, , , , , , ,

Nový výzkum dospěl k závěru, že neexistuje žádná významná korelace mezi CO2 a teplotou

žádná klimatická krize neexistuje

Nový výzkum dospěl k závěru, že neexistuje žádná významná korelace mezi CO2 a teplotou

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

4. ledna 2023

I když se klima vždy mění a vždy se bude měnit, žádná klimatická krize neexistuje

  •  Wallace ManheimerDůraz na falešnou klimatickou krizi se stává tragédií pro moderní civilizaci, která je závislá na spolehlivé, ekonomické a ekologické energii. Větrníky, solární panely a záložní baterie nemají ani jednu z těchto vlastností. Tuto faleš prosazuje mocná lobby, kterou Bjorn Lomborg nazval klimatickým průmyslovým komplexem, zahrnujícím některé vědce, většinu médií, průmyslníky a zákonodárce. Nějakým způsobem se jí podařilo přesvědčit mnohé, že CO2 v atmosféře, plyn nezbytný pro život na Zemi, který vydechujeme při každém nádechu, je jedem pro životní prostředí. Mnohé vědecké teorie a měření ukazují, že žádná klimatická krize neexistuje. Výpočty radiační síly provedené skeptiky i zastánci víry ukazují, že radiační síla oxidu uhličitého představuje asi 0,3 % dopadajícího záření, což je mnohem méně než ostatní vlivy na klima. Za dobu existence lidské civilizace teplota oscilovala mezi poměrně velkým počtem teplých a chladných období, přičemž mnohá z teplých období byla teplejší než dnes. V geologických dobách se pohybovala spolu s hladinou oxidu uhličitého všude možně, aniž by mezi nimi existovala jakákoli souvislost.

    SVĚT: Právě na lžích o působení CO2 na údajné klimatické změny je založena celá klimatická agenda, která je v současné době prosazována po celém světě. Výrazy jako „udržitelnost“ nebo „uhlíková stopa“ nás již pronásledují na každém kroku, abychom si na ně zvykli jako na běžnou součást nejen slovníku, ale i života.

Uhlíkovou stopu nám ostatně globalisté hodlají měřit, na čemž je založeno i několik testovaných systémů sociálních kreditů. Ve skutečnosti se však jedná o ovládání mas a jejich plné sledování, neboť při měření uhlíkové stopy se přesně sleduje nejen kde se pohybujete, ale také co nakupujete a tedy i konzumujete a jaké máte koníčky či zvyky.

Nutnost potlačení produkce CO2 je záminkou pro zavádění zeleného údělu EU, depopulaci, vybíjení dobytka, k přechodu od zvířecího masa k masu umělému nebo k hmyzu, k ukončení používání fosilních paliv, ale i k vyvlastňování nejprve farem a později i domovů v místech, která mají být v budoucnu coby součást tzv. zóny Natura 2000 zcela vylidněna.

Každý školák ví, že CO2 potřebují ve dne rostliny k dýchání, přičemž mnohem víc než lidskou činností se ho vyprodukuje například vlivem sopečné činnosti.

Celá uhlíková propaganda je tedy založena na lži, která je i nadále přiživována.

Zatímco klimatičtí fanatici označují oxid uhličitý za „skleníkový plyn“ a obviňují jej ze změny klimatu, dlouholeté výzkumné údaje neukazují žádnou skutečnou souvislost mezi globální teplotou vzduchu a stopovým plynem.

Náš vzduch se skládá z asi 78 procent dusíku a 21 procent kyslíku. Tyto dva plyny tvoří kolem 99 procent. Takzvaný „skleníkový plyn“ oxid uhličitý v současnosti představuje 0,0384 procenta (384 ppm).

Je to hodnota, která za poslední miliony a dokonce stovky tisíc let opakovaně podléhala masivním výkyvům. Ukazují to i rozsáhlé studie. Posledních 15 000 let je velmi zajímavých, zvláště když skutečná průměrná koncentrace CO2 v atmosféře byla kolem 350 ppm a ne kolem 280 ppm, jak se často tvrdí. Navíc s kolísáním až 50 ppm v intervalech až 1000 let.

Takové přirozené výkyvy lze vysvětlit například takto: sopečné erupce způsobují raketový nárůst obsahu CO2, vegetace z toho těží a roste rychleji, a tak koncentrace plynu postupně opět klesá, až nová vlna sopečných erupcí způsobí stoupající hodnoty.

Pozitivní účinky vyššího obsahu CO2 ve vzduchu na flóru jsou již dostatečně prokázány. Navíc v tisíciletích před průmyslovou revolucí neměl člověk na obsah CO2 ve vzduchu žádný významný vliv, takže tyto výkyvy musely být přirozeného původu.

Nový výzkum publikovaný v Journal of Sustainable Development také poukazuje na nedostatek smysluplného spojení mezi atmosférickými hladinami CO2 a změnami globálních teplot.

Wallace Manheimer, bývalý výzkumník z US Naval Research Laboratory, prostě nemůže najít žádnou korelaci z dostupných dat za posledních 400 milionů let.

 Vždy docházelo k poklesům globálních teplot, i když koncentrace CO2 byla dlouhodobě vysoká (ochlazovací efekty sopečného popela v ovzduší?), ale také k nárůstu teplot s klesajícími hodnotami CO2.

Uvážíte-li, že Arktida má nyní více ledu než před 3000 lety, že Římané pěstovali víno v Anglii (dnes je tam nepříznivé klima), a že Vikingové pěstovali oves v Grónsku (to už dnes není možné), nabízí se otázka proč je za takové přirozené kolísání teplot odpovědný oxid uhličitý a především člověk, zatímco jiné faktory (slunce, nesčetné mikroklimatické změny v důsledku urbanizace, zalesňování na severu na úkor zimní sněhové pokrývky, odlesňování deštných pralesů atd.) jsou marginalizovány nebo dokonce ignorovány.

Odpověď na tuto otázku je ovšem celkem snadná. Bez uhlíkových lží by se položila i celá propaganda, na níž je založena například Agenda 2030 o udržitelném rozvoji či ničivý zelený úděl EU.

Bez uhlíkového strašení by globalisté ztratili tento účinný nástroj moci, přes který zatím velmi úspěšně tlačí svoji šílenou agendu, která jim pomáhá ovládat svět…

Pokud se pravda stane hlavním proudem: CO2 podporuje růst střešních zahrad

Odpadní vzduch CO2 jako booster pro střešní zahrady

Vyšší hladiny CO2 činí potravinářské rostliny a bylinky výživnějšími a léčivějšími

 

Zdroj:Journal of Sustainable Development  https://ccsenet.org/journal/index.php/jsd/article/view/0/47745

/0 Komentáře/přidal
, , , , , ,

Za jediný den přišlo do ČR více jak 7 000 Ukrajinců. Na konci roku 2023 můžou celou jednu pětinu obyvatel ČR tvořit Ukrajinci

ukrajina

Za jediný den přišlo do ČR více jak 7 000 Ukrajinců a podle vnitra jich je celkově v Česku už bezmála 700 000, přičemž každý den jich v průměru přichází 2 500! Tímto tempem jich přijde každý měsíc 75 000 a do konce roku 2023 jich bude v ČR 1,6 milionu! To je neúprosná matematika ukrajinizace ČR v přímém přenosu a už je jasné, proč si Fialova vláda musí začít půjčovat peníze u EIB na jejich zdravotní péči! Ukrajinců je v ČR už tolik, že budou brzy představovat již 16% celé populace! Kde na ně vezme ČR peníze? Z půjček od EIB a ECB?

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

3.1.2023

Když jsme v pondělí publikovali článek [1] o tom, že Fialova vláda těsně před Vánoci schválila usnesení o tom, že si česká vláda půjčí u Evropské investiční banky (EIB) až 200 milionů EUR na zdravotní péči o ukrajinské migranty v ČR, tak to vyvolalo mezi čtenáři obrovské pozdvižení, protože se ukázalo, že vláda už pomáhá ukrajinským migrantům nejen z vlastních peněz, ale dokonce si na ně půjčuje peníze v Evropě.

V článku jsme uvedli, že v ČR je už bezmála půl milionu ukrajinských migrantů, jenže to byl omyl. Jak jsme byli do redakce upozorněni, to už dávno neplatí. Podle informací samotného ministerstva vnitra jich je v ČR už bezmála 700 000 a představte si, že každý den česká cizinecká policie zaeviduje v průměru 2 500 nových ukrajinských migrantů.

Počty ukrajinských migrantů v ČR ze dne 2. ledna 2023

Každý den, každičký jednotlivý den jich přichází do ČR v průměru 2 500, někdy to je více jak 3 000 za den, jindy méně než 2 500, ale v průměru je to 2 500 denně. Výjimkou je ovšem včerejšek, kdy 2. ledna 2023 zaregistrovala cizinecká policie v ČR přes 7 000 ukrajinských migrantů naráz.

