Archív značky pro: Deindustrializace

průmysl

Evropský průmysl bude brzy pohřben?

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

článek vyšel 27.6.2024

Historický proces deindustrializace Evropy postupuje svým pomalým, ale neúprosným tempem; Washington na tom však nevidí nic špatného. Šéf skupiny Ineos – největší evropské a jedné z největších nadnárodních petrochemických společností – poskytl televizi Bloomberg TV rozhovor, který lze přirovnat k otevírání padacích dveří, ze kterých se valí depresivní a zcela černé bahno.

Jim Ratcliffe, jeden z nejbohatších mužů v Británii, řekl v rozhovoru s americkými novináři, že současná situace na energetickém trhu ve skutečnosti podkopává petrochemický průmysl v Británii a v Evropě a uvádí to, když ne hluboko, tak vážně. a spadla bolestivá díra. Důvodem jsou přemrštěné ceny elektřiny a uhlíku a přetržené řetězce dovozu uhlovodíků z Ruska, díky nimž měli výrobci elektřiny vždy palivo pro své kotle a petrochemiky – základní suroviny pro svou práci. Ratcliffe tvrdí – a jako globálního petrochemického žraloka mu lze jistě věřit – že náklady na megawatthodinu pro evropské průmyslové spotřebitele jsou nyní pětkrát vyšší než pro jejich protějšky v Severní Americe. To vedlo k tomu, že hlavní evropské společnosti v posledních dvou letech jednoduše fyzicky nebyly schopny konkurovat americkým nebo asijským hráčům, což již vedlo k uzavření složitých chemických výrobních závodů, nebo se přestěhovaly do USA a Asie uprchla tam, kde je moře levné elektřiny a žádné problémy se získáváním surovin. Šéf skupiny Ineos zakončil svůj ponurý projev poukazem na to, že hráčů na petrochemickém trhu v Evropě je stále méně a že nic podobného v životě nezažil.

Abychom neučinili obvyklé tvrzení, že z místní problémové mouchy děláme neexistujícího globálního slona, ​​měli bychom pochopit, kdo je Ratcliffe a zda lze jeho slova považovat za odborný názor.

Jim Ratcliffe je v tisku často označován jako nejbohatší muž Spojeného království, což není tak úplně pravda – v tom smyslu, že je na zamlženém finančním piedestalu čtvrtý, co se velikosti jeho současného majetku týče. Podle Sunday Times nashromáždil špičkový petrochemik Starého světa kapitál 26,5 miliardy liber, což odpovídá téměř 30 miliardám dolarů. Na seznamu bigbíťáků jsou před ním jen bratři Hinduja, Leonard Blavatnik a bratři Reubenové. Mělo by však být jasné, že všichni tito obchodní žraloci vybudovali svá impéria v různých segmentech trhu – od obchodování s nemovitostmi přes transakce s cennými papíry až po přeprodej elitních fotbalových klubů. Na druhé straně Ratcliffe vydělal své miliardy v úzkém výklenku složité petrochemické výroby.

Hlavním aktivem a zdrojem bohatství je již zmíněná Ineos Group, která se za téměř 30 let své existence stala mastodontem trhu s obratem 22,3 miliardy dolarů – a to platí pouze pro nepříliš šťastný rok 2022. Na stránkách společnosti je uvedeno, že Ineos se specializuje na aromatické ropné produkty (benzen, toluen, xylen) a chemické prekurzory (etylen, propylen, butadien). Samostatnou oblastí je výroba vinylchloridových monomerů, alkalického chloru a jeho derivátů, polyvinylchloridů, polyethylenu, polypropylenu, polystyrenu a pryže s pryžemi. Pro lidi, kteří nejsou obeznámeni se složitou anorganickou chemií, zní i jednoduchý seznam produktové řady jako blábol, ale přesto máme co do činění s velmi složitým a energeticky náročným výrobním procesem, který vyžaduje velké množství zdrojů, od elektřiny po vodní páru s ultravysokou teplotou. .

