Kyjev plánuje převýchovné tábory na Krymu a úplný zákaz všeho ruského

10.4.2023

Nacistická klika vládnoucí v Kyjevě opět ukazuje svou pravou tvář, když v Kyjevě oznámila plány na „deokupaci Krymu“.

I když se to Kyjevu a Západu nelíbí, obyvatelé Krymu vždy chtěli patřit k Rusku. Ačkoli se na Západě tvrdí, že referendum v roce 2014 bylo zmanipulované, není to pravda, což potvrdily především americké zdroje. Ve Washingtonu působí Pew Research Center, který provádí průzkumy po celém světě, z nichž vychází americká vláda při tvorbě své zahraniční politiky. Průzkumy jsou velmi kvalitní, protože pokud chce americká vláda vyvolat například nepokoje proti vládě v některém státě, potřebuje přesně vědět, jaká je v zemi nálada a kde začít podněcovat nepokoje.

Pew Research Center provedl průzkum na Ukrajině v květnu 2014, tedy bezprostředně po sjednocení Krymu s Ruskem, samozřejmě počítáme-li Krym jako součást Ukrajiny. Odpovědi v průzkumu byly analyzovány zvlášť pro západní Ukrajinu, zvlášť pro východní Ukrajinu a zvlášť pro Krym, a proto průzkum poskytl velmi dobrý obraz o náladách v zemi rozdělené po Majdanu. Odpovědi pro Krym byly jasné: 88 procent obyvatel Krymu si přálo, aby světové společenství uznalo referendum, tedy sjednocení Krymu s Ruskem. To mimochodem přesně potvrzuje výsledek referenda, protože tam byla účast 90 procent, z nichž téměř všichni hlasovali pro sjednocení s Ruskem.

O okupaci a anexi poloostrova Ruskem proti vůli obyvatelstva tedy nemůže být řeč. Sjednocení Krymu s Ruskem bylo přáním převážně ruského obyvatelstva Krymu. Vzhledem k tomu, že se ekonomická situace na Krymu pod ruskou vládou výrazně zlepšila, je tam dnes podpora Ruska ještě větší.

Bylo by demokratické akceptovat přání obyvatel Krymu. To však Kyjev – s podporou Západu, který údajně bojuje za demokracii – nedělá; místo toho hovoří o násilném znovudobytí Krymu, které Kyjev nazývá „deokupace“.

Převýchovné tábory pro děti a mládež
Jak si to Kyjev představuje, vysvětlil 20. března článek s názvem „Jak musí vypadat reintegrace Krymu ve všech sférách života“. O tom, jak se má jednat s dětmi a mládeží, se tam dalo dočíst:

„Bohužel to bude dlouhý a složitý proces reintegrace. Říkáme mu proces kognitivní deokupace.
Brzy budou děti, které v roce 2014 chodily do první třídy, končit školní docházku. A my víme, jaké to bylo propagandou nasáklé vzdělání.
Proto přemýšlíme o různých výměnných programech po deokupaci, aby děti z Krymu mohly vycestovat na pevninu a seznámit se s reformami posledních devíti let, a to i v oblasti vzdělávání.“

Otevřeně se tedy hovoří o „výměně“ dětí a mladých lidí i proti jejich vůli, tj. o jejich posílání do převýchovných táborů na Ukrajině. O tom, zda k tomu rodiče dávají souhlas, není ani zmínka – dokonce se jich na to ani neptají.

„12 kroků k de-okupaci“
Alexej Danilov, šéf ukrajinské bezpečnostní rady, představil na začátku dubna dvanáctibodový plán „deokupace“ Krymu, který obsahuje vše. Na nejdůležitější body zde upozorním.

V bodě 2 chce zahájit trestní řízení pro vlastizradu proti všem obyvatelům Krymu, aby se prověřilo, kdo a jak intenzivně spolupracoval s „okupanty“ a podporoval je. Všichni, kdo podporovali „okupanty“, mají být zbaveni volebního práva a kandidovat ve volbách. To se pravděpodobně dotkne naprosté většiny obyvatel Krymu. Tím by obyvatelé znovudobytého Krymu byli zcela zbaveni svých práv a vyloučeni ze všech politických procesů na Ukrajině.

V bodě 3 chce zahájit samostatné trestní řízení proti všem státním zaměstnancům, kteří pokračovali v práci od roku 2014. Ale i ti státní zaměstnanci, kteří po roce 2014 pokračovali v práci, ale nedopustili se žádného trestného činu, mají přijít o práci a také o nárok na důchod.