Neúprosnou matematikou snadno vypočteme, že tímto tempem jich každý měsíc do ČR přijde 75 000 a do konce roku 2023 jich přibyde 900 000.

Když těch 900 000 připočtete k současným zhruba 700 000 Ukrajincům, kteří již v ČR jsou, vyjde vám, že ke konci tohoto roku jich bude v ČR celkem 1,6 milionu, tedy zhruba 16% populace ČR, čímž se Ukrajinci stanou největší národnostní menšinou v ČR. To není žádná nadsázka, ale holá matematika.

Surovikinova doktrína nahání Ukrajince hlavně do ČR

Konec války na Ukrajině je v nedohlednu a Ukrajinci budou z Ukrajiny utíkat celý rok 2023, a to nejen kvůli válce a bombám, ale kvůli rozvratu ekonomiky a sociální bezpečnosti na Ukrajině.

To je důsledek tzv. Surovikinovy doktríny [2], jejímž cílem je způsobit migrační kolaps v EU tím, že Ukrajina se stane po stránce koncepce sociální bezpečnosti neobyvatelnou.

Ať už kvůli zavřeným podnikům a hlavním zaměstnavatelům, nebo kvůli vypnuté elektřině a plynu, nebo kvůli netekoucí vodě atd. Fialova vláda opravdu zešílela a rozhodla se, že přijme tolik ukrajinských migrantů, kolik jich přijde, to znamená úplně všechny, a to bez ohledu na ekonomické možnosti České republiky. To už není humanitární pomoc, to je ekonomická sebevražda ČR a demografická profylaxe neúnosné migrace. A najednou to všechno do sebe konceptuálně zapadá jako skládačka. Už je jasné, proč si česká vláda půjčuje u EIB bezmála 5 miliard korun na zdravotní výdaje pro Ukrajince.

Gen. Sergej Surovikin

Ukrajinců přichází tolik, že státní rozpočet to neutáhne už ani omylem a náhodou, protože mandatorní výdaje na zdravotní pojištění jsou vázány na občany ČR, ale nikoliv na migranty. Česká vláda tak nemůže vynakládat peníze ze státních kapitol, ale musí brát peníze z rozpočtů ministerstva školství, protože ukrajinské dětí chodí do českých škol a k českým dětským lékařům, zatímco dospělí Ukrajinci jsou po zdravotní stránce sanováni z rezervních fondů, které jsou dávno na suchu, takže proto vládě nezbylo nic jiného, než si vzít na sekyru 5 miliard od EIB. A to je jenom začátek.

Média úmyslně reportují jen číslo přidělených azylů a nikoliv to druhé, které reflektuje skutečný počet ukrajinských migrantů v ČR

Ministerstvo vnitra každý den, resp. skoro každý den, publikuje na Twitteru [3] čísla nových ukrajinských migrantů, kteří za daný kalendářní den se nahlásili cizinecké policii, a kolik migrantů z Ukrajiny je v ČR celkově. A teď pozor, aby nedošlo k omylu. Mezi zaregistrováním migranta u cizinecké policie v ČR a mezi udělením azylu uplyne nějaký čas, takže počet udělených azylů Ukrajincům skutečně ještě nepřekročil číslo 500 000.

Ale počet reálně přítomných Ukrajinců, kteří uprchli z Ukrajiny a jsou v ČR již alespoň zaregistrováni, se blíží již 700 000 osob. Média v ČR šermují pouze s tím menším číslem, aby to nevyprovokovalo lidi k masovým demonstracím a pochodům, ale skutečnost je prostě taková, jaká je. Do ČR přišlo už bezmála 700 000 Ukrajinců kvůli válce na Ukrajině a každý den jich přichází dalších 2 500 v průměru, prostě každý den.

Ruské údery na ukrajinskou rozvodnou síť vedou ke kolapsu sociální bezpečnosti Ukrajiny, která indukuje exodus Ukrajinců do EU a jak se zdá, hlavně do ČR

Prezident republiky je v podstatě v nepoužitelném stavu a nechce proti této šílené vládě Petra Fialy zasáhnout, protože tato migrace přepisuje demografickou mapu ČR a vede k bezuzdnému zadlužování ČR u evropských bank kvůli péči o tyto migranty, na kterou ČR už dávno nemá peníze, protože 10-milionová republika není v pozici, aby se mohla starat brzy již o 1,6 milionu migrantů. To je prostě ekonomické šílenství a ekonomicko-demografická sebevražda!

Vyspělá ekonomická země má kapacity na to, aby se postarala o migranty v úhrnu 2 až 3% objemu své vlastní populace. To je maximum.

V Česku by to znamenalo, že maximum počtu migrantů, o který se ČR stará, by neměl přesáhnout číslo maximálně 300 000. Hranice 3% je podle mezinárodních standardů hraniční a zcela maximální, všechno nad tuto úroveň již je považováno za ohrožení vnitřní sociální bezpečnosti hostitelského státu, protože dochází k demografické (resp. migrační) profylaxi.

Česko riskuje propuknutí demografické profylaxe a vytváření velice nebezpečných ukrajinských ghett a izolovaných komunit

Demografická profylaxe je nebezpečný jev, kdy se začnou objevovat hostility a nepřátelství od místních obyvatel k migrantům na jedné straně, zatímco migranti začínají vytvářet vlastní ghetta a vlastní sociální subsystémy, které nejsou v souladu s místním společenským řádem, protože počet migrantů je tak velký, že je nenutí se integrovat do místní hostitelské společnosti.

A tím autorizuje migranty k zakládání vlastních ghett a komunit, kde migranti obnovují svůj společenský řád země, ze které uprchli. Nic je nenutí k adaptaci do systému hostitelské země, protože komunita migrantů vede k profylaxi vlastního etnického základu v hostitelské společnosti, která brání adaptaci na místní systém. Migrační profylaxe je nejlépe patrná ve Francii, ale i ve Velké Británii a ve Švédsku.

V Paříži se nezvládnutá arabská migrace projevuje pravidelnými nepokoji a násilím v ulicích, při kterém hoří auta a obchody

Arabská migrace byla a je tak obrovská, že u migrantů okamžitě vzniká migrační profylaxe a nic je nenutí přijmout místní kulturu hostitelské země, protože migranti žijí v zázemí arabského ghetta, které migrační profylaxi posiluje a prohlubuje. Takovéto objemy ukrajinských migrantů povedou zákonitě v ČR k propuknutí masové migrační profylaxe v roce 2023, to je naprosto jisté.

Takovéto objemy Ukrajinců povedou k vytváření ryze ukrajinských ghett a komunit, kde se rozvine ukrajinské sociální prostředí okopírované z Ukrajiny. Mluvíme o organizovaném zločinu, o korupci, o vydírání podnikatelů, o prostituci a obchodu s bílým masem, o obchodu se zbraněmi, o distribuci drog. Čím více Ukrajinců Fialova vláda do ČR nasune, tím k většímu nárůstu nevraživosti a odporu vůči migrantům ze strany českého obyvatelstva bude docházet. To je holý fakt.

Na konci roku 2023 můžou celou jednu pětinu obyvatel ČR tvořit Ukrajinci

Překročení hranice objemu 3% populace v počtech migrantů začne přinášet konflikty a násilí, protože takovéto objemy migrantů začnou vytěsňovat z životního prostoru místní české obyvatelstvo v těch místech, kde bude překročen tzv. ukrajinský rovník, tedy v těch místech, kde bude více Ukrajinců než Čechů. Znovu opakuji, že matematika je neúprosná!

Pokud každý den bude do ČR proudit 2 500 ukrajinských migrantů v průměru, potom koncem tohoto roku jich bude v ČR již 1,6 milionu. A k nim připočtěte Ukrajince, kteří již v ČR byli před vypuknutím války na Ukrajině. Podle odhadů bylo již v ČR na 200 000 Ukrajinců. Jinými slovy, koncem roku 2023, pokud tempo denního přírůstku migrantů z UA se nezpomalí, bude v ČR v úhrnu bezmála 2 miliony Ukrajinců, tedy pětina populace ČR.

Pětina republiky! A to nelze nazvat už opravdu nijak jinak než ukrajinizací ČR! Znovu se podívejte na Twitter ministerstva vnitra [4] a s hrůzou sledujte den za dnem ty obrázky přírůstků migrantů z Ukrajiny každý den. Každý den co den tisíce migrantů. Pamatujete na rok 2015 na migrační krizi, jak se pořádaly protesty proti arabské migraci? Vidíte, teď právě dochází k demografické profylaxi ukrajinských migrantů v ČR nadměrnou migrací, ale nikoho to zjevně nevzrušuje. Migrantů z UA je už tolik, že si vláda na ně musí už dokonce půjčovat u Evropské investiční banky, ale občané v ČR se starají raději o Danuši Tetuši a agent Pávka. Pozornost od ukrajinské migrace do ČR je odvedena jiným směrem.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Zdroj:https://aeronet.news/za-jediny-den-prislo-do-cr-vice-jak-7-000-ukrajincu-a-podle-vnitra-jich-je-celkove-v-cesku-uz-bezmala-700-000-pricemz-kazdy-den-jich-v-prumeru-prichazi-2-500-timto-tempem-jich-prijde-kazdy-mesic/

/1 Komentář/přidal
, , , , , , ,

Svoboda stojí za to, aby se za ni bojovalo. Svobodná budoucnost vždy závisí na odvaze několika osamocených jedinců.

