VIDEO: Děsivé video kudlanky nábožné ovládané strunovcem vyděsilo tisíce rodičů v USA a potom v Německu, záběry totiž zachycují parazita, který se chová naprosto přesně jako morgellony zachycené pod mikroskopy na rouškách, respirátorech a na špejlích antigenních testů! Jediný rozdíl mezi strunovcem a morgellony je v měřítku a velikosti! Čelíme jako lidstvo rouškovému a testovacímu teroru jen proto, aby nám elity do těl dostaly tyto ovládací parazity pocházející dost možná z výzkumu programů MK Ultra a Monarch? Čtenář pod mikroskopem nafotil na respirátoru parazity a zjistil, že mění barvy s časem a někteří se dokonce vymršťují při zaregistrování lidského dechu!

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

 

14.4.2023

Jeden z našich čtenářů nám před několika dny zaslal do redakce naprosto otřesný a děsivý materiál, který začíná potvrzovat moji teorii o tom, že světové elity v rámci covidové hysterie a Velkého resetu se rozhodly nasadit na kontrolu a ovládáni populace poznatky a závěry ze série tajných programů americké CIA a výzkumné organizace DARPA pod názvem MK Ultra a Monarch.  O těchto dvou projektech se dočtete více v mé knize EXO: Tušení budoucnosti, ale tady jenom krátce shrnu, že se jedná o výzkumné programy na ovládání lidské mysli. Program MK Ultra byl spuštěn v roce 1953 a jeho cílem bylo ovládnutí okultních procesů řízení skrze 5. prioritu, tedy za pomoci léků, medikací a vakcín podávaných testovaným subjektům, přičemž chemikálie měly v subjektech otevřít v mozku komunikační filtry, které jsou obyčejným lidem uzavřeny, a to z bezpečnostních důvodů.

Projekt Monarch (Monarch v angličtině je název pro motýla Monarcha stěhovavého)

Mozkové filtry, o kterých někdy mluvím na SVCS a také v mých článcích, nejsou filtry v tom klasickém slova pojetí, ale jedná se o neurální spoje v mozku, které se nikdy nesmí galvanicky (vodivě) spojit pro přenos elektrických signálů a stimulů. Pokud jsou tyto spoje odděleny, říká se tomu, že filtr je zapnutý a chrání člověka před schopnostmi mozku, které ještě nedokáže ovládat na své mentální a neurální úrovni a vyrovnat se s nimi.

V lidském životě ale dochází k situacím, kdy tyto neurální dráhy se mohou propojit nedopatřením, např. silnou spánkovou deprivací, která vede k tvorbě prionů, zvláštních proteinů v mozku, které se hromadí na neurálních spojích a začnou narůstat do podoby větví, které se rozrůstají do okolí. Když se větev dotkne vedlejší neurální dráhy, dojde k přemostění neurálních signálů s katastrofálními, anebo naopak s žádoucími účinky. Tím dochází k efektu vypnutí filtru v mozku a člověk zjistí, že mozek mu najednou poskytuje děsivé schopnosti.

Program MK Ultra a první pokus o ovládnutí okultního procesu řízení z 50. let

Nejčastější schopností je napojení na unitární prostor, což je kvantový prostor obsahující kolektivní vědomí veškerých živých entit ve všech iteracích. Člověk slyší hlasy entit, a podle toho, jaké dráhy v mozku jsou alterovány, může pouze poslouchat hlasy z unitáru, anebo s nimi může i komunikovat. Další možností je napojení mozku na kolektivní kompendium naší iterace, našeho lidstva, což jsou tzv. akašické záznamy v kvantovém prostoru. Akašické záznamy obsahují záznamy světa z pohledu každé osoby a entity, která kdy spatřila a prožila náš svět v jedné z iterací.

Takto vypadá lidský vlas pod mikroskopem. Vypadá úplně jinak než morgellony.

Jedná se o duplicitní mnoharozměrnou knihovnu s nahrávkami životů lidí a entit, se záznamy jejich emocí, pocitů, zážitků, hrůzy, utrpení, žalu, neštěstí, štěstí, veškerého prožitého časoprostoru, obrazů a staveb, které osoba kdy viděla, navštívila, žila v nich, navštěvovala je atd. Součástí záznamů jsou všechna slova a věty, které osoba pronesla od narození až do smrti.

Záznamy v kompendiu Akasha jsou ale nebezpečné pro člověka v tom, že jsou interaktivní. Se záznamy lze pracovat skrze projektor a prožívat cizí nahraný život ze záznamu. Použitím záznamu se nahrávka změní a s ní i iterace. Zhlédnutí záznamu mění realitu iterace, jako kdybyste si pustili film a jeho děj změnil reálný svět okolo vás. Logicky to moc nedává smysl, ale v kvantovém prostoru to tak přesně funguje. Projekt MK Ultra počátkem 50. let minulého století o těchto věcech vůbec netušil a zajímal se jen o kontrolu lidské mysli vojáka, resp. agenta.

Program Monarch pokračoval tam, kde MK Ultra neuspěl

Projekt MK Ultra spočíval ve vyvolání paranormálních schopností jedince za pomoci mnoha chemikálií dopravovaných do mozku injekcemi, případně tabletami. Výsledky nebyly uspokojivé a projekt se postupně rozštěpil do několika směrů a výzkumných divizí, z nichž úspěch slavila v podstatě jen jedna jediná, a to projekt v rámci programu Monarch. Zatímco MK Ultra program sledoval ovládání lidské mysli jedince, Monarch se zaměřil na ovládání skupin, davů a rozsáhlých skupin obyvatelstva. Výzkum začal počátkem 70. let minulého století z úplně jiného konce, a to výzkumem přírodních parazitů, kteří dokonale ovládnou tělo hostitele.

Morgellon pod vlákny respirátoru
Další morgellon

Prvními kandidáty byla nákaza toxoplazmózy způsobované parazitickým prvokem Toxoplasma gondii. Tento parazit ovládá mozek člověka, aby se nechal sežrat kočkovitou šelmou, protože jen v těle kočkovité šelmy se Toxoplasma gondii dokáže množit. Lidé napadení tímto prvokem mají zpomalené reflexy, klesá u nich produkce testosteronu, prvok mění rysy muže na ženské rysy, a to všechno s cílem, aby se zvýšila letargie jedince, aby se zvýšila šance na sežrání lvem nebo tygrem.

Tímto prvokem je nakažena rozsáhlá část populace, na internetu je mnoho studií, naštěstí tygři a lvi nepobíhají okolo nás volně v přírodě, takže prvok nemá moc šancí na dokončení své mise. Ovšem snižení testosteronu a adrenalinu má hrozivé dopady v západní populaci na degenerativní procesy a neschopnost bílých mužů bránit rodiny a děti. U žen se toxoplazma projevuje neochotou matky bránit děti. Nicméně v rámci programu Monarch se ukázalo, že co nedokáže hrubá síla chemie z injekcí, to může dokázat parazit.

VIDEO: Šokující schopnost parazita ovládnout kudlanku nábožnou vyvolává zděšení, parazit se pohybuje ve vodě stejně jako o mnoho menší vláka zachycená pod mikroskopy na rouškách a špejlích

Největšího výzkumu v rámci programu Monarch se dostalo strunovcům (Nematomorpha) a jejich schopnosti ovládat hostitele. Strunovec napadá hmyz a zvířata, přičemž nejděsivějším kouskem tohoto parazita je animace kudlanky nábožné (Mantis religiosa). Tento parazit vnikne do kudlanky obvykle v rámci její potravy a začne v ní růst. Parazit kudlanku požírá zevnitř a roste v ní, přičemž zachovává její animaci, tedy pohyb. Kudlanka se zdá, že je živá, ale ve skutečnosti se jedná jen o ovládanou zombie. Strunovec vypouští proteiny a ovládá mozek kudlanky.

Parazit se v těle kudlanky krmí tak dlouho, dokud nedoroste do dospělosti. Jakmile k tomu dojde, vydá mozku kudlanky povel, a ta odskáče k nejbližšímu vodnímu zdroji, což může být rybník, tůň nebo jiná voda se stálou hladinou a kudlanka do vody skočí a utopí se. Jakmile je kudlanka ve vodě, strunovec opustí její tělo, aby se mohl ve vodě množit. Mechanika pohybu a animace mrtvé kudlanky šokuje vědce už desítky let. Strunovec nahradí orgány kudlanky a zajišťuje výživu tělu kudlanky a ovládá její pohybový aparát stimulací jejího mozku. Jenže, to už není kudlanka, ale je to parazit v převleku kudlanky, který skáče na louce a hledá potravu.

&

Paraziti dokáží ovládnout tělo hostitele tak, že si toho ostatní členové druhu nevšimnou. Ostatní kudlanky nejsou schopné odhalit, že daná konkrétní kudlanka je mrtvá a její tělo ovládá strunovec. V rámci projektu Monarch tak bylo rozhodnuto vytvořit laboratorně prostředky, které by dokázaly napodobit parazitické schopnosti strunovce. A podle všeho program Monarch uspěl. Výsledkem jsou morgellony, neživá vlákna animovaná dechem, teplem, vlhkem a vodou. Strunovec ovládá kudlanku naprosto dokonale a nenápadně.

Jak kontrolovat davy a populaci, aby ta si toho ani nevšimla? Propagandou? To nejde moc dobře. Chemikáliemi? To také není moc účinné. Jenže parazit má účinnost 100% a když napadne hostitele, ovládání jeho těla funguje vždy, neomylně, pokaždé. Projekt Monarch jako prodloužená větev MK Ultra tak možná opravdu uspěl a ta malá černá a jinak různobarevná vlákna, jinými slovy mláďata těchto červů, mohou být opravdu výsledným produktem programu Monarch uvedeným do praxe pod rouškou virové pandemie.

