Archív značky pro: blog

Markéta Šichtařová:Fiktivní ekonomická idylka, aneb když staří sponzorují mladé

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

 

16.5.2024

Autor: Markéta Šichtařová

Někteří komentátoři znovu začínají mluvit o „hladkém“ či „měkkém“ přistání evropské ekonomiky. Rozumějme: Tím mají na mysli, že recese například u německého (ale i našeho) průmyslu vyšumí do ztracena.

Že se nepropíše do propadu HDP. Že ekonomika už brzy začne znovu růst. Skoro to v tento okamžik vypadá jako idylka.

Idylka to tak docela není a být nemůže proto, že k tomu, aby o idylku šlo a aby ekonomika opravdu p ředvedla „hladké přistání“, musely by do ní vlády a centrální banky přestat intervenovat; pak by se časem ekonomika zmátořila sama od sebe a skutečně by se z průmyslového útlumu vymanila. Nic však není vzdálenější pravdě než představa konce intervencí. A co je ještě horší než intervence? Nekonzistentní intervence.

Jde o to, že tvůrci hospodářské politiky provádějí opatření, která nejen že jsou chybná, ale ještě se popírají navzájem. Umím pochopit, pokud někdo razí třeba chybnou teorii a na jejím základě provádí chybné kroky – a dělá to soustavně. Je to rozhodně víc pochopitelné a do jisté míry i omluvitelné, než když tvůrci hospodářské politiky provádějí sérii opatření, která si vzájemně drtivě odporují.

Příklad jeden za všechny: Není to tak dávno, co česká vláda mohutně kritizovala celý distribuční řetězec, že výrazně zdražuje cukr. Nejvíc kritizovaní byli obchodníci, kteří si údajně přirazili k cukru příliš vysoké a „neetické“ marže. Jak zjistil NKÚ a jak věděli neindoktrinovaní ekonomové, ve skutečnosti nešlo o marže, ale o zdražení energií. Drahé energie totiž zdražily výrobu cukru, která je energeticky vysoce náročná. Pokud tedy měla vláda někoho vinit, pak nikoliv obchodníky, ale sama sebe, že zdražení energií dopustila. Ať tak či onak, vláda kritizovala zdražení cukru. O pár měsíců později je už situace přesně naruby. Vláda se rozhoduje zdražit cukr zdaněním. Ministerstvo zdravotnictví aktuálně hodlá prosadit novou spotřební daň ze slazených nealkoholických nápojů. Má jít o nový příjem do státního rozpočtu. A protože každé zvýšení daní je potřeba prodat veřejnosti pod nějakou bohulibou záminkou, zahalí se tato daň z cukru do slov o péče o zdraví, protože to prý povede ke snížení budoucích nákladů na léčbu obezity a dalších nemocí spojených s konzumací zbytečného cukru v nápojích. A kdo by stále pochyboval, zda opravdu jde o zdraví, a ne o touhu vlády získat víc peněz, je odbyt tvrzením, že nějakou formu daně na slazené nealkoholické nápoje zavedla padesátka zemí světa, včetně dvanácti členů Evropské unie. A když to dělají v zahraničí, tak je to zcela jistě důvod k tomu, abychom to dělali také.

Ponechme stranou fakt, že prevence a péče o zdraví je odpovědností každého jednotlivce, nikoliv vlády, kterou si jednotlivec volí; jde o to, že vládě nevadí nejprve vytvářet nesmyslné viníky drahého cukru, aby vzápětí tvrdila, že cukr je nezbytné zdražit. A to je ještě příklad relativně nevinný. Příkladů vzájemně si odporujících chaotických kroků je mnohem více. Jedním z nejhorších příkladů je přístup k důchodům:

Česká vláda tvrdí, že je nezbytné zvyšovat věk pro odchod do důchodu, protože jinak prý není možné ufinancovat důchody. Jinými slovy, vláda chce, aby lidé pracovali během života déle, tedy více, než pracují dnes. A současně s tím Evropa experimentuje se zaváděním čtyřdenního pracovního týdne. Podle průzkumu agentury Ipsos a společnosti Welcome to the jungle zveřejněného v březnu by si kratší pracovní týden chtělo v Česku vyzkoušet 70 % lidí. A vládní ekonomové běžně mluví o tom, že čtyřdenní pracovní týden je prý naše budoucnost, roboty údajně budou vytlačovat lidi z trhu práce, průmysl bude končit, protože průmyslové činnosti prý obstará za lidi umělá inteligence a lidé už prý nebudou muset tolik pracovat. Neboli vláda vychází z teze, že lidé by měli pracovat méně.