Svoboda stojí za to, aby se za ni bojovalo

Svoboda stojí za to, aby se za ni bojovalo

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

3.1.2023

Svobodná budoucnost vždy závisí na odvaze několika osamocených jedinců.

Mnoho obyvatel Západu zapomnělo, že svoboda slova a osobní svoboda nejsou žádné hrozivé „mikroagrese“, které si zaslouží sankce a naopak jsou nejjistějšími bezpečnostními ventily a prevencí vzniku nepřátelství ve společnosti, přičemž jejich alternativou je rozpoutání otevřeného násilí. (Foto: iStock)

„V životě každého člověka přijde čas,“ řekl Martin Luther King Jr., „kdy člověk musí zaujmout postoj, který není ani bezpečný, ani politicky výhodný, ani populární, ale musí ho zaujmout, protože mu to diktuje svědomí.“ Jinými slovy, morální imperativ převáží nad osobní bezpečností, politickou korektností a psychologickým komfortem ztotožnění se s davem. V neklidných dobách násilností a lidského utrpení se vždy jen několik osamocených lidí – buď obdařených vrozenou odvahou, nebo zocelených díky svým životním zkušenostem – odváží postavit proti nastupujícímu zlu, které většina mlčky akceptuje. Tak silná je svobodná vůle jednotlivce, který se řídí svým morálním kompasem.

Nyní přišel čas, aby se hlasy této hrstky lidí spojily. V sázce není nic menšího než individuální kontrola nad vlastním životem, svobodou, majetkem, soukromím a hledáním štěstí. Svoboda projevu visí na vlásku, stejně jako svoboda vyznání, svoboda tisku a právo lidu pokojně se shromažďovat a žádat vládu o nápravu křivd. Skutečnost, že mnoho těchto přirozených práv je zapsáno v Prvním dodatku americké Ústavy, není náhodná. Tato přirozená práva jsou totiž úzce provázána. Oslabení jednoho z nich oslabuje všechna.

Zmrazení bankovních účtů protestujících účastníků Konvoje svobody (Freedom Convoy) v Kanadě, požadujících zrušení povinného očkování experimentálními „vakcínami“, narušilo svobodu projevu a shromažďování, právo na tělesnou autonomii a náboženské námitky, vlastnická práva i právo veřejně protestovat proti škodám způsobeným vládou.

Zakázat trenérovi amerického fotbalu veřejně se pomodlit znamená nutit ho obětovat jak náboženskou svobodu, tak svobodu projevu; pokud jsou atributy, které nás nejvíce definují, odsunuty do soukromí, tak se náboženská identita a svoboda projevu mohou lehce vytratit.

Kromě snahy amerického ministerstva vnitřní bezpečnosti vytvořit oficiální „Radu pro sledování dezinformací“ (Disinformation Governance Board), která má „bojovat“ proti svobodnému vyjadřování názorů odporujících vládnímu názoru, zprávy potvrzují i to, že se zaměstnanci tohoto ministerstva pravidelně setkávali se zástupci Facebooku a Twitteru, s cílem potlačit a cenzurovat určitá fakta a názory v online diskusích o mnoha otázkách, které dominují veřejné debatě – včetně tak širokých témat, jako je stažení USA z Afghánistánu, Covid-19 a „rasová spravedlnost“.

Přenechat západním vládám pravomoc rozhodovat o tom, co smí nebo nesmí být zveřejněno na sociálních sítích, zbavuje veřejný prostor jak neomezené svobody projevu (v mezích rozsudku Brandenburg v. Ohio), tak skutečně svobodného tisku. Pověřit vládní činitele pravomocí označovat některé myšlenky jako „nesprávné“, „závadné“ nebo „dez-“ informace – jinými slovy, umožnit politikům a byrokratům rozhodovat o tom, co je pravdivé nebo nepravdivé, užitečné nebo škodlivé, chráněný názor nebo zlovolný klam – znamená zcela zrušit ochranu amerického Prvního dodatku. Využívání soukromého sektoru jako implicitních vládních cenzorů je hanebným a cynickým obcházením zákona – a nezákonné je také to, když soukromá společnost obchází ústavu a rozhoduje, kdo se může účastnit veřejné debaty a kdo ne.

Cenzurovat nesouhlasné názory na experimentální, a ještě navíc vynucované lékařské postupy, dvoustupňové ekonomické uzavírky (během nichž je velkým obchodním centrům nevysvětlitelně „povoleno“ prodávat, zatímco ekonomicky zranitelným maloobchodům na rohu vaší ulice nikoliv) je masová cenzura ve jménu veřejného zdraví, která znemožňuje kontrolu zrůdné tyranie zahalené do falešného pláště „obecného dobra“.

Když vlády ve veřejné diskusi cenzurují nesouhlasné názory, tak tím slouží jen svým vlastním zájmům. Když vlády tvrdí, že jednají pro „dobro“ lidu, a přitom zakazují opačné názory, tak až příliš často posilují svou vlastní moc na úkor veřejnosti. Když vlády v souvislosti se svými nařízeními mluví o „dobrých úmyslech“, tak mohou beztrestně páchat ta nejkrutější zla.

Pokud se necháte zaslepit „dobrými úmysly“ jakékoliv vlády, tak se Vám může jednoho dne stát, že se dožijete skutečně nevýslovných škod. Socialistická vláda Huga Cháveze učinila mnoho takových slibů „pro dobro“ venezuelského lidu, přesto nekonečné zrady jeho vlády způsobily, že občané této země dodnes nesmírně trpí.

Toto je klíčový okamžik lidských dějin, kdy staletí trvající pokrok směřující k lidské emancipaci a individuální svobodě buď nalezne nový, naléhavý impuls, nebo utrpí politováníhodný ústup. Buď svoboda něco znamená, nebo ne. Buď bude mít každý jednotlivec svůj osud ve svých rukou, nebo bude svobodná osobní vůle potlačena a lidé budou vnímáni jen jako pouhé součásti kolektivních skupin. Buď samospráva vyžaduje, aby každý občan měl svůj hlas, nebo se většina musí podřídit nařízením stále více expandující vlády řízené jen několika málo lidmi. Buď mají občané jedinečnou možnost kontrolovat směřování své vlády, nebo institut občanství a národnost vůbec nic neznamenají. Toto je dnes v sázce. Je to jasné, neúprosné a nevyhnutelné.

Důvod, proč se nyní nacházíme na této křižovatce dějin svobody, není složitý – je to důsledek lidské přirozenosti. Většině lidí na dnešním Západě jsou válka a její bolestné důsledky neznámé nebo je vnímají vlivem času zkresleně. Ačkoliv násilí a krveprolití na mnoha místech světa probíhají prakticky neustále, tak většina obyvatel Západu byla pohledu na válečné hrůzy dlouho ušetřena. To, že je pro lidi obtížné pochopit to, co nevidí, způsobilo, že se nebrání tomu, co důvěrně neznají.

Mnozí politici se opět bezstarostně přiklánějí k totalitě. Občané, kteří si v minulosti uvědomovali ohrožení společenského smíru, když velké korporace a národní vlády vnucovaly společnosti „politicky korektní“ myšlenky, již zřejmě zapomněli názorné lekce z dějin dvacátého století a jeho fašistickou, komunistickou a nacistickou propagandu, a tudíž nevidí, jak strašně společnosti škodí, když úředníci a politici diktují veřejnosti, čemu smí věřit.

Mnoho obyvatel Západu zapomnělo, že svoboda slova a osobní svoboda nejsou žádné hrozivé „mikroagrese“, které si zaslouží sankce a naopak jsou nejjistějšími bezpečnostními ventily a prevencí vzniku nepřátelství ve společnosti, přičemž jejich alternativou je rozpoutání otevřeného násilí. Desetiletí relativního míru proměnila těžce vybojované západní svobody v něco samozřejmého. Vlády a mezinárodní korporace se jen málo zamýšlejí nad riziky pro sociální soudržnost – a pravděpodobně je to ani nezajímá – když cíleně manipulují obyvatelstvem pomocí masmediální propagandy, která má posílit elitní programy Světového ekonomického fóra zahrnující vše od spotřeby energie a výroby potravin až po vládní zdravotní nařízení a zdravotní pasy. Lákadlo ultimativní moci a kontroly, které podnítilo obě světové války, je stále až příliš přitažlivé.

Vlády, které se již přeorientovaly na všeobecný veřejný dohled a bezdůvodné sledování on-line, vidí na obzoru digitální měny zavedené centrálními bankami, sledovací implantáty a zavedení systému sociálního kreditu a věří, že čas úplné kontroly nad občany je na dosah – pokud se ovšem udrží u moci a budou nám stále vládnout.