Cílovým místem pro morgellony jsou buď plíce anebo mozek zpřístupněný skrze hematoencefalickou blánu, do které se šťouchá kontaminovanými špejlemi

Jak dostat parazita do člověka? Potravinou to nejde, protože parazit by nepřežil kyselost lidského žaludku. Samozřejmě, že mnoho parazitů se dostává do těla potravou a žaludeční kyseliny je nezastaví, ale v tomto případě morgellonů se zdá, že touto cestou to nejde a je zapotřebí dostat tato hýbající se vlákna do lidských plic, což je to místo, kam se parazit má dostat. Druhou variantou, ještě děsivější, je možnost, že cílovým místem nejsou plíce, ale hematoencefalická blána oddělující nosohltan do mozkového kmene. Strkání špejlí kontaminovaných těmito vlákny až nadoraz dozadu nosohltanu na tuto blánu může mít svůj naprosto děsivý účel. Parazit se přes tenkou blánu provrtá dovnitř mozku. Těch možností je více.

Kudlanka v nádobce s vodou

Strunovec je parazit z čeledi hlístic a je šokující, jak uniklá videa věrně zachycují, jak se černá vlákna pod mikroskopem při zahřátí lidským dechem aktivují a natahují směrem ke zdroji tepla, přesně jako parazit, který jde po cíli svého hostitele. Otitulkoval jsem výše pro vás původně německy titulkované video, které nám zaslal náš čtenář, přičemž video zachycuje kudlanku nábožnou, jak z ní začne vylézat strunovec, který se naprosto a dokonale pohybuje a chová jako ta zmíněná černá vlákna pod mikroskopy. Jediný rozdíl je v měřítku, ve velikosti. Strunovec je obrovský, zatímco morgellony jsou skoro neviditelné a pro jejich zobrazení jsou potřeba mikroskopy. Ovšem to je jediný rozdíl. Morgellony a strunovec reagují na teplo, na vodu, na vlhkost. Pohybují se na základě vnějších podnětů.

Čtenář nafotil morgellony na respirátoru a zjistil, že mění barvy a dokonce se vymršťují

A hlavně, nikdo nedokáže vysvětlit, jak je možné, že údajně sterilní špejle z antigenních testů jsou naprosto všechny kontaminovány černými vlákny, které se při kontaktu s teplem a vodou pohybují. Nikdo to dosud nevysvětlil, všude zaznívají jenom dehonestační a zesměšňující argumenty, že jde o textilní vlákna a ty se pohybují v reakci na elektrostatiku. Ne, žádná elektrostatika, jen voda anebo lidský dech a vlákno, které najednou ožije a několik dalších minut se hýbe, kroutí, natahuje, posunuje a kroutí své konečky jako chapadélka, stejně jako konce vláken strunovce poté, co vyleze z kudlanky. Náš čtenář nám poslal email a fotografie. Všechny fotografie z mikroskopu v tomto článku pochází od něj, moc mu děkujeme. Zjistil totiž, že vlákna mění barvu a některé hlístice, morgellony, nebo prostě paraziti se najednou vymrští ve směru za lidským dechem.

Dobrý den.

Rád bych Vám předal pár informací o situaci s Morgellony. Nejen díky Vašim informacím jsem se začal touto otázkou zabývat trochu hlouběji. Pořídil jsem si levný mikroskop s 1000x zvětšením a podrobil vše pokusům. Příběhů je z toto již několik, ale dá se říct, že se toho hodně potvrzuje. V zásadě jde zhruba o tři typy (černé, červené a modré), které jsem našel. Zdá se, že jsou to hibernující děti (mláďata,  pozn. redakce) něčeho většího. Respirátory FFP3 to mají opravdu v těch hustších vrstvách. V respirátoru FFP2, který jsem měl k dispozici, jsem to nenašel vůbec, jenže i po krátkém nošení se v něm toho zachytí spousty. A je v podstatě toxický. Z toho mi vyplývá, že jde nejspíš o něco, co je všude přítomné ve vzduchu.

Dokonce se domnívám, že to je skutečný důvod chemtrails. Morgellony prý kolem sebe milují prostředí těžkých kovů (proto nejspíš ta rtuť v Hexavakcíně – je to něco jako pozvánka). To je však pouze jen začátek. K jejich pohybu bych řekl toto: Natáčí se prakticky vždy za zdrojem tepla a vlhka. Jejich pohyb má tendence se zkroutit a poté se při nádechu, čili v proudu studeného vzduchu, se vymrštit, a tak se dostat do útrob hostitele. Níže na fotografii je vytržený lidský vous s bílým a rozšířeným koncem. Vypadá úplně jinak než morgellony. Jen pro porovnání.

Jejich tělo je vždy zploštělé a vypadají podobně jako drátek, kterým jsou staženy například nové kabely k počítači. Jsou vždy zatočeny do spirály podobně jako šroubovice DNA. Takže něco jako “zatočená stuha”. Jejich “černé tělo” ukazuje na spánek. Pak je zde tělo modré, které je tak napůl probuzené, nakonec je zde tělo zrzavě červené, a to je v podstatě velmi rychlý sval. Na vlastní oči jsme s rodinou byli svědky, jak se tato věc velmi rychle vymrštila, když jsem se nadechoval (bohužel jsem v té době neuměl z mikroskopu nahrávat). Níže jsou zachycena vlákna morgellonů, která jsem našel na svém vousu po jeho vytržení, vlákna jsou zkroucená jakoby do šroubovice DNA. Jak se dostala do kořene vousu?

Pomalý pohyb za teplem a vlhkem připomíná nejspíš bolest, kterou máte u odkrvené nohy. Nejspíš ta věc přitom trpí, ale rozhodně jí to přivede k životu. Postupně modrá až “rezne”. Čím déle na ní dýcháte, tím je hbitější (mám o tom několik videí – video je na konci tohoto článku, pozn. redakce). Na některých jsou vidět i nejrůznější úchyty – nechápu proč je nikdo nezvětší pořádně, když ten nejhorší mikroskop má 1000x zvětšení a nechávají to pouze na 50x. Další poznatek je, že se to kumuluje na všech umělých materiálech, jako je plast, umělé vlákno, buničina – tedy ano, je to na všech papírových kapesnících a igelitových pytlících. Níže je špička uchošťouru z drogerie. A pod tím fotografie morgellnů na této vatové špičce uchošťouru. Až si to někdo strčí do ucha, tak to bude zajímavé.

Dokonce jsme to našli uvnitř speciálních igelitových pytlíků, ve zbrusu novém balení speciálních sáčků do mrazáku. Je to prostě všude, včetně “rádo-by bavlny” z jednoho řetězce, co prodával kávu a teď začal prodávat oblečení. Takže i přiléhavé “funkční prádlo”. To, kde to není a co to nemá vůbec rádo, je přírodní lněné oblečení a látky. Nemá to rádo dřevo a živé rostliny, jako je kopřiva, jahody, tráva a podobně. Skoro mi z toho vychází, že nejsterilnější je chodit “naostro” ve lněném oblečení, bos a bydlet někde ve srubu. Dokonce by mě nepřekvapilo, že to přitahuje Wi-Fi. Zasílám fotografie, omlouvám se za jejich kvalitu, je to levný mikroskop za cca 1.000,-Kč. Nicméně bych rád dodal, že právě vytržený vous je pochopitelně bez Morgellonů. Hodně zdaru, a Vím že to slýcháte často. Dobrá práce, co děláte!

Váš čtenář.

Jak sami vidíte, pohybující se vlákna reagující na teplo a dokonce vyskakující směrem ke zdroji tepla nejsou žádnou reakcí textilního vlákna na elektrostatické pole, ale kopírují pohybové vzorce mnohem větších a živých parazitů v přírodě, tedy hlístic a jednotlivých čeledí strunovců. Ať už CIA a americké výzkumné oddělení Pentagonu DARPA pracovaly v rámci programu Monarch v parazitologickém výzkumu na čemkoliv, ta miniaturní vlákna na bázi polymerů a elastomerů, která reagují na zdroje tepla, jsou výsledkem pokročilého výzkumu v oblastí bioinženýrství a nanovláken, protože tito paraziti na rouškách, respirátorech a špejlích nejsou přítomni omylem nebo nedostatečnou sterilitou, protože se nachází všude. A tím myslím v originálně zabalených a údajně sterilních špejlích, na chirurgických rouškách, na respirátorech. Níže je slíbené video od našeho čtenáře.

;

 

A všude tato vlákna mají stejné chování a pohyby při kontaktu s teplem a vodou. Stejné jako o několik řádů a rozměrů větší hlístice a strunovci. Proč za každou cenu chtějí strkat dětem do nosů špejle, když stejně děti nejsou hlavní rizikovou skupinou koronaviru? Chtějí jim za každou cenu dostat do nosů pohybující se vlákna? Parazity? A děti potom budou ovládány jako kudlanky? Jsou české a rakouské děti, které se také špejlují, terčem zkušební fáze programu CIA Monarch v praxi? Kolik vláken lidé nadechnou do svých nosohltanů z respirátorů, roušek a ze špejlí? Kolik vláken již máme v mozku dnes a teď? Proč nemůže více a více lidí dobře spát? Tyto otázky vedou k děsivým odpovědím, na které si každý už sám umí odpovědět, čemu dost možná právě čelíme.

-VK-

Šéfredaktor AE News

 

 

 

ZDROJ:https://aeronet.news/video-desive-video-kudlanky-nabozne-ovladane-strunovcem-vydesilo-tisice-rodicu-v-usa-a-potom-v-nemecku-zabery-totiz-zachycuji-parazita-ktery-se-chova-naprosto-presne-jako-morgellony/

 

 

Děkujeme za Vaší podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj našich nezávislých informačních platforem.
Podpořte nás, prosím, i finančně, překlady a vysílání opravdu stojí hodně peněz. Děkujeme.
Podpořit ZDE 👇👇👇:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IBAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

„Skončíme v jeskyních.“ Sultán rozbořil summit o klimatu

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

 

05.12.2023

Šéf konference OSN o klimatu COP28 v Dubaji a ministr průmyslu a pokročilých technologií Spojených arabských emirátů Sultan Ahmed Al-Jaber prohlásil, že za voláním po úplném ukončení využívání fosilních paliv nestojí „žádná věda“. V otázce odluky od fosilních paliv je dle něj nezbytné, aby došlo na diskusi a flexibilní řešení, které se musí „brát reálně, vážně a pragmaticky“. Pokud se tak nestane, hrozí prý, že se akorát „vrátíme do jeskyní“.

