Navíc vzhledem k tomu, že se baterie opotřebovávají, bylo by nutné výdaje opakovat každých několik let. Navzdory tomu politici pokračují v zavádění větrné a solární energie a doufají, že vědci přijdou s něčím, co situaci zachrání.

Dokument se skládá ze sedmi částí, které se zabývají problémy, požadavky, náklady a dvěma polovičatými pokusy o systémy Čistá nula – oba byly a jsou naprosto neúspěšné.

Oddíl 3 se zabývá současnými plány na pořízení zásobníků energie v některých zemích, které tvrdí, že jsou na cestě k dosažení čisté nuly. Ve všech případech je kapacita, která bude dodána do roku 2030, triviální – obvykle se pohybuje kolem 0,1 % až maximálně 0,2 % množství, které je nezbytné pro dosažení nulové spotřeby.

Oddíl 7 pojednává o skutečně šokující skutečnosti, že politici a vlády zavázali své občany k cílům Čistá nula, aniž by byl realizován jakýkoli demonstrační projekt, který by ukázal, že cíle lze dosáhnout technologicky, natož za rozumné náklady. Polovičaté snahy o vybudování takových demonstračních projektů si vyžádaly neúnosné náklady, aniž by se přiblížily cíli Net Zero, a nezanechaly žádný důvod domnívat se, že takový systém může někdy uspět.

V závěru dokumentu se uvádí:

Politici v celém vyspělém světě na popud ekologických aktivistů s maximální vážností hovoří o svých plánech na dosažení čistého nulového produktu a zavázali se a dále zavazují své občany a daňové poplatníky k desítkám a stovkám miliard dolarů výdajů na dosažení tohoto cíle. Z jejich přístupu k řešení problému skladování energie s hlavou v písku by však člověk musel usoudit, že celé úsilí je buď zcela neseriózní, nebo dech beroucí nekompetentnost.

Je naprosto zřejmé, že žádná jurisdikce se nemůže přiblížit čisté nule, pokud se vydá současnou cestou budování dalších větrných a solárních generátorů a bude věnovat jen malou nebo žádnou pozornost problému skladování energie. Touto cestou se rychle dostaneme k současné situaci Německa, které má dostatek větrných a solárních elektráren, aby uspokojilo své potřeby za větrného a slunečného dne, ale téměř žádné úložiště pro případ, že přijde noc a vítr přestane foukat. Německo se tak stalo závislým na záložních zdrojích fosilních paliv, většinou v podobě ruského zemního plynu. A nyní, po válce na Ukrajině a uzavření plynovodů Nord Stream 1 a 2, narazilo na zeď Čistá nula. S blížící se zimou není čas na pořízení baterií, které by sloužily jako záloha, i kdyby existovaly nějaké, které by tuto práci technicky zvládly. Navíc úplné nahrazení záložních zdrojů zemního plynu bateriovými úložišti je projekt v hodnotě několika bilionů dolarů, který pravděpodobně stojí násobek HDP země, a je tedy zcela neproveditelný. Německo reálně nikdy nevybuduje takové množství úložišť, které by bylo smysluplné vzhledem k rozsahu jeho problému. Je jen otázkou času, kdy se vzdá svého úsilí o dosažení čisté nuly, a ostatní fantaskní země budou brzy následovat.

The Energy Storage Conundrum, The Global Warming Policy Foundation, listopad 2022, Závěr
Tři politické důsledky
Menton se na svém blogu věnoval „třem nejzřejmějším politickým důsledkům [z knihy The Energy Storage Conundrum], které zřejmě nikomu z vládnoucích představitelů nedošly“. Dva z nich popisujeme níže.

„Omlouvám se, pokud se tyto důsledky mohou zdát běžným čtenářům nebo lidem, kteří o těchto otázkách přemýšlejí třeba jen pět minut, strašně zřejmé,“ napsal. „Bohužel se zdá, že naši mocní nemají ani těch pět minut na to, aby přišli na to, co je zřejmé.“

Větrné turbíny a solární panely nikdy nemohou zajistit energetickou bezpečnost
První poznámka, kterou Menton uvedl, byla, že stále více větrných turbín a solárních panelů je v podstatě zbytečných, protože nikdy nemohou plně zásobovat elektrickou síť nebo zajistit energetickou bezpečnost bez plné dispečerské zálohy.

