Kytice pro učitelku

 6. 9. 2023  M

Školáci a studenti právě vstoupili do nových ročníků a semestrů všech typů škol a celý kolotoč začal nanovo. Přiznám se bez mučení, že jsem doufal, že už k tomu letos nedojde, že už se středověké školy znovu neotevřou, a že už ani nebudu muset tento článek napsat. Se školským systémem mám totiž dlouhodobě nevyřízené účty, a přestože jsem už jeden vcelku výživný článek o školství napsal, pořád mám pocit, že jsem téma nevyčerpal dost do hloubky.

Úvod

Právě se nacházíme v Absurdistánu, jaký jsme si nedokázali ani v nejbujnější fantazii nikdy předtím představit. Šéfují nám regulérní zločinci a vlastizrádci, kteří jsou tak drzí a arogantní, že už se ani neobtěžují cokoliv skrývat. Jedou naplno, otevřeně a všemi dostupnými prostředky politiku proti vlastním lidem s cílem nás zastrašit, zlomit a zlikvidovat, přesně v souladu s plány NWO. Tito váleční štváči posílají naše miliardy na Okrajinu a tím pomáhají financovat nejen nejodpornější fašistický režim současného světa, ale i genocidu místního civilního obyvatelstva. Ve jménu tohoto nového „náboženství“ nás pak okrádají všude, kde se dá, na energiích, na daních, na nesmyslně rostoucích cenách, a zadlužují tak náš národ na 5 dalších ještě nenarozených generací. Justice láme rekordy v disciplíně „jak nasrat co nejvíc lidí, v co nejkratším čase“ a předvádí, čeho všeho je ještě schopna. Vrazi, násilníci, nelegální migranti a fetky jsou prakticky chráněným druhem, a když už se ocitnou nějakým nedopatřením před soudem, jsou ihned propouštěni na svobodu s groteskními tresty ve smyslu „Ty, ty, ty!“.

Naopak slušní, čestní, myslící a poctiví vlastenci a platiči daní, kteří ten cirkus v podstatě financují, se stávají obětí brutální policejní šikany, jsou vytahováni ve 4 ráno zásahovými jednotkami z postelí a odváděni v klepetech nebo v medvědu jako sérioví vrazi. Nedopustili se přitom ničeho menšího, než že využili svou ústavně zaručenou SVOBODU SLOVA!

A tak zatímco ryjeme rypáky hluboko v hlíně a hlavy máme vykroucené od toho, jak si stokrát denně říkáme: „To snad už není možné!“, „To přece nemůže být pravda!“, „Kam až tohle může dojít?!“, vládní mafie si láme hlavu, jak nám zkomplikovat život ještě víc, ještě rychleji a ještě efektivněji.

Ti, kdo opravdu důkladně a dlouhodobě sledují světové dění, tak ví, že už jsme minimálně 10 dní v oku tornáda, na které jsme se tak dlouho těšili. Právě proto se snaží Deep State ještě na poslední chvíli zničit, co může a zabít co nejvíc lidí. Jsou sice už téměř vyhubeni, tisíce se jich topí jako krysy v podzemních tunelech zaplavených vodou, všichni zbývající jsou v obrovské panice, prakticky bez peněz, ale jak je vidět, ještě stále je jich relativně dost na to, aby byli schopni nějaké akce proti lidem. Genocida lidí na Havaji, požáry v Kanadě, v Řecku a na stovkách dalších míst, to je práce temné strany.

Naopak zemětřesení a záplavy jsou práce Aliance. Právě Aliance v posledních týdnech šlápla temné straně na hodně kuřích ok najednou, a proto jsou reakce démonů tak kruté. Ale není to nic proti tomu, jak by vypadala přímá konfrontace s Deep Statem třeba před rokem nebo před dvěma. Osvobozovací procesy už teď nelze ani zpomalit, ani zrychlit, musí se to dohrát do konce, jak nejlépe to jde.

Naším úkolem, proč jsme tady a právě teď, je ten těžký závěr zvládnout za každou cenu! Nepodlehnout depresi, panice, udržovat optimizmus a víru a dělat vše proto, abychom se ve zdraví dočkali Nové doby. Přišli jsme sem proto, abychom stáli pevně na svých pozicích a až přijde čas, mohli těm pomateným ovcím dělat průvodce a učit je, jak se v novém světě orientovat. Takže se vlastně staneme pasáky! 

Teď bychom obrazně řečeno měli „sedět doma na zadku“ a neriskovat život, nemoc nebo úraz nějakým nesmyslným létáním na dovolenou, účastí na hromadných akcích se zapíchanci, chozením na nebezpečná místa jako jsou bazény, sauny, páry, masáže a jiné radovánky, kde se dá s vysokou pravděpodobností nakazit SP. Zkrátka je potřeba být hodně opatrný na každém kroku, protože těch nástrah přibývá geometrickou řadou. V obchodem už nezbývá mnoho produktů, které lze bezpečně konzumovat a neustále nás to nutí studovat další a rafinovanější pokusy nás otrávit.