Sultan Ahmed Al-Jaber úplný ústup od fosilních paliv kritizoval s tím, že to neumožní udržitelný rozvoj, „pokud nechceme vrátit svět zpět do jeskyní“ v pondělí, již předtím ale o fosilních palivech hovořil i při startu akce.

Na hlavní světové konferenci o klimatu, probíhající ve Spojených arabských emirátech, prohlásil, že je jeho země hluboce hrdá, že může hostit takovou konferenci „v klíčovém okamžiku tohoto kritického desetiletí pro opatření v oblasti klimatu“.

„Stejně jako vy si uvědomujeme závažnost tohoto okamžiku. Stejně jako vy cítíme naléhavost této práce. A stejně jako vy vidíme, že svět se ocitl na křižovatce. A ano, od Paříže jsme dosáhli určitého pokroku. Ale také víme, že cesta, po které jsme se vydali, nás k cíli včas nedovede. Věda promluvila. Potvrdila, že nastal okamžik najít novou cestu, cestu dostatečně širokou pro nás všechny, bez překážek a oklik z minulosti. Tato nová cesta začíná rozhodnutím o globálním hodnocení, rozhodnutím, které je ambiciózní, koriguje směr a urychluje opatření do roku 2030,“ vyzval s tím, aby se jednalo rychle.

 

 

„Moje země je jen o dva roky starší než já. A to z ní činí mladou zemi, vlastně velmi mladou zemi. Je to národ, který povstal z pouště díky vizi a prozíravosti našeho zesnulého otce zakladatele, šejka Zájida bin Sultána Ál Nahjána, a díky přesvědčení a touze, které předal následujícím generacím. A nyní, o 52 let později, se stačí rozhlédnout. Jsme sice mladý národ – ale máme velké ambice a držíme se zásad, jako je spolupráce, optimismus, opravdové partnerství, odhodlání a závazek. To jsou ingredience, které tvoří DNA SAE. A právě tyto základní hodnoty, jako je důvěra, cílevědomost, partnerství a pragmatismus, musí podle mého názoru definovat COP28,“ prohlásil ve svém projevu šéf konference a pokračoval s tím, že to znamená, že „je nezbytné, aby žádná otázka nebyla vynechána ze stolu“.

„A ano, jak jsem říkal, patří sem i role fosilních paliv. Vím, že existují silné názory na myšlenku zahrnout do vyjednaného textu formulaci o fosilních palivech a obnovitelných zdrojích energie. Máme moc udělat něco bezprecedentního. Žádám vás o spolupráci. Buďte flexibilní, hledejte společnou řeč, předkládejte řešení a dosahujte konsenzu,“ vyzval ve své úvodní řeči.

Upozornil rovněž, že země představující více než 85 % světové ekonomiky stojí za cílem COP28 ztrojnásobit do roku 2030 kapacitu obnovitelných zdrojů energie a cílem je také zdvojnásobit do roku 2030 energetickou účinnost, což je právě způsob, jakým „přejdeme od neomezeného využívání uhlí“. Za důležité naopak označil, aby si stanovily jakožto cíl téměř nulové emise metanu.

 

 

V otázce klimatu a životního prostředí se zároveň dle Sultana Ahmeda Al-Jabera nemá zapomínat na lidi. „Přátelé, následující dva týdny nebudou jednoduché. Nezapomínejme, že naším úkolem není jen vyjednávání o textu nebo psaní slov na papír, jde o zlepšení životů. Jde o lidi. Od studentů, které jsem potkal v Bangladéši, přes mladé podnikatele v Nairobi až po domorodé komunity, které jsem navštívil v povodí Amazonky. Všichni chceme a potřebujeme totéž: čistý vzduch, čistou vodu, zdravé potraviny, ekonomické příležitosti pro sebe a své rodiny, bezpečnou a zajištěnou budoucnost,“ apeloval na začátku klimatické konference.

Právě na tato slova Al Jabera, jenž dřív pracoval jako ropný manažer, navázal i později a během pondělní tiskové konference, kde po otázce bývalé irské prezidentky Mary Robinsonové, jak by se ujal vedení v otázce postupného vyřazování fosilních paliv, mínil, že „neexistuje žádná věda nebo scénář, který by říkal, že postupné ukončení využívání fosilních paliv je to, co povede k dosažení (maximálního růstu teploty, pozn. red.) 1,5 (stupně),“ čímž narážel na dřívější cíl pařížské klimatické dohody.

Dodal, že postupné snižování a omezování fosilních paliv je sice „nevyhnutelné“, ale „musíme to brát reálně, vážně a pragmaticky“.

 

 

„Prosím, pomozte mi, ukažte mi plán postupného ukončení využívání fosilních paliv, který umožní udržitelný socioekonomický rozvoj, pokud nechcete vrátit svět zpět do jeskyní,“ vyzval lídr COP28 během diskuse s Robinsonovou.

Americká CNN dodává, že šéf dubajské konference o klimatu COP28 v pondělí novinářům řekl, že „vždy jasně zdůrazňoval, že se snaží, aby vše, co je činěno, bylo zaměřeno na vědu“.

„Upřímně řečeno si myslím, že panuje určitý zmatek a dochází ke zkreslování a špatné interpretaci,“ řekl pak k otázce odchodu od fosilních zdrojů a znovu opakoval, že mu nejde o to, jestli fosilní paliva opustit, ale o to jak: „Stále dokola říkám, že postupné snižování spotřeby fosilních paliv a její ukončení je nevyhnutelné. Ve skutečnosti je to nezbytné… musí to být řádné, spravedlivé, čestné a odpovědné.“

 

 

Silnou kritiku od klimatických aktivistů, kteří jeho výroky nedokážou vystát, pak označil za snahu o „podkopání“ ambiciózních rozhodnutí, kterých se během aktuální klimatické konference – kde dojde na zhodnocení dosavadního pokroku jednotlivých zemí v oblasti klimatu – dosahuje.

 

ZDROJ:https://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/ekonomika/-Skoncime-v-jeskynich-Sultan-rozboril-summit-o-klimatu-747173?fbclid=IwAR1f7cP2UGkZRMF8k4wpc2XBaIpzOU1E5ilfmx4k8JkUwfxRQmvc6WLvNko

 

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
IBAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

Michail Koshkin a jeho legendární T-34

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

 

Ke 125. výročí „otce“ slavného tanku

 

Stanislav Minakov

4.12.2023

3. prosince letošního roku uplyne 125 let od narození Michaila Iljiče Koškina, legendárního konstruktéra, laureáta Státní ceny SSSR, Hrdiny socialistické práce, který byl zařazen na seznam osobních nepřátel Adolfa Hitlera a Německa za vytvoření T-34, nejlepší střední tank Velké vlastenecké války, podle analytiků, který sehrál klíčovou roli v našem vítězství nad nacistickými nájezdníky.

 

Michail Koshkin se narodil 3. prosince 1898 ve vesnici Brynchagi, okres Uglich, provincie Jaroslavl (nyní okres Pereslavl, region Jaroslavl). Rodina dělníka Koshkina byla velká a chudá. V roce 1905 se otec, tvrdě pracující v dřevorubeckém průmyslu, přetížil a zemřel, což matku přimělo nastoupit jako zemědělský dělník. Michail a jeho bratr Sergei studovali na farní škole a ve volném čase se starali o prasata, aby si vydělali alespoň trochu na živobytí.

Dcera M. Koshkina Elizaveta Michajlovna o mnoho let později řekla: „Míša, jako nejstarší, aby pomohl své matce, odešel do práce do Moskvy, pěšky s pytlem sušenek přes rameno a připravenými lýkovými botami, jako ten Lomonosov. Mířil k nějaké příbuzné své matky, dala mu lístek s adresou. Ale doslova první den, než dorazil na místo, narazil na rvačku, několik silných chlapců poráželo jednoho slabého. Zasáhl a pomohl slabšímu, ale v boji ztratil notu. Zůstal sám bez peněz a přátel, ale pak si ho vyzvedl dělník z moskevské továrny na cukrovinky. Tento mistr a jeho žena najali mého otce a sehnali mu práci v továrně.“ V továrně teenager projevil píli a zálibu v učení a z pomocníka se rychle vypracoval na dílenského mistra.

 

V roce 1917, za Kerenského, krátce před říjnovou revolucí, byl Koshkin povolán do armády. Odtud vstoupil do řad 58. pěšího pluku Rudé armády a byl poslán na západní frontu, byl zraněn, ošetřoval se v Moskvě, kde byl demobilizován.

 

15. dubna 1918 Michail dobrovolně vstoupil do moskevského železničního oddělení Rudé armády, s nímž bojoval poblíž Caricyn. V následujícím roce byl převelen k 3. železničnímu praporu na pozici zástupce velitele vojenské jednotky pro politické vedení a účastnil se dobytí Archangelska a bojů proti britským útočníkům.

Na cestě na polskou frontu utrpěl „všechny tři formy tyfu“, ale prošel. Po zotavení byl znovu zařazen do svého praporu a zúčastnil se bitev na jižní frontě proti Wrangelovým jednotkám.

Po skončení občanské války byl politický instruktor Koshkin poslán na Komunistickou univerzitu. Sverdlova, kde studoval v letech 1921 až 1924 a kde měl možnost osobně vyslechnout přednášky Lenina, Stalina a Ordžonikidzeho. V těchto letech se Koškin sblížil se slavným vojevůdcem Rudé armády Michailem Tuchačevským, který byl poté v roce 1937 zastřelen, ví se také o jeho kontaktech s vysokými sovětskými státníky Kirovem a Ordžonikidzem.

