V době covidu mnoho odborníků vědělo, že z vlády přicházely dezinformace, ale nebyli ochotni, nebo schopni říct to nahlas

Za pár let to bude už sto let, kdy vyšlo zásadní dílo Edmunda Husserla, zakladatele moderní fenomenologie, s názvem „Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie“. Kniha na nás zapůsobila jako blesk z čistého nebe. Německý filozof totiž popisoval krizi vědy tak, jak ji vnímal od přelomu 19. a 20. století – už tehdy zaznamenal obrat v hodnocení vědy. Nekritizoval vědu jako takovou, ale vymezil se vůči přetechnizovanému myšlení, o kterém mluvil jako o nemyšlení, což označil za velmi nebezpečné. Popisoval, že takzvaný moderní člověk byl oslepen vědou, a očekával, že právě ona nahradí náboženství, ale nyní zažívá zklamání a poznání, že věda, jakkoliv přinesla nezměrné množství poznatků, neučinila člověka ani šťastnějším ani moudřejším, a vůbec nezodpověděla zásadní otázky po smyslu života. Věda nedokázala člověka lépe zorientovat v každodenním životě, a posléze se nám také odcizila. Jinými slovy – věda se odlidštila. Zdá se, že fenomenolog Husserl byl také prognostikem, protože o prohlubující se nedůvěře k prezentovaným vědeckým výsledkům slýcháme poměrně často i v současné době. Naplno se tato krize nedůvěry dostala na povrch při covidové krizi, se kterou jsme se stále nedokázali poctivě, věcně a pragmaticky vyrovnat. O vědě, důvěře, a dalších tématech budu mluvit s vědcem, matematikem Tomášem Fürstem.