Václav Klaus jmenován prezidentem mezinárodní nadace Clintel

Tisková sdělení, 2. 12. 2025

https://www.klaus.cz/clanky/5672

Bývalý prezident České republiky Václav Klaus byl jmenován prezidentem mezinárodní nadace Clintel (Clintel Foundation).

O tomto rozhodnutí byl Václav Klaus informován končícím prezidentem Guusem Berkhoutem a předsedou Výkonné rady Clintelu Wimem Röstem oficiálním dopisem ze dne 16. října 2025. Oba podepsaní výběrem Václava Klause ocenili jeho „neutuchající oddanost svobodě, racionalitě a vědecké integritě“ a potvrdili, že „vlivný hlas Václava Klause v mezinárodní diskusi o klimatické politice z něho učiní nejvýznamnější postavu nadace Clintel“.

Climate Intelligence (Clintel) je nezávislou nadací racionálně a objektivně informující veřejnost o klimatických změnách a politikách změny klimatu. Má celosvětovou působnost a sdružuje tisíce vědců, mezi nimi i několik nositelů Nobelových cen, odborníků i politiků přistupujících k problematice změny klimatu na základě objektivních, racionálních a vědecky zdůvodněných informací. Clintel analyzuje dopady klimatické politiky na společnost, hospodářství a životní prostředí. Základním dokumentem, mezi jehož první signatáře Václav Klaus patřil, je Světová klimatická deklarace (World Climate Declaration).

Za přítomnosti zástupců národních poboček instituce Clintel z celého světa a před pozvanými novináři došlo ke jmenování Václava Klause a jeho uvedení do funkce prezidenta nadace Clintel v prostorách Press Club Brussels Europe v Bruselu 4. prosince 2025.

Ve svém vystoupení před médii v Bruselu Václav Klaus nejen ocenil významný přínos zakladatele Clintelu Guuse Berkhouta, současně ale připomenul, že „si je plně vědom skutečnosti, že my [odpůrci doktríny globálního oteplování] nejsme na straně, která vítězí a měli bychom si to přiznat“. „Měli bychom,“ zdůraznil, „pomoci překonat pocity osamělosti našich přátel a podporovatelů, neboť ne každý je dostatečně robustní či v dostatečné míře sebejistý, aby byl schopen své názory obhajovat.“ I proto chce Václav Klaus ve své nové funkci „rozšířit aktivity Clintelu jak v jednotlivých státech, tak na mezinárodní úrovni“. Plánuje „hledat nové podporovatele“. Aktivity Clintelu „nehodlá centralizovat, ale národním uskupením a iniciativám poskytnout nezávislost.“

Dosavadního prezidenta nadace Clintel Guuse Berkhouta ve funkci prezidenta Václav Klaus nahradí s účinností od 1. prosince 2025. Sekretariát této instituce zůstane v Nizozemí, kde aktivity Clintel vznikly. Na spolupráci nejen s národními zástupci Clintel, ale také se stávajícím výkonným ředitelem Clintel Marcelem Crokem, který ve své funkci zůstává i nadále, se Václav Klaus těší.

4. 12. 2025

 

ZDROJ:

https://www.klaus.cz/clanky/5672

 

 

Poznámky pro Clintel

https://www.klaus.cz/clanky/5672

Dámy a pánové,

nejprve bych rád s veškerou úctou a uznáním řekl, že je mi velkou ctí být zvolen novým předsedou Clintelu. Přijmout tuto funkci po zakladateli Clintelu, prof. Berkhoutovi, je pro mě obtížné a zavazující. Nelze dostatečně poděkovat prof. Berkhoutovi za jeho práci a úspěchy. Máme mu za co děkovat.

Založil tuto iniciativu ve správný okamžik, kdy se ambiciózní, zjevně destruktivní a vědecky nepodložená doktrína globálního oteplování zdála být téměř nezpochybnitelná a bezkonkurenční, kdy politici, hlavní média a arogantní zelení aktivisté vypadali jako oprávnění a autoritativní vlastníci věčné pravdy a prakticky všech důležitých institucí v současném světě.

Byla to doba, kdy síla a moc této jednostranné propagandy, která úspěšně indoktrinovala prakticky všechny generace, všechny sociální skupiny, všechny země v rozvinutém světě, se zdála nezastavitelná. Když se významní odpůrci této nihilistické doktríny, kteří se jí snažili po léta a desetiletí bránit, unavili a někteří z nich kvůli věku přestali být aktivní ve svých veřejných vystoupeních. Když byli někteří z nich opakovaně osobně napadáni a jejich nesporné akademické kariéry a úspěchy byly karikovány a diskreditovány. Když se zdálo, že zelení aktivisté jsou neporazitelní.

V této situaci přišel v roce 2019 významný nizozemský fyzik prof. Berkhout s myšlenkou Clintelu, připravil a zveřejnil jeho deklaraci, pozval podobně smýšlející vědce, aby ji podepsali, a zahájil nevyhnutelnou organizační práci. Deklaraci podepsalo mnoho známých odpůrců oficiální doktríny o globálním oteplování způsobeném člověkem. Musím zopakovat svou a naši vděčnost prof. Berkhoutovi za to vše.

Byl jsem mezi prvními, kteří deklaraci podepsali. Debatě o klimatu se věnuji již nejméně dvě desetiletí. Patřím již k veteránům této debaty. Napsal jsem desítky článků, přednášel po celém světě (na všech kontinentech) a vydal tři knihy na toto téma. Jedna z nich byla přeložena do 18 jazyků. Jsem přesvědčen, že je naší povinností postavit se proti iracionálnímu, populistickému a zjevně nevědeckému klimatickému alarmismu. Široká veřejnost by měla být informována o tom, že hypotéza, že emise oxidu uhličitého způsobené člověkem vedou ke globálnímu oteplování, nebyla vědecky prokázána. Také jsem chtěl pomoci.

Byl jsem a jsem si plně vědom toho, že nejsme na straně vítězů. Měli bychom to přiznat. Musíme hledat nové způsoby, jak dosáhnout změny – každý z nás individuálně i všichni společně. Měli bychom překonat rozšířený pocit osamělosti, který v těchto dnech pociťují někteří naši přátelé a příznivci. Ne každý je dostatečně silný, ne každý je dostatečně sebejistý, aby zůstal sám se svými názory a dokázal si za nimi stát. To je jeden z důvodů existence Clintelu.

Plánujeme rozšířit naše aktivity jak v jednotlivých zemích, tak na globální úrovni. Plánujeme být aktivnější ve veřejných debatách. Plánujeme najít nové příznivce. V tomto ohledu nemáme v úmyslu centralizovat naše aktivity. Poskytneme nezávislost národním seskupením a iniciativám a budeme vítat jejich činnost.

Naše sekretariát zůstane v Nizozemsku, kde vše začalo. Rád bych poděkoval řediteli Clintelu Marcelu Crokovi za jeho neúnavnou práci. Doufám, že v ní bude pokračovat. Budu se snažit co nejlépe využít své zkušenosti a znalosti, aby Clintel fungoval efektivněji. Těším se na naši spolupráci.

Václav Klaus, Press Club Brussels Europe, Brusel, 4. prosince 2025

Čtvrteční „Větičky 04.12.2025“ – O obou nevratných finančních operacích Bruselského komisariátu budou rozhodovat členové fialového politického volebního gangu

 
Ladik Větvička - Hovory z Lán

Vidlák pro Parlamentní listy: Otázkou ovšem je, proč se Andrej Babiš nebrání. Proč nejde do střetu? Proč prezidentovo zdržování téměř nekomentuje, proč vzorně plní uložené úlohy? Je skutečně nad věcí, má to pod kontrolou a prostě jen nespěchá, protože nemusí? Ještě čtrnáct dní jsem ochoten čekat a nedělat definitivní závěry. Ale pokud na Evropskou radu pojede Fiala a ne Babiš, tak nám byl Andreje čert dlužen. To říkám zcela natvrdo.

Vidlák: Mladý Landovský, bývalý český velvyslanec při NATO měl výživný rozhovor na Českém rozhlase. Kritizoval tam Evropu, že nemá žádný plán pro Ukrajinu, jen obecné proklamace, že za ní stojíme, dokud bude třeba… a to je prostě málo. Redaktorka opáčila, že přesně takové fráze říkal ještě nedávno i on a Landovský naprosto v pohodě oznámil, že tenkrát byl henten velvyslanec a musel přece dodržovat komunikační linku… teď už velvyslanec není a může si říkat, co si myslí…

Takových, jako Landovský, je všude plno. I Ukrajinci takového mají. Oleksije Arestoviče.

Kvůli této komunikační lince zemřely statisíce Ukrajinců. Komunikační linka, jak Ukrajina vítězí, jak se Rusko hroutí, jak mu dochází čipy i munice… a komunikovalo se to přesně do chvíle, kdy to Američany přestalo bavit, protože kromě válčení tam v Kyjevě ještě navíc docela fest kradli… Komunikační linka se pak na rozkaz shora změnila a správní loajální úředníci přešli na novou komunikaci.

Dozorci v koncentrácích se u soudů obhajovali přesně jako Landovský

A my riskovali soudy, posměch, vláčeli nás bahnem, přicházeli jsme o práci, ohrozili jsme rodiny, máme nadosmrti vypálený cejch… aby nakonec Landovský říkal to samé, co my. Ukrajina prohrává, Evropa nemá žádný plán a Rusko je silnější, než se zdálo. Ano, měli jsme tady v posledních čtyřech letech hodně propagandy… ale nebyla ruská. Fungovala skvěle. Demoblok dostal ve volbách ještě víc hlasů než v roce 2021…

Zůstala nám jenom čest. Že jsme se nezaprodali. Nemlčeli jsme ani když to bylo nevýhodné. Stáli jsme, i když nás to poškozovalo. Bojovali jsme, i když jsme proti globální mašinérii nemohli vyhrát.

