kampaň

Dalši kampaň za nama. Polityci se směju, z lidi kape krev

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Blog – převzato z blogu Ládi Větvičky

26. 1. 2023 
Mam taky divny pocit, že nam to robi schvalně. Od roku 2010 do roku 2030 su enem dva roky, kdy nebyly a nebudu jakesik hlupe volby. Prezident, parlament, senat, eurosajuz, kraje, obce a ja nevim co všecko.

A do teho bilbordy, reklamy na kandydaty, reklamy proti kandydatum, volebni schuze, vlajky, fangličky, neustala propaganda v medyjach…

Bolševik robil raz za štyry roky volby, kere žadnyma volbama nebyly, ale stejně tam člověk musel valit, jinak by se člověk nedostal ani do Chalupek, ne tak na Krk. A tihle novi šašci zas přišli ze systemem, kery ma každeho znechutit, bo ma pocit, že ten volebni hnus každeho 1. ledna začina, ale nikdy nekonči.

Mame teho zapotřebi? V zitřejšich volbach budeme vybirat mezi Losnu a Mažňakem, komunystu nebo komunystu, ulizanym Fantomasem nebo proradnym Netopyrem. Z lidu kape krev, jak su všeci rozhadani. Hadaju se v rodinach, hospodach aji na naměsťach. Čert nam byl dlužny taku cypovinu jako prezidentske volby. Kdyby byla veřejna volba prezidenta před sto rokama, Masaryk by nikdy neprošel. Měl vroubky u naroda, a to se neodpušťa.

Přitem jaky je rozdil mezi kandydatama? Jeden byl agentem Moskvy a Wošinktona, druhy se schazal s bolševicku policiju, s keru se ten prvni schazal už z pryncypu věci. Jeden jak druhy. Tuž jak ma člověk rozhodnut? Zkuste si řict – dal bysem svoju dceru zelene gumě, kera robila pro obě strany? Ale je zas tak hezky oblečeny, pysk vystajlovany, fajně lingvistycky vycvičeny, nerobi skoro žadne chyby. Anebo bysem dal dceru mezinarodnimu obchodnikovi, kery neumi pořadně česky, plete pate přes devate, dojebal tuto republiku tajak žadny jiny? Ale co když ten prvni ju dojebe ještě vic, až se dostane ke korytu? V životě v polityce nebyl, jedine, co umi, je vydavat rozkazy. A hlavně je přijimat.

Tuž, těžka volba.

Je třiatřicet roku po plyšaku, kdy došlo k pokojnemu předani moci od komunystu k tym komunystum pravdolaskařskym.

Představte si, že třiatřicet roku po valce, v roce 1978 se do Německa vracaju dva chlopi. Oba dva byli v NSDAP, ale to byl v te době taky zvyk pro ty, keři chtěli čehosik dosahnut. Jeden robil pro firmu s chemickyma produktama, řekněme BASF. Nic zleho nezrobil. Pravda, stykal se se sudruhama ze strany, ale to se tak nějak tenkrat robilo. A su tam jakesik nejasnosti s financovanim jakehosik Orliho hnizda. Nebo jineho fogla, to neni podstatne.

Druhy robil pro Abwehr. Byl už dobře vycvičeny pro vysazeni v tylu nepřitela, ale jak na potvoru, valka skončila. Co fčil? Držet se přisahy bude znamenat ztratu naprosto všeckeho. Mohl by maximalně tak hlidat vrata v ulici Polityckych vězňu. A tak zapomina na přisahu a přeběhne na druhu stranu. Na tym přece neni nic špatneho. Je mlady, ma znalosti, tuž byla by škoda, aby šel kajsik hazat lopatu. A tak přebiha na druhu stranu, proti kere byval cvičeny.

A po třiatřiceti rokach se potkavaju, aby se jeden z nich stal řišskym kancleřem.

Těžka volba, co?