Jako vždy jsou osvobozující výhody nových technologií doprovázeny jejich schopnostmi držet obyvatelstvo v šachu a potlačovat informace, které se vládnoucí třídě nehodí do krámu. Rozhlas a televize propojily svět jako nikdy předtím, ale masová komunikace také rychle podpořila vzestup diktátorů a rozšíření indoktrinace veřejnosti do nových výšin. Jaderná energie poskytla jak hojnost energie, tak i potenciál pro apokalyptickou zkázu. Osobní počítače, chytré telefony a internet poskytly obyčejným lidem megafony, jejichž prostřednictvím mohou vyjadřovat nové myšlenky, avšak tentýž kyberprostor otevřel zcela nový bitevní prostor pro vládní dohled, propagandu a masovou manipulaci.

Zdá se, že některé vlády vidí v technologiích místo nástrojů pro zajištění ekonomické bezpečnosti občanů a podpory svobodnějšího trhu spíše účinné páky k přerozdělování bohatství, omezování osobních příjmů a vybírání daní, a také prostředky k vytvoření technokratického systému totálního dohledu, v němž byrokratická kontrola toho, co spotřebitelé kupují a prodávají, a zavedení systému sociálního kreditu, v němž bude možné odměňovat „politicky korektní“ chování a trestat „nesprávné“ názory.

Technologický pokrok poskytuje jak prostředky k posílení lidské svobody, tak i k absolutnímu ponížení člověka. Když je vládám dovoleno, aby za nás tuto volbu učinily, tak si často vyberou druhou možnost. Nejde jim o naši osobní svobodu, ale o jejich moc. Pouze svobodní občané jsou schopni udržet vládní moc na uzdě a zajistit, aby mohla lidská svoboda vzkvétat.

Je proto nezbytné, aby obyvatelé Západu neztráceli ze zřetele nejdůležitější bitvu, která již nějaký čas zuří – bitvu, v níž proti sobě stojí svoboda jednotlivce a totální státní kontrola. Každý problém by měl být zkoumán touto optikou. Jsme skutečně na křižovatce dějin lidské svobody. I když jen málo lidí chápe, co je nyní v sázce, tak je potřeba, aby tato hrstka lidí bojovala za zachování našich individuálních svobod proti vládám a korporacím, které se je usilovně snaží oslabit. Buď se pochodeň svobody znovu rozhoří, nebo dříve či později zhasne.

J. B. Shurk píše o politice a společnosti.

Zdroj:https://cs.gatestoneinstitute.org/19279/boj-za-svobodu?fbclid=IwAR0wJD4XkQnpdiAwdVSxGgWXrwUbRNcAtJD-x5pDMgYUuuSGw2nYxIrAlEs

/0 Komentáře/přidal
, , , ,

Zánik ČSFR: poznámky k chronologii

Zánik ČSFR: poznámky k chronologii

Politolog Oskar Krejčí se v souvislosti s třicátým výročím vzniku samostatného Česka a samostatného Slovenska ve své glose zamýšlí nad příčinami rozdělení někdejší federace.

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

2.1.2023

Počátky velkých událostí bývají zpravidla skryty. K jejich nalezení někdy napomůže chronologie, tedy seřazení jednotlivých příběhů do časové řady. Tento na první pohled snadný úkol naráží u starších dějin na skutečnost, že informace chybí, u dějů nových situaci ztěžuje účelová dezinterpretace a zatajování. Je proto vhodné například při popisu událostí vedoucích ke vzniku České republiky a Slovenské republiky začít s obecnou charakteristikou toho, čemu se povětšině říká „sametová revoluce“. V tehdejší československé federaci lze pak nalézt tři etapy radikální proměny: předání politické moci, majetkový převrat a geopolitické přizpůsobení. Každá z těchto etap měla nejen vítěze, ale i poražené.

Převzetí politické moci

Zdánlivě je vše prosté: navázání kontaktu mezi opozicí a vládou, rozhovory, abdikace premiéra a prezidenta, jejich nahrazení aktéry opozice, mimovolební rekonstrukce zastupitelských sborů, a nakonec odchod sovětských vojsk. K pozoruhodnostem patří nenásilný charakter této změny, což vyvolává iluzi o dohodě, ovšem změny byly pod velkým tlakem, byly vynucené.

Jenže takto končí politické předání moci v rámci sametové revoluce jen na první pohled. Nové pořádky plnohodnotně zvítězily až poté, kdy se v dubnu 1991 rozštěpilo Občanské fórum na politické strany a moc ve státě postupně převzala Občanská demokratická strana. Tak byly vytvořeny podmínky pro úplný majetkový převrat, privatizaci. A pro rozdělení lidských práv pomocí dvou zákonů (č. 451/1991 Sb.; č. 279/1992 Sb.): jedno pojetí lidských práv pro ty, kdo projdou lustracemi, a druhé pro ty, kdo lustracemi neprojdou. Změny potřebovaly pojistku proti zpětné vlně. Také politické jistoty nové, nezkušené mocenské vrstvy potřebovaly ukotvení.

Radikální privatizace

V souvislosti s majetkovým převratem se nejčastěji mluví o dvou vlnách, o malé a velké privatizaci, které proběhly v letech 1991 až 1994. I když zůstanou stranou otázky efektivity dané ekonomické změny, dvě skutečnosti byly z politického hlediska v této souvislosti důležité. Předně větší část privatizace proběhla mimo uvedené dvě „demokratické“ vlny, a to formou přímých prodejů, veřejných soutěží, aukcí, restitucí a jiných bezplatných převodů, prodejem akcií na kapitálovém trhu a podobně. A za druhé, privatizaci řídili ekonomičtí ideologové, ne národohospodáři – cílem bylo zbavit se co nejrychleji státního a družstevního vlastnictví. Stanovení ceny privatizovaného majetku bylo až příliš často nahodilé. Proto jsou všechny číselné přehledy o velikosti privatizovaného majetku nepřesné. A žádná akce „čisté ruce“ nemohla dodatečně přisoudit privatizaci zdání spravedlnosti.

V procesu privatizace došlo k zásadní sociální diferenciaci. Vznikla mocná sociální vrstva lidí, která měla a stále má zájem na stabilitě nového režimu. To je ovšem teze, která nemusí nutně znamenat zájem na stabilitě té či oné vlády nebo shodný výběr prezidentského kandidáta. Je tomu tak trochu naopak – zrodil se oligarcha, nová postava místní politiky, jedinec, který je ochotný obětovat se a vzít na svá bedra ke snadno nabytému majetku i politickou moc. Proto se mohou vyskytnout situace, kdy liberální demokracie dostává podobu zápasu oligarchů.

Privatizace pravdy

Z hlediska periodizace politických změn je nutné připomenout, že všem zmíněným vlnám změny vlastníků předcházela jiná privatizace – privatizace sdělovacích prostředků. V devadesátých letech minulého století ještě nebyl internet rozšířen a papírové noviny byly mnohem vlivnější, než je tomu dnes. Například Rudé právo vycházelo v nákladu téměř milion výtisků denně, Zemědělské noviny, Práce a Mladá fronta vycházely ve více než tři sta tisících výtisků denně. A právě tam, v Mladé frontě patřící Socialistickému svazu mládeže (SSM), to vše v červenci 1990 začalo. Tenkrát se něco přes šedesát redaktorů a jedna sekretářka rozhodli, že si zřídí akciovou společnost, do které každý vložil tři tisíce korun. Oznámili, že začnou vydávat deník s pozměněným názvem – ovšem navázali na mimořádně cennou značku, převzali seznam předplatitelů, vazby na tiskárny, pozici na trhu… Někdy bývá hodnota takto privatizované Mladé fronty odhadována na dvě miliardy korun. Další novináři, a to nejen v Praze, pak tento postup s drobnými úpravami okopírovali.

Privatizace Mladé fronty nebyla pikantní jen proto, že předběhla malou či velkou privatizaci, které se opíraly o právní normy. Proběhala totiž v podmínkách, kdy platilo Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění o některých opatřeních týkajících se majetku politických stran, politických hnutí a společenských organizací (177/1990 Sb.), které předpokládalo, že veškerý majetek KSČ a její mládežnické organizace SSM bude „vrácen lidu ČSFR“. Bylo uvaleno moratorium na manipulaci s majetkem někdejšího SSM. Ústavní zákon o navrácení majetku Socialistického svazu mládeže lidu České a Slovenské Federativní Republiky (497/1990 Sb.) je z listopadu 1990. To ale změnu vlastnictví Mladé fronty, Rudého práva a dalších novin nemohlo zabránit – privatizace sdělovacích prostředků byla ve vyšším zájmu, než je zájem nějakého právního státu. Spolu s touto privatizací se totiž z kdysi pečlivě vybíraných žurnalistických strážců socialismu přes noc stali bojovní obhájci zdivočelého kapitalismu. Potenciálně levicově orientovaná část populace byla odtržena od informací i komentářů, které by jim dávaly jistotu přesvědčení. To vše doprovázela přeměna Československé televize na prapodivnou nevládní organizaci financovanou státem. V té byla reprodukce černobílého vidění světa zpočátku zajišťována principiální kádrovou práci, později laskavým řízením lidských zdrojů. Takto zformovaná nová oficiální pravda odstartovala přebarvování dějin na růžovo, soutěž v obrazoborectví a přeformátování školství. Netolerantní liberalismus mohl začít slavit vítězství.