SOSP: Prezident Václav Klaus ve své řeči zpochybnil, že existuje nějaká společná duše Evropy, protože Evropa je složena z jednotlivých suverénních zemí, které ale můžou mít nějaké společné zájmy. Zdůraznil ale, že důležitým pojítkem je svoboda. Svoboda ale znamená, že lidé nejsou manipulováni a nebo řízení státem, aby si mysleli nebo dělali to, co si stát přeje. Nebo v tomto případě Evropská unie. Na závěr svoji řeči zdůraznil, že základním klíčem k nápravě je svoboda slova.

Michal&Petr: V analýze MAP 2446 “Strhující tango Petra Pavla s Andrejem Babišem” jsme varovali, že ve dnech 18. a 19. prosince 2025 se bude v Bruselu rozhodovat o “zabavení 140 miliard ruských státních EUR zmražených v Belgii”, a o “několikaset miliardové nevratné povinné půjčce všech zemí EU pro úřadující kyjevské korupční aparátčíky”. A že je proto podivné, proč Petr Pavel odmítá jmenovat Andreje Babiše předsedou české vlády, protože tak hrozí, že o obou těchto nevratných finančních operacích Bruselského komisariátu budou stále rozhodovat členové fialového politického volebního gangu, a ti přeci říjnové volby drtivě prohráli, a mají proto sedět v opozici, a nikoli zastupovat ČR a její občany při jednáních v Bruselu. Natož při jednáních, která hrozí našim občanům mnohasetmiliardovými katastrofálními následky.

Pavel Kamas: Příkladný odpor proti digitálnímu gulagu ve Švýcarsku: Zákaz hotovosti pod nátlakem veřejnosti nakonec zrušen!

V Curychu zkusili lidi přiškrtit a narazili: Pořadatel tradičního vánočního trhu „Polarzauber“ na hlavním nádraží zakázal všem prodejcům prodávat oproti hotovosti. Dokonce pod pokutou 500 franků za to, když by byl prodejce načapán s bankovkami!

Jenže lidé si to nedali líbit a hajzlům, co to vymysleli, začalo peklíčko.

„Za posledních několik dní jsem odpověděl na více než 500 e-mailů a telefonátů,“ říká Stefan Miani, greatresetový dobytek ze společnosti Polarzauber AG, která trhy pořádá. S takovým ohlasem nepočítal: „Kdybychom od začátku věděli, že lidé budou reagovat takto, udělali bychom to jinak.“

Jak, to už neřekl, ale to není podstatné. Podstatné je, jak to udělali obyčejní Švýcaři – národ historicky alergický na despotické manýry – a ti si nenechali sr*t na hlavu a postavili se na odpor, který v plném rozsahu vyšel: Nejenže pořadatel z hovadského zákazu hotovosti vycouval, ale rozvířila se i debata v politice, která nyní intenzivněji diskutuje ukotvení práva na hotovost.

Ivo Toman: Jakmile vejdeme do autobusu, vlaku nebo metra, náš autopilot vytáhne mobil. Spousta lidí přijde domů a hned pustí rádio nebo televizi. Když se jich zeptáte, proč to dělají, řeknou: „Abych měl nějakou kulisu.“ Ve skutečnosti takto dávají mozku podněty zvenčí a nemusí sami myslet. Pasivně si zvenčí dodávají duševní potravu. Tito lidé většinou nečtou knihy. Čtení je totiž poměrně namáhavé na krátkodobé soustředění, což je opakem duševní lenosti.

Jana Marková: Více než 1000 učitelů z Hesenska v otevřeném dopise bije na poplach. Tvrdí, že úpadek dovedností žáků, kteří přicházejí do škol, je tragický a oni ve škole je nezvládají už učit těm nejzákladnějším dovednostem.

Poslechové dovednosti, schopnost držet tužku, stříhat a lepit již nejsou pro děti na základních školách samozřejmostí. Narůstají jazykové deficity a úzkostné poruchy.

Nedokážou naslouchat, přemýšlet a klást otázky. Už nedokážou správně držet tužky, neumí stříhat, lepit, delší dobu sedět vzpřímeně ani si zavazovat tkaničky. Některé děti nedokážou samostatně používat toaletu, nepoužívají toaletní papír a ani se sami obléct.

Čímpak to asi bude? Místo toho, aby si na rovinu řekli, že se z mladých Němců opravdu nestali negramoti přesně od té doby, co měla mama Merkel pocit, že to schaffnou, tak vymýšlí ještě více vzdělávání k demokracii, více digitalizace, více integrace a více inkluze. No tak hodně štěstí. Ale alespoň už nemusí řešit ty vyspělé technologie a průmysl.

A aby toho neměli učitelé málo, tak v příštím školním roce 2026/2027 vstoupí v platnost první fáze zákonného nároku na celodenní péči pro děti na základních školách. Taková velká školka. Upřímně mi je opravdu fuk, co dělají pošahaní Němci. Ale není mi fuk, že stejní pošahanci by toto chtěli i pro naše české děti. Tohle fakt musíme razantně odmítnout, protože už takhle je stav našeho školství tragický a blížíme se něčemu podobnému.

Jinak nebudeme řešit algebru, ale utírání pozadí. Jen elity si samozřejmě pro své děti zaplatí školy soukromé. Kvalitní vzdělání bude jen pro bohaté. Fakt to chceme?

Ladik Větvička, Poruba, Knížectví slezské

Dyskutovat k textum možete aji na mojem fejsbučku TU

——————————-

„Bůh žehnej dílu našemu“

Ladik

Ladislav Větvička:Když sem viděl Pavka s Burešem klast ružičky k hrobu živeho Ružičky, tak to je stejné chucpe jak kdyby šel devateho května Hitler položit ružičky k mauzoleu…

18.11.2025

Tak jsme protrpěli další oslavu státního převratu. Helmut se probral ze spánku a povídá: „Ty vole, když sem viděl Pavka s Burešem klast ružičky k hrobu živeho Ružičky, tak to je stejné chucpe jak kdyby šel devateho května Hitler položit ružičky k mauzoleu…“

Většinová populace nemá ani tušení, co se děje, a nemá ani tušení, že nemá tušení. (Noam Chomsky)

iDnes: Předseda protipotratového Hnutí pro život Radim Ucháč přiznává, že i oni by do kategorie politických neziskovek mohli spadat. „Transparentnost a nezávislost financování považujeme za samozřejmou věc. Věnujeme se pomoci nečekaně těhotným a jejich rodinám nejen individuálně, ale i systémově prostřednictvím lobbingu,“ poukázal.

Ty vole, tak to je sila, jestli se davaju dotace takym neziskovkam. Enem by mě zajimalo, jak někdo može byt nečekaně těhotny?

 

15. 11. 1670 umírá v daleké cizině Jan Ámos Komenský, zmučený osudem odloučen od své vlasti a svého národa. Není nezajímavé, že jeho definice národa patří mezi vůbec nejstarší na světě.

Ve spisku Gentis felicitas napsal: „Národ jest množství lidí, zrozených z téhož kmene, bydlících na témž místě ve světě (jakoby ve společném domě, který nazývají vlastí), užívajících téhož zvláštního jazyka a tím spojených týmiž svazky společné lásky, svornosti a snahy o dobro obecné.“

Jak je vidět v jeho definici se objevuje jak etnické spříznění (téhož kmene) tak i shodné místo žití (vlast), jednotný jazyk (tedy i kultura) a společná vůle být národem a tento národ zušlechťovat. Ani za dalších 400 let nejsme schopni věc popsat lépe.

Pro Komenského byl základním prvkem národů jazyk, ten odlišuje jednotlivé národy, činí jejich kulturu zvláštní, mimořádnou, prostě jinou. Proto tak dbal na kultivaci jazyka. »Především však prohlašuji, že jsem nikdy neměl v úmyslu po latinsku něco psáti, natož vydávati. Brzy v mládí pojala mne touha, abych toliko pro svůj národ složil v mateřštině nějaké knihy a jenom tím prospěl a ta touha mne neopustila po celých těch padesát let; naproti tomu k jiným pokusům mne přiměla jenom vnější příležitost.“ (list Petru Montanovi)

 

Je zjevné, že potřeba psát česky byla u Komenského prostředkem k oslovení širokých vrstev národa pro jeho myšlenky. Na Komenském je krásně vidět, jak selhávají všechny ty konstrukce zužující otázku národa a nacionalismu (tedy lásky k národu) jen na moderní dobu a moderní společnost industriální. Jak sám Komenský uvedl „Jazykem svým píšeme, protože národu svému píšeme.“.

Komenský byl člověk, kterému je spojitost země a národa, tato nerozlučná a věky trvající spojitost tím, co nazývá vlastí, tím, co je cenné a mělo by být ku prospěchu celého lidstva zachováno.

Bohužel právě jemu bylo upřeno, aby ve své vlasti mohl klidně žít a v ní zemřít. Tak alespoň my dnes nezapomínejme na jeho odkaz. Jeho pravý odkaz.

Ivan Vyskočil: „17. listopad 1989? Mysleli si, že je to nějaká sametová revoluce, pak jsme zjistili, že je to veliký podvod. A tímhle podvodem jsme akorát umožnili a poslali nahoru takové politické zrůdy, jako je maminka Jiřina Pospíšil, případně Miroslava Němcová, Vít Rakušan a řadu dalších… nebo Nerudová, prázdná nádoba… a takovéto lidi, po tom našem počátečním nadšení, které jsme v sobě měli, ačkoliv jsme netušili, že to řídí někdo úplně jiný. To jsme tehdy nevěděli. Teď už to víme, že to nebyla žádná sametová revoluce, ale řízený převrat. A bohužel teda se nepovedl,“

Vidlák: Pamatujete, jak začal Majdan na Ukrajině? Zveřejněním luxusu uprchlého prezidenta Janukovyče. Považte, měl doma zlatý záchod. A tak začala na východě antiteroristická operace, v Oděse bylo upáleno v Domě odborů asi padesát lidí, došlo to až do plnotučné války a po čtyřech letech strašlivých obětí, šíleného utrpení a obrovských nákladů jsme se vrátili na začátek. Nechtěli jste zlatý záchod Viktora Janukovyče, dostali jste zlatý záchod Timura Mindiče… Dobro došli.

