Zakázaná filozofie: smyslem života ve 3D realitě je být šťastný a láskyplný

2.9.2023

Otázka smyslu života je součástí velké většiny filozofických a náboženských systémů. V mnoha případech se dokonce jedná o stěžejní bod těchto systémů. Je to celkem přirozené, protože většina lidí, kteří se alespoň v minimální míře zajímají o něco jiného, než o přežití, dostanou se v průběhu života do situace, kdy se začnou ptát sami sebe: “Kdo, nebo co vlastně jsem, čeho bych měl v životě dosáhnout či jaký je smysl mého života. Tohoto okamžiku využívají téměř všechny filozofické a náboženské systémy k tomu, aby předložili “tápajícímu” své pojetí. Jen tak na okraj, klasický mechanický materialismus vzhledem k jeho ortodoxnosti a nechuti přijímat jakékoliv nové poznatky mimo rámec své nauky řadím spíše k náboženstvím.
Když víme, za jakým účelem většina těchto náboženských a filozofických systému vznikla, tak je nám jasné, že nepochybně i většina pojetí smyslu života není ničím jiným než tu méně tu více sofistikovanou manipulací. Cílem těchto manipulací je ovlivňovat život lidí tak, aby se chovali v souladu se záměry a zájmy těch, kteří tyto náboženské a filozofické systémy vytvořily. A tyto zájmy jsou opravdu velmi málo kdy v souladu se zájmy většiny lidí. Záměrně neuvádím, že se jedná o záměry a zájmy lidí, protože je mnoho informací a hypotéz, že tvůrci mnoha zejména náboženských systému byly mimozemské civilizace. Osobně jsem o tom přesvědčen.
Jako obvykle jsem nahlédl do Wikipedie. Cituji: Odpovědi na otázku smyslu života se nejčastěji zabývají jeho “účelem”, nicméně často zahrnují i jeho původ nebo význam. Mezi nejčastější odpovědi na otázku “jaký je smysl života” patří například:
Aby si člověk uvědomil svůj potenciál a ideály
Aby splnil svůj biologický účel
Aby našel moudrost či znalos
Aby dělal co je dobré/správné
Aby naplnil spirituální smysly
Aby si užíval života

Pod každým uvedeným bodem je mnoho podbodů, ale ani v jediném jsem nenašel, že smyslem života je být šťastný a láskyplný. Nejvíce se tomu blížily podbody pod bodem “aby si užíval života”, konkrétně “aby člověk miloval”.  U bodu “Aby našel moudrost či znalost” mě nejvíce zaujal podbod se zněním “aby našel smysl života, takže v tomto pojetí je smyslem života najít smysl života.
Většina lidí, kteří sledují mé texty či pořady, ví, že jedním ze základních bodů mé filozofie a názorů, je víceúrovňovost poznání. Vnímání poznání z více úrovní a mnoha pohledů považuji za jednu ze základních metod a principů poznávacího procesu. Je mnoho úrovní poznání a k tomu mnoho různých úhlů pohledů, pravděpodobně tolik, kolik je pozorujících subjektů. Z několika důvodů používám pro zjednodušení členění na 4 základních úrovní poznání (bytí, vědomí).
Když vše opět velmi zjednoduším, dají se úrovně poznání roztřídit přibližně na 4 stupně.

1.  tělo, časoprostor, hmota, 3D realita
2. duše, astrální svět, reinkarnace;
3. duch (vícedimenzionální bytost), vyšší světy, vyšší dimenze;
4. světová mysl, tvořitel, stvořený svět;

