Max Blumenthal promluvil v Radě bezpečnosti OSN o útoku v Kramatorsku

video v češtině

Děkuji Wyattu Reedovi, Alexi Rubinsteinovi a Anye Parampil za pomoc s přípravou této prezentace. Wyatt má s tímto tématem zkušenosti z první ruky jako novinář, jehož hotel v Doněcku byl v říjnu 2022 terčem dělostřeleckého útoku ukrajinské armády. Byl 100 metrů daleko, když udeřili a málem byl zabit.

Dnes je tu se mnou také můj přítel, aktivista za občanská práva Randy Credico. Nedávno byl v Doněcku a byl svědkem pravidelných útoků HIMARS ukrajinské armády na civilní cíle.

Jsem zde nejen jako novinář s více než 20 lety zkušeností s politikou a konflikty na několika kontinentech, ale jako Američan, kterého moje vlastní vláda přinutila financovat zástupnou válku, která se stala hrozbou pro regionální a mezinárodní stabilitu na úkor blahobytu mých krajanů.

Letos 28. června, když pohotovostní posádky pracovaly na vyčištění dalšího toxického vykolejení vlaku ve Spojených státech, tentokrát na řece Montaně, které dále odhalilo chronicky podfinancovanou infrastrukturu naší země a její hrozby pro naše zdraví, Pentagon oznámil plány poslat další vojenskou pomoc Ukrajině v hodnotě 500 milionů dolarů.

K tomuto vývoji došlo v době, kdy ukrajinská armáda vstupuje do třetího týdne vychvalované protiofenzívy, kterou CNN popisuje jako „nesplňující očekávání“, a o které dokonce Volodymyr Zelensky říká, že „jde pomaleji, než by bylo žádoucí“.

Když se ukrajinské armádě nepodařilo prolomit první ruskou obrannou linii, CNN uvedla, že do 12. června Kyjev cituji „ztratil“ 16 obrněných vozidel vyrobených v USA odeslaných do země.

Co tedy Pentagon udělal? Jednoduše přeposlal tento účet běžným americkým daňovým poplatníkům, jako jsem já, a naúčtoval nám dalších 325 milionů dolarů, abychom nahradili promrhané vojenské zásoby Ukrajiny. Nebylo vynaloženo žádné úsilí konzultovat postoj americké veřejnosti k této záležitosti; a drtivá většina Američanů pravděpodobně ani nevěděla, že k výměně došlo.

Americká politika, kterou jsem právě popsal – podle níž Washington upřednostňuje neomezené financování zástupné války s jadernou mocností v cizí zemi, zatímco se naše vlastní domácí infrastruktura rozpadá před našima očima – odhaluje znepokojivou dynamiku v srdci ukrajinského konfliktu: mezinárodního letadlového schematu, které umožňuje západním elitám uchvátit těžce vydělané bohatství z rukou průměrných amerických občanů a nasměrovat ho do pokladny cizí vlády, kterou dokonce i Západem sponzorovaná Transparency International řadí k nejzkorumpovanějším v Evropě.

Americká vláda musí ještě provést oficiální audit svého financování pro Ukrajinu. Americká veřejnost nemá ponětí, kam zmizely jejich dolary zaplacené na daních.

Proto tento týden The Grayzone zveřejnil nezávislý audit alokace amerických daňových dolarů na Ukrajině v průběhu fiskálních let 2022 a 2023. Naše vyšetřování vedla Heather Kaiser, bývalá vojenská zpravodajská důstojnice a veteránka amerických válek v Afghánistánu a Iráku.

Našli jsme platbu 4,48 milionu dolarů od správce sociálního zabezpečení USA vládě v Kyjevě.

Našli jsme platby v hodnotě 4,5 miliardy dolarů od Agentury Spojených států pro mezinárodní rozvoj na splacení ukrajinského státního dluhu, jehož většinu vlastní globální investiční společnost BlackRock.

To samo o sobě činí 30 dolarů odebraných každému jednotlivému občanovi USA v době, kdy si 4 z 10 Američanů nemohou dovolit nouzovou situaci ve výši 400 dolarů.