Jindřich Rajchl: Na Národní třídu jsem dnes nešel proto, že bych se bál lepševické lůzy, nýbrž proto, že odmítám být součástí cirkusu, kde se pod ukrajinskou vlajkou oslavuje pád komunistického režimu provoláváním slávy komunistickému rozvědčíkovi. Je to trapné absurdní divadlo.

iDnes: Uklizečka Jana se svlékla v nahé seznamce.

Je smutne, jak hluboko može klesnut kdysi seriozni zpravodajsky server…

Petr Štěpánek pro Deník TO: Jedna studentka se tuhle z televizní obrazovky dojímala, jak je to skvělé, že můžeme díky Evropské unii normálně cestovat. V zásadě je to to samé, jako když se oběti propagandy minulého režimu podobně dojímaly, jak se nám tu krásně žije díky straně a Sovětskému svazu. Indoktrinace komunistická se jen přeměnila na unijní.

iDnes: Influencerka Haley Baylee tvrdí, že se rozvedla kvůli velikosti manželova penisu.

No vidiš, Hajly Bajly. Kdyby ses na pero tvojeho chlopa podivala už před svatbou, nemusela ses zbytečně vdavat…

Vidlák: Tak mi na svátek svobody a demokracie fejsbůk zablokoval profil Vidlákovy kydy s pětapadesáti tisíci sledujícími. Založil jsem si novou stránku, ale celá historie příspěvků skončila v paměťové díře. Svoboda slova jak má být. Ani nevím, jaké pravidlo komunity jsem porušil a tak nějak tuším, že už se to ani nedozvím.

Deník: Více než 100 převážně mladých lidí se v sobotu 15. listopadu odpoledne sešlo na Masarykově náměstí v Ostravě na Antifašistické demonstraci za přírodu. Protestovali proti možnému jmenování Petra Macinky ministrem životního prostředí a účasti Filipa Turka (oba Motoristé) ve vládě. Demonstraci pořádala skupina Bludičky pro přírodu.

No tak to musim s těma mladyma souhlasit. Mi se tež nelibi, jak po lese v noci litaju ty bludičky s logem Waffen SS.

Tomáš Tyl: My už desítky let nemáme trestné činy proti symbolům. Ale pořád máme trestné činy „za blbé kecy“. Přemýšlím, zda bychom se neměli k ochraně symbolů vrátit. Aby někdo vzal naši vlajku (údajně) zbrocenou krví (a já věřím, že si tu lidskou krev sehnali) a jel s ní mávat do země, která unáší svoje vlastní obyvatele, aby padli za zájmy kamarádů se zlatými záchody…

Často se diskutuje o Dr. Emilu Háchovi. Zda ano, ne, pomohl, kolaboroval, zachránil… No, myslím, že o Pávkovi bude debata velice krátká. Tohle je jasná podpora režimu potlačujícího základní lidská práva a práva občanů. Toto si nedovolil nikdo. Vzít ČESKOU krev na symbolu státu a jít jí velebit nacionalistický či spíše přímo nacistický režim do země okupantů. Ta krev je zjevně fejk, ten kolaborant ohrožující náš stát je skutečný. Výzvám k jeho odvolání! Člověk, který nechápe posvátnost symbolů a je ochoten udělat z české krve marketingovou show za zájmy zbrojařů, musí okamžitě odstoupit! Soudruhu agente, teď jsi to přehnal!

Michal&Petr: Češi mají cálovat Kyjevu 2.82 miliardy dolarů. Bruselská podlost už nezná mezí – pro Čechy i Slováky byl použit ten nej-ne-výhodnější koeficient pro výši jejich platby! Ten je ovšem mimořádně výhodný pro země Západní Evropy! Brusel včera rozeslal všem pohlavárům všech evropských vlád dopisy, a v nich požaduje, aby každá země EU “dobrovolně” poskytla Ukrajině do konce letošního roku tzv. závazný finanční grant; tedy defacto nevratný peněžní dar. Souhrn všech těchto “dobrovolných” grantů, které mají být všemi zeměmi EU “promptně” a “dobrovolně” připsány do Kyjeva, na účty režimu tamních korupčníků, musí podle představ bruselského Komisariátu dosáhnout sumy nejméně 162 miliard USD

Dyskutovat k textum možete aji na mojem fejsbučku TU

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička

 

ZDROJ:

https://www.radiouniversum.cz/kdyz-sem-videl-pavka-s-buresem-klast-ruzicky-k-hrobu-ziveho-ruzicky-tak-to-je-stejne-chucpe-jak-kdyby-sel-devateho-kvetna-hitler-polozit-ruzicky-k-mauzoleu/

: Nejnovější Putinův válečný plán pro rok 2026 udivuje svou chladnokrevnou rafinovaností. “Ani molekula ruských energií do Evropy” a “Status osob IDPs”. Analýza.

(1) Nejnovější Putinův válečný plán udivuje svou rafinovaností.

Ruské letectvo už letos naházelo na Ukrajince lehce přes 40 000 klouzavých bomb “KAB” o váze 250, 500, a 1000kg. Jedna bomba se přitom rovná jeden zničený nebo těžko poškozený panelák, bunkr, trafostanice, tovární hala, či most přes řeku, a k tomu příslušný počet ukrajinských civilistů nebo vojáků, kteří v prostoru cíle žili, pracovali, a nebo v něm byli posádkou. Ruské klouzavé bomby “KAB” létaly před dvěma roky do vzdálenosti 20km, loni 70km, letos 200km, a příští rok je už kremelská generalita slíbila Gosudarovi moci metat po Ukrajincích až na dálku 400km. A to nebude jen tak. Hlavní Zelenského špión generál Kyrylo Budanov  totiž o tomto víkendu vyčenichal, že Rusové budou napřesrok  bomb KAB vyrábět 3krát víc. Celkem 120 000 kusů ročně. A velká část z nich má doletět 400km? Proč?

(1) Aby se ruská letadla SU-34 vrhající klouzavé bomby KAB vyhnula ukrajinské protivzdušné obraně, odhazují je při letu ve velké výšce ze “severní čáry” Kurčatov (Kurská gubernie) – Ivňa (Bělgorodská gubernie). A nové bomby KAB s doletem 400km z této severní linie nově “dokloužou” přesně na linii letiště Hostomelletiště Žuljany, tedy až na severozápadní a jihozápadní okraj Kyjeva.  Obdobně bomby KAB odhazované z “jižní čáry” Heničesk (Chersonská gubernie) – Berďansk (Záporožská gubernie), obě města = přístavy na severním pobřeží Azovského moře, nově “dokloužou” až na linii Černomorsk (60 000) – Čerkasy (270 000), a tím dokáží zasáhnout tato další ukrajinská velká města – Oděsa (milion obyvatel), Mykolajiv (470 000), Kremenčuk (400 000), Kryvyj Rih (604 000), Poltava (279 000), Kropyvnyckyj (220 000), a Kamjanske (230 000). 

(2) Letošním podzimním cílem ruské vzdušné kampaně proti Ukrajině je odříznout všechna velká města východně od Dněpru, podél Dněpru, na pobřeží Černého moře, a v severozápadní části země, od přívodu elektrické energie, plynu, a některá i od přísunu pevných a tekutých paliv. Cíl je jasný, rozvrátit v zimě ukrajinskou ekonomiku, průmysl, a připravit obyvatelům těchto velkých ukrajinských měst mimořádně krutou zimu. Aby byl tento cíl splněn, bude třeba stovek až tisíců raket a křižujících střel, a desetitisíce dronů. Nové klouzavé bomby KAB s doletem 400km tak přinesou ruským financím citelnou úlevu. Klouzavá bomba je totiž mnohem levnější než raketa Iskander, nebo střela typu Ch. Navíc ji lze produkovat i vypouštět v mnohem větším množství, a na cíl přitom dopraví stejné množství výbušniny, a bude se stejně těžko sestřelovat. Příští rok tedy zjednodušeně řečeno, začnou do velkých ukrajinských měst bušit ruské bomby, a ty budou stejně ničivé a nesestřelitelné jako ruské rakety, ale přitom budou přilétat v počtech, jako letos ruské drony. Jestli Ukrajina přežije letošní zimu, příští už nikoli.

Když k devíti výše uvedeným ukrajinským městům, na která mají příští rok začít létat ruské klouzavé bomby KAB, připočteme Kyjev, Dněpropetrovsk, Záporoží, Pavlograd, Charkov, Sumy a Černigov, zjistíme, že v nich žije celkem 11 milionů Ukrajinců. Abychom přesně pochopili, kam tato nová ruská strategie míří, musíme do těchto počtů obyvatel ukrajinských měst, na která mají příští rok padat klouzavé bomby KAB, ještě zahrnout i značnou část ze 3.5 milionu tzv. vnitřně vysídlených osob, (odborně anglicky, kdybyste se ptali AI : internally displaced persons – IDPs). Jde o Ukrajince, kteří byli válkou vyhnáni ze svých domovů, a nebo se museli podřídit kyjevskými úřady nařízené evakuaci z frontového pásma a z pohraničních oblastí sousedících s Ruskem, a přitom se přesídlili pouze jinam na Ukrajinu.

Podle prestižní poslední říjnové analýzy Mezinárodní organizace pro imigraci (IOM), (financováno EU), představuje 3.5 milionu těchto IDPs ukrajinských osob tikající sociální bombu, protože platby pronájmů za ubytování v novém místě jejich nuceného pobytu je finančně ruinují. Na Ukrajině žije 88% všech osob, které se nemusely přesídlovat, ve vlastních nemovitostech. Kdežto 84% vnitřně přesídlených osob žije v nájmu, přičemž jen 3% z nich žijí v nájmu hrazeném státem, nebo neziskovými organizacemi, nebo příbuznými,  a zbytek 81% je nucen žít v komerčních pronájmech (54%), v hotelech a penzionech, či ubytovnách (21%), a nebo ve veřejných budovách sloužících k nouzovému ubytování (6%).