A teď si to ještě převeďme do praxe: Dnešní dvacátníci, třicátníci začnou testovat čtyřdenní pracovní týden, ale jejich rodiče si protáhnou věk pro odchod do důchodu. Neboli skorodůchodci budou vlastně financovat fyzicky nejzdatnější mladé lidi. A k tomu musíme připočítat, že živnostníci a drobní podnikatelé dnes ani neznají víkendy a pracují 7 dnů v týdnu, aby se uživili a poplatili daně. Tito lidé rozhodně nebudou ti, kteří přejdou na čtyřdenní pracovní týden; vzhledem k páteční pracovní morálce na státních úřadech státní úředníci v tomto režimu už prakticky jedou dnes.

Najednou tak tyto vzájemně si odporující kroky mají zcela jiný nádech: V podstatě jde o masívní přerozdělení od starých k mladým, od soukromého sektoru k veřejnému.

Za těchto okolností nemůžeme vnímat oficiální údaje o HDP jinak než jen jako zcela fiktivní obraz ekonomiky.

 

Zdroj: https://blog.idnes.cz/sichtarova/fiktivni-ekonomicka-idylka-aneb-kdyz-stari-sponzoruji-mlade.Bg24050479?

 

 

Každá maličkost pomáhá, děkujeme všem, kteří částkami od 5Kč do 1000,- Kč měsíčně pomáhají našemu společnému boji proti cenzuře. Podpořit naši činnost můžete od 5 kč do libovolné částky na účet:
DĚKUJEME.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IBAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP
DĚKUJEME 🌹👍🍀
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

VYŠETŘOVÁNÍ ZLOČINŮ COVIDISMU

Protokoly covidových mudrců

Osobně tipuju, že protokoly českých covidových mudrců – až se jednou objeví – potvrdí starou pravdu, že západní tragédie se u nás odehrávají jako fraška už v prvním kole.

2. dubna 2024

Tomáš Fürst
Tomáš Fürst

MATEMATIK

Před několika dny jsme se dozvěděli, že proslulý Robert Koch Institute (RKI) u našich západních sousedů byl potupně donucen vydat zápisy z porad svého „covidového krizového týmu“. Jako obvykle materiály dorazily mohutně začerněné, protože my – smečka přiblblých dezinformátorů – bychom to určitě špatně pochopili.

Co jsme se dozvěděli? To, co jsme čekali: Přes mohutně deklarovanou vědeckou rigorozitu a naprostou nezávislost jednal RKI zcela bezskrupulózně na přímou politickou objednávku. Od koho? Začerněno.

 

Celý článek si můžete přečíst ZDE:

 

ZDROJ

 

Každá maličkost pomáhá, děkujeme všem, kteří částkami od 5Kč do 1000,- Kč měsíčně pomáhají našemu společnému boji proti cenzuře. Podpořit naši činnost můžete od 5 kč do libovolné částky na účet:
DĚKUJEME.
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IBAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP
DĚKUJEME 🌹👍🍀
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

Cesta do pekla je dnes lemována kategorickým popíráním hovna

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

BLOG – Veronika Sušová-Salminen. Hlavní obětí nadvlády morálního kýče v českém veřejném prostoru je pragmatismus a obyčejná lidskost, píše Všeobecná kýčovitost české veřejné debaty znemožňuje dnes jakoukoliv formu diskuze,  výměny názorů a nalezení konsensu. Pokud platí Masarykovo „demokracie je diskuze“, Česká republika demokracií není. Ostatně i sám TGM svého času vyjádřil svoje pochybnosti o demokracii a chybějících demokratech, které v současnosti znovu vystupují na povrch.

Dnes už vážně hrozí, že se Česko propadne do pekla militarizované společnosti, ve které má vládnout jen jedna pravda, jeden názor a jedna možnost. Opak (jakýkoliv či jen zdánlivý) je stále víc zrada, práce pro nepřítele, kolaborace, zaprodanost, zlo a zlá vůle těch druhýchTy druhé je nutné umlátit, zakázat, vyhodit z práce, dehonestovat a ideálně prostě vymazat z veřejného prostoru, z médií, z politiky, z volebních kandidátek, z pracovních pozic…To, co by mohlo být obohacujícím dialogem lidí s různými pohledy a přístupy ke světu, je vehementně odmítáno. Projevy disentu se trestají symbolicky, ale už s reálnými důsledky. Neo-normalizační a fakticky neliberální klaka jednoho názoru, která se farizejsky a pokrytecky pokouší skrýt svojí vlastní nenávist za lží o demokracii ohrožené jinými názory (než má ona sama), stále výrazněji usiluje o to ukřičet názorovou různost, není schopna naslouchat, není schopna obyčejné debaty a výměny názorů. Není totiž ochotna s názorovými oponenty sdílet jeden politický prostor – ti musí zmizet v rámci už nezastírané snahy o nadvládu a moc. Politoložka Chantal Mouffeová ukázala, jak důležité je  pro fungující demokracii, aby političtí protivníci dovedli sdílet jeden politický prostor. Fungující demokracii se s každým takovým útokem na nositele jiných názorů vzdalujeme. Zároveň stojí za to připomenout, že represe je i v tomto případě (jako tomu bylo například za normalizace) projevem nízké legitimity a strachu establishmentu, než že by bylo příznakem (sebe)důvěry, natož nějakého konsensu. O to je a bude ale agresivnější.