Tuž utřete si krev z rozbitych pysku, jednemu z nich to hoďte, zaplaťte přišerne ceny za eletryku, plyn, žradlo, poděkujte politykum za inflaci, kera vam enem za loňsky rok ukradla z uspor okolo 20% a přišti rok vas čeka podobna šaškarna.

Taky divny smich je slyšet ze zakulisi, že? To se vam fialova sebranka směje a těši, až po volbach rozjede tu svoju rakušacku maškaradu naplno. Bo jestli zme ve valce, jak tvrdi jeden z kandydatu, pak si chystejte neenem peněženky, ale aji maskače.

Ladik Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Poruba

Zdroj: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=797263

větvička

Dvakrat zme si postavili do čela generala a přišly zle dny. Zrobime to po třeti?

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

25. 1. 2023 

Blog – převzato z blogu Ladislava Větvičky

Poprve se postavil general do čela vlady v roce 1938. Podruhe se dostal general do funkce prezidenta v roce 1968.

Aji když se rozjařeny lid radoval, bo v tom viděl šanci na lepši vyvoj, velice rychle nasledovaly největši prusery v našich dějinach.

V roce 1938 po protestach lidu byl do čela vlady postaveny legionařsky hrdina, general Syrovy. Lid se zklidnil a myslel si, že s generalem bude všecko lepši. Bohužel, general byl enem loutka v Benešovych rukach. Neodvolal souhlas předchozi vlady s odstoupenim pohraničnich uzemi Německu a tak po tydnu ve funkci mohl enem tak čumět, jak Němci se suhlasem předchozi československe vlady a pod dozorem Francuzu, Britu a Italu zabiraju uzemi, kera po tisic roku patřila k zemim Koruny česke.

V roce 1968 byl zvoleny prezidentem general Svoboda, legionařsky bojovnik, hrdina prvniho aji druheho odboja. Po cele řadě pozityvnich kroku při podpře reformniho procesu se ještě zasadil o zachranu internovanych polityku, odvlečenych do Sovětskeho svazu, pak už ale nedokazal překročit svuj stin. Podilel se na přijeti kapitulačniho Moskevskeho protokolu, na druhu stranu se po skončeni jednani odmítl vratit do Prahy bez Františka Kriegla, kery Moskevský protokol odmítl podepsat. Pak už nasledoval enem podpis obuškoveho zakona v srpnu 1969, neschopnost zabranit masivnim čistkam a umrtveni života ve společnosti a neschopnost přibrzdit normalizaci.

Takže fčil se nam do vedouci funkce hlasi třeti general, hrdina boju z Jugošky, prověřeny kadr z Moskvy i Washingtonu, pokud mu to teda hodite.

Přemyšlajte dobře, abychom si to pak nemuseli hodit my.

Ladik Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Praskly hrad

Zdroj: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=797239

Adolf už tu není

Adolf už tu není

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Blog-převzato z blogu Ladislava Větvičky

31. 12. 2022 
Je to zvláštní pocit. Před rokem v ten samy čas sem byl v jeho městě, přestože sem ještě ani netušil, že ekzistuje. Procházal sem se po malých cestičkách v džungli, chodival okolo židovského hřbitova a aj i když sem měl furt pocit,

že mě kdosik sleduje, ani ve snu by mě nenapadlo, jaký z tého vznikne přiběh.article_photo

Včera v šest rano sem seděl v Kompasu, pak ve Fabryku sledoval nadherny koncert Zaviša s Uspěchem, pak mě vyzvednul maly Vlastik, dovezl na letiště Ostrava-Katowice a v šest večer sem vystupil z te hlinikove rakve na letišťu Puerto Plata, nedaleko od mista, kaj sebu mlady Falco flaknul pod autobus a bolt mě dovezl do Sosúa. Mam rad ty změny. Před tydnem bylo minus čtrnact, karu sem nemohl vyhrabat ze zavěji, včera byla mlha jak cyp, že bysem psa nevypustil, bo by se nemusel ku mně vratit a fčil sedim před letištěm Gregoryjo Luperona a odhaňam taxikaře, keři by mě chtěli za štyry tisice pesos svezt do osum kilaku vzdalene dupy.