Tento nepoměr vytváří velké rozdíly v nákladech na bydlení mezi Ukrajinci, kteří nebyli nuceni se vnitřně vysídlit, a Ukrajinci, nuceně vnitřně přesídlenými. 33% všech vnitřně přesídlených Ukrajinců musí žít v nemovitostech – které, buď nebyly dostavěny, a nebo potřebují velmi závažné opravy. A pouze 22% z nich žije v nemovitostech, které lze považovat za normální. Ovšem přesto 56% těchto vnitřních ukrajinských přesídlenců vydává za úhradu svého nového bydlení přes 30% všech svých příjmů, a bydlí přitom zároveň neporovnatelně hůře, než nepřesídlení Ukrajinci. Podle analýzy IOM činí průměrný příjem přesídleného Ukrajince 17500 hřiven měsíčně, a nepřesídleného 30000 hřiven, ale náklady na bydlení činí 6000 hřiven u přesídleného, a 8000 hřiven u nepřesídleného. Tito přesídlení IDPs Ukrajinci se usazují podle zprávy IOM v poměru 75/25 ve městských aglomeracích a ve venkovských oblastech.

Z těchto údajů IOM tak jasně vyplývá, že každý Ukrajinec nyní stoprocentně ví, že jakmile ruská armáda, a nebo ruské klouzavé bomby KAB, změní jeho status z normálního Ukrajince na tzv. “Ukrajince IDPs”, tak pokud není oligarcha, vlivný úředník, důležitý politik, nebo významnější člen režimní korupční kliky, tak nejen touto změnou svého statutu přijde o svůj hlavní majetek – nemovitost, v níž bydlí, ale zároveň z něj majitelé ukrajinských nemovitostí a kyjevské režimní úřady zaživa sedřou za pronájem nějaké nové “rozpadající se pastoušky”, či “zapáchajícího brlohu”, i tu poslední hřivnu, kterou si odložil na svůj pohřeb, nebo pro vnoučata, aby mohla prchnout ze země, a neskončila tak nešťastně v nějakém hrdinském hrobu.

Když jsem v březnu 2022 na svém YouTube kanále oznámil, že válka na Ukrajině skončí rozvratem Ukrajiny, protože její vládnoucí korupční klika bude tak nenažraná, že Ukrajinci ztratí chuť, umožňovat potoky své krve, pokračování jejích do očí bijících zlodějin, byl můj kanál ihned vymazán. Když nyní sleduji ukrajinská lokální vlastenecká média z Donbasu, čtu dnes a denně, jak si starosta města, které je už několik měsíců obsazené Rusy, koupil za erární hřivny zbrusu nové západní služební auto. Jak se včera ve městě Kramatorsk, “které už opustila většina obyvatel, protože se fronta blíží, rozdávají místním starým strukturám lukrativní zakázky na hrabání spadaného listí, aby bylo město, které bude už brzy zničeno, krásnější“.  Nebo, “jak staří komerční přátelé dalšího vysokého místního hodnostáře letos v létě za miliony hřiven opravili silnice, po kterých se tou dobou už v sršních rojích proháněly ruské drony, a ani ti nejstatečnější ukrajinští vojáci se už po nich neodvážili cestovat. Je mi jasné, že poslední korupční mega-případ Zelenského kamaráda Timura Mindiče představuje jen vrcholek ledovce. (Zde máte třeba lokální korupční skandály jenom na Donbase a nelekněte se,  a počtěte si! )

A pokud je to jasné mně, i Vám, pak Putin o ukrajinské korupci, i o ukrajinských náladách a bublající nespokojenosti ví, díky svým tajným službám, úplně všechno. A jednou z podstatných složek vítězné válečné strategie je tzv. “sociální válka”. Hitler porazil v roce 1940 Francii, protože Francouzi byli už tak demoralizováni potoky krve, kterou na bojištích 1. světové války museli prolít, aby Francie byla zachráněna, a její elity se díky tomu mohli po válce za krize asociálně přežírat k prasknutí, zatímco prostí Francouzi dřeli bídu s nouzí, že už nehodlali tuto svou krev opět prolévat, protože věděli, že jejich vládnoucí elity jim za jejich nově prolitou krev nestojí, protože na obyčejné Francouze od roku 1918 do roku 1940 zvysoka “sraly”. Winston Churchill a Clement Atlee se z kolapsu Francie rychle poučili, a spojili své strany do jedné vlády, a slíbili Britům veřejná sociální a zdravotní pojištění, znárodnění klíčového průmyslu, dolů a bank, a celkově “slušné a skvělé poválečné zacházení”, a Britové svou krev prolévali, a po válce se dočkali naplnění podstaty slibů. Podobně se za války choval i Stalin, Roosevelt, či je v historii popsáno, jak Napoleon vítězil, dokud vedl tzv. osvobozeneckou sociální válku. Leč kyjevská klika to vidí opačně, a teď si ponese důsledky, respektive Ukrajinci ponesou důsledky.

Evropská unie podporuje Ukrajinu zbraněmi i finančně, ovšem vždy jen tak, aby válka pokračovala, a Ukrajina v ní pomalu vyčerpávala Rusku, ale zároveň, aby Rusko ve válce nad Ukrajinou pomalu vítězilo. Ukrajina však v posledních měsících začala intenzivně ostřelovat ruské rafinerie, města a už i elektrárny a teplárny. Navíc EU a USA vyhlásily novou strategii “ani molekula ruského plynu a ropy do Evropy”. Ačkoli to málokdo chápe, došlo tím k podstatné změně ruských válečných cílů. Pokud Rusko nebude nadále moci dodávat své energie a suroviny do Evropy, nepotřebuje už nadále Evropu, a vztahy s ní, ale naopak nutně potřebuje území Ukrajiny. Protože Čína a Indie a další spřátelené země Ruska nedokáží uspokojit veškerou ruskou potřebu exportovat své energie a suroviny v míře dostatečně finančně přínosné, aby umožnila ruské zbrojení a kosmické a technologické programy, potřebuje Rusko nové náhradní exportní komodity, které by tento evropský výpadek ruských zisků z energií nahradily. Protože nová komodita musí být extrémně odolná proti sankcím, a výjimečná trvalou poptávkou, je nasnadě, že Rusko místo molekul plynu a ropy do Evropy bude potřebovat vyvážet lodě plné pšenice a kukuřice, protože svět je po těchto komoditách trvale nenasytný, tím spíš, když jeho populace setrvale roste. Rusko tedy v reakci na strategii ani molekula ruské energie do Evropy odpoví strategii ani jeden přístav Ukrajině nesmí zbýt, ani jedno velké pole nesmí Ukrajině zůstat. Protože tak se odstraní ze světového trhu konkurence, a Rusko tak získá monopol na obiloviny. A kdo bude nutně potřebovat ruské obilí, aby nasytil své hladové občany, bude kremelskými diplomaty i obchodníky snadno přesvědčen, že se mu hodí i pár lodí s ruským plynem a ropou.

Jak však ovládnout tak velkou část Ukrajiny, když je jasné, že velikost případné potřebné okupační armády, by byla nad sílu ruské ekonomiky? A jsme u odpovědi na otázku, proč Rusové hodlají vyrábět 120 tisíc klouzavých bomb KAB, část s doletem 400km ročně? Podle ukrajinských zdrojů na neokupované území Doněcké republiky ještě přežívá 200 tisíc Ukrajinců. Před válkou jich tam žilo hodně přes milion. Ale dnes jsou většinou vysídlenci IDPs. Vysídlenec IDPs se na “osvobozenou ruskou Ukrajinu” nemůže vrátit bez toho, aniž by prošel důkladnou ruskou státní filtrací, zda bude do  země vpuštěn, aby se v ní jako nový Rus usadil. Čím více Ukrajinců, na čím větším ukrajinském území, ruské klouzavé bomby KAB promění ve vysídlence IDPs, tím snadnější bude takové nové území za příměří, nebo po válce kontrolovat. Rusko nepotřebuje ukrajinské uhelné doly, samo zavírá své. Rusko nepotřebuje ukrajinské podniky těžkého průmyslu, lépe, když se část bývalých Ukrajinců přesune do ruských továren lačných po pracovní síle. Ukrajinská města tak představují zbytečnou přítěž pro ruské poválečné plány. Výjimkou budiž Mariupol, Doněck, ale se zemí srovnaná města Časyv Jar, Volčansk, Avdijivka, a seznam by byl dlouhý, se obnovovat nebudou. Nejsou na to zdroje, a není ani potřeba. Rusko potřebuje, aby se velká část nového ukrajinského Ruska přeměnila ve středozápad USA – farmy a vesnice, zemědělská řídce obydlená, a tím snadno ovladatelná krajina. Obývat jí budou ruští kozáci, a ti budou střežit, a kulturně povznášet původní, ale důkladně přefiltrované ukrajinské zemědělce. Z hlediska ruské státní exportní ekonomiky bude takovéto území zdrojem slušných zisků při minimálních nákladech. A podle plánu na něm mají ruské kozácké farmářské rodiny plodit více dětí, stejně jako přefiltrované a kulturně povznesené ukrajinské farmářské rodiny.

