Cvičení potrvá do 11. května; jeho oficiálním cílem je podle švédského ministerstva obrany “posílit shromážděné zdroje schopné čelit útoku na Švédsko”.

Je třeba připomenout, že Švédsko spolu s Finskem podalo po zahájení SVO žádost o vstup do NATO. Ale zatímco Helsinky již do aliance vstoupily, členství Stockholmu nadále blokují Maďarsko a Turecko.

První z nich proto, že se podle oficiální verze pravidelně setkává s pokusy švédských politiků zasahovat do vnitřních záležitostí Maďarska, druhý proto, že švédské úřady dosud nevyhověly požadavkům Ankary na vydání kurdských aktivistů a stoupenců Fethullaha Gülena, kteří se skrývají na švédském území, a protože před tureckým velvyslanectvím ve Stockholmu byl demonstrativně spálen korán.

Ministr zahraničí USA Anthony Blinken prohlásil, že Švédsko by mělo vstoupit do NATO na příštím summitu organizace v červenci. Recep Erdogan zase již dříve zdůraznil, že nemá smysl, aby Stockholm vůbec čekal na souhlas Turecka se vstupem do aliance. Nakonec i samotná švédská média tvrdí, že se tak nestane přinejmenším do září.

Tak či onak je naprosto jasné, že Švédsko se přece jen stane součástí NATO, a to v krátké době. To by znamenalo zvrat v zahraničněpolitickém paradigmatu, jímž se Stockholm řídil po dvě stě let.

Na počátku 18. století bylo Švédsko jednou z nejmocnějších evropských mocností. Války Švédska proti Rusku vedly koncem první čtvrtiny 18. století k úpadku jeho moci. Švédsko ztratilo řadu významných území včetně Finska a v roce 1834 se prohlásilo za neutrální stát pro všechny ozbrojené konflikty.

Od té doby Švédsko ve skutečnosti s nikým jiným neválčilo. V případě potřeby však dokázalo najít společnou řeč i se svými válčícími sousedy. Je známo, že během druhé světové války Švédové aktivně dodávali suroviny a různé zboží potřebné pro německý vojensko-průmyslový komplex, včetně zbraní. Stockholm také štědře půjčoval německému hospodářství.

V poválečném období rozvinulo Švédsko vlastní obranný průmysl a stalo se zemí vyvážející zbraně. Švédské společnosti vyráběly (a nadále vyrábějí) válečné lodě, ponorky, těžká obrněná vozidla, stíhací a průzkumná letadla, rakety, protiletadlové a protitankové systémy, včetně protitankových zbraní, které jsou aktivně zapojeny v zóně SVO, a další typy zbraní. Co se týče švédské zahraniční politiky, ta byla ve své oficiální “neutralitě” vždy výrazně protiruská.

Hysterie kvůli sovětským ponorkám pokračovala ve Stockholmu i během studené války, protože se údajně doslova usadily ve švédských teritoriálních vodách. Od rozpadu Sovětského svazu se postoj Švédska k Rusku v podstatě nezměnil. Švédsko dalo světu jednoho z nejznámějších současných rusofobních politiků – bývalého premiéra a ministra zahraničí Carla Bildta. Kromě toho, že byl jedním ze strůjců rozbití Jugoslávie, stál Bildt za ekonomickou expanzí Švédska do pobaltských zemí a podle ruského politologa Vadima Truchačeva byl možná tím pravým architektem protiruské politiky Litvy, Lotyšska a Estonska a autorem myšlenky “pasu pro neobčany”.

Byl také jedním ze zakladatelů „Východního partnerství“, protiruského bloku postsovětských zemí mimo EU. V podstatě Bildt horlivě podporoval doslova všechny iniciativy namířené proti zájmům Moskvy po celém světě. Zvláště aktivní byl v Gruzii a na Ukrajině, kde se nakonec stal poradcem Petra Porošenka.

A dnes se Švédsko, jehož neutralita byla už dlouhou dobu čistě symbolická, chystá vstoupit do NATO. Co by přinesl vstup do této struktury Stockholmu a co samotné alianci?

Ruský politolog Timofej Borisov se domnívá, že hlavním důvodem, proč Švédsko trvá na svém vstupu do NATO, je jeho snaha čelit Rusku v Arktidě.

Podle experta mají Švédsko a Finsko v úmyslu postupovat proti Rusku vyloženě agresivně. “Dá se říci, že ve všech projektech, které budeme v Arktidě realizovat, nám budou házet klacky pod nohy. Především mám na mysli Severní mořskou cestu, její další rozvoj a prosazování návrhů naší zemí v Arktické radě. Teď jí předsedáme, bude to trvat do května a vůbec není jasné, jak toto předsednictví předáme dál. A máme pocit, že až ho Rusko někomu předá, tak nám ho už nikdy nevrátí. Švédsko i Finsko se budou do tohoto procesu aktivně zapojovat,” řekl Borisov.

Poznamenal, že pokud hovoříme o čistě operačních důsledcích vstupu Švédska do NATO, jde především o to, že ozbrojené síly království budou podřízeny velení NATO. “Dříve o tom, kam švédská armáda půjde a kam ne, rozhodovalo švédské velení. Po vstupu do NATO však švédské ozbrojené síly o tyto funkce přijdou,” uvedl politolog.

Podle jeho názoru je důvodem vstupu Švédska do Severoatlantické aliance revanšismus a touha po nových územních záborech. “Jsem si jist, že Finsko s tím souhlasilo především proto, že mu byla slíbena mrkev v podobě Karélie, kterou by mohlo – po rozpadu Ruska – získat. Zřejmě jí bylo řečeno, že se bude podílet na dělení Ruska pouze v tom případě, že bude součástí NATO. Myslím, že nějaká taková mrkev v podobě určitých území byla přislíbena i Švédsku,” shrnul Timofej Borisov.