Český kýč je útěkem před moderním světem rizik a nejednoznačností

Spisovatel Milan Kundera napsal, že kýč je kategorická negace hovna (tj. to, co je z podstaty nepřijatelné). Kýč se stal bohužel hlavním vyjadřovacím prostředkem v české veřejné debatě o skoro čemkoliv, počínaje volbami prezidenta a konče válkou a mírem na Ukrajině.  Před lety filosof Václav Bělohradský ve své eseji o morálním kýči spojil kýč v českém kontextu s nevyrovnáním se s  moderností. Jak píše, kýč„…je odporem proti kruté a osudové síle modernosti, která diferencuje, individualizuje, specializuje, rozbíjí organickou jednotu společnosti, rozděluje ji do nezávislých a vzpurných jedinců i znepřátelených tříd a skupin, roztrhává tradice na fragmenty a podivně je míchá, problematizuje zděděnou víru a představu o minulosti, probouzí pochyby, nutí nás rozlišovat mezi teorií a fakty, mezi vizí a činy, mezi symboly a skutečností.“ Odsud tedy i všechny snahy o neustálé „sjednocení“ společnosti, které se chtějí vracet někam do dob ztracené organické jednoty.

Kýč organizuje český přístup ke stále ambivalentnějšímu světu. Už samotná ambivalence, kterou rozumím především proměnlivou neustálenost, prolínavost či freudovsky souběžnou existenci protikladných pocitů nebo prostě neuspořádanost (oproti jasnému řádu věcí), je pro český veřejný diskurz obrovský problém. Neumí si (a ani nechce) s nimi poradit. Kýč vede ke stále agresivnějším zkratkám – zlo a dobro, tma a světlo, černá a bílá, a jejich nekompromisní boj, dnes už na život a na smrt. Současný návrat k ideologii studené války tak znovu představuje (nejen v českém případě) berličku, pokus o nalezení jistoty tváří tvář realitě rizikové společnosti v kontextu systémové krize mezinárodního uspořádání. Řešením problémů, kterým na všech frontách čelíme, nicméně není.

Hlavní oběť kýče – pragmatismus

Hlavní obětí nadvlády morálního kýče je pragmatismus, jenž kýč vidí jako zradu hodnot či jako nemorálnost až cynismus. Pragmatismus je na praxi orientovaným (nedoktrinálním) a situovaným přístupem k rozhodování a jednání, které v žádném případě nevylučuje morálku či hodnoty.  Morální kýč, připomíná Bělohradský, zastírá nejednoznačnost situace, ve které musíme aplikovat hodnoty, jenž vyznáváme. Dodám, že právě nadvláda kýče a  chybějící pragmatismus rodí paradoxně cynismus.

Bělohradský si dále všiml, že morální rozhodování „řeší napětí mezi třemi póly – hodnotami, institucemi a situacemi. Slovem ‚hodnoty‘ označujeme nejvyšší deklarované cíle člověka, slovem ‚instituce‘ označujeme organizace, které vymáhají respektování obecně platných norem, vyvozených z těch hodnot, a slovem ‚situace‘ označujeme ty popisy světa, které lidé berou za základ svého jednání.“ Politický pragmatismus je pro kýčaře připomínkou kategoricky popřeného hovna, které morální kýč „řeší“ prostřednictvím redukce napětí mezi těmito třemi póly rozhodování.

Ti, kteří dnes v českém veřejném prostoru nějak upozorňují na ono  hovno, musí být ukřičeni a veřejně dehonestováni či přímo postaveni na mediální pranýř a na něm symbolicky trestáni. Naposledy jsme to mohli sledovat v souvislosti s iniciativou Mír a spravedlnost, která se aspoň (jistě nedokonale) pokusila o to neredukovat ony tři póly morálního rozhodování a fakticky navázala na dávno probíhající debaty v řadě západních zemí, včetně USA. Iniciativa pouze v českém kontextu připomněla, že v atomovém věku je nutné brát v potaz hovno v podobě hledání míru a návratu k politice bez jiných prostředků. Celá válka na Ukrajině je jedno velké hovno, ne snad proto, že ji vede zrovna Rusko, ale protože je to válka. Zatímco především mediální a političtí kýčaři v ní vidí jakýsi téměř romantický, existenciálně pojatý boj dobra se zlem, skutečné situace, které vytvořila (a ze kterých vznikla), jsou daleko méně jednoznačné a vytvářejí ambivalentní dilemata uprostřed šílené lidské tragédie. Hysterické upírání jakékoliv legitimity, dobré vůle, subjektivity  a mravnosti všem, kteří se ve jménu míru odváží postavit proti kýči pragmatismus a berou ohled na situovanost jednání a rozhodování, je ale nedílnou součástí nadvlády morálního kýče a jeho snahy o to nepřipustit žádnou debatu kromě negace hovna.