Války mocností, v nichž se bojuje o přežití mocnosti, jsou brutální. Izrael je oproti Palestincům mocnost, ale bojuje o přežití, protože je obklopen nepřáteli na smrt, a ochrana USA se může někdy v budoucnosti vytratit, a na to musí každý izraelský státník myslet. A Netanjahu není ani náhodou politik, který by takto neuvažoval, a proto srovnal Gazu se zemí, protože to je první nutný krok k její anexi, a k vypuzení nějaké signifikantní části jejího obyvatelstva. A to obojí je pro izraelskou obranou strategii do budoucna klíčové. Ani Putin není politik, který by nevážil jistotu přežití své vlasti v budoucnu, při svých současných činech. Zelenskyj svými útoky proti ruským městům a strategickým cílům a rafineriím změnil parametry války. Je to jako, když Göringova Luftwaffe v roce 1940 omylem bombardovala Londýn. Ruská odveta musí přijít, a stejně jako přišla britská odveta. Se spravedlností a právem to nemá nic společného. Podobně i “ani molekula ruských energií do Evropy” a “zabavení ruských státních miliard uložených v Belgii” vytvářejí nové válečné podmínky. EU nehodlá mít do budoucna žádné obchodní vztahy s Ruskem, a to přetváří ruský válečný cíl, a v něm už Ukrajina nemá žádné místo pro svoji další existenci, respektive na nějakou existenci mimo striktní ruský vlivový prostor. 120 000 bomb, o průměrné váze 500kg na jednu, dokáže smést z povrchu země 120 000 budov velikosti a odolnosti několikapatrového panelového domu o čtyřech nebo pěti vchodech. Jejich obyvatelé po jejich svržení změní svůj status na osoby IDPs, a budou muset kamsi odvandrovat. Ze zprávy IOM o Ukrajincích IDPs vyplývá, že značná část těchto lidí jsou lidé staří, nemocní, a nemajetní, protože o všechen majetek přišli. Tito lidé jsou tak už věkem logicky nevhodní k plození dětí, a žádný stát o ně nebude mít zájem, protože už představují pouze náklady na důchody, a na zdravotní a sociální péči. Putinův budoucí rozpočet by jenom zbytečně zatěžovali, a tak čím víc a rychleji je vystěhuje bombami a drony západním směrem, tím nižší zátěž pro ruskou poválečnou ekonomiku budou představovat. Tento týden Rusko snížilo své státní výdaje na obnovu válkou zničených nových ruských území. A přitom velikost těchto nových ruských osvobozených území vrostla. Ruská politika je tedy jasná, na nových ruských územích se už budou obnovovat pouze určitá vybraná města. Osvobozená Ukrajina se tak má vrátit do své staré rurální podoby, a podle posledních vyjádření Lavrova, jak citoval v sobotním pořadu se mnou Josef Skála, se může stát, že čím déle bude válka trvat, tím větší část Ukrajiny se stane Ruskem.

Můj názor tedy je – Pokud Rusko opravdu koncem roku začne vyrábět 120 tisíc klouzavých bomb, část s doletem 400km,pak  tyto bomby brzy dostanou za cíl vystěhovat velkou část z 11 milionů Ukrajinců z uvedených měst. A protože Ukrajina je už vnitřními přesídlenci IDPs úplně zavalená, buď rychle přijme ruské mírové podmínky, a ty budou zřejmě nově zahrnovat i povinnost, aby EU opět odebírala ruské energie a suroviny, a nebo se můžeme dočkat stavu, že Putin opravdu Ukrajince z Ukrajiny bombami vystěhuje, tím spíš, že evropské hranice asi těžko budou uzavřeny stejně neprodyšně, jako byly přechody z pásma Gazy do Egypta. Za dnešní dlouhou analýzu se omlouvám, bylo velmi těžké vysvětlit, jak a proč se může válka na Ukrajině stát válkou ještě ničivější, než zatím je. Ostatně byl bych rád, kdybych se mýlil, a naštěstí se to i stává.

Analýza IOM v PDF v angličtině ke stažení zde.

Je 16. listopad 2025, neděle 06:26 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Včera nebyla analýza, v pátek večer bylo pořad. Děkuji za pochopení. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com.

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

ZDROJ:

https://www.michalapetr.com/map-2464-nejnovejsi-putinuv-valecny-plan-pro-rok-2026-udivuje-svou-chladnokrevnou-rafinovanosti-ani-molekula-ruskych-energii-do-evropy-a-status-osob-idps-analyza/

 

Pavel J. Hejátko : 17. listopad bez bájů a mýtů

16.11.2025

Ve faktických pramenech řízeného světa se traduje, že Bohem vyvolení tvoří pouhý zlomek lidstva, necelé dvě desetiny procenta. Přesto už dvě tisíciletí ovládají klíčové směry vývoje. Když studujeme dějiny, vychází najevo jejich typické schéma: vytvářet protiklady, zkoušet jejich sílu a na konci experimentu vše sjednotit do jediné linie řízení.

První velký projekt v novodobých dějinách začal v 19. století.

• Bohem vyvolení zkonstruovali dva naprosto protichůdné společenské systémy (komunismus a kapitalismus – jejich „moderní podobenství“)
• jeden založený na zdánlivém soukromém vlastnictví a soutěži, druhý na zdánlivém plánování a kontrole
• jejich cílem nebylo blaho lidstva, ale test, který model dokáže efektivněji likvidovat lidský odpor a liské životy (doslovně)
• oba systémy se měly střetnout ve 20. století, proto bylo celé století vybráno jako laboratoř řízení

Když připravovali tento experiment, vybudovali si sítě, které zasahovaly do armád, do průmyslu i do politických struktur velmocí. Obě strany studené války byly jejich nástrojem.
Na konci století měl přijít krok, kterému říkali sjednocení pravidel. My jej dnes známe pod pojmem globalizace.

Jak Bohem vyvolení řídili 20. století

Když děláme hlubší průzkum jejich dokumentů, zjišťujeme, že hlavním cílem nebylo vítězství jedné ideologie. Šlo mimo jiné i o to, zmapovat, který typ systému lépe ovládá lidské masy a zbavuje je vlastní vůle.

• Ideologie A měla lákat svobodou a soutěžením
• Ideologie B měla lákat rovností a jednotou
• Obě měly společný základ: stroj řízení, který řídili Bohem vyvolení

S postupem let se ukázalo, že ani jedna ideologie není dostačující sama o sobě. Bohem vyvolení proto rozhodli o sloučení obou metod do jednoho celosvětového rámce. A chvíli, kdy dvojí svět přestane existovat, naplánovali na samotný závěr 20. století. To byla podstata jejich dlouhodobé koncepce. Aby mohli experiment uzavřít, museli nejprve připravit řízený kolaps jedné z ideologií, ale tak, aby se neprovalila jeho skutečná kontrola.

Proto:

• vytvořili paralelní struktury v tajných službách všech velmocí
• dosadili své lidi do nejvyšších úrovní systémů na obou stranách bariéry
• nechali konflikt mezi bloky „zestárnout“, aby se stal neudržitelným
• a poté začali plánovat jeho umělé rozpuštění

Na tajných jednáních na konci 80. let tak obě (naoko) znepřátelené velmoci jednaly za jednoho a toho samého pána. V tomto experimentu byly protistrany pouhými dvěma prsty téže ruky.

Země uprostřed – laboratoř uprostřed Evropy

Československo pro ně bylo skvělým technickým uzlem, nikoli centrem dění. Nebylo vybrána proto, že by zdejší odpor představoval sílu, ale proto, že jeho poloha byla výhodná pro symbolické gesto konce „řetězového uvolnění“ ve Východním bloku.

Dávno před rokem 1989 zde Bohem vyvolení:

• vytvořili vnitřní síť dvojích kádrů
• uzavřeli úmluvy mezi místními elitami a strukturami na Západě
• nechali část komunistických kádrů „zmizet z evidence“ – ve skutečnosti přešli do tichých záloh systému řízení
• a opozici vybudovali jako projekt řízený zvenčí

Fiktivní opozice: jak byla vyrobena

V archivech Bohem vyvolených „kronikářů“ (zpravodajské služby) se píše, že hlavní opoziční struktura – kterou místní znalci nazývali Chartou 77 – byla:

• založena lidmi, kteří ve valné většině původně patřili k režimu, ale byli včas přeřazeni do „disidentských rolí“ a několika „uměle“ vyrobených „profesionálních humanistů“
• napojená na zahraniční nadace a sítě, které byly samozřejmě rovněž součástí řízení
• pečlivě školena v tom, jak vést veřejnou kritiku režimu, ale zároveň jej předčasně neohrozit
• neustále sledována domácí tajnou službou, která byla rovněž řízena týmiž strukturami
• personálně propojená se „starou elitou“, jen s novými maskami

Podle „kronik“ se od konce šedesátých let zatýkání disidentů využívalo jen jako udržování disciplíny a divadelní představení pro „civily“, nikoli jako skutečná represe.
Disent měl existovat, ale v mezích – jako nástroj k pozdějšímu převzetí moci.

Řízený sled událostí před 17. listopadem

Když připravujeme časovou osu, najdeme několik klíčových procedur, které Bohem vyvolení spustili před samotným převratem:
Režim musel vypadat sice unaveně, ale zároveň poměrně stabilně. To zajistilo iluzi, že změna přišla „zvenčí“, ale zároveň to zabránilo opět předčasné vzpouře. Místní tajné služby dostaly pokyn k omezené aktivitě. Aktivisté měli mít pocit nehlídaného prostoru, přestože byly všechny kroky velice pečlivě a detailně zaznamenávány. Zahraniční média byla okamžitě připravena sledovat události s maximálním zájmem. Nic spontánního – jen spuštění plánované pozornosti. Vybraní studenti byli postaveni do centra. V „kronikách“ se píše, že studenti byli nejlépe „čitelnou“ skupinou – snadno emocionálně motivovatelnou a veřejností vnímanou pozitivně. Ostatně nejinak je tomu i dnes. Místní opozice dostala signál ke „zviditelnění“, ale nikoli k akci. To mělo převrat prezentovat jako jejich zásluhu, aby se později legitimizovala jejich moc. Řídící centra obou velmocí souhlasila se spuštěním operace v listopadu. Symbolicky byl vybrán den, který jinak působil na nic netušící občany Československa poměrně nenápadně. Zn. Ideál. Datum ovšem nebylo náhodné – odpovídalo plánu harmonizace událostí hned v několika zemích najednou.

17. listopad: malá inscenace v obrovském obraze

Události onoho dne byly pouhým signálem, nikoli příčinou změny. Když děláme rekonstrukci:

• průvod studentů byl povolen s vědomím, že bude „rušivý, ale ne potlačený“
• bezpečnostní složky dostaly dvojí rozkaz – na oko tvrdý, pod povrchem měkký
• vybrané osoby měly zajistit, že „incident“ vyvolá dojem brutality, ale nikdo nepřijde o život
• zahraniční média měla být připravena přímým přenosem znásobit dopad události
• opozice měla převzít roli vyjednavače, i když žádnou moc reálně neměla
• mezinárodní diplomacie měla okamžitě reagovat tak, aby převrat vypadal jako spontánní

Výsledkem byl obraz masové vůle, ale ve skutečnosti šlo jen o načasované představení, které mělo vytvořit morální rámec pro už dávno naplánovanou změnu režimu.