Dále byl Koshkin poslán do Vjatky (nyní Kirov) do továrny na cukrovinky, kde se brzy stal ředitelem, díky čemuž se továrna stala jedním z nejvýnosnějších a nejprosperujících podniků ve městě. Zachoval se fragment zápisu ze schůze továrního výboru, kde je posuzován požadavek štábu na ponechání M. Koškina ve funkci ředitele, aby mohl připravit důstojného nástupce.

Ve Vyatce se Koshkin setkal se svou budoucí manželkou. Dcera Alžběta o tom období řekla: „Narodila jsem se ve Vyatce, v cele kláštera Trifonov, kde jsme bydleli. Otec tam pořádal vzdělávací kurzy, sám se učil a učil ostatní. Vystudoval pouze dvě třídy farní školy a celý život psal s chybami, ale zároveň byl člověkem vědoucím. Mimochodem, poslal mou chůvu na stejné kurzy a pak jí pomohl zapsat se na lékařskou fakultu. Vždy mu záleželo na lidech. Další nápadný příklad: jako šéf továrny v den výplaty mezd shromáždil ve své kanceláři manželky svých zaměstnanců a děti. Pohostil děti sladkostmi a jejich platy dal jejich manželkám, aby muži Vjatkovi nepropili všechny peníze.“

V letech 1925 až 1929 šplhal Koškin po žebříčku stranické kariéry – z postu vedoucího oddělení propagandy okresního výboru až po zemský výbor. V roce 1929 byl Koshkin na žádost Kirova na náklady „tisíce strany“ poslán ke studiu na Leningradském polytechnickém institutu na katedře „Automobily a traktory“.

Toto oddělení vyprodukovalo mnoho kvalifikovaných specialistů pro budoucí stavbu tanků: kromě M. I. Koškina, konstruktéra T-34, S. P. Izotova, konstruktéra plynového turbínového motoru tanku T-80, a také N. F. Shashmurina, tvůrce tanku. tanky IS, byly odstupňované.2, IS-7, Pt-76, BTR-50 p.

Praxe M. Koshkina probíhala ve slavném Gorkého automobilovém závodě a během pregraduálního školení byl poslán do konstrukčního oddělení Leningradského závodu č. 185, kde byl poprvé pověřen navrhováním experimentálních modelů tanků. V dokumentárním příběhu „The Creation of Armor“ Ya. Reznik napsal: „Sergej Mironovič (Kirov – S.M.) více než jednou ukázal na Koshkina a radil: dobře ho naložte, nebojte se svěřit těžkou práci. Úžasně chytrý a solidní chlap. Tenhle je schopen velkých věcí, tenhle se ukáže.“ Koshkin zůstal v tomto závodě po absolvování institutu v roce 1934 a zaujal pozici zástupce vedoucího projekční kanceláře. Pod jeho vedením vznikly tanky T-46-5 a T-29.

V roce 1936 byl Michail jmenován vedoucím konstrukční kanceláře závodu č. 183 v Charkově. V době příchodu nového vedoucího konstrukční kanceláře měl závod již ve výrobě tanky BT-5 a BT-7 a měl vlastní vývoj tanků T-12 a T-24. Koshkin se připojil k týmu a rychle si získal respekt za svou tvrdou práci a integritu.

 

V průběhu roku práce M. Koshkin spolu s asistenty N. Kucherenkem a A. Morozovem modernizoval tank BT-7 instalací motoru V-2, čímž vytvořil první tank na světě s dieselovým motorem. .

 

V září 1937 si Ředitelství automobilů a tanků Rudé armády stanovilo za úkol vyvinout nový ovladatelný kolový pásový tank. V co nejkratším čase pod vedením Koshkina vyvinula konstrukční kancelář nový tank A-20. V procesu dlouhých diskusí o designu byl zcela opuštěn kolový pohon, který v boji fungoval špatně, takže bojové vozidlo bylo čistě pásové. Tak se objevil nový tank s označením A-32.

Dva projekty pak byly předloženy k posouzení I. Stalinovi. Hlava státu okamžitě nařídila obojí vyrobit a porovnat na základě výsledků testů. V roce 1939 byly připraveny experimentální vzorky tanků A-20 a A-32 a poskytnuty k testování.

„Když pracoval na své „čtyřatřicítce“, trávil dny a noci v továrně – veškerou jeho sílu, myšlenky a čas pohltil nový tank,“ napsal E. Koshkina. „My dcery jsme ho doma vídali jen zřídka.“ Probouzíme se – táta už tam není, usínáme – ještě nepřišel. A když měl volný večer a táta začal dělat knedlíky, určitě by mě vzal za asistenta. A mé matce, která se nám snažila pomoci, řekl: „Není třeba, Verochko, Liza a já to nějak uděláme sami. Všechno bude v pořádku.“ Mimořádně nenáročný v běžném životě, ve vztahu k vlastním potřebám, ve své práci byl asertivní, zásadový a náročný. Nesnesl lajdáctví ani nedbalost. Tohle byl posedlý muž. Nedělal nic s polovinou srdce, polovinou síly.“

V krátké době, s přihlédnutím k požadavkům výboru, byly vyrobeny dva exempláře tanku na bázi A-32 s 45 mm pancířem a 76 mm kanónem. Tento model, který se v testech osvědčil, dostal název T-34.

 

17. března 1940 byly tanky předvedeny vedení země a získaly souhlas. Stalin nazval T-34 „novou vlaštovkou“.

 

V dubnu, když se vracel do Charkova vlastní silou, jeden z tanků spadl do vody. Koshkin se podílel na záchraně auta a pořádně se nachladil. I přes nemoc a hospitalizaci však osobně dohlížel na finální dolaďování návrhů a zahájení sériové výroby.

 

Nemoc rychle postupovala a selhávající plíce musela být odstraněna. Úsilí lékařů bylo marné – 26. září 1940 M.I.Koškin zemřel.

Existuje legenda, že Hitler z nenávisti k tanku T-34 vypsal odměnu na hlavu konstruktéra, ale když se dozvěděl, že je mrtvý, nařídil bombardovat hřbitov, kde byl pohřben Koshkin. Inženýrův hrob se nedochoval.

Vzpomeňme na největší tankovou bitvu v historii, ve které T-34 sehrál klíčovou roli. Stalo se to během bitvy u Kurska, 12. července 1943, poblíž vesnice Prelestnoye, poblíž vesnice Prochorovka. Podílelo se na něm až 1200 tanků a samohybných děl z obou stran. Na konci dne byla německá tanková skupina složená z nejlepších divizí Wehrmachtu „Velké Německo“, „Adolf Hitler“, „Reich“, „Totenkopf“ poražena a ustoupila. Na poli zůstalo shořet 400 aut. Bitva u Kurska trvala 50 dní a skončila osvobozením Charkova. V něm kromě těžkých ztrát nepřítel ztratil asi 1500 tanků a útočných děl. Nepodařilo se mu zvrátit vývoj války ve svůj prospěch. Ale naše útočné ztráty, zejména v obrněných vozidlech, byly velké. Jednalo se o více než 6 tisíc nádrží a řídicích systémů.

Pamatujeme si, že před několika lety, každoročně, 10. května a 12. července, v den slavných a uznávaných nejvyšších apoštolů Petra a Pavla, přijížděly delegace z mnoha oblastí bývalého SSSR do Prochorovky v oblasti Belgorod, aby si připomněly výročí největší tankové bitvy ve světových dějinách, která se stala vrcholem bitvy u Kurska. „Vlak paměti“ cestoval z Charkova do Prochorovky. V luxusních elektrických vozech dorazila přes ukrajinsko-ruskou hranici delegace Svazu sovětských důstojníků, včetně veteránů Velké vlastenecké války, vojenské služby, ale i „dělníků, sovětského odboje, účastníků studené války“. Potěšující je, že charkovská mládež se tehdy aktivně přidala k veteránům. Přímo na nádražním náměstí Prochorovka se konalo shromáždění, na kterém promluvili charkovští účastníci bitvy u Kurska a také vnučka Michaila Iljiče Koškina.

 

Zaměstnanci konstrukční kanceláře tankového oddělení Charkovského lokomotivního závodu (KhPZ), kde se nový tank vyvíjel tři předválečné roky, vtipkovali takto: „Pancéřování je tlusté jako kus ukrajinského sádla. 

 

Podle německého generálmajora B. Müllera-Hillebranda znamenal vzhled tanku T-34 vznik tzv. tankového strachu mezi německými jednotkami na východní frontě. Adresáře uvádějí, že podle hodnocení „Top Ten Tanks“ sestaveného Military Channel v roce 2007 na základě výsledků průzkumů britského a amerického vojenského personálu a odborníků se sovětský T-34 stal nejlepším tankem 20. století. Získal hodnocení blízké maximu za palebnou sílu, bezpečnost, mobilitu a nejvyšší hodnocení za průmyslový rozvoj.

A.A. Morozov, jeden z tvůrců T-34, nástupce M.I. Koshkina ve funkci hlavního konstruktéra, se ve svých pamětech zamyslel: „Jaká je síla tanku T-34? Jak přesvědčivě ukázala praxe bojového použití, toto vozidlo nejúspěšněji kombinovalo hlavní parametry, které určují přednosti tanku: palbu, pancéřování a manévrovatelnost… Samozřejmě, jak nepřátelská, tak spojenecká armáda disponovala tanky s dostatečně silným pancířem. buď s dobrou zbraní, nebo s vysokou manévrovatelností. Tank je však dobrý pouze tehdy, když kombinuje tyto vlastnosti. „Nikdo před námi nebyl schopen úspěšně zkombinovat silné zbraně a brnění s dobrou manévrovatelností v jednom vozidle.“ 

 

Od roku 1940 do roku 1944 Sedm sovětských továren (nejprve v Charkově, před okupací, poté ve Stalingradu, do roku 1942, dále v Gorkém, Nižném Tagilu, Čeljabinsku a Sverdlovsku) vyrobilo 35 467 tanků T-34. Nižnij Tagil se stal absolutním rekordmanem ve výrobě „čtyřiatřiceti“ – 15 013 vozů.

