MoonOfAlabama: USA PŘIZNÁVAJÍ PORÁŽKU VE VÁLCE PROTI RUSKU A ČÍNĚ

23.6.2023

USA: V konfrontaci s realitou života Bidenova administrativa v posledních dnech přiznala porážku ve dvou svých nejhorších a nejobludnějších zahraničněpolitických hrách.

Ukrajinská protiofenziva selhala. Její armáda je na bojišti zmasakrována. „Protiofenziva vycvičených“ ukrajinských brigád NATO nedosáhla žádného skutečného pokroku na žádné frontě. Vysoké ztráty na životech a materiálu znemožňují, aby ještě někdy získala iniciativu.

Cílem USA bylo integrovat Ukrajinu do NATO. Potom by byly schopny rozmístit na Ukrajině americké jednotky a umístit své zbraně na dosah Moskvy tak, aby se proti jakémukoli samostatnému ruskému kroku mohla postavit hrozba bezprostředního zničení.

Po více než 20 letech snahy o dosažení tohoto cíle USA hodily ručník do ringu:

Prezident Biden v sobotu řekl, že Ukrajině vstup do NATO neusnadní, a dodal, že i země ve válce s Ruskem musí splnit požadavky na členství.
„Musí splňovat stejné normy. Takže to nebudu usnadňovat,“ řekl Biden novinářům. „Myslím si, že udělali vše, co se týká prokázání schopnosti vojenské koordinace, ale je zde celá otázka, zda je jejich systém bezpečný? Je nekorupční? Splňuje všechny standardy… které splňuje každý jiný stát v NATO?“

A ano, to je změna. Velká:

,,Biden se údajně již dříve vyjádřil, že je otevřen odstranění překážky v podobě Akčního plánu pro členské země, která vyžaduje, aby země, které chtějí vstoupit do aliance, uskutečnily vojenské a demokratické reformy.“

Stále to však nestačí:

,,Biden neřekl nic nového. Biden cítí, že USA prohráli zástupnou válku, ale nesmí a nemůže to přiznat. A tak při absenci stroje času, který by ho mohl přenést až do roku 1999, kdy se začala rozvíjet expanze NATO, Biden jednoduše přešel do standardní pozice ze summitu NATO v Bukurešti v roce 2008, kdy přivítal Ukrajinu v alianci cestou MAP – jako by byl ten moment před patnácti lety už minulostí a nedal se stáhnout do současnosti. Rusko to nebude akceptovat. “

Ačkoli zabaleno do pěkných slov, Evropská unie dala Ukrajině podobný negativní výhled (strojový překlad): 

– ,,Ve zprávě EU o ukrajinské kandidatuře na členství se uvádí, že Kyjev zatím splnil dvě ze sedmi podmínek potřebných k zahájení formálních přístupových jednání s EU.“ – „
Došlo k pokroku. Zpráva bude mírně pozitivní. Nejde o přikrášlování skutečnosti, ale o uznání pokroku, například jsou známy protikorupční případy. Zejména v případě šéfa nejvyššího soudu Knězeva,“ řekl úředník, který mluvil pod podmínkou anonymity.
– „Pokud jde o reformy, pohár by byl poloplný, nikdy bychom se v současnosti nechovali negativně vůči Ukrajině. Soudní reformy dosáhly určitého pokroku, ačkoli stále existují klíčové reformy, které je třeba provést. Ne všechno je uspokojivé.“

Tolik skloňovaná protiofenziva se skutečně stala smrtící pastí pro USA, EU a NATO.

Další porážku USA přiznal americký ministr zahraničí Anthony Blinken na konci své cesty do Pekingu:

– „Spojené státy nepodpoří odtržení Tchaj-wanu od Číny,“ uvedl ministr zahraničních věcí Anthony Blinken uprostřed série zmatečných prohlášení Joea Bidena na toto téma.
„Nepodporujeme nezávislost Tchaj-wanu,“ řekl nejvyšší americký diplomat v Pekingu po setkání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem.

Šlo o víc než jen slovní změnu v Blinkenových prohlášeních:

Ministerstvo zahraničních věcí USA opět aktualizovalo svůj informační přehled o Tchaj-wanu, ve kterém se uvádí, že nepodporuje formální nezávislost ostrova, který si Čína nárokuje a který je demokraticky řízen.

– „Jsme proti jakýmkoli jednostranným změnám status quo z kterékoli strany; nepodporujeme nezávislost Tchaj-wanu; a očekáváme, že rozdíly mezi Tchaj-wanem a úžinou se vyřeší mírovými prostředky,“ uvádí se v dokumentu s odkazem na úžinu, která odděluje ostrov od asijské pevniny.
Minulý měsíc ministerstvo zahraničních věcí změnilo svou webovou stránku o Tchaj-wanu a odstranilo z ní formulaci o nepodporování nezávislosti Tchaj-wanu, jakož io uznání postoje Pekingu, že Tchaj-wan je součástí Číny, což Peking rozzlobilo.

