Ochranu potřebuje cash, a ne terminály. Placení kartou nám bere svobodu

Česko žije starostmi s placením kartou, které údajně šidící obchodníci a hospodští sem tam někde ruší a odmítají. Objevují se iniciativy zakotvit povinnost přijímat bezhotovostní platební prostředky do zákona. Mezitím naši jižní sousedé mají zjevně jiné starosti. Před pár dny oznámil lidovecký rakouský kancléř Karl Nehammer, že vláda bude usilovat o ústavní ochranu placení hotovostí a dostatek bankomatů, kterých se v Rakousku na venkově zřejmě nedostává. Nehammer odhodlaně prohlásil, že každý Rakušan má v průměru v kapse 120 eur a on se postará, aby s nimi mohli kdekoli a kdykoli zaplatit.

Rakušané zřejmě mají zcela opačný problém než hlasitá tuzemská veřejnost, a zejména venkovské obyvatelstvo pokrok bezhotovostního placení nijak zvlášť neoslovuje. Ale ono zdaleka nejde jen o to, nakolik jsou moderní platební prostředky dostupné a pohodlné k využívání. Ve skutečnosti jde o svobodu a nezávislost na státu, jíž se konzervativněji založení lidé opravdu nechtějí vzdávat.

V řadě západních zemí hodně rezonují zkušenosti s tím, jak se dostávají údaje o platbách k marketingovým kampaním a usnadňují firmám adresovat přesně svou reklamu na konkrétní osoby. Ale šíří se i hnutí podezírající vlády a finanční instituce na Západě, že hodlají hotovost zcela zlikvidovat. A peníze, které nemáte v kapse, prostě nemáte. Jen držíte pohledávku za bankou a je jen otázkou státní regulace, zda, kdy a jak ji dostanete zaplacenou.