Před rokem tu ještě byl, fčil už ni, ale stejně mam pocit, že tu furt je.

„Přejete si odvezt do Sosúa, pane?“ ozvalo se za mnu.

„No, gracia, seňor…“ odpověděl sem, tajak odpovidam na stovky podobnych dotazu mistnich šašku, aniž bysem se podival za sebe.

Až pak mi to došlo. „Jak vite, že…?“ pootočil sem se dozadu, ale už tam nikdo nebyl.

Vylezl sem na hlavni ulicu, chvilu si vychutnaval šedomodry smrad z vyfuku motorek, kere valily bez světel okolo mě a pak sem mavnul na prvni kvakva, kere jelo okolo.

Vystupil sem u hytlermarketa Plajero, kaj mě před rokem okradnul bankomat. Zasunul sem kartu, nacvakal pinkot, bankomat mi kartu vratil, penize nedal, ale na vypisu z učtu mi pipla esemeska, že deset tisic pesos bylo vybranych. Nic se nezměnilo. zase sem stal na ulici, tajak rok zpatky, chudši než nejchudši z mistnich žebraku, okolo mě pochodovaly podivne postavičky, proti kerym byli naši elfove a dalši udavači obyčejnyma břidilama.

Chlop, kery vloni s pokřivenu nohu žebral u nejdražšich podniku, si kusek ode mě balil cigaro. Stara, bezzuba kurva, kera chodivala s obrazem Marylin Monrou, si rozbalovala čedar z mistniho hytlermarketa a laskyplně si zasunovala roličky syra do bezzubeho pyska.article_photo

„Kupil sem si nove kozy,“ ozvalo se za mnu. Otočil sem se. Hermafrodyt, ani netušim, na jake čislo pohlavi by ho pasovali naši kokoti z brusele, se na mě usmival, jako byzme se rok neviděli.

Rok zme se neviděli. Ne, že by mi chyběl. To sem tenkrat ještě netušil, že mi v luksusni knajpě nad Hispaňolu řekne stary Adolf tu větu, na keru furt musim myslet – „…přišli si pro vas a pro vaše děti…“.

Dneska už tu neni. Kdo čital „Zrnko pisku„, tak vi. Prošel sem se po plaži, z kere je vyhled na baraky, kere zub času zničil tak, že z nich su dojebane rujny. Zbytky stodvacet roku stare betonove konstrukce, z kere bezpravni negři nakladali banany pro otrokaře z United Fruit Company, furt omyval ten samy přiboj Atlantyku, tajak tenkrat.

„Davejte pozor, pane, mate odevřeny zip u batoha“, upozornil mě maly, černy synek, kery staremu, bilemu gryngovi čistil buty. Jak si teho všimnul, netušim, bo ani nezvednul oči od tych but, kere pucoval.

Furt sem na to musel myslet. Adolf už tu neni. Šel sem kolem jeho baraku. Na zdi byla hřebikem vyryta chaluha. Na vedlejšim baraku furt vlala zplihla modrobila vlajka. Před bizarnim muzeem parkoval otřiskany Mercedes a chlopi, keři před nim kuřili, měli pod sakem vybulene kapsy od gati.

Vstupil sem do moji oblibene knajpy Central, objednal si kafe a zustal stat u baru, bo pajzel byl narvany k prasknuti.

„Bez mlika a cukru, tajak vždycky, seňor?“ usmala se na mě kelnerka.

Přikyvnul sem. Jak to može vědět, napadlo mě… Vloni tu přece nebyla.

Chvilu sem postaval u baru a pozoroval okoli. Mlade děvuchy z cele latinske Ameryky pozorovaly mě a odhadovaly, jestli jim cosik přispěju na jejich nelehky život. Přestarli hytlerovci posedavali u oken Central baru a čuměli, jak dešť omyva ojete gumy mistnich maršrutkařu. Na obrazovce zpival Falko „Herr kommisar“ a v rohu hospody vzniknul jakysik konflikt, když ochranka robila ordnung a jakysik magor se temu nechtěl přizpusobit, tak ho vyhodili oknem. Nic zleho se nestalo, okno nebylo zasklene a Kanaďan se hnedka po dopadu odpotacal do vedlejšiho baru.

