Podivné poděkování dvou opilých ukrajinských mužů

Podivné poděkování dvou opilých ukrajinskych mužů všem Dobročechům“Vy čubky, měli bychom vás všechny postřílet“

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

18.12.2022

PAVEL HEWLIT

Někdy píšete článek a víte, že vzbudíte emoce – a to tak bude všechno. Někdy však píšete článek, o němž dopředu víte, že každým slovem házíte někam vidle.

Článek

O budoucích článcích někdy diskutuju s kolegy a o následujícím někteří tvrdili, že se líbit nebude. Ne že by měl být černobílý, ale že doba, v níž ho píšu, má jenom jednu barvu a na druhou se příliš nekouká. I tak si myslím, že by se o některých věcech i přes jejich nepříjemnou chuť psát mělo.

O otázce pomoci Ukrajině a její míře přemýšlím často. Za její základ vnímám neustálé hlasy kolem dokola, co my, my jako lidé v této zemi, co máme, co my vlastníme, čím disponujeme, a co naopak oni, oni tam na Ukrajině, co oni nemají, co mít nemohou, a co naopak mají.

Celé to pak je zahuštěno slovy, že bychom se měli dělit a pomáhat a taky se uskromnit, aby svět byl v rovnováze.

O rovnováze a rozdávání slýchám nejčastěji od politiků a lidí, kterým zase ne všechno věřím, ačkoli oni sami dokola opakují, jak pomáhají do roztrhání těla a peněženky, ale pak mě zarazí, že posílají fotky ze zahraničních dovolených, fotky nových věcí, které si koupili, fotky z večírků, na nichž je vidět, že je nic netrápí. Jako by se tím a tím, tou pomocí a tím okolo chlubili.

Ptal jsem se těch lidí, jestli je jejich dovolená a všechno to další taky v rovnováze s oním roztrháním těla a peněženky. Odpověď jsem dostal, že ano – že člověk má právo toho, na co má, a že si musí od toho pomáhání někdy odpočinout, aby pak mohl pomáhat znovu.

Nejen že taková odpověď je příkladem pokrytectví, ale je důkazem, že ten, kdo ji pronese nebo takto vnímá, je členem nebezpečné sekty jménem Dobročeši.

Dobročeši mají v sobě vše jako každá správná sekta. Když Vás chce získat a pak ovlivnit, nejprve zaútočí na Vaši malost a rozebere ji jako Vaši největší slabinu v cestě za štěstím. Pak vymyje mozek žvásty o rasismu a o tom, že není na světě rozdílů, přičemž Vám Vás samotného opět ukáže jako malého pomýleného jedince bez špetky jedinečnosti, a pravděpodobně jako xenofoba. Poučí Vás, že Vaše jedinečnost je až v kolektivu.

Nakonec Vás dorazí láskou a pochopením, na které a za které budete dřít a platit, aniž by vůdci hnuli prstem, což jim nezabrání si plodů Vaší práce dostatečně užít.

Jsem řidič tramvaje a za výhodu svého povolání považuji, že se mnou lidi jednají narovinu. Někdo to za výhodu nepovažuje, já ano. Je to pro mě výhoda, protože nikoho by ani nenapadlo, že tramvaják, co je veze, je autorem několika knih, nositel literárních cen – a nenapadlo je to proto (jak jsem se dozvěděl), že nikdo takový by přeci tramvaj neřídil.

Jak jsem řekl, že se mnou jednají narovinu, to nebylo přesné. Spíš si lidé na nic přede mnou nehrají. Proč by to taky dělali? Kam by to vedlo, kdybyste si něco dělali z nějakého tramvajáka a chovali se před ním, jak se někteří chovají před někým, před kým potřebují dobře vypadat.

Dobročeši mě nemají rádi. Mám podle nich moc radikální názory, a teď že je mám radikální i ohledně Ukrajiny a Ukrajinců. Možná je to tím, že jsem právě oním tramvajákem, před nímž si nikdo na nic nehraje, a v hlavním městě vidím otázky a odpovědi ohledně Ukrajinců poněkud jinak než oni od počítače a domů a bytů s pevnými dveřmi a vysokými zdmi.

Ohledně otázky pomoci hodně tápu, protože pořád je mi předkládáno, jak jsou Ukrajinci statečný národ, který svými muži (a někdy i ženami) bojuje nejen za sebe, ale i za nás a za celý svět a možná i za celý širý vesmír, ale to potom nechápu, proč tolik ukrajinských mužů vozím v tramvaji a proč jsou s nimi konflikty na hraně zákona.

Možná to jsou stateční vojáci na dovolence, což by odpovídalo tomu, že mají peníze na alkohol a cigarety a oslavují život. Konflikty jsou tedy potom dle Dobročechů jenom moje špatné vyložení jejich situace, kdy ventilují svůj stres z války. Pak je tedy zvláštní, proč se takové situace řešily i před válkou – asi proto, že tenkrát ventilovali sami sebe.

Před dvěma lety jsem v tramvaji slyšel od mladého cestujícího tuhle větu, cituji:

„Já nejsem proti Ukrajincům, jen jich je tady moc!“

Zajímalo by mě, jak onen muž vnímá situaci dnes. Dobročech neopomene říct, že je na Ukrajině válka a že tam umírají děti. Děti jsou ve válkách univerzální argument. Já na to odpovídám, že klidně děti tam vyměním za dospělé tady. Navíc tvrzení Dobročechů o dětech jako by chtělo naznačit, že na frontě bojují jenom děti a dospělí se flákají kdo ví kde.

Po letech zkušeností by se těžko ve zkratce napsalo, proč máme my řidiči s opilými Ukrajinci problémy. Jeden z problémů je, že neumí pít. Tvrzení, že naopak umí, je omyl. My umíme pít. My umíme pít, abychom se třeba i neopili, oni pijí, jenom aby se ztřískali.

Dobročech namítne, že o to v pití jde, opít se, že společenské popíjení postrádá význam, neboť pokud pijete alkohol, pijete ho, abyste cítili jeho účinky. Tuhle verzi jsem slyšel často od alkoholiků. Ti rovněž nemají společenské popíjení rádi, ale u nich šlo také pouze o opití se.

Rovněž jsem slyšel od znalých nad klávesnicí, že jistě i jiné národy a národnosti u nás pijí a mohou se chovat přes míru. Budete se divit, ale jiné národy a národnosti skutečně pijí, a někdy hodně, avšak problémy jsem s nimi neřešil. Ne nikdy tak, že bych musel volat přes dispečink policii. Vždycky jsem se s nimi domluvil po dobrém a taky podotknu, že jsem třeba nikdy neměl v tramvaji problémy s opilými Romy nebo Vietnamci.

Za to problémy s opilými Ukrajinci se množí. Je to tím, že oni neznají míru, a tak přes ní pijí. Navíc jsou díky válce a benevolentních kroků našich politických představitelů mnozí naplněni falešným přesvědčením, že si mohou u nás dovolit cokoliv a my je musíme tolerovat.

Než budu pokračovat, tak dvě věci.

Žiji v místě, kde je Ukrajinců hodně a je jich tam hodně dlouhá léta. Není to stejné, jako když žijete s nimi na Ukrajině, protože v tomhle soužití, kde jsem já doma, vnímáte, že by se měli přizpůsobit oni Vám než Vy jim.

Díky onomu dlouhému soužití jsem mnohé pochopil. Třeba, že je obrovský rozdíl mezi ukrajinskou ženou a ukrajinským mužem (ve srovnáním s námi) a ženy jsou v tomto vztahu nedoceněné. Slibuju, že o tom brzy taky napíšu, neboť mě zajímal fenomén, jak si čeští muži volili Ukrajinky za partnerky a mnozí jsou s tímto vztahem spokojenější než s partnerkami českými.

Druhá věc je, že i mezi Ukrajinci jsou slušní lidé a sami Ukrajinci mají mezi sebou řevnivost, jejíž základem je místo, odkud ten a ten Ukrajinec pochází. Další neshody mezi nimi jsou o tom, že si někteří myslí, jak tady jiní někteří nemají co dělat. Můj soused Ukrajinec se na úkor těch, co přišli po začátku války, vyjádřil takto:

„Ti noví? Zkurvili nám to tady!“

Je pravidlem, že pokud někdo někomu kazí pověst, nikdy, ale opravdu nikdy to neodnese ten, kdo je viníkem – vždycky špatnou pověst odnese nevinný a hodný člověk. Tohle bude v budoucnu ten samý případ. Díky podobným negativním událostem mezi Čechy a Ukrajinci poroste vůči Ukrajincům agrese a odnesou ji ti, co by si pomoc skutečně zasloužili – a tím zase poroste jejich agrese vůči nám. Nevytvoří se bludný kruh, nýbrž rovnice.

S nalitým Ukrajincem se nedomluvíte, navíc má pocit, že ho chcete napadnout. Nejsem konfliktní typ a všechny mladé řidiče učím, aby hlavně nezvedali při podobném konfliktu hlas. Zvýšený hlas oni berou přímo jako výzvu k potyčce – asi jako každý jiný.

Dobročech by mi vysvětlil, že jde o slovanskou náturu, já to tak však nevidím.

Říkejte si, co chcete, ale pořád jsou společně s Rusy východní Slovani, zatímco my jsme západní. My si nikdy nebudeme s nimi zcela rozumět, protože oni patří do země, kde lidský život nemá takový význam jako u nás, a i přes ujišťování politiků, že Ukrajina je moderní stát patřící do EU, tolik moderní není. Dle vyprávění tamějších je to země plná chaosu, korupce, a není proto divu, že z ní léta lidi utíkají za lepším. Slyšel jsem o ní dost, a málokdo o ní mluvil hezky – a pokud ano, ne zase tak, že by se do ní vracel. Taky se tam mnozí po válce nevrátí.

Včera ve dvě odpoledne dva muži. Podle pozdějších svědectví cestovali tramvají ve stylu Like a Boss. Cigaretka, pivečko, krásy zasněžené Prahy za okny, pak spánek. Spánek tak hluboký, že v zatáčce na Lipanské si jeden ustlal na podlaze a válel se v rozbředlém sněhu. Po zjištění, že to není pohodlné, si zase sedl na sedačku a řádně ji zapatlal.

Tradiční v dopravě je, že nikdo z lidí okolo na podobné chování nijak nereagoval. Nikoho nezajímalo porušování pravidel pro cestování v MHD. Nikdo nic neviděl, nebo jim to bylo jedno. Dobročeši nic. Nevěřím, že by u mě v tramvaji zrovna žádný nebyl. Jistě že byli, ale pro Dobročecha byla tahle realita moc blízko u těla a chyběl odstup, aby se o záležitost v konečném měřítku nemusel doopravdy postarat, kdyby se něco s jeho dobrotou v budoucnu nepovedlo.

Na konečné se Ukrajincům ven nechtělo. Nic překvapivého. To je daň za to, že v zimě topíme. Na žádost o vystoupení nereagovali. Opět nic nepřekvapujícího, neboť když Ukrajinci Čech něco řekne, tak jemu je to jedno, pokud Čech neříká: Ano, pane.

Jazyky trochu znám, a tak jsem pochopil výtky, co jsem si to já dovolil jet tam, kam oni nechtějí, a nejel jsem tam, kam chtěli. Paradox byl, že do místa, kam chtěli, vedou pouze koleje železniční a není to v Praze. Muži se zatvrdili, že nikam nepůjdou, dokud je neodvezu do Kralup.

Nemůžete jenom tak stát s tramvají v zastávce a nic nedělat. Řidiči za vámi by rádi pokračovali. Tohle je taky jeden z důvodů, proč jezdíme pozdě, jelikož řešíme na trati takovéto nebo podobné události a ti za námi čekáním nabírají zpoždění. Zavolal jsem na dispečink a žádal pomoc policie. Pak odjel do smyčky, abych nebrzdil provoz.

Policie je kouzelné zaklínadlo, po němž opilci ožili. Ne že by chtěli vystoupit, spíš se dalo říct, že hodlali nastoupit ke mně do kabiny řidiče. Dobročech by řekl, že jsem je zbytečně stresoval slovy o zákoně, neboť v policii mohou vidět afinitu k ruským pořádkovým složkám – tudíž byla moje vina, že se mi hodní Ukrajinští muži pokusili dobýt do kabiny jako do hradu a následně mě ztrestat. Mí oponenti by přidali poznámku (kterou jsem skutečně od nich zaslechl při jiné příležitosti), že jsem zbabělec, protože jsem se jim nepostavil.

Kabina odolala a konečný stav byl, že došlo pouze na nadávky a pravděpodobně uražené ego, že ten blbý Čech neposlouchal. Muži pochopili, že nechtějí mít s policií problémy, a tak vystoupili.

Jeden z nich mi ještě naposledy bouchnul do kabiny a řekl větu, kterou jsem považoval za vzkaz. Je to onen vzkaz, který jsem avizoval v názvu článku. Zazněl v jednotném čísle, ale pro Vás jsem ho dal do množného. Berte ho jako součást mnohovrstevné reality toho, co nyní prožíváme a svými kroky ovlivňujeme.

Vzkaz zní:

„Vy čubky. Měli bychom Vás všechny postřílet!“

Reagoval jsem jako správný Čech. Odvolal jsem policii a šel utřít po jednom z nich zablácenou sedačku.

Dávný démon

Blog-převzato z blogu Vidlákovy Kydy

19.12.2022

Už vícekrát jsem tu psal, že mě letos nejvíc překvapuje, kolik toho ten náš systém vlastně vydržel. Začalo to dobou covidovou, kdy jsme byli dlouhou dobu zavření, mělo to vliv na ekonomiku a doteď na to doplácíme, ale v podstatě pořád se tu dá žít. Teď máme už tři čtvrtě roku válku na Ukrajině, během které se vláda postarala, abychom to fakt neměli jednoduché, ale pořád se před vámi v supermarketu otevřou dveře, pořád vám paní na pokladně „nakliká“ nákup a pořád zaplatíte kartou, mobilem nebo v hotovosti.

Ceny základních potravin stouply skoro na dvojnásobek, ceny energií se zečtyřnásobily, na auta jsou pořadníky, energetičtí experti si vozí dřevo do Prahy v předtuše dramatických časů, cena pšenice je také skoro dvojnásobná, každou chvíli slyšíme o nějakém krachujícím podniku, do toho nám EU přitvrdí s emisními povolenkami… a ejhle, nezaměstnanost je stále nízká, hlady ještě pořád nikdo neumřel, a jak mi vysvětlili hoši od Saubere Energie Morgens, všichni bez problémů zvládají platit své energetické závazky.

Těch případů, kdy nám babička nemá na plyn a musí chodit na klestí, těch je vlastně hrozně málo. Nebo se alespoň jeví, že jich je málo.

Vlastně už rozumím, jak jsme mohli vydržet být třicet let krmelcem Západu. My prostě máme v sobě nějaký nezmapovaný proud. Nějakou schopnost adaptace na nejhorší podmínky. Nějak to umíme zařídit, že i když nás okrádají horem dolem a zcela legálně, pořád to nějak dáváme. I přes všechny ekonomické reformy, které nám naordinovali, přes všechno, co tady rozkradli, zničili, odvezli a zrušili, pořád to nějak jde.

Už za Marie Terezie se říkalo, že český sedlák je jak vrba. Čím víc ji rveš, tím víc roste.

Dolním deseti milionům zdvojnásobili náklady všeho. A místo aby se okamžitě všechno sesypalo, tak to sice trochu skřípe, padá z toho omítka, trochu se zkroutily veřeje, ale pořád je to funkční. Největší důkaz českých schopností. Máme vlastnost, kterou nikdo nevidí, nikdo se jí nezabývá, jen se jí takhle okrajově dotkneme, ale je asi důležitější než všichni Fialové, Babišové, Sobotkové, Nečasové, Topolánkové, Zemani a Klausové dohromady.

A ještě těm babičkám v nesnázích pomáháme…

Překvapuje mě, s kolika bohatými lidmi jsem se potkal a zjistil, že jsou na naší straně. Překvapuje mě, odkud se mi dostalo zastání, a naopak, odkud přišly odsudky. Překvapuje mě, s jakou vervou vláda vrtá díry do lodě, ale ještě víc jsem vyvalený z toho, kolik lidí ty díry dnes a denně záplatuje a dělají to ze svého.

My jsme prostě národ posledních pěti minut. To je totiž zhruba ten čas, za který se na Titaniku událo všechno podstatné. Do té doby se ta loď jen zvolna nakláněla. A dole pořád běhali topiči a strojníci a postarali se, aby se loď potopila s rozsvícenými světly a s hudbou.

Jen… ta naše životaschopnost je i antitezí revolučních nálad. Proč dělat revoluci, když vždycky vymyslíme, jak vyváznout? Proč dělat odboj, když naše šedá zóna, šedá ekonomika, osobní kontakty, lidská vzájemnost a improvizace to vždycky nějak udělají? Vždycky je někde nějaký zapomenutý úředník, vedoucí pracovník, schopný člověk a šikovný manažer, kterého zapomněli vyhodit při povolebních čistkách, který jde a bez publicity zachrání neuvěřitelně moc.

Například by mě hrozně zajímal příběh, jak se to udělalo, že sice začala válka na Ukrajině, ale z Ruska sem ještě přiletěla letadla s jaderným palivem pro naše elektrárny. Dokonce několikrát. Vsadím se, že to celé bylo založeno na osobní odvaze nějakého vysoce postaveného jednotlivce, který k tomu dal příkaz a nevěděl, jestli ho za to nevyhodí.

Ve skutečnosti se v Česku Titanic potopí jen jednou za pět set let. Jinak to tady vždycky nějak provizorně opravíme a když tak přestoupíme na jinou loď. Jen málokdy jsme nuceni skutečně bojovat o holou existenci. Vždycky se v našem národě najde dost bezejmenných blbců, kteří to nevzdají a i přes klacky pod nohama jdou a nějak to zachrání.

V jaké jsme situaci? Loď se nám pěkně nahnula a slušně nabírá vodu. V podpalubí se už bojuje o holou existenci, ale bojuje se o ni až neuvěřitelně úspěšně. Co bude dál? Zase se najde někdo, komu nebudeme moci dost poděkovat, kdo to nějak na poslední chvíli ucpe? Nebo přijde někdo, kdo vymyslí, jak to zase chvíli táhnout dál? A nebo přijde ta velmi řídká zkušenost, kdy to fakt nepůjde zachránit a prostě se potopíme? Nezaměstnanost nijak dramaticky neroste, ceny benzínu dokonce klesají. Kdyby se ceny elektriky vrátily na loňskou úroveň, vlastně by skoro nebylo o čem mluvit. Sledujeme takové to poslední zlepšení stavu pacienta těsně před smrtí? Nebo to proti všem předpokladům dopadne jako obvykle?

Nebo ještě dostáváme čas na klidné vánoce?

Podle všech ukazatelů bychom měli být totálně v háji… ale nejsme. I henten plyn nám vystačí ještě na sedmdesát dnů… a možná i déle. Nebo nám pánbůh prostě dává ještě pár dní na seznamování a vzájemnost? Máme ještě chvíli času, abychom se sblížili, navštívili a připravili na to, co přijde?

Prosím, dejme si na těchto vánocích záležet. Možná loď ještě udržíme na hladině. Ale kdyby ne, ať je tento sváteční čas alespoň hezkou vzpomínkou.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/poslednich-pet-minut

Nehoda ve Švédsku odhalila obrovskou spotřebu ropy a škody na životním prostředí způsobené větrnými turbínami

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

23 července, 2022 převzato z : Necenzurovaná pravda

Již v několika článcích jsem zde upozornila na absolutní neekologičnost větrných elektráren. Dá se dokonce říct, že by to byl jeden celý seriál. Mohli jste se například dozvědět o tom, jak se kvůli výrobě větrníků ničí ekvádorské lesy, přičemž dřevo se pak přes půl zeměkoule vozí na lodích, ovšem zde příliš dlouhá uhlíková stopa nevadí.

Mohli jste se však dočíst i o tom, jak moc škodí větrníky ptákům, jejichž populace v některých lokalitách vyhubily, ale také vodním živočichům. I proto proti jejich další instalaci ve Švédsku protestují především ochránci zvířat a ornitologové.

Ovšem u větrníků je také problém s narušením krajiny, například v Německu jim měl padnout za oběť les plný vzácných starých stromů. Neekologická je ovšem i jejich likvidace po ukončení životnosti. Další problém se projevil po nedávné havárii ve Švédsku.

V červenci se v severním Švédsku zhroutila větrná turbína; banální problém, pomyslíte si možná – zejména proto, že nikdo nebyl zraněn. Na místě nehody se však objevil znepokojivý obraz: plastový odpad ležel uprostřed obrovské ropné skvrny, což  vyvolalo ohromené otázky u části tisku a veřejnosti – zejména od provozovatelů a úřadů. Je třeba uzavřít celé zařízení; údajně pro další „vyšetřování“. Každopádně tento případ opět přivádí do centra pozornosti klam zelené energie a ukazuje, že nemá s ekologičností nic společného.

Zřícená větrná turbína byla součástí projektu Nysäter, který má mít zásadní význam pro rozšíření výroby obnovitelné energie ve Švédsku a byl zahájen teprve minulý měsíc s velkým mediálním úsilím. Je to jeden z největších závodů v Evropě – a jeden z nejmodernějších. Zeleně polarizovaná veřejnost v domovské zemi „Klimatické Grety“ Thunbergové proto nyní na incident reaguje o to podrážděněji.

Ve skutečnosti kolaps pravděpodobně přiměje více lidí ve Švédsku, aby si uvědomili,  že větrná energie není v žádném případě dlouho očekávaným „čistým“ zdrojem výroby elektřiny, který je jako takový vždy politicky a v médiích zobrazován. Mimo již výše uvedených důvodů tedy existuje i další důvod – úniky ropy v místě případného incidentu: Podle různých studií publikovaných v odborných článcích o MDPI například větrná turbína potřebuje mezi 200 a 800 litry oleje ročně.

Odborník ze společnosti Pitsel & Associates Ltd. odhaduje, že průměrná větrná elektrárna se skládá ze 150 větrných turbín, z nichž každá vyžaduje 80 galonů ropy (přibližně 364 litrů) jako mazivo. Celkově potřebuje větrná turbína asi 45 000 litrů oleje, aby mohla být vůbec provozována. Olej musel být vyměněn jednou za rok. Aby bylo možné zásobovat město o velikosti New Yorku kompletní větrnou energií, bylo by zapotřebí více než jeden milion litrů rafinované ropy.

Kromě toho, s počtem instalovaných turbín se také zvyšuje počet nehod větrných turbín. Kolaps ve Švédsku nebyl první. Také v Německu se loni v září v Severním Porýní-Vestfálsku zřítila větrná turbína. Skutečnost, že tam, v mnohem hustěji obydlené oblasti, nebyly žádné oběti, byla čirým štěstím; podle výrobce Nordex byly škody ve středním jednociferném milionovém rozmezí.

Se snížením minimální vzdálenosti mezi novými větrnými turbínami a obcemi  bude jen otázkou času, kdy dojde i na zranění či dokonce úmrtí.  Oběťmi této stále více oslavované technologie se tak stanou nejen tisíce ptáků, netopýrů, vodních živočichů a hmyzu, ale i lidé.

Zde je několik příkladů nehod větrných turbín:

Zdroj: https://necenzurovanapravda.cz/2022/07/nehoda-ve-svedsku-odhalila-obrovskou-spotrebu-ropy-a-skody-na-zivotnim-prostredi-zpusobene-vetrnymi-turbinami/

Sovětský satirický časopis z roku 1956 vystihuje i současnou situaci na Ukrajině

Konfiskace úspor velké části populace je prý nejpřijatelnější cena za inflaci! Meyrinkovo zlaté pravidlo legálního okradení obyvatelstva o veškeré úspory pomocí indukované a zběsilé inflace si právě prorazilo cestu do českého mainstreamu a už se posunuje Overtonovské okno! Češi přijdou o většinu své kupní síly a bývalý rakouský vice-kancléř varoval, že růst životních nákladů a ničení životních úspor povede v EU k vypuknutí nepokojů a povstání! Média však již začala pomocí Overtona chystat obyvatelstvo na nevyhnutelnost přijetí Eura!

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

19.12 2022

Naše redakce byla od neděle doslova zavalena reakcemi a zděšením desítek pisatelů, kteří nás upozornili na neuvěřitelný článek na mainstreamovém server Seznam Zprávy, který pro některé lidi mohl dokonce vyznít jako špatný vtip nebo drsný sarkasmus, ale vtip to rozhodně nebyl. Autor článku totiž svůj text [1] zakončil větou, že…

“Společensky nejpřijatelnější cena za inflaci (v ČR) je konfiskace úspor velké části populace.

Tato věta zapůsobila jako schvalování státní intervence, která má vést k měnové reformě a naši čtenáři nás okamžitě začali žádat o radu, jestli mají okamžitě vybrat všechny úspory ze svých účtů z bank. Situace je opravdu vážná a podle našich informací tento článek Seznamu způsobil mezi lidmi paniku, protože článek vyznívá jako mediální příprava veřejného mínění na měnovou reformu v ČR, o které se začalo v poslední době v médiích spekulovat. Dochází sice k ujišťování, že měnová reforma teď nehrozí, ale uvedený článek na Seznam Zprávy zapůsobil jako granát hozený do rybníka.

Nomura banka

Minulý měsíc totiž japonská Nomura varovala [2], že v České republice hrozí měnová krize způsobená hlubokým odlivem kapitálu na swapových párech a hromadným stavěním pozic investorů proti české koruně.

Nejde zatím mluvit o runu na českou korunu, ale není od toho daleko. Spolu s ČR je podle Nomury v ohrožení dalších 6 zemí, mezi nimi na první místě je Maďarsko. Česká koruna byla velmi dlouho oblíbenou swapovou destinací, a to díky úzkému propojení ČNB a Rothschildovy londýnské Bank of England.

Až dosud se ale s českou korunou obchodovalo hlavně z pozice úložného depa. ČNB dlouho držela stabilní kurz vůči EUR a USD jako žádná jiná banka v Evropě. Když si někdo z londýnského CITY chtěl ochránit dolary nebo eura před znehodnocením, tak si otevřel v ČR účet a nakoupil velký objem českých korun. ČNB na to okamžitě reagovala a provedla intervenci a kurz koruny snížila a srovnala, zabránila v posílení koruny.

Ať se dělo, co se dělo, ČNB nedovolila posílení koruny

Tento mechanismus dlouho zaručoval, že když si uložíte dolary na swapovém páru s korunou anebo euru na swapu s korunou, tak když přijdete o rok nebo dva později, vyberete po uzavření pozice de facto stejný objem dolarů, za který jste původně kupovali korunu. Byla to dokonalá ochrana EUR a USD uprostřed Evropy, ale na úkor českých mezd, platů a kupní síly českého obyvatelstva. Ať se dělo, co se dělo, ČNB nedovolila posílení CZK a tím posílení kupní síly českého dělníka. V londýnském CITY je pražská swapová korunová kasička vysoce oblíbená, ale po vypuknutí ruské operace na Ukrajině a po uvalení sankcí na Rusko, které se tvrdě odrazily zpět a začaly ničit evropské ekonomiky a jejich měny, je najednou všechno jinak.

Bank of England

ČNB už nedokáže držet kurzy vůči EUR a hlavně ne vůči USD, a to vytváří situaci, že o pražskou Rothschildovu úložnu “swap securities” se najednou začínají zajímat žraloci a staví pozice proti koruně, to znamená půjčují si od brokerů koruny a tyto půjčené koruny prodávají na trhu za dolary. To vytváří pokles ceny koruny. Jakmile cena koruny padne, odkoupí koruny zpět za dolary, vrátí koruny brokerovi a rozdíl je obrovský dolarový vývar na účet české koruny a celé české ekonomiky. A že opravdu hrozí vlna short pozic proti koruně, to není třeba zdůrazňovat. Varování Nomury je tudíž další dílek do skládačky okolo spekulací a obav z měnové reformy.

Zlaté Meyrinkovo pravidlo legálního okradení obyvatelstva právě teď v celé EU

Věta na Seznamu v článku působí přitom opravdu tak, jako kdyby se jednalo o mediální předpírku populace na přijetí faktu, že když budou občanům zkonfiskovány úspory, bude to přijatelná cena za inflaci. Rovněž se na to ale lze dívat opačně, že tato věta je myšlena tak, že inflace vlastně nevadí a přijatelnou cenou za tuto inflaci je prostě ztráta úspor. Jenže… je v tom velký háček. Ve větě se nepíše o ztrátě úspor, ale o jejich konfiskaci. A konfiskace znamená je jednu jedinou věc, zabavení úspor státem.

A to je možné jen v jediné situaci, a to během měnové reformy, kdy stát zkonfiskuje vklady obyvatelstva a v novém měnovém kurzu je převede do nové reformní měny, obvykle v nějakém poměru, kterým je obyvatelstvo okradeno státem. Může jít o poměr 1:5 nebo 1:10, ale klidně i 1:50 a tento proces se odborně v bankovních kruzích nazývá “měnová konfiskace” a jedná se o legální formu okradení obyvatelstva o životní úspory.

Meyrinkův okultní citát: “Člověk je pevně přesvědčen, že bdí, ale ve skutečnosti je chycen v síti spánku a snů, kterou si sám nevědomky utkal.”

Židovský bankéř rakouského původu žijící více jak 20 let v Praze a později spisovatel Gustav Meyrink Meyer popsal inflaci ve společnosti jako nástroj elit na legální okradení obyvatelstva o veškeré majetky. Inflace totiž v konečném důsledku vede obyvatelstvo k platební nouzi a později k platebnímu defaultu, který lidi donutí začít prodávat své majetky hluboko pod cenou.

Meyrink inflaci označil za jedinou legální cestu, jak vláda může obyvatelstvo okrást, aniž by za to navenek nesla zodpovědnost.

Vláda prostě jen nastartuje inflaci mohutným rozhazováním peněz pod nějakou šlechetnou záminkou, např. balík 700 miliard EUR jako pomoc Evropské unie národním ekonomikám po covidové krizi. A k tomu protiruské sankce a odstřihnutí se od ruských paliv a energií, což opět a jenom inflaci prohloubilo.

Konfiskace úspor občanů jako omluva pro inflaci

A když nyní roste inflace všude v EU ve dvojciferných číslech, tak najednou se objevují články, kde se inflace omlouvá a tvrdí se, že konfiskace úspor většiny obyvatelstva bude přijatelnou cenou za existenci této inflace. Tím se posunuje Overtonovské okno směrem k přípravě obyvatelstva na fakt “konfiskace” jejich úspor na účtech. Není divu, že článek na Seznamu vyvolal paniku a někteří naši čtenáři začali už dokonce z bank vybírat peníze.

A to všechno kvůli poslední větě v článku na Seznamu. Přitom paradoxně, kdyby došlo k měnové reformě, výběr peněz z bank nic neřeší, protože po vyhlášení reformy dojde ke zrušení platnosti současných bankovek a do oběhu jsou uvedeny reformní nové bankovky. A výměnný kurz hotových peněz, na rozdíl od peněz na účtech, režimy sankcionují horším směnným kurzem. Pokud někdo z velkých deníků v ČR napíše, že konfiskace úspor většiny obyvatelstva je přijatelná cena za inflaci, je třeba být opravdu na pozoru. To opravdu není legrace.

Heinz-Christian Strache

A není to vůbec náhoda, že se takové články v ČR objevují právě teď.  Bývalý rakouský vicekancléř Heinz-Christian Strache totiž minulý týden na diskusním fóru ve Vídni varoval [3] před hrozícím nedostatkem surovin v EU v důsledku drakonických sankcí bloku vůči Rusku a vypuknutím následných nepokojů a povstání po celé EU. Strache, který působil také jako předseda Svobodné strany Rakouska (FPÖ), uvedl, že “sankce EU na Rusko zvýšily obrat zahraničního obchodu se surovinami v Rusku ze 100 miliard dolarů na 220 miliard dolarů, zatímco v Evropě výrazně rostou ceny za dodávky energií, surovin, elektřiny a potravin“.

Rakouský ex-kancléř varuje, že EU hrozí výbuch sociálních nepokojů

Inflace zasahuje průmysl, podniky, občany i domácnosti v podmínkách rekordního počtu bankrotů a masivní nezaměstnanosti. Stále více lidí bojuje s chudobou a ekonomika si může dovolit méně výroby tváří v tvář nevyhnutelnému nedostatku surovin,” uvedl bývalý rakouský vicekancléř. Pokračoval, že mnoho podniků v EU “již není mezinárodně konkurenceschopných v důsledku rostoucích výrobních nákladů a zvyšujících se nákladů na jejich výrobky“. Předchozí šéf FPO doporučil, aby Rakousko podobně nakupovalo energetické zdroje od Maďarska. Prohlásil, že vláda by měla na první místo klást “zájmy svého lidu, který by neměl být sužován nezaměstnaností a chudobou“.

Viktor Orbán

Podle Stracheho maďarský ministr zahraničí Peter Szijjarto počátkem tohoto týdne telefonicky hovořil s Alexandrem Novakem, místopředsedou ruské vlády, a oba představitelé se dohodli, že v reakci na zavedení případného cenového stropu na ruský plyn projednají možnost změny dlouhodobých dohod o nákupu plynu mezi Maďarskem a Ruskem. “Lidé nechtějí být bez práce, nechtějí mrznout, když místo mírových návrhů evropských politiků sledují v televizi dodávky zbraní Ukrajině,” zdůraznil Strache s odkazem na západní země, které Kyjevu dodávají zbraně pro válku. “To vše je rozpor, který je pro občany Evropy stále zřejmější,” dodal.

Příčinou ekonomické a energetické krize je podpora válce na Ukrajině a schvalování války na Ukrajině ze strany politiků

Sankce uvalené EU na Rusko podle Stracheho slov “zjevně poškozují samotné Evropany” a “odmítá je stále více občanů” členských států EU. Tisíce lidí po celé Evropě protestují proti prudkému růstu cen energií, inflaci a dodávkám zbraní na Ukrajinu. Strache rovněž věří, že existuje možnost dosažení mírové smlouvy, pokud “tuto zástupnou válku na Ukrajině zpomalí hlavní hráči v pozadí, jako jsou USA a jejich spojenci v NATO v Evropě“, a také “pokud budou zastaveny dodávky zbraní na Ukrajinu“.

Stojí za zmínku, že dva představitelé Spojených států a vysoký úředník administrativy prozradili, že Pentagon dokončuje plány na vyslání systému protiraketové obrany Patriot na Ukrajinu, což by mohlo být oznámeno již tento týden, informovala v úterý americká média. Po zahájení války na Ukrajině a přijetí několika balíčků sankcí proti Moskvě ze strany Západu zrychlil růst cen pohonných hmot, což přimělo vlády mnoha západních zemí uchýlit se k mimořádným opatřením. Západní sankce se však vymstily a měly škodlivý dopad na světové trhy, především na plyn a ropu. Evropské vlády nyní pociťují důsledky svých sankcí v souvislosti s rostoucími stávkami a protesty kvůli životním nákladům a platům.

Měnová krize v ČR, pokud nastane, bude okamžitě využita k protlačení přijetí eura jako záchranného kruhu pro úspory českých občanů

Snaha o kolaps koruny v ČR je součástí casus belli proti koruně a pro záminku politiků v ČR, aby prohlásili, že se můžeme zachránit jen tím, že přijmeme euro a ČR vstoupí do Eurozóny. Politici TOP 09 již začali tuto myšlenku veřejně publikovat a usilují o urychlené přijetí eura. ODS je k tomuto nápadu skeptická, ale ve chvíli, kdy se situace s korunou prohloubí do krize v podobném rozsahu, před jakým varuje Nomura, potom ODS změní postoj. Proti spekulacím na short má ECB a Eurozóna mnohem robustnější obranné mechanismy než jakákoliv národní měna, což se stane hlavním argumentem pro přechod na Euro se slovy, že je potřeba zachránit vklady a úspory lidí, aby se zabránilo kolapsu koruny a měnové reformě.

ČNB

Paradoxně se ČR dostane do situace, že buď přijme euro, nebo bude hrozit scénář Nomury. A v tomto světle je článek na Seznamu o konfiskaci úspor obyvatelstva jen doplněním konceptuální mozaiky současné situace. Fialova pětikoalice přivedla národ a ekonomiku zu grunt a teď to vypadá, že přivede zu grunt i korunu. Český průmysl bez levných energií totiž nepřežije. Ani ten německý. A pokud má někdo dnes už takovou odvahu, že vidí v konfiskaci úspor obyvatelstva přijatelnou cenu pro inflaci, potom je to pouze důkaz toho, že inflace v ČR není náhodná a má ještě jiný a skrytý účel. Účel vytvoření děsivých podmínek a eventuálních hrozeb pro zvýšení veřejné podpory obyvatelstva pro přechod na Euro.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Zdroj:https://aeronet.news/konfiskace-uspor-velke-casti-populace-je-pry-nejprijatelnejsi-cena-za-inflaci-meyrinkovo-zlate-pravidlo-legalniho-okradeni-obyvatelstva-o-veskere-uspory-pomoci-indukovane-a-zbesile-inflace/

Nehoda ve Švédsku odhalila obrovskou spotřebu ropy a škody na životním prostředí způsobené větrnými turbínami

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

23 července, 2022 převzato z : Necenzurovaná pravda

Již v několika článcích jsem zde upozornila na absolutní neekologičnost větrných elektráren. Dá se dokonce říct, že by to byl jeden celý seriál. Mohli jste se například dozvědět o tom, jak se kvůli výrobě větrníků ničí ekvádorské lesy, přičemž dřevo se pak přes půl zeměkoule vozí na lodích, ovšem zde příliš dlouhá uhlíková stopa nevadí.

Mohli jste se však dočíst i o tom, jak moc škodí větrníky ptákům, jejichž populace v některých lokalitách vyhubily, ale také vodním živočichům. I proto proti jejich další instalaci ve Švédsku protestují především ochránci zvířat a ornitologové.

Ovšem u větrníků je také problém s narušením krajiny, například v Německu jim měl padnout za oběť les plný vzácných starých stromů. Neekologická je ovšem i jejich likvidace po ukončení životnosti. Další problém se projevil po nedávné havárii ve Švédsku.

V červenci se v severním Švédsku zhroutila větrná turbína; banální problém, pomyslíte si možná – zejména proto, že nikdo nebyl zraněn. Na místě nehody se však objevil znepokojivý obraz: plastový odpad ležel uprostřed obrovské ropné skvrny, což  vyvolalo ohromené otázky u části tisku a veřejnosti – zejména od provozovatelů a úřadů. Je třeba uzavřít celé zařízení; údajně pro další „vyšetřování“. Každopádně tento případ opět přivádí do centra pozornosti klam zelené energie a ukazuje, že nemá s ekologičností nic společného.

Zřícená větrná turbína byla součástí projektu Nysäter, který má mít zásadní význam pro rozšíření výroby obnovitelné energie ve Švédsku a byl zahájen teprve minulý měsíc s velkým mediálním úsilím. Je to jeden z největších závodů v Evropě – a jeden z nejmodernějších. Zeleně polarizovaná veřejnost v domovské zemi „Klimatické Grety“ Thunbergové proto nyní na incident reaguje o to podrážděněji.

Ve skutečnosti kolaps pravděpodobně přiměje více lidí ve Švédsku, aby si uvědomili,  že větrná energie není v žádném případě dlouho očekávaným „čistým“ zdrojem výroby elektřiny, který je jako takový vždy politicky a v médiích zobrazován. Mimo již výše uvedených důvodů tedy existuje i další důvod – úniky ropy v místě případného incidentu: Podle různých studií publikovaných v odborných článcích o MDPI například větrná turbína potřebuje mezi 200 a 800 litry oleje ročně.

Odborník ze společnosti Pitsel & Associates Ltd. odhaduje, že průměrná větrná elektrárna se skládá ze 150 větrných turbín, z nichž každá vyžaduje 80 galonů ropy (přibližně 364 litrů) jako mazivo. Celkově potřebuje větrná turbína asi 45 000 litrů oleje, aby mohla být vůbec provozována. Olej musel být vyměněn jednou za rok. Aby bylo možné zásobovat město o velikosti New Yorku kompletní větrnou energií, bylo by zapotřebí více než jeden milion litrů rafinované ropy.

Kromě toho, s počtem instalovaných turbín se také zvyšuje počet nehod větrných turbín. Kolaps ve Švédsku nebyl první. Také v Německu se loni v září v Severním Porýní-Vestfálsku zřítila větrná turbína. Skutečnost, že tam, v mnohem hustěji obydlené oblasti, nebyly žádné oběti, byla čirým štěstím; podle výrobce Nordex byly škody ve středním jednociferném milionovém rozmezí.

Se snížením minimální vzdálenosti mezi novými větrnými turbínami a obcemi  bude jen otázkou času, kdy dojde i na zranění či dokonce úmrtí.  Oběťmi této stále více oslavované technologie se tak stanou nejen tisíce ptáků, netopýrů, vodních živočichů a hmyzu, ale i lidé.

Zde je několik příkladů nehod větrných turbín:

ZDROJ: WB https://www.wochenblick.at/welt/havarie-in-schweden-enthuellte-enormen-oelverbrauch-und-umweltschaeden-durch-windraeder/

Necenzurovaná pravda https://necenzurovanapravda.cz/2022/07/nehoda-ve-svedsku-odhalila-obrovskou-spotrebu-ropy-a-skody-na-zivotnim-prostredi-zpusobene-vetrnymi-turbinami/