Indoktrinace postupuje

24.4.2024

Pokud máte alespoň mírný sklon ke konzervativismu, nejspíš jste se už v posledních letech setkali s tím, že vás někdo označil za extrémistu. Anebo vám někdo řekl, že se radikalizujete.

Taková věc normálního člověka donutí k zamyšlení. Skutečně jsem se tak názorově posunul, opravdu se se mnou něco děje?

Dobrým testem je třeba otevřít si nějakou starší knihu, se kterou se člověk ztotožnil před 20 lety, a zamyslet se, zda její obsah vnímám zásadně jinak. Pokud jste založením spíše konzervativní, asi vás nepřekvapí, když zjistíte, že jste názorově více či méně konzistentní. O tom přeci konzervatismus je; být konzervativní znamená být ve svých postojích značně rigidní. Nechť je zachováno, co bylo.

(Jen tak mimochodem a pro vyjasnění pozic: Já se nepovažuju ani za konzervativce, ani za politického liberála, natož za „vyšší stupeň“ progresivistu; v tomto ohledu se vidím jako neutrální.)

Proč tedy velká část světa vidí konzervativce tak „vykolejené z normálu“? Ve skutečnosti je to způsobeno tím, že se společnost posouvá a konzervativně myslící lidé se neposouvají s ní, protože jsou vůči cestě, kterou se společnost ubírá, nedůvěřiví. Je to efekt rozjíždějícího se vlaku, kdy se politicky liberální cestující ubírá kamsi, dívá se na ostatní okénkem z kupé a má pocit, že stojí na místě a svět za oknem se posouvá.

celý článek si můžete přečíst ZDE