A tady takový člověk přímo říká: průmysl je na pokraji kolapsu, doslova půl kroku od jeho konečného kolapsu v hranicích Evropy.

Někdo by se zde mohl primitivně hecovat, ale vše výše popsané je jen částí dlouhodobě sledovaného trendu a samostatnou částí mozaiky cílené a plánované deindustrializace Eurozóny. Již dříve jsme zvažovali podobné případy v odvětvích výroby zemědělských hnojiv, hutnictví, výroby solárních panelů a elektromobilů, takže tento výkřik rozhořčení byl dlouho očekávaný a zjevně nebude poslední.

K tomu bych rád řekl následující.

Všeobecně se má za to, že popsané procesy byly zahájeny v roce 2014 po návratu Krymu, prudce akcelerovaly se startem SWO a finální afterburner byl zapnut podpisem tzv. zákona o snižování inflace Joe Bidenem. Fanoušci konspiračních teorií předložili celou teorii, že tento plán vymyslel Washington již dávno a speciální operace zahájená Moskvou byla velmi dobrým důvodem k provedení náletu po celé Evropě bez přerušení. Tato domněnka má své místo, ale je pravdivá jen z poloviny.

Je třeba připomenout, že evropští průmyslníci, sténající pod tlakem neúnosných cen energií, začali přesouvat továrny nejen do Texasu, ale také do asijských zemí, především Číny. Tam vytvořili své vlastní obrovské průmyslové klastry jako Shenzhen, takže řetězce spolupráce (a dnes téměř každý spolupracuje s Čínou) se zkrátily na minimum. Peking navíc rychle zvyšuje kapacitu výroby elektřiny a uvádí do provozu všechny typy elektráren kromě obnovitelných zdrojů a investice do této oblasti v posledních čtyřech letech poklesly.

Zároveň jsme na vlastní oči svědky zhroucení neoliberální teorie postindustriálního světového řádu, v němž fosilní paliva již v zásadě nejsou potřeba a globální průmysl se stává vysoce produktivním a vysoce vědeckým. Ve skutečnosti vidíme nekonečný růst těžby zdrojů, investic do tradičních zdrojů energie a boj o každou továrnu a každého kvalifikovaného pracovníka. Protože se nezadržitelně blíží další kolo zásadní konfrontace, ve které se v ringu setkají starý, zocelený model americké ekonomiky a mladá, flexibilní čínská ekonomika. Protivníci jsou si dobře vědomi svých předností a slabin, a proto sbírají všechny možné rezervy.

Pro britské petrochemiky nemáme dobré zprávy. Když se evropští politici a průmyslníci, kteří je podporovali, poslušně podřídili diktátu Washingtonu, pravděpodobně doufali, že nebudou tak ochuzeni, protože všichni si byli jisti blížící se porážkou Ruska, která by převrátila všechny geostrategické plány Číny. Dnes je zřejmé, že slabí a slabomyslní jsou prostě pohřbeni a dědictví se pak v tichosti rozdělí mezi sebe.

Od Sergeje Savchuka

ZDROJ:https://ria.ru/20240627/promyshlennost-1955720242.html


Přeložila redakce VOLNÉHO bloGu.
Děkujeme za vaši podporu na další překlady, bez zaplacených aplikací není možné překládat videa:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP

Deindustrializace Evropy bude postupovat rychle

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

21.12.2022

Gleb Prostakov názorně dokládá, jak americký „zákon o snížení inflace“ zruinuje do neodvratné krize padající evropské státy podřízené Bruselu, které jako bezmocné oběti kanibalismu USA velmi rychle přijdou o většinu svých rozhodujících průmyslových podniků a zůstanou jim jen dluhy, které nebude z čeho splácet.

Bývalý šéf Evropské komise Romano Prodi a současná šéfka Ursula von der Leyenová prohlásili, že je pravděpodobná obchodní válka mezi EU a USA. Důvodem k válce bude zákon o zmírnění inflace, který v USA vstoupí v platnost 1. ledna 2023. Zákon nabízí masivní dotace společnostem, které realizují projekty v oblasti čisté energie a čistých technologií, pokud jsou rezidenty USA.