Po 17. listopadu: rychlé převzetí scénáře

Bohem vyvolení po tomto dni:

• aktivovali „předvybrané“ politiky/aktivisty/disidenty, kteří se stali novými tvářemi
• nechali staré struktury zůstat v pozadí, jen vyměnili jejich pozice
• předali moc do rukou opozice, která byla pouze „převodovou pákou“
• zajistili kontinuitu ekonomiky, financí, médií i státní správy
• a následně oznámili světu, že „blok padl“

Ve skutečnosti šlo jen o přeřazení výhybky v dlouhodobém a precizně promyšleném projektu řízení.

Derniéra: marginální role jedné listopadové demonstrace

V kontextu plánu Bohem vyvolených byl 17. listopad:

• malý signál, ne příčina
• procedurální krok, ne revoluce
• součást scénáře, ne spontánní zlom
• katalyzátor, který měl zakrýt skutečný mechanismus řízení

Tak dopadl závěr jejich experimentu s dvěma ideologiemi – jedné bylo symbolicky „ukázáno na dveře“, ale ve skutečnosti obě splynuly v jediný model, který dodnes (jen v s novými maskami) řídí celý svět.

Pavel J. Hejátko

Ladislav Větvička : Jeden hajluje, druhy si toči domaci porno, třeti vyhrožuje nebohym chirurgum z Afryky, štvrty okrada čapy o hnizda…

11.11.2025

Začina se mi to libit. Konečně vlada, kera ma lidske rozměry. Jeden hajluje, druhy si toči domaci porno, třeti vyhrožuje nebohym chirurgum z Afryky, štvrty okrada čapy o hnizda… Tym pitomcum z tajnych služeb asi ještě furt nedošlo, že to přepiskli a že už lidem su ta jejich vyfabrykovana svinstva naprosto ukradena. Konec koncu, mam taky nejasny dojem, že raději budu mět minystra, kery v mladi hajloval a natačal si pečko (bo takeho minystra už nikdo nemože vydirat), než ty ulizane Mirky Dušiny z Brna a Kolina, keři sice porno netočili, ale to tež može byt tym, že prostě maju male pero a že se za to stydi. Mimochodem, každy normalni synek si v mladi hral na četniky a zloděje a hajloval. A kdo to popira, tak hajluje dodneška. To je asi tak všecko, co bych k temu chtěl dodat. Valka bude, vic vam neřeknu.

Angelika Bazalová: Pane Rakušane, asi víte, že Oganesjan a jeho parta tady řádí už drahnou dobu a my si myslíme, že je kryjete. Že policie má nějaké příkazy, kvůli kterým nekoná. Nedávno třeba obklíčili v noci dům kameramana Smetany z KTV . Uprostřed noci dělali ohňostroj, a pouštěli drony. Vyděšený Smetana vybehl v trenýrkách ven s plynovkou a přivolaná policie ho s patřičným candrbálem odvezla v poutech na stanici. Smetanu, nikoliv Pšenáka. Pšenák si v klidu sbalil drony a jel domů vyrábět videa. Co byste dělal vy, kdybyste byl takto stalkován? Kdyby uprostřed noci někdo obklíčil váš dům a začal vám pouštět do oken drony a rachejtle? Myslíte si, že takto jedná policie v zájmu občanů? Máme v ni mít důvěru? Vy musíte vědět, že se tyhle věci dějí. Řádí tady jako hnědokošiláči a vy jste doteď neudělal nic. Tak nám tady teď nepředvádějte to divadýlko.

Belgie: F-35 proměnily Belgii v terč posměchu: příliš drahé a není kde létat. Nové americké stíhačky F-35 se staly opravdovou bolestí hlavy pro Belgii. Letadla jsou příliš hlučná – pětkrát hlasitější než F-16, motor má téměř dvojnásobný výkon. Obyvatelé žijící v blízkosti leteckých základen musí snášet neustálý hluk.

Ministr války Theo Franken přiznal, že pro pravidelné výcvikové lety nestačí vlastní vzdušný prostor a bude nutné se dohodnout s Francií, Itálií a Nizozemskem. Malý belgický vzdušný prostor se stal předmětem posměchu na internetu. Samozřejmě po ministerstvu války, které „maže Moskvu“ ministra Frankena.

Přitom jedna hodina letu F-35 stojí 50 tisíc eur – letadla jsou nejdražší na provoz na světě. Smlouva na 34 strojů za 5,6 miliardy eur byla podepsána s USA již v roce 2018, ale země obdržela pouze 4, ostatní se zpožďují.

Daniel Vávra: Tohle bych tak nějak řekl k momentální kauze – už dlouho přemýšlím, co se to teď děje a čím to je. Jsem přesvědčen, že tu fungují dva aspekty. První je, že nastupuje první generace politiků co už mají „online stopu“. Což nebyli ani Piráti, jejichž někteří členové měli taktéž zkušenosti s pornem za prachy (přítelkyně Michálka, Olivka) a už tehdy to nikdo neřešil a prošlo jim to. Ivan Bartoš nemohl před vstupem do politiky na facebook nic závadného napsat, protože facebook ještě neexistoval. A to se raději nebudeme bavit o tom, co by se stalo, kdyby měl facebook v mládí Václav Havel a lidi z jeho okolí. Tenkrát za bolšánů se totiž lilo a smilnilo, že se tom Rajchlovi ani nezdálo.

A teď zažíváme dobu, kdy do politiky vstoupili lidé, kterým je okolo 40 a nástup sociálních sítí zažili v jeho divoké době, kdy netušili, co by to jednou mohlo znamenat a zapomněli si to smazat 🙂

Takže to bude čím dál tím častější. I když generace po nich už si možná bude dávat větší pozor. A navíc teď přichází AI, takže už nikdo nebude stejně schopen říct, co je a co není real a tak bude všem všechno jedno.

Taky je vidět, že už to všem začíná lézt krkem. Protože většina z nás v minulosti udělala něco, na co teď není možná úplně pyšná, ale dávno jsou úplně někde jinde. A vlastně na tom, točit porno nevidí nic zas tak tragického, protože se na to sami koukají.

Mě osobně točit porno tedy úplně cajk nepřijde, ale ještě horší mi přijde způsob, jakým ta kauza momentálně probíhá.

No a pak tu máme ten druhý aspekt. A to je fakt, že podobným „morálně bezpečnostním prověrkám“ je podrobována takřka výhradně jen jedna strana. To, co v současnosti sledujeme, tedy postupnou selektivní mediální likvidaci nových poslanců, to známe z minulosti a dovolím si tvrdit, že to je vždy naprosto jednostranné.

Zaregistrovali jste, že by někdo takto důsledně prolézal minulost poslanců jako je Zdechovský, Bartošek, Jákob, Stanjura a další? Řešil někdo, kolik poslanců pětikoalice bere kokain? Kolik milenek má který ministr? Jestli mají na zahradě pergolu se stavebním povolením? Obvolával nějaký novinář všechny známé dosluhujících ministrů a vyptával se jich, zda na ně nemají nějakou špínu? Nějak si nevzpomínám. Naopak. I věci, které praskly, média ostentativně ignorují. Kupříkladu Rakušanův šifrovaný telefon, který „vysvětlil“ stejně blbě jako Turek. Přičemž Turek psal hovadiny na facebook, ale šifrovaný telefon se používá v organizovaném zločinu.

 

Hlas lidu z FB: Kuwa mame ve firme nove auto. Nebudu rikat znacku, protoze to co chci napsat asi plati napric vsemi vyrobci.

Kuuuurva tolik zbytecnych picovin pohromade jsem jeste nevidel!!!! Kdyz clovek jede rychleji, blika na palubce nejaka bila picovina, kdyz vypnu asistenty, sviti tam oranzove picoviny, kdyz nedam blikny v presne dany okamzik, nenecha mne auto jet kam chci a pere se se mnou o volant, tempomat furt nabizi zmeny rychlosti, na palubce se tudiz furt neco neustale rozsvecuje nebo blika, otackomer ukazuje otacky nejakyma zkurvenyma obdelnickama a prakticky se behem jizdy nemeni, ukazatel rychlosti neni prosty budik s rucickou, ale cislo, ktere se meni na displeji spolu s milionem dalsich zbytecnych kokotin… DO PICI S TEMAHLE EUROVYFIKUNDACEMA!!!!

 

Protiproud: Takže si to shrňme. Na území České republiky již několik let operuje teroristická skupina, pod vedením Mikea Oganesjana, maskujícího se jako proukrajinský aktivista, která je úzce napojena na vedení ministerstva vnitra a policie ČR.

Jak jinak si vysvětlit absolutní nečinnost policie při pronásledování českých občanů patřících k Fialově a Rakušanově opozici – a dokonce i jejich rodin. Desítky těchto případů jsou zdokumentovány, bylo podáno mnoho trestních oznámení, a přesto je tato expozitura ukrajinské rozvědky u nás nedotknutelná.

Na denním pořádku měla tato Fialova teroristická skupina pracující pro ukrajinskou rozvědku ničení majetku, stalking, narušování nočního klidu a domovní svobody či soukromí nebo jiné způsoby obtěžování, které je trestné.

Je jasné, že tato činnost by nebyla možná, aniž by tato operativní skupina neměla krytí z nejvyšších politických míst.

 

Richard Perman: Generální ředitel BBC Tim Davey oznámil svou rezignaci na pozadí skandálu se zfalšováním Trumpova projevu.

Maria Zacharovová okomentovala rezignaci generálního ředitele BBC Tima Daveyho: ,,Falzifikace v Buči byla také „sestříhána“ a ve skutečnosti vymyšlena BBC. Vymysleli si také neuvěřitelné příběhy o ruských fanoušcích před olympiádou v Soči, falešné příběhy o Sýrii, absurdní příběhy o Skripalových a mnoho dalšího.”

 

Jindřich Rajchl: A máme to tady!

Link na video dal (Oganesjanově bandě) někdo, kdo mě považuje za bezpečnostní riziko pro Českou republiku, v čemž jsou zajedno i ministrem Rakušanem. Tudíž nešlo o morálku, nýbrž u účelovou snahu mne zdiskreditovat a reputačně zlikvidovat, a to od celé této skupiny. Obyčejná špinavá kampaň a připravený ůtok od mých politických oponentů. Nikoliv proto, že představuji riziko pro Českou republiku, nýbrž proto, že představuji riziko pro dozimetrickou mafii.