Zjistili jsme, že dolary z daní určené pro Ukrajinu vyplňují rozpočty televizní stanice v Torontu, pro-NATO think-tanku v Polsku a věřte nebo nevěřte venkovským farmářům v Keni.

Našli jsme desítky milionů soukromým investičním firmám, včetně jedné v Gruzínské republice, a také milionovou platbu jednomu soukromému podnikateli v Kyjevě.

Náš audit také odhalil smlouvu Pentagonu ve výši 4,5 milionu dolarů se společností s názvem „Atlantic Diving Supply“ na poskytnutí blíže nespecifikovaného výbušného zařízení Ukrajině. Jedná se o notoricky zkorumpovanou společnost, kterou Thom Tillis, předseda senátního výboru pro ozbrojené služby, dříve kritizoval za její „historii podvodů“.

Přesto se Kongresu opět nepodařilo zajistit, aby tyto pochybné platby a masivní obchody se zbraněmi byly řádně sledovány.

Ve skutečnosti velká část vojenské a humanitární pomoci dodávané na Ukrajinu jednoduše zmizela. Minulý rok CBS News citovala ředitele pro-Zelenskyho neziskovky na Ukrajině, který uvedl, že pouze asi 30 % pomoci se dostalo do předních linií na Ukrajině.

Zpronevěra finančních prostředků a zásob je přinejmenším stejně znepokojující jako potenciální důsledky nezákonného převodu a prodeje zbraní vojenské kvality. Loni v červnu šéf Interpolu varoval, že masivní přesuny zbraní na Ukrajinu znamenají že „můžeme očekávat příliv zbraní v Evropě i mimo ni“ a že „zločinci se na ně i nyní, když mluvíme, zaměřují“.

Letos v květnu byla západními politiky oslavována skupina protikremelských ruských neonacistů vybavených výstrojí dodanou ukrajinskou vládou za teroristické útoky na ruském území pomocí vozů Humvee americké výroby. Ačkoli skupinu, takzvaný „Ruský dobrovolnický sbor“, vede muž, který si říká „Bílý král“ a zahrnuje mnoho otevřených obdivovatelů Adolfa Hitlera, západní ozbrojení této milice proti ruským silám nevyvolalo v Kongresu žádné pobouření.

A zatímco Bidenova administrativa slíbila, že sleduje odeslané zbraně, depeše ministerstva zahraničí uniklé loni v prosinci připustily, že „kinetická aktivita a aktivní boj mezi ukrajinskými a ruskými silami vytvářejí prostředí, ve kterém jsou standardní ověřovací opatření někdy neproveditelná nebo nemožná. “

Bidenova administrativa nejenže ví, že nemůže sledovat zbraně, které posílá na Ukrajinu, ví, že eskaluje zástupnou válku proti největší světové jaderné velmoci a provokuje ji k odpovědi.

Víme, že to vědí, protože v roce 2014 prezident Barack Obama odmítl požadavky na zaslání smrtících útočných zbraní do Kyjeva, protože, jak uvedl Wall Street Journal, měl „dlouhodobé obavy, že vyzbrojování Ukrajiny vyprovokuje Moskvu k další eskalaci, která by mohla zatáhnout Washington do proxy války.“

Když Donald Trump v roce 2017 nastoupil do úřadu, pokusil se udržet linii Obamovy politiky, ale brzy byl washingtonskou tiskovou lobby a Demokratickou stranou označen za ruskou loutku za to, že odmítl poslat ukrajinské armádě rakety Raytheon Javelin. Trumpova neochota poslat Javeliny se stala součástí základu pro jeho impeachement. Nepřekvapivě ustoupil.

Když se útočné zbraně vyrobené v USA začaly dostávat do předních linií Donbasu, kolektivní Západ využil Minské dohody, aby „dal Ukrajině čas“ se vyzbrojit, jak uvedla bývalá německá kancléřka Angela Merkelová.

V lednu 2022 USA oznámily zbrojní balíček ve výši 200 milionů dolarů Ukrajině. Do 18. února hlásili pozorovatelé Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě zdvojnásobení počtu případů porušování příměří, přičemž mapy OBSE ukazují drtivou většinu cílových míst na straně proruského separatistického obyvatelstva v Doněcku a Lugansku. O pět dní později Rusko provedlo invazi na Ukrajinu.