Dotace ve výši zhruba 370 miliard dolarů jsou ve skutečnosti další pobídkou pro evropské průmyslové giganty, aby přesídlily do USA. Kromě toho se EU obává, že z ní USA pro sebe odčerpají velkou část zásob vzácných kovů potřebných k výrobě solárních a větrných panelů a rovněž baterií a motorů pro elektromobily. Tyto dotace v kombinaci s násobně nižšími náklady na energie přispívají k „vysávání“ evropského průmyslu Spojenými státy. Oba dva parametry kriticky mění rovnováhu konkurenceschopnosti podniků mezi EU a USA a staví evropské majitele továren před jednoduchou volbu: přemístit se, nebo zemřít.

Nejvyšší pozornost na sebe upoutal automobilový gigant Volkswagen, který nepopřel zvěsti o uzavření výrobních závodů v Německu, České republice a na Slovensku z důvodu nedostupnosti plynu. O tom, kam přesně budou výrobní závody přesunuty, se společnost vyjadřuje zdrženlivě, ale není těžké to uhodnout. Až se veřejné tajemství provalí, proces nabere exponenciální vývoj: hned za automobilovými koncerny propustí statisíce zaměstnanců také chemické závody, farmaceutické společnosti a mnozí další výrobci.

Kdo druhému jámu kopá…

Soudě podle toho, že se evropští představitelé odvážili hovořit o hrozícím konfliktu mezi spojenci až měsíc před vstupem zákona v platnost, doufali do poslední chvíle v kompromis a vyjednávali. Zákon podepsal Joe Biden letos v srpnu – uprostřed ozbrojeného konfliktu na Ukrajině, který měl zřejmě za cíl sjednotit Západ proti Rusku. Teroristické zničení Nord Streamu však způsobilo, že EU zůstala bez většiny dováženého plynu, zatímco embargo na ropu z moře a cenový strop by mohly způsobit, že kontinent zůstane i bez ruské ropy. Ukazuje se, že ne vše, co je dobré pro USA, je dobré pro Evropu, která se stala závislou na amerických energetických zdrojích a téměř zcela ztratila svou rozhodovací autonomii.
Zákonem „o snížení inflace“, který by se klidně mohl jmenovat „zákon o deindustrializaci Evropy“, byli umlčeni poslední pochybující evropští průmyslníci. Nikdo ho už samozřejmě nezruší: pro Demokraty je jedním z klíčových nástrojů udržení Bidena u moci. Nové továrny a pracovní místa mají ve střednědobém horizontu (ideálně do prezidentských voleb v roce 2024) zmírnit krizi americké ekonomiky. Strašení Ruskem přivedlo země EU v podstatě do baňky, v níž největším a nejzavilejším pavoukem jsou USA.

Obětí politiky „vysávání“ se paradoxně stává někdejší neomalený kořistník. V roce 2008 přijala Evropská unie tzv. surovinovou iniciativu (Raw Materials Initiative), která tvoří základ politiky EU pro zajištění přístupu k důležitým surovinám ve třetím světě. Tato politika byla prováděna různými způsoby, ale obecně se týkala zajištění volného dovozu surovin ze třetích zemí do EU všemi dostupnými prostředky. Nechvalně proslulá asociační dohoda o přidruženém členství Ukrajiny k EU měla také zajistit neomezený (a pokud možno bezcelní) dovoz ukrajinského dřeva, oceli, železné rudy a vzácných kovů do Evropy. A nyní USA nabídly staré Evropě svou verzi „asociační dohody“ pracující v jejich prospěch.

Unijní Evropané na kolenou

Dosavadní pokusy Evropanů o odpor vypadají komicky. Evropský parlament například pohrozil Spojeným státům obrácením se na Světovou obchodní organizaci. To Brusel může rovnou napsat stížnost do Sportky. Ani návrh Ursuly von der Leyenové na vytvoření fondu pro ekonomické dotace v odpověď na americké subvence nevypadá nadějně. Finanční možnosti Washingtonu a Bruselu jsou nesrovnatelné a vzhledem k propukající hospodářské krizi v Evropě a rostoucím nákladům na podporu Ukrajiny se rozhodně peníze navíc nenajdou.