Mezinárodní kontext

Chronologie nepomáhá jen seřadit události – může pomoci i pochopit, která událost je příčinou, která podmínkou a které příběhy se odehrály vedle sebe bez vzájemné návaznosti. Ukazuje i propojení jednotlivých etap sametové revoluce, jejich překrývání. Převzetí politické moci umožnilo majetkový převrat, který, byť se to některým představitelům Občanského fóra dodnes nezdá, pomohl novou moc stabilizovat. Privatizace sdělovacích prostředků napomohla uzavřít informační prostor, a to nejen pokud jde o politické informace, ale i kulturu z východu.

Tehdejší politické a majetkové změny v Česku a na Slovensku byly pouze malou částí velkých geopolitických proměn, jež se bezprostředně týkaly středovýchodní Evropy.  Sametová revoluce přišla na řadu až poté, kdy změny proběhly ve všech okolních socialistických státech; zbylo jen Rumunsko, které pak vše dohnalo a předehnalo vyšší mírou násilí. A Sovětský svaz. Ani nápad založit Občanské fórum nebyl zcela originální , více než dva měsíce předtím vzniklo v Německé demokratické republice Neue Forum.

Provést divokou privatizaci. To byl úkol pro všechny evropské země spoutané byrokratickým socialismem, jestliže chtěly být uznány jako účastníci washingtonského konsensu. Požadavky byly srozumitelné: především privatizovat, mít konvertibilní měnu a řídit se pokyny Světové banky i Mezinárodního měnového fondu. Přehledy Světové banky ukazují, že žádná z metod privatizace nebyla použita pouze v Československu, osobitá byla jen rychlost, kterou by někdo mohl nazvat zbrklost. Ve všech postsocialistických zemích docházelo k sociální diferenciaci, která je založena na něčem jiném, než jsou pracovní zásluhy, všude se o místo na politickém slunci začali hlásit oligarchové.

Geopolitická koncovka

Ač se to nezdá, sametová revoluce byla dokončena, až když bylo Česko-Slovensko rozděleno. Pomoci porozumět událostem z té doby může porovnání map Evropy z roku 1989 a z dnešních dnů. To ukazuje, že zmizely tři státy – tři země založené na federaci slovanských národů. Zprávy tehdejšího Institutu pro výzkum veřejného mínění upozorňovaly, že většina občanů Česko-Slovenska si rozdělení nepřeje. Zvláště Morava, kde se český a slovenský živel stýká, byla proti. Referendum by tedy pravděpodobně vyznělo proti rozdělení na dva samostatné státy. Jenže taková referenda proběhla jak v Sovětském svazu, tak v Jugoslávii. Vyslovila se ve prospěch zachování federace – a byla z toho okamžitá, nebo odložená válka. V geopolitické situaci, kdy anglosaské mocnosti slavily vítězství ve studené válce a sebevědomí Německa bylo obnoveno, udržet jednotu česko-slovenské federace bylo nereálné.

Před třiceti lety myšlenku zachování Česko-Slovenska nepodporovaly sdělovací prostředky, politické strany byly postaveny na národním principu. Privatizace velkých podniků, bank, ale i kritické infrastruktury, která v řadě případů převedla vlastnictví do zahraničních rukou, zbavila Česko-Slovensko ekonomické suverenity a pevně jej přivázalo k Západu. Nemluvě o tom, že představy o internacionalismu a novém socialistickém člověku nahrazoval ve střední a východní Evropě sílící nacionalismus. Ten přiživovaly zájmy nových místních mocenských skupin, které se snažily získat do svých rukou tvorbu a naplňování pravidel privatizace. V každém případě zájmy nové pražské a bratislavské politické vrstvy se v té době rozešly.

I ti, kdo nadále pokládají za svou vlast dva vedle sebe existující státy, ale také ti, kteří vidí geopolitická rizika států, jež zbyly po ČSFR, musejí v souvislosti s událostmi v Jugoslávii a na postsovětském prostoru uznat: způsob provedení rozluky Česka a Slovenska byl mimořádně klidný. Dalo by se říci vzorový. Kdyby existovala nějaká spravedlnost, Václav Klaus a Vladimír Mečiar by dávno za svůj výkon obdrželi Nobelovu cenu míru. Ale kdo ví, co bude dál. Ve 20. století se – s ohledem na mezinárodní události – v prostoru Česka a Slovenska režim či státní uspořádání změnily osmkrát. Zatím to vypadá, že v roce 2023 posílí svůj vliv ti, kdo nejcennější evropské hodnoty nalézají v odkazu Bachova absolutismu. Ani to ale není konec dějin. Jisté je pouze jedno: jestliže počátky chronologie bývají skryty, pak budoucnost existuje ve variantách.

Zdroj:https://casopisargument.cz/?p=47576&fbclid=IwAR2-lalGwadxZo7CsZorNZTskxRgbJTzB1nZYAqc1Dcm7Xw3IWz2GTOafsQ

/0 Komentáře/přidal
, , , , ,

Zelenskyj a jeho špinavé kšefty s léky! To je k neuvěření, co se na Ukrajině děje!

zelensky pračka

Zelenskyj a jeho špinavé kšefty s léky! To je k neuvěření, co se na Ukrajině děje!

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

3.1.2023

Fiala a Zelenskyj si asi myslí, že se Češi budou uskromňovat, aby kyjevští mocipáni mohli více krást! Je na čase se na špinavé kyjevské kšefty podívat blíže, aby bylo v Čechách jasno, proč se máme uskromňovat!

Před dvěma dny, Petr Fiala, (ODS, předseda vlády), vyhlásil Čechům, že se musí uskromnit, aby bylo na válku na Ukrajině. Před dvěma týdny, česká fialová vláda schválila usnesení 1044 o dalším zadlužení Česka o 200 milionů EUR, (5 miliard CZK), aby bylo na zdravotní péči pro Ukrajince. Co přitom Fiala Čechům zatajil je, že už koncem listopadu byl odhalen mazaný podvod Zelenského potentátů známých jako Služebníci lidu, při kterém okrádají země EU a NATO špinavými kšefty s evropskými léky, které se na Ukrajinu dodávají! Fialu ani Zelenského přitom netrápí, že hrozí, že se léky, kterých v poslední době ani v Čechách není dost, nedostanou ke zraněným ukrajinským vojákům a k nemocným lidem a dětem.

Ústřední postavou kšeftů s evropskými léky v Kyjevě je ukrajinský poslanec  Serhiy Kuzminykh, člen mocné komise Ministerstva zdravotnictví, která rozhoduje o rozdělování a povolování oběhu léků na Ukrajině. První signály o kšeftech a úplatcích s evropskými léky na Ukrajině vyšly najevo už v lednu 2022.

28. ledna detektivové ukrajinské elitní jednotky NABU zadrželi poslance za stranu Služebník lidu a přítele Zelenského Kuzminykha přímo při převzetí úplatku 558 tisíc UAH. Na rozdíl od českého Ratha, Kuzminykh evidentně stál na té správné straně politické barikády, a tak jej Kyjevský soud okamžitě pustil z vazby na dobré slovo, a  Kuzminykh, ač soudu slíbil, nikdy už na žádné další jednání nepřišel. Bylo po něm vyhlášeno pátrání, a byl polapen až 14. února přímo na jednání se Zelenským, na kterém spolu řešili přípravu nových mobilizačních zákonů! Z vazby na Kuzminykha nakonec sešlo. A Kuzminykh dokonce 23. září, když se detektivům NABU  konečně podařilo mu osobně doručit obžalobu, ji odmítl převzít a hodil ji po nich z okna svého auta. Kuzminykh si na Ukrajině dělá, co chce, nejen proto, že je člen nejužšího vedení Zelenského strany Služebník lidu, ale i proto, že  je bratrem nacionality uctívaného hrdiny Ukrajiny, velitele 90. výsadkového praporu Olega. (Foto)

Serhyi Kuzminykh (foto) je na Ukrajině mimořádně vlivný muž. 18. listopadu 2022 ukrajinská vládní protikorupční organizace NAZK obvinila Kuzminkha a další Zelenského zákonodárce, že chtějí pomocí nového připravovaného zákona O oběhu léků za Stanného práva zničit zdraví milionů Ukrajinců. Přes toto obvinění ze strany významné ukrajinské vládní organizace, Kuzminykh a další 27. 12. 2022 zahájili závěrečnou fázi schvalování zákona o Stanném právu na Ukrajině!

