Životopis

Vladimír S. Vysockij byl ruský básník, herec a písničkář.

Vladimír S. Vysockij se narodil v rodině důstojníka. Absolvoval hereckou školu Moskevského uměleckého divadla (MCHAT) a poté působil v několika moskevských divadlech. Od roku 1964 byl členem Divadla dramatu a komedie Na Tagance. Svůj výrazný herecký talent uplatnil v řadě postav, které interpretoval jako střety svobodného individua s omezující společností. Hrál i v řadě filmů a televizních inscenací.

Vladimír S. Vysockij se proslavil rovněž jako interpret vlastních písní, u nichž se sám doprovázel na kytaru. Jeho písně oslovovaly intelektuální publikum i nejširší masy nejen v tehdejším Sovětském svazu, ale i v zahraničí.

Vladimír S. Vysockij zemřel ve věku pouhých 42 let, celkově vyčerpán nejen tvůrčím vypětím, ale i vlivem alkoholu a drog. Byl jako mluvčí generace velmi populární.

Dílo Vladimíra Semjonoviče Vysockého:

Básnická tvorba:
Básnické tvorbě se Vladimír S. Vysockij věnoval soustavně od roku 1961. Napsal přes osm set písňových textů a básní. Vysockého poetická tvorba je označována za poetickou encyklopedii Ruska šedesátých až osmdesátých let.

Ve svých básních se inspiruje:
Minka – životem a folklorem podsvětí
Trestné prapory – fyzickým a duševním vězněním

Inspirace 2. světovou válkou:
Nevrátil se z boje
O letcích
Čápi

Velkou kapitolu jeho tvorby tvoří satirické texty na téma všedního života v Rusku i s jeho zápory :
Dva dopisy
Protokol z milice
Můj Hamlet – spojení generační pocitu s intimní zpovědí

Jeho písňové texty se zaměřují i na svět sportovců a přírodních živlů, zejména mořského světa. Zvlášť působivé byly reflexivní texty, jimiž vyjadřoval pocity člověka žijícího v totalitním systému :

Vyjádření pocitu vnitřní nesvobody:
Stříbrné struny
Já na zázraky nikdy nevěřil
Oči černé – složitost dorozumívání
Jsem trochu jiný, než tu bývá zvykem
Podobenství o pravdě a lži – pochyby a nejistoty
Jablka z ráje
Koně k nezkrocení
Až dohraju a dozpívám
Povídám si s tichem – existenciální otázky o smyslu lidského života a smrti

Po nástupu Brežněva k moci některé jeho písně nabyly charakteru básnivých politických podobenství:
Píseň o osudu

Rozsáhlou tematickou šíři vyjadřoval formální různorodostí.

Některé Vysockého sbírky a výbory byly knižně vydány až po jeho smrti:
Nerv
Klíč
Básně a písně
Já se samozřejmě vrátím