A od té doby USA a jejich spojenci stoupají při každé příležitosti po žebříku eskalací.

„Věci, které jsme nemohli poskytnout v lednu, protože to bylo eskalační, byly poskytnuty v únoru,“ stěžoval si bývalý úředník ministerstva zahraničí po setkání s ukrajinskými protějšky. „A věci, které jsme nemohli dát v únoru, můžeme dát v dubnu. To byl zřetelný vzorec, který začal, čím jiným než Stingers,“ řekli s odkazem na rakety odpalované na rameni.

Sám prezident Joe Biden v březnu 2022 řekl: „Myšlenka, že pošleme útočné vybavení a letadla a tanky… nedělejte si legraci, bez ohledu na to, co tvrdíte, tomu se říká třetí světová válka!“

O něco více než rok později Biden změnil melodii a podpořil plán poskytnout Ukrajině stíhačky F-16 a poté, co tlačil na Německo, aby poslalo tanky, o kterých se kdysi obával, že by vyvolaly třetí světovou válku.

Trvalo pouhé dva měsíce od obdržení systémů HIMARS od USA, než ukrajinská armáda začala zaměřovat kritickou infrastrukturu, použila je k úderu na Antonovský most přes řeku Dněpr a znovu o dva měsíce později při zkušebním útoku na přehradu Kachovka „aby se zjistilo, zda by se voda v Dněpru mohla zvednout natolik, aby zabránila ruským přechodům,“ uvedl Washington Post.

Před třemi týdny byla zničena přehrada Kachovka, což vyvolalo velkou ekologickou katastrofu, která způsobila hromadné záplavy a kontaminaci místního vodovodu. Ukrajina samozřejmě viní z útoku Rusko, ale nepředložila žádné důkazy.

Přibližně v této době Ukrajina také nepodloženě obvinila Rusko z plánování provokace v jaderné elektrárně Záporoží. To vyvolalo rezoluci senátorů Lindsey Grahama a Richarda Blumenthala (nemá se mnou nic společného) vyzývající NATO, aby zasáhlo přímo na Ukrajině a zaútočilo na Rusko, pokud by k takovému incidentu došlo.

Krok Blumenthala a Grahama tak vytvořil de facto červenou linii pro zahájení americké vojenské akce, podobně jako tu nastavenou v Sýrii, která, jak řekl bývalý americký diplomat novináři Charlesi Glassovi, „byla pozváním k operaci pod falešnou vlajkou.“

Dočkáme se dalšího podvodu a’la Douma, ale tentokrát v Záporoží?

Proč to děláme? Proč provokujeme k jaderné likvidaci tím, že zaplavujeme Ukrajinu pokročilými zbraněmi a sabotujeme jednání na každém kroku?

Lidé jako senátor Dick Durbin nám řekli, že Ukrajina je „doslova v bitvě za svobodu a demokracii samu“, a proto ji musíme zásobovat zbraněmi „tak dlouho, jak to bude potřeba“, jak řekl prezident Biden. Každý, kdo se staví proti vojenské pomoci Ukrajině, je podle této logiky proti obraně demokracie.

Kde je tedy demokracie v rozhodnutí Volodymyra Zelenského zakázat opoziční strany, kriminalizovat mediální výstupy jeho legitimních politických oponentů, uvěznit svého nejvýraznějšího politického rivala, zatknout jeho hlavní spolupracovníky, provést razie v pravoslavných církvích a zatýkat duchovní?

Kde je demokracie v tom, že ukrajinská vláda uvěznila Gonzala Liru, amerického občana, za zpochybňování oficiálního narativu jejich válečného úsilí?

A kde je demokracie v nedávném rozhodnutí Zelenského pozastavit volby v roce 2024 na základě toho, že bylo vyhlášeno stanné právo? Zdá se, že najít ukrajinskou demokracii je dnes těžší než náhle nepřítomného vrchního velitele její armády Valerije Zalužného.