 

Na fotografii z Permského teritoria vidíme „čtyřiatřicátku“ instalovanou v Kunguru, kde v roce 1943 vznikl na území Uralského distriktu 30. Uralský dobrovolnický tankový sbor sestávající ze tří tankových brigád. 

Odkaz velkého konstruktéra je těžké podcenit – T-34 se stal jedním ze symbolů Vítězství. E. Koshkina v jednom ze svých rozhovorů řekla: „Na podstavcích je sto čtyřicet dva tanků T-34 – je to někde napsáno. V Rusku, USA, Izraeli… A pak jsem také narazil na údaj, že jich je nyní více než čtyři sta. Moje oblíbené místo v Paříži je u vchodu do Les Invalides – je tam muzeum všech dob a národů. T-34 byl dodán na žádost Jacquese Chiraca… Ne, také de Gaulle! A když přivezli tohle auto, naši vojáci se seřadili na jedné straně, Francouzi na druhé, a co myslíte, když šel tank směrem k budově, aby vstoupil na podstavec, co hráli? Nejprve samozřejmě „Marseillaise“ a poté „Ráno vymaluje stěny starověkého Kremlu jemným světlem“! Stále plánuji jít do tohoto muzea, do Paříže, nikdy nezemřu, dokud nepůjdu!“

Památník tanku T-34 a vlastně M.I. Koshkin, instalovaný na Jaroslavské dálnici poblíž města Pereslavl-Zalessky, na odbočce do vesnice Brynchagi, kde se narodil vynikající designér.

***

P. S. V roce 2014 několik tanků T-34 „sestoupilo“ ze svých kamenných podstavců na Donbasu, aby chránily ruský lid před krvavým režimem v Kyjevě.

V poslední době přední designér designové kanceláře pojmenované po V.V. A. A. Morozova Jurij Apukhtin je autorem mnoha publikací a knih, vynálezů v oblasti systémů řízení tanků, kandidát technických věd, od roku 1995 poslanec charkovské regionální rady, oddaný zastánce jednoty Ruska, Ukrajiny a Běloruska. Po začátku událostí „euromajdanu“ v Kyjevě vynaložil Jurij Michajlovič velké úsilí na sjednocení nesourodých antimajdanských organizací v Charkově a byl připomínán jako vůdce veřejného hnutí „Jihovýchod“, které vzniklo na základě tzv. Občanské fórum, stejně jako sdružení „Velká Rus“. V březnu a dubnu 2014 každou sobotu a neděli pořádal Apukhtin, vybavený výkonným zvukovým zařízením a kamionem, protestní shromáždění na náměstí. Dzeržinskij („Maidan svobody“). A nás, účastníky shromáždění, jsme byli otevřeně natočeni videokamerami do tváře „dobrovolníky SBU“, konkrétně jedním ze zaměstnanců literárního muzea. 1. května byl Yu.Apukhtin zadržen důstojníky SBU pro podezření z organizování masových nepokojů. Rozvědka uvedla, že Apuchtin se údajně podílel na přípravě teroristického útoku na Den vítězství. Bojovník proti banderovské tyranii strávil tři a půl roku ve vězení a čekal na soud. 20. prosince 2017 Odvolací soud Charkovské oblasti. shledal Jurije Apukhtina nevinným. Případ se rozpadl kvůli nedostatku corpus delicti a důkazů. Obvinění z výtržnictví zůstává v platnosti. O týden později byl Yu.Apukhtin vyměněn SBU za ukrajinské válečné zajatce. Ruská federace ukryla ruského občana z Charkova.

Speciálně pro „Století“

Fotky

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
IBAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

 

Prodej Heathrow Francouzům a Saúdům je jen posledním smutným příběhem o tom, jak některé z největších britských aktiv vlastní zahraniční vlády a firmy.

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

 

2.12.2023

V dobách největší slávy představovalo Heathrow , hlavní letiště v zemi, vše, co bylo na britském životě vzrušující. Cestující oblečené ve svých nejlepších šatech, celebrity jako Elizabeth Taylor a Richard Burton bylo možné spatřit zahalené v jeho a jejích norkových kabátech, zatímco kapitáni průmyslu přijížděli a vyjížděli na Concorde.

Jakékoli pozůstatky těchto slavných časů jsou však dávno minulostí, protože po sobě jdoucí vlády ostudně dovolily, aby se letiště stalo lukrativní hříčkou pro řadu zahraničních vlastníků.

V rámci ubohého trendu prodeje nejcennějších aktiv UK PLC minulý týden španělská společnost Ferrovial prodala 25procentní podíl v Heathrow Francouzům a vládě Saúdské Arábie – která byla obviněna z porušování lidských práv.

Letiště nyní z 90 procent vlastní Saúdové, Francouzi, čínská vláda, Katarané, Kanaďané, Singapurci a Australané. Člověk si musí klást otázku, zda by byl kterýkoli jiný národ tak hloupý, aby dovolil, aby klíčová část národní infrastruktury s tak obrovským ekonomickým a strategickým významem byla rozdělena do řady zahraničních investorů – někteří z despotických režimů a do značné míry nezodpovědní Britům. cestující veřejnost.

Jedno z nejrušnějších letišť na světě, Heathrow, které ročně navštíví 67 milionů cestujících, používá letadla provozovaná 90 leteckými společnostmi, které obsluhují 180 destinací, by mělo být základním pilířem ve snaze přilákat zahraniční investory. Tím je samolibost nad tím, že je pod zahraniční kontrolou, o to více matoucí.

+9
Zobrazit galerii

Jakékoli pozůstatky rozkvětu Heathrow jsou dávno minulostí, protože po sobě jdoucí vlády je nechaly padnout řadě zahraničních vlastníků 

Nejrušnější letiště v Británii nyní z 90 procent vlastní Saúdové, Francouzi, čínská vláda, Katar, Kanaďané, Singapurci a Australané.

+9
Zobrazit galerii

Nejrušnější letiště v Británii nyní z 90 procent vlastní Saúdové, Francouzi, čínská vláda, Katar, Kanaďané, Singapurci a Australané.

Prodej desetiprocentního podílu v Heathrow saúdskoarabskému Sovereign Wealth Fund, ovládanému korunním princem Mohammedem bin Salmánem, jistě vyvolává otázky.

+9
Zobrazit galerii

Prodej desetiprocentního podílu v Heathrow saúdskoarabskému Sovereign Wealth Fund, ovládanému korunním princem Mohammedem bin Salmánem, jistě vyvolává otázky.

Brutální vražda novináře Džamála Chášukdžího v roce 2018 těžce visí nad pověstí korunního prince a jeho spoluvládců.

+9
Zobrazit galerii

Brutální vražda novináře Džamála Chášukdžího v roce 2018 těžce visí nad pověstí korunního prince a jeho spoluvládců.

Ale Heathrow je víc než jen libry a pence. Jako brána do Británie by měla být viditelným symbolem národní hrdosti. To je místo, kde se první dojmy ze Spojeného království nesmazatelně zapíší do myslí návštěvníků.

Místo toho se stal smutným totemem „Británie na prodej“ mentalitě uchazečů s nejvyšší nabídkou, který narušuje strukturu naší nejdůležitější infrastruktury a služeb.

Je to součást modelu, díky kterému se velká část zásob vody a elektřiny v zemi a kontrola nad našimi přístavy dostala do cizích rukou.

Samozřejmě, někteří zahraniční investoři jsou zodpovědní, dlouhodobí operátoři – ale jiní méně.

Prodej desetiprocentního podílu na Heathrow saúdskoarabskému Sovereign Wealth Fund, ovládanému korunním princem Mohammedem bin Salmánem, jistě vyvolává vlastní otázky. Brutální vražda novináře Džamála Chášukdžího v roce 2018 těžce visí nad pověstí korunního prince a jeho spoluvládců.

Podle zákona o národní bezpečnosti a investicích má naše vláda pravomoc kontrolovat a blokovat transakce, pokud si to přeje – ale Británie považuje Saúdy za strategického partnera, takže dohoda z Heathrow pravděpodobně nebude zastavena. 

Minulý týden však vláda zasáhla do další klíčové dohody zahrnující blízkovýchodní investice: navrhovaný prodej Daily Telegraph společnosti podporované vládnoucí rodinou Abu Dhabi. Zda bude tato dohoda zablokována, se teprve uvidí.

Dohoda z Heathrow předpokládá, že soukromá investiční společnost Ardian se sídlem v Paříži získá 15procentní podíl. 

Dalšími vlastníky jsou Qatar Investment Authority (20 procent), kanadská investiční společnost (13 procent), singapurský státní investiční fond (11 procent), Australian Retirement Trust (11 procent) a China Investment Corporation (deset procent). cent). Deset procent tak zbývá ve vlastnictví britské organizace, penzijního fondu pro vysokoškolské učitele.

Katari samozřejmě podporují Hamás a China Investment Corporation je finanční odnoží represivní pekingské vlády. 

Rozhodnutí španělské stavební skupiny Ferrovial prodat svůj podíl na Heathrow znamená konec kontroverzního partnerství. 

Její historie největšího akcionáře sahá do roku 2006, kdy tehdejší labouristická vláda nečinně přihlížela, když Španělé vesele koupili několik britských letišť, včetně Edinburghu, Glasgow, Southamptonu, Heathrow a Gatwicku za 10,3 miliardy liber.

China Investment Corporation je finanční složkou represivní pekingské vlády prezidenta Si Ťin-pchinga

+9
Zobrazit galerii

China Investment Corporation je finanční složkou represivní pekingské vlády prezidenta Si Ťin-pchinga

Na letišti Heathrow využívá 67 milionů cestujících letadla provozovaná 90 leteckými společnostmi do 180 destinací

+9
Zobrazit galerii

Na letišti Heathrow využívá 67 milionů cestujících letadla provozovaná 90 leteckými společnostmi do 180 destinací

Nákup byl zatížen dluhy – a několik kritických hlasů se ukázalo jako správných, když svět zasáhla finanční krize. To vedlo k tomu, že některá letiště, včetně Gatwicku, byla prodána, protože Ferrovial se snažil odvrátit ztráty a dostal se na pokraj insolvence.