(Mimochodem pod návrhem zákonu je podepsána i slavná Zelenského vojenská komisařka Mariana Bezuglá, která v létě 2022 proslula tím, že se vypravila na frontu, a tam nařídila tisícům ukrajinským vojáků provést okamžité sebevražedné Banzai útoky proti ruským dělům, které skončily masakrem, a pádem měst Lysyčansk a Severodoněck do Putinových rukou.)

Serhyi Kuzminykh je na Ukrajině obviněn, z trestného činu zneužití úředního vlivu, protože 558 tisíc UAH, které převzal jako úplatek, bylo jeho 30% smluvní odměnou, za to že “právně pomohl několika nemocnicím vyhrát výběrová řízení a získat tak miliony ze státních zakázek financovaných EU“. V Česku obdobným způsobem požadoval po obcích peníze za právní pomoc spojenou se získáváním stamilionových dotací na odstranění následků výbuchu ve Vrběticích Europoslanec Stanislav Polčák (foto, STAN). Polčák takto požadoval prý 7.75 milionů CZK. Polčák na rozdíl od Kuzminykha obviněn nebyl, a tak se před pár dny mohl radovat z připravovaného zákona EU o konci spalovacích motorů, který slíbil, že schválí! Je tak vidět, že ukrajinská protikorupční jednotka NABU je mnohem odvážnější než česká policie řízená Rakušanem (STAN)! Ten si dovoluje jen proti zastáncům svobody slova.

V materiálu Ukrajinské vládní agentury NAZK z loňského listopadu, (viz. str.16) je zadokumentován tok úplatků ve výši 9,5 milionu UAH pro Serhyie Kuzminykha od jedné z největších farmaceutických firem Ukrajiny Дарниця. Celý to úplatků je maskován, tak jak je v těchto případech obvyklé, přes kyperské firemní schránky a ukrajinské neziskovky a nadace.

Cílem těchto úplatků bylo prosazení nového zákona Ukrajiny, který v podstatě nařizuje, že žádná evropská farmaceutická firma, která dodává léky do Ruska, nesmí dodávat léky na Ukrajinu, pokud k tomu nemá speciální výjimku. A o udělování výjimky má rozhodovat komise Serhyie Kuzminykha, který bere úplatky od jedné z největších ukrajinských firem.

Připravované Stažení zahraničních výrobců léčiv z tržního segmentu Ukrajiny bude mít podle ukrajinské vládní protikorupční agentury tyto negativní důsledky:

  • pacienti nemusí dostávat životně nezbytné léky: kromě korupce a ekonomických rizik mohou příslušné změny regulačních právních aktů zkomplikovat přístup Ukrajinců k léčbě a také dojde k úplné absenci životně nezbytných léků;
  • ztráta rozpočtových prostředků při nákupu léků: nedostatek konkurence při zadávání veřejných zakázek povede k narušení cen, a tedy k neodůvodněným rozpočtovým nákladům;
  • kvalita léků se může zhoršit: řada léků má malý počet možných náhrad, takže odchod evropských farmaceutických společností z trhu povede k nedostatku konkurence;
  • příjmy do rozpočtu Ukrajiny se sníží: velké nadnárodní společnosti sníží zdroje na Ukrajině;
  • lidé přijdou o práci: mezinárodní obří farmaceutické společnosti mají na Ukrajině velké týmy, omezení oběhu léků se dotkne personálu, z nichž většina během války přijde o práci;
  • léky zdraží: nedostatek konkurentů nevyhnutelně povede k nekontrolovanému nárůstu cen farmaceutických výrobků v maloobchodních prodejnách;
  • Ukrajinská investiční pověst utrpí: kvůli „ručním“ selektivním omezením bude Ukrajina jako spolehlivý partner čelit ztrátě reputace. Důsledkem bude nedostatek investic, a to i do systému veřejného zdravotnictví atd.

Samotný Brusel je už neustálou korupcí na Ukrajině znechucen. EU se bojí uvalit sankce na vývoz léků do Ruska, protože by okamžitě přišli Němci, Rakušané, Italové a Francouzi o obrovské zisky, a strategický trh by už nikdy zpět od Indů, Jihoafričanů, Číňanů a USA zpět nezískali. Sedmdesát procent ukrajinského dovozu léčiv pochází z EU, a ukrajinské firmy chtějí EU z Ukrajiny vytlačit. Jako záminku si vymyslely vývoz léků do Ruska. Ukrajina dala EU v podstatě ultimátum, když budete dodávat léky do Ruska, nebudete je dodávat na Ukrajinu! Zelenskyj tak znovu dokázal, že jeho korupční kyjevský režim staví zájmy oligarchů nad zájmy Ukrajinců.

Fiala také už dokázal, že korupční lobby je jeho hobby, a jmenoval do čela úřadu pro distribuci české pomoci na Ukrajinu velmi pochybného  Gandaloviče (ODS). Ten proslul tím, že se údajně pokoušel tunelovat České státní lesy, a tím, že připravoval jako ministr prodej 1/6 českého státního území (Všech českých státních a vojenských lesů) soukromým investorům. Největší slávu za své aféry sklidil ovšem pokusem nakoupit pro stát dluhopisy ve výši 300 milionů vydané na Slovensku krachující českou firmou na biomasu. Aby se aféra Gandalovič uklidila, byl ODS přesídlen do USA, aby tam u Obamy dělal českého velvyslance!

Fiala by si měl uvědomit, že korupčníci mu válku proti Putinovi nevyhrají, a že lidé v Česku i na Ukrajině brzy omrzí se uskromňovat, aby se oligarchové a kmotři měli líp! V prezidentských volbách tak můžete Fialovi ukázat, zda stojíte na straně kmotrů, a nebo lidí! V každém případě, přijděte k volbám!

Michael Svatoš

ZDROJ: INFOKURÝRhttp://www.infokuryr.cz/n/2023/01/03/zelenskyj-a-jeho-spinave-ksefty-s-leky-to-je-k-neuvereni-co-se-na-ukrajine-deje/

/0 Komentáře/přidal
, , , , , ,

Na prahu změn Blog- převzato z blogu Vidlákovy Kydy

Dávný démon
/0 Komentáře/přidal
, , , ,

Rok Globotizace Čechů a Slováků konečně nadešel! Co v novoročním projevu Fiala zatajil, šéf největší banky světa prozradil!

Číst dál
/0 Komentáře/přidal
, , , , , ,

Adolf už tu není. Blog-převzato z blogu Ladislava Větvičky

Adolf už tu není

Adolf už tu není

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Blog-převzato z blogu Ladislava Větvičky

31. 12. 2022 
Je to zvláštní pocit. Před rokem v ten samy čas sem byl v jeho městě, přestože sem ještě ani netušil, že ekzistuje. Procházal sem se po malých cestičkách v džungli, chodival okolo židovského hřbitova a aj i když sem měl furt pocit,

že mě kdosik sleduje, ani ve snu by mě nenapadlo, jaký z tého vznikne přiběh.article_photo

Včera v šest rano sem seděl v Kompasu, pak ve Fabryku sledoval nadherny koncert Zaviša s Uspěchem, pak mě vyzvednul maly Vlastik, dovezl na letiště Ostrava-Katowice a v šest večer sem vystupil z te hlinikove rakve na letišťu Puerto Plata, nedaleko od mista, kaj sebu mlady Falco flaknul pod autobus a bolt mě dovezl do Sosúa. Mam rad ty změny. Před tydnem bylo minus čtrnact, karu sem nemohl vyhrabat ze zavěji, včera byla mlha jak cyp, že bysem psa nevypustil, bo by se nemusel ku mně vratit a fčil sedim před letištěm Gregoryjo Luperona a odhaňam taxikaře, keři by mě chtěli za štyry tisice pesos svezt do osum kilaku vzdalene dupy.

Před rokem tu ještě byl, fčil už ni, ale stejně mam pocit, že tu furt je.

„Přejete si odvezt do Sosúa, pane?“ ozvalo se za mnu.

„No, gracia, seňor…“ odpověděl sem, tajak odpovidam na stovky podobnych dotazu mistnich šašku, aniž bysem se podival za sebe.

Až pak mi to došlo. „Jak vite, že…?“ pootočil sem se dozadu, ale už tam nikdo nebyl.

Vylezl sem na hlavni ulicu, chvilu si vychutnaval šedomodry smrad z vyfuku motorek, kere valily bez světel okolo mě a pak sem mavnul na prvni kvakva, kere jelo okolo.

Vystupil sem u hytlermarketa Plajero, kaj mě před rokem okradnul bankomat. Zasunul sem kartu, nacvakal pinkot, bankomat mi kartu vratil, penize nedal, ale na vypisu z učtu mi pipla esemeska, že deset tisic pesos bylo vybranych. Nic se nezměnilo. zase sem stal na ulici, tajak rok zpatky, chudši než nejchudši z mistnich žebraku, okolo mě pochodovaly podivne postavičky, proti kerym byli naši elfove a dalši udavači obyčejnyma břidilama.