Kýč jako odmítnutí odpovědnosti

Horší je, že morální kýč sice deklaruje svojí lidskost, ale v důsledcích ji svým důrazem na dojímání se a na znaky namísto skutečnosti popírá. Kýčaři v politice a v médiích odmítají prostřednictvím absolutizace zla převzít odpovědnost za těžká, morálně ambivalentní, pragmatická (nikoliv cynická) rozhodnutí v šedé zóně. Tato neodpovědnost kýče je nejen odrazem nevyrovnaného vztahu k modernitě, ale i české okrajovosti a provinciálnosti. Kýčaři se mohou dojímavě topit v kýči, protože v reálném světě o ničem nerozhodují a nic zásadně neovlivňují. Jejich role je omezená na ideologické sekundanty obvykle pragmaticky a často rovněž sobecky uvažujících mocenských center, na kterých je země zrovna závislá. Svět morálního kýče je světem schémat s posunutými významy: nejsilněji se to projevilo tam, kde zazněla kritika, že výzva k jednání o míru údajně znamená hození Ukrajiny přes palubu – jinou než mnichovskou cestu kýčaři neznají a hlavně si jinou ani neumí představit. Mravní kýč je sebestředně uzavřen sám v sobě jakoby mimo prostor a čas, jeho rigidní schémata mu brání uchopit významové ambivalence.

V současné podobě je morální kýč defekt, je to nemoc, která ubijí českou „demokracii“ zevnitř. Absence pragmatismu jako demokratické ctnosti a nedemokratická nadvláda kýče také v dnešních podmínkách vedou k vytváření nebezpečné paralelní reality, iluze, do které se kýčaři uzavřeli a snaží se do ní uzavřít celou společnost. V současnosti se ale tento defekt v podobě válečné klaky stává obrovskou hrozbou, protože pomáhá normalizovat válku a její logiku. Iluze a klamy, které český morální kýč puštěný ze řetězu válkou na Ukrajině vytváří, ohrožují potenciálně ale velmi reálně budoucnost (nejen) Česka. Bělohradský píše, že jedním ze znaků kýče je kompenzace minulého selhání v mezních situacích. Dodala bych, že některá tato traumatizující minulá sehnání často spoluzpůsobil právě český morální kýč, tj. neschopnost propojit ony tři póly mravního rozhodování a jednání.

Cesta do pekla je lemována dobrými úmysly a kategorickým popíráním hovna….

ZDROJ: ARGUMENT https://casopisargument.cz/?p=47877

větvička

Dvakrat zme si postavili do čela generala a přišly zle dny. Zrobime to po třeti?

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

25. 1. 2023 

Blog – převzato z blogu Ladislava Větvičky

Poprve se postavil general do čela vlady v roce 1938. Podruhe se dostal general do funkce prezidenta v roce 1968.

Aji když se rozjařeny lid radoval, bo v tom viděl šanci na lepši vyvoj, velice rychle nasledovaly největši prusery v našich dějinach.

V roce 1938 po protestach lidu byl do čela vlady postaveny legionařsky hrdina, general Syrovy. Lid se zklidnil a myslel si, že s generalem bude všecko lepši. Bohužel, general byl enem loutka v Benešovych rukach. Neodvolal souhlas předchozi vlady s odstoupenim pohraničnich uzemi Německu a tak po tydnu ve funkci mohl enem tak čumět, jak Němci se suhlasem předchozi československe vlady a pod dozorem Francuzu, Britu a Italu zabiraju uzemi, kera po tisic roku patřila k zemim Koruny česke.

V roce 1968 byl zvoleny prezidentem general Svoboda, legionařsky bojovnik, hrdina prvniho aji druheho odboja. Po cele řadě pozityvnich kroku při podpře reformniho procesu se ještě zasadil o zachranu internovanych polityku, odvlečenych do Sovětskeho svazu, pak už ale nedokazal překročit svuj stin. Podilel se na přijeti kapitulačniho Moskevskeho protokolu, na druhu stranu se po skončeni jednani odmítl vratit do Prahy bez Františka Kriegla, kery Moskevský protokol odmítl podepsat. Pak už nasledoval enem podpis obuškoveho zakona v srpnu 1969, neschopnost zabranit masivnim čistkam a umrtveni života ve společnosti a neschopnost přibrzdit normalizaci.