Vaše misto je volne,“ přitočil se ke mně chlop, kery měl pracku tajak ja stehno a kereho bysem nechtěl potkat v noci v parku.

Překvapeně sem se na něho podival, bo sem o žadne misto neprosil. „Jiny kraj, jiny brav“, uvědomil sem si, na nic se neptal a sednul na nejlepši misto v baru.

Adolf už tu neni. Jeho parte mam už skoro rok v mojem kopijařu. A stejně tu je, pomyslel sem si, když sem sledoval polonahe mulatky na ulici a chlopy na mopedach, čekajici na svoje ožrale kunčafty.

Kytky mate zalite, seňor?“ ozvalo se za mnu.

Otočil sem se, ale nikdo tam nebyl ..

Ladik Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Sosúa

Zdroj: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=796011

Nechcete na Vanoce uprchlika? No tak ja, ale stary bude nadavat, bo je zvykly na kapra...

Nechcete na Vánoce uprchlíka? No tak ja, ale starý bude nadávat, bo je zvykly na kapra…

Celý blog si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

18. 12. 2022 

Blog-převzato z blogu Ladislava Větvičky

Na ten stary vtip sem si vzpomněl, když sem v adžarske knajpě pozoroval ukrajinske a ruske uprchliky, Jedni zdrhli, aby na ně nepadaly granaty, druzi zas, aby ty granaty nemuseli střilat.

Všeci v luksusnich autach přijeli do fajnych restauraci, naobjednavali si stoly plne lokalnich dobrot a pak společně dyskutovali, jak dluho to bude trvat, než Ameryčan zastavi finančni kohutek a tym padem valka skonči.

A my, žebraci ze země, kera je tak blba, že krmi osumdesatimilionovy německy narod levnu eletryku a štyrycetimilijonovemu narodu Ukrajiny dodava zadarmo zbraně, žradlo a ubytovani, zme na ně čuměli a přemyšlali, kaj robime chybu, když volime voly.

Tuž, pokud tež nemusite kapra, inspirujte se tym, co synci a děvuchy pod Kavkazem dokažu připravit a zrobte si dobrotu, dokud vam ide plyn.

Ladik Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Batumi

Zdroj: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=795558

Nevěřte hlasnym trubkam multykulturni propagandy.

Enem blbec nevi, co je napsane na oponě Narodniho divadla

Celý článek si můžete poslechnout v audioverzi ZDE:

Blog-převzato z blogu Ladislava Větvičky

17. 12. 2022 
Mi se ta dnešni česka normalizačni medyjalni scena libi. Podobně tajak za hytlera, husaka nebo havla jede propagandu přesně podle not stareho Jozefa.

A lidem se to ani nezda divne, že je kdosik taha za frňak.

Kohosik z multykulturni sceny napadlo, že by se mohla zopakovat slovenska volba a tak našli Čapuši. Enem si neuvědomili, že Čapuše je vytažena z klobuka přiliš brzo a tym padem može přiliš brzo vyjit najevo, že bambus zni dutě.

Nu dobra, přiznejme markeťakum, že napad to dobry može byt. K temu vybereme jedneho zloducha z ciziny, a druheho navoňaneho šaška, kery vypada jak z reklamy na cukerkandel. Celu trojku budeme propagovat na všeckych kanalach, až dosahneme teho, že zloduch se nedostane do druheho kola, a na cukrkandla vytahneme ve druhem kole cosik tak hnusneho, že to bambus vyhraje.

Dalšich šest kandydatu pro propagandu jak kdyby neegzystovalo a dal už všecko jede podle marketyngoveho planu. Do konceptu zapada aji zestřihany pořad odpovědi Babiša na jakesik dětske otazky.