Chlop, kery vloni s pokřivenu nohu žebral u nejdražšich podniku, si kusek ode mě balil cigaro. Stara, bezzuba kurva, kera chodivala s obrazem Marylin Monrou, si rozbalovala čedar z mistniho hytlermarketa a laskyplně si zasunovala roličky syra do bezzubeho pyska.article_photo

„Kupil sem si nove kozy,“ ozvalo se za mnu. Otočil sem se. Hermafrodyt, ani netušim, na jake čislo pohlavi by ho pasovali naši kokoti z brusele, se na mě usmival, jako byzme se rok neviděli.

Rok zme se neviděli. Ne, že by mi chyběl. To sem tenkrat ještě netušil, že mi v luksusni knajpě nad Hispaňolu řekne stary Adolf tu větu, na keru furt musim myslet – „…přišli si pro vas a pro vaše děti…“.

Dneska už tu neni. Kdo čital „Zrnko pisku„, tak vi. Prošel sem se po plaži, z kere je vyhled na baraky, kere zub času zničil tak, že z nich su dojebane rujny. Zbytky stodvacet roku stare betonove konstrukce, z kere bezpravni negři nakladali banany pro otrokaře z United Fruit Company, furt omyval ten samy přiboj Atlantyku, tajak tenkrat.

„Davejte pozor, pane, mate odevřeny zip u batoha“, upozornil mě maly, černy synek, kery staremu, bilemu gryngovi čistil buty. Jak si teho všimnul, netušim, bo ani nezvednul oči od tych but, kere pucoval.

Furt sem na to musel myslet. Adolf už tu neni. Šel sem kolem jeho baraku. Na zdi byla hřebikem vyryta chaluha. Na vedlejšim baraku furt vlala zplihla modrobila vlajka. Před bizarnim muzeem parkoval otřiskany Mercedes a chlopi, keři před nim kuřili, měli pod sakem vybulene kapsy od gati.

Vstupil sem do moji oblibene knajpy Central, objednal si kafe a zustal stat u baru, bo pajzel byl narvany k prasknuti.

„Bez mlika a cukru, tajak vždycky, seňor?“ usmala se na mě kelnerka.

Přikyvnul sem. Jak to može vědět, napadlo mě… Vloni tu přece nebyla.

Chvilu sem postaval u baru a pozoroval okoli. Mlade děvuchy z cele latinske Ameryky pozorovaly mě a odhadovaly, jestli jim cosik přispěju na jejich nelehky život. Přestarli hytlerovci posedavali u oken Central baru a čuměli, jak dešť omyva ojete gumy mistnich maršrutkařu. Na obrazovce zpival Falko „Herr kommisar“ a v rohu hospody vzniknul jakysik konflikt, když ochranka robila ordnung a jakysik magor se temu nechtěl přizpusobit, tak ho vyhodili oknem. Nic zleho se nestalo, okno nebylo zasklene a Kanaďan se hnedka po dopadu odpotacal do vedlejšiho baru.

„Vaše misto je volne,“ přitočil se ke mně chlop, kery měl pracku tajak ja stehno a kereho bysem nechtěl potkat v noci v parku.

Překvapeně sem se na něho podival, bo sem o žadne misto neprosil. „Jiny kraj, jiny brav“, uvědomil sem si, na nic se neptal a sednul na nejlepši misto v baru.

Adolf už tu neni. Jeho parte mam už skoro rok v mojem kopijařu. A stejně tu je, pomyslel sem si, když sem sledoval polonahe mulatky na ulici a chlopy na mopedach, čekajici na svoje ožrale kunčafty.

„Kytky mate zalite, seňor?“ ozvalo se za mnu.

Otočil sem se, ale nikdo tam nebyl ..

Ladik Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Sosúa

Zdroj: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=796011

/0 Komentáře/přidal
, , , , , , ,

Glosa Miroslava Macka, Skvělá zpráva – všichni voliči pětikoalice teď musí držet hubu

všichni voliči pětikoalice teď musí držet hubu

Pondělní Glosy 2.01.2023

Miroslav Macek: Skvělá zpráva – všichni voliči pětikoalice teď musí držet hubu

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

02.01.2023

Na Seznamu jsem si přečetl článek s titulkem „Největší dezinformace roku 2022“ a kupodivu jsem se tam nedočetl ani slovo o té největší, totiž, že jsme ve válce s Ruskem.

Reklama firmy, nabízející soláry aneb další dezinformace:
Zařídíme Vám, aby za Vás dalších 200 000 Kč zaplatil stát v rámci programu Zelená úsporám.
Těch 200.000 přece nezaplatí stát, ale daňoví poplatníci!

Politolog Petr Macinka:

Byl to úžasný rok pro politické neziskovky a pro každého, kdo je za poskytování „měkkých rad“ subvencován „tvrdými penězi“ z národních či nadnárodních dotací a grantů. Tito lidé žijí nejlepší období svých životů, a protože nám shodou okolností zrovna vládnou, můžeme si být jisti, že udělají všechno pro to, aby se tento stav jen tak nezměnil.

Slova k zapamatování Volodymyra Zelenského:

„Ukrajinská protivzdušná obrana se může stát nejsilnější v Evropě, a to bude zárukou bezpečnosti nejen pro naši zemi, ale i pro celý kontinent.“

Slova k Ukrajině a k zapamatování francouzského prezidenta Macrona:

Pomůžeme vám zvítězit a dosáhnout spravedlivého a trvalého míru. Spoléhejte na Francii a spoléhejte na Evropu.

Veterans Today si daly tu práci a sestavily tabulku loňských titulků amerických medií.
25. března Rusku dochází přesná munice
2. dubna Putinovi docházejí rakety
29. dubna Rusům docházejí přesné rakety
6. května Putinovi docházejí rakety
9. května Rusům dochází munice, Ukrajina je může porazit
15. května Analytici a media hlásí, že Rusům docházejí zbraně
11. června Rusům docházejí přesné rakety
1. července Rusové připouštějí, že jim docházejí zbraně
8. července Vladimiru Putinovi docházejí rakety
13. srpna Putinovo ponížení: Rusku docházejí zásoby zbraní
9. září Rusům docházejí rakety
11. října Rusům docházejí zbraně
13. října Rusům na Ukrajině docházejí zbraně
16. října Ukrajina oznamuje, že Rusům docházejí rakety
28. října Rusům docházejí rakety
9. listopadu Rusům zřejmě docházejí rakety, kterými ničili ukrajinskou infrastrukturu
22. listopadu Ukrajinský ministr obrany: Rusům docházejí rakety
23. listopadu Rusům dochází munice
26. listopadu Rusové střílejí starými raketami a raketami bez nálože, neboť Putinovi docházejí zbraně
13. prosince USA: Rusům dochází munice
15. prosince Ukrajinský náčelník bezpečnosti prohlásil, že Rusům docházejí rakety
26. prosince Ukrajinský ministr obrany prohlásil, že Rusům docházejí rakety
Dodávám: Ještěže jsou naši novináři solidní a podobné dezinformace nešíří.

/0 Komentáře/přidal
, , , , , ,

Největší touha otroka. Blog- převzato z blogu Vidlákovy Kydy

Protože největší touhou otroka není svoboda, ale mít také svého otroka

Největší touha otroka

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

 02. 01. 2023
Vidlák a.a.

Blog- převzato z blogu Vidlákovy Kydy

O uplynulém víkendu jsem se byl trochu nadýchat svobodného vzduchu. Zajel jsem si do svých rodných západních Čech mezi uhelné doly za rodinou. Navíc bylo zapotřebí, potkat se s bratrem a domluvit se, jak budeme s blogem pokračovat dál. Přeci jenom, je to už pět let, co si brácha jednou večer sedl k počítači a na první dobrou vysypal Vidlákovy kydy, které se dál už nijak výrazně neměnily. Tehdy mě četlo s bídou pár desítek lidí.

Od té doby se hodně změnilo, ale nikdy si nepřestanu vážit svých prvních čtenářů a diskutérů. Stejně tak si nikdy nepřestanu vážit svého prvního učitele Vlka z vlkovobloguje. Tenkrát jsem byl malý bloger a díky tomu jsem dělal malé chyby. Když jsem měl dvě stě čtenářů a o sto z nich jsem přišel, tak to na věci nic neměnilo. Dneska by mi takový sešup už hodně vadil. A tak samozřejmě musím poděkovat i vám všem, co mě čtete a jste shovívaví k mým současným omylům či chybám. Vždycky zůstanu jen člověkem se všemi slabostmi běžného lidského života a nikdy nebudu umět nic víc, než psát o tom, jak přemýšlím nahlas. Nikdy pro vás nebudu moci udělat nic víc, než vám nasvítit jeviště tohoto světa z jiného úhlu, než kam míří velké reflektory majnstrýmových médií. A nikdy nebudeme vědět dopředu, zda v tom temném koutě opravdu najdeme něco důležitého, nebo jen bezcenné haraburdí.