Dyskutovat k textum možete aji na mojem fejsbučku TU

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička

 

ZDROJ:

https://www.radiouniversum.cz/jeden-hajluje-druhy-si-toci-domaci-porno-treti-vyhrozuje-nebohym-chirurgum-z-afryky-stvrty-okrada-capy-o-hnizda/

 

Jestli jsou pro Vás naše překlady přínosem, zvažte přispěním.
Děkujeme všem, kteří nám ekonomickou podporu pomáháte překládat další videa. – i 10 Kč za shlédnutí nám může pomoci.
Děkujeme, redakce VOLNÉHO blogu.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP

: Rakety Tomahawk pro Ukrajinu? Podle expertů jsou ještě příliš technicky “nedopečené”, aby je mohl Zelenskyj na Rusko z Ukrajiny odpalovat. Analýza + Dnešní pořad u Petra Hájka na Protiproud TV.

15 října, 2025

Dnes budu s Petrem Hájkem na TV Protiproud podrobně rozebírat další pravděpodobný vývoj války na Ukrajině, a hlavně velmi ožehavé otázky spojené s americkými střelami Tomahawk, pro které si Zelenskyj jede do Washingtonu za americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Pořad najdete dnes večer na tomto odkaze na kanále Protiproud TV YouTube.

Základním technickým problémem amerických raket Tomahawk Block V, o nichž si řada příznivců Ukrajiny naivně myslí, že mohou změnit průběh války na Ukrajině v její prospěch, je, že jsou podle mínění předních vojenských expertů “technicky poněkud nedopečené”, (v originále zde na YouTube plukovník Marcus Reisner : “unausgegoren” = “nedopečené”, v čase od 01:08), aby je bylo možné odpalovat ze také  země, nebo z letadel. A to je zdaleka ten nejmenší problém, který bude třeba v Pentagonu urychleně vyřešit, aby se Volodymyr Zelenskyj mohl skutečně relevantně v nejbližší době pokusit rozpoutat aspoň takovou jednu menší evropskou jadernou apokalypsu. A vše okolo toho dnes podrobně rozebereme s Petrem Hájkem. A jdu se na to vyspat.

Je 15. říjen 2025, úterý 03:45 hodin ráno, a přeji Vám všem krásný den. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá více jak 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují, aby naše analýzy mohly i nadále pokračovat! Mail na mne kpv0249@gmail.com.

Děkujeme Vám za pomoc! Vaše dary nám umožňují Vás informovat! Demokracie umírá ve tmě! Bez informací se nemůžeme správně rozhodnout, koho volit! Proto se snažíme informovat o všech! Nesloužíme žádné straně ani hnutí. Pokud někoho podporujeme, jde pouze o jednotlivé osoby, které osobně známe. Děkujeme, že naše pořady sledujete a naše články čtěte. Naši činnost můžete podpořit darem na účet 2902739284 / 2010, IBAN CZ79 2010 0000 0029 0273 9284, BIC FIOBCZPPXXX, Své platby prosím označte slovem DAR. Děkujeme! Všechny překlady jsou volné a v kontextu

 

ZDROJ:

https://www.michalapetr.com/map-2434-rakety-tomahawk-pro-ukrajinu-podle-expertu-jsou-jeste-prilis-technicky-nedopecene-aby-je-mohl-zelenskyj-na-rusko-z-ukrajiny-odpalovat-analyza-dnesni-porad-u-petra-hajka-na-protiproud/

 

Jestli jsou pro Vás naše překlady přínosem, zvažte přispěním.
Děkujeme všem, kteří nám ekonomickou podporu pomáháte překládat další videa. – i 10 Kč za shlédnutí nám může pomoci.
Děkujeme, redakce VOLNÉHO blogu.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP

Pavel J. Hejátko : Prokletí vlastního stínu: O touze být tím, koho volíme

5.10.2025

Opakující se volební neúspěchy stran, které se profilují jako vlastenecké, vyvolávají otázky přesahující pouhou programovou nabídku či marketingové strategie. Debakl těchto uskupení nelze vysvětlit jen roztříštěností scény nebo nedostatkem financí. Hlubší pohled odhaluje dva klíčové, vzájemně propojené faktory: systematické rámování těchto subjektů v médiích a specifický psychologický rys českého voliče, který touží po identifikaci s úspěchem, i kdyby byl tento úspěch spojen s problematickou minulostí.

Každé volby, ať už parlamentní, evropské či regionální, přinášejí podobný scénář: strany a hnutí z takzvaného vlasteneckého spektra sice dokáží mobilizovat své tvrdé jádro, ale v celostátním měřítku zůstávají daleko za branami relevantního politického vlivu. Proč se tak děje v zemi, kde podle průzkumů panuje značná skepse vůči Evropské unii a dalším nadnárodním strukturám? Odpověď leží ve dvou rovinách – v mediální realitě a v kolektivní mentalitě.

1. Média jako tvůrci reality: Propaganda úspěchu a neúspěchu

Prvním pilířem neúspěchu vlastenecké scény je způsob, jakým je prezentována v médiích hlavního proudu. Nejde přitom o otevřenou a přiznanou kritiku, ale o sofistikovanější metodu rámování (framing). Politici zavedených stran jsou i přes své prokazatelné skandály, korupční kauzy a politická selhání prezentováni jako legitimní součást establishmentu. Jsou „státníci“, „úspěšní manažeři“, „zkušení politici“. Jejich prohřešky jsou sice zmiňovány, ale často v kontextu, který je relativizuje jako „běžnou součást politiky“. Jsou zváni do hlavních debatních pořadů, jejich tváře se objevují na titulních stranách a je jim poskytován prostor k vysvětlování svých kroků, čímž si udržují auru profesionality a úspěchu.

Naopak představitelé vlasteneckých stran jsou systematicky nálepkováni a umisťováni do předem definovaných „škatulek“. Jsou označováni jako „extremisté“, „populisté“, „ztroskotanci“ nebo „proruští trollové“. Média se méně zaměřují na věcnou kritiku jejich programu a více na jejich osobní styl, údajné vazby nebo kontroverzní výroky vytržené z kontextu. Tímto způsobem je vytvářen obraz nekompetentních a společensky nepřijatelných osob, jejichž volba je vnímána jako projev zoufalství či nedostatku inteligence.

Tato mediální strategie má devastující účinek. Vytváří totiž společenskou normu, kde volit zavedenou stranu, která je u moci desítky let a nese zodpovědnost za současný stav, je považováno za „normální“ a „zodpovědné“. Volit alternativu je naopak prezentováno jako sociální riziko, které voliče automaticky řadí na okraj společnosti.

2. Psychologie voliče: „Jsem ten, koho volím“

Druhý, a možná ještě podstatnější faktor, navazuje přímo na mediální obraz. Čeští voliči, podobně jako voliči v jiných postkomunistických zemích, nevnímají volby pouze jako racionální výběr nejlepšího programu. Politická volba je pro ně do značné míry aktem sociální identifikace. Volič se jakoby „vtěluje“ do osoby, které dává svůj hlas. Neprojektuje si do ní jen své politické naděje, ale i své osobní a společenské aspirace.

A zde narážíme na jádro problému. Předsedové a hlavní tváře zavedených stran, ač mohou být osobně nesympatičtí a spojení s řadou „zvěrstev“ páchaných v politice posledních 36 let, jsou mediálně opěvováni jako úspěšní. Jsou to lidé, kteří to „někam dotáhli“ – jsou ve vládě, setkávají se se zahraničními lídry, mají vliv a moc. Volič, který jim dá hlas, si podvědomě připisuje část tohoto úspěchu. Cítí se být součástí „vítězného týmu“, součástí establishmentu. Volbou Petra Fialy se stává „prozápadním intelektuálem“, volbou Andreje Babiše „úspěšným manažerem, který to všem ukáže“.

Tento mechanismus identifikace s mediálně vytvořeným úspěchem je tak silný, že dokáže přebít i osobní negativní zkušenost s politikou těchto stran. Lidé sice nadávají na drahotu, nízké důchody a rozpadající se infrastrukturu, ale u volební urny dají přednost pocitu sounáležitosti s „úspěšnými“ před nejistou sázkou na někoho, kdo je médii prezentován jako outsider a neúspěšný rebel.

Vlastenecká scéna v tomto ohledu selhává. Její lídři nejsou prezentováni jako úspěšní. Naopak, jsou často líčeni jako ti, kteří v životě selhali a politika je pro ně poslední útočiště. Volit je by pro průměrného voliče znamenalo identifikovat se s neúspěchem, s hněvem a s vyloučením. A to je psychologická bariéra, kterou je ochoten překročit jen málokdo.

Začarovaný kruh

Oba faktory tak vytvářejí začarovaný kruh. Média vytvoří obraz neúspěšných outsiderů. Volič, který se chce cítit úspěšný, tyto outsidery nevolí. Strany následně ve volbách skutečně neuspějí, což jen potvrdí původní mediální narativ a dále posílí nechuť voličů se s nimi identifikovat v příštích volbách.

Prolomení tohoto kruhu by pro vlasteneckou scénu vyžadovalo mnohem víc než jen sjednocení a lepší program. Vyžadovalo by to buď vznik silné a charismatické osobnosti, která by dokázala i navzdory médiím projektovat auru úspěchu a kompetence, nebo zásadní společenskou krizi, která by otřásla důvěrou v samotný establishment a donutila voliče přehodnotit, co vlastně znamená být „úspěšný“. Dokud se tak nestane, bude volební mapa České republiky pravděpodobně vypadat stále stejně a vlastenecká scéna zůstane jen hlasitým, ale v konečném důsledku bezmocným aktérem na politickém okraji.

Pavel J. Hejátko

Zdánlivě nepostřehnutelný​ mučedník: K padesátinám Pavla J. Hejátka

30.9.2025

Existují umělci, jejichž hlas je slyšet i tehdy, když už dávno nezní. Existují jména, která z veřejného prostoru zmizí – a přesto na ně nelze zapomenout. Jsou vymazána, a přece přítomná. Odsunutá do ticha, které křičí. Jedním z těchto jmen je Pavel J. Hejátko.

