Vláda ČR si půjčí na nový dotační byznys. Schodek se zvýší o dalších 137 miliard. Fialové zadlužovaní bude splácet dalších 100 generací!

EU: Před dvěma lety, 21. července 2021, na rekordně dlouhém summitu v Bruselu premiéři zemí Evropské unie poprvé překročili jednu z tvrdých červených linií. Poprvé v historii schválili společné evropské dluhy. Proti byly především bohaté a finančně ostražité země severu Evropy. Německo, Dánsko, Nizozemsko. Nechtěly ručit za dluhy Řeků, Italů, Španělů. Jenže bylo krátce po první vlně covidu, která tehdy silně zasáhla právě země jižní Evropy. Opět se objevily obavy, jak jejich pád do krize může zasáhnout euro. A tak sever kývl na společný fond za 750 miliard eur (18 000 miliard korun), který vydá dluhopisy, jež budou společně splácet všechny země Unie. Dlouho tabuizovaný společný evropský dluhopis byl na světě. Měla se z něj platit obnova Evropy po covidu.

Jenže zdrženlivé severní země nechtěly, aby se peníze rozházely v dalších dotačních orgiích. A tak po dlouhém nočním jednání nakonec tehdejší nizozemský ministerský předseda Mark Rutte a rakouský kancléř Sebastian Kurz prosadili, že část těchto peněz dostanou zájemci nikoli v dotacích, ale v půjčkách s nižším úrokem. V unijní hantýrce se jim začalo říkat granty.

Nabídka nízkého úroku vycházela z toho, že společný evropský fond si půjčí levně, protože jeho dluhopisy se svezou s nejvyšším ratingem zodpovědných zemí, jako je Německo nebo právě Nizozemsko. Členské státy byly pevně svázány soustavou byrokratických pravidel, na co peníze z půjček mohou použít. Preferovanými útratami byly především zelené investice. Heslo doby znělo: Využijme postcovidovou obnovu k urychlení transformace k bezuhlíkové ekonomice. Každá země, která chtěla ze společného dluhopisu dotace nebo půjčky, musela sepsat a v Bruselu si nechat schválit takzvaný národní plán obnovy. Každé byl ve společném balíku rezervován podíl na dotace a půjčky.

V polovině června se vláda Petra Fialy rozhodla, že si z evropského balíku půjčí 137,4 miliardy korun. Ostře ji za to kritizovala Národní rozpočtová rada vedená Mojmírem Hamplem. Rada trefně upozornila, že je to fakticky zvýšení schodku rozpočtu o dalších 137,4 miliardy korun. Jen ho hned neuvidíme. Peníze přijdou, vláda je utratí. Ale splácet se bude dlouhých třicet let. Prvních deset let bude země splácet jen úroky. Pak začne platit i samotnou jistinu. Peníze budou utraceny hned, splaceny později. Takže výdaje vzrostou o 137,4 miliardy korun. Platit se z nich mají hlavně dotace na obnovitelné zdroje. Rodinám, firmám, školám. Ve vládní tiskové zprávě je hodně obecných frází o projektech na zvýšení „konkurenceschopnosti české ekonomiky“. Je to prostě 137,4 miliardy dalších dotací.

Seznam Zprávy minulý týden, měsíc po schválení půjčky ve vládě, přinesl zprávu, že proti půjčce na další dotace nebyl jen Mojmír Hampl a jeho radní, kteří mají dohlížet na stabilitu státních financí, ale i ministr financí Zbyněk Stanjura.