Připadá mi současný život jako nějaká počítačová hra, kde se s každou vyšší úrovní zvyšují rizika a nástrahy. V kolikáté úrovni právě jsme? Kolik úrovní ještě dokážeme úspěšně a ve zdraví projít? Kterou úrovní hra končí?

A teď už k vlastnímu tématu „školství“

Někdo by mohl namítnout, že svět okolo nás je momentálně tak šílený, že psát o školství je zcela mimo mísu. Ano, souhlasím, že to tak pro mnoho lidí může na první pohled vypadat. Při hlubším pohledu se nakonec může situace otočit a uvidíme, že je možná školství větší zdroj problému, než jsme si byli do teď ochotni připustit.

Na začátku bych ještě chtěl předeslat jednu důležitou věc. Vždy, když píšu o nějaké konkrétní skupině lidí nebo profesi, velmi dobře si uvědomuji, že vždy mezi těmi lidmi existují výjimky, které to dělají tak dobře, jak je to ve stávajících podmínkách možné. Mám dojem, že mezi učiteli je takových výjimek ještě víc, než je mezi jinými profesemi obvyklé. Tito pedagogové svým vlastní nasazením zpomalují pád celého systému a na úkor vlastního zdraví zachraňují nezachranitelné. Těchto lidí si velmi vážím a přál bych si, aby si uvědomili, že moje kritika není namířená proti nim, ale proti systému, který tohle všechno způsobil a proti líným a pohodlným lidem, kteří si to nechali líbit a dopustili současný stav.

Jaký je rozdíl mezi politikem, který prosadí snížení valorizace důchodů, policistou, který zmlátí obuškem starou paní na Staromáku a učitelkou, která učí děti středověké bludy? Který z výše uvedených činů má závažnější společenský dopad?

Jsme vůbec schopni správně posoudit závažnost dopadů stávajícího školského systému?

Celý život jsem se pokoušel přijít věcem na kloub. Odhalit příčiny, proč se co děje. Klást si dotěrnou otázku „PROČ“ pořád dokola a tím jít do stále větší a větší hloubky. Životní motto: „Dají-li vám nalinkovaný papír, pište napříč“, mi otevřelo nejednu Pandořinu skříňku a způsobilo mi celou řadu potíží. Ano, měl jsem kvůli tomuto přístupu k životu mnoho „zbytečných“ problémů, které jiní neměli, ale na druhou stranu mě tyto problémy zocelily a posunuly mě mnohem dál, než kam se dostali ti, kteří takzvaně „psali do linek“.

Každý problém můžete vyřešit jedině tehdy, když dokážete pojmenovat jeho příčinu. A když píšu příčinu, tak myslím PŘÍČINU, tj. ty hluboké kořeny, které ten problém opravdu způsobily, a ne nějaká povrchní situace, která se vždy okázale a prvoplánově nabízí, jak šlapka u silnice, a která je vždy jen pouhým nástrojem osudu, šidítkem pro hloupé a výmluvou pro pohodlné. Totéž platí i v případě nemocí. Nemoc získáte jedině tehdy, jestli něco uděláte nesprávně. Tak třeba: udělá se vám nevolno, sedíte na záchodě a lítá to z vás všemi otvory. Každý člověk se v této situaci správně a logicky ptá, proč je mu špatně? Ale jen málokdo je schopen se dobrat skutečné příčiny. Většinou to svede na zkažený vlašák a tím je ukončena jeho investigativní činnost. Samozřejmě, že vlašák může být tím mechanickým spouštěčem, který tento stav vyvolá, ale skutečná příčina to nikdy není. Ta je vždy a za všech okolností v hlavě. (Nechci tady teď detailně rozebírat příčiny zvracení a průjmů, to by bylo na jiný článek). Stejně tak každá havárie, úraz a katastrofa se vám přihodí jen tehdy, jestliže jste se o to svým vlastním jednáním a myšlením přičinili. Náhody neexistují za žádných okolností a nejsou v tomto případě ani výjimky, které by potvrzovaly pravidlo, protože to není pravidlo, ale zákon. Nemoci se nechytají jako motýli na louce a neštěstí není výsledkem ničeho jiného než vaší nesprávné cesty životem. Kdo tohle neví, nebo to nechce vědět (těch je většina!), hraje si vědomě či nevědomě na oběť. Pohodlnou a línou oběť, která ze svých chyb viní raději všechny okolo sebe. Typické primitivní chování v materialistickém 3D světě – oběť/viník.

Ono je to tak pro živočichy jednodušší! Kdyby si každý přiznal, že si za všechno může sám, musel by s tím začít něco dělat. A to je moc práce. Na tomto principu je postavena například celá západní zdravotní „péče“, která této lidské vlastnosti, nebo spíš slabosti, dokázala plně využít. „Já jsem chytil nemoc, já chudák, tak mě všichni politujte a vy felčaři se mnou koukejte něco udělat, vždyť jste tady od toho!“. To je hnus, když se to takhle natvrdo pojmenuje, že? Nedávno rozbouřil pan Jaroslav Dušek v pořadu Čestmíra Strakatého vlny na českém rybníku výrokem o příčinách rakoviny.