Z každé úrovně poznání se jeví smyslem poznání něco jiného. Velká většina lidí se zabývá (pokud se vůbec zabývá) smyslem života z 1. úrovně poznání a částečně z 2. úrovně poznání, jejíž součástí jsou reinkarnace, a tudíž je zde obsažen přesah nad rámec jednoho života. Přestože pohled z druhé úrovně poznání se zdá smysluplnější, přesto i náboženské a filozofické systémy, které princip reinkarnace obsahují, jsou rovněž velmi často manipulativní ve prospěch tvůrců náboženství či filozofie. Klasickou ukázkou je hinduismus se svými kastami či přesněji varnami. Podrobnější výklad je obsažen v pořadech či článcích na mých stránkách s názvy “Úrovně a roviny poznání” a “Smysl života z pohledu jednotlivých úrovní poznání”.
Významné rozdíly ve smyslu života bývají mezi systémy, které přepokládají existenci bytosti pouze v rámci jednoho jediného života, a systémy, které předpokládají existenci i po smrti těla, ať už tzv. duše prochází mnoha dalšími životy či ji čeká věčný život v pekle či ráji.
Celkem logicky se systémy s jediným životem soustřeďují na ten jediný život bez jakýchkoliv následků pro člověka po smrti, protože po smrti dle jejich názorů nic není. Tato koncepce nevytváří sama o sobě předpoklady pro to, aby se lidé, kteří ji přijali, měli nějaké náboženské či filozofické důvody se chovat eticky a láskyplně.
Tím v žádném případě nechci říct, že lidé, kteří nevěří v žádné podobě na posmrtný život, se a priori nechovají eticky a láskyplně. Existují lidé a některé znám, či jsem znal, kteří se nezajímají  o žádné náboženské, filozofické či ezoterické nauky a přesto jsou láskyplné bytosti.  Koncepce systémů předpokládající posmrtný život v jakékoliv podobě bývají právě často zaměřeny na to, že výsledky chování v tomto životě určují kvalitu naší existence po smrti, či v příštích inkarnacích. Tyto systémy jsou velmi vhodné pro manipulaci, protože pak už jen stačí stanovit principy chování, které vyznavače toho konkrétního náboženství či filozofie dovedou k vytouženému cíli. Tím cílem může být pobyt v nebi (ráji), nebo lepší životní podmínky v příští inkarnaci či dokonce opuštění reinkarnačního cyklu. Zajímavé je, jak se pravidla “správného” chování pro dosažení vysněného cíle liší systém od systému a někdy až opravdu výrazně. Myslím, že ani není nutné uvádět příklady. Stačí jen porovnat tři základní monoteistická náboženství.
Nyní se vrátím k hlavnímu zaměření tohoto textu. Proč filozofie, která je založená na tom, že smyslem života je být šťastný a láskyplný, je zakázaná? Doufám, že chápete výraz, že tato filozofie je zakázaná, je míněn jako nadsázka, protože žádný takovýto zákaz vydán nebyl, ale alespoň ne oficiálně. Lidstvo je velmi dlouhodobě manipulováno a často tak skrytě, že si to velká většina lidí ani neuvědomuje. Přesto jsem přesvědčen, že lidé jsou natolik ovlivněni všemi možnými formami manipulace, že si mnozí ani nedokážou představit, že by mohli být šťastní a láskyplní, nebo že by to dokonce mohlo být smyslem jejich života. Upozorňuji, aby nedošlo k nějakému omylu, že dle mé koncepce je štěstí a láska stavem duše. Na toto témě jsem se vyjadřoval mnohokrát, takže nepovažuji za důležité to nějak blíže rozebírat.
Proč si vlastně tvořitelé systémů nepřejí, abychom byli šťastní a láskyplní? Protože kdyby většina lidí byla šťastná a láskyplná, tak bychom jako lidstvo nebyli manipulovatelní a ovladatelní a oni (globální elity, deep state) by nad námi neměli moc a celý jejich systém vládnutí by zanikl, k čemuž doufám dojde již v dohledné době.
Mnoho systémů nás nabádá, vysvětluje, případně i přikazuje, co máme dělat, abychom dosáhli cílů, které nám ovšem také sami stanovili a týkají se zejména života po smrti. Součástí náboženských systémů bývá většinou také informace, že cíle i prostředky k jejich dosažení stanovil bůh, takže ani nemá smysl o nich diskutovat, či je to dokonce zakázáno. I když něco podobného je rovněž v nenáboženských systémech s tím rozdílem, že tou nejvyšší autoritou je například Marx, Lenin, Mao Ce Tung apod.
V žádné nám známé historii neměly vládnoucí síly zájem na tom, aby lidé byli šťastní a láskyplní, ale pouze na tom, aby byli poslušní a pracovali v jejich prospěch, což je takto vyjádřeno samozřejmě hodně zjednodušeně. Nemůžeme si rovněž dělat iluze, že současné vládnoucí globální elity budou mít sebemenší zájem na tom něco změnit. Změnit to můžeme pouze my, pokud pochopíme, že smyslem života v rámci první úrovně poznání ovšem i s přesahem do druhé úrovně poznání je být šťastný a láskyplný.

