Podezření, že v německém krajně pravicovém „puči“ figuruje státní bezpečnost

To je jen jeden pozoruhodný aspekt události, která byla tak prostřelena fraškovitými prvky a titulkovým clickbaitem, zdá se, že byla vytvořena na zakázku, aby vyvolala mediální šílenství. Mezi zatčenými je slavný gurmánský šéfkuchař naverbovaný, aby „převzal jídelny nové Německé říše“, stejně jako bývalý poslanec pravicové Alternativy pro Německo (AfD). Stejně tak ruská občanka, Reussova přítelkyně, která údajně kontaktovala moskevskou ambasádu v Německu, aby projednala nový popřevratový světový řád.

Úřady si zjevně daly za cíl vyvolat intenzivní zájem zpravodajství a pozvaly smečky novinářů, aby zátahy v reálném čase zdokumentovaly, čímž zajistily, že média po celém světě budou téměř okamžitě oblepena fotografiemi spiklenců, kteří jsou odváděni v poutech. Na každého podezřelého, který byl předveden k výslechu, bylo nasazeno 125 policistů, což je zjevně mimořádný a nadměrný poměr.

Vzhledem k rychlosti, s jakou hlavní německé zpravodajské servery, jako je Der Spiegel , publikovaly podrobné a dlouhé zprávy o raziích, někteří dokonce naznačovali, že některé články byly připraveny před policejním zásahem a že novináři a redaktoři čekali na tento den už nějakou dobu. . V již smazaném tweetu ze 6. prosince novinář ARD Georg Heil náhodně předpověděl: „Mám podezření, že zítra bude spousta ‚exkluzivních‘ zpráv.“

Mnoho vládních úředníků agresivně prosazovalo linii , že spiklenci „nejsou neškodní, blázniví lidé“, a média přistupovala k puči s maximální vážností . Německý státní rozhlas Deutsche Welle však připustil , že Reichsbürger neměl ani vzdáleně realistické vyhlídky na svržení vlády. Obecněji, DW uznal, že státní převrat by „stěží mohl v Německu uspět“, protože „státní řád a ústava jsou příliš pevné“.

Přestože při policejních raziích byla zabavena jen hrstka zbraní, ministryně vnitra Nancy Faeserová prohlásila , že již tak přísné zákony o zbraních v Německu budou v reakci na údajně zmařené povstání ještě zpřísněny. Je téměř jisté, že berlínským bezpečnostním a zpravodajským službám budou poskytnuty lepší schopnosti sledovat a obtěžovat občany a také potlačovat nepokoje, protože jsou vysoce oportunistické při kriminalizaci disentu v politicky výhodných okamžicích.

V dubnu 2021 , když se německá vláda chystala zavést tvrdší pandemická omezení tváří v tvář zatvrzelému odporu veřejnosti a plurality politických stran napříč politickým spektrem, berlínská domácí bezpečnostní služba, známá jako Bundesamt für Verfassungsschutz nebo BfV, zavedla novou, vyhrazenou kategorii monitorování pro odpůrce blokování. 

Agentura argumentovala tím, že opozice vůči příkazům o výluce představuje podvratnou hrozbu pro stát, která však nespadá do již existujících kategorií zájmu, jako je krajní pravice, krajní levice nebo islámský terorismus.

Tento krok fakticky postavil mimo zákon veškerou agitaci proti blokování v Německu, zatímco klasifikoval kohokoli zatčeného za takovou činnost – kterých v té době byly tisíce , navzdory rozhodnutí německého ústavního soudu o rok dříve , že omezení Covid-19 se nevztahují na demonstrace – by být vinen z extremistických snah.

Zaručoval také rozšíření pravomocí a byrokratických prostředků garantovaných BfV, který je vystavil na odiv letos v prosinci, když zlikvidoval údajné povstalecké spiknutí Reichsbürgeru.

Německá vláda infiltruje krajní pravici

Převažující zaměření německých médií na údajnou „krajně pravicovou“ povahu říšských sdělovacích prostředků je zarážející, protože BfV vypočítává, že z odhadovaných 21 000 přívrženců v Německu je pouze asi pět procent  „pravicových extremistů“.

Tato čísla se mohou zdát neobvykle konkrétní, ale BfV je zná s vysokou mírou jistoty. Sledování a infiltrace německé krajní pravice touto agenturou je totiž tak rozsáhlá, že hnutí bylo přinejmenším částečně řízeno a dokonce financováno státem.

Tato znepokojivá skutečnost se ukázala v lednu 2001, kdy všechny složky německé vlády požádaly Spolkový ústavní soud v Berlíně, aby prošetřil ultranacionalistickou Národnědemokratickou stranu (NPD) a zjistil, zda není protiústavní. Jejich záměrem bylo stranu zcela zakázat.