Ne. Nechci se nikoho zastavat. Slovaku v Česku už vubec ni. Zajimalo by mě, jak by na podobnu sadu otazek odpovidala Čapuše, anebo Petr s Pavlem. Myslim, že relatyvně blbi su uplně všeci (jestli si myslite, že byste na prvni dobru odpověděli všecky štyry sučastky kravskeho žaludka, tak možete kandydovat).

Nevěřte hlasnym trubkam multykulturni propagandy.

Ale pokud si myslite, že ste chytři, dobře vam tak.

Mimochodem, abysem nezapomněl na otazku z tytulku, aji posledni baraba z Ostravy vi velice dobře, že na oponě Narodniho divadla neni napsane nic.

Ale fakt, VUBEC NIC!

Ladik Větvička, kunsthysteryk Mlade Fronty Fčil, Praha

PS: Ale jako spravni vlastenci určitě vite, keru oponu namaloval Hynais a keru Ženišek, že ja?

Zdroj: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=795521

Studene ulice prosluleho haviřskeho města su prázdné

Devastace stareho haviřskeho města

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE: 

Je to smutny pohled. Studene ulice prosluleho haviřskeho města su prazdne. Mnoho věhlasnych hospod, kaj se haviři po šichtě schazali splachnut podzemni prach, zkrachovalo.

Možete nahlidnut dovnitřku přes zaprašene vylohy, ale je vidět, že tady to už dluho nežije. Destrukci zahajila ekonomicka „reforma“, kera zpryvatyzovala ty ďury do země, kere vam přece nikdo nemože ukrast. Novi vlastnici vydrancovali, co se dalo, nemovitosti prodali špekulantum a jak už se těžba nevyplacala, fabriky zavřeli. Už stary Eda Beneš věděl, že doly, hutě a banky nepatři do ruky sukromym špekulantum.ale zapadni poradci zas věděli, jak nejlip zlikvidovat konkurenta.

Přesto město ještě jakusik dobu prosperovalo. Z haviřu se stali zemědělci, ajťaci a majitele malych obchudku v centru města. No ja, ale pokud chybi zdroje ve formě produkujici prumyslove fabriky, nebo šachty, kupni sila prostě chybi a platy uředniku ve statni spravě to nedokažu nahradit. Pak začali odchazat mladi do hlavniho města, bo jejich vyštudovane multykurni obory je nedokazaly uživit. Nejdřiv zkrachovaly kavarny, bo sojove latečko neměl kdo pit. Pak začaly krachovat hospody, bo po zakazu kuřeni to tam chlopy přestalo bavit. Navic po zavedeni idyjotskeho buzeračniho systemu a nucenem zavřeni za doby koronopodfucku museli hospodšti zdražit a chlopum došlo, že je lepši se vypit flašku vodky doma, než v předražene, chladne knajpě bez lidi.

Město se začalo rozpadat před očama. Neopravovane mosty se drolily, popraskane, poddolovane baraky vypadaly jak ve Stalingradě a v ďuravem asfaltu možete zahlidnut zbytky dlažby, položene ještě za cara.

Destrukce je pravděpodobně nezastavitelna. Některe šachty ještě furt funguju, po zvyšeni cen manganu dokonce sukromy majitel prosperuje, ale městu to nepomože. Stare šachty neni tak jednoduche odevřet, bo to neni jak práce s buzolou, mile děti.

Kajsik se prostě zrobila chyba a lepši to nebude. Přesto – nebo pravě proto, je poučne toto stare haviřske město navštivit, bo ma zvlaštni kouzlo už tym, že leži v uzkem udoli. Jmenuje se Čiatura a dostanete se k němu po třihodinove cestě vlakem z Kutaisi. Jizdenka na vlak stoji 1 lari, což je v dnešnim kurzu 8 Kčs…

Autor: Ladislav Větvička

Zdroj: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=795171

 

 

Autor: Ladislav Větvička