Takže fčil se nam do vedouci funkce hlasi třeti general, hrdina boju z Jugošky, prověřeny kadr z Moskvy i Washingtonu, pokud mu to teda hodite.

Přemyšlajte dobře, abychom si to pak nemuseli hodit my.

Ladik Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Praskly hrad

Zdroj: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=797239

Nevěřte hlasnym trubkam multykulturni propagandy.

Enem blbec nevi, co je napsane na oponě Narodniho divadla

Celý článek si můžete poslechnout v audioverzi ZDE:

Blog-převzato z blogu Ladislava Větvičky

17. 12. 2022 
Mi se ta dnešni česka normalizačni medyjalni scena libi. Podobně tajak za hytlera, husaka nebo havla jede propagandu přesně podle not stareho Jozefa.

A lidem se to ani nezda divne, že je kdosik taha za frňak.

Kohosik z multykulturni sceny napadlo, že by se mohla zopakovat slovenska volba a tak našli Čapuši. Enem si neuvědomili, že Čapuše je vytažena z klobuka přiliš brzo a tym padem može přiliš brzo vyjit najevo, že bambus zni dutě.

Nu dobra, přiznejme markeťakum, že napad to dobry može byt. K temu vybereme jedneho zloducha z ciziny, a druheho navoňaneho šaška, kery vypada jak z reklamy na cukerkandel. Celu trojku budeme propagovat na všeckych kanalach, až dosahneme teho, že zloduch se nedostane do druheho kola, a na cukrkandla vytahneme ve druhem kole cosik tak hnusneho, že to bambus vyhraje.

Dalšich šest kandydatu pro propagandu jak kdyby neegzystovalo a dal už všecko jede podle marketyngoveho planu. Do konceptu zapada aji zestřihany pořad odpovědi Babiša na jakesik dětske otazky.

Ne. Nechci se nikoho zastavat. Slovaku v Česku už vubec ni. Zajimalo by mě, jak by na podobnu sadu otazek odpovidala Čapuše, anebo Petr s Pavlem. Myslim, že relatyvně blbi su uplně všeci (jestli si myslite, že byste na prvni dobru odpověděli všecky štyry sučastky kravskeho žaludka, tak možete kandydovat).

Nevěřte hlasnym trubkam multykulturni propagandy.

Ale pokud si myslite, že ste chytři, dobře vam tak.

Mimochodem, abysem nezapomněl na otazku z tytulku, aji posledni baraba z Ostravy vi velice dobře, že na oponě Narodniho divadla neni napsane nic.

Ale fakt, VUBEC NIC!

Ladik Větvička, kunsthysteryk Mlade Fronty Fčil, Praha

PS: Ale jako spravni vlastenci určitě vite, keru oponu namaloval Hynais a keru Ženišek, že ja?

Zdroj: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=795521

Loď bláznů bude dobývat už i vesmír

Blog – převzato z blogu Nikola Bornová

Loď bláznů bude dobývat už i vesmír…

Celý článek si poslechněte v audio verzi ZDE:

Žijeme v úžasném světě. Čím dál tím víc se podobá filmu Truman Show, kde není oblbovaným protagonistou jen jeden nešťastník, ale většina z nás. Chvíli to vypadalo, že všichni nevědomky hrajeme v dramatu, pak že v tragikomedii…ale teď už je jasné, že nás obklopuje čistokrevná parodie. V ničem jiném by se nemohlo dít tolik absurdností najednou. Už prakticky každý den dostáváme od našich „elit“ v politice a médiích takovou nadílku šílených zpráv, absurdních lží, nenápadných výzev k sebevraždě a dekadentních magořin, že nic jiného než bláznivá komedie ala Idiokracie to prostě nemůže být. Já už jen každý den čekám, kdy odněkud vyskočí skupinka ve složení účetní Fantozziadmirál ze Žhavých výstřelů, Frank Drebin z Bláznivé střely a inspektor Clouseau z Růžového pantera a řeknou, že to celé řídí oni.

I když…ti, co teď vedou společnost na celém Západě (včetně naší zemičky) už to vlastně dotáhli mnohem dál, co? Vždyť si vezměte jen pár nejkřiklavějších ukázek z poslední doby…

Americké elity v čele s lidumilem Billem Gatesem sponzorovaly vývoj biologické zbraně v čínské laboratoři a výsledek své práce pak láskyplně vypustili mezi lidi. Za viníka nákazy pak označili čínskou polívku s příchutí netopýra. Pak jako ochranu proti téhle virové biologické zbrani vytvořili jinou biologickou zbraň – injekční roztok, který nazvali „vakcínou“. Většina lidstva jim ty blbosti samozřejmě uvěřila, hlavně novináři. Takže abychom se ochránili před jednou (velmi neúčinnou) biologickou zbraní, tak do sebe nechala většina napíchat mnohem účinnější biologickou zbraň. Ať žije pud sebezáchovy!