Změna Blinkenova názoru přišla po mimořádně krátkém setkání s prezidentem Si, které následovalo po sérii přednášek jiných vysokopostavených čínských představitelů:

– ,,Wang komplexně vysvětlil historickou logiku a nezbytný trend rozvoje a omlazování Číny a podrobně rozebral charakteristické rysy čínské modernizace a bohatou podstatu celoprocesové lidové demokracie v Číně.“

Vyzval americkou stranu, aby na Čínu nepromítala předpoklad, že silná země musí usilovat o hegemonii, a aby Čínu nesprávně nehodnotila vyšlapanou cestou tradičních západních mocností. „To je klíčové pro to, zda se Spojené státy mohou skutečně vrátit k objektivní a racionální politice vůči Číně.“

Wang požadoval, aby Spojené státy přestaly hrát na takzvanou „čínskou hrozbu“, zrušily nezákonné jednostranné sankce vůči Číně, přestaly potlačovat čínský vědecký a technologický pokrok a nezasahovaly bezhlavě do vnitřních záležitostí Číny.

Zdůraznil, že ochrana národní jednoty byla vždy jádrem základních zájmů Číny. V tom spočívá budoucnost čínského národa a trvalé historické poslání ČKS.

Pokud jde o otázku Tchaj-wanu, Čína nemá prostor pro kompromisy nebo ústupky, řekl Wang.

Čtení setkání Blinken-Wang v čínštině je údajně ještě opovržlivější než jeho anglický překlad.

Dalším krokem Číny je zastavit provokativní „nevinné přelety“ amerických vojenských lodí a letadel v Tchajwanském průlivu. K tomu prostě musí uplatňovat Úmluva OSN o mořském právu:

Článek 38
Právo na tranzitní přejezd
– ,,1. V průlivech uvedených v článku 37 mají všechny lodě a letadla právo na průjezdní průjezd, kterému se nesmí bránit; s výjimkou případu, kdy průliv tvoří ostrov státu, který hraničí s průlivem a jeho pevninou, tranzitní průjezd se neuplatňuje, pokud směrem k ostrovu existuje trasa přes otevřené moře nebo přes výlučnou hospodářskou zónu s podobnými výhodami, pokud jde o plavební a hydrografické vlastnosti.“

Pohled na mapu ukazuje, že se to zjevně vztahuje na průliv mezi pevninskou Čínou a čínským ostrovem Tchaj-wan.

Pokud USA skutečně uplatňují politiku jedné Číny, budou muset akceptovat, že průliv je mimo hranice.

Tento dvojí úder porážky ve svých válkách s Ruskem a Čínou si vyžádá určitý čas.

V ukrajinském konfliktu se stále sní o vytvoření jakéhosi patu, o zavedení jakési korejské demarkační linie příměří na 38. rovnoběžce:

,,Američtí představitelé počítají s rostoucí možností, že rusko-ukrajinská válka se změní na zmrazený konflikt, který bude trvat mnoho let – možná desetiletí – a připojí se k řadám podobných zdlouhavých konfrontací na Korejském poloostrově, v jižní Asii a jinde.
Možnosti dlouhodobého „zmrazení“, o kterých se diskutuje v rámci Bidenovy administrativy, zahrnují stanovení potenciálních hranic, které by Ukrajina a Rusko souhlasily nepřekročit, ale které by nemusely být oficiálními hranicemi. Diskuse – i když předběžné – probíhaly v různých amerických agenturách av Bílém domě.“

Rusko nechce nic z toho. Důkladně porazí ukrajinskou armádu. Znovu získá části Ukrajiny, které byly po staletí ruské, dokud je komunisté administrativně nepřidělili Ukrajinské sovětské socialistické republice

Zbytek do té doby neutrální Ukrajiny, odříznutý od moře a nerostného bohatství východu, předá poddaným, které je Rusko ochotno přijmout.

Dvojnásobná porážka v jeho válkách proti „zbytku světa“ znamená konec Wolfowitzovy doktríny:
-,, Doktrína oznamuje, že USA jsou po rozpadu Sovětského svazu na konci studené války jedinou zbývající světovou supervelmocí, a prohlašuje, že jejím hlavním cílem je udržet si tento. Naším prvním cílem je zabránit opětovnému vzniku nového soupeře, ať už na území bývalého Sovětského svazu, nebo kdekoli jinde, který by představoval hrozbu podobnou té, kterou dříve představoval Sovětský svaz. Toto je dominantní hledisko, které je základem nové regionální obranné strategie, a vyžaduje, abychom se snažili zabránit jakékoli nepřátelské mocnosti ovládnout region, jehož zdroje by pod konsolidovanou kontrolou stačily k vytvoření globální moci.“

Konec „jednostranného momentu“ je tu pro každého.

Republikáni z toho samozřejmě budou hlasitě obviňovat Bidena, přestože jsou stejně vinni z přehnaného úsilí jako druhá strana. Biden možná bude muset obětovat Blinkena jako pěšce, který je vinen za prohru v této hře.

Tak či onak, ani to mu nepomůže ke znovuzvolení.

Mimochodem, není jen náhoda, že Izrael ve stejný den, kdy USA přiznaly porážku, dostal na frak od bojovníků palestinského odporu. Je to další z globálních problémů sponzorovaných USA, které chce vyřešit Čína.

AUTOR: MoonOfAlabama