Úplný projev Rogera Waterse v Radě bezpečnosti OSN

Paní předsedající, Excelence, dámy a pánové.

Cítím se hluboce poctěn, že mi byla poskytnuta tato jedinečná příležitost dnes informovat Vaše Excelence. S Vaší shovívavostí se pokusím vyjádřit to, co považuji za pocity bezpočtu našich bratrů a sester po celém světě, jak zde v New Yorku, tak za mořem. Beru je tak do těchto posvátných síní, aby se vyjádřili.

Jsme zde, abychom zvážili možnosti míru na válkou zmítané Ukrajině, zejména ve světle rostoucího objemu zbraní přicházejících do této nešťastné země. Každé ráno, když sedám k notebooku, myslím na naše bratry a sestry na Ukrajině i jinde, kteří se ne vlastní vinou ocitli v hrozných a často smrtelných podmínkách. Tam, na Ukrajině, to mohou být vojáci, kteří čelí dalšímu smrtícímu dni na frontě, nebo to mohou být matky nebo otcové, kteří čelí strašné otázce, jak dnes nakrmím své dítě?, nebo to mohou být civilisté s vědomím, že dnes zhasnou světla, jistě, jako vždy ve válečných zónách, s vědomím, že nebude čerstvá voda, že není palivo do kamen, žádná přikrývka, jen ostnatý drát a strážní věže, zdi a nepřátelství. Nebo mohou být tady, ve velkém bohatém městě, jako je New York, i tady se bratři a sestry mohou ocitnout v hrozných situacích. Možná, jakkoli tvrdě pracovali celý život, ztratili půdu pod nohama na kluzké naklánějící se palubě neoliberální kapitalistické lodi, které říkáme život ve městě, a spadli přes palubu, aby se nakonec utopili. Možná onemocněli nebo si možná vzali studentskou půjčku, možná zmeškali splátku, hranice jsou tenké, kdo ví, ale teď žijí na ulici v hromadě kartonů, možná dokonce na dohled od této budovy Organizace spojených národů. Ať už jsou kdekoli, na celém světě, válečná zóna nebo ne, dohromady tvoří většinu, většinu bez hlasu. Dnes se pokusím za ně promluvit.

My lidé chceme žít. Přejeme si žít v míru v podmínkách rovnosti, které nám dávají skutečnou příležitost postarat se o sebe a své blízké. Jsme dříči a jsme připraveni tvrdě pracovat. Potřebujeme jen pořádně prásknout bičem. Možná je to nešťastná volba idiomu po pěti stech letech imperialismu, kolonialismu a otroctví.

Každopádně, prosím, pomozte nám.

Abyste nám pomohli, možná budete muset zvážit naši těžkou situaci, a abyste to udělali, možná budete muset na chvíli odtrhnout zrak od míče a dát své vlastní cíle na chvíli stranou. Mimochodem, jaké jsou vaše cíle? A zde možná směřuji své dotazy spíše k pěti stálým členům této Rady. Jaké jsou vaše cíle? Co je v hrnci zlata na konci duhy? Větší zisky pro válečný průmysl? Více síly globálně? Větší podíl na globálním koláči? Je matka Země koláčem k schramstnutí? Neznamená větší podíl na koláči pro všechny ostatní méně? Co kdybychom se dnes, na tomto bezpečném místě, podívali jiným směrem, podívali se například na naši schopnost empatie, vžít se do pocitů v botách druhých, jako právě teď, například do bot toho chlapa na na druhé straně této místnosti, nebo dokonce do bot neslyšící většiny, pokud nějaké boty mají.

Bezhlasá většina se obává, že vaše války, ano vaše války, protože tyto věčné války si nevybíráme, že vaše války zničí planetu, která je naším domovem, a spolu s každým dalším živým tvorem budeme obětováni na oltáři dvou záležitostí, zisků z války, které tečou do kapes velmi, velmi nemnoha, a hegemonického marše téhle nebo jiné říše k unipolární světovládě. Ujistěte nás prosím, že to není vaše vize, protože na této cestě není žádný dobrý výsledek. Ta cesta vede jen ke katastrofě, každý na té cestě má ve svém kufříku červené tlačítko a čím dále po té cestě jdeme, tím blíže se svědící prsty blíží tomu červenému tlačítku a tím blíže jsme všichni k Armagedonu. Podívejte se přes místnost, na této úrovni máme všichni stejné boty.

Takže zpět na Ukrajinu. Invaze Ruské federace na Ukrajinu byla nezákonná. Co nejdůrazněji to odsuzuji. Ruská invaze na Ukrajinu nebyla také „nevyprovokovaná“, takže také co nejdůrazněji odsuzuji provokatéry. Tím to máme z cesty.