Celá „pandemie“ byla založena na nesmyslných testech, které si musíme dělat, abychom vůbec zjistili, jestli tu strašlivě smrtelnou nemoc máme. Pokud je test pozitivní, tak jdeme do statistik smrtelně nemocných, i když se nám sotva udělala nudle u nosu. A pokud nás během téhle smrtící „pozitivity“ třeba přejela tramvaj nebo nám na hlavu spadl z velké výšky kokos, tak jsme šli do statistik „mrtvých s Covidem“, které má dodnes na předním místě vyvěšený náš nejnavštěvovanější internetový deník Seznam Zvratky. Ať žije věda!

Za dezinformátory a nepřátele vědy byli mezitím označován ti, kdo se řídili skutečnou vědou a vědeckými metodami a upozorňovali na nebezpečí trvalého nošení roušek, masovou aplikaci neozkoušených a toxických pseudovakcín (od mnohokrát odsouzené pharma-mafie) i na potenciálně katastrofické následky vypnutého zdravotnictví a ošetřování přes telefon.

Bez aplikace experimentální falešné vakcíny prý všichni umřeme, říkali nám…

Na vrcholu blaha byli různí redaktůrci z novin, kteří vystudovali tak maximálně genderismus nebo „mezinárodní vztahy“ a šířili pavědecké medicínské bludy, přestože neví ani to, jak se má zašroubovat žárovka nebo jaký je rozdíl mezi virem a bakterií. Všem s hrdým výrazem opakovali, jak „následují vědu“ a jak je super, že se jim povedlo umlčet ty dezinformátorské vědce a lékaře (krom několika „expertů“, kteří pracují pro ty nechvalně proslulé farmaceutické firmy a překvapivě neměli s cenzurou žádné problémy).

Přesně podle varování „dezinformátorů“ pak po opichu tou druhou biologickou zbraní extrémně narostl počet úmrtí „z neznámého důvodu“, a to i mezi původně zdravými lidmi. O desítky až stovky procent náhle vzrostl výskyt potratů, zánětů srdce, cévních chorob, rakoviny a dalších laskomin. Mladí a původně zdraví sportovci začali padat mrtví k zemi jak hrušky. Všichni postižení prošli tou samou zdravotní procedurou. Mediální mudrci, kteří „následují vědu“, z téhle posloupnosti došli k jedinému logickému závěru – za obrovský nárůst zdravotních problémů a úmrtí může samozřejmě…globální oteplování! Takže se to vyřeší tak, že postavíme co nejvíc slunečníků, větrníků a měsíčníků – jasné, ne?

Vyhoďte auto, nebo se bude Gréta zlobit!

Ale dějí se i další fascinující fantasy příběhy. V jedné…okrajové zemi na východ od nás se povedlo za podpory západních tajných služeb udělat poměrně krvavý převrat a dosadit tam „demokratické“ síly (tedy západní obchodníky s drogami, lidskými orgány, lidskými otroky a podobné pokrokové byznysy). Mnoho let se tam pak dařilo mezi obyvateli rozdmýchávat zuřivou nenávist proti jejich “úplně cizáckým sousedům”, kteří se od nich sice liší asi jako Češi od Slováků, ale proč se zabývat detaily. Etnická nenávist je pokroková a plná lásky, pokud je namířena proti zlým nepřátelům korporátního fašismu!

Výsledkem celé té filantropické operace bylo, že v této nejzkorumpovanější zemi v celé Evropě, ze které už mnoho let utíkali před zločinností a chudobou normální lidé doslova po milionech, začaly velmi rychle růst fašistické nálady a část populace začala volat po genocidě svých příbuzných ve vedlejší zemi. Dokonce tam i začali stavět pomníky nacistickému zločinci (krycí jméno Štěpán Panděras), pořádali nacistické výcvikové tábory pro malé děti, nechali si na těla tetovat hákové kříže, na uniformy si dávali znaky SS a podobné radovánky. Došlo to tak daleko, že si toho všimla i některá západní média, pro které jsou za běžných okolností všechny slovanské země jen bílou skvrnou na mapě, kde žijí jakési negramotné bílé opice. Přesto o tom rostoucím fašismu a korupci v téhle…okrajové slovanské zemi udělali i několik reportáží. Všimli si, že třeba v Oděse fašisté zaživa upálili skupinu, které se nelíbil násilný fašistický převrat v jejich zemi nebo že pak ti novodobí fašisté osm let ostřelovali neposlušné civilisty ve východní části vlastní země (následkem bylo minimálně 14 000 mrtvých). Symboly některých fašistických jednotek z téhle okrajové země dokonce byly vyvěšeny na nástěnkách naší policie jako znaky extremistických fašistických skupin, na které je potřeba dávat si velký pozor.