Výsledné vyšetřování se zhroutilo v roce 2003 poté, co Ústavní soud zjistil, že mnoho členů a velkostatkářů NPD – včetně nejméně 30 jejích nejvýznamnějších osobností – byli tajnými agenty nebo informátory BfV. Kromě toho se velká část vládních argumentů proti straně zakládala na výrocích a dílech publikovaných osobami, které byly na výplatní listině této agentury. Například antisemitská brožura NPD, která se významně objevovala v důkazech poskytnutých Soudnímu dvoru, byla napsána tajným agentem.

V důsledku toho Soudní dvůr rozhodl, že není možné zjistit, že některé výroky, publikace a činy připisované straně byly ovlivněny BfV. Vyšetřovatelé spekulovali o tom, že činnost NPD mohla být záměrně a aktivně řízena agenturou na podporu zakazování strany.

Toto vysvětlení je velmi nepravděpodobné vzhledem k tomu, žeže obnovené výzvy k zákazu NPD v roce 2011 BfV odmítla s odůvodněním, že by to vyžadovalo deaktivaci její 130členné sítě informátorů ve straně – polovina z nich byli neonacisté -, kteří poskytovali neocenitelné zpravodajské informace o řadě tajných pravicových hnutí.

Stejně tak je nevěrohodné, že se spiklenci dostali do povědomí BfV poprvé v dubnu po zatčení čtyř členů říšskoněmecké podskupiny Sjednocení vlastenci, jak tvrdí zavedený narativ o „puči“. Ti údajně plánovali zničení elektráren, aby způsobili celostátní výpadek proudu, a únos ministra zdravotnictví Karla Lauterbacha.

Reichsbürgerové byli v hledáčku BfV již několik let. V březnu 2020 , po střelbě v Hanau, při níž zemřelo devět migrantů, německá centrální vláda skupinu zakázala a několik jejích členů bylo zatčeno.

Ve výroční zprávě BfV za rok 2021 se extremistická skupina objevila na předním místě , stejně jako skeptické hnutí Querdenken ohledně Covid-19, s nímž byli spiklenci také napojeni . Posledně jmenovaného konkrétně citovala BfV ve svém oficiálním zdůvodnění vytvoření nové kategorie sledování pro odpůrce blokování.

Spiklenci „puče“ tak byli nezvratně napojeni na celou řadu skupin, u nichž bylo oficiálně potvrzeno, že jsou pod intenzivním dohledem BfV. Tyto skupiny by tak byly silně prošpikovány agenty a informátory, kteří by podávali zprávy o každém kroku jejich členů. V případě strany AfD její označení  za podezřelou extremistickou skupinu znamená, že soukromá komunikace každého, kdo je s ní spojen, je důsledně zaznamenávána a uchovávána.

Aristokratický vůdce Reuss a jeho souvěrci se údajně stali předmětem zájmu BfV po zatčení členů její podskupiny Sjednocení vlastenci. „Velmi brzy,“ řekl prezident agentury Thomas Haldenwang, měla BfV „velmi jasný přehled o jejich plánech“.

Úřady od té doby pečlivě sledovaly jejich komunikaci a kontakty, shromažďovaly zpravodajské informace o širší síti, v níž působili, a vytvářely proti nim případy. Pokud by skutečně představovali vážnou a bezprostřední hrozbu pro ústavní pořádek Německa nebo pokud by jejich plány v tomto směru byly dobře rozpracované a blížily se k realizaci, mohlo být jistě zakročeno mnohem dříve.

Haldenwang tvrdí, že BfV sledovala v reálném čase, jak se spiknutí „stávalo stále konkrétnějším a zbraně byly pořizovány“. Otázka, zda provokatéři BfV v tomto období podporovali a/nebo pomáhali některému ze spiklenců v prosazování jeho povstaleckých představ, zůstává otevřená a zřejmá.

Koneckonců osm měsíců, během nichž se spiknutí rozvíjelo, poskytovalo dostatek času k nasazení agentů do skupiny nebo k jejich naverbování.

Po zběsilém mediálním humbuku mizí „puč“ z titulků novin
Jedním z nejpozoruhodnějších aspektů „převratu“ je, jak rychle zmizel z titulků novin po první sérii razií. Událost údajně seismického, historického významu, o níž sloupkař kterou komentátor Bloombergu Andreas Kluth prohlásil, že představuje Berlín odvracející vznik „čtvrté říše“, přestala po vlně minutového zpravodajství mainstreamové novináře, včetně těch v samotném Německu, vůbec zajímat.