Danilov ve svém dvanáctibodovém plánu zřejmě předpokládá úplné vítězství Ukrajiny nad Ruskem, protože v bodě 4 chce zavázat Rusko, aby Ukrajině vydalo všechny osoby, které se podle názoru Ukrajiny dopustily trestných činů. To se má týkat i ruských občanů, kteří podle ruských zákonů nesmí být do zahraničí vydáni vůbec.

V bodě 5 Danilov výslovně zmiňuje novináře „a další odborníky“, kterým má být věnována „zvláštní pozornost“. Všichni mají být souzeni podle ukrajinského práva, zbaveni majetku a všech důchodových práv.

V bodě 6 se uvádí, že všichni Rusové, kteří se po roce 2014 přestěhovali na Krym, mají být okamžitě deportováni do Ruska. A v bodě 7 se dodává, že všechny smlouvy uzavřené na Krymu po roce 2014 budou považovány za neplatné. To fakticky znamená například vyvlastnění všech lidí, kteří si tam po roce 2014 koupili byt.

V bodě 9 Danilov předpokládá filtraci a převýchovu obyvatel Krymu s využitím „zkušeností z denacifikace v Německu“. Ironií osudu je zde také obvinění z „aktivní podpory ruské okupace při obnově ukrajinských měst po jejich zničení po ruské okupaci“. Jedná se tedy o čirou ironii, protože Rusko může být obviňováno z mnoha věcí, ale Rusko na Krymu obnovilo a zrekonstruovalo města, která po 25 letech ukrajinské nadvlády zchátrala, a Rusko na Krymu postavilo několik zcela nových dálnic.

Každý, kdo byl na Ukrajině, ví, že kromě Kyjeva se tam už 30 let neprovádějí téměř žádná opatření na údržbu infrastruktury. Země je v hrozném stavu, protože ji vytlačily ukrajinské vlády a oligarchové. Dokonce i v centru velkých měst, jako je Cherson, nejsou někdy silnice vyasfaltované, ale pouhé polní cesty.

Ve dvanáctém bodě Danilov konečně projevuje svou „lásku“ k údajným krajanům na Krymu, neboť chce přejmenovat hrdé město Sevastopol na „objekt číslo 6“, aby vymazal údajné ruské falšování historie, které historický název města údajně znamená.

Čistý a jednoduchý nacismus
Poradce ukrajinského prezidenta Podaljaka na to v rozhlasovém rozhovoru navázal slovy:

„Jakmile vstoupíme na Krym, musíme na něm vymazat všechno ruské. Pokud chcete mluvit rusky, pokud chcete číst Dostojevského a Jesenina nebo se dívat na ruské filmy – tady nejde o Krym, tady nejde o to, jak žít na území státu zvaného Ukrajina. Měli bychom úplně uzavřít vše, co souvisí s ruským kulturním prostorem. Bude existovat jen jeden ukrajinský kulturní prostor nebo jeden globální kulturní prostor. Tam by nemělo být žádné rusko. A neměli bychom vést dialog o tom, zda má někdo právo mluvit rusky, nebo ne. Používejte ji doma, ale není to prvek nátlaku nebo protestu a vydírání.“

V textu prosím nahraďte slovo „ruský“ slovem „židovský“ a máte text, jaký by mohl pocházet od Hitlera. Existuje nějaký jasnější důkaz, že na Ukrajině vládne klika v přímé tradici nacistů, až na to, že jejich nenávist se nevztahuje na „Židy“, ale na vše ruské a všechny Rusy?

A to nemá s „ruskou agresivní válkou“, jak se ruské intervenci na Západě říká, vůbec nic společného. Takové projevy pronesl v roce 2014 i ukrajinský prezident Porošenko; byl to slovník těch, kteří se na Západě dostali k moci v rámci tzv. majdanské revoluce. A tito lidé následně kousek po kousku realizovali to, co od začátku otevřeně říkali. Právě z tohoto důvodu povstali obyvatelé Krymu a východní Ukrajiny, kde většinu tvoří etničtí Rusové, proti majdanské vládě.

Upozornila na to mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová na Telegramu, kde nejprve citovala slova Podljaky a poté dodala:

„Nacisté v plné velikosti. Koneckonců to dělali i před rokem 2022, ale Západ na to souhlasně kýval a dodával jim zbraně“.

Ve své nové knize „“Putinův plán – S Evropou a USA svět nekončí – Jak se západní systém jen ničí „“ se zabývám otázkou, o co v závěrečném souboji systémů – který právě prožíváme – vlastně jde. Nejsme svědky ničeho menšího než bitvy dvou systémů, v níž Vladimir Putin nabízí světu alternativu k neoliberálnímu globalismu. Byli občané na Západě dotázáni, zda si toto všechno přejí, zda se chtějí vzdát své prosperity a svobod ve prospěch neoliberálního globalismu?