Pak ale někdo lusknul prsty…a všechno tohle zmizelo. Zmizel Covid, u kravína nezmizela jen sláma ale i fašismus a korupce, u nás zmizela svoboda slova a najednou se z té okrajové polofašistické země stal doslova ráj na zemi, plný hodných a velice tolerantních lidičků. Hákový kříž a znak SS na helmě je teď symbol demokracie a lásky. Tuhle zemi pak naprosto bezdůvodně napadl zlý soused – jen tak, protože se jejímu zlému lídrovi chtělo. Na to, že fašistická sekta osm let hladila „proruské“ civilisty raketami „Made in USA“ tak láskyplně a dlouho, že by je časem úplně vyhladila, se během vteřiny zapomnělo.

Od té doby je označen za odpornou lidskou bytost a fašouna každý, kdo upozorní, že existuje taková ta ohavnost zvaná „historie“. Každý, kdo volá po ukončení válečného konfliktu, je teď v médiích a od lepších lidí naprosto logicky označován za fašouna, nácka a ruSSáckýho švába, který by měl být ideálně poslán do nějakého hezkého tábora se sprchama. Protože ten, kdo chce mír a spolupráci, je odporný a hnusný hajzl a zaslouží inhalaci cyklonu. Hodní lidé naopak dělají sbírky na nákup tanků, které pak ve válce zabíjí hlavně civilisty. Ti nejlepší nositelé těch úplně nejpokrokovějších západních hodnot, stavění mostů, lásky, míru a tak dále pak dokonce nosí i malý tančík v kabelčičce a radují se z bombardování mostů a vraždění dětí.

Celý západní svět (v našem skromném vnímání je to „celý svět“) se z války raduje, protože ty desetitisíce mrtvých a statisíce zmrzačených civilistů, kteří kvůli tomu záměrně rozdmýchávanému sporu vznikají, prý ublíží jakémusi mytickému Putlerovi. A to se vyplatí! Pomocí sankcí na Putlera pak zdevastujeme vlastní obyvatele, průmysl, zbytky zdravotnictví, ekonomiku, dobrou karmu, zemědělství…no vlastně komplet všechno. To mu ukáže, Putlerovi hnusnýmu! A za to, že si sami ubližujeme, může taky on!

Ale to není všechno, my tady v Česku, v pupku Evropy, si to děláme ještě lepší. Například máme elektrárny, které tu postavili ti zasraní a neschopní komouši a tak máme nadbytek elektřiny. Takže tu elektřinu prodáme levně Německu a pak si ji koupíme zpátky asi za třicetinásobek výrobní ceny. A část dokonce ani nemusí jít přes ty Němce, prodáme si ji sami sobě za třicetinásobek i bez nich! V polostátním ČEZu pak bouchají šampáňa a počítají absolutně obludné zisky v řádu mnoha desítek miliard korun. Náš vládnoucí signalista a matematik pak doplní, že s tím nejde nic dělat, protože stát vlastní v ČEZu jen minoritní podíl 70%.

Na poradu o šílených cenách energie se pak pozvou ti nejšpičkovější experti a najde se jediné možné řešení, které může naše vládnoucí garnitura udělat – snížit části populace důchody z ideologických důvodů („byli to bekaní komunisti, na rozdíl od nás, hodných fašistů!“), sami sobě zvýšit platy na čtvrt mega měsíčně a mladým pak posunout důchodový věk na nějaký 198 let nebo kolik to teď je. Čím dál tím častěji i padají návrhy, že je potřeba zavést i nějakou tu mírovou válečnou daň, když jsme teď v té válce – náš ukrajinský premiér sice tvrdí, že jsme ve válce s Ruskem, ale jen se vždycky přeřekl, ve skutečnosti chtěl říct „jsme ve válce s Českem“.

Když už to pak nějaký utrápený člověk nevydrží a demonstrativně se zastřelí před sídlem vlády, případně se demonstrativně upálí před školou, tak to prý samozřejmě s ničím nesouvisí a není to demonstrativní sebevražda. Naše současná vláda je dál to nejlepší od příchodu Krista a Seznam Zvratky i ČT na nás dál hrnou zprávy z alternativní reality, až se jim od peněženek kouří.

Nebo – pomocník hlavního organizátora demonstrací prakticky zpronevěřil peníze vybrané na demonstrace a použil je na vlastní projekt. Koho tedy logicky obviní média ze zpronevěry? No přece toho hlavního organizátora demonstrací, protože ten jim leží v žaludku víc a to je v Progresivní Morálce ultimátní alibi pro cokoli. A všichni tomu zase věří, protože tahle média jim už tři roky lžou od rána do noci…takže teď určitě říkají pravdu. Jo!