A tak vám takto opožděně přeji vše nejlepší do roku 2023 a moc si přeju, aby se nestalo nic z toho, čeho se bojím, že nastane.

Dnes budu trochu osobní a chci složit hold mé rodině a mým přátelům, které jsem před skoro jedenácti lety zanechal tam u Sokolova. Oni jsou totiž úplně normální… Nikdo z nich neměl potřebu se písemně a veřejně vymezovat proti tomu, co zde na blogu dělám. Nikdo neměl pocit, že moje činnost je něco tak odpudivého a odporného, že se to prostě nemůže jen tak přejít a je nutné zaujmout patřičně hlasitý odsudek.

Ne, všichni se mnou nesouhlasí. Ale znovu jsem si uvědomil ten rozdíl, který panuje tam v té původně vysídlené sudetské krajině, kde nikdo nemá hluboké kořeny v porovnání se svým blízkým okolím na Moravě. Oni tam jsou prostě svobodnější. Teď je to právě pět let, kdy žena mého bratra řekla, že bude volit za prezidenta Jiřího Drahoše a její okolí, které bylo z devadesáti procent zemanovské, to nechalo naprosto chladnými. Je svoboda, vol si koho chceš. Debata o výhodách Zemana či Drahoše nebyla nijak vyhrocená, došlo na pár špiček a vtípků, že švagrová pochází z hentej Prahy a tam to mají prostě jinak…

Ve stejné době jsem já řekl, že budu volit Zemana a leckdo z mého drahošovského okolí měl okamžitě spoustu důvodů mi vysvětlit, jak hluboce se mýlím, jak svojí volbou přispívám k totalitě a když jsem schopen volit něco tak odporného, jako je Miloš Zeman, tak musím být také mimořádně odporný.

Dnes musím konstatovat, že za posledních pět let se doba řádně pohnula kupředu. Tam na sokolovsku jsou moji přátelé otevřenější než byli a jsou schopní mnohem upřímnější diskuse… a zde ve Vidlákově jsou moji (bývalí) přátelé mnohem militantnější. Jet na demonstraci, to je totalita, volit Babiše, to je totalita, uznávat Rusku právo na bezpečnostní otázky, to je kolaborace, vymezit se vůči mému psaní a hlasitý veřejný odsudek, to je spravedlivý trest… a samozřejmě proti takovým jako já, je zapotřebí zakročit klidně pomocí policie i soudů.

Vlastně bylo velmi prozíravé, abych si svůj život zařídil tak, abych od nikoho ve svém okolí raději nic nepotřeboval a spíše ostatní potřebovali něco ode mě. Nechtěl bych teď být závislý na tom, že některý soused má něco, bez čeho se neobejdu a on by teď usoudil, že jsem dostatečně odporný na to, aby měl právo mi odepřít to, co jsme deset let ve vzájemné shodě a výhodě sdíleli. V zemědělství potřebujete kupu věcí, které použijete za rok jen několikrát na chvíli a jedna stačí pro celou ulici. Dneska jsem rád, že jsem si to raději pořídil všechno a půjčoval to jiným, než abych byl závislý na někom, kdo teď už ví, že jsem odpudivá figura.

Ale takhle to bylo i při poslední prezidentské volbě. Když někde řečnil Zeman, tak nám pravdomluvní novináři přinášeli desítky reportáží o tom, jak zemanovi odpůrci mávají červenými kartami a trenýrkami, jak pískají, křičí a všemožně ruší to, co chce Zeman svým příznivcům říct. Když někde řečnil Drahoš, tak ti zlí, hloupí a nenávistní Češi nechali Drahoše na pokoji. Nikdo ho nerušil, nikdo nepískal, nikdo mu nebránil v konání kampaně. Nebudeme tě volit profesůrku, jsi pro nás želé a ne kandidát, ale kecej si co chceš, jak je ti libo. Máme demokracii.

Opět jsme se posunuli… Na Babiše už pravda a láska nasazuje křičící matky s malými dětmi na ramenou, aby měly před ochrankou štít v podobě nevinnosti. Případně pošlou autistické dítě, které vypadá dospěle, aby nic netušíc dělalo bordel a neštítí se ani zneužít jeho vlastního nemocného syna.

Vy, co si dneska myslíte, že to Babišovi patří, protože dělal covidová opatření, tak si především uvědomte, že když to použili proti jednomu z nejbohatších lidí v této zemi, tak s vámi se nikdo párat nebude. Tušl, Čermák, Netík a další by mohli povídat, jak u nás vypadá svoboda slova a jak málo platné je, že to máme napsané v ústavě.

Víte, proč to tak je? Protože největší touhou otroka není svoboda, ale mít také svého otroka. Největší touhou všech těchto lepšolidí není svobodná země, ale prostě jen chtějí vyhrát a pak se udržet nahoře. Když byli kmáni, tak nechtěli svobodu. Jen chtěli být páni. A jakmile se jimi stali, přestala je zajímat jakákoliv jiná svoboda, kromě té jejich.

Podívejte se na předvolební kampaně jednotlivých politiků, ale nedívejte se na jejich příznivce, sledujte jejich odpůrce a hned poznáte, kdo je tu pro demokracii a kdo tu klidně znovu zavede diktaturu, jen když bude ta jeho. Nejde o Pekarovou osobně, ani o TOP09, nejde o ODS či Fialu. Jde o lidi, kteří je volí a bez jediného uzardění jim klidně dovolí, aby nás zavřeli a cenzurovali. Fiala a jeho skvadra zavádějí Klímovský absolutismus, protože dobře vědí, že s tím jejich voliči nebudou mít žádný problém a jejich protektory to potěší.

Neviděl jsem nikde nějaké lidi od SPD, kteří by rozkopávali předvolební stánek Pekarové Adamové. Ale znám lidi od pravdoláskařů, kteří se kopáním do stánků SPD dokonce chlubí na fejsbůku a mají pocit, že to přispívá k demokracii. Neznám nikoho od Babiše, který by Minářovi bránil dělat demonstrace a tvrdil by, že taková demonstrace je znakem totality. Ale znám spoustu lidí, kteří přesně tohle řekli o Vrábelově demonstraci. Kteří mi do očí říkali, že právo na takovou demonstraci je totalitní praktika.

Znám jistého starostu Řeporyjí a jednoho aktivistu s polským jménem, kteří toho řekli víc než Netík, Tušl a Čermák dohromady, ale nikdy je nikdo nepopotahoval, nikdo proti nim nezahájl trestní řízení a žádný prokurátor se je nesnažil dostat za katr. Ale viděl jsem příliš zblízka, jak je možné být cemperován za přemýšlení nahlas.

Včera si tak sedím u bráchy i s dalšími kamarády a jen tak plácnu do kruhu, že mám v poslední době ohromnou chuť se vrátit tam mezi doly a výsypky, protože ve Vidlákově se to teď může jedině zhoršovat… Ani jsem to nedořekl a už začali všichni hledat volné domy, hned našli jakýsi starý dvůr u Mariánských lázní – bývalou hospodu a penzion, kde bych přece taky mohl taky dělat henty zabijačky, líp by se mi tam vešli hosti… vlastně by to doopravdy vypadalo jako dům, kde Benjamin Franklin pekl Spojené státy americké… to přece chceš, Vidláku, ne? A dokonce začali vymýšlet, jak to udělat, aby se na to našly peníze… Že by tam třeba měli také kousek podílu, apod, apod.

Ne, už dávno nelítám na obláčku. Něco jiného bylo přestěhovat se na Moravu se dvěma malými dětmi, co ještě nechodily do školy a něco jiného by bylo se odstěhovat z Moravy s pěti dětmi a jednou schovankou, které jsou všechny školou povinné a ta nejstarší už dělá střední školu, která ji doopravdy baví. Je rozdíl rekonstruovat malý dům pro rodinu a rekonstruovat skutečný penzion. Je rozdíl dělat doma něco, co jsem se naučil a nebo provozovat turistický byznys o kterém nevím vůbec nic. Ale bylo moc hezké to slyšet od lidí, od kterých jsem už deset let pryč a mohl bych jim být naprosto ukradený.

Přeju vám do roku 2023 takové kamarády, jako mám v západních Čechách. Před kterými mohu nejenom říci, že budu volit Babiše, ale před kterými bych klidně mohl říct, že budu volit Nerudovou a svět by se nezbořil. Nikdo by mi neodepřel zapůjčit svůj dvoukolák. A přeju nám všem, aby se tady na Kydech stále dalo říci, že je Babiš dobrej i že není dobrej. Aby se tady dalo říci, že volba Bašty je správná, ale také to, že je to vyhozený hlas. Tohle je totiž skutečná svoboda. Svoboda myslet a mít možnost to vyslovit nahlas. Svoboda volit různé cesty a měnit své názory. Svoboda přesvědčovat a nechat jiné, aby je přesvědčovali o něčem jiném.

Všechno ostatní je touha otroků, mít jednou také své otroky.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/nejvetsi-touha-otroka

/0 Komentáře/přidal