Co se týče slabého regulátora – Úřadu pro civilní letectví (CAA) – pracovali v něm bývalí Bigglesovi typové RAF, kteří jen málo přemýšleli o ekonomických a komerčních výsledcích.

I pod Ferrovialem se plány na třetí přistávací dráhu Heathrow zastavily, a to navzdory komerčnímu nárůstu a zvýšení produktivity, který by takový vývoj mohl poskytnout. Přichází v době, kdy konkurenční letiště v zahraničí expandují a odebírají obchod z Heathrow, protože se zvýšily přistávací poplatky, aby obohatily jeho akcionáře.

Veřejnou tváří Heathrow byl v uplynulém desetiletí generální ředitel John Holland-Kaye, dokud letos na podzim neodstoupil, když loni dostal 5,2 milionu liber. Měl zálibu obviňovat ze státu Heathrow všechny kromě svých španělských plátců.

Zatímco Ferrovial míří do odletové haly, opouští obchod s dluhy ve výši 15,8 miliardy GBP, které v letošním roce přinesly úrokové náklady ve výši 1,2 miliardy GBP.

Společnost Ferrovial získala v letech 2012 až 2020 dividendy ve výši 4 miliard GBP a z prodeje svého podílu získá 2,4 miliardy GBP. Jak potupný příběh pro letiště, které je tak nedílnou součástí britské průkopnické historie v letectví.

Heathrow sahá až do roku 1930, kdy výrobce letadel Richard Fairey zaplatil vikářovi z Harmondsworthu v západním Londýně 15 000 liber za pozemek o rozloze 150 akrů na místě zvaném Heath Row za účelem vybudování soukromého letiště.

Během druhé světové války jej využívalo RAF k maření Hitlerovy Luftwaffe, než se 1. ledna 1946 otevřelo jako civilní letiště. Prvním letadlem, které vzlétlo, byl přestavěný bombardér Lancaster s názvem Starlight, který letěl do Buenos Aires.

Cestující se shromažďovali v bývalých vojenských stan s křesly s květinovým vzorem a stolky s vázami s čerstvými květinami. Aby se nalodili, přešli přes dřevěné kachní prkna, aby si chránili obuv před zabláceným letištěm.

Jak smutné, že takový symbol poválečné renesance Británie by měl být nyní pod kontrolou cizích vlád a organizací bez tváře.

Není to ale ojedinělé.

Thames Water, kterou dříve vlastnili Němci a poté australští supí kapitalisté, má nyní seznam akcionářů včetně kanadských penzijních systémů, China Investment Corporation a investičního fondu Abu Dhabi.

Podle zákona o národní bezpečnosti a investicích má naše vláda pravomoc kontrolovat a blokovat transakce, pokud si to přeje, ale Británie považuje Saúdy za strategického partnera, takže dohoda z Heathrow pravděpodobně nebude zastavena.

+9
Zobrazit galerii

Podle zákona o národní bezpečnosti a investicích má naše vláda pravomoc kontrolovat a blokovat transakce, pokud si to přeje – ale Británie považuje Saúdy za strategického partnera, takže dohoda z Heathrow pravděpodobně nebude zastavena.

Thames Water, kterou dříve vlastnili Němci a poté australští supí kapitalisté, má nyní seznam akcionářů včetně kanadských penzijních systémů, China Investment Corporation a investičního fondu Abu Dhabi.

+9
Zobrazit galerii

Thames Water, kterou dříve vlastnili Němci a poté australští supí kapitalisté, má nyní seznam akcionářů včetně kanadských penzijních systémů, China Investment Corporation a investičního fondu Abu Dhabi.

British Steel byla prodána Číňanům v roce 2019 s katastrofálními výsledky.  Poté, co slíbil bianko šek na investici, čelí jeho vysoké pece ve Scunthorpe uzavření, což ohrožuje tisíce pracovních míst

+9
Zobrazit galerii

British Steel byla prodána Číňanům v roce 2019 s katastrofálními výsledky. Poté, co slíbil bianko šek na investici, čelí jeho vysoké pece ve Scunthorpe uzavření, což ohrožuje tisíce pracovních míst

Kontrola nad našimi přístavy byla převedena z P&O na Dubai World. Naše privatizované služby jsme předali firmám, jako je francouzská státní EDF, na kterou spoléháme při výstavbě jaderných elektráren. Existuje také možnost investic státu Perského zálivu poté, co naše vláda musela zahanbeně vykoupit čínskou vládu z účasti.

British Steel byla prodána Číňanům v roce 2019 s katastrofálními výsledky. Poté, co slíbil bianko šek na investici, čelí jeho vysoké pece ve Scunthorpe uzavření, což ohrožuje tisíce pracovních míst.

Hanebně nevlastenecká sága o Heathrow proto není aberací, ale součástí hluboce chybné filozofie vybalení uvítací podložky pro téměř každého cizince s tlustou peněženkou.

Namísto toho, aby byla ztělesněním britské zdatnosti na obloze, jde o učebnicový příklad toho, jak ti, kteří jsou u moci, nedokážou ocenit infrastrukturu světové úrovně v Británii po brexitu.

 

ZDROJ:https://www.dailymail.co.uk/news/article-12818411/Selling-Heathrow-French-Saudis-just-latest-sorry-story-Britains-greatest-assets-owned-foreign-governments-firms.html?ito=native_share_article-top

 

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
IBAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

28. říjen: Vznik samostatného Československa

 

Dne 28.října roku 1918 byla na Václavském náměstí v Praze oficiálně vyhlášena samostatnost a pro národy bývalého Rakousko-Uherska se začaly psát nové dějiny

Historické souvislosti

Většina české společnosti nikdy nepřijala rakousko-uherský stát za svůj. Vyhlášením první světové války roku 1914 došlo k odsunutí národnostní otázky ve smíšeném Rakousko-Uhersku do pozadí. Počáteční snaha českých politiků o prosazení samostatnosti byla hned v zárodku potlačena represemi a tak se česká politika víceméně odmlčela. Jedinou skutečnou „válku proti centrálním mocnostem“ vyvíjel pouze český exil v čele s T. G. Masarykem a úzký kroužek příznivců, kteří pod vedení Edvarda Beneše vytvořili tajnou organizaci Mafie. Svůj významný podíl měli i přes rozsáhlou cenzuru novináři, herci a spisovatelé.

Václavské náměstí 28.10.1918

Václavské náměstí 28.10.1918

 

28.říjen 1918

V průběhu roku 1916 sestavili T. G. Masaryk, Edvard Beneš a M. R. Štefánik pozdější Československou národní radu, která se stala hlavním orgánem protirakouského odboje. Silnou podporu nalezli v československých zahraničních legiích, které se nejvýrazněji uplatnily na ruské jihozápadní frontě v létě 1917 při bitvě u Zborova. České veřejné mínění radikalizovalo teprve až na počátku roku 1917. Velký vliv na tuto situaci měl tzv. Manifest českých spisovatelů, který v květnu koncipoval básník, dramaturg Národního divadla a člen Mafie Jaroslav Kvapil. Domácí politici se objevili na scéně až při Tříkrálové deklaraci na počátku ledna 1918. Deklarací byl zahájen společný postup za osamostatnění doma i v zahraničí.

28.říjen 1918

 

Odstraňování německých nápisů

V rámci vyhlášení a udržení samostatnosti bylo jednou z nejpalčivějších otázek zásobování rakouských vojsk vývozem potravin z Česka. Intenzivně se tím zabývala zemská hospodářská rada pod vedením Antonína Švehly, která se snažila zatajit a udržet doma co největší množství zásob. V reakci na tuto krizovou situaci byla vyhlášena na 14. října 1918 generální stávka a v městě Písek byl rozšířen leták vyhlašující vznik republiky. Během převratu byly strhány symboly mocnářství a ve městě zavlály trikolóry. Ještě téhož dne ale bylo vyhlášení republiky odloženo, revoluční dav se rozprchl a do města byl přidělen oddíl uherských vojáků. Monarchie vydržela dalších 14 dnů.

Dne 28. října 1918 v ranních hodinách převzali Antonín Švehla a František Soukup jménem Národního výboru Obilní ústav, aby zabránili odvozu obilí na frontu. Následně se rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem. Na večer vydal Národní výbor první zákon o zřízení samostatného státu.

Do předsednictva Národního výboru byli zvoleni Vavro Šrobár, Alois Rašín, František Soukup, Antonín Švehla a Jiří Stříbrný.

Odstraňování německých nápisů

 

Rozloha První republiky

Dva týdny před koncem války tak vznikla tzv. „První republika“, což je dodnes označení pro Československo v období od roku 1918 až do vzniku Mnichovské dohody v roce 1938. První republika zahrnovala území Čech, Moravy, Českého Slezska (jižní část Slezska), Slovenska a Podkarpatské Rusi. Na jejím území se hovořilo více než půl tuctem jazyků – česky, německy, slovensky, maďarsky, polsky, rusínsky, různými nářečími Ukrajiny, romsky, rumunsky, jidiš apod.

Rozloha První republiky

Jaké byly další osudy „mužů 28. října“?

 

Švehla, Rašín, Soukup, Stříbrný a Šrobár – tato jména spojuje jedno datum: 28. říjen. Tito politici stáli v roce 1918 v čele převratu, jehož výsledkem byl vznik Československa. Celý článek

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Významné „První osobnosti“ První republiky

1. prezidentem byl Tomáš Garrigue Masaryk

1. premiérem byl Karel Kramář

1. ministrem financí byl Alois Rašín

1. ministrem zahraničí byl Edvard Beneš

1. ministrem vojenství byl Milan Rastislav Štefánik

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

29. srpen 1944: spojenecké bombardování Zábřehu

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

Průmyslové Ostravsko bylo vysoce pravděpodobným cílem leteckého útoku, a proto zejména po obratu ve vývoji války na východní i západní frontě v roce 1943 byly ve městě urychleně budovány protiletecké kryty, ať už ve veřejných budovách, průmyslových závodech nebo na odlehlejších místech města. K hasebním účelům byly ve městě zřizovány nádrže na vodu.