Ale ani v USA se neflákají. Třeba v Kalifornii zavádějí tak super zákony a nařízení, že tam mají gigantickou epidemii narkomanie, počet bezdomovců jim vzrostl do obludných rozměrů a kdysi krásná místa jako Venice Beach teď pokrývají špinavé stany plné dealerů drog i těch, kteří si to šlehají přímo na ulici. Kolem nich pobíhají neziskovčíci, kteří na boj s těmito problémy dostávají milióny. Takže logicky ty problémy podporují (je to přece jejich zdroj neziskového zisku) a za utržené peníze staví v okolí milionářské vily.

To vše tam probíhá díky volbám tak šíleně zfalšovaným, že by se za to styděla i ta největší banánová republika. Podle médií jde ale o nejčistší volby v historii a nezajímají je takové drobnosti, jako že některé okrsky volí se 130% účastí, volí v nich i dávno zesnulí občané a hromady krabic s volebními lístky hozenými „nesprávnému“ kandidátovi se nacházejí někde v rokli za městem. Brzy už i u nás – těšíte se?

Mimochodem, věděli jste, že se v Kalifornii povedlo odvolat mafiánského guvernéra Newsoma pomocí gigantického referenda (v době „pandemie“, kdy se pomalu nesmělo ani vyjít na ulici!). Už ani progresivní Kaliforňané toho zmetka prostě nechtěli u kormidla. Byl tedy odvolán a v nových volbách proti němu nastoupil černoch Larry Elder…kterého média obvinila z protičernoškého rasismu. Protože černoch s normálními názory je samozřejmě automaticky rasista! Mafián Newsom se tedy znovu stal guvernérem Kalifornie v dalších naprosto nezfalšovaných volbách.

Ten rasismus je teď vůbec tak nějak zajímavý a velmi progresivní. Když třeba řeknete, že si máme být všichni rovní před zákonem bez ohledu na rasu a že by nikdo neměl dostávat kvůli své rase výhody ani nevýhody, jste okamžitě označeni za hnusného rasistu, fašouna, nácka a odpornou osobu a jste „zrušeni“. Skutečný bojovník proti rasismu dnes totiž neustále připomíná, kdo je jaké rasy, líbá nohy černochům, ničí sochy bělochů, přepisuje stará díla aby z nich zmizelo co nejvíce těch nechutných Evropanů, zakazuje staré bělošské knihy a vůbec se chová mocinky NErasisticky.

Ale záchvat smíchu jsem dostala až z dalšího super čísla na té naší lodi bláznů, která si v poklidu letí vesmírem, zatímco na její palubě řve 75% posádky hrůzou a zbylých 25% papá různé psycho pilulky, šňupe kokain, píchá si do žíly dezinformace z mainstreamu a ryčí, jak jsou hrozně tolerantní a „následují vědu“.

Tohle je z oficiální stránky NASA o misi Artemis, která prý má znovu dostat člověka na Měsíc. Asi už si Američané zase vzpomněli, jak se tam létá, protože doteď tvrdili, že to prostě zapomněli…ups! Přitom na Měsíci při programu Apollo jezdili v bugatkách, hráli golf, házeli tam peřím a vařečkama a tak dále – ale pak asi nějaká sekretářka založila papír s popisem, jak se na Měsíc létá a v odpadkáči to někdo objevil až teď, po padesáti letech.

Jak tedy zní první věta na oficiálním webu mise Artemis, tedy to absolutně nejdůležitější na celém tom gigantickém projektu za 35 miliard dolarů?

“Díky misi Artemis přiveze NASA na Měsíc první ženu a prvního barevného člověka.”

Super! Tak přesně tohle teď potřebujeme. Musíme ukázat celému vesmíru, že nejsme rasisti! A už vůbec ne sexisti! Drábovou na Měsíc, ta má těch pohlaví nejméně deset!

Takže až se v budoucnu ve vesmíru potkáme s nějakou dvacetimetrovou stonožkou z planety Gliese 581d nebo s inteligentníma chobotničkama z Kepler 186F, tak jim můžeme říct, že jsme vyspělá civilizace, protože naši oligarchové přece poslali na Měsíc i nějakého toho negra…pardon, barevného. Tu stonožku bude určitě něco takového strašně moc zajímat. Ale pokud bude nechápavě kroutit hlavičkou, tak ji obviníme z rasismu a homofobie (je jedno jaká nálepka se zvolí) a vyhlásíme jí sankce.

Tak já jen doufám, že oba ti pokrokoví astronauti z mise Artemis budou mít nějaký kreativní nový gender a že jako úplně první věc zapíchnou do měsíčního povrchu duhovou vlajku a vyšlou zdravici Gretě Thunberg!

Díky, lidičky!