V USA poskytuje takzvaný „zákon o snížení inflace“ z roku 2022 zhruba stovky miliard dolarů dotací a daňových úlev na výstavbu dalších větrných turbín a solárních panelů. Současně Bidenova administrativa, řízená řadou prezidentových exekutivních příkazů, pokračuje v celovládním úsilí o potlačení dispečerského zálohování známého jako fosilní paliva. Myslí si někdo, že to může skutečně fungovat? Nemůže.

V tiskové zprávě Mezinárodní energetické agentury OSN (dále jen „IEA“) ze 6. prosince se uvádí, jak se obnovitelné zdroje energie – tj. větrná a solární energie – „turboaktivují“, aby zemím zajistily „energetickou bezpečnost“:

Obnovitelné zdroje energie se již dříve rychle rozšiřovaly, ale globální energetická krize je nastartovala do nové mimořádné fáze ještě rychlejšího růstu, protože země se snaží využít jejich výhod v oblasti energetické bezpečnosti. V příštích pěti letech přibude na světě tolik energie z obnovitelných zdrojů jako za předchozích 20 let,“ uvedl výkonný ředitel IEA Fatih Birol.

Růst energie z obnovitelných zdrojů se zrychluje, protože země se snaží posílit energetickou bezpečnost, IEA, 6. prosince 2022.
Větrná a solární energie poskytují pravý opak energetické bezpečnosti, napsal Menton. Zpátky v reálném světě, jen pár dní poté, co IEA vydala tento nesmysl, si Velká Británie 11. prosince vyzkoušela, jakou „energetickou bezpečnost“ poskytuje větrná a solární energie, když přišlo ochlazení v nejtemnější části roku a delší období bezvětří – typický zimní jev.

Podle aktuálních údajů provozovatele elektrické sítě National Grid se v neděli [11. prosince] větrná energie podílela na výrobě elektřiny ve Velké Británii pouhými 3 %. Plynové elektrárny zajišťovaly 59 %, zatímco jaderná energie a dovoz elektřiny představovaly přibližně 15 %.

Ceny elektřiny ve Velké Británii dosáhly rekordní výše v důsledku chladného počasí a nedostatku větrné energie, The Guardian, 11. prosince 2022.
A jaký byl nevyhnutelný důsledek toho, že vítr přestal foukat právě v době, kdy ho bylo nejvíce potřeba?

Ceny elektřiny ve Velké Británii dosáhly rekordní úrovně, protože ledové mrazy a pokles dodávek elektřiny vyrobené z větrných elektráren společně zvýšily velkoobchodní náklady. Denní cena elektřiny s dodáním v pondělí dosáhla na burze Epex Spot SE rekordních 675 liber za megawatthodinu. Cena za elektřinu v 17:00 a 18:00 hodin, tedy v době, kdy je obvykle nejvyšší poptávka po elektřině, překonala historické maximum 2 586 liber za megawatthodinu.

Ceny elektřiny ve Velké Británii dosáhly rekordní výše v důsledku chladného počasí a nedostatku větrné energie, The Guardian, 11. prosince 2022.
Gratulujeme Spojenému království k dosažení této úrovně „energetické bezpečnosti“.

Uhlíková daň je hrozný nápad
Třetím bodem, který Menton uvedl, bylo, že uhlíková daň je příšerný nápad. GWPF právě sponzoruje zpětnou debatu o uhlíkové dani, která má řešit otázku změny klimatu. Podstatou debaty je, že CO2 není znečišťující látka a nepředstavuje pro lidstvo žádné nebezpečí – proto je daň určená k jeho potlačení neopodstatněná.

„S tímto argumentem souhlasím,“ napsal Menton. „Stejně platná a nezávislá argumentace však zní, že kvůli nepraktičnosti skladování energie a následné marnosti snah o zprovoznění větrné a solární energetiky bez fosilních paliv může uhlíková daň sloužit pouze ke zvýšení ceny energie pro spotřebitele, aniž by se významně změnilo využívání uhlíkových paliv.“