Ústřední roli v řízení protiletecké ochrany mělo Policejní ředitelství v Moravské Ostravě, které zajišťovalo vydávání instrukcí o rozmístění protileteckých krytů a o chování obyvatelstva v případě náletu. Týmy záchranářů měly v případě potřeby tvořit hasiči a zdravotníci. K odklizování škod byly roku 1944 zřízeny Technické nouzové pomoci, jejichž tábor byl vybudován v Zábřehu nad Odrou. Tyto jednotky, které měly oficiální status pomocných útvarů uniformované protektorátní policie, měly být tvořeny dobrovolníky, v praxi však k nim byli přikazováni mladí lidé v rámci nuceného pracovního nasazení. Byli mezi nimi četní studenti českých středních škol.

Smrt padala z nebes

První a zároveň nejtěžší nálet postihl Ostravu 29. srpna 1944, kdy v pěti vlnách udeřilo na město od jihu zhruba během jedné hodiny 400 amerických bombardérů typu B24 Liberator 15. letecké armády USA ze základny v jihoitalském Bari. Američané podnikali toho dne nejprve nálety na vedlejší klamné cíle, jejichž smyslem bylo odlákat pozornost německé protivzdušné obrany od hlavní skupiny letounů, která mířila na Ostravsko. Hlavním cílem měly být zdejší průmyslové závody.

Letecký poplach byl vyhlášen v 10.45 hod. a skončil v 11.55 hod. Vlny bombardérů směřovaly od Výškovic přes Zábřeh, Vítkovice a Moravskou Ostravu k Přívozu.

Nejvíce byly z průmyslových objektů poškozeny Vítkovické železárny, koksovna Trojice na Slezské Ostravě, chemický závod Julius Rütgers v Zábřehu n. O. Na mnoha místech byly poškozeny telegrafní, vodovodní a elektrické sítě. Těžce byla zasažena také obytná zástavba, zejména v okolí Masarykova náměstí v Ostravě a na několika místech v Zábřehu.

I přes značné škody nebyl ostravský průmysl nějak výrazně ohrožen. Ztráty na životech však nebyly malé – uveďme, že například v závodech Vítkovických železáren zahynulo při náletu 108 osob. Přímý zásah dostaly ve městě tři protiletecké kryty. Byl to kryt v blízkosti rourovny vítkovických železáren na Pohraniční ulici, v prostoru dnešního výstaviště Černá louka a kryt v haldě na Zárubku. Zcela zničeno bylo ve městě celkově 123 domů, dalších 1500 bylo poškozeno. Celkem zahynulo při náletu 409 civilních osob. Ze hřbitovních knih, matrik zemřelých a ze zábřežské farní kroniky jsem vyexcerpoval jména všech zemřelých osob na katastru Zábřehu – jejich počet se zastavil na čísle 128. Tabulku se jmény obětí a místem jejich zasažení leteckou pumou si můžete stáhnout zde:

Seznam obětí amerického náletu z 29. srpna 1944, Zábřeh nad Odrou

Velkých ztrát ihned zneužili nacisté k protispojenecké propagandě. Obětem náletu byl 31. srpna uspořádán pohřeb na hřbitově v Moravské Ostravě a ve Vítkovicích za účasti představitelů německé armády, okupační správy a NSDAP a také českých odborů.

Důsledky náletu v Zábřehu

Vzdušný úder nebyl prováděn cíleně, nýbrž tzv. kobercovým způsobem. To mělo za následek poškození mnoha civilních objektů. Z území dnešního obvodu Ostrava-Jih byl zasažen pouze katastr Zábřehu nad Odrou. Bomby dopadaly v objemu mnoha desítek kusů do zábřežských ulic, zejména do střední části Zábřehu (připomenu jen, že v roce 1944 spadaly pod katastr Zábřehu Hulváky a také vilová zástavba mezi ulicemi Palkovského a Štramberská).

V Zábřehu byla výrazně zasažena nemocnice, kdy přímý zásah dostalo chirurgické a interní oddělení. Největší počet lidských obětí si nálet vyžádal v zábřežských ulicích Hollarova (dnes V Troskách) a Karpatská. Předpokládám, že se zde nacházel také vojenský lazaret, který musel být rovněž přímo zasažen, neboť se často objevuje jako místo úmrtí ve hřbitovních knihách. Tříštivá puma dopadla i do blízkosti farní budovy na ulici Závoří. Explodovala 5 m od budovy, zcela zdemolovala kůlny. Farní kronika událost popisuje takto: ,,Na místě výbuchu zůstal kráter, asi 8 m hluboký a tolikéž široký. Co znamená prožít nálet, nelze slovy vypsati. Ve farní budově byla vyražena všechna okna, mnoho dveří, rozbita střecha domu i stodoly, praskly zdi. I. patro fary stalo se neobyvatelným. Všichni však vyvázli – díky Bohu – životem.“

Proč byl Zábřeh tak poškozen? Bylo to dáno přilehlými průmyslovými objekty. Musíme si uvědomit, že v Zábřehu stála rozsáhlá chemička Julius Rütgers, cementárna, haly Vítkovických železáren (které jako celek byly cílem náletu). Chemičku Julius Rütgers zasáhlo 23 amerických bomb. Hlavní výrobny sice postiženy nebyly, ovšem zařízení, neudržovaná během let války, pomalu dosluhovala a musela být po válce renovována. Navíc zde byla troje německá kasárna.

Květoslav Tučník vzpomíná

Na americký nálet vzpomněl barvitě i po 73 letech v červenci 2017 také Květoslav Tučník (*1930), rodák ze starého Zábřehu:

,,Byl to vůbec první nálet na Ostravu, i když sirény ohlašovaly nálety již dříve. Jenže všechna letadla do té doby létávala na Dolní Slezsko, tzn. na Polsko, a to z toho důvodu, že tam byl silný průmysl – Zabře, Rybník, Ratiboř a další. Letadla létala velmi vysoko, vypadalo to na nebi jako náboj do kancelářské sešívačky, nebylo to na pohled větší než 1 cm, ale samozřejmě to byla velká letadla.

Květoslav Tučník

Květoslav Tučník

V trafikách se prodávala malá kartička velikosti pohlednice a na ní byla Ostrava jako bod a okolo toho několik kruhů rozdělených asi na 16 kol, teda míst. Hlásilo se rozhlasem nejdřív německy „feindliche kampfflugzeuge in räume…“. A řeklo se číslo. A následovalo české hlášení: „nepřátelská bojová letadla jsou v rajónu tom a tom“. Takže jsme věděli: aha, ještě je to od nás dost daleko, letadla se nachází v tom a tom kruhu.

Zajímavé bylo, že nám bylo ohlášeno předem, že Američané přiletí nad Ostravu. To nás celkem dost překvapilo, že němečtí nepřátelé dávají o sobě dopředu vědět. Hned jsme se ale ubezpečili, že to hlásí Londýn, tak to bude pravda – my jsme v rodině rádio neměli, ale sousedé měli, i když poslouchání zahraničního rozhlasu se trestalo až smrtí. No, takže když to hlásil Londýn, tak se dalo spolehnout na to, že nálet opravdu bude. Němci normálně při přeletech nepřátelských letadel spustili sirény, ty byly na různých budovách už několik měsíců před nálety. Poplachy tedy byly, ale nikdy nebyly na Ostravu do té doby podnikány nálety. Až toho 29. srpna 1944. Poprvé jsme se šli schovat do leteckého krytu – do sklepa sousedního domu. Udělali jsme dobře. Za chvilku to začalo hučet a ten zvuk celkem zesiloval, bylo slyšet, že se letadla asi trochu snižují, klesají. A najednou začaly dopadat pumy.

No jak jsem poznal, že jsou to pumy? Vzhledem k tomu, že jsem četl dobrodružnou literaturu – samozřejmě, že knihovník nám doporučoval jiné knihy a ty naše považoval za brak – ale z toho braku jsem se dozvěděl, že letci za 1. světové války shazovali na protivníka prázdné láhve sektu, svázali je dohromady a zatížili tak, aby lahve padaly směrem dolů. Když je svrhli z letadla, tak hrdlo směřující dolů hvízdalo, tak jako když foukáte do prázdné flašky. No a takhle zněla i ta padající puma. Ještě jsem volal na kamaráda: ,,Postav se do futer, padají bomby!“ A během několika vteřin bum prásk, zem se zachvěla.

Když už byl klid, tak jsme vyšli ven – Zábřeh se halil v mraky šedivého prachu. Viděl jste někdy bouračku, třeba když bourají dům odstřelem? Obrovská oblaka prachu. Naštěstí jsme neměli postižen dům, ani ten dům, v němž jsme byli schovaní, ale tak ve vzdálenosti asi 200–250 m dopadlo několik pum.

Fakt je jeden, že některé dopady náletu – dá se říct – byly až legrační: náš pes nikdy nesměl do bytu, byl vždy na dvorku. Když jsme přišli po náletu domů, všechny dveře byly otevřené, i když byly před bombardováním zavřené. Chudák pes se tetelil v koutku v ložnici, protože ta hrůza šla pochopitelně přímo na něj. Až do konce svého života nám pes signalizoval bouřky, protože když začal shánět místo, kde by se schoval, když hledal nějaký koutek, tak jsme říkali: aha – ještě není slyšet hřmění, ale bude bouřka. A taky že byla! Nebo u nás na dvoře byla dlažební kostka a přitom nikde takovéto dlažební kostky nebyly. To znamená, že to muselo letět z pěkné dálky.

Oblast ulice v Troskách po náletu z 29. srpna 1944. Foto: soukromý archiv Jaromíra Bartoše.

Oblast ulice v Troskách po náletu z 29. srpna 1944. Foto: soukromý archiv Jaromíra Bartoše.