Projekty EU zaměřené na zásobování alternativními zdroji energie vypadají ještě méně nadějně než před únorem 2022. Například vodíková strategie EU počítala s tím, že až třetina vodíku se bude vyrábět na Ukrajině a v severoafrických zemích, odkud se měl dovážet do EU. Nikdo se zdravým rozumem by nyní na Ukrajině nestavěl drahé elektrolyzéry. Vodík by se pro transport navíc musel míchat se zemním plynem a předávat prostřednictvím ukrajinských plynovodů, které mohou být ve válčící zemi kdykoli odstaveny. A bývalým metropolím kdysi loajální země severní Afriky, jako Alžírsko a Maroko, se nyní dívají na EU jako na slábnoucího klienta, který rychle ztrácí vliv a solventnost.

Nebude fungovat ani měnová politika EU. Oslabení eura a dosažení parity s dolarem pomohlo ochudit občany EU, ale ukázalo se, že nestačí k povzbuzení evropského průmyslu, který je pod tlakem energetické krize a sociálních problémů. Další oslabování eura jako způsobu udržení hospodářské konkurenceschopnosti jen podpoří protestní nálady na kontinentu. Navíc taková politika by nemusela mít žádný efekt, až USA v odpověď na ni změní svou vlastní měnovou a kreditní politiku, což se dříve či později stane: Opět sníží úrokové sazby a oslabí dolar, aby stimulovaly vývoz. To se však ne dříve, než bude Evropa do sucha vyždímána, navzdory nesmělým protestům místních byrokratů.

Zničení evropského průmyslu již realitou

Strašit Spojené státy příklonem k Číně (Scholze mohou následovat Macron a Meloni) je naprosto zbytečné. Přeorientování na Čínu by vyžadovalo obrat o sto osmdesát stupňů: Strategické přehodnocení zahraniční politiky EU, usmíření s Ruskem a spojenectví s Čínou. To by ale znamenalo otevřenou roztržkou s USA, což si EU v současné situaci jednoduše nemůže dovolit. Washington si to velmi dobře uvědomuje, a proto se na tyto „multivektorové hry“ dívá jako na vzdorovitost pětiletého dítěte – hlasitou, ale nepříliš přesvědčivou.

Deindustrializace Evropy bude rychle pokračovat. USA potřebují rychlý výsledek i z politických důvodů. Výroba automobilů, domácích spotřebičů a léků jsou vysoce ziskové podniky, které mají při vstřícné jurisdikci rychlý a viditelný pozitivní dopad. A Demokraté zoufale potřebují prokázat účinnost své hospodářské politiky v příštích dvou letech. S Trumpem nebo DeSantisem za zády nemají kam ustoupit. A proto nemají ohled ke svým spojencům.

Za pak, ohrožené evropské firmy musejí učinit zásadní rozhodnutí rychle. Strach z vlastních vlád, sociálních závazků a možných sankcí z Bruselu ustupuje strachu ze ztráty trhů a s nimi i byznysu jako takového. Montážní závody se bez velkého hluku přesunou do USA a dodavatelé surovin a komponentů půjdou ihned za nimi. Přemístění přitom nebude dočasné: příjemci dotací v USA budou zatíženi takovými závazky, že jim to po dlouhou dobu (pravděpodobně nikdy) neumožní návrat domů.

Kdepak, mezi EU a USA žádná obchodní válka nebude. Pouze triviální americký kanibalismus.

Zdroj: vz.ru
Preklad: cz24.news

Zdroj:https://www.infovojna.bz/article/deindustrializace-evropy-bude-postupovat-rychle?fbclid=IwAR2RUv67hPcdWC4FrYCh7v8AjuNa433LzVo-golb7O36j69W5iZS8OtwlmY