Plně chápu, že v současné době, či možná právě v současné době není jednoduché být šťastný a láskyplný. Jak jsem již mnohokrát uvedl, štěstí a láska je stav duše a na stavu své duše (přesněji řečeno na sobě) může pracovat téměř každý, i když se může zdát, že to v současné době není lehké. Ale na druhou stranu, kdy to opravdu lehké bylo a pokud byly doby, kdy byly podmínky pro práci na sobě jednodušší, zase většina lidí o práci na sobě nic nevěděla.
K tomu je nutné si uvědomit jednu základní věc. Tuto práci za nás nikdo nemůže udělat, bohužel. Ano, je možné vytvořit pro tuto práci vhodné podmínky, a to nejen druhým, ale samozřejmě i sobě. V žádném případě však nemyslím, že by se jednalo pouze o materiální podmínky, i když ani ty nejsou v žádném případě zanedbatelné. Uvedu příklad. Může matka vytvářet vhodné podmínky k tomu, aby její děti byly šťastné a láskyplné, když sama taková není? Toto se samozřejmě týká i otců a dalších příbuzných. Přejeme si, aby naši potomci byli šťastní a láskyplní? Kromě zajištění nesporných materiálních podmínek, bychom měli na sobě pracovat tak, abychom i my byli šťastní a láskyplní. Myslím, že není jiná cesta. Samozřejmě vím o tom, že se nyní inkarnují bytosti, které jsou již v dětském věku pro své rodiče spíše učitelé než žáci, ale nemyslím, že to je většinový jev.
Pokusím se na téma tohoto pořadu podívat i z jiného zorného úhlu. Jsem optimista a věřím, že dojde k podstatným změnám na planetě a tím i v naší společnosti v Česku a na Slovensku. Vytvoří se materiální a společenské podmínky pro lepší život. Tímto samotným faktem však nedojde ke změně stavu duší většiny lidí. Prostým vytvořením lepších podmínek se nestane většina lidí šťastnými a láskyplnými. Obávám se, že to si většina lidí toužící po změně neuvědomuje.
Je možné předpokládat, že energie z kosmu i další vlivy budou silami, které budou náš přerod v šťastné a láskyplné bytosti pozitivně ovlivňovat, ale myslím, že za nás tuto aktivitu či práci nikdo neudělá. Obávám se, že v současnosti velká většina lidí není schopná být dlouhodobě šťastnými a láskyplnými bytostmi. Proč o tom takto sáhodlouze mluvím? Protože jsem přesvědčen, že na sobě musíme pracovat už nyní a nečekat na nějakou změnu v budoucnosti, protože až ta změna přijde, bylo by vhodné, abychom i my byli připravení nejen po materiální, ale i po duchovní stránce.
Srovnání s rokem 1989 není možná nejpřesnější ani nejvhodnější, ale jistá podobnost tu je. Všichni (tedy téměř všichni) se těšili na změnu a dělali si iluze, jak se vše změní k lepšímu. Chvilková euforie ze změny opadla, systém se změnil, ale lidé ne, takže výsledek je takový, jaký jsme mohli vidět a stále vidět můžeme.

Můžeme si představovat, že lidstvo bude mít k dispozici volnou energii, antigravitaci, zcela nové a skutečně účinné formy léčení a uzdravování lidí, mnoho nových doposud utajovaných technologií apod. Podívejme se však do historie a to zejména nedávné. Lidstvo učinilo dejme tomu za posledních padesát či sto let ohromný technologický pokrok, ale máte někdo pocit, že lidé jsou šťastnější a láskyplnější než dříve? Já tento pocit rozhodně nemám a myslím, že to není jen situace v Česku a na Slovensku. Dokonce bych řekl, že u nás ta situace ještě není tak tragická jako někde jinde.
Také musím dodat, že je kladen v posledních desetiletích velký důraz na technologický pokrok, na to, abychom se cítili v materiálním nadbytku, v iluzi blahobytu a na to, že v životě musíme něčeho dosáhnout, něco vybudovat. Ovšem “zapomnělo se” na duchovní rozvoj bytosti, na to, že jsme kdysi dávno dokázali svými schopnostmi a stavem své duše žít v harmonii, pocitu lásky a štěstí. Domnívám se však, že i toto je jedním z hlavních cílů manipulace s lidstvem. Zapomenout na to, kdo doopravdy jsme a čeho bychom mohli dosáhnout.
Můžeme zkusit uvažovat o jedné z optimistických variant, tj. že odejdou lidé s nízkými vibracemi a zůstanou zde jen ti výše vibrační. I tak se obávám, že stejně zdaleka ne všichni ti výše vibrační budou šťastné a láskyplné bytosti, pokud se nestane nějaký zázrak.
Prostě nám nezbude nic jiného, než pečlivě vyšťourávat své kostlivce ze skříně, pečlivě objevovat a čistit temné stránky svého ega či přesněji nega. Každodenní činností a myšlením v sobě probouzet šťastnou a láskyplnou bytost. Učinit smyslem svého života být šťastnou a láskyplnou bytostí. Čím více lidí na tom bude pracovat a bude se jim dařit, tím více se to bude promítat do morfogenetického pole lidí alespoň v Česku a na Slovensku, a tím více lidí bude mít šanci stát se šťastnými a láskyplnými. Obávám se, že k tomu je však nutné mnoha lidem vysvětlit, co to láska a štěstí je, protože si myslím, že mezi většinovou populací jsou o tom hodně zmatené představy, které jsou silně ovlivněny dlouhodobou manipulací lidstva. Denně nám téměř všechna média předkládají svoji pokřivenou a manipulativní představu o tom, co je štěstí a láska a lidé tím jsou silně ovlivněni. Vždyť i mediální pracovníci těm svým pokřiveným představám o lásce a štěstí věří, protože také byli ovlivněni a zmanipulováni a ženou se za tou svou vidinou materiálního štěstí a možná ani sami vůbec netuší, co to je být šťastný a láskyplný.
Učiňme smyslem svého života být šťastnou a láskyplnou bytostí a svět se změní.