Senátor Graham nabídl na první pohled mnohem pochmurnější zdůvodnění pro zásobování Ukrajiny zbraněmi za miliardy. Jak se senátor pochlubil během nedávné návštěvy u Zelenského v Kyjevě: „Rusové umírají… jsou to nejlepší peníze, jaké jsme kdy utratili.“

Měli bychom si pamatovat, že Graham také řekl, že my, USA, musíme bojovat v této válce do posledního Ukrajince. Zatímco oficiální počty obětí jsou přísně tajné, musíme se obávat, že Ukrajina je na dobré cestě k naplnění senátorových pekelných fantazií.

Jak si tento měsíc stěžoval ukrajinský voják Vice News, nevíme, jaké jsou Zelenského „plány, ale vypadá to na vyhlazení jeho vlastního obyvatelstva – populace připravené k boji a populace v produktivním věku. A o tom to je.“

Vojenské hřbitovy na Ukrajině se skutečně rozšiřují téměř stejně rychle jako North Virginia McMansions a pobřežní sídla vedoucích pracovníků z Lockheed Martin, Raytheon a nejrůznějších dodavatelů Beltway, kteří těží z druhé nejvyšší úrovně vojenských výdajů od druhé světové války.

Toto jsou skuteční vítězové ukrajinské proxy války. Ne průměrní Ukrajinci nebo Američané. Nebo Rusové nebo dokonce Západoevropané.

Vítězi jsou lidé jako ministr zahraničí Tony Blinken, který strávil svůj čas mezi Obamovou a Bidenovou administrativou založením konzultační firmy s názvem WestExec consults, která zajistila lukrativní vládní zakázky pro zpravodajské firmy a zbrojní průmysl. Blinkenovi bývalí partneři ve WestExec zahrnují ředitelku National Intelligence Avril Haines, zástupce ředitele CIA Davida Cohena, bývalou tiskovou tajemnici Bílého domu Jen Psaki a téměř tucet současných a bývalých členů Bidenova národního bezpečnostního týmu.

Ministr obrany Lloyd Austin je bývalý a možná budoucí člen představenstva Raytheon a bývalý partner investiční firmy Pine Island Capital, která spolupracuje s WestExec a které Blinken radil.

Mezitím současná americká velvyslankyně při OSN Linda Thomas Greenfieldová je uvedena jako senior poradkyně Albright Stonebridge Group, samozvané „firmy obchodní diplomacie“, která také dolaďuje zakázky pro zpravodajský sektor a zbrojní průmysl. Tuto firmu založila zesnulá Madeleine Albrightová, která nechvalně prohlásila, že smrt půl milionu iráckých dětí v rámci amerického sankčního režimu „stála za to“.

Takže zatímco ukrajinští muži ve středním věku jsou vojenskou policií sbíráni z ulic a posíláni do předních linií, finančně a politicky spojení architekti této zástupné války plánují přejít na připravené pozice a sklízet nepředstavitelné zisky, jakmile jednou v Bidenově administrativě skončí.

Vyjednané urovnání tohoto územního sporu pro ně znamená konec dojné krávy ve výši téměř 150 miliard dolarů americké pomoci Ukrajině.

Když se Spojené státy, stálý člen této rady, dostaly pod kontrolu vlády, která se snaží udržet zástupnou válku „tak dlouho, jak to bude potřeba“, která považuje diplomacii za synonymum jednostranných donucovacích opatření s cílem „přeměnit rubl na sutiny,“ jak se Biden zavázal učinit; jejíž vedení sabotuje vyjednávání ve snaze dosáhnout zisku a zároveň odmítá řádně informovat své vlastní občany, za co platí, a která cpe syny a bratry svých domnělých ukrajinských partnerů na vražedné pole, aby utloukla geopolitického rivala; když Zelenskij i členové Kongresu USA vyzývají k preventivním úderům na Rusko, které jsou v rozporu s duchem článku 51 charty OSN, musí tato rada podniknout kroky k prosazení této charty.

Z článků 33 – 38 kapitoly VI této Charty je zřejmé, že Rada bezpečnosti musí využít své pravomoci k zaručení mírového urovnání sporu, zejména pokud ohrožuje mezinárodní bezpečnost. To by se nemělo týkat jen Ruska a Ukrajiny. Tato rada má povinnost přísně sledovat a omezovat USA a nelegální vojenskou formaci známou jako NATO.

Děkuji.

Zdroj: https://thegrayzone.com/2023/06/29/nuclear-annihilation-max-blumenthal-security-council/