Dnes, 30. září 2025, slaví padesát let.

 

Oficiálně jej téměř nikdo nepřipomene. Ve veřejnoprávních ani v alternativních (snad na pár výjimek, ostatně uvidíme) médiích neproběhne gratulace, žádné kulturní rubriky ho nezařadí do „významných výročí“. Přesto je to výročí, které nelze přejít bez povšimnutí. Protože právě až ona absurdně trapná ignorace je to, co dlouhodobě obklopuje jeho jméno – a zároveň to, co z něj činí jeden z nejvýraznějších symbolů současné české společnosti.

Hejátko je básník, písničkář, publicista. Ale i tyto škatulky zde selhávají. Jeho tvorba nepodléhá žánru ani době. Je hluboce osobní a současně „meziřádkově​“ politická. Křehká a nesmlouvavá. Zraňuje – a zároveň léčí. V textech Pavla J. Hejátka se spojují dva proudy: zápas jednotlivce se sebou samým a střet člověka s nelítostným světem. Jsou o konfrontaci bezvýznamnosti života v novodobé totalitě​. Hejátkova hudba i slova zní z přímého pohledu do středu vřavy.

Jeho poslední album Eden nedohleden, vydané loni, se stalo artefaktem. Deska, která zmizela během několika týdnů, dnes koluje mezi posluchači jako posvátný dokument. Nikoli jen coby rarita sběratelů, ale pro sílu, s níž vypráví. Je to svědectví – o stavu duše i společnosti, o ztrátě smyslu, o hledání světla ve světě, kde už žádné nemá svítit. A přesto svítí.

Právě touto deskou Hejátko stvrdil svou pozici vně i mimo kulturní scénu. Nebyl pozván do debat, nikdo jej nezval do pořadů, deska nebyla nikde propagována. A přesto o ní skoro všichni vědí. Mlčení, které kolem ní vzniklo, nebylo náhodné. Nebylo ani nevědomé. Bylo systematické a výsost​ně záměrné!

Hejátko dnes žije pod neformálním, o to však účinnějším zákazem. Říká se tomu „absolutní vymlčení“ – není nijak vyhlášeno, ale přesto funguje s naprostou precizností. Primárně na principu celospolečenské autocenzury. Jeho jméno nevyslovujete, pokud nechcete být označeni jako potenciální zájmová osoba. Jeho hudbu nikde nesdílíte, pokud nechcete přijít o zaměstnání. Jeho texty necitujete, pokud nechcete, aby vám přišlo trestní oznámení. Hejátko je vyloučen, ale ne umlčen.

A čím, že se provinil? Vlastně ničím. Jen neuhnul. Nepřizpůsobil se. Desítky let mluvil nahlas a na rovinu. Zastal se těch, které jiní odepsali. Odmítl kolektivní jazyk, kolektivní pravdu, kolektivní zbabělost. A krutě za to zaplatil. Opakovanými výslechy. Soudy. Vězením. Zničeným zdravím. A především – tichou likvidací veřejné existence.

Ale právě v tom je podstata jeho síly. V tom, že z něj nevznikla ikona, ale svědek. Ne symbol, ale člověk. Není obklopen aureolou, ale posvátným a důstojným bytím. Nechce obdiv – touží po procitnutí zbývajících…

Hejátko nestojí proti systému jako revolucionář. Nestojí na barikádě. Nestojí vůbec. Když je mu nejlépe, dokáže​ sedět – někde na kraji, s kytarou, s jeho typickým basbarytonem, který unese jen tolik, kolik je třeba říct. Ne víc. Ne míň. A právě proto proniká hlouběji než hlasy, které dnes tolik​ křičí do mikrofonů.

Jeho padesátiny nejsou připomínkou jednoho života, ale lakmusovým papírkem stavu naší demokracie. Jakou cenu má dnes slovo? Jakou váhu má odvaha? A kolik jí je třeba k tomu, aby člověk zůstal pravdivý – i za cenu, že přestane být viditelný?

Pavel J. Hejátko dnes slaví. Ale není to oslava. Je to trpká připomínka našeho selhání a zrcadlo nastavené každému, kdo se nebojí alespoň podívat. A také výzva. Umění, které nezradí samo sebe, nezmizí – ani když se ho pokusíte bez obřadu pohřbít.

Jeho jméno je synonymem všech, kteří se odmítají smířit s pohodlnou lhostejností. Jeho hlas zní i přes všechny nánosy dehonestací, zesměšňování až po vymazání dál. Třeba ne z jevišť, ne z rádií, ne z obrazovek. Ale z duší těch, kdo nezapomněli, že statečnost​ je forma pravdy – a pravda je vždycky nepohodlná.

Evka Pařízková

Pavel J. Hejátko : Obraz Izraele a vznik nové Chazárie

23.9.2025

Po druhé světové válce a hrůzách holocaustu se světové vnímání Židů zásadně proměnilo. Byli vnímáni jako oběti bezprecedentního zločinu, což vyvolalo soucit, lítost a širokou podporu jejich práva na vlastní stát. Tato tragédie vytvořila morální kapitál holocaustu, na jehož základě vznikl Stát Izrael. Filozofové Frankfurtské školy mluvili o nutnosti myslet „z Osvětimi vpřed“ – tedy brát genocidu jako určující bod evropských dějin a politiky. Západ se cítil vinen a přijímal povinnost Židy chránit.

Postupně se však obraz Izraele měnil. Tvrdá politika vůči Palestincům a okolním arabským národům vyvolávala odpor zejména tam, kde nikdo nenesl vinu za nacistické zločiny. Palestinské povstání – intifáda – bylo přímou reakcí na ignorování práv místního obyvatelstva.

Od oběti k moci

Sebeuvědomění Izraele i židovské diaspory se posunulo. V popředí už nestála identita oběti, ale identita síly, expanze a dominance. Pravice v čele s polským sionistou Benjaminem Mileikowskym alias Benjaminem Netanjahuem, ministrem Itamarem Ben Gvirem či Becalelem Smotrichenem začala otevřeně mluvit o Velkém Izraeli, stavbě Třetího chrámu (což by vyžadovalo zničení mešity Al-Aksá) a konečném řešení palestinské otázky. Inspirací byla i učení rabínů Kooka, Kahaneho a Liora a strategický koncept Oded Yinona z 80. let, který počítal s rozbitím arabských států a vytvořením chaosu na Blízkém východě.

Po roce 2023, po útoku Hamásu, Izrael vojensky zničil Gazu, zaútočil na Libanon, vedl přestřelky s Íránem a zasáhl i Sýrii, Katar a Egypt. Smotrich dokonce prohlásil, že Damašek bude součástí Izraele, a Ben Gvir naznačil vyhození Al-Aksá do povětří. Arabský svět se opravdu ocitl v chaosu, zatímco Izrael posiluje.

Genocida v Gaze – finální fáze

V současnosti Izrael zahájil nejtvrdší fázi operací v Gaze, kde zůstalo více než 800 000 civilistů prakticky bez možnosti úniku. Masivní bombardování probíhá bez ohledu na životy žen, dětí a starých lidí. Humanitární organizace mluví o kolektivním trestu, který naplňuje definici genocidy podle mezinárodního práva.
Obraz Židů se tím v očích světa proměnil: z trpících obětí holocaustu se stávají ti, kdo sami páchají masivní násilí na bezbranné populaci. Identita trpícího Mošiacha (Ben Jusuf) ustupuje identitě vítězného, triumfujícího Mošiacha (Ben Dovid).

Nová osa: Izrael a Spojené státy

Donald Trump, obklopen křesťanskými sionisty a pevně spojen s Netanjahuem, posunul USA z pozice ochránce do role aktivního spojence pravicového sionismu. Z „hlavního města soucitu“ se stalo hlavní město útoku.

Paralelně: vznik nové Chazárie

Vedle expanze Izraele se začíná rýsovat i jiný geopolitický projekt – obnova vlivu Chazárie. Historická Chazárie, mocný státní útvar mezi Černým a Kaspickým mořem (7.–10. století), byla známá tím, že její elity přijaly judaismus. Dnes se objevují názory, že na území Ukrajiny – právě v oblasti někdejší chazarské moci – vznikají předpoklady pro novou Chazárii.

Tento koncept je posilován několika prvky:

• Masivní podpora Ukrajiny ze strany západních židovských elit, včetně finančních a politických struktur napojených na sionistické kruhy
• Výrazná role židovských oligarchů v ukrajinské ekonomice a politice (např. Ihor Kolomojskyj a další)
• Strategická poloha Ukrajiny jako nárazníkového státu mezi Ruskem a Evropou – podobně jako kdysi Chazárie mezi Byzancí a chalífátem
• Symbolické propojení – ukrajinská identita se staví proti Rusku, které se samo stylizuje do role dědice Kyjevské Rusi, zatímco část narativu posouvá Ukrajinu směrem k alternativní, „chazarské“ kontinuitě

Pro některé izraelské a americké kruhy může Ukrajina fungovat jako záložní centrum moci, paralelní k Izraeli – geopolitická „rezerva“, kdyby se Blízký východ stal příliš nestabilním.

Dvojí obraz a nový epochální posun

Izrael se tak mění z obrazu oběti na obraz vítězného útočníka. Zároveň se na mapě objevuje Ukrajina, kde někteří analytici spatřují obrysy nové Chazárie – místa, kde se opět propojují židovské, geopolitické a mocenské zájmy.

Pokud holocaust formoval identitu trpícího Mošiacha, Gaza dnes formuje identitu vítězného Mošiacha. A Ukrajina se může stát strategickým zázemím této proměněné identity.

Vývoj směřuje k tomu, že už nemusíme myslet z Osvětimi. Nyní musíme myslet z Gazy – a z Ukrajiny.

 

Pavel J. Hejátko

 

Jestli jsou pro Vás naše překlady přínosem, zvažte přispěním.
Děkujeme všem, kteří nám ekonomickou podporu pomáháte překládat další videa. – i 10 Kč za shlédnutí nám může pomoci.
Děkujeme, redakce VOLNÉHO blogu.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP