Zdrcující studie: „Euro má nulový dopad na rozvoj obchodu“

Takže například z hlediska intenzity obchodu Česka a Německa je podle uvedené studie vlastně jedno, zda Česko platí eurem nebo korunou.

Přitom klíčovým argumentem příznivců eura v uplynulém čtvrtstoletí bylo právě to, že euro povzbudí zahraniční obchod Česka v rámci eurozóny a v rámci EU. Tento argument však zmíněná nová studie vyvrací s tím, že k němu odborní autoři dospěli prostřednictvím již překonaného, z dnešního hlediska tedy nesprávného metodického přístupu.

Ohledně eura vyjadřuje silné pochyby další přední ekonomové. „Euro ohrožuje budoucnost Evropy. A evropský projekt je důležitější, než abychom ho obětovali ve jménu eura,” píše například Joseph Stiglitz, laureát Nobelovy ceny za ekonomii, ve své knize Euro: Společná měna jako hrozba pro budoucnost Evropy, jež v Česku vyšla roku 2017.

Z ekonomického hlediska nyní Česko nemá pro přijetí eura žádný důvod. Koruna obstává dobře, Češi jí důvěřují, mají v ní drtivou většinu svých úspor. V takřka všech klíčových makroekonomických ukazatelích navíc Slovensko – země velmi dobře srovnatelná s Českem, díky podobnému kulturně-historickému vývoji – za Českem zaostává, přičemž v řadě ohledů je toto jeho zaostávání ještě markantnější než před rokem 2009, kdy Slovensko do eurozóny vstupovalo. Slovensko dlouhodobě vykazuje vyšší úroveň veřejného zadlužení, vyšší míru nezaměstnanosti, naopak registruje například citelně nižší příliv čistých přímých zahraničních investic v poměru k HDP než ČR.

Euro, pokud by jej Česko přijalo, by způsobilo menší kolísání kursu v době otřesu na světových trzích. Koruna však dobře obstává i při světových krizích, jako byla ta covidová nebo nyní ta související s válkou na Ukrajině, takže přestože je její kurs rozkolísanější, než by byl ten eurový, české ekonomice to nijak zvlášť neškodí. Naopak při přijetí eura Česko, resp. jeho centrální banka přijde o možnost nastavit si úrokové sazby přesně na míru.

Klíčové úskalí eura tkví nejen v tom, co praví výše uvedená studie o jeho nulovém dopadu na rozvoj obchod, či v tom, co ní míní nobelista Stiglitz, ale také ve ztrátě nezávislé měnové politiky. A ostatně také v tom, že by Česko už bohatší země EU nemohlo dohánět skrze zpevňování kursu – ale už jen na základě inflace. Euro navíc, jak připomíná Stiglitz, stále nestojí na pevných základech, neboť eurozóna nepředstavuje takzvanou optimální měnovou oblast, což může v budoucnu vést k jejím fatálním krizím, včetně jejího rozpadu – a v takovém případě je lepší být mimo ni.