Když jsem včera psal tento projev, zahrnul jsem poznámku, že právo veta v této radě leží pouze v rukou jejích stálých členů, obával jsem se, že to bylo nedemokratické a učinilo tuto radu bezzubou…. Dnes ráno jsem prozřel……..BEZZUBÝ! možná být bezzubý v některých ohledech dobrá věc……..Pokud je toto bezzubá komora……..mohu otevřít svou velkou pusu jménem bezhlasých, aniž bych mi byla ukousnuta hlavu……. To je cool, co? Dnes ráno jsem četl v novinách, jak citovaný anonymní diplomat řekl: „Roger Waters! Oslovit Radu bezpečnosti? Co bude dál?….. Mr Bean?! Ha! Ha! Ha! Pro ty z vás, kteří nevědí, Mr Bean je nezpůsobilá postava v anglické televizní komediální show. Takže je skoro tutovka, že anonymní diplomat je Angličan, Hah! Ha! Ha! Vám taky, pane! Dobře, myslím, že je čas představit mou matku Mary Duncan Watersovou, měla na mě velký vliv, byla učitelkou ve škole. Říkám „byla“, neboť je patnáct let mrtvá. Můj otec, Eric Fletcher Waters, na mě měl také velký vliv, je také mrtvý, byl zabit 18. února 1944 v Aprilii poblíž předmostí Anzia v Itálii, když mi bylo pouhých pět měsíců, takže něco vím o válce a ztrátě. Každopádně zpět k mojí mámě. Když mi bylo asi třináct let, potýkal jsem se s nějakým zapeklitým pubertálním problémem nebo tak a snažil jsem se rozhodnout, co dělat, nezáleží na tom, co to bylo, stejně si to nepamatuju, ale máma mě posadila a řekla: „Poslyš, budeš během svého života čelit mnoha zapeklitým problémům, a když na to dojde, tady je má rada: čti, čti, čti, zjisti si vše, co můžeš o čemkoli, koukni se na to ze všech stran, ze všech úhlů, vyslechni všechny názory, zvláště ty, s nimiž nesouhlasíš, důkladně si to prozkoumej, a až to uděláš, uděláš všechno těžké a další část je snadná.“
„Fakt je? Dobře, mami, co je lehká část?“
„Ach, nejlehčí je, že už jen uděláš správnou věc.“ Hmm!

Takže když mluvím o správné věci, dostávám se k lidským právům.

My, lidé, chceme univerzální lidská práva pro všechny naše bratry a sestry na celém světě bez ohledu na jejich etnický původ, náboženství nebo národnost. Aby bylo jasno, to by zahrnovalo, ale neomezovalo se, na právo na život a majetek podle zákona například pro Ukrajince a například Palestince. Jo, nechte to vstřebat. A samozřejmě pro nás všechny ostatní. Jedním z problémů válek je to, že ve válečné zóně nebo kdekoli, kde lidé žijí pod vojenskou okupací, neexistuje žádné odvolání se k právům, neexistují žádná lidská práva.

Dnes je naším úkolem možnost míru na Ukrajině se zvláštním zřetelem k vyzbrojování kyjevského režimu třetími stranami.

Dochází mi čas, takže

Co říkají miliony bez hlasu?

Říkají:
Děkujeme, že jste nás dnes vyslyšeli.
Jsme ti, kteří se nepodílejí na ziscích válečného průmyslu.
Své syny ani dcery nevychováváme dobrovolně jako kanonenfutter pro vaše děla.
Podle našeho názoru je dnes jediným rozumným postupem výzva k okamžitému příměří na Ukrajině.
Žádná kdyby, žádná ale, žádná a.
Není třeba ztratit další ukrajinský nebo ruský život.
Ani jeden.
Všechny jsou v našich očích vzácné.

Nastal tedy čas říci mocným pravdu. Všichni si pamatujete příběh císařových nových šatů? Samozřejmě, že ano. Vůdci vašich příslušných Impérií stojí v té či oné míře před námi nazí. Máme pro ně zprávu. Je to poselství od všech uprchlíků ve všech táborech, poselství ze všech slumů a favel, poselství od všech bezdomovců, na všech studených ulicích, od všech zemětřesení a záplav na zemi. Je to také zpráva od všech lidí, kteří nejsou tak docela hladoví, ale přemýšlejí, jak proboha ušetřit z almužny, kterou vydělají, na střechu nad hlavou a jídlo pro své rodiny. Moje mateřská země Anglie už díky bohu není impérium, ale v této zemi nyní existuje nová fráze „Jíst nebo topit?“ Nemůžete dělat obojí. Je to křik rozléhající se celou Evropou.

Zdá se, že jediná věc, kterou si mocnosti myslí, že si všichni můžeme dovolit, je věčná válka. Jak šílené to je?

Takže z asi čtyř miliard bratrů a sester této Hlasité Většiny, kteří spolu s miliony v mezinárodním protiválečném hnutí představují obrovskou voličskou základnu: čeho je moc, toho je příliš! Požadujeme změnu.

Prezidente Bidene, prezidente Putine, prezidente Zelenski,
USA, NATO, RUSKO, EU, VY VŠICHNI.
PROSÍM, ZMĚŇTE NYNÍ KURZ,
DOHODNĚTE DNES NA UKRAJINĚ PŘÍMĚŘÍ.

To bude samozřejmě pouze výchozí bod. Ale vše z tohoto bodu vychází. Představte si kolektivní světový povzdech úlevy. Výlev radosti. Mezinárodní spojení hlasů v harmonii zpívající hymnu míru! John Lennon se raduje v hrobě. Konečně jsme byli slyšet v kuloárech moci. Šikanující na školním dvoře souhlasili, že přestanou hrát hru na jaderné kuře. Přece všichni nezemřeme v jaderném holocaustu. Alespoň ne dnes. Mocní tohot světa se podařilo přesvědčit, aby upustili od závodů ve zbrojení a věčné války jako svého přijatého modu operandi. Můžeme přestat plýtvat všemi našimi drahocenými zdroji na válku. Můžeme své děti nakrmit, můžeme je zahřát. Můžeme se dokonce naučit spolupracovat se všemi našimi bratry a sestrami a dokonce zachránit naši krásnou planetu před zničením. Nebylo by to hezké?

Vaše Excelence,

Děkuji vám za vaši shovívavost.