Po náletu to ve starém Zábřehu vypadalo asi takto: tam, kde padaly bomby, byly pochopitelně rozbité domy, vyvrácené stromy, hrůza. Kde bomby nepadaly, tak tam nebylo v podstatě nic mimořádného. Lidé se dali na pomoc těm zasypaným.

Celkem jsme trošku povydechli. Lidé říkali, že na Hollarově ulici a okolo ní je několik domů vybombardovaných. Tak jsem se tam šel podívat, pochopitelně se souhlasem rodičů. Žádné zvláštní prošení, to u nás neexistovalo. „Potřebuju se tam podívat, můžu?“ – „Můžeš.“

První dům vlevo na Karpatské ulici byla vila, kterou měl pronajatou pan Sedlář. Vedl mimo své zaměstnání zábřežskou knihovnu v obecné škole. Půjčoval knihy, byl to člověk inteligentní. Jeho paní s holčičkou se šly schovat do krytu, čili do sklepa přízemního domku pana Klečky, který byl za rohem Hollarovy ulice, která byla rovnoběžná s Karpatskou. Dům stál už na Horymírově, na rohu Hollarovy. V tom domě zahynul můj spolužák – Josef Klečka chodil se mnou do měšťanské školy. Před nálety se prováděla kontrola domů, zda jsou jejich kryty (rozumějte sklepy) dostatečně odolné nebo jestli nemají závady – kontrola byla oficiálně nařízena Němci. Dům Klečků byl označen jako nejbezpečnější z celého jeho okolí – a to z toho důvodu, že měl klenuté stropy ve sklepení. Celá rodina Klečkova tam však zahynula. Paní Sedlářová s holčičkou se tam šly schovat, když byl vyhlášen poplach, a bohužel tam zahynula. Dům dostal přímý zásah a všichni lidi, kteří tam v tom sklepě byli, na místě zemřeli. 

Jestli by Sedlářová s dcerou přežila v té pronajaté vilce na Karpatské ulici, to není jisté. Když jsem k oné vilce po náletu přišel, tak jsem vystoupal do 1. poschodí, jedna stěna domu byla úplně odbouraná, druhé chyběla půlka. Vevnitř se dalo normálně chodit. Visel tam ze stropu krásný křišťálový lustr. A viděl jsem, že u vedlejšího domu, kde bydlel pan Faran, je plno zábřežských dobrovolných hasičů a jiných lidí, kteří odhrabovali trosky jeho domu. Najdou ho?

I když se v té době nekradlo, napadlo mě z vilky Sedlářových odvést nějaké cennější předměty – vybombardované domy byly volně otevřené, nikdo je neměl čas hlídat. I přesto, že jsme nikdy neslyšeli o nějakém rabování, tak jsem vyrazil domů pro vozík. Měli jsme takový čtyřkolový vozík, asi 2 m dlouhý, a říkal jsem si: já některé ty věci naložím a odvezu tam, kde měl dům majitel té vilky, povoláním krejčí. Šel jsem domů, vyžádal jsem si souhlas, vozík jsem přitáhl doslova k té vilce (a to jsem přitom musel až na Horymírovu, než jsem se dostal k té Karpatské, protože na úrovni zahrady rolnické školy vedle hřbitova byly krátery). Tak jsem v pronajaté vilce do vozíku naskládal pár věcí: třeba nádobí, porcelán atd. Odšroubovával jsem lustr, říkal jsem si, že je ho škoda. A najednou se ozval takový halas! Podíval jsem se ven přes chybějící stěnu a lidé tam jásali, protože se podařilo odhrabat průlez ze sklepa pana Farana, a ten mohl být vytažen – nebyl vůbec zraněný, ale barák byl totálně sesypaný. Faran se šťastně objímal se svými zachránci.

Lidé říkali, že na hřbitově v kapli je několik mrtvých lidí a že tam leží a čekají na identifikaci, protože se neví, kdo to je. Byli zřejmě z toho Klečkova sklepu. Jel jsem okolo na pole s vozíkem příští nebo přespříští den, tak jsem se v té kapli zastavil. Ležely tam asi čtyři nebo pět mrtvol, ostatky nebyly poškozeny – myslím tělesně, žádná ruka nebo něco že by chybělo. Jenže byli celí šediví od prachu a tvrdilo se, že měli potrhané plíce. Pokud byli v nějaké uzavřené místnosti a došlo k explozi bomby, tak tam byl takový tlak, že se plíce protrhly.

U kapličky u Horymírovy ulice viselo na jedné z mohutných lip jízdní kolo, které zde bylo odmrštěno tlakovou vlnou. Bylo tam v koruně několik roků, nikdo pro něj pochopitelně nevylezl a tak dělalo ,,ozdobu“.

Zábřeh po náletu, 29. srpna 1944. Foto: Farní kronika Zábřeh.

Zábřeh po náletu, 29. srpna 1944. Foto: Farní kronika Zábřeh.

Bomby padaly na občanskou zástavbu celkem pochopitelně ve větším počtu, protože oni Američané je spouštěli podle mého názoru nedbale. Nedbale z hlediska vytipování, kdy bomby uvolnit, protože v okolí byla troje kasárna. Jednak ta, co byla v Bělském lese (ta se vybudovala za války) a jednak tam, kde nyní bydlím – u ulice Sologubovy, v těch místech byla německá kasárna. Třetí kasárna byla jakoby na Výškovické, kde jsou dnes koupelny Siko, tam byla kasárna tak zvaného Luftschutz. Byli v nich lidé, kteří byli totálně nasazení místo do Německa na práce. Někteří do šachet, jako můj nejstarší brácha, a někteří byli přiřazeni k tomu Luftschutzu, čili letecké ochraně (Luft – vzduch, Schutz – ochrana). Bomby z kasáren nerozbily nic, aspoň jsme se nedozvěděli, že by ta kasárna byla dotčena, ale v Bělském lese před kasárnami byly ještě několik let vidět důlky po kráterech bomb.

Měl jsem i fotky náletu – továrnu Rütgers – jak se z ní kouří. Tvrdilo se, že tam nespadla bomba z náletu, ale že ten stíhač tam pustil něco většího. Jinak oni házeli asi 250 kg bomby. Když ta puma ležela na zemi, byla asi 40 cm vysoká. Takové pumy byly rozesety nejen po starém Zábřehu, ale též na ulicích Rostislavova a U Cementárny.

Jedna ze zábřežských vil zasažena pumou, 29. srpna 1944, místo blíže nepopsáno. Foto: Farní kronika Zábřeh.

Jedna ze zábřežských vil zasažena pumou, 29. srpna 1944, místo blíže nepopsáno. Foto: Farní kronika Zábřeh.

Byla škoda pochopitelně těch lidí, ale taky těch domů. Jinak bomba spadla v blízkosti kostela hned u ulice Výškovické, což byla pro mě určitá záhada. Na rozdíl od všech bomb, které když vybuchly, udělaly kráter, tak tam byla jenom taková bomba, asi 40 cm v průměru, a vybuchla v kanalizaci. Zábřežka byla zkanalizovaná pár roků před tím a kanál byl asi 1,5 metru široký. Tlak z toho výbuchu bomby šel do stran v kanále, a všechna přiklopená dvířka byla po celé délce několika desítek, možná stovek, metrů rozražená. I tam u zámku, kde byl na ulici těžký uzávěr, těžká vrata nad splavem Zábřežky, která vyrovnávala velký spád. A ta těžká vrata rozměru asi tak metr sedmdesát nebo metr dvacet krát osmdesát centimetrů byla otevřená tím tlakem.

Další bomba vybuchla těsně u hasičského auta, které stálo mezi prvním a druhým sloupkem na chodníku u zábřežského hřbitova. Vybuchlo to tak, že veškerý ten tlak šel nahoru a hasiči, kteří byli za autem, leželi na zemi. Tlak se jich vůbec nijak nedotknul, možná měli něco s ušima, to nevím, ale zkrátka zůstali živí. A to hasičské auto, určitě znáte takové hasičské auto z pohádek: vpředu je řidič a vzadu jsou sedátka pro hasiče, nahoře je žebřík, tak to auto bylo jenom trošku jakoby nahnuté. Tím, že ten tlak z výbuchu šel z trychtýře nahoru, tak ti dva chlapi zůstali nezraněni. Později jsem byl u zábřežských dobrovolných hasičů, tak jsem s tím autem párkrát k požárům jezdil.

Takže to bylo bombardování 29. srpna 1944. Ve stejný den začalo Slovenské národní povstání. S tím bombardováním jsme – jako rodina – měli určité problémy, ale poměrně malé, jen jsme museli nechat zasklít všechny okna atd., ale všichni jsme zůstali živí. Na rozdíl od těch několika desítek lidí, kteří byli přímo postiženi nebo přímo zahynuli. Mnoho jich zemřelo, mnoho.“

Nejničivější destrukci v Zábřehu dodnes připomíná název ulice V Troskách. Původně se ulice od roku 1932 nazývala Hollarova. Oběti náletu se dodnes nedočkaly pamětního kamene, který by připomínal tragickou událost náletu.

Nálet ze srpna 1944 zůstal z hlediska ztrát na životech nepřekonán i přesto, že spojenecká i sovětská letadla zaútočila na město do konce války ještě třicetkrát (při všech náletech zahynulo 150-200 osob, při 13 náletech nebyl nikdo zabit).

 

 

29. srpna 1944 byl uskutečněn velký nálet na Ostravu, při kterém zahynulo přes čtyři sta obyvatel a bylo zničeno nebo poničeno na tisíc šest set domů.

 

Petr Přendík

Zdroje:

Farní kronika Zábřehu.

Hřbitovní knihy pro obec Zábřeh nad Odrou.

Kniha zemřelých pro obec Zábřeh nad Odrou, rok 1944-1945.

PRZYBYLOVÁ, Blažena a Antonín BARCUCH. Ostrava. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2013.

3 thoughts on “29. srpen 1944: spojenecké bombardování Zábřehu”

 

ZDROJ:https://historie.ovajih.cz/29-srpen-1944-spojenecke-bombardovani-zabrehu/

 

Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com